Podzim nepřináší jen chmury II.

5. listopadu 2013 v 7:00 | Ivanitko + Asway |  Podzim nepřináší jen chmury
Přidávám další díl Sasodei. Posuneme se k ději, kde se objeví oba Ucihové.


S: Jakmile mi zmizí z dohledu, okamžitě zaplatím svoji útratu, která není zrovna malá. Ale co už. Nechám Ninime velké dýško. "M-mám se pro tebe nějak p-pak stavit?" mumlám směrem k ní. "Aby ses ne-nebála sama v uli-cích." Dodám.
"Ne, jdu domů až ráno. Raději se vyspi. A zítra můžeš zajít na kafe, budeš ho potřebovat." Pousměje se a zamává mi. Už musí obsloužit další hosty. Zkontroluju si kapsy, jestli mám všechno. Snad jo.
Postavím se a hned dosednu zpátky. Tak tohle bude teda drsný. Pokusím se znovu, tentokrát úspěšněji a s opíráním o pult a zeď se vykolíbám ven. Jakmile vyjdu ze dveří, vidím, jak se tam ti dva k sobě tisknou a olizují se. Mám chuť k nim přiskočit, odtrhnout je od sebe, ale když vidím ten Deidarův slastí zastřený pohled, který vrhá na Itachiho... "Dei, ty seš t-taková děvka...," zahučím. Ani si neuvědomím, co říkám. Prostě to ze mě tak vypadne.

D: Překvapeně sebou cuknu, až nechtíc kousnu Itachiho. Nečekal jsem, že by mi Sasori mohl říct něco takového. Moc se mu, ale nedivím, líbám se tu s člověkem, kterého jsem dnes viděl poprvé v životě.
Moc to neřeším zato Uchiha se vztekle ozve, "máš nějaký problém zákrsku. Nenaučili tě mluvit," rozmachuje rukou jeho směrem. Oslovený vypadá, že dnes toho vypil opravdu dost, ztěžka se opírá a cihlovou zeď domu. Pozvedne ke mě zakalený pohled plný výčitek. Snaží se něco říct, ale místo toho se jeho pozornost zaměří na blížící se hrozbu.

S: Už. Toho. Mám. Dost. Přetekl můj pomyslný pohár trpělivosti. Vidím, jak se mě snaží sejmout pěstí, tak uhnu a nechám ho, aby si klouby sedřel o cihlovou zeď. Samozřejmě ani já se neudržím, to je zákon schválnosti. Chytnu se jeho košile a sesunu se na zem. Ovšem v takové pozici, že já ležím přimáčknutý na zemi a on na mně, až to vypadá, jako bychom se chtěli spíš líbat, než zmlátit do němoty. Když si to uvědomíme, okamžitě se snažíme od sebe dostat, ale jen tím stylem, že ho omylem nakopnu do rozkroku kolenem a on se praští svým čelem o to moje. "Já-áu, slez ze mě!" zařvu na něj, zatímco si dlaň pravé ruky tisknu na čelo.
Fakt je, že takhle jsem si to nepředstavoval. Vysunu se zpod jeho těla a s pomocí zdi se postavím na nohy. Teď už žádné blbiny. Tentokrát zaútočím první. Trefím se mu do obličeje, ale on mě chytne pod krkem, praštím hlavou o cihly. Úplně se mi zatmí před očima.
Cítím, jak mi na čele stéká něco teplého.

