Získat srdce lva III. - Sasuke záletník

22. května 2014 v 7:00 | Ivanitko + Smajli |  Získat srdce lva
Sasuke půjde flirtovat s blonďatou neznámou.


"So, what about your exeperience with a liquor, mister Uchiha? Tell us," vybídnul Sasukeho mladý hnědovlasý učitel na angličtinu. Na začátku hodiny jako obvykle probírali různé novinky, které pochytili ze zpráv, aby se takříkajíc rozmluvili. Někdo ze spolužáků zmínil methanolovou kauzu, z čehož se samozřejmě vyvinula debata o alkoholu. Sasuke s Narutem mezitím polohlasem probírali plány na nadcházející víkend, čehož si Iruka brzy všiml, a aby získal jejich pozornost pro vyučování, zapojil je do konverzace.
"Well… I must say I already have some experience with getting drunk," přiznal Sasuke bez rozpaků - Iruka byl jeden z té sympatické menšiny uznalých profesorů, u kterých by si tímto prohlášením nevykoledoval moralistickou přednášku, "but… you know. Who doesn´t have this kind of experience in my age?"
Několik lidí se zasmálo, obzvláště těch, kteří měli tu čest se Sasukem ty zkušenosti sdílet. Dokonce i Iruka se pousmál a hned svého studenta počastoval další otázkou:
"How often do you drink a liquor?"
"From time to time," pokrčil Sasuke rameny, "I´m not a… drinker, you know. But if there is a special occasion… for example when I go to a party. Or into a pub with my friends. But I think I´m quite responsible in this case."
"OK, thank you," přikývl Iruka a začal se věnovat někomu jinému.
"Když už jsme u tý hospody," nadhodil tiše Naruto, sotva od nich učitel odvrátil pozornost, "co někam dneska zajít?"
"Nemůžu, říkal jsem ti přece, že mám rande," odtušil Sasuke s okázalým zívnutím. Tohle byla poslední vyučovací hodina, tím pádem už byli všichni z dlouhého školního dopoledne solidně unavení.
"Jo, aha," dovtípil se Naruto a zašklebil se na svého nejlepšího kamaráda. "Ty tomu říkáš rande? Myslel jsem, že spolu ještě nechodíte."
"No, tak schůzka, no," opravil se Sasuke a podepřel si hlavu dlaní, "to máš fuk. Uvidíme, jak se to vyvine."
"Sem netušil, že jsi na starší," zahihňal se Naruto.
"Je to jen o dva roky," ohradil se Uchiha, "a moc se nesměj. Pokud si vzpomínám, tak ty jsi byl celou základku zabouchnutej do učitelky na pracovní činnosti."
"Hej! To bylo čistě… platonický!" hájil se blonďáček, i když nedokázal zabránit tomu, aby se lehce nezačervenal.
"No ještě aby ne," uchechtl se Sasuke.
"Jsi debil," odfrkl si Naruto, ale musel se zasmát, "Temari je fajn. Budu ti držet palce. V kolik s ní jdeš?"
"Ve čtyři," odpověděl Sasuke, "půjdem asi do čajky, na vodnici. Slyšel jsem od jejích kamarádek, že to tam má ráda."
"Tam to má rád každej," usoudil Naruto a pohlédl na displej svého mobilu, "za dvacet minut končíme, do čtyř času dost. Nechceš zajít aspoň na jedno?"
"Ne, chci se ještě stavit doma, hodit si tam věci," zavrtěl Sasuke hlavou, "ale zejtra můžeme."
"Tak jo, aspoň mi povyprávíš," souhlasil Naruto a oba dva si na Irukův pokyn otevřeli učebnice kvůli překladu nějakého textu.
Sasuke se s povděkem zhluboka nadechl čistého mrazivého vzduchu, když ho autobus vyplivnul o dvě ulice dál, než stála jejich rodinná vilka. Nesnášel, jak bylo vždycky v městské hromadné zadýcháno. Řidiči navíc teď v zimě nechávali pořád zapnuté topení, což bylo sice na jednu stranu chvályhodné, na stranu druhou tím však více vynikaly v uzavřeném prostoru nejrůznější pachy cestujících. A že někteří zrovna nevoněli, to asi netřeba dodávat. Mladý Uchiha se neuspěchaně vydal k domovu, přičemž se cestou po včerejší zkušenosti pečlivě vyhýbal zákeřným ledovkám - na zadku měl po tom pádu dneska pěknou modřinu. Konečně se dostal do rodné ulice. Otevřel branku a po zahradní cestičce se dostal k vchodovým dveřím, které odemkl příslušným klíčem. V chodbě ho přivítalo příjemné teplo a dva páry bot, které mu prozrazovaly, že někdo z rodiny už určitě dorazil.
~~~
Seděli u Itachiho v pokoji, i přes dlouhovláskovo neustále ťukání do klávesnice jim neušlo tlumené bouchnutí dveří a dusot nohou po schodech.
