Zachránce

14. června 2013 v 22:25 | Ivanitko |  Krátké povídky

Tým 7 je na misi. Mají donést svitek do vzdálené země, jenže počasí jim není příliš nakloněno a Naruto si zadělá na velký problém.
Žánr: dobrodružný
Páring: Kisame x Naruto



Zaburácel hrom. Loď se zmítala na obřích vlnách neklidného moře. Ty největší přepadávaly přes palubu a co nebylo pevně připevněno bylo odplaveno do hlubin. Ninjové měli co dělat, aby se udrželi a nebyli také strženi do vody. Naruto v duchu spílal Tsunade za tuto misi.

Team 7 stál nastoupen před Tsunade, která byla nyní vůdcem vesnice - Hokagem. Naruto byl celý natěšený, konečně po týdnu budou mít misi. Ostatní členové týmu byli také nadšeni, ale nedávali to tak okatě najevo jako zmiňovaný blonďáček. "Máte za úkol bezpečně přepravit tento důležitý svitek do Mlžné vesnice, musí to být co nejrychleji. V přístavu vás čeká loď. Pokud nemáte žádné dotazy, můžete jít." Zadala jim úkol Tsunade.

Bouře byla silná, byli uprostřed nekonečného moře, takže nemohli nikde zakotvit a přečkat ji, než se přežene. " Sakuro, Saii podržte ta lana, nesmí se nám utrhnout plachta." Křikl Kakashi, ale v hučení větru a deště jej nebylo moc slyšet. Nejblíž byl Naruto, rozběhl se přes palubu, aby pomohl Kakashimu. V tu chvíli se přes loď převalila velká vlna. "Narutóó! Sensei Naruto spadl přes palubu." "Teď pro něj nemůže nic udělat, držte svoje pozice, nebojte se Naruto to zvládne." Odvětil Kakashi Sakuře. Snad.

Voda, všude samá voda. Plíce ho už bolely od nedostatku kyslíku, nemohl se udržet na hladině. Moře s ním zmítalo jako s prázdným sudem. Celé tělo jej bolelo od tohoto souboje s rozzuřeným živlem. Tohle bude asi moje poslední hodinka, pomyslel si. Cítil jak jeho pohyby zpomalují a končetiny těžknou. Mysl se propadala do tiché nevědomosti.

Po včerejší bouři sledoval vycházející slunce. Ten zlatý kotouč vynořující se z oceánu. Nikdy jej to nepřestalo fascinovat. Ta souhra barev, které zahánějí noční stíny. Měl tu misi, čas si zkracoval častým potloukáním se po pláži, u vody, kterou miloval ze všeho nejvíc. Byla jeho přirozenou součástí, bez které by asi nemohl žít. Ani dnešní den nebyl výjimečný. Vydal se podél břehu, vdechoval milovanou vůni moře, teď po bouři jasnou jako letní vánek. Příboj v noci vyvrhl na břeh spoustu věcí. Když tu jeho zrak zaujalo oranžové cosi. Přišel blíž a nevěřil vlastním očím. Tělo. Tělo mladíka, obrátil jej na záda a překvapené vydechl. " Krásný." Hlesl. Při bližším ohledání zjistil, že ještě dýchá, ale velmi slabě. Na hlavě měl tržnou ránu, která ještě trochu krvácela. Byl ledově studený. Zabalil jej do svého pláště a odnesl do svého úkrytu.

Konečně vytoužený přístav. "Sakuro, běž prohledat břeh na sever a ty Saii na jih, já se přeptám lidí v tomto přístavu, jestli někdo s nich Naruta nezahlédl. Pokud jej do pravého poledne nenajdeme, musíme doručit ten svitek bez něj. Jak ukončíme misi, prohledáme všechny pláže v okolí., dokud jej nenajdeme." Řekl Kakashi a v duchu se modlil, aby se Narutovi nic nestalo. "Hai sensei." A v tu ránu jich nebylo.

Hlava mi třeští, jako po sázce s Gaiem senseiem, kdo vypije víc saké. Víčka se pomalu oddalovala od sebe a všechno kolem něj se točilo a vlnilo jako v bláznivém stylu samby. Pokusil se vstát, ale něčí silné ruce mu v tom zabránily. "Lež, máš lehký otřes mozku, neměl by ses snažit tak rychle vstávat." Řekl něčí hluboký přesto sametový hlas.