D: Než stihnu Itachiho chytit za rukáv, vrhne se na něj. Ač jsou oba opilí, uštědři si pár ran pěstí. Nechci se mezi ně moc míchat, sám mám dost starostí s tím se udržet na nohou. Oba jsou v sobě zaklesnutí, ale nakonec se Uchihovi podaří chytit ho pod krkem a nemilosrdně s ním praští o nejbližší zeď. Tlumeně vykřiknu a co nejrychleji přeběhnu k Sasorimu, který leží bezvládně na zemi a po obličeji mu stéká pramínek krve.
"Sasori!" zatřepu s ním, nic. "Sasori vstávej, otevři oči," snažím se ho probrat, ale nedaří se mi to. Mezitím za mne přistoupí Itachi a vytáhne mě do stoje, až musím rudovláska upustit na zem. "Co to děláš," vykřiknu překvapeně. ¨
"Co asi, nic mu není. Jdeme pryč," odpoví drsně, sevře moje zápěstí a táhne mě pryč.
Snažím se o odpor, "ale Sasori je zraněný. To ho tam necháš ležet," protestuji.
"Neměj obavy, je blízko vchodu, za chvíli ho určitě někdo najde," jeho hlas nepřipouští žádné připomínky.
"Ne to bychom neměli. Já se vrátím," snažím se vytrhnout jeho ruku ze své. Ale marně. "Nikam nepůjdeš," pronese temně a vytahuje mobil, aby zavolal taxi.
Přivolané auto zastaví u nás a než se vzmůžu na nějaký protest, sedím na zadním sedadle, kde si mě přidržuje, aby mu neutekl. "Ulice Krále Jiřího 510," prohodí směrem k řidiči, který si nás podezřívavě měří, ale náš zákazník náš pán. Samozřejmě, že se mu pokusím vytrhnout, ale je silnější než já. Je to jako snažit se pohnout balvanem. Zhola nemožné. Ani řidič si snad nevšímá mých prosebných pohledů, ať mě nějak zachrání. Vozidlo s cuknutím zastaví u jedné z vil, i když nechtíc musím obdivovat architekturu domu - je krásná, vznosná a přece střídmá. Itachi chodí pár bankovek taxikáři a už mě táhne směrem ke dveřím. Než se naději jsem za nimi a s hlasitým bouchnutím zapadnou za námi. Černovlasý se na mě hned vrhne. Aniž bych o to stál, cítím jeho jazyk až na mandlích. Jako by ze mě to alkoholové šílenství už opadlo a já jsem střízlivější, než bych si kdy přál. Mám šílený strach, nikdy jsem si nemyslel, že zrovna já se dostanu do situace podobné téhle.
Rukama se zapřu o jeho hruď, aby ho od sebe odtrhnul, "Nechej mě," křiknu a vrazím mu facku. Strašně se rozčílí, sevře moji ruku a zkroutí mi ji za zády.
Do ucha mi sykne, "Tak to jsi posral." Cestou ke schodům do patra se mu snažím vykroutit, ale nemám šanci. Nahoře se otevřou dveře a za zábradlím se objeví menší verze Uchihy, ale s rozčepýřenými vlasy. Pozvednu k němu pohled plný proseb. On mě jen sjede nezaujatým pohledem.
"Dotáhl sis sem i lepší," prohodí. "Ale ať nedělá velký bordel. Bolí mě pak hlava." Nemůžu tomu uvěřit. Cítím se ještě hůř, než předtím, protože vím, že mi už nikdo nepomůže.
"Itachi prosím! Nech mě!" Zkusím mu zahrát na city. Nedbá mých nářků. V pokoji mě surově hodí na postel a okamžitě mě zalehne. Dobývá se do mých úst, hnusí se mi. Pořádně ho kousnu do jazyka. Bolestně zasyčí a stáhne se, aby prozkoumal, zda mu nic nechybí. Jeho temné oči nabývají vražedného odstínu. Na tváři mi přistane pořádná facka, která pálí jako čert. Z milého a veselého společníka se stává chtivý a násilnický muž, který je odhodlán kráčet přes mrtvoly, aby dostal to, po čem touží.
"Chtěl jsem na tebe být něžný, ale seru na to. Sám sis o to řekl," zasyčí a přitlačí mě k posteli tak, že nemůžu skoro dýchat. Jako by mi vyhrožoval udušením, pokud nebudu spolupracovat. Co si sakra o mě myslí?! Že tu jen tak budu ležet a nechám se znásilnit?! To se silně plete.
Začnu sebou zmítat a podaří se mi vysvobodit jednu ruku. Jenže než toho stihnu využít, znova mi ji chytne. Jsem v pasti. Ještě nikdy jsem se tak daleko s nikým nedostal. Myslel jsem, že by to s Itachim mohlo být krásné, ale nyní se mi ta představa vůbec nelíbí, kdybych si třeba více všímal Sasoriho, nemusel jsem ani pohledem zavadit o povýšeného černovláska. Pěkně svírá moje ruce a nemíní je jen tak pustit. Moc dobře ví, co bych okamžitě udělal. Mám chuť mu vyškrábat ty jeho onyxové oči. Nemůže se mi ale přece plně "věnovat", když mi musí držet ruce, cítím v sobě plamínek naděje. Ten ale uhasí Itachi, když na mě nalehne a jednou rukou zašátrá pod postelí. Následně vytáhne pouta. Snažím se tomu zabránit, ale už je pozdě. S dvojím cvaknutím mám definitivně přišpendlené ruce k pelesti postele a je jasné, že se z nich jen tak nedostanu. Itachi mi prstem mlsně přejede rty po tváři a kousne mě hrubě do spodního rtu, až mi vytryskne kapka krve. Prudce trhnu hlavou do boku a bolestně zasténám. "Ale ale, to jsi taková měkkota. To teda nevím, jak se ti budou líbit další věci, které mám s tebou v plánu," perverzně se uchechtne. Úlekem se mi rozšíří oči, začnu křičet o pomoc, i když vím, že s největší pravděpodobností žádná nepřijde.
