Láska v sedle VII. - Itachiho probuzení

11. března 2014 v 7:00 | Ivanitko + Asway |  Láska v sedle
Itachi se konečně probudí. Jak bude reagovat na svého malého brášku a proč vlastně hořelo.


Zazvoní na minutu přesně, jak se dalo očekávat. Ospale rozlepí oči, ale než stihne zaplácnout tu otravnou věc, někdo ho předběhne.
"Můžeš mi vysvětlit, proč máš nastavený budík na tak brzo!" zahučí mu nakvašeně u hlavy.
"Musíme si vyžehlit včerejšek. Tak sebou hejbni, ale potichu. Nesmíme nikoho vzbudit." Rozespale se protáhne a neochotně se postaví na studenou zem.
Převlečou se rychlostí blesku.
"Tak co jsi vymyslel, ty Einsteine?" Zajímá ho, co vykoumal za plán záchrany.
"Máme asi tak hodinu čas, než budou naši vstávat. Uděláme za ně všechny práce, které ráno obvykle dělávají. Jak si rozumíš s micáky a slepicemi?" vyzvídá, protože on si chce vzít na starost snídani a své normální povinnosti.
"Fajn, jdu na to." Je rád, že nedostal na starost kuchyň, když vidí, že Naruto se začíná činit. Od jisté doby se plotně vyhýbá obloukem.
Rozhlédne se po kuchyni a nakonec se rozhodne, co vytvoří. Nakrájí si chléb, do misky si rozklepne pár vajec, osolí je a rozšlehá. Podá si pánev, položí ji na plotnu a nalije do ní olej. Krajíčky chleba namočí ve vejcích a usmaží je na rozpáleném oleji z obou stran. Nechá vykapat do ubrousku největší mastnotu a nachystá je na talíře. Ještě připraví zeleninu ke chroupání. Rodiče by za pár minut měli vstávat… tak kde je ten Sasuke?
V tu chvíli zrovna vejde dovnitř a Naruto se může smíchy potrhat. Je celý od bláta, minimálně jako by se v něm válel. "Bože, jak to, že jsi tak zaprasenej?"
"Spadnul jsem," zahučí a položí na linku kytku. "Natrhal jsem ji, nemáš náhodou nějakou stužku nebo tak?"
"Nějaká by tu měla být." Prohrabe pár poliček. "Tady je!" Podá mu sytě červenou stužku ze spousty, co vždycky nasbírá na Velikonoce.
Sasuke už ji uváže a mohou být se svou prací spokojení.
V té chvíli se na chodbě ozvou šouravé kroky. Rudovláska zůstane stát šokovaně na prahu. Neví, čemu se má divit víc, jestli tomu, že její syn připravil snídani, nebo Sasukemu, který jí podává kytici lučních květin a sám vypadá jako by proletěl oraništěm. Za chvíli se objeví ospalý Minato, v obličeji se mu objeví stejný výraz jako u manželky.
"Mami, když jsme to včera tak vymňoukli, chtěli jsme vás dnes překvapit. Udělal jsem snídani a Sasuke se postaral o králíky a slepice. Takže máš volno." Nejistě po ní koukne, snad to bude jako omluva stačit.
Kushina se tváří pořád nevěřícně, ale pak se jí po tváři rozlije úsměv a rozesměje se. Přebere roztodivnou vazbu a pošle špindíru, aby se převlékl.
Katastrofa je evidentně zažehnána. Společně se usadí k jídlu, které báječně voní.
"Povedlo se vám to," broukne uznale Minato. "Měli jste dobrý nápad. Jak se ti podařilo se tak zřídit, Sasuke?" dodá už pobaveně.
"Hrál jsem si se slepicemi na hady," odpoví ironicky a rozesměje tím všechny u stolu. Opravdu idylické ráno.
Po snídani zamíří pomáhat blonďatému farmáři. Tentokrát docela ochotně, jelikož jsou všichni v dobré náladě, která ale pomalu zmizí díky známému peskování, jak mají a nemají pracovat. Po obědě, kdy už jsou lidově zpocení až na pr… se ukáže i šedovlasý. Úsměvem obdaří Naruta a kývnutím hlavy ostatní, i když by si ho nejradši vtáhl do náruče a políbil ho.
"Ahoj, Kakashi, zrovna se mi tu hodíš…" řekne Minato a mávne rukou na kluky. "Vy dva zatím můžete jít."
Přikývnou a vzdálí se dál od nich, aby ho nenapadlo si je nakonec zavolat nazpět. "Nezajedem do nemocnice?" zajímá se Sasuke zase prázdným hlasem, stejně jako vždycky, když mají v plánu jít navštívit jeho bratra.
"Když chceš," pokrčí rameny. "Jen se musím umýt, jsem zpocenej jako prase. Schválně, kdo bude v koupelce první," popíchne ho, aby byla aspoň trochu sranda.
