Láska v sedle IX. - Láska nezná hranic

25. března 2014 v 7:44 | Ivanitko + Asway |  Láska v sedle
Sasuke pravidelně navštěvuje zraněného bratra a Naruto s Kakashim pěkně řádí.


Po dopoledni stráveném ve škole Naruto automaticky odbočí směrem k nemocnici, až za chvíli mu dojde, že vedle sebe neslyší typický zvuk skřípějících kamínků pod pneumatikou druhého kola. Otočí se, vrátí se zpět k černovlasému.
"Nejdeš navštívit svého bratra?" diví se. Ještě nikdy ani jeden den nevynechal.
"Ne, dnes tam nepůjdu," odpoví, ignorujíc tázavý pohled kamaráda.
"No, jak myslíš, přesvědčovat tě nebudu."

Druhý den však Sasuke už stojí před bílými nemocničními dveřmi. Celý včerejší večer mu Naruto domlouval, že by si to měl vyřešit, takhle se schovávat nemá smysl. Ačkoliv nejprve tvrdil, že ho do ničeho nutit nebude. Natáhne ruku a stiskne kliku ve zvláštním tvaru - tenký kvádr, který se dá lehce spustit dolů, aby s ním nemuseli pacienti zápasit. Otevře dveře a vklouzne dovnitř, aniž by zvedl pohled od podlahy. Cítí na sobě jeho pohled.
"Ahoj, Sasuke," pozdraví ho Itachi jako první, když pochopí, že mladší sourozenec se k tomu očividně nijak nemá. Když nepřišel, trošku ho to rozesmutnilo. Nyní ale, když tady stojí s červení na tvářích a zjevně s provinilým pocitem, se musí pousmát. "Rád tě zase vidím, tvoje společnost mi tu chyběla."
Odkašle si, v krku cítí knedlík. "Ahoj, jo… já tebe taky." Prohlíží si svoje tenisky, trošku zablácené, jak často jezdí na kole. Až přijede k Narutovi domů, bude si je muset vyčistit.
Itachi se zasměje. "Jak můžeš říct, že mě rád vidíš, když ses na mě ještě ani nepodíval?" Dá mu jasně najevo, aby ty své onyxové panenky zvedl k jeho tváři. Když se tak stane, pokyne mu rukou. "Nestůj tak hloupě u dveří, pojď blíž."
Přejde krokem, jakoby se mu nechtělo. Předtím šel automaticky na jipku. Řekli mu, že Itachi tam už není. Lekl se. Měl obavy, že se mu něco stalo, ale naštěstí ho jenom převezli na normální oddělení. Už nemusel chodit přes sestru, která si ho zřejmě oblíbila, protože vždycky, když se objevil, se celá rozzářila.
Sedne si na okraj postele, znovu zkoumá svoje boty. Snad se bojí, že v bratrových očích najde nenávist, ublížení, zlobu?
Delší dobu je ticho, které prolomí Itachi. "Návštěva většinou chodí, aby nemocného povzbudila a rozptýlila."
Nadechne se. "Vlastně čekám, kdy se na mě rozkřičíš," zamumlá, aniž by pohled zvedl.
Starší se ušklíbne. "Tak to čekáš špatně. Nechci tě trápit, Sasuke. Ale minule jsem to musel udělat, to snad chápeš." Natáhne ruku a pohladí ho po ruce. "Vlastně jsem i očekával, že na mě vyjedeš, ale jedna věc, co jsi řekl, mě trápí."
Tahle slova ho donutí se k němu obrátit, aby mu viděl do očí. Ví, že to předtím přehnal, zvědavě ale čeká, co to z něj vypadne.
"Řekl jsi, že jsem měl prvně zachránit rodiče a tebe nechat chcípnout," připomene mu. Tahle slova se mu vryla pěkně do paměti. "Opravdu si myslíš, že bych chtěl?"
Zavrtí hlavou a zase se zadívá jinam.
"Tak řekni, proč nechci," přikáže Itachi. Je jasné, co chce slyšet.
Povzdechne si. "Protože mě miluješ."
"Přesně." Přitáhne si ho za paži blíž k sobě. Potřebuje cítit, že je skutečný a okusit slast života, kterého se mu málem nedostalo.
Sasuke se příliš nezpěčuje a poposedne si blíž, aby se bratr nemusel příliš zdvihat. Popáleniny se mu ještě nezahojily a určitě musejí bolet. Nakloní se nad něj, zblízka si prohlíží temné panenky a pohledem sjede na rty chvějící se nedočkavostí, které se vybízí k tomu, aby je okusil. Ruka na zátylku mu rychle pomůže překonat těch pár centimetrů, které je dělí. Nejprve se něžně dotkne jeho rtů těmi svými, oči se mu samy od sebe zavřou, jak pootevře rty a nechá vklouznout do svých úst Itachiho hbitý jazyk. V tu chvíli se polibek stane nenasytným, oba tak dlouho postrádali jeden druhého. Sasuke vsaje jeho citlivější spodní ret a skousne, ale ne tak, aby tekla krev. Místo toho si začne pravou rukou pohrávat s jeho vlasy.
"Sasuke…" vydechne do jeho úst ve chvíli, kdy oba lapou po kyslíku, kterého se jim moc nedostává. Tohle mu tolik chybělo. Nedokázal by ho tam nechat. Když viděl ty plameny… moc dobře si na to vzpomíná. Nejděsivější noc jeho života. Takhle se ještě nikdy nebál. Vloží se do polibku ještě více, aby se přesvědčil, že milovanému bráškovi skutečně nic není.
"Itachi, tolik jsem se bál, že to nepřežiješ," naznačí své obavy. Nyní když znovu pocítil jeho chuť, dotek. Je šťastnější než kdykoliv předtím. Nic už je nikdy nerozdělí, snad. Pokud se nebude snažit zase vařit. Pomyslí si temně a v duchu škrtá kuchyňskou úpravu jídla na několik měsíců, radši let, dopředu.
"Nemusíš, mám tuhý kořínek," pousměje se.
Vyruší je cvaknutí kliky. Sasuke se rychle narovná, ale ruku má pořád položenou na té jeho. Do dveří vstoupí sestřička. "Už je po návštěvní době. Měl byste odejít, pacient potřebuje klid."
"Jistě, už odcházím. Nevšiml jsem si, že už je tolik hodin. Promiňte," kajícně se omluví. To už uběhlo tolik času? Těsně před odchodem ho zastaví hlas bratra.
"Doufám, že zítra přijdeš."
"Neboj se. Určitě se stavím." A vyklouzne ze dveří.