"To bude brácha," oznámil nevzrušeně a dál se věnoval svítící obrazovce na pracovním stole.
Shisuie nebavilo věčné omílání jednoho tématu a raději se soustředil na přibližující se zvuk kroků.
.
Sasuke nezaznamenal žádný pohyb v kuchyni ani v obýváku, kde se jeho rodiče nejčastěji zdržovali, usoudil tedy, že tím přítomným v domě je pravděpodobně Itachi a jeho návštěva. Svižně vyběhl do patra a zamířil rovnou k Itachiho pokoji, aby svého bratra pozdravil. Neobtěžoval se klepáním, ty boty dole byly na první pohled mužské, nebál se tedy, že by ho při něčem vyrušil.
"Čau Itachi!" zahalekal na prahu. "Zdar bráchanče," zašklebil se na druhého mladíka. "Hele, prosím tě," obrátil se na svého sourozence, "jestli budeš odpoledne doma, můžeš našim říct, že jsem šel ven a vrátím se až k večeru? Nechci jim psát vzkaz a oni by určitě vyšilovali, kdybych jim to neoznámil."
.
Shisui se potěšen otočil, aby si mohl prohlídnout mladíka, jenže jeho slova v něm nevyvolala pražádnou radost. Chce někam jít a nejspíš s dámským doprovodem.
"Jo, jasně," ozval se starší bratr, ani se neobtěžoval otočit, ale pak ho evidentně něco napadlo, odvrátil oči od notebooku a upřeně se zadíval na nejmladšího v místnosti. "Sasuke, doufám, že se nevrátíš někdy k ránu a v podroušeném stavu. Nerad bych, aby ti otec dával kázání. Má toho poslední dobou v práci moc. Nějaký pouliční prodej drog a nevím co ještě. Prý je to rozsáhlejší. Takže v tomhle ohledu jsi snad poučený a nebudeš dělat blbosti," kázal Itachi a sledoval reakce brášky. Jestli bude kecat, pozná to.
.
"Co si to jako o mně myslíš?" urazil se Sasuke do hloubi duše, "že mám něco do činění s drogama?! Děláš, jako bych se denně vracel domů namol. Jdu jenom… hmm… s jednou kamarádkou, jasný? Prostě akorát řekni našim, aby si o mně nedělali starosti. Čau Shisuii." S těmito slovy za sebou zase hlasitě zabouchnul. Itachiho kázání se ho opravdu dotklo. Normálně se k němu starší bratr choval mile a pozorně, ale jak šlo o to, že šel ven bez jeho dozoru, byl vždycky oheň na střeše. Zkrátka to s tou starostlivostí přeháněl.
Sasuke se zavřel ve svém pokoji, školní tašku odhodil do kouta, a aby se odreagoval, zapnul laptop a pustil si nahlas hudbu.
.
Itachi zaraženě koukal na právě zavřené dveře. "Omluv ho, je trochu temperamentní, ale časem se to trochu srovná. Je v pubertě," omluvně se kouknul na překvapeného bratrance a vrátil se zpět ke své práci. "Kde jsme to skončili?"
"Naposledy jsi hledal něco o infekční bovinní rhinotracheitidě," odpověděl. Tak temperamentní, to měl rád, trochu si ho zkrotí, až ho dostane do postele, ale bude muset opatrně, jinak by mu mohl hřebeček vykopnout zuby. Času má dost a není kam spěchat. Rozvalil se zpět na pohodlnou postel a zapisoval poznámky, které mu Itachi diktoval.
.
Sasuke si pobrukoval rychlý rytmus hrající písničky a vzhledem k tomu, že už měl zapnutý notebook, aspoň zkontroloval e-mailovou schránku. Autobus do města jezdil celkem často, naplánoval si ale chytit ten ve čtvrt na čtyři. To by mělo bohatě stačit, aby byl na místě minimálně deset minut předem. Bylo za pět tři, možná by se měl pomalu připravit. Nejprve zaskočil do koupelny a pečlivě si vyčistil zuby. U Temari si nebyl jistý, jestli k něčemu dojde, ale tak pro jistotu. Lepší je být připravený na všechno. Při pohledu do zrcadla se Itachiho hřebenem pokusil trochu uhladit vzpurné vlasy v zátylku, ovšem s nulovým účinkem. Neměl ponětí, čím to bylo, že mu pořád tak odstávaly. Nakonec nad tím mávl rukou a vrátil se do pokoje. Nikdy na sebe nestříkal žádný parfém, používal jenom deodorant. Do kapsy si strčil klíče, peněženku a mobil, nic víc nepotřeboval. Mohl vyrazit.
.
"Itachi, končím, nebo mi pukne hlava. Je to na mě moc informací naráz," zahučel Shisui a zabořil obličej do peřin pohozených na posteli. Musel uznat, že voněly docela příjemně, až moc.