"Tak ty budeš křičet. Víš, co říkal bráška. Máme být potichu," natáhne se a vytáhne kus látky, kterou použije jako roubík, aby mě utišil. Vklouzne mi rukama pod tričko a začne mi masírovat bradavky, zatímco mi rty sjede ke krku, kde mě kousne, až sebou cuknu. Celkově z jeho dotyků dostávám husí kůži. Do očí mi vhrknou slzy a stečou mi po tvářích. Zavřu je. Nechám mysl vplout někam do neznáma, protože přítomnost je až příliš bolestivá. Celkem rychle se vzpamatuji, když se začne dobývat do mých kalhot. Začnu sebou znovu zmítat, až se moje zápěstí rozedřou do krve. Nakopnout ho nemůžu, sedí na mých stehnech a kochá se mou nahotou. Je mi z něj zle. Odvracím pohled, abych se na něj nemusel dívat. Rozepne si černou košili, kterou odhodí na podlahu. Cítím, že se třesu. Není tu nijak valně teplo, do mé holé kůže se opírá chlad. Slyším, jak si rozepíná kalhoty. Představuju si to, jak si je opatrně svléká, aby mi nepustil nohy a taky to, co bude následovat. Žaludek mi udělá pár kotrmelců, bojím se, abych se nepozvracel.
Když jsem si občas před spaním představoval své poprvé, bylo to romantické, plné polibků a hlavně - bylo to se Sasorim. A teď to vypadá tak hrozně. Rychle mě přetočí na břicho, natiskne se na mě. Na pozadí ucítím jeho roztoužený nástroj. Rukama mi pomalu přejíždí po páteři až mezi hýždě, kde se dotkne mého otvoru. Okamžitě se stáhnu úlekem, přece jen je to moje poprvé a navíc mám hrozný strach z Itachiho, kterého nemám možnost vidět, co provádí. Jak mi tou otočkou zkroutil ruce, tak se mi kovová poutka ještě víc zaryla do masa na zápěstí - která jsem si před tím už rozedřel. Už jen proto se mi obličej zkřiví bolestí. Cítím, jak mi roztahuje nohy víc, už se ani nevzmůžu na odpor, jen ležím. Na chvilku se stáhne, ale pak k mému otvoru přiloží ukazováček - zřejmě mokrý od jeho slin.
Ještě než zatlačí, sykne mi do ucha, "jestli nepovolíš svaly, bude tě to šeredně bolet a to ti garantuji, že si aspoň týden nesedneš." I přes takovou výhružku se nedokážu plně uvolnit a jeho prst rozedírá jemnou sliznici. Po tváři se mi kutálejí slzy, které se vsakují do saténového povlečení. Konečně tlak povolil, na chvíli si oddechnu, ale pak si uvědomím, co to asi znamená. Slyším, jak si naplival do dlaně. Vím, proč. A děsí mě to. I přes roubík se mi z úst dostane slabé zakňourání. Prosím, prosím ne. Mé prosby nejsou vyslyšeny. Položí mi dlaně na půlky a odtáhne je od sebe. K mému otvoru přiloží svůj penis a zatlačí. I přes hadru v puse za rezonuje můj výkřik celou místností. Moc se s přípravou nenamáhal.
"Kurňa, takhle to nejde, akorát bych ti natrhl prdel," ozve se otráveně za mnou, ale slyším v tom i špatně skrývaný vzrušený podtón. "Sasuké!" zakřičí hlasitě, zřejmě na svého bratra. Chvíli se nic neděje a pak se po chodbě ozvou šouravé kroky.
Do pokoje nakoukne rozespalý volaný. "Co chceš," otráveně se ozve.
O mě nezavadí ani pohledem. Jsem rád, že na mě neciví, protože se nacházím v docela prekérní situaci na čtyřech s vyšpuleným zadkem, před kterým klečí Itachi.
"Mohl bys mi půjčit gel, už mi došel."
Protočí oči v sloup, "tím mě otravuješ ve dvě ráno. Za to mi budeš dlužnej," odejde. Nicméně za chvíli se vrátí s žádaným předmětem.
Itachi popadne lubrikant do ruky. Bohužel na něj nevidím. Ale zato koutkem oka spatřím mladšího Uchihu, jak se na nás dívá s neurčitým výrazem.
"Potřebuješ něco?" zeptá se Itachi.
"Ani ne. Jen mě napadlo, že bych se koukal." Odpoví a perverzně se usměje.
Zamrazí mě. Nevím, jestli mám být rád, že to oddaluje anebo se spíš hroutit, že tu budu mít v jedné místnosti oba.
"Ne, bráško, vypadni. Tenhle je můj." Opravdu to zní tak pyšně, jak si myslím?
"Ale já bych se jenom díval," upře štěněčí oči na staršího bratra. Trochu ho to zviklá, ale pýcha nad ulovenou kořistí je silnější.
"Ne, řekl jsem, že máš vypadnout," odpálkuje ho.
"Nezapoměls mám u tebe restík a teď mě tak náhodou napadlo, že bych si ho mohl hned vybrat." Ty jejich obličeje jsou si tak podobné až mě z toho mrazí. V duchu doufám, že ho pošle pryč, nejsem zvědavý na obecenstvo, které by se dozajista mohlo bavit mým utrpením.
Itachi ho propálí pohledem, "Kdybych ti to nebyl dlužný, tak tě okamžitě vyhodím."
