Odepřené city 2/2

7. února 2014 v 10:00 | Ivanitko + A2l |  Krátké povídky
Po incidentu s Irukovým přiznáním je ticho po pěšině, ale kam dovedla Kakashiho nešťastná mise? Pomůže mu někdo?


Z dřímoty ho probere náhlý ostrý zvuk ode dveří a pak dokonce menší rána dopadu. Okamžitě sebou trhne, ani nestačí otevřít oči a už drží svůj kunai v ruce, který do té doby spočíval pod polštářem. Snaží se zaostřit v přítmí, které zahaluje celý pokoj, zatímco se zvedá z postele a míří k vstupním dveřím. Chvíli otálí, než se odváží otočit klíčem a následně prudce otevře dveře směrem k sobě. Zprvu nikoho nikde nevidí, a tak má dojem, že se mu to snad jen zdálo, ale těsně předtím, než zavře dveře, si všimne u nohou ležícího těla.
"Do háje!" zakryje si rukou ústa, ale hned se vzpamatuje. Rozsvítí na chodbě světlo a dotáhne Kakashiho v bezvědomí dovnitř. Jemně položí jeho hlavu na zem, cítí slabý tok čakry, stříbrovlasý je pořád ještě naživu. Zvedne se a ihned běží pro lékárničku do koupelny.
Všechno potřebné vyskládá na čistý ubrousek vedle těla a podívá se na Kakashiho horní polovinu obličeje, která je mnohem bledší než kdy jindy. Nahlas polkne knedlík, co se mu stačil utvořit v krku. Vysvleče mu vestu a oblečení pod ní. Sundá už krví nasáklé obvazy na boku stříbrovlasého, jež do teď jakž takž zastavovaly krvácení, ale po jejich odejmutí se z rozšklebené rány znovu začne valit rudá tekutina. Stlačuje okraje k sobě.
"To je špatné," řekne si nahlas sám pro sebe Iruka a fofrem přikládá obě dlaně na ošklivou ránu, aby mohl použít základní ozdravovací jutsu, které zahojí to nejhorší. Vyplýtvá sice spoustu své čakry, ale výsledek není zase tak špatný, avšak z rány stále uniká krev. K tomu by mu už měla stačit jen sterilizovaná jehla a nit.
Po několika dalších minutách jsou rány plně ošetřeny a krví nasáklý hadřík rozčeří už poněkolikáté vodu v nádobě. S dokonaným dílem se hnědovlasý podívá na muže ležícího bezmocně na zemi, stále v mdlobách. Zdvihne ho do náručí. S velkým úsilím, jelikož Kakashi je pořádný kus chlapa s haldou svalstva, se dobelhá do ložnice a položí ho na svou postel. Sundá mu vše nepotřebné - rukavice, čelenku, boty. Ale na masku se neodváží sáhnout. Zachumlá ho do své přikrývky a předloktím si otře pot z čela. Ještě chvíli sleduje obličej zraněného muže. Koutkem oka postřehne, jak stříbrovlasý jemně zatřepe řasami.
Kakashi pomalu rozevře oči, ale vidí poněkud rozmazaně. Snaží se pohnout rukama, ale je pevně obmotán přikrývkou. K jeho obličeji se přiblíží silueta nějakého člověka a pocítí dotyk na tváři a slyší ho něco říkat. Nemá sílu udržet víčka nahoře. Vysílení a ztráta krve si vybírají svou daň. Znovu se propadne do slastné a heboučké temnoty bezvědomí.
Nejspíše se až do rána neprobere, pomyslí si Iruka a od raněného se odtáhne. Co bude dělat? Nemůže tu Kakashiho nechat samotného, co kdyby se jeho stav zhoršil? Po krátkém vnitřním diskutování a zvažování možností se nakonec rozhodne, že se uloží k němu do postele, přece jen se mu na tvrdé zemi vážně ležet nechce.
Obejde tedy svou postel na druhou stranu a ulehne na ni, avšak dostatečně daleko od Kakashiho siluety. Ještě naposledy se k němu nahne, aby zkontroloval teplotu a tep, a pak jen zpovzdálí sleduje, jak se statná hruď stříbrovlasého jounina v pravidelných, mělkých intervalech zdvihá.

