Odepřené city 1/2

1. února 2014 v 10:00 | Ivanitko + A2l |  Krátké povídky
Iruka už delší dobu pokukuje po šedovlasém senseiovi. Má tu kuráž sledovat ho i za bílého dne. Jednou se mu tajné špiónování vymstí a dopadne na něj Kakashiho ruka spravedlnosti.

Od A2l jsem si soukromém srazu yaoistek vynutila slib, že spolu sepíše povídku. A ejhle podařilo. Tím ji chci poděkovat za odvahu a věnovaný čas.


Sedí pod stromem s rozevřenou knížkou v klíně. Někteří možná řeknou, že je závislý na čtení úchylných románů, ale vše není, jak vypadá. Potištěné stránky mu pomáhají udržovat zjev soustředěného a zaneprázdněného člověka. Už hodně protivníků ho díky tomu podcenilo. Vždy sleduje okolí svým ostřížím zrakem, ale dnes se více zaměřuje na dění před sebou. Trénink čerstvého týmu 7 je náročný. Přidělená skupina se skládá z milé slečny, která nejde pro ránu daleko, a dvou hochů. Jeden lepší než druhý.
"Usuratonkachi, na víc nemáš?" pošklebuje se Sasuke, sedíc na zádech svého blonďatého parťáka.
Párkrát sebou zamele. "Okamžitě ze mě slez, ty Uchihovská nádhero!" rozkřikne se vztekle.
"Já ti dám takovou nádheru, až ti zle bude!" Začnou se mezi sebou prát.
Kakashi už nevydrží poslouchat jejich nadávky a jde je usměrnit. Odrhne je od sebe. "Klídek, hoši, když se neumíte chovat, tak za trest budete zítra pomáhat lidem ve vesnici s úklidem. Žádný trénink nebude, dokud spolu nebude slušně vycházet," řekne rozhořčeně, "Pro dnešek končíme." Pustí oba hochy a odkráčí směrem ke svému oblíbenému místu. Tam se snad konečně dočká klidu.
Když se celý tým rozejde, hnědovlasý muž s jizvou přes nos vedoucí od jednoho líčka ke druhému se co nejrychleji schová za zeď jednoho z domů v ulici - snad aby ho stříbrovlasý nestačil spatřit. Ví moc dobře, že Kakashi je vytrénovaný ninja, co zachytí každý nepatrný pohyb, uslyší i ten nejtišší šustot křoví… Kdo ví, možná ho i teď stačil zaregistrovat, a on sám o tom nemá nejmenší tušení. Bože, co jsem to za hlupáka, schovávat se takhle za širého dne, nadává si Iruka v duchu a po chvíli znovu nakoukne zpoza rohu domu, aby se zjistil, kam šedovlasý vlastně jde. Áha, jde zase na své oblíbené místo, které pokládá za tajné. Ale hnědovlasý moc dobře ví, kde se skryté zákoutí nachází. Však Kakashi na něj chodí celkem často. Pokaždé se svojí oranžovou knížkou v ruce nebo zastrčenou v kapse. Iruka opatrně pronásleduje muže v masce, dává si dobrý pozor, aby nevzbudil svou činností jakýkoliv vzruch a přilákal tak pozornost sledovaného.
Šedovlasému pod botami křupou hlasitě kamínky, ale opět má ten podivný pocit v zádech. Zase ho sleduje, ale dnes nemá na cizí špiónování náladu. Pod maskou se ušklíbne a při zabočení za skalní stěnu udělá pár pečetí. Klona nechá jít po cestičce vedoucí mezi stromy a sám se zamaskuje jako kámen. Za chvíli se objeví Iruka. Vypadá, že ho nerozeznal, a jakmile přejde okolo něj, promění se zpět a chytne muže za rameno.
