Láska v sedle VI. - Narutovo rozhodnutí

4. března 2014 v 7:00 | Ivanitko + Asway |  Láska v sedle
Itachi leží v nemocnici a Sasuke se o něj strachuje. Naruto se od svého přítele dozví věc, kterou by od něj ani v nejmenším nečekal.


Ráno dotáhne Uchihu i přes protesty do kuchyně, aby do něho něco dostal. Je celý bledý a pod očima má kruhy, které by se s trochou představivosti daly považovat za olympijské.
Kushina se snaží nabídnout mu něco dobrého.
Nakonec se nechá usmlouvat alespoň na čaj. Jinak dál zarytě hledí do stolu a prstem obkresluje kroužky na ubruse.
"No, myslela jsem," začne červenovlasá váhavě, zatímco si Uchihu starostlivě prohlíží, "že bychom zajeli do nemocnice. Ale jestli nechceš, Sasuke, tak nemusíme. Přece jen je víkend, máš dost času a…"
"Pojedu… chci vidět… chci ho vidět," dořekne. Jako by se bál říct jeho jméno. "Kdy hodláte jet?" Zadívá se na ni těma smutnýma onyxovýma očima.
Chápavě přikývne. "Až po obědě." Vymění si se svým synem pohled, ze kterého je jasné, že se oba bojí, aby si něco neudělal. Alespoň tak zatím působí. "Naruto, co plánujete dneska dopoledne dělat?" zajímá se, aby změnila téma a naznačila, aby se drželi u sebe. Tak se aspoň nebude tolik trápit, když na něj dá její syn pozor.
"Taťka říkal, že potřebuje pomoct. Dneska budeme očkovat ovce." Otočí se na souseda. "Pomůžeš nám?" Doufá, že bude souhlasit, protože tam jít musí, ale chce ho mít na očích.
"Klidně," odsouhlasí bezvýrazně.
"Tak fajn, dám ti něco na převlečení. Nebude to nejčistší práce," dodá a už ho táhne za sebou.
Vyhrabe ze skříně pracovní tričko a overal. Až se Sasuke převleče, musí se otočit, aby nebylo vidět, jak mu cukají koutky, protože vypadá jako krteček. Ještě lopatičku a dílo by bylo dokonáno.
"Tati, už jsme tady," nahlásí se u otce, který jim hned svěří práci.
"Naruto, budeš držet bahnice a Sasuke je bude očkovat." Tu těžší práci raději svěří synovi, když vidí, že návštěva vypadá na zhroucení.
U výběhu dostane černovlasý instrukce. "První si je naženeme do té menší ohrady a potom je budeme po jedné pouštět. Já ji podržím, ty jí píchneš do krku ten přípravek a pak ji lízneš barvou po hřbetě, kdyby nám některá neošetřená náhodou zdrhla."
"Dobře," odvětí suše.
Ovce jakoby přesně věděly, že se bude něco dít. Nervózně přešlapují na druhém konci ohrady. Než se jim podaří je nahnat do menšího prostoru, dost se u toho naběhají. Z blonďáka teče pot jako z vodopádu. Každá z nich má pořádnou sílu a udržet ji dá pořádně zabrat. Nicméně černovlasý je pohotový, a tak jim jde práce od ruky. Jedné ze starších se ale zacházení vůbec nelíbí, a sic jí drží ze všech sil, i s ním odběhne a táhne ho za sebou jako zavazadlo. Vypadá to opravdu komicky, až se Sasukemu mihne úsměv na rtech.
"Tu si necháme nakonec. Potvora jedna. Jsem jako prase." Zhodnotí svůj vzhled. Vždyť na louce neroste jen tráva, ale jsou tam i jiné poněkud méně voňavé věci.
Skončí akorát s úderem kostelních zvonů odbíjejících poledne.
"Půjdeme, ne?" nadhodí blonďatý a sám se rozejde směrem k domu. Trápí ho, že toho černovlasý moc nenamluví, i když je to normální vzhledem k tomu, co se stalo.
Sasuke se zařadí po jeho boku, ale že by se nějak hlasově projevil, to ne. V očích je takový chlad… ale jako by se chtěl pořád podvědomě držet u svého nejlepšího přítele - což Uzumaki ocení jako ucházející. Nesmí na něj tlačit.
Dorazí do stavení. "Skočím si do sprchy. Mami, prosím tě…" Zarazí se, co má říct? Nemůže přece naznačit, aby ho pohlídala! "Mohla bys zabavit Sasukeho, než přijdu?" Stejně ten prvotní a hlavní smysl bije do očí jako pěst na oko. Po černovláskově tváři přeběhne stín. Přesto nic neříká a zůstane v kuchyni.
Ve sprše si uvolní svaly, přesto tam není dlouho a za chvíli tam nažene Sasukeho. Předtím ale z nějakého popudu odstraní žiletky a prášky. Vždyť má jen starost o svého přítele! Hodí je do posledního šuplíku ve svém pokoji. Potom projde už oblečený v džínech a tričku do kuchyně. "Můžeš jít do sprchy," informuje ho. "Už jsem to tam uklidil." Zase zašifrovaný vzkaz pro Kushinu, která si viditelně oddechla.
