Láska v sedle XXI. - Kakashiho poslední pomoc

17. června 2014 v 7:00 | Ivanitko + Asway |  Láska v sedle
Bude to opravdu pomoc poslední nebo Kakashi dokáže nemožné?


Blíží se hodina příjezdu Kakashiho. Kushina netrpělivě vyhlíží z okna známé auto. Minato se raději zdekoval. Šedovlasému řekl pár nepěkných slov a nechce se mu podívat do očí. Jejich syn je zase u sebe, a jak ho zná, hledí do zdi.
Poklepává nohou na terase a bezmyšlenkovitě si pohrává s rudými vlasy. Je jí trochu zima. Březen není ještě tak teplý a za domem mají pořád pěknou kupu sněhu ze střechy.
Zanedlouho slyší praskání kamínků na cestě. Přijíždí Kakashiho auto a zastavuje kousek před domem. Jeho majitel téměř okamžitě vystoupí, zamkne jej a zamíří k netrpělivé ženě. Nevypadá zrovna nejlépe, jak si Kushina uvědomí. Kruhy pod očima a celkově ztrhaný vzhled. Bledý jako stěna a takový neradostný pohled v očích.
"Jsem ráda, že jsi opravdu dorazil," řekne tiše, nechce, aby je zaslechl Naruto dříve, než bude nezbytně nutné. "Už opravdu nevím, co s ním."
Nadechne se. "Navštěvoval jsem ho ve špitále… ze začátku. Nestál o mě a pochybuju, že bude stát teď." Následně si odkašle, má podivně chraptivý hlas. Nemluví se mu o svých pochybách moc dobře, navíc se šíleně děsí, jak na tom bude jeho milovaný nyní. Už předtím vypadal hrozně, a pokud mu i Kushina byla nucena volat… Naprázdno polkne.
"Pokud ani ty nezabereš… tak už asi nic," povzdechne si. "Radši už běž. Má teď pokoj tam, kde býval pro hosty." Sama nepokračuje dál než do kuchyně.
Šedovlasý stane až před osudnými dveřmi. Nejprve lehce zaklepe, než vejde. Zřejmě to ale ani nebylo nutné, protože mladík sedí tak či tak na kolečkovém křesle směrem k oknu, tedy zády k němu. Vidí jen část zad a blonďaté zježené vlasy v zátylku. Odkašle si.
Vozíček se pomalu otočí. A on má příležitost se zděsit. Vyhublé nohy a ruce, kdysi upnuté věci na něm plandají. Horní končetiny, kterými ovládá kola, mají zápěstí tenké jako u dívky a kostnaté prsty. Ve tváři taky rapidně zhubl, úplně mu vystupují lícní kosti. Pod očima má ještě hrozivější tmavé kruhy, než má sám Kakashi, a v očích… nedá se říct, že se na něj dívá prázdným pohledem. On ho totiž snad ani nevidí, kouká skrz něj, někam na stěnu. Jako by ani nežil, jako by tady seděla jen prázdná schránka bez duše.
"Naruto," vydechne nevěřícně. Nečekal, že to s ním bude tak špatné. Polkne hořkost v ústech, když postavu před sebou porovná s mladíkem, který se k němu důvěřivě tulil. Pokud ho chce zachránit, bude se muset snažit. Chvíli na něj ještě nepokrytě zírá, jak tomu nemůže uvěřit.
Pak k němu přiklekne a vezme jeho ruku do své. Z pocitu kostí potažených kůží mu přeběhne mráz po zádech. "Naruto, dlouho jsme se nevi…"
"Poslala tě matka? Jestli jo, tak odejdi." Tichý a prázdný hlas.
Kakashi přemítá co s ním. "Poslala a neodejdu. Pořád jsi můj přítel, i když ses mě několikrát zřekl. Já tebe nikdy. Kdybys nebyl sobec, tak bys pochopil, že já mám taky srdce a bolí mě, když vidím, jak se trápíš," vytkne mu do očí.
"No a," opáčí bezcitně.
"To se ani nezeptáš, jak se má Kurama? Nezajímá tě, jak mu je? Taky se zranil, ale nic si z toho nedělá a radostně běhá po pastvině. Čeká, kdy se za ním přijdeš podívat," řekne s nadějí v hlase, že aspoň zmínka o koni ho donutí k nějaké reakci.
"Hloupé zvíře," ozve ve stejném tónu hlasu.
Zatřese s ním. "No tak, prober se. Nemůžeš všechno odmítat. Máš právo být šťastný. Tak se konečně seber a začni se sebou něco dělat!" už se na něj rozkřikne. Jak ho ta apatie sere!
"Všechno? Mám na práci důležitější věci," odvětí suše.
"Třeba zírání do zdi, že?" odsekne kousavě.
Zvedne se a odejde pryč. Vejde za Kushinou do kuchyně, kde se sesune za stůl a obličej si schová v dlaních.
Ta se na něj bezradně dívá. "Změnil se," poznamená smutně. Doufala, že šedovlasý pořídí s větším úspěchem, ale to se dalo čekat. Chvíli ho pozoruje. Doteď se někde ráda schová, aby se mohla zhroutit přesně jako on a pak vyjít a předstírat, že je všechno v pořádku. Kvůli rodině musí zůstat silná. "Dáš si kafe nebo čaj?" nabídne mu po chvíli. Ať se alespoň vzchopí na tu cestu autem.
Kakashi zavrtí hlavou.
"Je to pro něj strašné," začne zase rudovláska, "určitě se časem zlepší. Musel to pro něj být šok… I my s Minatem jsme ho vystresovali den předem závodem a…" nestihne dopovědět, ať už chtěla říct cokoliv.
Šedovlasý si pro sebe nahlas něco mumlá. "Pokud to způsobil šok, tak ho jen šokem znovu nakopneme do provozu," přemýšlí.
"Cože?" podiví se Kushina, která pochytila maximálně každé třetí slovo.
Zavrtí hlavou. "Jen jsem se zamyslel. Nech mě přemýšlet. Myslím, že bych na něco mohl přijít… časem…" nadhodí. "Zatím se ho snaž udržet mezi námi živými, prosím."
Povzdechne si. "Pokouším se celou dobu. Ale ano. Kdybys na cokoliv přišel, tak… dej vědět. Máme o něj strach." Potom si vzpomene. "Jeden muž ve spinálním rehabilitačním centru mi poradil, že by si měl najít nějaký životní cíl, za kterým by šel."
Přikývne. Nebylo by dobré ale Naruta jeho dlouhodobou přítomností příliš dráždit, takže se raději sklidí ven. Rozloučí se a nasedne do auta. Podívá se směrem k jeho oknu. Marně čeká, že se tam ukážou aspoň modré oči. Je mu totiž lhostejný, jak už si vevnitř stačil povšimnout.
To ale neznamená, že je to vzájemné. S takovými a podobnými myšlenkami zamířil směrem domů a pak do práce.