Ty oči barvy azurového moře, byly naprosto užasné. Měl takový nevinný štěněcí pohled. "Ještě jsem se nepředstavil, jmenuji se Kisame Hoshigaki. Našel jsem tě ráno na pláži, vyvrhlo tě moře. Co se ti stalo?" Řekl a pozoroval mladíka, jak se snaží vzpomenout si. "Nevím, nemůžu si na nic vzpomenout" Hlesl Naruto. "To bude asi tím úderem do hlavy, měl bys teď odpočívat." Osvětlil Kisame.

"Tak dobře." Řekl mladík, zavrtěl se v přikrývkách, když si uvědomil, že je úplně nahý. Tváře mu zrudly studem, že jej viděl ten cizí člověk. "Není ti špatně, jsi celý červený." Kisame mu na čelo starostlivě položil ruku. Jeho ruce pálily jako polední slunce v létě i když přes záda mu běhal příjemný mrazík.

"Teď už opravdu, ale musíš odpočívat. Jdu pryč a vrátím se až večer" Oznámil Kisame. Vstal, oblekl si plášť s červenými obláčky, přes ramena přehodil široký kožený pás a na něj upevnil svůj meč Samehadu. Zmizel.

"Kakashi sensei na severu nic" zadýchaně hlásila Sakura. "Já jsem našel pouze jeho ochranou čelenku, ale po něm jako by se slehla zem, žádné stopy ani moje jutsu myšky nic nenašly" Oznámil Sai. "Také jsem nic nezjistil, dokončíme misi, odpočineme si a zítra nás Sai zavedeš na to místo, kde jsi našel tu čelenku." Nařídil Kakashi.

Narutova mysl upadla do spokojeného spánku. Když se probudil, začínalo zapadat slunce. Cítil se líp, než ráno. Vstal, uvědomil si, že je vlastně ještě nahý a snažil se najít své oblečení. To bylo přehozené přes opěradlo židle, která stála v rohu místnosti. Spokojený, si už oblečený sedl na postel. "Baka, vzpomeň si, co jsi dělal včera. Mám v hlavě jak po výplachu kyselinou. Kisame říkal, že se vrátí k večeru, už by tady mohl být. Abych si přiznal barvu, je mi opravdu sympatický. Nikdy jsem se netajil tím, že jsem na kluky. Hmm… zajímavé tohle o sobě vím, ale víc nic. Ani ťuk. Ale ty jeho svaly, lehce namodralá pokožka mu dává takový exotický nádech. Jaké musejí být jeho ruce, když …."

Buch. Bouchly vstupní dveře, od toho jak vzpomínaný vešel.

"Nenudil ses tady, co jsem byl pryč. Donesl jsem nám k večeři rybu, doufám, že ti bude chutnat." Povzdechl si, je tak krásný, musel jsem na něj celý den myslet.

"Před chvilkou jsem se probudil, už se těším, jsem hladový jako vlk." Naruto se pustil do jídla s takovou vervou jako by týden nejedl.

Roztomilý, nemůžu si pomoct. Přemítal Kisame o dokonalosti tohoto blonďatého dárečku z moře.

"Mám pocit, že jsem snad lepší rybu v životě nejedl." Pochválil jídlo blondýnek, když v tom ucítil na svých rtech je ruce.

"Měl jsi tam drobek" Modrásek obkroužil jemně konturu jeho rtů, přitáhl si jej blíž ke svému obličeji, až ucítil jeho dech na své tváři. Jeho přítomnost jej vzrušovala, cítil jak jeho srdce zrychluje svou činnost. Dýchal mělce.

Jeho rty jsou tak smyslné a tak blízko. Srdce mi buší jako při útěku před Sakurou. Co to se mnou je, aby mě přitahoval úplně cizí člověk. Ale nemůžu to již déle vydržet. Pomyslil si blonďáček, chytil Kisameho okolo krku a jemně přitiskl svá ústa na ty jeho. Polibek to byl tak jemný, že i motýl usedající na květinu by způsobil větší tlak. Oddálil se, avšak když se nesetkal s odporem, vložil se do polibku více, ochutnával rty svého zachránce. Chutnaly tak božsky sladce, cítil, že chce mnohem více. Jejich polibek se stal hlubší a vášnivější. Ani jejich ruce nezahálely. Naruto mu vjel prsty do vlasů, probíral se jimi. Kisame si jej přitáhl za boky k sobě, cítil na svém stehně mírnou vybouleninu blonďákova vzrušení. Zajel mu pod tričko. Rukama ochutnával jeho jemnou pokožku, sjel na zadek a mírně jej stiskl, odpovědí mu byl tichý sten, který se vydral z úst mladíka.

