Láska v sedle IV. - Kakashiho minulost

18. února 2014 v 7:00 | Ivanitko + Asway |  Láska v sedle
Co se stalo Kakashimu, že se dodnes z toho nezpamatoval? Jaká zrada ho tíží na srdci?


Stalo se to před třemi roky, kdy byl bezhlavě zamilovaný do svého přítele. Prožíval nádherné dny. Každý byl něčím jedinečný, ať už romantickou chvílí, návštěvou kina nebo… vášnivou nocí. Všechno bylo skvělé, alespoň do té doby, než Obito začal chodit domů až nepříjemně pozdě v noci a na Kakashiho měl čím dál méně času. Ten netušil, co je příčinou jeho chování, a neskutečně se užíral, protože si myslel, že za to nějakým způsobem může on. A čím víc byl zasmušilý a vyptával se, tím víc se hádali. A tak se šedovlasý rozhodl, že tomu přijde na kloub, i kdyby se s ním měl pohádat jako ještě nikdy.

Přišel z práce značně utahaný a, přesně jak předpokládal, v bytě nikdo nebyl. Povzdechl si. "Snad přijde dneska brzo. Chtěl bych napětí mezi námi konečně nějak vyřešit." Sedl si do kuchyně a uvařil meduňkový čaj na uklidnění. S hlavou v dlaních přemítal nad pádnými argumenty, kterými ho chtěl donutit říct mu důvod, proč s ním tráví stále méně času. Bylo to snad tím, že už ho omrzel? Nebo snad udělal něco nevhodného? Nechápal.
Prásk. Polekaně zvedl hlavu ze stolu, asi musel usnout. Pohledem na hodiny se utvrdil, že je opravdu pozdě nebo spíš hodně brzy ráno. Mátožně vstal a přešel do předsíně, kde slyšel šustit svého přítele.
"Obito, co se stalo? Ty jsi zase pil," vytknul mu a snažil se podepřít černovlasého, ze kterého byl cítit alkohol a cigarety. Dostalo se mu ale prudkého odstrčení.
"Co ti je, kurva, po tom?!" obořil se necitelně. "Si snad ještě v týhle zemi můžu dělat, co chci! A ty mi nebudeš diktovat, co mám a nemám dělat," rozčiloval se.
"Jasně, jasně. Nikdo ti tu nebude nic vytýkat," snažil se usmířit. Znovu se chopil mu pomoci, protože Obito byl hodně napitý a vlnil se jako obilí ve větru. Divil se, že se mu vůbec podařilo dostat domů.
Konečně se domotali k posteli, na kterou byl náruživý opilec uložen. Kakashi chtěl odejít, ale v tom zabránilo drsné trhnutí zpět.
"Kam si myslíš, že jdeš?" zachechtal se něčemu vtipnému. "Minule sis stěžoval, že se ti vůbec nevěnuju. Dneska bych to mohl napravit." Strhnul ho pod sebe. I když se to nezdálo, měl pořád dost síly, aby ho udržel dole.
"Obito, pusť mě!" vykřikl a pokusil se zpod něj dostat. Bohužel se mu to nepodařilo. "Nevíš, co děláš! Jsi opilej!"
Odpovědí mu ale bylo jen škodolibé ušklíbnutí, než se přisál hrubě na jeho rty a začal mu strkat jazyk až do krku. Ignoroval jeho nechuť spolupracovat a rovnou mu začal trhat košili, vůbec se s tím nemazlil, knoflíky létaly vzduchem na všechny strany.
Šedovlasému se pomalu zvedal žaludek z pachuti alkoholu, kterou cítil z úst svého přítele. Cítil se hrozně, ty doteky se mu nelíbily tak, jako kdysi. Naopak, hnusily se mu a on neměl sílu ho odstrčit. Nespokojeně se zavrtěl a rukama se snažil odtlačit jeho hruď, ale tisknul se k němu tak silně, že to prostě nešlo.
"Ty, svině, budeš kousat," vytnul mu pořádnou facku, až to plesklo. "Jsi mi nějak zdivočel, budu tě muset pořádně zkrotit, hřebečku," mlsně se oblíznul, jak mu pocit moci zachutnal.
"Obito, vážně, pusť mě," zkoušel zaprosit. Obával se toho nejhoršího.
"Ale kdopak nám to tady škemrá?"
Černovlasý ho přiklekl, aby si sám mohl stáhnout svůj vršek, než se pustil do kalhot muže ležícího pod ním. "Přestaň se furt cukat, kurva, kdo se s tím má potom srát," vyštěkl podrážděně, když se mu dlouho nedařilo rozepnout knoflík kvůli tomu, jak se šedovlasý urputně bránil. Konečně se mu to podařilo.
"Obito, NE!" Už opravdu propadl hysterii. "Prosím, přestaň s tím! Dívej se, co děláš!" Snažil se zahrát na jeho city, tušil, že tohle bude poslední, co by na něj mohlo zabrat.
"Konečně máš, cos chtěl, a pořád se ti to nelíbí. Jestli sebou budeš furt házet, tak ti udělám něco moc škaredého," nebezpečně vyhrožoval.
Rychlý šustot tkaninového pásku. Snažil se bránit, ale stejně nakonec zůstal s rukama přivázanýma za čelo postele. Vítěz téhle malé bitky si odhrnul vlasy ze zpoceného čela. Pevně usazen na jeho hýždích s pološíleným výrazem v očích.
Nahnul se a přisál se na jeho krk. Kousl ho. Bylo mu jasné, že tam na něj bude mít památku v podobě fialového otisku zubů.
"Obito, přestaň!" křikl šedovlasý prosebně, ale jmenovaný neměl nic takového v plánu. Naopak ještě přitvrdil a začal ho na hrudi škrábat nehty.