"Ty jsi spolupracovník na baterky! Vždyť všechno hledám sám a ty jenom sem tam něco zapíšeš," rozčiloval se, ale moc to neprožíval. Znal svého bratrance docela dobře a věděl, že pilnost není jeho silnou stránkou. "Tak běž, ale do pátku chci, abys sepsal alespoň dvě strany o slintavce a kulhavce," nakázal a sledoval, jak se Shisui zašklebil.
"Dvě?! Chceš mě zabít? Aspoň do pondělí!" Přece by se nepřetrhnul pro veleváženého Uchihu.
"Neexistuje, k této nemoci najdeš informace úplně všude, takže by neměl být problém cokoliv sepsat. A teď už padej, nebo ti ještě něco přidám."
"Jasně, už padám." Radši se rychle postavil a měl se k odchodu. Tento týden se mu fakt nechtělo spisovat cokoliv navíc.
.
Sasuke prudce otevřel dveře svého pokoje, což bylo k jeho údivu provázeno bolestným vyjeknutím na druhé straně. Rychle zjistil příčinu - nechtěně jimi natáhnul Shisuie, který zrovna procházel kolem.
"Ježiš, sorry," omluvil se svému bratranci, i když nemohl potlačit cukání koutků, "to nebylo schválně. Ukaž." Povytáhl se na špičky, aby znaleckým pohledem zhodnotil škody. "Možná budeš mít trochu bouli," usoudil a zazubil se, "umíš si to prostě načasovat."
.
"Jsem nevěděl, že jsi takový sadista a návštěvy mlátíš na potkání," utahoval si z něj. Sám si sáhnul na čelo a ohmatal nabíhající hrb. Zatlačil na něj, někde četl, že pak boule nevyraší tak velká. Pak znenadání chytl Sasukeho pod krkem a jakože ho začal škrtit. "Tak, co kdybych ti tvojí péči oplatil?"
.
"Ugh… pak kdo tady má násilnický sklony," podařilo se Sasukemu procedit přidušeným hlasem. Chytil bratrance za zápěstí a snažil se uvolnit stisk kolem svého hrdla. "Běž si rdousit Itachiho, ty jeden Jožine z bažin. Ten je, na rozdíl ode mě, určitě masochista, když se pořád tak šrotí. Tak mu tím třeba uděláš radost.
.
"Bezva nápad, ale zrovna mě vyhodil, takže už se raději vracet nebudu." Nakonec se uvolil a pustil mladšího ze svých spárů. Co ale nečekal, byla odplata. Snažil se zdrhnout do předsíně a nazout si boty, sebrat bundu a co nejrychleji zmizet z dosahu rozběsněného monstra.
.
Sasuke byl z kočkování s Itachim zvyklý nenechat si nic líbit, takže se Shisuie pokoušel dostihnout a srovnat s ním účty. Pravda, trošku paradoxně, protože když se uvážilo, jak předtím svého bratrance natřel dveřmi, byli si teď vlastně kvit. Ale co na tom. Sbíhal schody po dvou najednou, aby ho dohonil. To se mu povedlo v okamžiku, kdy se starší Uchiha natahoval po klice, aby otevřel. Sasuke tím úprkem nabral celkem slušnou rychlost, kterou už nedokázal zmírnit. Výsledkem bylo, že prudce naletěl do Shisuiových zad a přirazil ho ke dveřím. Kdyby je v té chvíli někdo pozoroval, musel by se potrhat smíchy nad vyjevenými výrazy jich obou - Shisuiovým kvůli nenadálé srážce, Sasukeho kvůli podcenění fyzikálního zákonu setrvačnosti.
.
"H-huh," vydechl starší tlumeně a snažil se popadnout dech, o který přišel nenadálým přiražením na dveře. Polekaně poulil oči a snažil se rozhýbat plíce sevřené v křeči. Sasuke ho vyděšeně sledoval a pak ho napadlo udělit mu pořádnou herdu do zad. Zalapal po dechu a bolestivě ho natáhl do sebe. Už myslel, že se to ani nepodaří. Když uvedl dýchací orgán v normální činnost, obořil se na mladíka: "Chceš mě zabít!" Zněl o pár oktáv výše než normálně.
.
"Ty jo, tys to poznal?" nadzvedl Sasuke obočí v hraném údivu. Teď když viděl, že je jeho bratranec v pořádku, se mu vrátil humor. Od dalších pranic se ale rozhodl raději upustit, usoudil, že dneska už ubohého Shisuie zdemoloval dost. Místo toho tedy vklouznul do bot a hodil na sebe bundu. Měl by sebou mrsknout, nebo mu to ujede. Ne že by to byl zas až takový problém - spočítal si, že by mohl dorazit včas, i kdyby jel až příštím autobusem, ale raději byl vždycky všude dřív, obzvlášť když se jednalo o schůzku s děvčaty. Dělalo to lepší dojem.
.
