Láska v sedle II. - Koně a sny

22. ledna 2014 v 10:52 | Ivanitko + Asway |  Láska v sedle
K psaní Lásky v sedle jsem přizvala Asway. Je to fajn autorka a moc dobře se mi s ní píše. Navíc příběh je dost obsáhlý a nechtělo se mi do něj pouštět samotné.

Výprask od otce a šikana ve škole Narutovi sebere veškerou dobrou náladu. Pomůže mu někdo nebo blonďatý mladík nemá naději na radost ze života?


Díky matce má celý den klid. Odpoledne se mu už udělá líp, když tu ho z nečinnosti vytrhne známé zaburácení motorky na jejich dvoře. Nakloní se z otevřeného okna. Jak předpokládal, není to nikdo jiný než Sasuke. Zamává na něho a rukou mu pokyne na znamení, že má jít nahoru. Nechce na něho volat, aby ho náhodou neslyšel otec.
Sasuke se cestou pozdraví s Kushinou, která jako obvykle, něco dobrého vaří v kuchyni.
"Čau brácho, tě pic. Jak to, že jsi dneska nebyl ve škole?" zazubí se na něho, když vejde do pokoje.
"Nic, trochu se mi udělalo špatně," vymlouvavě odpoví.
Uchiha sebou plácne k němu na postel. "Hele já poznám, když kecáš. Vyval to, nebo ti pomůžu," zahrozí nesmlouvavě.
Blonďatý pokrčí rameny. "Fakt je mi jen na nic," snaží se to naposledy hodit na svou nemoc, ale už tuší, že nemá naději. Sasukeho bystré černé oči se mu zavrtávají do obličeje s takovou urputností, až musí uhnout stranou a předstírat, kdoví jak ho nezajímá bílá stěna. "Nevím, proč se ptáš, když to vlastně všechno víš," zahučí tiše. "Pořád jde o to samé..." Nemá sílu se na něj otočit. Bojí se, jak by mohl reagovat. Navíc se cítí poměrně trapně, že ho zase dostali. A to se mu tolikrát chlubil, jak se cítí fit a je na všechno připravený, a ukázalo se, že to jsou jen jeho plané řeči... zase.
Nahněvaně nakrčí obočí a zatne pěsti. "To jim oplatím, přece si na tebe nemůžou pořád dovolovat." V mysli si přesně představuje, co by Gaarovi všechno udělal, kdyby se mu teď dostal do rukou. Už ho ten tatínkův mazánek, kterému všechno projde, štve. Nejen, že si hraje na kdovíjakého bosse, který si svou sílu dokazuje na těch nejslabších, ale těží hlavně z toho, že si na něj nikdo nedovolí, aby neměli problém s jeho otcem.
"Nesmíš mu nic udělat." Přesně na něm vidí, co se mu honí hlavou. "Víš, ono to není všechno. Zase jsem byl v ředitelně a mám podmínečné vyloučení. Ředitel byl nekompromisní. Další konflikt a letím." Posmutní z této bezvýchodné situace.
Sasuke se uchechtne: "Madara je pěkně blbej. Je to úplně jasný, že oni si dovolují na tebe," poznamená s povzdechem. "Hej, tebe by možná vyhodili, jenže já žádné podmínečné vyloučení nemám. Jim ukážu, dovolovat si na slabší." Jen co to dořekne, uvědomí si, co vypustil z pusy, a okamžitě se to snaží ukecat. "Promiň... Tím nemyslím, že bys byl slabý, jen..." nedořekne, raději zmlkne, když uvidí Narutův pohled.
Ten jen zakroutí hlavou. "Neomlouvej se, to je v pohodě." Moc dobře ví, že nepatří mezi ty nejsilnější, ale i tak ho ta Sasukeho poznámka docela zabolela. Neudělal to schválně, a proto se nezlobí, ale rád také není. "Nic jim nedělej. Sasuke, tohle je moje věc," pokusí se ho přemluvit podivně prázdným hlasem.