Prudce rozevře oči, což nebyl ten nejskvělejší nápad, protože jasné světlo mu snad vypálí sítnici. Opatrně se rozkouká, na hrudi ho něco tlačí. Když tam sklouzne pohledem, vidí cizí paži a kousek vedle jejího majitele. Co dělá v jeho posteli? Prudce se posadí, ale hned se s bolestným stenem vrátí do původní polohy. Vybaví se mu včerejší mise, zranili ho. Ale proč je u Iruky doma? Tázavě se podívá na muže, kterého svým pohybem vzbudil.
S protáhlým zívnutím se hnědovlasý, jehož vlasy nyní trčí snad do všech směrů, posadí na posteli a podívá se vedle sebe na Kakashiho, který je vzhůru a nevypadá vůbec nadšeně. Pak mu svitne. Odsune se na úplný kraj postele a odkašle si.
"Ehm, jak se cítíš?" zeptá se stříbrovlasého.
"Bylo mi už lépe," uchechtne se temně a bolestně se zašklebí. "Díky za ošetření. Půjdu k sobě domů." Zvedne se, ale kdyby Iruka na poslední chvíli nepřiskočil, skácel by se k zemi.
"Jsi příliš zesláblý. Měl bys ležet." Opatrně ho položí zpět na lůžko. Kakashi se netváří moc nadšeně, ale co jiného mu zbývá. Odevzdaně se nechá přikrýt.
Položí mu dlaň na čelo a mírně zvlní obočí. "Není divu, máš evidentně horečku," utrousí brunet a od stříbrovlasého se odtáhne. "A vůbec, kdo tě takhle zřídil?" neovládne nakonec svou zvědavost.
Tázaný se zamračí. "Nevím, přišel jsem o baterku a v té tmě jsem neviděl na špičku vlastního nosu. Kdo to byl, netuším. Jedno vím ale jistě, jejich kosti už ohryzávají krysy," dodá temně, až se mu pocit zadostiučinění zableskne v oku. Pohodlněji se uvelebí na polštáři a snaží se potlačit tepavou bolest v boku a paži.
Iruka pozorně sleduje Kakashiho výraz ve tváři, nebo alespoň to, co z něj není zakryto pod látkou. Občas stříbrovlasý mírně pod maskou usykne a přikrčí při tom obočí. Polkne a promne si zápěstí. "Můžu se podívat?" zeptá se po chvíli. Když na něj Kakashi nedůvěřivě hledí, v rychlosti dodá: "Na tvá zranění."
Jounin tedy odhrne svou zdravou paží peřinu a dovolí tak o rank nižšímu shinobimu nahlédnout a zkontrolovat, jak se rána na boku hojí.
Iruka opatrně odejme z rány zakrvácené obvazy. "Infekci tam naštěstí nemáš," poznamená, když očima soustředěně prozkoumá sešité zranění. Jemně se dotkne zarudlé kůže vedle stehů.
Šedovlasý i tak trochu cukne, přece jen je poranění pořád čerstvé a citlivé, ale neřekne ani slovo o svém nepohodlí. Hnědovlasý se stáhne s omluvným pohledem. Pak vezme bandáž a opatrně, ale pevně ho ovine čistými obvazy okolo celého trupu. Musí se k němu nahnout co nejblíž, aby si za jeho zády mohl předat z ruky do ruky ruličku bílého materiálu. Takhle blízko k tělu stříbrovlasého, jež je navíc od pasu nahoru nahé, má Iruka co dělat, aby nepropadl panice. Snaží se zklidnit ten nekontrolovatelný třes v rukách, který mu omotávání okolo trupu druhého muže značně komplikuje. Když naposledy dlaní přejede přes břišní svaly šedovlasého, které se pod dotekem mírně stáhnou, je rád, že se může od jeho těla odtáhnout a setřít si pot z čela. Už se to zase děje. Zakoukal se do někoho, kdo o to nejeví nejmenší zájem… A teď ho má doma, ve svém pokoji, na vlastní posteli.
Mírně si odkašle: "Ehm, teď si hlavně odpočiň. Přinesu ti vodu a něco k jídlu, musíš být žíznivý." Po mírném přikývnutí od muže ležícího na posteli odejde pryč z pokoje.