"Šmejde," otituloval ho Shisui a sám na sebe navlékl bundu po jeho vzoru. Ledový vítr skučící v okolí se do nich opřel plnou silou. Přitáhl si límec úplně ke krku a v duchu litoval, že si zapomněl vzít palestinu. Ta by krásně utěsnila všechny škvíry a nemohlo by mu foukat za krk. "Doprovodím tě," řekl jen tak pro formu. Zastávka byla stejným směrem jako Izunův byt. Sasuke nasadil rychlejší tempo, aby náhodou nemusel v třeskutém mrazu čekat na pozdější spoj. Shisui se přizpůsobil, alespoň se trošku zahřeje a neumrzne, než dojde domů. Byli tři kroky od cedule značící místo zastavení, když se objevil očekávaný dopravní prostředek.
"Měj se, já valím domů," odmávl na rozloučení.
.
"Ty taky, čau!" oplatil mu Sasuke a téměř s úlevou zapadl do autobusu. Tohle byla teprve druhá stanice od konečné, vzduch vevnitř byl tedy ještě celkem dýchatelný, a dokonce si mohl i sednout. Připojil si k mobilu sluchátka, aby si cestu do centra zkrátil posloucháním oblíbených písniček. Díval se skrz zamlžené okénko na ubíhající domy, auta i lidi, kteří spěchali po ulicích zachumlaní do těžkých zimních kabátů, šál a čepic. Už se nemohl dočkat jara. Nejradši měl období, kdy mohl vypadnout z domu jen v džínách a tričku s krátkým rukávem, to bylo nejlepší, žádné nabalování do bund a svetrů. Po necelé půl hodince jízdy vystoupil v blízkosti náměstí a rovnou si to namířil k jednomu z městských parků, na jehož severním konci stála ona čajovna.
~~~
Shisui dorazil domů vcelku rychle, taky mu vydatně pomáhal mráz. V předsíni si odložil a vešel do kuchyně, kde narazil na otce.
"Ahoj tati, ty už jsi doma? To je nezvyklé," posadil se za stůl.
"Tak jednou můžu být i někde jinde než v práci. Myslel jsem, že budeš rád." Prohrábnul synovi rozjívenou kštici. "Dáš si čaj? Jsi celý promrzlý, úplně z tebe sálá chlad."
"Rád, máme ještě stříbrný?" Měl ho nejradši, byl jemný a příjemně voněl.
Izuna se chvíli prohraboval v krabičce s voňavým obsahem, než našel to, co hledal. Nachystal dva hrnky, ale sobě dal ovocný pytlíkový, nebyl žádný fajnšmekr a vystačil si s obyčejným. Než voda stihla dosáhnout bodu varu, vypnul ji. Pro nejlepší chuť východního moku stačila voda okolo sedmdesáti stupňů. S hotovými nápoji, z nichž jeden postavil před Shisuie, se posadil na volnou židli naproti.
"Budeš dneska doma, nebo se ještě někam chystáš?" zeptal se nezávazně.
"Ještě mám dneska doučko s jedním klukem, takže dojdu později," odpověděl a podle otcova obličeje věděl naprosto přesně, co přijde.
"Tak s klukem? Jenom aby si z toho doučování něco pamatoval," zasmál se nafouklým tvářím svého syna.
"Nevím, proč si všichni myslí, že s ním hned musím něco mít. Nestačí popichování
od Itachiho, ještě ty se musíš přidat. Prostě ho budu jen doučovat matiku, nic víc a nic míň. Ještěže zbytek rodiny neví, že to mám trochu jinak. Kdo by to pořád poslouchal! A navíc mám někoho vyhlídnutého," zakončil debatu.
Izuna byl hodně zvědavý. "Opravdu? A znám ho?" Shisui byl poslední dobou hodně přelétavý, ale teď vypadal, že to s tím novým objevem myslí vážně. Tak snad mu to vyjde.
"Ještě je moc brzy, až to bude třeba, tak se všechno dozvíš," odpověděl tajemně a dál se k tématu nevyjadřoval.
V kuchyni zavládlo ticho přerušované občasným usrknutím teplého nápoje a tlumeným klepnutím porcelánu o stůl. Nepotřebovali mezi sebou mluvit, stačila jim přítomnost toho druhého.
Když nadešel čas, Shisui se zvedl a uklidil hrníček. V pokoji si sbalil potřebné věci a vyšel
do mrazivé tmy venku za prací.
~~~
Sasuke si lehkým podupáváním oklepával sníh z bot. Byla pěkná zima, takže doufal, že Temari nebude z těch děvčat, co chodí na dohodnuté schůzky zásadně pozdě. V létě by mu to nevadilo, ale v tomhle mrazu by asi bylo nepříjemné strávit půl hodiny stáním na jednom místě. K jeho údivu se však světlovlasá dívka objevila dokonce pět minut před čtvrtou
a mířila k němu sebevědomým krokem. Napadlo ho, jestli schválně nepřišla dřív, aby si ho otestovala, jestli už na ni bude čekat. Rozhodně nebyla typ holky, která by mu sama od sebe padla k nohám. A možná právě proto o ni projevil Sasuke zájem - měl rád výzvy.
"Nazdárek," pozdravila ho Temari jako první, když se k němu přiblížila na doslech.