Nadechne se, ale je přerušen jemným zaklepáním na dveře. "Přinesla jsem vám něco na zub. Zapečené sýrové placičky přijdou vhod, hlavně pro tebe, Sasuke, když nemáš rád sladké." Kushinina povaha se nezapře, vždycky myslí na všechno. Položí talířek a pití na stoleček u postele.
"Tvoje mamka je hrozně hodná. Jak jsi to vlastně udělal, že tě otec nechal v posteli?" zajímá se, protože ví, jak to s ním má těžké a zakousne se do výborného pečiva.
Tajemně se pousměje. "Musíš použít speciální trik s hrnkem horkého čaje a teploměrem. Samozřejmě samo o sobě to nefunguje, nebýt mamky, tak mi nic takového neprošlo."
Černovlasý se zašklebí. "To ti ale často procházet nebude. Pokud nechceš chodit do školy dýl, budeš si muset zlomit obě nohy," poznamená ironicky a protočí oči. Potom se zhrozí nad přemýšlivým pohledem pomněnkových panenek. "Snad o tom vážně neuvažuješ?!" vyhrkne nevěřícně a pobouřeně si založí ruce na hrudi.
"No, když se to tak vezme, mohlo by být fajn mít na chvíli pokoj," ozve se. Už jenom ta představa… Nemusel by dřít, všichni by ho litovali a do školy by ho matka nenutila, kdyby si stěžoval, že ho zlomenina bolí, anebo že se na chůzi necítí. "Samozřejmě, že to neudělám," dodá rychle, když už vidí, že se na něj Sasuke co nevidět rozkřikne.
Pozorně si ho prohlédne. "No to doufám. Asi si tě budu líp hlídat," nadhodí s nevinným úsměvem a odolá pokušení na něj dětinsky vypláznout jazyk. Přesto jeho myslí proběhne zděšení, že by si jeho nejlepší přítel mohl zlomit obě nohy. Asi na tom skutečně nebude s psychikou nejlépe.
"No tak aby ses o víkendu nenudil, tady máš sešity na dopsání. Aby ti nic nechybělo…" Vytáhne pár útlých sešitků z baťůžku a podá je blonďákovi.
"Jsem ti neskonale vděčný, že na mě tak myslíš." Ironicky se ušklíbne, sešity radši ani neotevře a odloží je na stůl. Dopíše je zítra.
Mrkne na hodinky. "Musím letět. Jdeme s Itachim do kina, tak musím využít toho, že si na mě konečně udělal čas. Poslední dobou je hrozně zaneprázdněný. Pomáhá otci ve firmě." Zvedne se a rozloučí se se svým přítelem. "Ne že budeš vyvádět nějaké blbosti, když tu nebudu," pohrozí, než zmizí se zvířeným prachem od kol motocyklu.
Protočí oči a zachumlá se hlouběji do peřiny s černými myšlenkami. Teď, když zmizela jeho jediná naděje na správně a zábavně strávené chvíle, se cítil poněkud osaměle. Rozhodně ale netouží po přítomnosti matky - to aby náhodou nepostřehla, že nemoc jen hraje - a ani po otcově kázání o tom, jak mu má pomáhat, zrovna neprahne. Proto se alespoň pokusí usnout, když nic jiného. Projít se nemůže.
Ať se nutí, jak chce, pořád se mu objevuje před očima Gaara s tím jeho pohrdavým a posměšným výrazem, který ho nutí skřípat zuby. Tuší, že by mu spánek přinesl jen můry, o které ani přinejmenším nestojí, a tak frustrovaně zírá do stropu. Napadnou ho myšlenky na knížku, dokonce i na učení, ale do čtení ani učení se mu nechce. Možná by si měl vzít nějaký prášek na spaní, po něm se mu nikdy noční (nebo spíš denní, pomyslí si temně) můry nikdy nezdály.