Kakashi se kouká do stropu a přemítá, proč v noci nešel do nemocnice nebo k sobě domů? Proč zrovna k němu? Že by snad k němu něco cítil? Ne. To se mu musí zdát, i když jeho přítomnost není zcela nepříjemná. Viděl, že jeho zachránci dělalo problém se na něj nevrhnout. Poslouchá šustění ve vedlejší místnosti a přibližující se zvuk bosých chodidel.
Iruka mu podá sklenici vody do třesoucí se ruky. Raněný je tak zesláblý, že mu pohárek skoro proklouzne mezi prsty. Hnědovlasý rychle zachytí klesající sklo a podívá se na ležícího. "Můžu… ti pomoct?" Hlas se mu trochu zadrhne, když si představí, že za chvíli uvidí jeho tvář, protože musí stáhnout masku dolů, aby se napil.
Iruka stiskne tmavomodrou látku u Kakashiho brady mezi svůj chvějící se ukazováček a palec a pomalým pohybem za ni zatáhne. Pozvolna odkrývá, kousek po kousku, tvář stříbrovlasého. Látka jemně sklouzne z jeho nosu a Iruka musí hlasitě polknout. Na čím více bledé pokožky se mu naskytne pohled, tím více napětí narůstá. Srdce mu bije o sto šest. Opravdu uvidí tvář Hatake Kakashiho! Potáhne ještě jednou, naposledy, a poslední kousek obličeje je odkrytý.
Musí zamrkat, aby se opravdu přesvědčil, že to není jen sen nebo snad výmysl vlastní fantazie. Velice mladě vzhlížející obličej, zvýšenou teplotou mírně zarudlé tváře porostlé strništěm stejné barvy jako jeho vlasy, jehož hustota se na bradě mírně zvyšuje. Nos, úzký a mírně projmutý nahoru, pak jeho rty trochu vyschlé žízní, tenké, mírně pootevřené, jak mezi nimi prokluzuje tiché oddechování jejich majitele. Má tak nehoráznou chuť je políbit. Přidrží mu u úst sklenici. Se zatajeným dechem sleduje, jak tekutina pomalu ubývá.
Kakashi byl vskutku vyprahlý a voda mu udělala opravdu dobře. Zvlhčeným jazykem se olízne a tázavě se podívá na druhého muže, který mu visí pohledem na rtech.
"Iruko, stalo se něco?" zeptá a čeká na odpověď.
Hnědovlasý sedí jako paralyzovaný, ani zvuk hlasu ho neprobral. Velmi pomalu se nahne k ležícímu. Cítí na tváři teplý dech a velmi jemně ho políbí.
Šedovlasý ztuhne. Naposledy někoho měl už před velmi dlouhou dobou a tělesná přítomnost lidského těla mu je příjemná. Až moc. Rukou se zapře do hrudi a snaží se ho odtlačit od sebe, ale je slabý jako moucha a nehne s druhým ani o píď.
"Iruko, co to děl…" Otázka je udušena v prohlubujícím se polibku.
Nesouhlasné projevy druhého jako když neslyší, možná naschvál, možná omylem. Jemně prozkoumává svým hbitým jazykem ústní dutinu muže bezmocně se kroutícího pod ním. Přejíždí špičkou přes hladké horní patro a přitom jemně laská rty. Jeho ústa tlumí tiché protesty šedovlasého, ruce s karamelově zbarvenou kůží vpletou své prsty do hustých, stříbrně se lesknoucích vlasů.
Kakashi chtě nechtě musí přiznat, že líbá zatraceně dobře. V hlavě pořád straší to velké ALE. Nechtěl si k sobě nikoho připoutat, ale dotyky mladšího muže rozbíjí kámen po kameni pevnou hradbu, kterou si obezdil vlastní srdce. Vzpouzí se, ale při jeho zuboženém stavu se to ani jako obrana nedá považovat. Rukou na hrudi hnědovlasého drtí mezi prsty bavlněné tričko a pomalu a pozvolně jeho vzdor opadá, jazykem se dotkne druhého a pomazlí se s ním.