"Tak co, Kakashi, jsi rád? Celou dobu sis stěžoval, že na tebe nemám čas. Koukni teď, mám ho až požehnaně," zavrněl a přesunul se níže.
Šedovlasý naprázdno polkl. Takhle to nechtěl.
Bolestivě ho kousal do kůže na břiše. Nechtěl, aby nad ním zvítězil i na téhle straně. Uchvatitel obratně stáhl boxerky o kousek níž, aby obnažil jeho přirození. Párkrát ho promnul v dlani a palce přejel po jeho špičce.
"Tak co, jak se ti to líbí?" zašeptal mu do ucha a znovu ho kousl do krku.
Kakashiho tělo vítězilo nad rozumem. Bylo mu jedno, co si myslí hlava, tělesných dotyk probouzel přirozené sexuální pudy.
Skousával si ret, aby z něj ani náhodou neunikl ten nejtišší sten. Ovládat se bylo čím dál těžší vzhledem k činnosti odehrávající se v jeho klíně.
Obito na výsledky své práce nečekal dlouho. Moc dobře za dobu, kterou spolu strávili, věděl, co přesně má šedovlasý rád. Teď už pokračoval jen proto, aby z něj vyloudil nějaký ten sten. Ne, že by se mu to v téhle chvíli líbilo, jen ho chtěl pokořit, co nejvíc to půjde. A taky by se alespoň přestal třeba tak cukat.
"Uhm…" zahučel neurčitě Kakashi, jak se pokusil svoje zasténání potlačit už v zárodku. Další se mu ale prodralo přes rty.
"Chováš se jako děvka," hlasitě se zasmál, "a víš přece, co se s kurvičkou jako ty obvykle dělá," zašeptal mu do ucha.
Na nic nečekal a přetočil šedovlasého na břicho, čímž mu velmi bolestivě zkroutil ruce. Majetnicky a drsně se dotýkal hýždí šedovlasého. Sám si stáhnul zbytek oblečení a bolestivě napjatou erekci polaskal v dlani. Donutil partnera, aby klekl na kolena a vyšpulil na něj zadek, který se chystal ošukat.
Přitiskl se těsně na jeho pozadí, aby ho nechal pocítit svou velikost.
"Jestli nepovolíš, víš, co tě čeká," promluvil hlasem podbarveným vzrušením na svého ukeho.
Kakashi to nedokázal, jen něco tiše zašeptal.
"Cos říkal?" zavrčel na něj Obito.
"Že… že chci, abys mě připravil," odpověděl o poznání hlasitěji, ale nekřičel. Hlas se mu třásl, ale opravdu nestál o to, aby mu natrhl svěrač. "Prosím…" dodal poníženě.
Ušklíbl se. "Ale, ale, kurvička začíná žadonit." Zasmál se. "Ale budiž. Jestli to pomůže tomu, že přestaneš vyvádět." Natáhl se do stolku pro gel.
Nanesený na prstech přitlačil na otvor a hladce vklouznul dovnitř. Roztahoval svaly, a když se mu zdálo, že to stačí, vytáhl prsty ven a zbytkem hmoty potřel svou erekci. Na nic nečekal a prudce přirazil do horkého těla pod sebou.
"Ahh, jsi tak úzký," zakňučel slastí, které se mu dostalo.
Z úst šedovlasého se vydralo bolestné zasténaní. S přípravou se příliš nemazal, pomyslel si žalostně. Už teď má pocit, že mu brzy upadnou ruce a k tomu ta bolest na druhém konci, kterou mu Obito způsobuje prudkými přírazy. Modlil se, aby byl co nejrychleji konec. Sám spíš věděl, než tušil, že akt nebude tak rychlý, jak by si přál. Jeho milenec měl výdrž, kterou na něm vždy obdivoval. Dnes ji ale proklínal.
Černovlasý tvrdě přirážel do lákavého těla pod sebou a z úst se mu draly poměrně hlasité, slastné steny. Trvalo dlouho, než dospěl k fázi, kdy neměl k vyvrcholení daleko. Prudce vystříkl do Kakashiho útrob. "Aaaah!" vykřikl a celý se na něj zhroutil. Naštěstí z něj brzy vystoupil a lehl si vedle na postel, aby se pohodlněji rozvalil.
Šedovlasý prudce oddechoval a poměrně se třásl. Pokusil se alespoň otočit tak, aby ulevil svým zničeným pažím. Přesto ale cítil poměrně silnou bolest v konečníku, i když věděl, že ho natržený určitě nemá. Vytékalo mu z něj teplé sperma.
Obito vedle něj už pomalu usínal. Se zavřenýma očima začal pravidelně oddychovat, nehledě na to, že Kakashi zjevně trpěl.
Bezmocně zacloumal rukama. Pásek nepovolil ani o píď. Bylo mu strašně, tak hrozně se necítil, ani nepamatuje. Muž, kterému dal své srdce, se mu odvděčil nuceným sexem. Zašlapal jeho city do prachu. Omlouval ho tím, že byl opilý, ale vlastní tělo mělo na situaci opačný názor. V oku se mu zaleskla slza ponížení a bolesti. Nechtěl plakat nad rozlitým mlékem, nejraději by se schoulil do klubíčka, ale nemohl. Partner, spokojeně chrníc vedle něj, ho nepustil. Nezbývalo, než počkat na jeho probuzení.
Celou noc oka nezamhouřil, proto ihned zaregistroval rychlejší pohyb vedle sebe. Obito vyskočil na nohy a rychle jako vítr zamířil do koupelny, odkud bylo slyšet dávivé zvuky. Šplouchání vody v umyvadle se proměnilo na šumění sprchy. Brzy se objevil i původce této činnosti ve dveřích. Přikročil k posteli s neutrálním výrazem v očích a vyprostil Kakashiho ruce ze sevření pásku. Ten na nic nečekal a rozmáchl se, aby mu uštědřil ránu. Bylo to spíš jako plácnutí muším křídlem, tak měl odkrvené a slabé ruce.