Zvonění budíku se zvyšuje na nesnesitelnou úroveň. Nepomůže mu nic jiného než ho vypnout a vstát. Přece jen má přidělenou práci, kterou musí udělat, než vstane otec. Neochotně vystrčí nohy z vyhřáté postele a otřepe se zimou, až mu naskočí husina. Rychle se převleče do studeného oblečení a v duchu se utěšuje, že se za chvíli zahřeje. Sice ho rány pořád bolí, ale snaží se na ně nemyslet. Nachystá si dojírnu a postupně do ní pouští krávy. Práce je to celkem lehká, ale zaleží hlavně na zvířatech - když se některému něco nelíbí a pořád si shazuje strukové násadce, je to na mrtvici.
Po hodině je konečně hotovo. Nakrmí je, ale málem by zapomněl na telátka ve venkovních kotcích. Krásně to stihl, právě přijíždí sběrná cisterna pro mléko, které se už stihlo vychladit. Pozdraví se s řidičem a pomůže mu. Je pravda, že fyzická práce zaměstná mozek, takže na chvíli zapomene na některé nešťastné věci, které ho trápí, a dokonce se mu občas koutky pozvednou k úsměvu. Párkrát ho bolestně bodne v břiše, ale nic, co by ho dostávalo do křečí.
"Vidím, že je ti už dobře," ozve se ironicky hlas napravo od něj. "Zřejmě nic, co by troška práce nespravila, že?" Minato se zpytavě podívá na svého syna, který se s nehybnou tváří snaží vypadat ještě trochu nemocně.
"Už... už se cítím líp," zamumlá tiše. To je skutečně pravda. Cítí se svěžeji. Něco na tom léčení prací bude. To ale nemá v plánu otci vykládat, pak by ho nutil pracovat i ve čtyřicítkách horečkách, jak ho zná. Někdy je prostě lepší držet ústa zavřená a dělat, co se mu řekne. Ostatně takhle to bylo vždycky, takhle to je a takhle to i bude. Některé věci se prostě nemění.
Otec se ohlédne za přibližujícími se kroky. "Kakashi, už jsi tady? Louku pod bukovinou je potřeba posekat. A ty, Naruto, zlikviduj nedopasky pod Skalným, blíží se termín, tak abychom nepřišli o dotace," rozdělí práci a sám odchází do dílny, je potřeba opravit králíkárnu. Ty chlupaté potvory se co chvíli snaží prokousat ven.
Stříbrovlasý muž s páskou přes levé oko na něj povzbudivě mrkne. "Jdeme, ať je to do večera hotové." V garáži na zemědělské stroje chystají vše potřebné.
Blondýna už delší dobu pálí jedna určitá otázka na jazyku, ale nechce být neuctivý, nedej bože opovážlivý. Je nervózní, až mu díky tomu všechno padá z rukou. Samozřejmě to neujde oku jeho spolupracovníka.
Přede dveřmi do traktoru mu zastoupí cestu. "Naruto, co se s tebou dneska děje? Jsi celý roztěkaný." Přemýšlivě si ho přeměřuje.