Irukovi na hodnou chvíli přestane tlouct srdce, když ucítí, jak stříbrovlasý gesto pomalu začíná opětovat. Snaží se nezkolabovat a udržet tep svého srdce v normě. Když se Kakashiho ruce začnou líně přemisťovat na jeho záda, musí tiše vydechnout do polibku a natiskne se žádostivě na tělo toho druhého. Hned nato se jouninova tvář zkroutí bolestí. Iruka ihned pochopí důvod té reakce, přeruší polibek a okamžitě se nadzdvihne z nedávno zašité rány. Oba dva se zhluboka oddechují.
Kakashi se začervená a odvrátí hlavu do boku, aby se nemusel dívat do zkoumavé tváře. Určitě čeká nějakou odpověď, vyjádření, ale jeho mysl mu není v tento okamžik schopná cokoliv dát. Umino si najde ruku volně ležící na pokrývce a proplete si prsty s jeho.
Šedovlasý k němu zvedne vykolejený pohled. "Já nevím, co ří…" ukazovák na rtech utiší další nevyřknutá slova.
"Ššš…," zašeptá tiše brunet s jizvou přes nos a opatrně sleze z postele. Naposledy se podívá na zmatený obličej milovaného muže a odejde z místnosti pryč.
Iruka má i jiné povinnosti, než pečovat o raněného shinobiho. Závazkům učitele se nelze jen tak vyhnout. Nechá šedovlasého odpočívat u sebe doma a sám, ač nerad, jde do školy, kde ho jistě očekává třída plná dětí.
Kakashi se k obědu už cítí lépe, ale nechce dále zatěžovat hnědovlasého vlastními problémy. Pomalu vstane z postele, i když se mu začne točit hlava, snaží se posbírat svršky a vrátit se k sobě domů. S nechutí si zapne zakrvácenou vestu a tričko si nacpe do kapsy. Při chůzi se musí zlehka přidržovat zdi, aby se náhodou neskácel. Nechce byt nechat jen tak a zamkne. Klíč dá pod rohožku. Jak originální, pomyslí si a doufá, že ho majitel najde. Schválně jde bočními uličkami, aby nikoho nepotkal. Nemá náladu na jejich zvědavé či starostlivé pohledy. Z posledních sil se doplahočí k sobě. Zapadne do svojí studené postele a snaží se uklidnit dech, který svou frekvencí odpovídá běhu při maratonu.
Po cestě zpět ze školy se Irukovi usadí v hrudi zvláštní pocit. Celou dobu strávenou v akademii přemýšlel nad svým činem a teď, když mu pod botami pomalu ubíhá cesta domů, jakoby měl strach se do svého bytu vůbec vrátit. Kakashi už mu přece předtím dal více než jasně najevo, že o něj nemá zájem. A on se na něj vrhl, na chudáka zraněného. Nechce si připustit, ale když cítil měkké rty na těch svých, a nakonec jak se do polibku i sám stříbrovlasý zapojil, jeho city se ještě víc prohloubily. Při té vzpomínce Iruka zrudne snad až zadku a raději přidá do kroku.
Když dorazí ke dveřím od svého bytu, chvíli zůstane stát a zírá na ně. Zklidní svůj dech a zabere za kliku. Nic. Tak zabere podruhé, opět mu dveře nejdou otevřít a už je mu to podezřelé. "Kakashi?" Snaží se moc nekřičet, ale zároveň to řekne nahlas, aby měl muž uvnitř možnost ho slyšet. Chvíli neví, co má dělat, a tak se začne prohrabovat v kapsách, jestli tam nemá náhodou nějakou sichrhajcku, když koutkem oka zahlédne pod rohožkou něco lesklého. "Klíč?" zeptá se sám sebe zmateně a uchopí předmět do ruky. Chvíli si ho podezíravě prohlíží, než jím dveře odemkne.
Když vkročí dovnitř, byt je tichý a prázdný, ostatně jako byl vždycky. Najednou ho píchne v hrudi. Rychle, aniž by se vyzul, se vřítí do ložnice, očekávajíc, že před sebou na posteli uvidí ležet pravděpodobně spícího Kakashiho. Ale nikdo tam není, jen shrnutá pokrývka a důlek v polštáři.