"Ahoj," oplatil jí Sasuke a neskrývaně si ji přeměřil od hlavy až k patě, aby jí vzápětí mohl zalichotit: "Sluší ti to."
Byla to pravda, Temari na rozdíl od většiny ostatních vrstevnic byla krásná přirozeně. Ne že by se vůbec nemalovala, ale její líčení bylo pouze decentní, zvýrazňovalo její zelené oči, ale bylo na první pohled poznat, že netráví v koupelně každý den několik hodin úpravou zevnějšku. A přesto byla opravdu pěkná. Nebo možná právě proto.
"Díky," přikývla a z výrazu její tváře nebylo znát, nakolik ji Sasukeho poklona potěšila či nikoliv, "půjdeme dovnitř?"
"Jasně," souhlasil Sasuke a v náhlém vnuknutí jí podržel dveře, což dívka k jeho radosti ocenila mírným úsměvem. Došlo mu, že o ni se bude muset snažit, což v něm probouzelo vášnivý lovecký instinkt. V čajovně bylo docela dost lidí, byl to oblíbený a vyhledávaný podnik, obzvlášť teď v zimě, přesto se jim podařilo zabrat místo v jedné samostatné kóji, oddělené od ostatních vkusným dřevěným zábradlím. Sotva se stačili vyzout z bot, aby mohli zapadnout na orientální kobereček, a pověsili si bundy, už se objevil pingl v tradiční čepičce se střapcem, který jim přinesl nabídníky.
"Ahoj Genmo," oslovili ho Sasuke i Temari naprosto současně, načež se na sebe podívali
a vyprskli smíchy.
"Čau lidi. Tyjo, vás oba tady vídám poměrně často, ale ještě nikdy spolu," neodpustil si Genma poznamenat a zvědavě si jejich dvojici přeměřil.
"To víš, svět je malej," odtušil Sasuke a zkřížil nohy do tureckého sedu.
"Jasně," zazubil se Genma, podal každému menu a postavil na jejich nízký stolek mosazný zvoneček, "tak zazvoňte, až budete mít vybráno. Jak vás oba znám, mám asi dát žhavit uhlík, co?"
Sasuke se tázavě podíval na Temari, která se uculila:
"Rozhodně, je to lepší než cigarety, i když zrovna tak nezdravý. Ale co už, člověk si musí umět taky trochu užívat."
Mladý Uchiha se sám pro sebe zašklebil. S tou si bude rozumět.
~~~
Sobota je pro většinu lidí pracovním dnem, kdy se doma uklízí a dělají všechny práce, které se za celý týden nakupily. Nejinak tomu bylo i u Izuny doma. Shisui od rána lítal s vysavačem, mopem a ještě se stíhal motat v kuchyni. Večer měla být oslava narozenin a dostal od otce kupu úkolů, on sám šel nakoupit do blízkého supermarketu. Veky na chlebíčky, něco na zobání a kapku alkoholu. Tak kapku asi ne, ale něco tvrdšího pro Madaru a v blízké vinotéce sladší víno pro Mikoto. Jediná žena z jejich blízké rodiny si potrpěla na jemný a chuťově vyvážený produkt z jižních vinic. Za to od svého syna měl nakázáno vzít Jagermeistera a kartón Redbullů. Nepodporoval pití alkoholu s energeťáky, ale Shisui měl velice dobrou vyřídilku, nakonec podlehl a koupil všechno, co měl na lístku. Bez něj by půlku věcí zapomněl.
Cesty byly posolené, i tak jel raději pomalu, už viděl za tuto zimu dost havárek a ne všechny skočily šťastně nebo s lehkými zraněními. Před bytovkou si dovolil krátce zatroubit a dál synovi najevo, že je tady a mohl by sejít mu pomoci s objemným nákupem. Za pár minutek byl rozesmátý, lehce unavený klučina dole a tahal kartony nahoru do třetího patra. Oba se pěkně naběhali, než všechno vynosili nahoru a odložili bez ladu a skladu v kuchyni na stůl, zem a tak porůznu, kde bylo místo. Vyčerpaně padli na židle a pohlédli na sebe. Museli se pousmát, oba byli schvácení a celí červení.
"Dáme si první oběd a pak se vrhneme na ten… bordel," oznámil Shisui a postavil na stůl hrnec se zeleninou a masem. Rýži nachystal na talířek, podal otci příbor. Spokojeně se nadlábli. Kdyby měl matku, na vaření by nesáhl, ale okolnosti ho donutily věnovat se i této více méně ženské sféře domácnosti. Někdy si připadal jako paní na všechno - uklízečka, kuchařka. Jediné, co nemusel, bylo žehlení, to obstarával otec, protože mu tekly nervy pokaždé, když našel připálenou pracovní košili a všechny ostatní měl zrovna ve špinavém prádle.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nikisha nikisha | 23. května 2014 v 9:07 | Reagovat