Nemělo cenu čekat, oba cítili narůstající vzrušení. Zdvihl jej do náruče a přenesl na postel. Stáhl z něj tričko a zasypával jeho kůži na krku polibky, kladnou odpovědí mu byly tiché vzdechy. Znovu spojila svá ústa v jedno, jejich jazyky prozkoumávaly ústní dutinu toho druhého. Jejich nekonečný souboj neměl konce. Opustil jeho ústa a jazykem mapoval jeho krk, hrudník, kde se zastavil u jeho bradavek. Jemně ji olízl a tím si vysloužil Narutův sten. Druhou zpracovával rukou, aby jí nebylo smutno. Pokračoval dál po tom úžasném těle, obkroužil prohloubeninu na břiše, sjel až k jeho kalhotám, kde dráždivě přejel jazykem po jejich lemu. Nyní už plně přebytečné oblečení bylo strženo. Narutova chlouba se tyčila do výšky. Kisame jej pohltil do úst a začal jej zpracovávat v dráždivě pomalém tempu. Naruto hlasitě zasténal, takovou rozkoš již dlouho necítil, cítil jak se v něm kupí chtíč a touha po uspokojení. Vjel Kisamemu rukou do vlasů a začal si udávat vlastní tempo. Ten se tomu nevzpíral a brzy se dostavil výsledek jeho práce. S blonďákovým výkřikem se jeho ústa zalila bílou tekutinou. Naruto měl pocit, že je v nebi, zhluboka oddechoval po prožitém orgasmu. Uvědomil si, že jeho milenec je ještě oblečený, což jej iritovalo. "To musíme napravit." Zamumlal a už z něj stahoval tričko, pohled, který se mu vzápětí naskytl, stál za všechny prachy. Skenoval to tělo před sebou, od plných rtů přes osvalenou hruď, vypracované břicho až ke klínu, kde se tísnilo jeho nemalé vzrušení. Přitiskl mu ruku na rozkrok a jemně stiskl. Hlasitý sten se rozlehl po místnosti.

Naruto se k němu těsně přitiskl, jejich klíny se o sebe otřely, oba zavzdychali rozkoší. "Chci tě cítit v sobě." Zasténal mu do ucha a poté ho rajcovně kousl do ušního lalůčku. Kisame se zbavil posledního kusu oblečení, co měl na sobě. V Narutovi trochu hrklo, protože tak veliké mužství ještě neviděl. Tohle jestli do mě narve tak se týden nepostavím, pomyslel si.

Kisame se sklonil a začal jej líbat, rukou mu zajel mezi hýždě, kde jej začal připravovat na svůj vpád. Už to déle nevydržím. Vytáhl z něj prsty. "Snaž se co nejvíc uvolnit." Poradil Narutovi. Přitlačil svou erekci k jeho otvoru a na jeden příraz do něj pronikl. Blonďákovi vyhrkly slzy, věděl, že za chvíli přejde a proto se snažil co nejvíc uvolnit. Cítil jeho pulzující penis hluboko v sobě, bylo to tak vzrušující. Přirazil boky na jeho mužství a hlasitě zasténal. Kisame začal přirážet, sténal, jeho tělem proudilo vzrušení, cítil, že se blíží vrcholu. Rukou sjel ke slabinám svého milence, obemkl dlaní jeho znovu vzrušenou erekci, stimuloval jej v rytmu svých přírazů. Stačilo ještě několik pohybů a Naruto se prohnul jako luk, vykřikl a vyvrcholil mu do dlaně a v tu chvíli modrásek hluboko přirazil a dosáhl vyvrcholení. Padl na svého milence, ztěžka oddechovali po prožitém orgasmu. Vystoupil z něj a přehodil přes ně přikrývku. Přitiskl si Naruta blíže k sobě a oba se propadli do slastných snů.