Překvapí ho. "Ty určitě ne, protože se všude vlečeš jako želva." Dá mu herdu do zad a valí k obytnému domu. Naruto si to nenechá líbit a začne ho dohánět. Ve vchodových dveřích se jim podaří zaseknout se, ani jeden nechce ustoupit.
"Uhni, Uzumaki, takový šnek jako ty nemůže být první," provokuje.
"Zapomeň, Uchiho, zas takový blesk nejsi," odpálkuje ho.
Nicméně černovlasému se podaří protlačit jako prvnímu, vylítne schody jako by mu hořelo za patami a zabouchne za sebou dveře do koupelny, do kterých vpálí Naruto.
"Sakra," zakleje a stiskne si naražený nos. V duchu mu slibuje odplatu.
Po cestě do nemocnice Sasukeho veselá nálada přejde, i když se blonďáček snaží, jak může. V těchto místech ani jeho nakažlivý smích není nic platný. Věří, že musí být strašné přijít o rodiče ze dne na den a k tomu se bát o život jediného bratra, který ještě pořád leží v umělém spánku. Před oddělením intenzivní péče automaticky zapadne do sedačky na chodbě. Nikdy ho tam nepustili a ani o to nestojí. Kdoví jak Itachi vypadá, radši se neptal.
Sestřička, která otevře, se už ani neptá. Černovlasý sem chodí každý den. Pustí ho dovnitř, Sasuke vyfasuje přehoz a čeká na pokyn ke vstupu.
Hnědovláska se na něj zářivě usměje. "Mám pro vás skvělou zprávu. Dnes se váš bratr probral, ale opatrně, je velmi slabý. Takže zase jen na chviličku."
Jako ve snách vejde dovnitř. A ležící muž na něj upře své onyxové panenky, tak moc podobné těm jeho. "Sasu… ke," zamumlá chraptivě, dlouho nemluvil a zřejmě je i vyčerpaný. Jde vidět, jak se mu oči zalesknou.
"Itachi!" vyhrkne, taky už v slzách a sedne si na židli vedle postele, což doteď nikdy neudělal. Byl totiž toho názoru, že dokud nebude vzhůru, je zbytečné tu jen tak posedávat. Natáhne ruku a dotkne se jeho tváře, asi jediné oblasti, kde nejsou obvazy. "Doufal jsem, že…" nedořekne, raději se už nahlas rozbrečí.
"To bude… bude to v… pořádku…" pokusí se ho uklidnit starší bratr. "Neplač… neplač… jinak rozbulíš i mě." Na rtech mu hraje úsměv, rád vidí, že je Sasuke v pořádku.
"Ro-rodiče jsou mrt-mrtví…" zakoktá. "A to jen kvůli mně…" Uvidí nechápavý pohled dlouhovlasého a rozhodne se to objasnit. "Vařil jsem… chtěl jsem uvařit večeři… Rodiče byli nahoře v ložnici… Nejsem na to zvyklej… zapomněl jsem a usnul jsem u… počítače a… pak jsem se probudil, až když jsi mě nesl ven… všechno hořelo… mamka a taťka jsou mrtví kvůli mně! A ty jsi… v nemocnici kvůli mně… Celé je to moje chyba…" Očekává, že se bude starší zlobit a kajícně začne koukat na jeho ruku v obvazech, zatímco se třese pod náporem vzlyků.
"To… Sasuke… přestaň… se obviňovat. Tím… tím si… nepomůžeš…" zamumlá. "Slib mi… že se nebudeš… obviňovat a trápit."
Zuřivě přikývne a hlubokým dýcháním se pokusí zklidnit vzlyky. Nakonec si utře oči do rukávu. Když znovu promluví, stejně je to o tón výš, než by mělo. "Bydlím teď s Narutem… Starají se tam o mě, ale těším se, až budu moct být s tebou."
"To… já taky. Stavíš se i… zítra?" zajímá se. Moc rád by ho zase viděl, je jeho milovaný mladší bráška, na kterém mu záleží. A v nemocnici to taky není zrovna příjemné, navíc když jste obvázaní jako mumie.
V tu chvíli dovnitř vrazí sestřička, že je pacient potřebuje odpočívat, a že je tedy konec návštěvy. "Jasně, přijdu. Tak zatím ahoj, Itachi…" rozloučí se a vypadne na chodbu, kde na něj čeká blonďatý přítel.
Naruto zpozorní, protože jeho kamarád ještě nikdy nevyšel s pláčem, i když mu na rtech zůstává úsměv.
"Tak co?" zeptá se, když je ticho už moc dlouho.
"Je vzhůru a mluvil se mnou," vypadne z něj nakonec.
"Tak to je skvělý," oddechne si. Konečně nějaká dobrá zpráva. "Na, tady máš kapesník. Nepůjdeš přes areál s nudlí u nosu."