Obito vzal jeho poraněné ruce do svých. "Choval jsem se jako vůl. Pokud mi neodpustíš, pochopím to," začal se omlouvat kajícně.
Chvíli se na něj beze slova koukal, zřejmě se ujišťoval, že to myslí vážně. Pak vstal a tiše ho obešel směrem do koupelny. "Dej… dej mi čas," zašeptal a zamkl se v bílé místnosti se sprchovým koutem, který tak moc potřeboval. Pustil na sebe teplou, skoro horkou vodu a nechal si ji stékat po kůži, zatímco se čelem opřel o chladné kachličky, a přemýšlel nad temnými myšlenkami. Když mu odpustí, neudělá to znovu? Kde je ten muž, do kterého se bezhlavě zamiloval?
Obito byl mezitím v kuchyni, rozhodl se připravit snídani, bůhví proč. Ať už se mu v hlavě promítalo cokoliv, měl na tváři nicneříkající výraz. Hlava ho bolela až nechutně moc, musel si vzít dva ibalginy a uvařit si kafe.
Zastavil proud sprchy a utřel se do ručníku. Úplně se bál vkročit před zrcadlo, aby mohl zjistit rozsah škod, které mu jeho milý způsobil. Neměl na vybranou. Přešel před lesklou plochu a podíval se sám na sebe. Musel pevně sevřít okraj keramického vybavení, jak ho vlastní odraz šokoval. Na krku se vyjímal temně vybarvený flek, hruď celá pokrytá rudými nitkami škrábanců, které doplňovaly půlměsíce otisknutých zubů. Na každém boku měl po pěti otiscích prstů, jak si ho Obito náruživě přidržoval. Tělo, co viděl, nebylo tak strašné jako duše, co vidět nebyla. Ta se zmítala v cárech a bylo na muži v kuchyni, zda je sešije dohromady, či nechá proklouznout mezi prsty.
Oblékl si čisté oblečení, které našel ve skříňce. Přešel k místnosti, odkud cítil vůni čerstvě uvařené kávy. Uvnitř seděl černovlasý s kouřícím hrnečkem v ruce. Před ním stál druhý a ovocný jogurt, který měl Kakashi nejradši. Přešel ke stolu, ale při pohledu na židli si čin rozmyslel a s hrnkem se opřel o kuchyňskou linku. Pomalu usrkl a bedlivě sledoval druha před ním. Evidentně s ním cloumala kocovina a způsobovala mu pořádnou bolest hlavy. Na chvíli ho politoval, ale pak se okřikl, že si za to přece může sám. Chtěl odpovědi, kterých se, jak doufal, co nejdříve dočká.
"Ehm, tak jak ses rozhodl?" začal Obito, který už nemohl vydržet jeho upřený vyčítavý pohled.
Otázka ho zaskočila, protože na ni pořád neznal odpověď. Má nebo nemá mu odpustit?
"Sám nevím. Po tom všem, co jsi mi včera udělal," povzdechl si. "Jakou mám jistotu, že se to nebude opakovat?" očima přímo lpěl na tom druhém.
Ten se usmál svým úsměvem, kterému, jak věděl, nikdo neodolá. Dědičná síla Uchihů. "Vím, že jsem se ti poslední dobou moc nevěnoval, ale měl jsem problémy v práci a dostal jsem hodně přesčasů. Včera jsme byli s kolegy oslavit ukončení jednoho projektu. Prostě jsem pití přehnal," přešel ke Kakashimu. "Měl jsem strach, že bys mě nepochopil, když dám přednost práci. Byl bych šťastný, kdybys mi dal šanci. Bylo by škoda náš vztah zahodit." Přiblížil se k němu a položil mu dlaň na ruku, kterou se opíral o desku linky. Rty se přiblížil tak blízko, že přesně věděl, kdy se nadechl.
Kakashiho hlavou se honilo všechno možné, ale ta blízkost a ta slova. Měl pocit, že šla opravdu od srdce. "Já… dám ti teda druhou šanci." Rty překonal tu milimetrovou vzdálenost, která je dělila. Vložil do toho polibku všechno, co k Obitovi cítil. Tomu se v očích zablesklo vítězství, které ale nemohl vidět, protože sám je měl zavřené.
Po chvíli se ale odtrhnul, nicméně mu to připomnělo tu hnusnou noc, na kterou tak či tak pravděpodobně dlouho nezapomene. Měl co dělat, aby se neroztřásl odporem, když se k němu černovlasý i přes jeho zjevný odpor přitiskl a přitáhl si ho do náruče.
"Nevěděl jsem, co dělám. Navíc jsme měli takový sexuální deficit, hm?" Zabořil mu nos do vlasů a jemně mu začal přejíždět rukou po páteři. "Měli bychom to dohnat…" zavrněl a vtiskl mu polibek na temeno hlavy.
Šedovlasý se prudce odtáhl. "Děláš si srandu?!" vyštěkl na něj. "Jak můžeš něco takového říct potom, co jsi mě…" hlas se mu zadrhl. Prudce položil hrnek na linku, až mu horká káva popálila prsty a dramaticky odkráčel z místnosti.
"Ježíš, myslel jsem to v dobrém!" odsekl Obito nakrknutě a sám se vydal za ním. "Promiň, nebudu tě už do ničeho nutit," pokračoval provinilým a omluvným hlasem. "Opravdu promiň, lásko."
Tomuhle tónu se už prostě nedalo odolat. "No… jen už to… takhle neříkej." Otočil se na něj a nechal se odvést zpět do kuchyně, kde utřel rozlitou kávu.