"Nemusel jsi," odpoví Uchiha. Těžko říct, jestli i tentokrát pochopil, o co vlastně jde. S nečitelným výrazem zamíří do koupelny.
Červenovlasá se ztrápeně opře o linku. "Myslíš, že bude v pořádku?" zajímá se. "Opravdu jsi všechno zařídil? Doufala jsem, že můj pohled pochopíš. Nehni se od něj ani na krok, prosím tě."
"Jasně, mami," souhlasí. "Ale chová se… Dáme mu čas. Přece jen, rána je čerstvá. V noci měl noční můry. Volal Itachiho." Zamračí se. "A pak se choval… jako malé děcko."
"To bude dobrý, jen to s ním vydrž. On by tě taky podržel." Prohrábne mu mokré vlasy a sama se jde převléct, aby je mohla odvést do nemocnice.
Minuty plynou jedna za druhou, až to začne být Narutovi divné, kde je kámoš takovou dobu. Sice odstranil 'nebezpečné' předměty, ale i tak si tam s sebou mohl vzít černovlasý něco jiného. Nevydrží to a jde nahoru. "Sasuke?" zaklepe na dveře.
V tu chvíli se otevřou a stojí tam Uchiha se zachmuřeným výrazem. Je mokrý a ručník zakrývá jen intimní místa. "Nejsem slaboch! Nemíním se zabít, Naruto!" zavrčí podrážděně a prodere se přes něj do pokoje, aby se mohl obléct. "A když budeš uklízet žiletky, nedělej tak okaté narážky. Vlastně jsi celkově nenápadný jako bomba v kredenci," vytkne mu.
"Sasuke, promiň, já jen…" začne se omlouvat.
"Prostě s tím jen přestaň a nech mě bejt!" odsekne Sasuke a zabouchne mu hlasitě před nosem dveře do vlastního pokoje, aby se mohl převléct.
Po chutném obědě, který proběhne za zvláštní tiché atmosféry, Kushina sbalí oba mladíky a jedou do okresní nemocnice. Ani po cestě se černovlasý moc nevyjadřuje a snaží se budit dojmem, že okolí je zajímavější než pasažéři auta, aby snad náhodou s nimi nemusel konverzovat.
Na oddělení intenzivní péče rudovláska zazvoní.
Za chvíli se objeví sestra. "Přejete si?"
"Jdeme navštívit Itachiho Uchihu."
"Jste rodina, příbuzní?" ptá se dál, protože sem nemůže pouštět kde koho.
"Sasuke je bratr," pokyne k černovlasému s kamennou tváří, "a my jsme jejich rodinní přátelé." Doufá, že pustí alespoň jednoho.
Sestra pokývne hlavou. "Bratr může, ale vy musíte počkat tady." Odstoupí od dveří, aby mohl smutný mladík projít. Kushina a syn se bezmocně posadí na židle v chodbě.
"Váš bratr je v umělém spánku," koukne do karty, "utrpěl těžké popáleniny. Pustím vás k němu, ale jen na malou chvilku." Podá mu bílý přehoz. "Oblečte si to, kvůli hygieně."
U dveří Sasuke mírně zaváhá. Netuší, co ho čeká na druhé straně.
Vejde dovnitř a uvidí postel s bělostným povlečením, přikrývkou a polštářem. Vedle ní je několik přístrojů, ozývá se známé nemocniční pípání v rytmu srdce. S bílou barvou vysoce kontrastují tmavé dlouhé vlasy, nyní nesvázané v gumičce, jak by tomu bylo normálně. Zato barva pokožky je bledá, tedy kromě pár zarudlých míst na krku nebo rukou, povětšinou obvázané gázou. Na hruď ani zbytek těla moc nevidí, možná to je jen dobře.
Přejde blíž a kouká, jak jeho bratr spí. Kdyby neviděl, jak se pokrývka lehce zvedá a neslyšel poměrně otravné pípání přístrojů, myslel by si, že je mrtvý. Tahle představa jím mírně otřese, nechce přijít i o něj. "Jsem rád, že alespoň ty jsi mi zbyl," řekne velmi tiše a oči upře na stěnu. "Je to moje chyba, to já jsem… to já jsem vařil… a zapomněl." Oči se mu zaplní slzami, když se rozpláče. "Tak moc mě to mrzí!"
Chvilku takhle stojí, ani si nesedne, a nechává si zmáčet tváře slanými potůčky. Pak pro něj přijde sestra a odvede ho zpátky na chodbu, kde se okamžitě a sám od sebe vrhne do Narutovy náruče. I když je na něj naštvaný, tak je to momentálně nejbližší člověk, kterého má. Pár lidí na chodbě se po nich s údivem otočí.
"Sasuke, sundej si to," přemlouvá ho blonďatý a odtrhne se od něj, ať už proto, aby se k němu netiskl tak veřejně nebo proto, aby mu pomohl sundat ten bílý přehoz.
Za chvíli vyjdou ven před nemocnici, kde rovnou zamíří do auta.