"Kdopak si tady hraje na špióna?" zahartusí hlasitě.
První myšlenka, co Irukovi prolétne hlavou: K čertu. Pomalu se s divoce bušícím srdcem otočí a musí trochu zvednout hlavu vzhledem k tomu, že je o kousek menší než stříbrovlasý. Na rtech vytvoří něco jako úsměv, ovšem převelice nasáklý nervozitou.
"O čem to mluvíš, Kakashi?" poškrábe se zezadu na hlavě a přitom se nenápadně snaží setřást ze svého ramena ruku navlečenou v rukavici.
Zesílí stisk o něco více, aby se mu nevysmeknul. "Moc dobře víš, co myslím. Často mě pronásleduješ a nemysli, že jsem si nevšiml. Musím uznat, jsi nenápadný. Ale nemám rád, když mě někdo sleduje. Jestli něco chceš, tak mi to řekni hned teď." Podívá se mu zpříma do očí a čeká, jak se vyjádří.
Iruka při zesílení stisku na rameni mírně usykne. Když uvidí Kakashiho vražedný pohled, rychle se snaží vymyslet si nějakou výmluvu.
"Od té doby, co byl Naruto přiřazen k tvému týmu, se spolu moc nestýkáme. Tak jsem se jen chtěl zeptat, jak se mu daří?" vychrlí ze sebe hnědovlasý, ale zároveň se snaží, aby mu bylo alespoň trochu rozumět. Ale to, co Iruka právě řekl, nebyla ani zdaleka lež. Nelze popírat, že tým 7 neustále plní mise, a tak už Naruto skoro nemá čas scházet se v Ichiraku se svým bývalým učitelem.
Šedovlasý povolí stisk. Nechce mu ublížit, ale i tak neuhne pohledem, kterým shinobiho propaluje. "Stačí se zeptat i normálně, nemusíš mě kvůli tomu sledovat. Nemám spis o Narutovi přišpendlený na zádech." Odmlčí se. "Daří se mu dobře, ale pořád se handrkují se Sasukem."
Podrží si muže před sebou i druhou paží, protože se evidentně má k odchodu. "Nepustím tě, dokud mi neřekneš, proč mě každou chvíli pozoruješ."
Po nepovedeném pokusu o útěk se Iruka zhluboka nadechne. "Omlouvám se," skloní hlavu, jednak aby ukázal svou lítost a aby se vyhnul kontaktu s Kakashiho nedůvěřivýma očima. Chvíli jen tak stojí a přemýšlí o tom, v jaké situaci se vlastně ocitl. Ovšem, jednou ten den musel přijít, ale upřímně? Vůbec není připravený. Má teď? Je skvělá šance, okolo ani živáčka, přemítá si v hlavě nevnímaje Kakashiho netrpělivý pohled.
Lehce s ním zatřese, aby ho trochu probral k životu. Nechápe, proč se tváří tak utrápeně. Vždyť mu v podstatě nic nedělá. Když se k ničemu nemá, chytne ho za bradu a donutí ho zvednout zrak k němu. Iruka těká očima do všech stran. Šedovlasý ho pustí jednou paží a chytne čelenku v místě, kde skrývá sharingan.
"Máš poslední možnost se přiznat dobrovolně," řekne nekompromisně. Nechce ho nutit, ale oko Uchihů může jako výhružka posloužit dobře.