Uběhlo pár dní a všechno se zdálo v pořádku. Obito byl mnohem pozornější a nesnažil se vyvíjet nátlak na jejich erotický život. Byl mu vděčný, i když měl pořád pocit, že se mu nemůže plně oddat. Chodil domů zavčasu, občas dokonce něco ukuchtil. To se hned tak nestávalo. Byli spolu i na večeři, začínal si připadat, jako by se vraceli k začátku jejich vztahu.
"Broučku, v pátek musím odjet na školení, které bude přes celý víkend. Vrátím se až v neděli večer," oznamoval mu Kakashi smutně.
Obito ho pohladil po líci. "Nebuď smutný, nějak tu bez tebe těch pár dní vydržím. Když je to kvůli práci, tak se nedá nic dělat."

Ve čtvrtek večer si Kakashi přichystal věci, které bude na školení potřebovat. Lítal po ložnici sem a tam a nestále kontroloval, jestli na něco důležitého nezapomněl. Pro jistotu si ještě sepsal seznam na papír a odškrtával jednotlivé položky. "Tak, snad mám všechno," prohodil směrem ke svému příteli, který ho pobaveně sledoval z postele.
"No konečně, pachtil ses s tím pěknou dobu," poznamenal černovlasý a protáhl si ruce. "Ráno vstáváš brzo, asi by sis už měl jít lehnout."
Přikývl. "Já vím. Skočím si do sprchy a půjdu spát." Skutečně udělal, jak řekl. Netrvalo dlouho a už se zavrtával do peřiny kousek od Obita.
Ráno trochu zaspal. Nechápal, proč je v mobilu to ztracené tlačítko dospat. Proletěl bytem jako vítr, lípnul pusu příteli na tvář a už ho nebylo. Vyjel k cíli školení. Ranní špičkou prokličkoval a najel na nájezd dálnice. Už jel notně dlouhou dobu, když se ozval jeho telefon. Jako správný řidič měl handsfree, aby mohl používat obě ruce k řízení.
"Hatake, prosím," představil se. Volal někdo z firmy.
"Ano…. Ano, bohužel už jsem na cestě…. Ruší se! Dobře. …Nashle. Sakra, dělají si ze mě srandu." Pohled mu sklouznul na ceduli s nejbližším sjezdem. Tiše zaúpěl. "To snad není pravda, další sjezd je až za sedmdesát kilometrů. Co jsem komu udělal," postěžoval si zoufale. "Tak jsem si dneska udělal několika hodinovou vyjížďku, no bóže, ale jsem tak naštvanej. To si sakra nemohli vzpomět dřív, že školení není?" lamentoval dál. Co se mohlo stát ještě horšího?
Jen co mohl, zamířil zpátky domů. Docela se těšil na pěkně strávený den. Cestou se ještě stavil v samoobsluze a nakoupil na oběd, ale i tak netrvalo dlouho a zastavil před domem. Zamkl, popadl tašky a vyšlapal schody do druhého patra. Odemkl si dveře a odlehčil si ruce, když položil věci na botník.
Překvapilo ho, že nikde neslyší lomození, jen takové neidentifikovatelné zvuky z ložnice. Potlačil chuť na něj zavolat a raději se tiše jako zloděj plížil bytem směrem k pokoji, kde s černovlasým spávali. Pak stiskl kliku a tiše pootevřel dveře. To, co uviděl, ho málem srazilo na kolena. Musel se opřít o zeď, jak to s ním zamávalo. Prudce se nadechl.
Obito tam nebyl sám. Něčí nohy měl omotané kolem pasu a podle zvuků, které se draly z jeho hrdla i z úst neznámého, bylo jasné, že ho Kakashiho přítel právě tvrdě šoustá.
"Tohle…" zašeptal nevěřícně. Pak se v něm vzedmula vlna vzteku a zklamání. Už úplně rozrazil dveře, až bouchly o stěnu. Viděl, že oba muži v posteli sebou trhli a otočili se. "Ty jeden hajzle!" zařval na něj šedovlasý vztekle. Několika kroky překonal vzdálenost, která je dělila, a chytil černovlasého pod krkem. Smýkl s ním do boku, hlavou mu řádně třískl do zdi. "A já jsem ti věřil, že ses polepšil!" Vůbec se nerozpakoval, s co největší silou ho uhodil do obličeje, až se ozvalo podezřelé křupnutí. Okamžitě se mu spustila krev z nosu. Kakashi bývalého partnera žduchl zpět do postele k vyjevenému hnědovlasému muži. Na chvíli odešel, aby si přitáhl cestovní kufr, do kterého bez ladu a skladu začal házet všechny své věci. Už s ním nezůstane ani jednu minutu svého života navíc, pomyslel si.
Povýšeně pohlédl na dvojici. "Myslím, že když sis teď pořídil nového mazlíka, tak mě už nepotřebuješ. Nechci tě už nikdy vidět. Jestli tady po mě něco zůstalo, tak si to pověs třeba na Vánoce na stromeček!" dodal jedovatě. Švihl po něm klíče od bytu a vypochodoval ven. Předtím, než pořádně práskl vchodovými dveřmi, uslyšel útržek rozhovoru z ložnice. "Yamato, není to tak, jak si myslíš…"