Ve stáji je tak nějak mimo. Pořád musí přemýšlet o Narutovi. Napadají ho samé šílenosti, ale nic, co by se dalo použít. Nakonec skončí v Kuramově boxu, jako pokaždé. Promluvit s tím tichým tvorem. Má pocit, jakoby mu naslouchal. Je tak zabraný do svých černých myšlenek, že si nevšimne kolegy, který ho už notnou dobu sleduje.
"Už jsi tady zase? Potřebuji dokulit balík sena… neměl by ses pořád trápit. Co třeba zapomenout, hm? Nebylo by to řešení?" zeptá se blonďák s dlouhými vlasy, který o všem ví, protože Narutův úraz se probíral široko daleko.
Kakashi se odlepí od koňské šíje. "Nebylo, nemůžu zapomenout. Navíc dnes jsem ho byl navštívit. Bojím se, že umře na podvýživu," hlesne poraženecky a vyjde z boxu směrem ke stodole.
Deidara se uchechtne: "To mu nechtějí dát najíst?"
Za chůze k němu napůl otočí hlavu. "Matka by do něj nacpala kde co, ale to by musel sám chtít. Mám pocit, že jí tak málo, že by z toho pošel i vrabec. Nevím, co mám dělat. Slíbil jsem, že mu pomůžu, ale nevím jak. Chtělo by to nějaký šok," zadumá se nad nevyřešeným problémem.
Urputně koulejí těžký balík do stájí. S hlasitým stenem ho postaví pod střechu.
Otře si zpocené čelo. "Říkal jsi šok, hm. Proč ho nevezmeš ke Kuramovi a neposadíš ho na něj?" Bylo by to přece nejjednodušší řešení.
"Ale jak se tam udrží? Neovládá nohy, za chvíli by sletěl jak hruška," namítne šedovlasý.
Deidara se zamyslí: "Kdysi jsem viděl holku. Byla ochrnutá od pasu dolů na furt, ale jezdila na koni ve speciálně upraveném sedle, které ji drželo nohy. V podstatě k němu byla přikurtovaná. Ale její radost z jízdy byla nezapomenutelná. Možná bych na ni mohl sehnat číslo, ale už je tomu opravdu dávno. Kdoví jestli ji najdu, ale pokud chceš, můžu to zkusit," nabídne své služby blondýn.
Kakashi nad tím popřemýšlí. "Kdyby… se ti to podařilo, byl bych ti neskutečně vděčný." Smutně se pousměje.