Blonďáček nasedne na kolo a zamíří ke stájím. Před chvílí konečně dodělal práci, kterou po něm jeho otec vyžadoval, a chce se alespoň na chvíli podívat za šedovlasým. Kushina nad tím jen kroutí hlavou, jak se její syn k těm koním má, ale nic neřekne. Konečně si našel nějaký koníček namísto věčného sezení u počítače, když nemusel pomáhat.
Netrvá dlouho a brzdí před stájemi. Odloží kolo tak, aby nepřekáželo, a rozhlédne se, jestli někde muže nespatří. Zabočí za roh a prudce do někoho vrazí. Dívka se skácí k zemi a on se taktak udrží ve stoje. "Omlouvám se, neviděl jsem vás. Moc mě to mrzí," řekne a natáhne ruku, aby tmavovlasé pomohl na nohy. Je mu trošku povědomá. Jednou ji možná viděl trénovat na koni. Ve vteřině dívka stojí a oprašuje se s červení na tvářích.
V tu chvíli se tam zjeví i šedovlasý, který zřejmě šel za zvukem Narutova hlasu.
"Co tady děláš?" podiví se. Nejprve to vypadalo trochu podezřele, až málem začal žárlit. "Hinato, jdi si pro Ibikiho. Je nachystaný," pošle slečnu dovnitř, aby si mohl s mladíkem promluvit sám. Kývnutím ho vyzve k mluvě.
"Mám po práci a musel jsem tě alespoň na chvíli vidět. Mamka se sice divila, ale nic nenamítala." Usměje se svým typickým obličejem, při kterém se mu dělají dolíčky na tváři.
Kakashimu z toho vyschne v krku. Nejradši by tu roztomilou tvářičku zulíbal, ale nemůže. Za chvilku začíná jezdecká hodina a dívka čeká na jízdárně. "Tak to jsi mě potěšil, ale nemám moc času, musím jít." Pohodí směrem k ohrazené ploše.
Přikývne. "To je v pohodě, klidně počkám," prohodí. Tři čtvrtě hodiny vydrží. Posadí se poblíž a zaculí se.
Kakashi se po chvíli začne věnovat dívce, což blonďatý nevnímá. Raději skloní hlavu, ruce si opře předloktím o stehna a zavře oči. Dá se tak dobře odpočívat, když zrovna nemáte po ruce postel. V noci toho moc nenaspal, dvakrát se probudil. Potřeboval si odskočit a později měl žízeň. Ani po jednom z nočních výletů neusnul ihned, takže teď je za chvíli odpočinku vděčný. Slyší, jak tmavovlásce udílí šedovlasý pokyny.
Zřejmě dívce ježdění moc nejde. Ještěže je Kakashi v tomhle ohledu trpělivý, mnozí jiní by už na ní začali štěkat, kdyby dělala dokola ty samé chyby.
Když ho někdo chytne za rameno, šíleně se lekne. "Kakashi, musíš mě takhle děsit?! Vždyť jsem málem dostal infarkt," postěžuje si, protože zřejmě trošku usnul a nevnímal okolí.
Šedovlasý se zasměje. "Probudil bych tě jinak," přizná potutelně, "ale je na nás moc vidět."
Blonďáček se jako vždy začervená, když si představí, co měl na mysli.
"Pojď, někam se uklidíme." Podá mu ruku, aby se mohl rychle postavit.
Jde za ním, ale vůbec ho nenapadá, kam by se mohli schovat. S přibližujícím se seníkem už ví. Starší otevře vrata a proklouzne dovnitř, počká, až mladík projde za ním. Rozhlédne se po okolí, nikde ani noha.
Sotva se zavřou dveře, je blonďatý shozen do sena, až trošku vyjekne. Na rukách a odhaleném krku ho stébla začnou píchat, což moc příjemné není. Nejprve chce sám vstát, ale pak si to rozmyslí a natáhne ruku, jako by ho prosil o pomoc. A pak Kakashimu znenadání podkopne nohy.