Mladší se zasměje, dojde si pro křesílko, které si postaví tak, aby na nás měl perfektní výhled. No to snad... Zavřu oči. Slyším mlaskání, jak si Itachi potírá gelem penis. Potom i zajede prstem do dírky. Cuknu sebou, moje tělo jeho prst nepřijímá, ani když je potřený lubrikantem. Chvilku s ním točí, vysunuje ho a znovu ho zasouvá. K mému nevýslovnému zděšení už to tolik nebolí... Možná bych měl být rád, ale vím, co to znamená. Když oči otevřu, lituju, že jsem to udělal. Vidím Sasukeho oči - tak podobné těm Itachiho, jak mě hypnoticky sledují. Cítím se hrozně. Znásilňuje mě spolužák před svým vlastním mladším bratrem. Trhaně dýchám jako štvaná zvěř, nějak podobně se cítím, akorát nemám tu možnost úniku. Itachi se s tím moc nepáře a na jeden příraz do mě pronikne. Jeho tlumené sténání se mísí s mým bolestným výkřikem. Mám pocit, že mě rozerve vedví a to se ještě nezačal pohybovat. Roztřeseně se nadechuji, hlavu mám položenou na posteli mezi nataženýma rukama, které jsou potřísněny krví. Plně si vychutnává ten pocit, který se mu evidentně líbí. Ani na chvíli mě nenechá se vydechnout a už cítím, jak se vysunuje, aby ho do mě potom mohl zarazit až po kořen. Slabě zakňučím. Čím dál víc se rychlost stupňuje a mojí jedinou myšlenkou je ta, abych to měl už za sebou. Modlím se, aby se co nejdříve udělal, chci už mít konečně pokoj. Cuknutím se mi přehodí vlasy na stranu směrem k Sasukemu, alespoň mi zakryjí tvář. I tak cítím jeho upřený pohled, pálí mě na kůži. Proto si ho všimnu, až se pod jeho vahou zhoupne postel. Polekaně se na něj podívám. Očima má zastřené neukojenou touhou. Jednou rukou se dotkne mých vlasů a druhou si zajede do klína, kde přes látku pyžama tře vlastní vzrušení. Odvrátím hlavu, ale pevně mě chytí za vlasy a donutí se na něj podívat.
"C-co blbneš?!" vyštěkne na něj Itachi. "Myslím, že jsme se dohodli, že se budeš jenom koukat!" Sám už je vydrážděný na maximum. Ale zdá se, že to Sasuke taky.
"Tak víš co, plány se mění," zamumlá mladší Uchiha zastřeným hlasem a stáhne si kalhoty. Slyším Itachiho rezignovaný povzdech, který se ale skoro ztratí v tom vzrušeném stenu, který ze sebe vydá. Ještě pár drsných, krátkých přírazů a s hlasitým výkřikem vyvrcholí do mých útrob. Konečně tlak povolí a já mám možnost si na chvilku oddychnout. Mám to za sebou. Jaké je moje překvapení, když se Sasuke přesune za mě, vytáhne mě za boky nahoru a prudce do mě pronikne. Zasténá rozkoší. Bolest se znovu vrací, sice s menší intenzitou, přece jen je mu teprve sedmnáct a ještě není tak vyvinutý jako dospělý muž. Nemůžu uvěřit, že mě znásilní nějaký puberťák. Itachi se vydýchává v křesle, v obličeji se trošku červená. Ale dlouho se tím nezabývám, protože Sasuke mě popadne za vlasy a prudce mi za ně zatáhne dozadu. Zakňučím do roubíku. Vypadá to, že ho baví mě mučit. Prudce začne přirážet a s každým přírazem mě zatahá za mé blonďaté kadeře. Vyžívá se v tom způsobovat mi více bolesti. Jeho pohyby jsou rychlé a krátké. Bere si mě co nejrychleji snad, aby mu to Itachi nezakázal. Pustí se vlasů a oběma rukama bolestivě sevře moje boky. Jeho prsty se zarývají do pokožky, určitě tam budu mít modřiny. Projede jím vlna orgasmu a jeho teplé sperma se přidá k předchozímu. Přece jen ještě nemá takovou výdrž a jsem tomu rád. Svalí se vedle na postel.
"Bože, ten byl úzkej...," zahuhlá tiše. Itachi souhlasně zamručí.
"Prohlídni ho, jestli jsme mu nenatrhli svěrač," pobídne ho Itachi.
Cítím, jak se ke mně Sasuke přiblíží a odtáhne mi půlky od sebe, aby se lépe podíval.
"Po téhle stránce je v pohodě, máme štěstí." Oznámí tiše. Itachi mu hodí klíče s tím, aby mi sundal pouta a pomohl obléct se. Moje ruce nabyly znovu svobodu, vůbec necítím prsty. Jak je mám úplně umrtvené, nejsem schopen se sám obléct a Sasuke mi musí asistovat. Jsem tak vysílený, že už nemám na to se nějak bránit a poslušně sebou nechám manipulovat jako s panenkou, která má uplakané oči a rozdrásané zápěstí. Itachi se objeví s obvazem, kterým mi obváže zápěstí.
"Jsem si nevšiml, odkdy jsi tak starostlivý," podiví se mladší.
"Nechci, aby bylo všechno od krve, než ho hodím domů. Postav se," rozkáže mi. Ale já se nedokážu postavit na nohy. S povzdechem mě vezme do náruče a že já nejsem až tak lehký. Dotáhne mě až ke dveřím. "Postav se, dělej." Už mi nedává na vybranou, zřejmě nechce, aby sousedé pojali podezření. Roztřeseně se opřu o zeď, abych nespadl. Všechno mě bolí. Ale tady už nechci zůstávat. Itachi mi otevře dveře. Vykolíbám se ven. Až k autu, o které se opřu. Prohmatám si kapsy. Peněženka, mobil, klíče. Mám vše.
"Kde bydlíš?" zeptá se, aby mě tam odvezl.
Podívám se na něj vyčítavým pohledem, "Poděbradova 192," hlesnu tiše a zavřu oči. Už ho nechci nikdy vidět. Auto trochu poskočí a rozjede se. Cestu vůbec nevnímám, spíš nevnímám vůbec nic. Jen tepající bolest v zápěstích a konečníku. Snad po půl hodině jízdy zastavíme u chodníku. Itachi mi galantně otevře dveře, ale spíš hlavně proto, že já sám bych to nedokázal.
Projdeme dovnitř, "číslo bytu," zavrčí, chce mě mít co nejrychleji z krku.
"Páté patro, 26."
"Sakra, vy tu nemáte výtah," zakroutím hlavou a podívám se na překážku v cestě do mého domova. Schodů je tu požehnaně. S Itachiho velkou pomocí se po hodně dlouhé době dohrabeme k mému bytu. Odemkne. Rozsvítí, abychom si viděli pod nohy. Nasměruje nás k mojí posteli, na kterou mě hodí. Bez ohlédnutí vypochoduje ven. Schoulím se do klubíčka a propuknu v žalostný pláč.