Dlouho z něho nic nevypadne, pak skloní hlavu k zemi. "Kakashi chtěl jsem se tě zeptat…, ale jestli ti to bude nepříjemné, tak nemusíš odpovídat. Chtěl bych vědět, kde jsi přišel k té pásce přes oko."
Tázaný se rozesměje na celé kolo. "To je všechno, co bys chtěl vědět?" Ještě chvíli se chechtá, než se dokáže uklidnit tak, aby mu byl schopný odpovědět. "Klidně ti to řeknu, není to nic, co bych ti nemohl povědět. Když jsem byl menší, strašně jsem chtěl doma pomáhat. Mamka proti tomu nic nenamítala. Většinou jsem lítal po kuchyni a všechno ochutnával a podobně. Ale nejraději jsem si hrál na gladiátora - na hlavě jsem měl ukořistěný hrnec, v jedné ruce pokličku jako štít a v druhé vidličku jako trojzubec. Otec přišel domů dřív a já jsem z radosti letěl ke dveřím. Jenže po cestě jsem přehlédl koberec a zaškobrtl o něj. No a už to bylo. Vidlička v oku, pohotovost. Nepodařilo se jim ho zachránit. Od té doby nosím pásku," vysvětlí starší s pobaveným úsměvem.
Naruto se trošku usměje. "To jsi byl asi dost čiperné dítě," nadhodí a představí si ho, jak běhá po domě s hrncem na hlavě a vidličkou v ruce. Tak tak se zarazí před vyprsknutím a přemáháním smíchu se mu zkřiví obličej, což bělovlásku samozřejmě neunikne.
"No ano, musí to být směšná představa," zasměje se a Naruto se k němu úlevně přidá. Má pocit, že déle už by to v sobě asi nezadržel. Po chvíli se ale přece jen uklidní - nechce, aby je slyšel otec a ještě si myslel, že se zbytečně flákají. Jen při pomyšlení na jeho vlastní dětství ho chuť ke smíchu přejde úplně. On si nikdy nehrál - nebo aspoň ne tak dlouho, jak by si byl přál. Co si pamatuje, tak vždycky musel pomáhat, a když něco nezvládl, otec na něj nebyl zrovna milý. Matka ho sice bránila, ale tak či tak neměl na výběr. Naučil se dělat i věci, co se mu zdály zhola nemožné.
A přitom neporazí ani pitomou Gaarovu partičku, aniž by sám pár nedostal a nezavolal si ho na kobereček Madara! Pocítí chuť do něčeho praštit, vztekle svírá pěsti, ale jinak to najevo nedá. Jeho sebeovládání přetrpělo i silnější zkoušky než je tato.

Kakashimu sečení trvá až do oběda, protože hektarové pastviny jsou téměř nekonečné. Ve stínu lesíka slupne oběd nachystaný od Kushiny. Myslí opravdu na všechny, občas se diví jak si mohla dobrota sama vzít takového statkáře. Naruto to má s otcem často těžké. Chtěl by mu pomoci, ale jak?
Nic ho nenapadá. Vstane a opráší si kalhoty od ulpělé trávy. Nastartuje žací stroj a pokračuje v práci až do odpoledních hodin.

Večer se sejdou u Minata v kuchyni, která voní určitě lahodnou večeří. Všichni jsou hladní jako psi, takže nikdo nemá žádných řečí. Jen zírají na bublající hrnec a Kushinu, která se v kuchyni pohybuje vílí ladností.
S nelibostí zpozoruje, že jeho má otec zase nepříjemnou náladu. Ať už jde o cokoliv, on se chce jen dobře najíst a utěšit ty křeče v prázdném žaludku. Jeho matka má zřejmě potřebu je trápit, nabírá uvařené jídlo šnečím tempem. Přesto ale ví, že to nedělá schválně, prostě má jen dvě ruce. Už už se nadechne, aby se jí zeptal, jestli nechce pomoct, když se mu pusa sama od sebe zavře. Radši bude mlčet, když se Minato tváří jako kakabus.
"Jak vám to dneska šlo?" zeptá se konverzačně s milým úsměvem, zatímco položí před svého muže talíř velice vábně vonícího guláše. "Co ty, Naruto, už je ti lépe? Včera jsi měl teplotu," dodá už starostlivě a sjede ho zkoumavým pohledem, zatímco i před něj staví pokrm. Hned se do něj pustí.
"Kdepak, ten je naprosto zdravý," odpoví jí Minato dřív, než to stačí udělat jeho syn, jen co polkne první sousto. "Já to vždycky říkal. Práce všechno spraví, Kushino." Pak se podívá na Naruta. "Pokud je samozřejmě co spravit."
On to ví! Proběhne mu zděšeně hlavou, až radši sklopí oči k jídlu. "Ano, mami, cítím se dobře," odpoví rychle. "Byla to jen chvilková - "
Ani to nestačí doříct. "U jídla se nemluví. Jez a nemel," vloží se do toho Minato popuzeně. "Zase se nám pár věcí pokazilo, budeš mi muset zítra pomoct a neflákat se."
Jako bych se flákal, projede chlapci hlavou, ale raději mlčí.
Kakashi už se nadechuje, že se do toho vloží, ale nakonec si to také rozmyslí. Peskovat rozmrzelého zaměstnavatele a poučovat ho o výchově, zrovna když on žije sám, není moc dobrý nápad. Brzy po večeři se rozloučí a odejde domů.