Doma hned všem vyzvoní ke všeobecné radosti, že se Itachi probral. Sasuke je šťastný jako snad nikdy, ale znovu v něm začne hlodat červíček svědomí. On za to může a ví to moc dobře. Toho cejchu se nezbaví už nadosmrti. Bratr se ho snažil utěšit, že to byla nehoda, ale takové věci se běžně nestávají. Pomalu si namlouvá, že to byla vražda. Tak moc zveličuje svou vinu za jejich úmrtí. Na policejním výslechu, který musel absolvovat krátce po požáru, se přiznal ke všemu. Nebyl to fajn pocit, jak se na něho dívali jako na nezodpovědného fracka, ale přežil. Itachiho to také čeká, až bude ve schopném stavu.
Ani nechce myslet na věci, které budou muset vyřídit, až bratra pustí ze špitálu.

Druhý den po únavné poslední hodině se vydají směrem k nemocnici. Ráno je Kushina vzala autem, takže nemají kola a musejí po svých.
"Nechápu, o co tý krávě jde!" vyštěkne Naruto a nasupeně začne schválně dupat. "Čtyři mínus. ČTYŘI MÍNUS! Za takovou kravinu!" Má chuť nejradši něco rozbít nebo aspoň praštit do pouliční lampy, naštěstí se ale zadrží. "Táta mě zabije!" zahuhňá poměrně plačtivě.
Kdykoliv jindy by mu Sasuke řekl, aby se zklidnil nebo by alespoň přizvukoval, nyní je však až příliš ponořen v chmurných myšlenkách, čemuž nasvědčuje i chladné chování, které má vždycky, když nechce přiznat, že se bojí. A že se bojí hodně! Bratr nemůže nechat věci jen tak. Včera sice mlčel, ale dnes mu určitě bude lépe.
Dojdou do bílé budovy. Všechno proběhne jako vždycky a za chvíli stojí před osudovými dveřmi. Vejde dovnitř. "Ahoj, Itachi," pozdraví tiše a přejde k posteli, aby si mohl sednout na židli vedle ní. Projede jím záchvěv zvláštního pocitu, když cítí, že může sedět vedle něj a on ho bude vnímat. Ne, jako poslední dobou.
"Sasuke," odpoví. Zjevně je mu skutečně lépe, už nechrčí. "Jistě chápeš, že na rozdíl od včerejška jsou prostě věci, které se musí řešit. Včera jsem na tom byl špatně, nicméně nyní…" Nadechne se. "Bylo to až nechutně nezodpovědné, bráško! Je mi líto, že to musím takhle říct, ale tohle jsi skutečně… posral. Co tě to napadlo?! Nechat jen tak bez dozoru zapnutou plotnu!" vyštěkne. Nejradši by mu i jednu vrazil, kdyby mohl, jak je vidno. "Umíš si představit, co jsi způsobil?!"
"Jo! Umím!" odsekne krátkovlasý, přece jen tyhle výtky se neposlouchají zrovna nejlépe. "Naši jsou mrtví a ty v nemocnici! Všichni na mě budou hledět jako na nezodpovědného spratka! Já to vím, Itachi!"
"Tak jsi měl dávat pozor! Nebo se na tu večeři vykašlat!" Naštvaně na něj pohlíží. "Tohle bych od tebe nečekal, Sasuke. Hrozně… hrozně moc jsi mě zklamal."
"Tak jsi měl zachránit rodiče a mě nechat chcípnout! Kdo ti v tom bránil?" nevydrží to. Už mu opravdu ujedou nervy.
Dovnitř vrazí sestra. "Nemůžete tady tak křičet. Pacienti potřebují klid."
"To je v pořádku, jsem na odchodu." Vstane, ani se nepodívá na ležícího, který je z jeho reakce rozhozený. Beze slova odejde.
Naruto, který se k němu připojí, se radši na nic neptá. Zlostný výraz kamaráda je výmluvný. Nechce ho dráždit víc než je zdrávo.