S: "Sasori! Ježíšmarjá! Tys tu byl celou noc?!" Někdo se mnou třese. "A jsi zraněnej, můj bože!" Otevřu oči a spatřím vyděšený pohled Ninime. Klečí u mě. Já ležím na zemi. A docela mě bolí tělo. Hlavně hlava. Co se to... ach. Aha. Už si vzpomínám, choval jsem se...
Já už se asi nedokážu podívat Deidarovi do očí.
"T-to je v pohodě, zvládnu to...," zahučím a postavím se na nohy.
Zavrtí hlavou. "Tohle je na šití..." Docela mě vyděsí. Zahrabe v kabelce přes rameno a po chvíli vytáhne zrcátko. Opravdu to nevypadá dobře, šrám se mi táhne od koutku oka až nahoru nad čelo k vlasům. "Doprovodím tě do nemocnice," pronese rozhodně.
Zavrtím hlavou. "V pohodě, zvládnu to sám." Vidím její pochybovačný pohled a dojde mi, proč si dělá starosti. "Opravdu půjdu do té nemocnice." Ještě, že je sobota.
Prvně ale hodlám zajít domů a alespoň se převléct do čistého oblečení. Po jejím boku, s točící se hlavou a žaludkem na vodě mířím ke svému bytu.

D: Ráno se vzbudím, ale jakmile si vzpomenu na včerejší události, zvedne se mi žaludek a běžím na toaletu, kde objímám záchodovou mísu. Zvrátím snad všechno, co jsem včera požil. Nejraději bych si dal dlouhou, horkou sprchu. Než se stihnu svléct, hlavou mi proběhne myšlenka, že bych to měl nahlásit na policii. Znásilnění je trestný čin s odnětím svobody na šest měsíců až pět let. Ne nepůjdu tam. To by byl trapas - znásilněný chlap. Ne, měl bych to ohlásit, přece jen je nenechám dělat, co se jim zlíbí. Sice si myslí, že jsou nedotknutelní nebo co. Ještě hodnou chvíli se moje mysl přehaduje co bude nejlepší. Nakonec zvítězí rozum. Pomalu přejdu ke dveřím a nechtíc se podívám do zrcadla. Hrůza. Hledí na mě karikatura mě samého. Opuchlé oči, otlačené koutky úst od roubíku a na krku skvostný cucflek a rozcuchaná hříva domu dává korunu.