Šedovlasému shinobimu je poněkud trapně, že tak zbaběle utekl, ale nemůže jinak. Iruka v něm svými činy vyvolal pocity, které si v minulosti zapřel. Vždycky si naivně namlouval, že je to pro dobro ostatních, ale přitom zapomněl myslet sám na sebe. Co jeho srdce, pro koho vlastně bije? Pro nikoho, pomyslí si melancholicky. Ti, kteří rozechvívali nyní ledové srdce, odpočívají pod vysokou vrstvou zeminy a jejich těla sežrali červi. S takovými a ještě horšími myšlenkami se snaží uzdravit. Na druhý den od svého útěku jde podat hlášení o výsledku své mise. Hokage mu doporučí návštěvu nemocnice, do které nejde. V posteli si líže rány. Týmu dá týden volno, aby se jim potom mohl naplno věnovat.
Jako každý večer přemítá o Irukově polibku. Vzpomínka na něj ho příjemně rozechvívá a hřeje. Už boj s vlastní myslí nevydrží. Sebere se a vydá se k jeho bytu. Přede dveřmi zaváhá, jestli dělá tu správnou věc, ale minimálně by se měl omluvit za to, že bez jakéhokoliv vzkazu odešel. Ruka se o své vůli zvedne a prst dopadne na zvonek, kterým ohlásí svou přítomnost.
Irukova hlava při řinčení přicházejícího ode dveří vystřelí vzhůru, až mu nepříjemně zalupe za krkem. V rychlosti se podívá na svitky, na kterých nejspíše usnul, a zkontroluje, jestli je nějakým způsobem neponičil. To by byl průšvih. Pak se brunet zvedne od stolu a přeběhne do předsíně. Ani ho nenapadne se podívat do kukátka a rovnou bezmyšlenkovitě otevře dveře. Když před sebou uvidí stříbrovlasého jounina, srdce mu v hrudi poskočí.
"K…" zadrhne se mu nervozitou hlas, "Kakashi! C-co tady děláš?"
"Promiň, že jdu tak pozdě večer, ale chtěl bych se ti omluvit. To, jak jsem utekl, bylo neohleduplné. Určitě sis dělal starosti. Já… prostě jsem nevěděl, co mám dělat. Jsem zbabělec," odtuší ponuře, "ale chtěl bych ti něco říct." Nahne se k němu až povážlivě blízko. Blesku rychle si stáhne masku a políbí šokovaného muže.
Iruka vytřeští své oříškově hnědé oči a po chvíli se mu blahem div nepřetočí dozadu do hlavy. Dotýkajíc se nirvány zacouvá pár kroků do bytu a Kakashi ho bez přerušení polibku následuje. Ten vyšší z nich se na chvíli zaobírá zavřením a následným otočením klíče v zámku dveří, a pak už se oba sunou k ložnici.
Postupně ze sebe strhávají oblečení. Jejich cesta je vyznačena zelenými vestami a modrými tričky. U postele ho Iruka donutí sednout a sám mu sedne obkročmo na klín. Dotýkají se holou kůži a jejich horký dech se ztrácí v ústech toho druhého.
Iruka položí ruce na statná ramena pod ním sedícího jounina a svými rty pomalu doputuje až k ušnímu lalůčku, zpola zakrytému stříbrnými prameny vlasů. Ležérně mu je z onoho místečka odhrne a špičkou jazyka přejede po citlivém místě. "Ani nevíš, jak dlouho jsem na tohle čekal," zamručí potichu.
Přejede mu mráz po zádech, ať už z dotyku či z náruživého hlasu. Sám ho chytne okolo pasu a rukama přejíždí po zádech svého… milence? Sjede až úplně dolů a sevře pevné hýždě učitele, který dozajista pravidelně cvičí.
Iruka se neubrání a pohne provokativně pánví proti němu. Oba dva poté tiše zavzdychají. Brunet klesne hlavou mezi Kakashiho krk a rameno a začne nasávat jeho sladkou vůni.