Nasedl do auta, které si sám koupil ještě před vztahem, a vyjel vstříc nové budoucnosti. Teprve kilometr za městem si uvědomil, že vlastně nemá, kam jet. Zastavil u krajnice a zaklonil hlavu, aby si ji opřel o opěradlo sedačky. Přemýšlel, že by si zaplatil na pár nocí hotel… něco málo peněz v portmonce měl, ale tohle by nebylo řešení. Vzal mobil a projížděl si kontakty. Obitovo číslo měl chuť vymazat, ale nakonec si to rozmyslel. A pak narazil na jméno jedné jeho bývalé spolužačky, která kdysi byla skoro jako jeho sestra. Ještě chvilku váhal, než číslo vytočil.
Docela dlouho volání nikdo nezvedal. Už se začínal bát, když se konečně ozval známý hlas. Nepoznala jeho číslo, zřejmě si ho omylem vymazala.
"Ahoj, Rin," pozdravil šedovlasý. "Tady Kakashi Hatake."
"Kakashi! Jé, ahoj. To je teda pěkná doba, co jsme spolu naposledy mluvili," zasmála se. V telefonu zněl její hlas poněkud divně, ale mohla být i nemocná. "Ale pochybuju, že voláš, aby sis popovídal o starých dobrých časech. Takže o co jde?" zajímala se zvědavě.
Zhluboka se nadechl, přestože, mluvit o tom pro něj moc lehké nebylo. "Obito… Obito mě dneska… podvedl s nějakým…" nedokončil větu. "Nemám, kde přespat. Mohl bych… no, mohl bych se za tebou zastavit? Víš, jak to myslím."
"Že váháš… To s Obitem je mi líto. Tak za jak dlouho tady budeš?" navrhla ihned.
"Za dvě, možná jednu a půl, už jsem v autě. Jen se stavím na benzínce. Moc děkuju. Nevím, co bych si bez tebe počal." Poměrně se na ni těšil, ale stále se cítil mizerně. "Zatím ahoj, Rin."
Jak řekl, tak udělal. Potom se zastavil až před domem své spolužačky. Vlastně se jí ani nezeptal, jestli se nepřestěhovala, ale nijak se nezmínila, tak snad ne. Domeček byl pěkný, s menší zahradou. Rin vždycky milovala květiny, kterých tu byly dlouhé záhony. Přešel po chodníčku k vchodovým dveřím a krátce zazvonil. Chvíli se nic nedělo, záhy se rozsvítilo světlo a dveře otevřel muž se šátkem na hlavě a senbonovou špejlí v koutku úst. Odhadoval, že by mohl být stejně starý jako on.
"Přejete si?" zeptal se velmi nedůvěřivě.
"Bydlí tady Rin?" Snad není na špatné adrese.
"Co od ní chcete?" zavrčel chlapík, který vypadal, že ho jen tak nemíní pustit dovnitř.
"Genmo, kdo to je?" ozval se hlas zevnitř a blížící se lehké kroky. " Kakashi, ty už jsi tady!" Prudce odstrčí svého manžela a vrhne se šedovlasému kolem krku, div ho neumačká. "Páni, tak dlouho jsem tě neviděla, ale vypadáš pořád dobře," pochválí ho k nelibosti svého zlatíčka, který nesmlouvavě stojí za nimi se založenýma rukama.
Po chvíli se odtáhla a teprve pak si uvědomila, že se navzájem oba muži neznají. "Kakashi, tohle je Genma, můj manžel. A Genmo, tohle je Kakashi, můj nejlepší kamarád ze školy. Kdysi byl pro mě jako brácha. Nejspíš u nás bude pár dní bydlet. Měl problém ve vztahu." Pousmála se a otočila se na svého druha s prosbou. "Byl bys tak hodný a pomohl mu se zavazadly? A ty," kývla na šedovlasého, "pojď. Ukážu ti pokoj pro hosty."
Podal ještě muži rychle klíčky od auta a zamířil za ní. I vnitřek domu byl pěkný, světlý a útulný. Sem tam zahlédl fotku spolužačky a její rodiny. V obývací místnosti, kolem které prošli, měla naprostou džungli pokojových rostlin. V prvním patře otevřela žena dveře a ocitli se v nádherném modře laděném pokoji. "Noo, moc toho tady není," zamumlala rozpačitě, ale neměla se za co stydět. Sice tam stála jen postel se skříní a noční stolek, ale za to stěny byly ozdobené obrazy vodopádů nebo moře, aby ladily se stěnou.
"Je to tu krásný," namítl.
"Ale, prosím tě," zatvářila se potěšeně. "Už je docela pozdě, bude večeře. Doufám, že ochutnáš mé umění a bez řečí," zastavila jeho protesty hned v zárodku.
"Tak dobře, vidím, že evidentně nemám na výběr," pousmál se.
Po cestě se zastavila zřejmě u dětského pokoje, ze kterého se ozýval křik. "Vy už se zase perete! Okamžitě toho nechte a ke stolu. Šupem!" nakázala rozhořčeně.
Z místnosti vylítly jako blesk dvě malé šmouhy a s dupáním zmizely v kuchyni. Teprve tam měl možnost si prohlédnout její děti zblízka. Menší slečna s červenými tvářičkami a stejně starý hoch s nudlí u nosu. Zvědavě si ho prohlíželi
"Mamí, kdo je ten pán?" zvědavě na šedovlasého ukázala.
"Moegi, prstem se neukazuje. To je můj bývalý spolužák a bude tady chvíli bydlet," pokárala dceru.
Společně s Shiranuem, který se už vrátil, usedli ke stolu a v klidu, jak je to u dětí obvyklé, povečeří.