Po čas, který Sasuke tráví u rodiny Uzumaki se z obou mladíků pomalu stanou dvojčata. Všechno dělají společně a vidět jednoho znamená, že druhý je poblíž. Minatovi nakonec přijde vhod, že má další pomocnou ruku, jelikož se černovlasý ukáže jako schopný pomocník. Nejhorší je to pro něj asi ve škole. Všem se samozřejmě doneslo, co se stalo. Často si mezi sebou šeptají, a když se přiblíží, okamžitě ztichnou. Nejhůř nese lítostivé pohledy. Z duše je nenávidí. Vždycky se snaží ze školy vypadnout co nejrychleji, aby nikoho náhodou nenapadlo mu vyznat soustrast nad ztrátou rodičů. Dokonce ani Gaara nemá žádné narážky - ani na jednoho z nich, což už samo o sobě je Narutovi podezřelé, ale uvítá to jako změnu.
Každý den spolu jezdí do nemocnice navštěvovat Itachiho, kterého zatím doktoři nechtějí probudit. Sasuke většinou po návštěvě vypadá ještě hůř, ale nechce se jich vzdát, jako kdyby na nich závisel jeho život.
Doprovází ho i na hodiny jezdectví, kde pokročí ke skákání. Trenér to sice na sobě nedává znát, ale vadí mu, že tmavovlasý klučina má k blonďáčkovi tak blízko. Co by on dal zato mít ho takhle poblíž. Avšak pouze zatne zuby a tváří se alespoň neutrálně. Nechce předvádět žádné hysterické výstupy, když mezi nimi nic vlastně není. Slíbil, že se nebude o nic pokoušet. Ale je to tak těžké. Pokaždé, když je mladík příliš blízko, rozbuší se mu srdce tak silně, že údery snad musí být slyšet. Strašlivě se bojí odpovědi, kterou mu Naruto slíbil, ale zároveň se těší. Je blázen, pokud si myslí, že se takový mladý bezstarostný klučina dá dohromady se starcem, jako je on.
Po dalších z mnoha hodin se chystají oba kluci domů. "Neprojedeme se ještě někam?" navrhne černovlasý.
"Zbláznil ses? Táta by nás zabil." Zakroutí přítel hlavou. "Už tak má mnohdy blbý kecy, že sem chodím."
Zazubí se. "Dneska jsme skončili trochu dřív. Minato houby ví, kdy tady končíš," odpoví a nasedne na kolo. Už je to trošičku déle, co se začal chovat v některých situacích - spíš chvílích, kdy je jenom s Narutem - stejně jako dříve. Jinak je stále stejně chladný a nepřístupný.
Minutu trvá, než se dá blonďatý přemluvit a kývne. "Ale jestli mě zabije, budu tě po smrti jako duch strašit!" zahrozí mu. Pak si ale, po jeho cuknutí, uvědomí, že je ještě poněkud citlivý a povzdechne si. "Promiň…"
Pokrčí rameny. "Dobrý. Tak kam zajedem?" zajímá se. "Někam dál od ostatních nebo se můžeme projít do lesa. Kola nám tady nikdo neukradne."
Přikývne. "Ten les se zdá fajn. Od kdy se zrovna ty rád procházíš, prosím tě?" podiví se Naruto.
Pokrčí rameny, na rtech mu hraje tajemný úsměv. Když sesedne z kola, s rukama v kapsách se vydají bok po boku směrem k bukovině - za dohledu Kakashiho smutných očí, než se šedovlasý vrátí k práci.
"Víš, chtěl jsem s tebou vlastně i mluvit," začne černovlasý, když dojdou do lesa. "Nejsem blbej ani slepej. Všiml sis, jak se na tebe tvůj trenér dívá? A nevykládej mi, že to nevíš. Vidím i to, jak se mu vyhýbáš, kdy můžeš. Takže se tě narovinu ptám, o co tady jde?"
Chvíli mlčí. Přemýšlí, jestli vůbec jeho přítel pochopí, co se od něj chce, aby vysvětlil. Nakonec se však Naruto nadechne a řekne: "Kakashi po mně jede. Asi se zamiloval a já mu řekl, že potřebuju čas, protože nevím, co chci. Vím, že to vypadá blbě. Vlastně jsem si nemyslel, že bych mohl být… no, na kluky." Cítí se pěkně trapně. Kouká na špičky svých bot a červená se jako zralé rajčátko.