nadherna povidka urcite pokracujte je to nadherne jsem tady kazdy den abych si precetla dalsi povidku at je jaka koliv a tahle se mi moc libí :-D

2 sebastian sebastian | 23. května 2014 v 9:10 | Reagovat

super povídk :-D moc se mi líbí chtělo by to pokračko :-P

3 Ivanitko Ivanitko | Web | 23. května 2014 v 22:07 | Reagovat

[1]:Každý den? Hmm, takže věrná fanynka :D, děkuji za tvoji přízeň.
[2]:Pokračování závisí na aktivitě všech čtenářů, ale jsem ráda, že se líbí.

4 Suki Ashikaga Suki Ashikaga | Web | 24. května 2014 v 22:29 | Reagovat

podle mne je zájem o tyhle povídky dosti velký :D
Děláte mi ze SasUkeho rebela, násilníka, huliče a ochlastu...a to se mi líbí :DDD jen tak dále :D
No, když už je to takový drsňák...co kdyby Shisuie znásilnil? :DD
no, počkám si na vyvrcholení :D

5 Ivanitko Ivanitko | Web | 25. května 2014 v 11:59 | Reagovat

[4]:Taková silná slova :D, Sasuke je celkem normální puberťák, zase to tak moc nekazíme :)

6 a2l a2l | E-mail | Web | 26. května 2014 v 19:08 | Reagovat

Aye, Iruka! A pak ta rhinotr... ta divná nemoc, jejíž název nedokážu ani v hlavě překomolit :D Každopádně by si měl Shisui ten svůj střed veškeré pozornosti víc hlídat, jinak mu fakt s někým (spíš nějakou) zdrhne. Doufám, že to Sasučinovi s Temčou nevyjde (soráč, tyhle dva spolu já rozhodně nepodporuju!) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.