Zachmuřená nálada ho nepřechází ani doma.
"Sasuke, jedu do stájí. Jdeš se mnou?" radši se přeptá.
"Ne, dneska chci být sám," odvětí zlobným hlasem. Víc než na Itachiho se zlobí na sebe, jak na něj vyjel. On se ale přece omluvil. Mohl… mohl ho pochopit. Měl na výběr a dal přednost jemu. Nejradši by se neviděl. S těmito chmurnými myšlenkami se zavře v pokoji.
Blonďák se nevtírá, není už malý. Nechá mu prostor. Sám se moc těší ke koním. Jestli víc kvůli nim nebo trenérovi, to se uvidí, až tam dorazí. Rychle se napije, aby uhasil žízeň.
"Jedeš do stájí, Naruto?" zajímá se matka vcházejíc do kuchyně.
Přikývne. "Jasně, potřebuješ, abych něco vzal cestou?" Někdy se stávalo, že ho pro něco Kushina poslala a on to vzal v obchodě.
Zavrtí hlavou. "Ne, jen dneska jsme se s tvým otcem dohodli, že jakmile si dodělá práci, půjdeme do té nové restaurace a vrátíme se až pozdě večer." Skutečně slyšel, že na kraji vesnice vyrostl nějaký slibný podnik s dobrým jménem. Takových v okolí moc není. "Vím, že se někdy zdržíš a jen jsem ti chtěla říct, že dneska nemáš důvod spěchat," pousměje se, pak pozvedne obočí. "Sasuke s tebou nejde?"
"Ne, je trošku… rozrušený z návštěvy Itachiho. Ale můžeš ho tu nechat, alespoň na to tady dá pozor." Podle jeho nálady odhaduje, že ven se mu chtít moc nebude. "Mám za ním ještě skočit?" nabídne se.
Zasměje se. "Se Sasukem to vyřídím. Už upaluj, vidím, že se těšíš. A pozdravuj Kakashiho." Usměje se a prohrábne mu vlasy.
"Díky, mami," oplatí úsměv a líbne ji na tvář. "A pěkný večer. Ahoj!" Hned po rozloučení vyběhne z domu. Nasedne na kolo a zamíří tam, kam ho momentálně srdce táhne.
Když dorazí do stájí, hledá svého milence. Milence? Už blbne. Ještě spolu nic neměli, ale neví jak popsat jejich vztah.
Pozdraví Pandoru, která k němu natahuje čumák a dožaduje se pozornosti. Neopomene mu vyluxovat kapsy, takže mrkev brzy padne za vlast. Když zjistí, že nic dalšího nedostane, vrátí se ke kupce voňavého sena.
Naruto trochu posmutní, Kakashi má zrovna práci. Trénuje nějakou tmavovlasou slečnu. Nejraději by mu skočil kolem krku. To by se ale rovnalo sebevraždě, protože v jezdeckých prostorách se pohybuje spousta lidí, kterým by nečinilo problém okamžitě jejich náklonnost jít vykecat. Sedne si na lavičku, aby je mohl pozorovat.
"Hinato, musíš ho pobídnout důrazněji, jinak ti pěkně nepůjde," radí dívce na vraníkovi.
"A…ano," zakoktá a zčervená. Evidentně stisk nezesílila, protože koník jde pořád stejným tempem.
Když hodina skončí, dokáže s valachem i naklusat. Sice neobratně, ale podařilo se jí to. Šedovlasý jí pomůže seskočit a otevře vrata, aby mohli pohodlně projít.
"Naruto, už jsi tady. Kde máš Pandoru?" ptá se zvědavě.
Přistoupí k němu. "Chtěl jsem prvně vidět tebe. Nemohl jsem se dočkat." Bože zase plácá něco, co nemá. Zato Kakashi je potěšen, že mu chyběl.
"Ach, tak to jsme dva," zasměje se. "Ráno, když jsem tě viděl a nemohl jsem se k tobě téměř přiblížit, to pro mě byla muka." Tmavovláska už zmizela za rohem, tak se Kakashi rozhodne udělat první krok. Tak či tak se ale radši budou muset sklidit dál do soukromí. Bůhví, kdo by šel okolo. Chytne ho za ruku a jemně ho za sebou zavede až někam za stáje, kde na ně nemůže nikdo vidět.
"Nepřišel jsem sem náhodou na trénink?" pousměje se Naruto nejistě.
"No jo…" zahučí. "Nikdy nemáš čas se tu pak zdržet," postěžuje si.
Stiskne mu ruku. "Naši jedou do restaurace, dneska čas mám," oznámí s nevinným výrazem. "Pojď radši trénovat, na držení - " vyhne se šikovně polibku a zamíří zpátky, "za ručičky bude čas potom." Chtěl by se v ježdění posunout dále. Stále nemá pocit, že by jeho výkony byly oslňující.
Pandoru osedlá s ladnou zručností a odťapká s ní k venkovní jízdárně, kde je spousta překážek.
"Nejdřív ji rozhýbej a pak půjdeme na skoky. Kavalety a křížky zvládáte perfektně. Myslím, že byste si mohli dovolit i něco vyššího," rozkáže trenér a víc než na jejich jízdu se soustředí na blonďáčkovo pozadí, které se v pravidelném rytmu zvedá na horu a dolů.