Šedovlasý ho zatlačí do hrudi, aby se postavil. Pomalu se ani nenarovná a Iruka je stržen zpět na postel. Kakashi se nad ním tyčí jako hora a vychutnává si ten pocit, mít u sebe milovaného člověka. Skloní se k němu, ale ne, aby ho políbil.
"Jsem blázen," zašeptá mu u ucha, "že jsem si lásku odpíral tak dlouho."
Iruka při těchto slovech mělce vzdychne a přes páteř se mu přežene příjemné svrbění. Nemůže uvěřit současné realitě. V duchu se modlí, aby to nebyl jen sen, ale pokud spí, tak se nechce nikdy probudit.
Rty oždibuje krk hnědovlasého a sune se níž přes jeho rychle se zdvíhající hruď, již obdaruje motýlími polibky, břicho až k jeho klínu, který přes látku pohladí a provokativně se podívá do obličeje majitele. Čeká na svolení, možná na to jde přece jen příliš rychle.
Hrudník se mu divoce zdvihá v očekávání i přes marné pokusy svůj přerývavý a nepravidelný dech zklidnit. Poslepu vyhledá Kakashiho dlaň a proplete prsty s jeho v důvěřivém gestu. S polknutím kývne.
Kakashi zatáhne za látku kalhot a pod nimi se objeví spodní prádlo s červenými srdíčky. Musí se přemáhat, aby nevyprskl smíchy. Iruka je asi beznadějný romantik. Brunet přemůže svou touhu prásknout muže nad sebou po hlavě. "Blbec," utrousí jen a dopomůže mu se svlékáním svých kalhot a pak i těch jeho.
Rozbalí si ho jako vánoční dárek. Musí se přemáhat, aby odtrhl pohled od jeho skvostného těla, které se přímo vybízí, aby si jej vzal.
Skloní se ke klínu hnědovlasého, aby ho mohl pojmout do úst. Ten sténavě zanaříká, když pocítí horké vlhko na svých intimních místech. Pohybuje hlavou nahoru a dolů. Neopomene špičkou jazyka podráždit uzdičku.
"Dopr…" chuunin ani nestačí doříci slovo a s hlasitým stenem zaboří hlavu do polštáře pod sebou a přitiskne k sobě oční víčka. Kvůli jeho pootevřeným ústům mu uniká jeden vzdech za druhým a každý z nich je čím dál více podbarvený narůstajícím vzrušením. Volnou rukou pod sebou doslova trhá prostěradlo.
Vidí, jaké mu působí blaho. Prsty, kterými škádlil jeho varlata, přejede po hrázi a obkrouží sevřený otvor. Vtlačí dovnitř první článek prstu. Tělo se v obraně stáhne. Počká, než bude moct pokračovat a zintenzivní péči v jeho klíně.
Tělo je zmatené a neví, na co se má zaměřit jako první. Ústa dráždící tyčící se vzrušení ho nutí se kroutit slastí, zároveň však reaguje na invazi o úroveň níže. Snaží se zklidnit, ale nejde to. Zvedne paži a přitáhne si stříbrovlasého za šíji k lačnému polibku.
Kakashi vsaje jeho spodní ret a lehce skousne. Pak se odtáhne a přinutí Iruku kleknout na všechny čtyři. Zezadu se na něj žádostivě přitiskne a nechá ho pocítit velikost svého mužství.
"Nemáš něco na zvlhčení," zeptá se, nechtěl by ho zranit.
Brunet vzdychne, když ucítí vlhký žalud, jak se natiskne na jeho konečník. Ta touha ucítit Kakashiho v sobě je až moc velká, nedokáže už déle čekat. Ví, že toho bude později litovat, ale jeho nynější já se o tuhle skutečnost příliš nestará.
"Kašli na to," vyhrkne a div se mu přitom nezamotá jazyk v ústech. "Chci tě. Teď hned!"