Zasměje se. "Naruto, já jsem gay," překvapí ho novinkou. "Za tohle se fakt stydět nemusíš."
Blonďatý vyvalí oči a kouká na svého přítele, jako by ho viděl poprvé v životě. "J-jak to, že to nevím?"
Pokrčí rameny. "Vlastně jsem myslel, že něco tušíš, ale nebyl jsem si jistej. Teď už vím, že jsi o ničem vůbec nevěděl. No, jinak jsem se chtěl zeptat, co k němu cítíš ty, protože podle toho bych ti doporučil, co máš dělat. Což máš zřejmě chuť se zeptat." Má ho úplně přečteného.
Zastaví se. "Já… já nevím… já už sakra nic nevím!" vyštěkne najednou a kopne do nejbližšího buku zlostí. Potom se za nohu chytí, jak ho zabolí. "Cejtím se s ním skvěle, ale prostě je to chlap a je o tolik starší… a co na to táta? Asi mi neřekne: Jé, vám to ale sluší, a mamka taky, ne?!" křikne vztekle a pak se podívá na černovlasého, který tam stojí naproti s naprosto klidným, vyrovnaným výrazem. "Můj nejlepší kámoš je teplej, o čemž se dozvím, až když mě chce do postele tátův známý! No to je fakt úžasný, Sasuke! A já vím, že bych chtěl být tam ve stáji a bavit se s člověkem, který se do mě zamiloval, ale… ale…" Zaboří tvář do dlaní a sjede zády po hladkém kmenu.
"Naruto…" najednou je to on, kdo si sedne vedle něj a vrazí mu loket mezi žebra se slovy: "Blbče, tak se seber a řekni mu, že to zkusíš! Můžeš vždycky vycouvat. Ale je jasné, že ti na něm záleží aspoň trošku víc, než jen na trenérovi, hm?" zkusí ho pošťouchnout.
Blonďatý přemýšlí. Jaké by to bylo? Vědět, že vždycky má za kým přijít, na koho se obrátit, když vás naštve hloupý spolužák nebo otec… Kdo ho utěší, s kým se má dobře, komu by mohl důvěřovat… koho by jednou mohl milovat… "Dobře, zkusím to," rozhodne se. "Dám mu šanci."
"Skvělé." Postaví se a sám mu pomůžeme na nohy. "Pojď, tak či tak přijdeme pěkně pozdě, tohle už neukecáme na lekci… neodhadl jsem čas. Navíc si musíme pro ty kola. Myslíš, že tam ještě někdo bude?" zajímá se a vydá se směrem z lesíka.
"Nevím." V duchu si není jistý, jestli odpověď dokáže říct nahlas. U stájí si všimne, že Kakashiho auto tam pořád parkuje.
"Dívej, ještě neodjel. Teď ho najdeš a řekneš mu svoje rozhodnutí," nakáže a popostrčí Naruta ke stájím. "Počkám tady. Nemusíš spěchat." Usadí se na zemi u kol.
Vydá se, sic nerad, hledat šedovlasého trenéra. Hrdlo se mu svírá nervozitou a žaludek taky rozhodně není v klidu. Nechce vidět, až půjde do tuhého. Projde zázemí budovy, nikde nikdo. S určitou intuicí zamíří k Jupiterovu boxu. Přesně jak si myslel. Opírá se koni o krk a hladí ho po pleci. Proto si nemůže všimnout blížícího se mladíka, kterého zaregistruje, až když mu pod nohama zašustí slámová podestýlka.
Polekaně se otočí. "Naruto? Myslel jsem, že jste už jeli domů," podivuje se nad jeho přítomností.
Blonďáček se kouká všemi směry, jen ne do očí muže stojícího před ním. Nervózně si pohrává s prsty. Uvažuje, jestli se nerozhodnul unáhleně. Zhluboka se nadechne. "Já… já ti dám šanci. Chci to s tebou zkusit," zašeptá nejistě.
Šedovlasý ztuhne s jednou rukou ještě položenou na Jupiterově hřbetu. Sjede červenajícího se mladíka před sebou zkoumavým a nevěřícným pohledem. Do teď si myslel, že Narutovo dlouhé mlčení znamená 'Ne'. "Myslíš… to vážně? Jsi si tím jistý?" zeptá se ještě pro jistotu.
