Přesčas

30. listopadu 2013 v 23:45 | Ivanitko |  Krátké povídky
Možná, že někteří chodíte na blog Our genjutsu, který vyhlásil soutěž o nejlepší yaoi scénu (BYS). Jelikož strašně ráda soutěžím, tak mi to nedalo a sepsala jsem soutěžní povídku, která původně byla na 2 normostrany (podle zadání, které se později prodloužilo na 4), tak jsem trochu vylepšila osekané věty.

Upozornění: PWP



Přesčas, nesnáším ho. Šéf opět zneužil mojí dobromyslnosti a požádal mě o vypracování projektu, který chtěl mít druhý den hotový. Samozřejmě jsem mu to odkýval, já taková dobrá duše. Co se dá dělat. Dokončenou, uloženou práci jsem odeslal e-mailem a vypnul jsem počítač. Konečně.

Rukama si promasíruji krk ztuhlý od dlouhého sezení. Kancelář opouštím v pozdní hodině večerní a i cestou domů mi myšlenky neustále víří okolo dokončeného úkolu, nemohu si pomoct než dumat nad tím, jestli je všechno přesně tak jak má být. Zcela automaticky zaparkuji před sedmipatrovým panelákem na sídlišti. Poslední volné místo čekalo na mě.
Odemknu dveře bytu, vzápětí si uvědomím, že je tady podezřelé ticho… "Je někdo doma?" zavolám do temné chodby.
Nic, nikdo se neozve.
"To je divné," zakroutím hlavou a vydám se směrem k ložnici, kde, jak doufám, naleznu svého přítele. Potichu otevřu dveře do docela prostorné místnosti, kterou osvětluje jen malá lampička na nočním stolku. V přítmí se na posteli formuje postava mého blonďatého partnera. Pousměji se, zase spí nahý. Je nepoučitelný, kolikrát jsem mu už říkal, aby si oblékl alespoň něco. Mám starost, aby nenastydl. Odpovědí mi mnohokrát bylo: "proč bych se měl snažit, když ze mě během chvilky stejně všechno strháš." Idiot, vidí mi až na dno duše a ještě to podporuje.
Znenadání mě chytnou čísi ruce okolo pasu.
"Itachi, konečně jsi doma," zavrní mi do ucha moje mladší kopie.
"Sasuke, chodíš jako duch," pokárám ho, přece jen jsem se poněkud lekl. Vůbec jsem ho neslyšel.
Přiloží mi dlaň na prsa a postrčí mě směrem k lůžku. "Kde jsi byl tak dlouho, už se mi po tobě stýskalo," nevinně zamrká.
S žuchnutím se posadím na postel, až zavrzá. Na klíně si bráška udělá pohodlí, ten jeho nezkrotný výraz v obličeji mě pokaždé dostane. Zezadu se k nám natiskne další horké tělo, jehož majitel mě s potěšením kousne do krku.
"Naruto!" vykřiknu a zvrátím hlavu dozadu. Toho využije Sasuke a požitkářsky se přisaje na mé hrdlo. Cítím jejich dotyky po celém svém těle. Rozhodně mě to nenechá chladným. Svíjím se pod spalující láskyplnou péčí od obou svých milenců. Komu mám dát přednost, andělu s ďáblem v těle, či ďáblu s tváří anděla?
S trhnutím se narovnám, až mi loupne v zádech. Přes slzy zamžourám na zčernalou obrazovku počítače. Až nyní si trochu opožděně uvědomím, že to byl jen sen, ale setsakra živý. Pořád mám pocit jako bych jejich doteky na sobě stále cítil.
Zatřesu hlavou, abych si ji pročistil, "asi už mi vážně přeskočilo. Kdybych neměl přítele, tak neřeknu ani půl slova, ale spíme spolu každou volnou chvilku," prohrábnu si své dlouhé černé vlasy, "a bráška, tak to už je vrchol. Nikdy by mě nenapadlo na něj pohlédnout jinak než zcela platonicky - jako na svého sourozence." S ponurými myšlenkami ohledně své příčetnosti opustím budovu firmy.
Před vchodovými dveřmi bytu mě přepadne zvláštní pocit déjà vu. Rychle odemknu, přesně jako ve snu - ticho a tma. Už se ani neobtěžuji prozkoumat jednotlivé pokoje a mířím přímo k ložnici. Prudce rozrazím dveře a musím se opřít o stěnu, abych to vůbec ustál. "Tak tohle jsem vážně nečekal," pomyslím si.
Na posteli vidím vysoko zdvižené bledé nohy a rytmicky se pohybující opálená záda.
Před mýma očima Naruto šoustá mého mladšího bratra. Zaplaví mě pocit zklamání. Blonďáčkovy steny by měly patřit mně a nikomu jinému. Nemám sílu vyrušit je z tak intimního okamžiku, kterým jsou oba zcela pohlceni. Jak je pozoruji, nedá mi to a vzpomenu si na nedávné výplody své choré mysli. Po chvíli, sic nerad, musím přiznat, že je to vzrušující podívaná, ale stále ve mně hlodá osten žárlivosti. Když blonďáček vyvrcholí s bráškovým jménem na rtech, u srdce mě bolestivě píchne.
Po chvíli se Sasuke podívá mým směrem, naše pohledy se střetnou. Můj plný žalu, jeho omluvný.
"Itachi, ty už jsi doma," zašeptá zadýchaným hlasem prosáklým provinilostí.
"Bohužel, jak vidím, vyrušil jsem vás," otočím se na patě. Až teď mi dochází vážnost situace. Potřebuji panáka, nejlíp něco tvrdšího na vzpružení.
Naruto něco zašeptá Sasukemu do ucha, ten přikývne a rozběhne se ke mně, už si už obouvám boty, abych mohl zaplout do nejbližšího baru.
"Itachi, není to tak, jak to vypadá," stoupne si přede mě tak, že mi zabrání v odchodu.
"Ne vůbec. Jednou nedojdu zavčas a ty mi svedeš přítele," zahučím nasupeně a shlížím na něho pohledem, který sám o sobě říká: jak jsi mohl.
"To není … já…," do ruky pevně uchopí rukáv mého saka, "brácho, miluju tě!" a políbí mě.
Zprvu překvapením ztuhnu a pak ho prudce odstrčím. "Cože?" vyjeknu o oktávu výš, než je můj normální hlas, asi se o mě pokusí mdloby. "A co Naruto?"
"Tomu to vůbec nevadí. Dva Uchihové v posteli jsou přece lepší než jeden," ozve se mi těsně u ucha.