"Kakashi! Posloucháš mě?" Chytne ho za rameno. On je snad úplně hluchý.
"Hh, co jsi říkal?" probere se, když si uvědomí, že na něj někdo mluví.
"Říkal jsem, jestli můžeme začít skákat. Pandora je zahřátá." Nedává snad pozor nebo co.
"Jo jasně. Můžete. Stejně jako minule, ale dneska si zkuste kolmák a oxer. Pěkně pomalu nikdo vás nehoní. Tři cvalové kroky před, za ním dva a potom přejdeš do klusu," vysvětlí další cvičení. Sleduje jak se Naruto snaží. Jde jim to moc dobře.
Jen občas má připomínky: "Naruto, co ty nohy! Špičky ke koňovi. Ruce v klidu, neškubej otěžemi. Při skoku jí víc povol, ať může natáhnout krk."
Po hodině jsou oba splavení. Léto se ozývá s čím dál větší silou.
Blonďáček se s unaveným úsměvem sveze z Pandořina hřbetu. Cítí se vyčerpaně, ačkoliv šlo jen o jednu hodinu. Pauzu si snad dát může.
"Jde ti to skvěle," neodpustí si šedovlasý pochvalu a přejde k němu. "A co jinak, jaké je to doma?" zajímá se, aby udržel konverzaci.
"Ále jo, jde to," prohodí. "Jen jsme přišli se Sasukem pozdě domů na výročí našich. Však víš, jak si na to mamka potrpí. Ale už jsme to vyžehlili, takže… hej, na co tak koukáš?" zpozorní, když si všimne jeho upřeného zkoumavého pohledu.
"Na tebe," odpoví a zazubí se. "A co škola?" Dal ti už ten Gaara pokoj?
Pokrčí rameny. "Moc slavné to není, psali jsme pár testů, které nedopadly nic moc," hlesne. "Ale jinak fajn a konečně si mě přestal Sabaku všímat." Nevědomě tak odpoví na nahlas nevyřčenou otázku.
Spokojeně mu cuknou koutky směrem vzhůru. "Asi dostal rozum," řekne. Přistoupí blíž ke svému svěřenci.
"Víš, že jsi neskutečně roztomilý, když jsi takhle zadýchaný." Přejede mu prsty po líci. Sám si ho představuje v úplně jiné situaci, kdy by byl tak krásně rozpálený, kdy by sténal pod jeho doteky.
"No jasně." Za chvíli dojde Narutovi dvojsmysl těch slov a zčervená ještě víc. Je pořád nejistý, ale slíbil mu šanci. Sám je celý rozechvělý, když na něj sáhne. I jediný prostý dotyk je spalující a ten jeho pohled! Má pocit, jakoby ho svlékal očima. Nemůže si pomoct, prostě mu to tak přijde.
V boxu se postará o svou kobylku za bedlivého dozoru. Je z něj tak nesvůj, až se mu třesou ruce, že není ani schopný povolit řemeny zapínání.
"Jsi dneska nějaký nervózní," zašeptá mu do ucha. Rukou stiskne tu jeho a povolí utažení.
Naruto úplně ztuhne. Ten dotyk je tak příjemný, až má pocit, že by mu nevadilo, kdyby ji tak svíral navěky. K jeho zklamání ho pustí a odstoupí na větší vzdálenost.
"Dej ji do výběhu a pak přijď před vchod," přikáže mu a sám odejde. Měl pocit, že ještě chvíli a neudržel by se. Zulíbal by celé jeho tělo a pěkně pomalu, ale tady nemůže. Co chvíli tu projde nějaký jezdec nebo stájník.
Poslušně odvede klisnu na louku. Nadšeně se rozeběhne k ostatním, aby se začlenila do stáda. Cestou přemýšlí, co má Kakashi za lubem, ale vůbec nic ho nenapadá. Když uvidí Jupitera jen s uzdečkou, docvakne mu to. Chce jet na vyjížďku.
"Naruto, projedeme se?" zeptá se a doufá, že nebude mít nic proti.
"Mám se vrátit pro Pandoru… snad si nemyslíš, že pojedeme oba na jednom. Vždyť nás Jupík neunese." To nemyslí vážně!
"Jupitere, vidíš, jak tě podceňuje?" Poplácá hřebce po mohutně osvaleném krku. "Takové tintítko jako ty není žádná zátěž navíc," popichuje. Sám se vyhoupne na hřbet a pobaveně se koukne na Narutovo nerozhodné chování. Nakonec se ale natáhne a sám mu pomůže před sebe nahoru. Blonďatý se opře o něj, pro oba dva poměrně pohodlná poloha.
"Jestli spadnu…" zahučí.
"Neboj, přece tě držím," pousměje se a skutečně si kolem něj obtočí ruce tak, aby zároveň mohl dostatečně pevně držet otěže. Pobídne koně ke kroku a s uspokojením pozoruje, že se na něj jeho milovaný ještě více přilepí. Ovšem musí pobrat veškerou sílu vůle, aby potlačil problém v kalhotách.