Přikývne. "Jo, já… přemýšlel jsem o tom," zamumlá nervózně. Nebude se svěřovat s tím, že mu v rozhodování pomohl Sasuke. Moc dobře si všiml, že v poslední době Kakashi po černovlasém hází nepěkné pohledy, i když chápe, že důvodem je on sám. "Je mi s tebou dobře, Kakashi. Mám tě rád… možná, že časem…" nadhodí.
Šedovlasý k němu pomalu přistoupí. "Naruto," zašeptá a dotkne se špičky prstů jeho zápěstí. K trenérovu překvapení jsou v tu chvíli jejich prsty propleteny, tak či tak je ale jasné, že blonďatý jedná jen instinktivně. Váhavě se k němu nakloní. Vidí, jak se k němu pomněnkové panenky obrací a lehce se dotkne svými rty jeho. Snaží se ho nevyděsit, ale když on si tak dlouho odpíral jakýkoliv kontakt a už pomalu ztrácel naděje. Trochu přitlačí a vybídne Naruta ke spolupráci.
Ten je zprvu ztuhlý z elektrizujícího pocitu, který vyvolávají dotyky staršího, ale poddá se. Volnou rukou se přidrží mužova trička, aby se mu nepodlomily nohy. Tak silně to na něj působí. Šedovlasý ho chytne okolo pasu a přitáhne blíž k sobě.
"Naruto, jsem šťastný, že ses rozhodl to se mnou zkusit. Ani nevíš jak." Takhle zblízka cítí, jak mu zběsile tluče srdce jako malý ptáček v kleci. Objímá ho asi až příliš dlouho, protože se mladší odtáhne.
"Venku čeká Sasuke," vysvětlí, přestože by radši zůstal v jeho náruči navěky.
"Jo, jasně." Pak mu svitne. "Neřekne to někomu? Nedej bože tvému otci?" oprávněně se strachuje. Nechtěl by vidět, co by s nimi provedl, kdyby se o vztahu dozvěděl.
"Ne, bude mlčet jako hrob." Na rozloučenou mu vtiskne pusu na tvář a letí za kamarádem. Kakashi tam stojí ještě notně dlouhou dobu, než se vzpamatuje z velmi příjemného překvapení.
"Už jsem myslel, že pro tebe budu muset jít," naoko vyhubuje příchozího.
"Promiň, asi se to trochu protáhlo." Začervená se jako pivoňka.
Uchechtne se. "Nemusíš mi nic vysvětlovat. Než dojedeme k vám, tak si vymysli pořádnou výmluvu, proč jdeme tak pozdě!"
V Narutovi hrkne, teď se doopravdy šíleně zpozdili. Nasedne na kolo a s výrazem trestance odsouzeného k smrti se rozjede směrem domů. Černovlasý ho následuje, dokonce ho brzy předhání a nakonec je u domu dříve než blonďáček. Minato naštěstí zatím nikde. Vejdou dovnitř. Z kuchyně se line skvělá vůně.
"Ahoj, mami," pozdraví. Dokonce ani tady otce nevidí, což je už podezřelé. "Kde je táta?" zajímá se, zatímco Sasuke houkne své obvyklé "Dobrý večer".
"Nevím. Naposledy něco kutil venku před domem, neviděl jsi ho?" Začne nakládat na stůl lahodnou večeři. "Dost nadával, je hrozně naštvaný. Kde jste se tak zdrželi?"
Zavrtí hlavou k její první otázce. Než ale stihne odpovědět i na druhou, předběhne ho Sasuke: "Chtěl jsem se projít. Bylo mi trošku na nic a poprosil jsem Naruta, aby šel se mnou." Ví, že Kushina má pro něj slabost, hlavně nyní, když přišel o rodinu, a že by mohla svému druhovi trošku domluvit.
"Ach, tak to ano," prohodí a zamíří z kuchyně ven.
Blonďatý pozvedne obočí. "Mami? Vy nebude jíst s námi?" podiví se.
Červenovlasá se na chvíli otočí. "Už jsme jedli." Potom odejde.
Naruto ztuhne. To musel být táta opravdu naštvaný, když ani nepočkal s večeří. Většinou, když si dala Kushina práci…