Pomalu se do něj vnoří. Přidržuje si ho za boky, aby náhodou neudělal nějakou blbost. Když do něj pronikne celý, má sto chutí vykřičet do světa jakou má úzkou prdel. Zpočátku do něj přiráží pomalu, ale postupně se přestává krotit a udává si vlastní rychlé tempo.
Zuřivě zamrkává slzy zapříčiněné Kakashiho drsným průnikem, které se mu hrnou do očí. Stejně všechny nezadržel, některá se i přes jeho snažení s lehkým ťup rozbije o polštář a nechá po sobě malou vlhkou skvrnku.
Rukou vjede do jeho vlasů, aby je uvolnil z gumičky. Přejede po chvějícím se těle, až se zastaví v klíně, aby polaskal neukojenou erekci. Vidí, že ho pronikání zřejmě bolí a proto se mu snaží způsobit co největší slast, která přehluší záporné pocity.
Do háje! pomyslí si Iruka v duchu a snaží se vyjít vstříc pohybům stříbrovlasého, avšak stejně při každém proniknutí zaskřípe zuby. Ale jen do té doby, než ucítí, jak se Kakashiho penis otře o něco uvnitř něj. Donutí ho to vykřiknout docela nahlas. Raději si přikryje ústa pravou rukou, aby případné další hlasité projevy utlumil.
Kakashi se pousměje. Konečně. Ruku mu odtáhne. "Chci tě slyšet sténat jen pro mě," řekne hlasem podbarveným vzrušením. Cítí, že vrchol bude blízko a zintenzivní dotyky na erekci hnědovlasého. Ten se s vrcholem prohne jako luk, potřísní mu ruku spermatem a hlasitě vykřikne. Šedovlasý párkrát přirazí do uzoučkého recta, než se tichým stenem udělá do jeho útrob. Chvíli se vydýchává, než se skoro neslyšným plop opustí nitro, které ho do poslední chvilky hostilo. Uvolněně se svalí do peřin a Iruku stáhne k sobě.
Menší z nich se schoulí do klubíčka po boku stříbrovlasého. Snad nikdy v životě nezažil nic tak… nemůže najít slova pro to, čeho byl právě svědkem a zároveň spoluúčastníkem. Tiše si povzdychne a prsty jemně přejíždí po milencově prsním svalstvu. "Kakashi?" upoutá na sebe jeho pozornost.
Strhne pohled ze stěny do oříškových očí. Jemně ho víská ve vlasech, které mu lehce prokluzují mezi prsty. "Co bys chtěl?" zeptá se ho tiše, jakoby hlasitějším zvukem mohl roztříštit jejich bublinu intimity.
Odkloní zrak a chvíli váhá, ale pak se přece jen odhodlá říct, co se mu honí hlavou. "Znamenalo to pro tebe něco?"
Kakashi se na chvíli zadrhne. Věděl, že tato otázka určitě přijde. Je pro něj těžké na ni jednoznačně odpovědět. Přece jen bezhlavě zamilovaný není, ale bez citů to nebylo. Delší chvíli přemýšlí. "Já… znamenalo to pro mě dost, abych tě zítra pozval na oficiální rande. Pokud přijímáš?" zeptá se Iruky, který napětím ani nedýchá.
Brunetovi se radostí rozjiskří oči a na ústech se mu zformuje nenucený úsměv. Přisune se blíže ke Kakashiho šíji a posléze se o ni jemně otře rty. "Bude mi ctí," zašeptá a políbí načaté místečko, než si všimne, že se oči šedovlasého pomalu zakalují únavou.
Naposledy ho tedy políbí na ústa, uloží svou hlavu na jeho statnou hruď a podrobí se stejně jako druhý přicházejícímu světu snů.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mia Mia | Web | 7. února 2014 v 19:18 | Reagovat