Na druhý den se k němu přiřítí žlutá šmouha. "Kakashi, našel jsem ji! Pořád jezdí v té samé stáji. Tady máš číslo." Cpe mu do ruky kousek papíru s těžko čitelnými čísly.
Sevře ruku s nadějí a modlí se, aby Deidarův nápad vyšel.
O volné chvíli vyťuká číslo do mobilu. Hovor zvedne po hlase milá slečna. Vysvětlí ji svou svízelnou situaci a poví, co by po ní vlastně chtěl vědět. Domluví si schůzku.
Sice musí přejet půlku republiky, než se dostane na smluvené místo, ale nakonec uzná, že cesta nebyla marná. Slečna s dvěma drdůlky mu ukáže speciální sedlo pro ochrnuté a i jak se používá. Kakashi si všechno detailně prohlíží a dává velký pozor. U místního sedláře se domluví na výrobě stejného sedla pro Naruta. Naštěstí nemá žádnou důležitější zakázku, i tak ale výroba bude trvat nejméně týden. Nemůže se dočkat, až bude hotové.

Po nekonečně dlouhých dnech je sedlo doma. S Deidarou ho musí vyzkoušet a natrénovat nasedání ochrnutého. V podstatě se u toho šíleně nasmějí, i když je to paradoxně smutné. Tuší, že Naruto nebude chtít spolupracovat, ale blondýn ho ujistí, že i kdyby měli zavolat jeřáb, tak ho nahoru společně dostanou.

A tak nastane chvíle, kdy konečně nasedne do auta a zamíří k jejich farmě. Je trochu nervózní, doufá, že se to povede. Nechtěl volat Kushině, promluví si s ní až na místě. Štěstí mu nepřeje, první, koho zaznamená, když vystoupí z auta, je její manžel. Ten ho přejede takovým odtažitým pohledem, ale nakonec jen kývne. Aspoň nějaká tolerance. Opětuje pozdrav a zamíří k domu.
Z kuchyně slyší Kushinino štěbetání a Narutovy odpovědi typu "Hm". Vlastně se diví, že se vůbec na to bručení obtěžuje. Zaklepe na vchodové dveře a počká, dokud se rudovlasá neobjeví. Okamžitě zajdou na terasu, aby je blonďatý neviděl.
"Něco mě napadlo," nadhodí Kakashi tajemně.
"Ano? A co?" zajímá se dychtivě.
Zavrtí hlavou. "To se špatně vysvětluje. Potřeboval bych si ho na chvíli odvézt do stájí. Budu opatrný. Výlet mu prospěje a třeba i rád uvidí Kuramu."
Pozvedne obočí. "Myslíš, že mu pohled na koně pomůže?" podiví se pochybovačně.
"No… ne tak úplně. Uvidím, jestli to vyjde. Pojedeš s námi?" otáže se. Upřímně doufá, že odpověď bude znít záporně.
K jeho štěstí zavrtí hlavou. "Musím pomoct na farmě a tak," povzdechne si. "Jsi si jistý, že se mu nic nestane?"
"Určitě nic, na co by umřel," ušklíbne se, ale vykládat jí, co má v plánu, rozhodně nebude.
Vejde do kuchyně. "Naruto, pojedeme na menší výlet," oznámí mu hlasem, který nepřipouští žádný kompromis.
Ten na něj koukne pohledem bez emocí. "Kdo říkal, že s tebou někam půjdu?"
Kakashi přejde za něj a chytí ručky vozíčku. "Já, takže si tě odvezu, i kdybys nechtěl, ale jestli máš jiný názor, můžeš klidně odejít. Hups, já zapomněl. Ty nemůžeš chodit, že?" morbidně si z něj utahuje a veze si ho k autu. Otevře dveře u spolujezdce. "Nastup si," rozkáže, ale s mladíkem to ani nehne. Dnes s ním bude těžké pořízení. Povzdechne si a zvedne ho do náruče. S hrůzou si uvědomí, jak je lehoučký, úplné peříčko. Posadí ho do sedačky a připne bezpečnostním pásem.
Kakashi naloží kolečkové křeslo do kufru a sám si přejde ke straně řidiče. V zádech cítí pohledy obou rodičů, výjimečně nejsou vražedné, ale smutné a zoufalé, možná i s trochou naděje.
Po cestě ani jeden z nich nemluví. Jen Naruto je poněkud napjatý, když pozná cestu k místu, kam se kdysi těšil ze všeho nejvíc. Šedovlasý zaparkuje hned vedle stájí. Vyloží Naruta, který se tváří netečně, ale uvnitř se v něm míchají všemožné pocity. Tlačí vozíček i s tím nemohoucím nákladem dovnitř. Koně vystrkují hlavy z boxů, aby se koukli na zvláštní věc. Žádný z nich nikdy nic takového neviděl. Kakashi kývne procházejícímu Deidarovi na znamení jejich úmluvy. Ten si prohlíží mladíka. Nemyslel si, že je na tom až tak špatně. Ani nejbujnější mysl si nepřestavovala to, co vidí před sebou. Ztratí se jako pára nad hrncem. Musí něco nachystat.