V neděli se obyčejně nedělá, ale na statku toto pravidlo neplatí. Zvířata mají hlad pořád a dojit se musí každé ráno a večer. Naruto pomůže otci spravit těch pár pokažených věcí a po obědě má konečně volno sám pro sebe. Měl by si dopsat chybějící látku, ale jeho myšlenky mají představu o něčem jiném. Vezme kolo a jede známou cestou tam, kam ho srdce táhne. Zastaví u ohrady, konečně se může pokochat něčím krásným. Zapíská na ně. Jsou zvyklí a moc dobře si pamatují, že u sebe má vždycky něco dobrého. Dneska tomu není jinak. Suchý chleba určený pro králíky má schovaný v kapse své mikiny.
Okamžitě přiklušou a čumáky očichávají ruce a následně i kapsy s pamlskem. Snaží se je podělit spravedlivě, což mu moc dobře nejde. Vedoucí klisna zneužívá své postavení. S potěšením je drbe ve hřívě a hladí po sametovém nose. Je to pro něj úplný balzám na duši.
Pomalu zapomíná na svoje chmury. Z opojení ho vytrhne blížící se klapot koňských kopyt. Z lesní cesty se vynořuje statný bělouš s jezdcem na hřbetě.
Naruto k němu zvedne hlavu, až když se oba zastaví těsně vedle něj.
"Takže už jsi tady zase," ozve se Kakashi pobaveně. "Dokáže to spravit náladu, že?" Přívětivě se usměje a ladně seskočí z koňského hřbetu. Chvilku se kouká na ostatní koně spolu s ním. "Stalo se něco? Nemysli si, že nevidím, že tě něco tíží," přejede ho zkoumavým pohledem.
Zavrtí hlavou. "Nic, co by tě mělo trápit." Podívá se raději stranou, aby nemusel čelit pochybovačnému pohledu.
"No... Jak myslíš," přikývne neochotně. "Nechtěl bys zkusit jezdit?" Kývne ke hřebci, jehož uzdu drží v ruce.
Obrátí se k němu. "Fakt?! Mohl bych?" Nadšením mu září oči. Přistoupí k boku koně. Připadá si teď malinký oproti těm sto osmdesáti centimetrům v kohoutku.
"Tak co? Ještě si troufáš?" ozve se za ním pobaveně.
"Jasně," dodá nebojácně, "jen asi budu potřebovat pomoct nahoru." Nebo žebřík, pomyslí si v duchu.
"Pomůžu ti, sem se zapři kolenem a já tě vyhodím nahoru." Nastaví spojené ruce a po napočítání do tří Naruta vyhodí nahoru. Ten se překvapením zapomene nahoře chytit a byl by sletěl ze sedla, kdyby ho Kakashi nečapl za mikinu a tím mu zabránil v letu na druhou stranu.
Křečovitě sevře přední rozsochu, když Jupiter neklidně přešlápne z nohy na nohu. Stříbrovlasý mu pomůže upravit třmeny a posed. Vidí, že na tom sedí prvně v životě, a tak se rozhodne, že ho radši povede, aby se nic nestalo. Přece jen je Jupík občas trochu bujný.
Naruto se zazubí. Tady nahoře je mu najednou lépe, úplně jiná realita. Všechny starosti z něj spadnou a ztratí se v nenávratnu. Ne jako když namáhal ruce - to vše jen potlačil. Rozzářeně se usměje, tak jako už dlouho ne. Kakashi, pevně držící uzdu, se rozejde směrem podél ohrady. "Tak co, líbí?" zeptá se blonďáčka, ačkoliv už na první pohled vidí, že ano.
"Je to skvělý," vydechne Naruto, ačkoliv si je více než nejistý. Jakmile se dal kůň do pohybu, dostavilo se tušení, že spadne. Ale i to se dá vydržet, když cítí tak opojný pocit volnosti. "Myslíš, že bych zvládnul jet sám?" zajímá se po chvíli a už se natahuje po uzdě.
Šedovlasý však zavrtí hlavou. "Promiň, Naruto, ale nechci, aby se ti něco stalo. Myslím, že to by mě asi tvůj otec moc nepochválil. Navíc mi na tobě záleží," dodá omluvně a usměje se. "To bys musel přijít na nějaké lekce jezdectví."
Trochu posmutní. "Znáš otce víc než dobře. On by mi nic takového nedovolil. Myslí si, že koně jsou na práci a ne na vození zadku," zakončí ponuře. Prostě nevidí cestu, kterou by se mohl k ježdění dostat.
"Už se připozdívá, vezmu tě zpět ke kolu a zítra se pokusím přesvědčit Minata, aby svolil. Ale za nic neručím," zchladí jeho radostný výraz.
"Tak moc děkuju za svezení," už pevně na zemi zadrmolí a už ho není.
Kakashi si povzdechne. Zítřejší přemlouvání bude sakra těžké. Bude muset popřemýšlet o pádných argumentech, které by přesvědčily Narutova otce. Vyhoupne se do sedla a pobídne koně do cvalu, člověk tak snadno nechá problémy za sebou.