"Hah, použít sharingan kvůli takové hlouposti? Nebuď směšný!" snaží se odlehčit situaci muž s culíkem, ale když šedovlasý nebezpečně posune čelenku o milimetr výše, hlasitě polkne. Dobře, nejspíš nemám na výběr. Podívá se zpříma maskovanému jouninovi do očí. Několikrát se zhluboka nadechne, vydechne a pak řekne: "Hatake Kakashi… Já tě miluju." A je to venku. Okamžitě vymaní svůj obličej ze sevření muže vlastnícího pověstný sharingan a poodstoupí o pár kroků dozadu. Třeba to bude brát jen jako hloupý vtip a nechá mě na pokoji, doufá v duchu a čeká na jeho reakci.
Ztuhne, paži nechá pomalu klesnout dolů. "Iruko, to není vůbec vtipné. Je ti doufám jasné, co jsi právě řekl… jak můžeš doufat, že ti budu takové vážné city opětovat." Prohlíží si zesmutnělý obličej druhého. Jak ho mohlo něco takového napadnout, ale když události vezme zpětně, hodně věcí mu něco podivného naznačovalo již předtím. Kdyby si je správně spojil dohromady, mohl o jeho náklonosti vědět už dávno. Co s tím má ale udělat? Skočit mu do náruče nemůže, ale zase nepřitažlivý není. V duchu si imaginárně nalíská. Nikdy neměl dlouhý vážný vztah, ať už se jednalo o muže či ženu. Nepochybně by Iruku jen využil a opustil jako všechny před ním.
Irukovi se jako střep ona věta zapíchne přímo do srdce. Hrudník se mu celý stáhne a on se musí hodně přemáhat, aby se mu nepodlomila kolena. No jasně. Co si to do prkna vůbec myslel? Nakonec se přemůže a nějakým způsobem vyčaruje na tváři úsměv. "V to jsem nedoufal," utrousí tedy a nadále se pokouší nedávat svůj smutek najevo. Namísto toho změří vzdálenost, která je nyní odděluje. "Jen mám teď skvělou příležitost ti utéct, víš o tom?"
"Nedržím tě tu. Můžeš jít, kam je ti libo," dodá Kakashi a sleduje, jak se vykolejený Iruka otáčí a mizí v lese rychlým během. Sám si sedne na nejbližší pařez, aby tu novinku mohl, alespoň trochu zpracovat. Všichni o něm říkají, jaký je udatný shinobi, ale jak přijde řeč na vztahy, vždy znejistí. Nerad se k někomu připoutává silnějšími pouty, protože moc dobře ví, jak jejich zpřetrhání bolí. Ať už jejich vinou či řízením osudu. Život ninji je těžký a pro vztahy je tam vždy málo místa. Člověk je často v ohrožení života a jeho milovaná polovička se doma akorát užírá strachem, jestli jí ho nedonesou v černém rubáši. Ne, tohle se nebude opakovat, zařekne se.
Po chvíli běhu už Iruka pociťuje úbytek energie a po zjištění, že se ho opravdu nesnaží pronásledovat, se rozhodne svoje tempo volně zpomalit, dokud mu jedna noha za druhou nedošlapuje na zeminu v pomalých intervalech chůze. Znovu si vybaví Kakashiho slova: "Jak můžeš doufat, že ti budu takové vážné city opětovat?"
Hned na to zaskřípe zuby a stiskne oční víčka pevně k sobě. Ta bolest v hrudníku je tak velká, že si musí na jeho levou polovinu položit dlaň, aby ji trochu zklidnil a sám se přitom uvedl do normálního stavu. Musí se zasmát sobě samotnému. To si říká shinobi? Jak patetické.
Párkrát zatřese hlavou sem a tam, aby zahnal chmurné myšlenky stranou. Zase se pomalu začne pohybovat pryč ze zeleného přítmí zpátky do vesnice.