Velké díky korektorce Janči.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sasanka-chan Sasanka-chan | Web | 1. prosince 2013 v 11:55 | Reagovat

Juj, to je pěkný! :3 Držím palce, ať vyhraješ. Obdivuju lidi, co jsou schopni napsat skvělou povídku na tak malý rozsah. Já to vždycky musím protahovat a stejně z toho nic moc dechberoucího nevzejde. :D

2 Smajli Smajli | Web | 2. prosince 2013 v 12:14 | Reagovat

Hezké, taky obdivuju schopnost vylíčit aspoň jakýs takýs děj na minimální ploše =) A i když ItaNaru jako pá z duše nenávidím, ItaSasuNaru už je celkem lákavá představa ^_^

3 Ivanitko Ivanitko | Web | 2. prosince 2013 v 17:01 | Reagovat

[1]:Zas tak dech beroucí mi to nepřijde, ale nápad se mi podařil vtipný - aspoň myslím.

[2]:Zase jsem tě moc nepotěšila co. Aspoň tam byli Uchihové.

4 Dráče Dráče | E-mail | Web | 3. prosince 2013 v 18:20 | Reagovat

Máš můj obdiv, já jsem nerada omezovaná počtem stran, jako autor mám ráda svůj prostor a takhle bych to smrsknout nedokázala...
Jinak souhlasím, dva Uchihové jsou lepší než jeden. Uvažovala jsem o povídce v podobném stylu, akorát jsem k těmhle účelům zneužila Deidaru :-D

5 Ivanitko Ivanitko | Web | 4. prosince 2013 v 9:56 | Reagovat

[4]:Tak tu povídku napiš, ráda bych si ji přečetla, protože sex ve třech je málo častá věc a najít kvalitní je jako hledat jehlu v kupce sena.

6 Arashi Kyuketsuki Neko Arashi Kyuketsuki Neko | E-mail | Web | 18. prosince 2013 v 8:48 | Reagovat

Jak luxusní povídka!!! Jsem si početla :3 Tvůj blog bych měla navštěvovat častěji. Jelikož jsem ráda, že si najdu čas na ten svůj, tak nevím, jestli se mi to podaří. :D

7 Ivanitko Ivanitko | Web | 18. prosince 2013 v 10:46 | Reagovat

[6]:Čas je nedostatkové zboží, ale jsem ráda, že máš chuť přijít znovu na návštěvu.

8 Market Market | 6. prosince 2014 v 13:51 | Reagovat

Krása :D

9 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 6. prosince 2014 v 16:42 | Reagovat

[8]:Děkuju.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.