Moegi na neznámého šedovlasého muže pořád koukala, docela ho tím znervózňovala, ačkoliv byla zjevně jen zvědavá. Upírala na něj své tmavé oči a teprve po večeři sklopila pohled. Její bratr zjevně zájem si nového dočasného spoluobyvatele prohlédnout neměl.
"Jinak, věci jsem ti hodil do pokoje," prohlásil Genma směrem k šedovlasému a rovnou přešel na tykání. Nevypadalo to, že by byl za jeho návštěvu rád. Alespoň ho zatím toleroval. Potom se otočil na svého syna a podal mu kapesník, který už delší dobu potřeboval. "Včetně klíčů od auta," dodal.
Přikývl, "Děkuji," prohodil. "Asi… asi si už půjdu lehnout, jsem dost… unavený …" Nevěděl, jestli to není neslušné, ale skutečně toužil po samotě. "Jinak, bylo to skvělé," poznamenal ještě k jídlu.
"Jistě, Kakashi, jen běž. Máš za sebou zjevně špatný den. Koupelna je nahoře, úplně na konci chodby," řekla mu ještě. "Dobrou noc, dobře se vyspi."
Podíval se na všechny v místnosti. "Dobrou," odpověděl a vyšel schody, aby se mohl zavřít ve svém nynějším pokoji a zhroutit se na postel. Už zase na něj dopadla mizerná nálada.
Pevně sevřel ruce v pěst, neměl sílu se ani převléct. Až teprve nyní mu docházelo, co všechno se stalo, o co všechno přišel, ale také co získal. Cítil hořký tlak v ústech a pálilo ho v oku, ale nechtěl ty zatracené slzy pustit ven, i když tušil, že by se mu nejspíš ulevilo. Ta obrovská díra v hrudi bolela tak palčivě, že si to nikdy neuměl ani představit. Většinu noci proležel s očima dokořán, až nad ránem se mu podařilo trochu zabrat a uniknout tak bolestným myšlenkám. Spánek netrval ale dlouho, protože se brzy domem roznesl dětský dupot a následné peskování jejich matky, která je určitě hubovala, aby se chovali tišeji, když mají hosta.
Mechanicky se odebral do koupelny, aby si v zrcadle mohl prohlédnout výstavní kruhy pod očima. Ledová sprcha mu udělala dobře. Díky štípání kapek se nemohl soustředit na nic jiného. Omotal se ručníkem v pase, aby mohl přejít k sobě. Na chodbě do něj, ale vrazila Moegi, která se hrozně lekla a začala křičet. Hluk přivolal jejího otce. Muselo to vypadat divně, když se skláněl k dívce, aby jí pomohl na nohy, protože Shiranui přiskočil k šedovlasému, kterého odstrčil.
"Nesahej na ni, ty úchyle," tvářil se nanejvýš zlostně, když dcerku sevřel v náruči.
"Já jsem jí ale-" snažil se bránit, ale by přerušen ženským hlasem.
"Co se to tady děje, propánakrále?" vlítla na chodbu Rin, která běžela za křikem dcerky ze zahrady, a zhlédla situaci. Měla na sobě ještě rukavice špinavé od hlíny a zrychleně dýchala.
Genma se ušklíbl. "Tady ten tvůj úchyláček nám osahává dceru," zavrčel a zlostně na šedovlasého znovu pohlédl. Ten se zděšeně koukl na svou kamarádku. Čekal, že se postaví a začne na něj také řvát, ale jen se rozesmála. K údivu obou mužů.
Povzdechla si a otřela si tvář o rukavici, přičemž si nanesla na čelo trošku hlíny. Zřejmě to ani nevnímala, jen se dala do vysvětlování. "Jsem si jistá, že to tak nebylo," zaculila se na svého manžela, který se chystal začít odporovat, jenže další věta mu vyrazila dech. "Protože Kakashi je gay." Přišla blíže a vzala mu Moegi z náruče, aby ji postavila na zem. "Udělal ti něco?" zeptala se ještě, aby muže vedle sebe naprosto přesvědčila.
Holčička zavrtěla hlavou. "Ne-e, jen jsem se lekla, když jsem do něj vrazila," zamumlala. "Omlouvám se." Nejspíš si alespoň z části uvědomila, že šedovlasému mohla zadělat na problém. Pak ale pozvedla obočí do výšky. "Co to znamená - gay?" zajímala se.
"No víš…" přemítala, jak nejlépe vysvětlit cizí slovo. "Gay je muž, který má rád jiného muže tak, jako se máme rádi já s tatínkem," doufala, že to pochopí.
"To je divný. To se spolu i pusinkují?" zeptal se znovu malý zvědavec.
"Ano, když se mají rádi, tak ano. Teď už upaluj ven, když je tak hezky," poslala dcerku na zahradu. Narovnala se a vyčítavě pohlédla na manžela. Ten se pod tíhou jejího pohledu otočil k polonahému.
"Promiň, byla to přehnaná reakce," zadrmolil do země a už ho nebylo.
"Kakashi, ještě jednou se moc omlouvám…"
"Není za co, zas až tolik se toho nestalo," utnul její omlouvání. "Nechceš s něčím pomoct, nebudu tu sedět celý den se složenýma rukama," nabízel se jako pomocná síla.
"Nevím, jestli tě můžu obtěžovat, ale pokazilo se nám auto a já jsem slíbila Minatovi, že mu uvážu kytici růží pro jeho manželku. Mohl bys mu je zavést, teda až se oblečeš a nasnídáš."