Šedovlasý se ve vteřině také svalí a oba se rozesmějí. Začnou dovádět jako malé děti. Naruto se ukáže jako mrštný, když poměrně úspěšně stačí téměř vždy utéct na druhou stranu seníku, bez toho, aby se ho Hatake jenom dotkl. Nicméně se tím zvedne docela velká vlna prachu, která skončí v modrých očích.
Pomněnky mu trochu zaslzí, když zamrká, ale než se stačí znovu rozkoukat, je vleže a objímají ho mužské ruce. Položí mu hlavu na hrudník a poslouchá, jak mu po těch jejich aktivitách zběsile buší srdce. Docela příjemné, kdyby ho nekousalo celé tělo a seno ho nebodalo do končetin. Musí sebou pořád vrtět a škrabat snad všude.
Kakashi se jenom usmívá. Konečně může svého broučka držet, i když se pořád svíjí jako žížala po dešti. Seno ho také kouše, ale dá se to vydržet. Raději začne vybírat dlouhá stébla z blonďatých vlasů. No jo, házet po sobě senem nebyl moc dobrý nápad, ale je rád a užívá si každou chvilku, kterou může strávit s ním.
Leželi by spolu ještě déle, ale Naruto vyskočí.
"To se fakt nedá, asi si vyškrabu do kůže díry," stěžuje si a pak se začne zvonivě smát.
"Co je tady tak směšného?" nechápavě ho sleduje.
"Máš… máš v hlavě… já to asi neřeknu. Vypadáš jako strašák do zelí, všude ti trčí seno." Drží se za břicho, které ho z přílišného veselí rozbolí.
Začne si vybírat nepořádek z vlasů. "To není vůbec k smíchu. Myslíš, že vypadáš líp?"
"Asi ne," uzná, "ale nevidím se." Chystá se odejít, doma na něj čeká mamka s večeří a sprcha, na kterou se těší.
"Kam tak chvátáš?" Čapne ho za ruku a přitiskne k prkenné stěně. Uvězní ho mezi oběma pažemi.
Blonďatý sám překoná těch několik centimetrů, co je od sebe dělí a přitiskne své rty na ty jeho. Pootevře je a nechá si vklouznout jazyk do úst. Zavře oči a plně se polibku poddá. Chvilku si užívá tuhle příjemnou chvilku, než se přeci jen s nelibostí odtáhne. "Budu muset jít, abych stihl večeři," promluví. "Mamka by nebyla ráda, kdybych se moc zpozdil. A navíc se musím zeptat Sasukeho na tu dnešní návštěvu jeho bratra." Usměje se. "Tak zatím ahoj."
Zase ten jeho Sasuke. Ví, že nemá na co žárlit, ale ten černovlasý kluk s ním tráví téměř celý den, skoro pořád jsou spolu. To by asi nikoho nenechalo klidným. "Jasně, tak už upaluj," popožene ho. "Měj se."
Naruto nasedne na kolo a rozjede se směrem domů. I nyní ho kůže trošku svědí, těší se na sprchu. Asi do ní zamíří dříve, než přisedne ke stolu, nepochybuje o tom, že vypadá hrozně. Netrvá dlouho a skutečně zastavuje před svým rodným domem. Zaveze dopravní prostředek do kůlny a zamíří dovnitř, téměř narazí do své matky v předsíni.
Ta se při pohledu na něj zhrozí. "Jak to proboha vypadáš? To ses válel celou dobu v seně?" Vytáhne mu několik stébel z vlasů. "Večeře bude na stole, ale nejprve se utíkej umýt. Kdyby tě takhle viděl táta, asi by dostal infarkt," poručí mu, co už měl stejně v plánu. Do schodů ho doprovází Kushinin podezřívavý a zkoumavý pohled.