"A do prdele," přeruší Sasuke tok jeho myšlenek. "Koukni na kalendář! My jsme taková paka!"
Kalendář, do kterého si červenovlasá žena vždycky vypisovala všechno důležité, stál na kraji linky. Dnešní datum bylo v kroužku s popiskem 'Mé a Minatovo výročí svatby. Přichystat pěknou rodinnou večeři'. Vždycky jí na tom hodně záleželo. A Naruto do téhle chvíle nikdy nezapomněl. Jak jen mohl…?
"Tak tohle mi máma dlouho neodpustí," vydechne provinile.
"Tohle vám dvěma neodpustíme oba dva," ozve se ode dveří hlubší hlas.
"Tati, já… my…," snaží se o nějakou výmluvu.
"Ani se nesnaž. To, že chodíš věčně pozdě ani nezmiňuji, ale mamince to bylo opravdu líto. Pořád vás má za malé dětičky, které je potřeba opečovávát a hlavně tebe, Naruto. Sám moc dobře víš, jak výročí prožívá. Dnes jsi ji moc zklamal," peskuje ho. "Zítra to koukej napravit, nebo si mě nepřej. Snězte večeři, když se s tím tak vařila, a ukliďte tu. Jedeme spolu do města a přijedeme až v noci. Tak doufám, že to tu nezboříte." Otočí se na patě s pohledem: Ani slovo, nebo se neudržím a zlískám tě, odkráčí se svou manželkou k autu.
Sesunou se na židle. "Páni, už jsem čekal, kdy mi nějaká přiletí. Nebýt tebe, určitě bych zase dostal páskem." Tak napůl si oddechne.
"Fakt, to by tě seřezal za tohle?" podiví se černovlasý. Při vzpomínce na vlastního otce ho bolestně píchne u srdce. Byl sice přísný, ale nikdy by na ně nevztáhl ruku.
"Dostal jsem už i za větší blbosti," povzdechne si. "Nic, sfutrujem jídlo, než to úplně vystydne."
Během večeře toho moc nenamluví. Dokonce ani při umývání nádobí a zametání kuchyně. Není to ale tíživé ticho - tohle patří k těm poměrně příjemným a důvěrným. Beze slova se potom sklidí nahoru, kde jde prvně černovlasý a pak i Naruto do sprchy. Následně si lehnou do postele. Každý na svou polovinu. "Tak se pochlub," nevydrží to nakonec Sasuke. "Jak to dopadlo?"
"Jak asi?… No, teď… teď jsme spolu," vysvětlí. I jemu samotnému to zní poměrně divně. První vztah, který podstupuje. "Vyptáváš se jako stará drbna," zabručí a otočí se k němu zády. Tak se chovají holky. Vyprávějí si, jak se ten a ten zachoval, co udělal a jaké to bylo… Mezi kluky to prostě takhle nefunguje a nikdy nebude.
Odfrkne si. "Jo, jasně," odpoví a zívne. "Dobrou, cvoku." Zachichotá se a přitáhne si peřinu blíž ke krku, což dělá, když chce jít spát.
"Jedinej cvok jsi tady ty," zamumlá a sám se propadne do říše snů.
Samozřejmě se mu zdá o Kakashim. Respektive o tom, jak se spolu líbali a tiskli k sobě. Ze slastných představ ho vytrhne zacloumání. "Co děláš?" podiví se rozespale blonďatý.
"Chceš mě snad udusit?" zachrčí černovlásek. A skutečně, během spánku byl objat a mačkán svým nejlepším přítelem tak, že téměř nemohl dýchat. "A nejmenuju se Kakashi," dodá pobaveně, když ho blonďatý pustí. "Ach, Kakashi!" dobírá si ho zasténáním do přikrývky, stejně jako to před chvílí dělal evidentně on. "To jste se tam spolu stihli vysp…" ani to nestihne doříct.
"Ne!" vyštěkne Naruto a přetáhne ho polštářem. "A tohle jsem nedělal," zahučí ještě. Odtáhne se na svou polovinu a modlí se, aby tam do konce noci také zůstal.
"Ne, vůbec," uslyší ještě, ale raději se neozve, nechce se s ním hádat až do rána.
Pak Naruta ještě něco napadne a nastaví si budík na brzké vstávání. Sice se mu to moc nelíbí, ale co se dá dělat.