Naruto se ráno vzbudil první. Otevřel své azurové oči. Pozoroval uvolněnou tvář svého milence. "Aaaau …." Vykřikl, chytil se za hlavu, začaly se mu vybavovat vzpomínky. "Musím najít svůj tým."

"Co se děje, je ti něco?" Starostlivě jej sledoval Kisame.

Zrak mu padl na plášť s červenými mráčky. Vyskočil z postele jako po píchnutí vosou, ukázal na Kisameho prstem. "Ty… Ty jsi z Akatsuki!" Vykřikl zhrozeně. "Vy jdete po jinchuuriki, teď mě zabiješ?" Zachvěl se a radši zavřel oči.

"Hahaha … myslím, že místo zabíjení mám chuť si tě vzít znovu teď a tady."

Naruto zrudl jako rajče, když si uvědomil, že je nahý a celý se Kisamemu vystavuje. Pročež nečekal na nic a chmátl po svém oblečení, které si bleskově navlékl. Ucítil za krkem dech. "Je mi to líto." Pak už nic nebylo. Jen tma.

"Kakashi sensei" zaječela Sakura z plných plic. Slyšela dusot čtyř nohou, které se rychle přibližovaly. "Co se děje Sakuro? To je Naruto, žije?" vyptával se Kakashi. Sakura sáhla svému týmovému partnerovi na krk. S úlevou nahmatala puls. Žije. "Naruto, probuď se, prosím." Třásla s ním. Oči se pomalu otevřely, viděl mlhavě, ale zrak se mu začal rychle zaostřovat. Sakura jej s úlevou stiskla ve svém objetí. "Měli jsme o tebe strašný strach, kde jsi byl?" zjišťoval Sai. Naruto se už nadechl k odpovědí, ale řekl si, že raději o včerejšku pomlčí. Přece jenom vášnivá noc s nepřítelem vesnice by asi nebylo to pravé ořechové, co by chtěl slyšet jeho tým. "Já … nevím, nic si nepamatuju." Hlesl a doufal, že jej Kakashi neprokoukne, že lže. Ten se tvářil přesvědčeně, což přes jeho masku bylo těžké poznat. "Asi jsi se praštil do hlavy. Máš na spánku pořádný šrám." Konstatovala Sakura. "Měli bychom se vrátit do vesnice." Zavelel Kakashi a hodil Narutovi jeho čelenku. "Tohle je myslím tvoje." Usmál se, vykročil a otevřel svou oblíbenou knihu. Naruto ji chytil a připevnil ji tam, kde správně měla být. Této noci určitě nikdy nebudu litovat. Pomyslel si a spěchal za svým senseiem.

Celou dobu je pozoroval stín. "Zase se potkáme." A zmizel.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ája Ája | Web | 25. února 2014 v 22:17 | Reagovat

Náhodou to nebylo tak strašný, jen mě lehce dostalo slovo "modrásek" :D ...nevím proč, ale vybavila jsem si motýla :D. Chudák Kisame, nebo spíš Naruto... já toho blonďáka vůbec v tvých povídkách nějak moc lituju, jestli zapříčiníš, že ho začnu mít ráda -_- ...nepřej si mě :D.

2 Ivanitko Ivanitko | Web | 26. února 2014 v 1:16 | Reagovat

[1]:Není to strašný, ale děsný - úprava textu hrůza.
Naruto forever

3 Myschelle Tategami Myschelle Tategami | 19. září 2014 v 14:21 | Reagovat

Ten pocit když čtete a jste přitom pomalu mimo. Řekl něčí hloboký hlas, já tam samozdřejmě četla heboučký -.-". Bylo to tak pěkný, až jsem to rozvíjela a byla úplně mimo : ) :-(

4 Sisi Azuka Sisi Azuka | 19. září 2014 v 14:30 | Reagovat

Jelikož má drahá sestřička mě to nenechala okomentovat na jejim tabletu, tak jsem hledala mobil. Tohle je první povídka, co čtu na tomhle blogu a já ti tady budu pořád strašit stejně jako Myschelle, o3o si nemysly, že na tebe zapomenu muhahaha.

5 Ivanitko Ivanitko | Web | 19. září 2014 v 19:40 | Reagovat

[3]::D
[4]:Je to první sepsaní povídka a podle toho to taky vypadá. Takže teď půjdeš jen k těm lepším. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.