Děkuji Rose mallow za korekturu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Smajli Smajli | Web | 12. března 2014 v 10:49 | Reagovat

Nemůžu uvěřit, že jsi ze Sasukeho udělala takovýho... idiota T_T I definitely won´t forgive you! =/ Ale mezi Narutem a Kakashim se to vyvíjí slibně.

2 Mia Mia | Web | 12. března 2014 v 14:56 | Reagovat

Tohle si Sasuke nezasloužil. Jako, kdyby za to mohl, jako kdyby to bylo schválně... "Slib mi že se nebudeš obviňovat a trápit..." a pak na něj vychrlí tohle? Jak milé... T_T

3 Seiya Seiya | Web | 13. března 2014 v 5:38 | Reagovat

Tohle mi děláš naschvál, přiznej se. Itachi se chová jako blbec, i když ho z části chápu, ale stejně.
Na druhou stranu, společná vyjížďka vypadá výborně. A chci vidět Sasukeho do bláta, nemáš fotku? :D

4 Ivanitko Ivanitko | Web | 14. března 2014 v 16:16 | Reagovat

[1]:[2]:Tak sorry, ale Itachi to nemohl jen tak přejít.
[3]:Bohužel fotku nemám, ale určitě by to bylo vtipné.

5 Smajli Smajli | Web | 14. března 2014 v 22:19 | Reagovat

[4]: Já taky nezpochybňovala Itachiho reakci, já jen konstatovala, že je Sasuke idiot, což se mi nelíbí =D =D

6 Ája Ája | Web | 15. března 2014 v 11:40 | Reagovat

Itachi je teda pěknej debil o__O. Chápu, že za to, co se stalo, může hlavně Sasuke, ale on to evidentně ví a lituje toho a Itachi podle všeho věděl, jak se cítí a takhle ho sjede? Jak kdyby to byli jen jeho rodiče a ne Sasukeho. Kdyby mu aspoň nejdřív neřekl, že se nemá obviňovat o___O... pěst na oko. Jestli mu to chce vyčítat, tak to měl udělat rovnou a ne mu nejdřív mazat med okolo pusy. Zlý bratr :D.
Mno aspoň že Naruto s Kakashim se posouvají lepším směrem :D.

7 Ivanitko Ivanitko | Web | 15. března 2014 v 13:01 | Reagovat

[5]:Ale nepovídej :3
[6]:No. my to braly, jakože se vzbudil, tak byl trošku mimo a do druhého dne se mu to rozleželo v hlavě. Možná to vyznělo, trochu divně.

8 a2l a2l | E-mail | Web | 18. března 2014 v 15:11 | Reagovat

Já se popravdě Itachimu ani nedivím. Podle mě udělal správně, že se to snažil vyřešit a podal to na rovinu, za to Sasuke... No, je to hold těžký :/
Každopádně, super kapitola ;) Jedu na další! :)

9 Ivanitko Ivanitko | Web | 18. března 2014 v 23:59 | Reagovat

[8]:Konečně člověk, který nás pochopil.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.