Kakashi si povzdechne, zase bude trávit noc sám. Je pravda, že Naruto je s ním, co nejvíc to jde, ale to mu nestačí. Chtěl by ho mít po svém boku navěky. Proč on má vždycky takovou smůlu? Nejdříve Obito, bolestně si připomene dřívější vztah, a nyní Minatův syn. Je rád, že ho neodmítl a zkusil vztah. S těmito a jinými úvahami dorazí do domu, který ho přivítá temnou a chladnou náručí. Položí klíčky od auta na své místo hned vedle fotky z jeho mladých let. V koupelně zjistí, že opravdu vypadá jako strašák. Pokusí se z vlasů vybrat co nejvíce stébel a lístků, aby se neucpal odpad. Všechno oblečení hodí do koše na prádlo a se skvělým pocitem na blížící se očistu vleze do sprchy. Teplá sprcha z něj smývá kousající vrstvy prachu a příjemně hřeje. Se zavřenýma očima si přejíždí rukama po těle a nakonec i po vlasech, když si je mydlí šampónem s vůní santalového dřeva. S úsměvem vzpomíná na chvíle strávené s blonďatým Adónisem. Myslí na to, jak blbli v seně a on se vrátil do dětských let, nebo na to, jak se líbali. Jak se Narutovy jemné rty otíraly o ty jeho, jak si mohl dobýt jazykem vstup do úst. A tu nádhernou chvíli u jezera, jak rád by si to zopakoval… nebo nejraději postoupil o kousek dál. Blonďáčkovo tělo je tak lákavé, o to víc, že je zakázaným ovocem.
Pootevře rty a sjede rukou níže, kde už čeká tuhá erekce. Měl by se v představách krotit, poslední dobou se mu tohle stává často. Nicméně ji uchopí do své dlaně s představou, že ruka není jeho, ale Uzumakiho. Pevně, ale přesto jemně pohybuje sevřenou dlaní. Musí se kousat do rtů, představivost mu ukazuje Naruta v těch nejerotičtějších pózách. Levou rukou se hladí po krku, až sklouzne na svalnatou hruď. Tře si bradavky ztuhlé vzrušením. Unikne mu sten, fantazie jede na plné obrátky. Teplé kapičky téměř nevnímá, ačkoliv stojí přímo pod jejich proudem. "Naruto…" zašeptá vzrušeně a následně se kousne do rtu tak, až ucítí na jazyku krev a zasykne. Nicméně už se pomalu blíží vrcholu. Pohyb dráždící ruky se zrychlí na maximum. Už se nedokáže soustředit na nic jiného než na bestiální touhu po uspokojení. Posledních pár tahů a s výkřikem blonďáčkova jména vyvrcholí. Proud vody okamžitě smyje stopy po horkokrevné činnosti. Paží se opře o kachličky a vydýchává se.