Pomalu projíždějí okolo koní. Už je to pěkná doba, co naposledy tato zvířata zahlédl. Naposledy když seděl na Kuramově hřbetu na Velké Pardubické. Veze ho k němu? Jeho pohled najednou vypadá trochu zaujatě, ačkoliv je tam stále lhostejný odstín.
Zrovna zpoza rohu vyjde rudovlasý mladík, ale když zaznamená přítomnost těch dvou, prudce se zarazí v kroku. Podívá se totiž přímo do modrých očí kdysi hyperaktivního blonďáčka. Vevnitř se zhrozí nad jeho vzhledem, nečekal by, že to dopadne až tak zle, ale navenek se tváří jako kus ledu. Konec konců, ten malej hajzlík si za to může sám. Vždycky ho něčím provokoval, tím, jak se pořád smál, a dětským chováním… A pak později tím, jak se snažil být lepší než on.
Jestli se zabije, nebude to jeho vina. Stejně tahle kostra nevypadá, že přežije déle než týden.
Rozejde se dál, ignoruje blonďákův nelidsky prázdný i Kakashiho vražedný pohled, prostě kolem nich propluje a zmizí za rohem, na tváři pečlivě kontrolovaný, nečitelný výraz.
Nakonec nezastavují u Kuramova boxu, ale u Pandořina. Jeho holka. Kobylka okamžitě nakloní hlavu ke svému bývalému jezdci, jako by škemrala o pohlazení. Chvíli na ni jen kouká, než natáhne kostnatou ruku a dotkne se té koňské srsti. Tak dlouho už ji pod rukama necítil.
Kakashi se na něj potěšeně podívá. Stále se tváří, jako prázdná schránka, ale zjevně i ta má nějaké city…
Pandora mu očichává mikinu, jestli nemá něco dobrého k snědku. Mladík ji prsty podrbe za ušima a zajede pod hřívu, kde je krásně teploučko. Poslední dobou je mu víc zima než normálně. Kobylka ale uzná, že když nic dobrého nebude, tak se vrátí k voňavému senu. Naruto pomalu stáhne paži zpátky do klína. Dotyk s jemnou srstí byl příjemný.
Do uličky vykoukne Deidara a zavolá: "Už je nachystaný!" a zmizí zpět.
Mladík se zasekne. Kdo je nachystaný? Snad…snad nemyslí, že… Úplně se v duchu zhrozí. Obavy se mu potvrdí, když vyjedou před stáj. Postává tam nasedlaný Kurama, kterého drží blonďatý stájník. Doveze ho přímo před koně, který se natahuje, aby mohl očichat nově příchozího. Naruto se tváří, jako by si pro něj šla sama smrt. Zvláště když si prohlédne sedlo, které vypadá přinejmenším divně. Sedí úplně zařezaný, ani s ním nehne, když ho ryzák začne oždibovat.
"Tak mladej, dneska se svezeš. Už se těšíš, hm?" zeptá se rozjařeně Dei. Chce ho povzbudit, ale spíš to má opačný účinek.
Mladík zatne prsty do opěradla a začne kroutit hlavou ze strany na stranu. "Ne, nemůžete mě donutit na něho sednout. Já nechci," vykřikuje zděšeně. Nemůžou jednat proti jeho vůli!
"No, ale my se tě ptát nebudeme. Bohužel jsem dva, a ať chceš nebo ne, nahoru tě dostaneme," ušklíbne se dlouhovlasý a nachystá se, aby byl šedovlasému k ruce.
I když si nacvičili nasedání, tak mají trochu víc práce, protože Naruto se všemožně brání, nejdřív nechce pustit vozíček, potom Kakashiho bundu. Ale odpor slabých rukou je marný. Stejně ho dostanou nahoru. Nohy mu pevně přikurtují. Aby nesletěl a neplachtily mu bůhví kde. Naruto zaryje prsty do přední rozsochy. Ve tváři je popelavě šedý a vypadá, že každou chvíli vypustí duši. Ani jeden z mužů toho nedbá. Kakashi pečlivě zkontroluje zapínání na obou stranách a otěže nacpe do křečovitě sevřených rukou mladíka.
"Myslím, že hotovo." Oba poodstoupí kousek dál, aby si mohli prohlédnout své dílo. Teď přijde okamžik pravdy. Šedovlasý chytne koně za uzdečku a rozeběhne se s ním. Pak ho pustí a ještě ho rukou plácne po zádi. Kurama jako správný závodní kůň vystřelí vpřed.
Muži sledují rychle se vzdalující dvojici.
"Myslíš, že to byl dobrý nápad?" poznamená Deidara poněkud nervózně.
Šedovlasý se k němu otočí. "Pokud tohle nezabere, tak mu vlastnoručně vykopu hrob," odpoví temně.