Trochu se začervenal. "Určitě. Rád ti budu nápomocen."
Přešel do svého pokoje a z kufru vytáhl spodní prádlo, nějaké potrhané džíny a tmavší košili s krátkými rukávy. Projel své vlasy hřebenem a pak už jen zbývalo sejít dolů za ostatními a posadit se ke stolu. Všichni už tam byli a zjevně se čekalo jen na něj, tak se cítil poněkud trapně. Zasedl vedle Rin. "Dobrou chuť," popřál a začal si mazat nachystaným příborovým nožem rohlík máslem. Zřejmě si jeho kamarádka potrpěla na rodinné sešlosti, když šlo o jídlo.
"Máte nějakého přítele?" zeptala se Moegi zničehonic a vyvolala tím několik reakcí. Její otec zrovna zapíjel žízeň vodou, proto sebou cukl a rozkašlal se, jak mu vtekla do plic. Matka po ní hodila zhrozený pohled. "Moegi!" A šedovlasý sebou cukl, jak mu to připomnělo Obita. Jediný, kdo očividně nechápal, o co jde, byl její bráška, který teď zvědavě těkal očima po všech v místnosti.
Zavrtěl hlavou, aby alespoň nějak odpověděl, protože na nic jiného se momentálně nezmohl.
Po téhle šílené snídani vyšel za ženou mířící do zahrady, aby od ní přebral květiny a vyslechl si instrukce, kam má jet.
S květinami se pustil na cestu. Autem to bylo kousek, ale pěšky by se člověk hezky prošel. Přejel sousední vesnici, na jejím konci odbočil k lesu, kde se rozkládal rozlehlý statek. Zaparkoval na volném prostranství vedle hospodářské budovy. Kytici dle rozkazu nechal v autě, měla být překvapením, a vydal se hledat blonďatého muže. Už se s ním dlouho neviděl, ale doufal, že vypadá pořád stejně. Zazvonil u hlavních dveří, otevřela mu žena s krásnými rudými vlasy. Chvíli na něj nechápavě hleděla a pak jí došlo, kdo k nim zavítal.
"Kakashi, jsi to ty? Tebe bych tu nečekala." Překvapeně ho pozdravila.
"Ahoj Kushino, jsem u spolužačky na návštěvě. Chtěl bych vidět Minata, je doma?"
"Jasně, běž se kouknout do stodoly. Říkal, že bude skládat balíky," poradila mu.
"Díky moc, ještě se zastavím." Už si to šinul k zmíněnému objektu. Ještě než stihl pořádně otevřít vrata, z nich vyletěl mladý klučina, který do něho vpálil plnou rychlostí.
"Pro…promiňte," zakoktal a zmizel. Měl taky proč, za ním se ze stínů vynořila brunátná starší kopie.
"NARUTO!" vyštěkl zprvu vysoký blondýn, než pohlédl na šedovlasého. "Uh.. Kakashi? Jsi to ty?" pořádně si ho prohlédl. Doopravdy ho tu nečekal. "Co tady děláš?" zajímal se a sundal si pracovní rukavice. Na svého syna bohudík zatím zapomněl, ale později si to s ním určitě vyříká.
Pokrčil rameny. "Jsem na návštěvě u Rin," odpověděl. "Posílá mě, abych ti něco předal. Pokazilo se jí auto. Pojď, nechal jsem kytici na sedadle, aby ji Kushina neviděla." Zamířili na příjezdovou cestu a šedovlasý koutkem oka zaznamenal, jak se malý kluk, který ho předtím málem porazil, fofrem schoval do stínů. "Co ti tvůj syn udělal?" zajímal se trošku pobaveně, i když chlapce litoval, věděl, že jeho otec je dost přísný.
Nepatrně se zamračil. "Máme moc práce a on se klidně fláká a ještě si stěžuje!" zavrčel podrážděně a povzdechl si. "Poslední výpomoc nám odešla před měsícem, ten chlap se kamsi stěhoval a teď jsem tady na to sám… protože mi ten nevyvedenec nepomůže."
Dorazili k autu, tam odemkl šedovlasý zadní dveře a podal mu kytici, která se jeho kamarádce velice povedla. Vypadalo to, že nad něčím přemýšlí, a když promluvil, vyšlo najevo o čem. "Hm… Já vlastně… jestli chceš, tak bych tu práci bral. Myslím tu výpomoc," nabídl se.
"Fakt?" podivil se starší. "To zrovna nemáš žádnou práci?"
Neklidně se ošil. "V pondělí dávám výpověď." Nedokázal si představit, že by mohl někde ve městě potkat Obita. Radši se odstěhuje se vším všudy. "Nevyvedl se mi vztah a nerad bych to rozebíral. Potřebuju jít od toho pryč. Pokud mě zaměstnáš, budu víc než rád." Už teď si v duchu představoval, jak bude šéf v pondělí zuřit, až donese papír s výpovědí.
"To je mi líto. Nicméně děkuji za dovoz. Když si teda tady, tak ti zrovna všechno ukážu. Ale nejdřív skočím za manželkou, aby mi kytky náhodou neuvadly."
Čekal pěknou chvilku, než se objevil Minato, který se snažil zkrotit rozcuchané vlasy.
"Tak už jsem tady." Dělal jako by nic. "Můžeme jít."
S pochechtávajícím se Kakashim prošel celý statek. Ukázal mu, kde co je.
Na naléhání Kushiny musel na statku poobědvat a se seznámil i s jejich synem Narutem, kterého viděl předtím u stodoly.