Asi po půl hodině analýzy vlastní osobnosti se Kakashi sebere a vrátí se domů. Na nějaké čtení v tichém háji nemá ani pomyšlení. Po zaklapnutí vchodových dveří přejde do maličké koupelny. Potřebuje si dát ledovou sprchu, aby uklidnil rozlítané myšlenky. Ukrotit je se mu podaří jen na chvíli. Celou noc se převaluje a v duchu si promítá rozhovor v hvozdu. K ránu se mu konečně podaří zabrat a usnout neklidným a těžkým spánkem. Není proto divu, že po probuzení vypadá nevyspale. Při pohledu na ručičku budíku ztuhne. Zase přijde pozdě, tým ho sežere zaživa. Už tam chudáci čekají přes dvě hodiny. Jako ve zpomaleném filmu se nachystá a šnečím tempem se vydá na místo srazu. Sakura a Naruto mu okamžitě vynadají za jeho zpoždění. Nemá náladu se s nimi dohadovat a, vědom si svého včerejšího slibu, je odvede do vesnice, kde budou celý den uklízet.

Iruka je zrovna před akademií se svou třídou budoucích ninjů a trénují spolu hod shurikenem. Na předloktí má položený papír na tvrdé podložce a zapisuje výsledky žáků do připravených okének.
"Iruka-sensei, není vám nic?" zeptá se zvědavě malý rošťák a jeho dva kamarádi ihned přikyvují.
Muž s jizvou přes obličej si povzdechne. "Ne, Konohamaru, nic mi není. Jen včera nebyl zrovna ten nejlepší den," odpoví zkroušeně a přitom zaznamená tři čisté zásahy od jedné velice nadané studentky, načež si je pečlivě zapíše do svého seznamu.
"A co se stalo?" dotírá dál klučina s modrým šálem okolo krku.
Je stejný jako Naruto, pomyslí si. Pokyne dalšímu na řadě, ať se připraví, a pak teprve odpoví: "Měl jsem menší rozhovor s mistrem Kakashim." Doufá, že chlapce tato odpověď uspokojí a nechá ho být. Více mu opravdu říkat nehodlá.
Konohamaru se užuž nadechuje, aby položil další dotaz, když ho jeho kamarádka se zrzavými vlasy žďuchne do boku. Nejspíš pochopila tíživou situaci. Chlapec s brýlemi na čele tiše zabrble, když zahlédne cosi za plotem.
Sensei se otočí tím směrem a uvidí Kakashiho, jak dohlíží na svůj tým pomáhající s úklidem.
Šedovlasý moc dobře ví, že je sledován, ale zarytě hledí do své knihy a předstírá, že o nic jiného nemá zájem. I tak ale hází očkem po učiteli, který se snaží vychovat nové, nadějné shinobi. Úlevně si oddechne. Třída evidentně skončila a děti se vracejí do třídy. Než se za nimi zaklapnou dveře, Iruka se naposledy podívá jeho směrem, a když se jejich pohledy střetnou, okamžitě strhne zrak na zem, jakoby tam bylo něco velice zajímavého.
"Sensei, stalo se něco?" zeptá se všetečná růžovovlasá kunoichi. Na rozdíl od obou hochů na podobné věci má nos a neunikne ji zvláštní napětí okolo jejich učitele.
Otočí se na ni. "Nic s čím by sis měla dělat starosti," odvětí suše. Nemíní se vybavovat o svých náladách s malými dětmi.
Sakura nafoukne tváře a odkráčí ke zbytku týmu. Jakoby ho snad ubylo, kdyby řekl půl slova.

Celý další týden Iruku ani koutkem oka nezahlédne. Možná se mu vyhýbá, což by bylo vzájemné, protože i Kakashi se snaží chodit tak, aby učitele s culíkem nepotkal. Neví, jak by se měl tvářit, přece jen jeho odmítnutí ho muselo ranit, ale měl na výběr? Možná. Má plné ruce práce s přiděleným týmem, misemi a podobnými věcmi. Na uvažování o partnerských vztazích mu vyjde čas až v posteli, kdy místo spaní prosí myšlenky, aby se utišily.
Jediné, co celou svou pracovní dobu Iruka dělá, je, že sedí za svým stolem a nepřítomně civí z okna ven. Občas ho sice nějaký žák upozorní, aby se vrátil zpátky na zem, ale pak se situace stejně opakuje. Jinak tomu není ani doma, ve volném čase… Prostě je od posledního rozhovoru s Kakashim totálně mimo. Je si toho dobře vědom, ale jaksi se mu nedaří nově získaného zlozvyku zbavit.