Čekají několik desítek minut, možná hodinu a bedlivě sledují, jestli se nevrací. Když se toho konečně dočkají, s radostí vidí, že se Uzumaki nikde nezabil. Na tváři… mu hraje mírný úsměv! I oči mu trochu září! Za těmi modrými duhovkami je konečně vidět duše, už to není jen prázdná schránka. Jen co zastaví, zaboří chlapec ruce hluboko do ryzákovy hřívy, následuje i obličej, aby mohl vdechovat tu známou koňskou vůni.
Není pro šedovlasého lepšího pohledu. I jemu oči září. "Tak co, měl jsem dobrý nápad?" zajímá se s širokým úsměvem.
Jen co se mladší zase normálně posadí, přikývne. "Jo. Je mi… fajn," dodá tiše. Stále ještě není tak moc rozjásaný jako předtím, ale základní zlom mají zřejmě za sebou. Čeká je ještě dlouhá cesta.
"To jsem rád… Chceš už dolů?" přistoupí blíž k němu, ale setká se se záporným zavrtěním hlavy.
"Rád bych ještě chvíli zůstal v sedle," prohodí zase s tím poloúsměvem.
Deidara ukáže zdvižený palec a taky si s jistým uspokojením prohlíží chlapce před ním.


Děkuji Rose Mallow za korekturu
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Smajli Smajli | Web | 17. června 2014 v 10:30 | Reagovat

Vskutku terapie šokem, ale jak pěkně zabrala! =D Tak v další kapitole už by se mohl na ty nohy postavit, ne? =D

2 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 17. června 2014 v 22:50 | Reagovat

[1]:nech se překvapit :3

3 Ája Ája | Web | 22. června 2014 v 7:30 | Reagovat

Ten Naruto je ale protiva, i když já na jeho místě bych se asi odstřelila. Upřímně jsem ani moc nedoufala, že ten kůň zabere :D

4 Ivanitko Ivanitko | Web | 22. června 2014 v 7:48 | Reagovat

[3]:V jeho stavu je to fakt s podivem, že se ho podařilo přivést k rozumu, ale lepší nápad, jak to udělat nás nenapadl.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.