S: Hodím na sebe čisté oblečení, nastříkám se deodorantem a trochu se zcivilizuju, radši se ale obloukem vyhýbám šrámu na tváři. Obuji si kecky. Popadnu pár věcí, šoupnu je do tašky a vyjdu ven. Cestou si skočím do automatu pro kávu a dlouze se napiju. Je to horké, ale probere mě to. To už mám vyzkoušené.
Už vidím budovy nemocnice. Cítím se nesvůj, všichni na mě budou koukat, jak na nějakého pouličního bitkaře. Ale nemám na vybranou, když už jsem si to tak podělal, tak teď holt musím nést následky. Projdu kolem pár budov, vzal jsem to z opačné strany, než je ta hlavní. Tak mi to chvilku trvá. Vejdu dovnitř a zamířím k recepci.
"Dobrý den," pozdravím slušně.
"Dobrý... takže vy..." podívá se na mě. "...potřebujete na šití." Dodá. "Máme teď docela nával, posaďte se tady," ukáže na řadu židliček, vyvedených na tyčích ze stěny. Opravdu, čeká tam spoustu lidí.
"Mám dost času, klidně počkám i dýl, než bude nutné," nabídnu se.
Pousměje se. "Děkuji vám, jste moc milý."
Sednu si na židličky a duševně se připravuju.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 half-vampire half-vampire | 7. listopadu 2013 v 6:10 | Reagovat