Po únavném dlouhém týdnu si brzy ráno šedovlasého zavolá do kanceláře Hokage. Hned jakmile vejde, se na něj upřou oči starého člověka plné vědění.
"Kakashi, vím, že máš dost starostí se svým týmem, ale stala se neodkladná událost a já nemám nikoho volného, koho bych tam poslal. Tady máš svitek s instrukcemi k úkolu. Neměl by tam být žádný problém, jen je potřeba to místo zkontrolovat."
Převezme pokyny a vypadne ven na chodbu. Tohle mu opravdu chybělo k dokonalosti. Povzdychne si a začte se do drobounkých znaků hustě pokrývajících papír. Doma si vezme potřebné vybavení. Baťůžek obsahuje jen to nejnutnější. Cíl mise není daleko a do večera by se měl stihnout vrátit.
Cesta mu poměrně rychle ubíhá, i když cítí, že je trochu unavenější než obvykle. Asi si koupí prášky na spaní, protože takhle to s ním dál nejde. Zastaví se kus od hradní zříceniny. Hokage říkal, že sklepy by mohly sloužit jako úschovna pro pašované zboží nejrůznější povahy.
Prohlédne si okolí, když nic zvláštního nezaznamená, vnoří se mezi kamenné zdi obrostlé mechem. Našlapuje lehce a hledá vstup do podzemí. Povšimne si zvláštních trsů trávy a po jejich odkopnutí se objeví dřevěné víko s železným kruhem. Opatrně jej nadzvedne a vklouzne do sametové černě. Vytáhne z kapsy baterku a temnotou se rozlije žlutý kužel světla. Prohlíží si zdi a podlahu. Až na pár krys nikde nic není, ale jsou vidět různě hluboké rýhy v kameni, zřejmě od tahání těžkých beden. Prochází místnostmi, když tu za sebou uslyší lehký šustot. Prudce se otočí, ale světlo mu někdo vyrazí z ruky. Baterka po nárazu na zem zhasne.
Nastane mela. Evidentně je to past, pomyslí si Kakashi, když ucítí něčí pěst v žaludku. Rozdává rány, ale sám jich schytá dost, protože útočníků je rozhodně víc. Cítí, jak mu po ruce a boku stéká něco teplého. V poslední chvíli si strhne čelenku. Pomocí rudého sharinganu odrazí smrtící úder. S použitím Obitova oka se s útočníky vypořádá raz dva, ale na konci, místo aby vyšel jako vítěz, klesne na kolena a rukou na boku, zadržujíc řinoucí se krev, upadne do mdlob.

Neví, po jak dlouhé době přišel k sobě. Na zádech cítí drápky zvířátek, která čichají hostinu. Pomalu vstane a poslepu se snaží odejít z těchto zatuchlých chodeb. Když se mu podaří objevit východ, zjistí, že venku už se začíná silně smrákat. Zhrozí se, ležel uvnitř několik hodin. Bok a ruku si ztěžka provizorně obváže gázou. Rozšklebená rána by potřebovala sešít, ale sám to nedokáže. Vydá se na cestu zpět do vesnice. Když konečně uvidí vrcholky bran Konohy, je tma jako v pytli. Bolestí se mu mlží vidění a padá na něj slabost. Už netuší, kam vůbec jde, jen udržuje své tělo v pohybu. Nevědomky se dostane k cizím dveřím. Ztěžka se o ně opře a krátce zazvoní. Poté se okamžitě sesune na ledovou zem.


Děkuji Rose Mallow za korekturu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Suki Ashikaga Suki Ashikaga | Web | 1. února 2014 v 21:55 | Reagovat

dokonalé :3

2 Smajli Smajli | Web | 2. února 2014 v 10:35 | Reagovat

"Nemám spis o Narutovi přišpendlený na zádech" =D =D =D =D Hezké, ti dva se k sobě prostě hodí, to je jasná věc ^_^ Taky mě potěšilo, že po dlouhé době zase čtu něco z narutovského prostředí =)

3 Seiya Seiya | Web | 2. února 2014 v 16:00 | Reagovat

O co, že ty dveře jsou od Irukova domu :D
Nejvíc se mi líbil Kakashiho boj, jelikož jsem prostě přecukrovaná a tohle mi bodlo :) Moc pěkný popis.
Moc děkuju, KakaIru jsem už dlouho nečetla a nemůžu se dočkat dalšího dílu.

4 Ivanitko Ivanitko | Web | 2. února 2014 v 18:47 | Reagovat

[1]:Díky, jsem ráda, že se líbí.

[2]:Těší, že tě těší XD.

[3]:Kdo si počká, ten se dočká. Příště, až budu něco psát, tak tomu dám sacharidovou dietu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.