Děkuji Rose Mallow za korekturu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Smajli Smajli | Web | 4. března 2014 v 20:32 | Reagovat

Chmm... tak Naruto se odhodlal k coming outu, i když zatím jenom před Sasukem =D Docela by mě zajímalo, jestli by Minato vůbec přežil takovou novinku, když mu vadí i chození pozdě =D

2 Mia Mia | Web | 4. března 2014 v 23:07 | Reagovat

Už jsem se bála, že Naruto na Kakashiho zapomněl! Už vidím, jak Naruto s otcem povede "chlapské řeči" na téma lásky a... No, všeho, co k tomu patří.

3 Ivanitko Ivanitko | Web | 6. března 2014 v 18:23 | Reagovat

[1]:[2]:Vaše úvahy se mi líbí. Jen tak dál, jsem zvědavá, co vykoumáte příště.
Škoda, že už nemůžu ovlivňovat děj, protože povídka je dokončená.

4 a2l a2l | E-mail | Web | 18. března 2014 v 14:28 | Reagovat

Jůů, konečně jsou 'Shi a Naru spolu! *oslavuje* :3
Doufám, že další díl bude taky takhle super! S radostí se na něj jdu vrhnout! *už má konečně trochu času* :D

5 Ivanitko Ivanitko | Web | 18. března 2014 v 23:55 | Reagovat

[4]:Vrhni se, ale ať tam zbyde pro ostatní.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.