*Vymýšlí něco smysluplného,  co by ji nakoplo k brzkému napsání dalšího dílu, ale mozek stávkuje.*
Úžasná kapitolka, ikdyž bych spíš měla naříkat nad chudákem Deidým. Když on si za to může sám :D Nemá být tak hezkej (tak má, ale má být se Sasorim).
Role Sasukeho byla jedním slovem boží, krásně do celého příběhu pasuje. A moc se mi líbili ty obrázky v textu.

2 Shira-chan Shira-chan | Web | 8. listopadu 2013 v 17:09 | Reagovat

Už jsem si myslela, že si Uchiháčci dají trojku :D. Trošku kratší, ale vskutku skvostné.

3 Ivanitko Ivanitko | Web | 8. listopadu 2013 v 22:05 | Reagovat

[1]: Taky se mi ta role Sasukeho líbila.
[2]: Dík za koment. Vážím si, že někdo z ajaakta.blog.cz přišel na návštěvu. Chodím k vám ráda.
Trojka by být mohla, ale tak se nám to líbilo víc.

4 a2l a2l | E-mail | Web | 9. listopadu 2013 v 14:12 | Reagovat

Ajaj, Dei to teda pěkně schytal :/ No a Sasori teda taky, i když ne tak moc... Nevím, koho mám litovat víc! :D
Suprově napsané, koneckonců jako vždycky :-D

5 Ivanitko Ivanitko | Web | 9. listopadu 2013 v 20:54 | Reagovat

[4]: Dík za pochvalu *přitrouble se usmívá* co bych pro čtenáře neudělala, ale Asway má na tom také velký díl práce.

6 Heliet Heliet | Web | 10. listopadu 2013 v 15:36 | Reagovat

Já si to myslela ,že ho Itachi znásilní chudák Dei. A sasuke to si děláš prdel "mohu se dívat?" O_O no ty vole. To sem zvědavá ,jak to dál pořeší.

7 Ivanitko Ivanitko | Web | 10. listopadu 2013 v 20:07 | Reagovat

[6]:Ta situace vyvedla z míry asi každého XD.

8 Dráče Dráče | E-mail | Web | 19. listopadu 2013 v 21:55 | Reagovat

Proboha. To bylo HROZNÉ. Teda, napsané to bylo úžasně, ale co Itachi (a pak i Sasuke) provedl Deidarovi, to byla hrůza. Normálně mě to bolelo i za něj... Aspoň už mám jasno, které dvojici fandit :-D

9 Ivanitko Ivanitko | Web | 20. listopadu 2013 v 13:07 | Reagovat

[8]: Asi se opravdu všichni při čtení zdvihli ze židlí :-)

10 Myschelle Tategami Myschelle Tategami | 17. září 2014 v 23:43 | Reagovat

Dei-kun je moje nejoblíbenější postava z Naruta a vadí mi, když z něho někdo dělá děvku, ale miluju z Deie úplnou kurvu. Úcyhylnost zde. Přemýšlela jsem o Sasorim a DeiDei a s tím jak se chovali by si lásku fakt nikdy nevyznali.

11 Ivanitko Ivanitko | Web | 17. září 2014 v 23:57 | Reagovat

[10]:Dei je skvělá postava, ale jak jsi řekla, tak se stejným charakterem jako v anime by to nedali. Jedině, že by si dokazovali čí umění je lepší.

12 Okami Okami | 19. července 2015 v 0:54 | Reagovat

Jop, měla jsem pravdu :D.
Tak i tady Itachi Deidarovi provede něco nepěkného. Vzájemná nevraživost zůstává zachována.
Ne, Deii, neee... Úplně je mi ho líto :(.
Tak doufám, že Dei Uchihovcům pořádně (nebo alespoň nějak) zavaří. Snad se to znásilnění prokáže.
Hmmm, možná by se mohli potkat cestou domů...

13 draci-sestry draci-sestry | 19. července 2015 v 16:14 | Reagovat

[12]:Itachi musí být i někdy badass a ne jen milující bráška. Každopádně nic není ve světě jednoduché, ani pomsta.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.