Děkuji Rose mallow za korekturu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Smajli Smajli | Web | 22. ledna 2014 v 14:17 | Reagovat

"Nejradši jsem si hrál na gladiátora" =D =D já asi umřu smíchy =D =D =D =D představa Kakashiho, jak lítá po době s hrncem na hlavě a pokličkou v ruce, to je teda vážně extrém =D Minato je na pěst, ale Gaarovo OOC mi fakt sedí. Protože jeho postavu tak nespravedlivě nesnáším, líbí se mi v pozici šmejda =D Chtěla bych vědět, co dělají Sasuke a Itachi v kině ^//_//^

2 Ivanitko Ivanitko | Web | 22. ledna 2014 v 18:30 | Reagovat

[1]: Na Minata si zvykni bude hůř. Gaara je i z anime na obě strany - hodný i zlý, ale jako záporák je mnohem lepší. Obyčejně se v kině sleduje film. Taky tady nikdo neříkal, že tam bude Uchihacest :3

3 Smajli Smajli | Web | 23. ledna 2014 v 7:11 | Reagovat

[2]: Oh neeee, tak to je zklamání TT_TT

4 Ivanitko Ivanitko | Web | 23. ledna 2014 v 9:04 | Reagovat

[3]:Ale neboj mají tam dost prostoru. :)

5 a2l a2l | E-mail | Web | 27. ledna 2014 v 22:39 | Reagovat

Tak vidím, že nejenom mě "gladiátor Kakashi" více než pobavil :D

6 Ivanitko Ivanitko | Web | 28. ledna 2014 v 9:05 | Reagovat

[5]:Jsem chtěla vymyslet něco zábavného, ale vycházel jsem z pravdivé události. Takže děti: Nikdy nelítejte a nešermujte s vidličkou!

7 Ája Ája | Web | 15. února 2014 v 20:00 | Reagovat

Heh teploměr do hrnečku. To jsem jako malá taky jednou udělala. 45°C vypadalo vážně důvěryhodně :D.
Nevím proč, ale tuším, že se Sasík dá dohromady s Gaarou :D. Jen moje střelená představa, když to teda nebude Uchihacest Q_Q.

8 Ivanitko Ivanitko | Web | 15. února 2014 v 20:31 | Reagovat

[7]: Já teploměr nepraktikovala, ale moje kámoška v tom měla dobrou praxi.
Sasuke a Gaara mají v povídce dost významné role, ale nech se překvapit.

9 Aenai Aenai | 24. května 2016 v 18:07 | Reagovat

Ooo Kakashi mě pobavil... Začina to super , ješte že nemusim čekat na dalši...

10 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 25. května 2016 v 10:05 | Reagovat

[9]:Kakashi je super, v téhle povídce má mé srdce za svou trpělivost a obětavost.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.