Děkuji Rose Mallow za korekturu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mia Mia | Web | 18. února 2014 v 20:31 | Reagovat

Už od začátku se mi líbila představa Minata jako přísného otce... Jak tak o tom přemýšlím zpětně, nechtěla bych to zažít na vlastní kůži. Nicméně, Kakashiho mi bylo opravdu líto, takový dobrák, a jak dopadne... :/ Tahle fanfikce se mi začíná líbit víc a víc, už se nemůžu dočkat dalšího dílu. :3

2 Ája Ája | Web | 18. února 2014 v 20:34 | Reagovat

To jsou zvraty. Ani jsem nedýchala. Já to tušila, že ho Obito podvede, to se vždycky při služebkách stává :D. Nu což, věřím , že Naruto mu poskytne odpovídající náhradu 3:D

3 a2l a2l | E-mail | Web | 19. února 2014 v 10:19 | Reagovat

Aww... Chudáček Kakashi! :( A ještě k tomu jako uke (to mě vážně chcete zabít?)! No, každopádně mám teď chuť něco provést Obiťákovi, nebo mu alespoň vtlouct do hlavy správnou představu o světu. Jak může vůbec podvádět takovýho krasavce s takovou... sovou, jako je Yamato?! Totálně nechápu :D
Úžo flashback, teď už se jenom těším, jak si 'Shin bude počínat s Narutem x3

4 Smajli Smajli | Web | 19. února 2014 v 11:27 | Reagovat

Obito je prostě hajzlík, to známe od záporáků ty jejich "já sem se změnil" =D =D Docela by mě zajímalo, jestli ho hodláš započítat do dalšího dění, nebo jestli se objeví jenom takhle ve flashbacku =) Genma byl taky docela na ránu, Rin to teda nezávidím =D

5 Ivanitko Ivanitko | Web | 19. února 2014 v 17:34 | Reagovat

[1]:Já bych o takového otce také příliš nestála, ale lepší nějaký než žádný.
[2]:Klasika - služebka. Naruto se moc snažit nebude :)
[3]:Náhodou Yamato je skvělá postava, ty jeho ksichty. No a Obito u mě nikdy nemůže mít dobrou roli.
[4]:Genmovi se nedivím. Cizí chlap se mu nakvartýruje do baráku. Rin je s ním jedna ruka a ošahává mu děcka. Kterému chlapovi by to nevadilo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.