Je neuvěřitelné, jak realisticky dokážete popsat... No, dejme tomu "styk". Někdy musím přemýšlet o tom, jestli spisovatel skutečně udává svou pravou identitu (to rozhodně nemá být myšleno jako urážka!). :D

2 Smajli Smajli | Web | 8. února 2014 v 9:16 | Reagovat

Jééé, trenky se srdíčkama =D =D Takhle nějak bych si jejich vztah představovala i v anime ^_^ pěkně a uvěřitelně napsané, měli byste uvažovat nad tím jet pomáhat Kishimotovi se psaním mangy, třeba byste dokázali zachránit upadající standard =)

3 Ivanitko Ivanitko | Web | 8. února 2014 v 19:29 | Reagovat

[1]:Realisticky? Myslím, že v reálu to není vždy tak vyumělkované, ale vždy se snažíme, aby to bylo čtivé, příjemné a uvěřitelné.
[2]:No nevím jestli bychom Kishimotovi pomohly, protože z Madary udělal Mary Sue a jsem zvědavá jak ho sejmou. Jedině, že by z přemíry síly explodoval nebo bude temný konec.

4 Smajli Smajli | Web | 9. února 2014 v 9:19 | Reagovat

[3]: Z Naruta udělal Mary Sue taky, takže prostě ho Naruto buď ukecá jako všechny záporáky předtím, nebo jednoduše zase vynalezne nějakej další větší rasengan a sejme ho tím, to je taky oblíbená taktika =D Vlastně mě tak napadá, že jsou to jediný dvě Narutovy taktiky boje =/ =D

5 Seiya Seiya | Web | 9. února 2014 v 18:06 | Reagovat

Fajn, asi seknu s psaním KakaIru, na tohle to nemá :D Nejvíc se mi líbilo, že postavy nebyli OOC, což se u toho pairingu vidí trochu méně než u jiných.
Hm, asi jsi to přečtu znova :3

6 Ivanitko Ivanitko | Web | 9. února 2014 v 18:58 | Reagovat

[5]:Opovaž se. Chci si to přečíst!
V podstatě oba jsou OOC, protože je to yaoi, ale jinak jsme se s A2l snažily, aby to co nejvíc odpovídalo jejich charakterům v anime.

7 anonymko-debilko ;) :D anonymko-debilko ;) :D | 10. března 2014 v 20:10 | Reagovat

Tak ako fakt dobre dlho som nečítala KakaIru :3 a že to bolo aj spolu s prvým dielom fantastické,  aj keď tie sprosté vecí čo ja čítam tomu dávajú trochu iný význam..  (napr.: namiesto 'políbit' čítam 'poblít') :D

8 Ivanitko Ivanitko | Web | 10. března 2014 v 20:44 | Reagovat

[7]:Tak to jsi musela mít zajímavou verzi XD, jinak jsem ráda, že se líbilo.

9 anonymko-debilko ;) :D anonymko-debilko ;) :D | 11. března 2014 v 15:04 | Reagovat

[8]: Tak to ver že to bolo tak zaujímavé..  :D a jak si to tak čítam znovu tak namiesto 'Prudce rozevře oči' prečítam 'Prudce rozreže oči'..  (nieee, vôbec niesom blázon a nieee,  vôbec si to nečítam cez hodinu vb škole na zachodoch..) :D

10 Ivanitko Ivanitko | Web | 11. března 2014 v 19:04 | Reagovat

[9]:Ha, záškolák, to se řekne! Já můžu ve škole ostrouhat leda tak mrkvičku, protože nemám techniku na čem bych si mohla číst.

11 anonymko-debilko ;) :D anonymko-debilko ;) :D | 11. března 2014 v 19:15 | Reagovat

[10]: vypýtať sa na wc,  vrátiť sa po 12 minútach a vyhovorit sa na to,  že sa zasekol zámok a musela som to vyšpáravať kľúčom je efektívny :D  (a nie je tak ďaleko od pravdy,  ten zámok sa na chvíľu zasekol! ) :D ale ja vždy čítam takéto hlúposti :D najnovšie sa krásne blbosti našli u A2l :D

12 anonymko-debilko ;) :D anonymko-debilko ;) :D | 11. března 2014 v 19:18 | Reagovat

[10]:  A najčastejšie čítam takéto divne slovné spojenia a slová keď si o niečo udriem hlavu,  takže to asi má aj svoju príčinu...  :D

13 Ivanitko Ivanitko | Web | 11. března 2014 v 19:45 | Reagovat

[12]:Hlavně, když si to umíš okecat. XD

14 anonymko-debilko ;) :D anonymko-debilko ;) :D | 11. března 2014 v 19:48 | Reagovat

[13]: to treba vedieť :D a najlepšie je ale keď nejakú blbinu precitam na teste a začnem sa smiať a keď sa ma učiteľka opýta na čom sa smejem (ja jej to poviem), tak sa začne smiať celá trieda a ona taký poker face.. :D a chvíľu na to sa Zasmeje aj ona :D

15 Ivanitko Ivanitko | Web | 11. března 2014 v 22:25 | Reagovat

[14]:Takže bavíš celou třídu a učitelský sbor. Chválím takoví lidi jsou potřeba, viz můj vlastní případ. Vždycky někde musím zaperlit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.