Děkuji Rose Mallow za korekturu
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Smajli Smajli | Web | 26. března 2014 v 10:20 | Reagovat

Aaaaaaawwwwwww yeeeeaaaaaaaa!!! Konečně satisfakce!!!! Uchihaceeeeest ♥♥♥ *_*

2 anonymko-debilko ;) :D anonymko-debilko ;) :D | 26. března 2014 v 19:55 | Reagovat

Čoby nezaujímalo? :D ja už sa snažím napísať koment odvčera, ale vždy ma niečo (skôr niekto) vyruší.. :D
*Le dokonalá kapitolka + celá poviedka, ale tú časť s tým senom som musela čítať po častiach lebo viem aké môže byť nepríjemné seno za tričkom a každý raz som mala pocit že ho za tým tričkom mám, tak som to dávala po častiach:
Prečítam kúsok, skontrolujem či nemám za  tričkom seno, ďalší kúsok, skontrolujem či nemám vo vlasoch seno,...  :D
Ale inak bájo :3 :3 a s kamoškou máme overené že čítať yaoi pred spaním je nezdravé :D
A Uchihacest... jop, tipovala som to od začiatku, čo by tam inak Sake robil? :)

3 Ivanitko Ivanitko | Web | 26. března 2014 v 20:58 | Reagovat

[1]:Konečně se ti pohojilo, co? XD
[2]:To jsme to napsaly tak realisticky, že tě to kousalo doopravdy :). S Uchihacestem máte kliku, protože v původním návrhu povídky tam vůbec neměl být, ale když už jsem tam oba bratry zakomponovala, tak mi přišlo líto toho pořádně nevyužít.

4 a2l a2l | E-mail | Web | 27. března 2014 v 7:23 | Reagovat

Já věděla, že to potáhnou Sasu a 'Tachi spolu, wee! No a pak ta sláma, sláma everywhere! xD Jo, a poslední scéna... *otře si červenou z nosu* ... byla boží! :D

5 Ivanitko Ivanitko | Web | 28. března 2014 v 22:28 | Reagovat

[4]:Jsem ráda, že se líbilo :)

6 Stella Sayuri-Enshant Stella Sayuri-Enshant | E-mail | Web | 30. března 2014 v 19:13 | Reagovat

pěkná kapitola...takže jen tak dál...a co nejdrřív další díl ;-)  :D

7 Ivanitko Ivanitko | Web | 30. března 2014 v 20:37 | Reagovat

[6]:Děkujeme za pochvalu, povídky zatím vycházejí každé úterý.

8 Ája Ája | Web | 31. března 2014 v 22:52 | Reagovat

Uchihacest :3. Konečně, já to tušila, že se k němu ještě propracujete :D. Jen mě trochu zaskočilo, že podle všeho spolu mají techtle mechtle už docela dlouho 3:D

9 Ivanitko Ivanitko | Web | 1. dubna 2014 v 17:50 | Reagovat

[8]:A divíš se, beztak se na něj Itachi vrhl hned jak Sasuke dovršil 15. let :)

10 Ája Ája | Web | 2. dubna 2014 v 16:36 | Reagovat

[9]: Mně to bylo jasný :D.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.