Vánoční dárek IV.

28. června 2014 v 7:00 | Ivanitko + Ája |  Vánoční dárek
Kdo přišel ve velkolepém stylu zachánit Deidaru, určitě máte několik vlastních typů.


Příchozí černovlasému opětoval ledový pohled. Oči mu rudě žhnuly jako dva uhlíky. Vešel do místnosti až k posteli, kde chytil zaraženého Madaru pod krkem. "Myslím, že máš něco, co ti nepatří!" pravil sametově temným hlasem.
Madara na něj zprvu pobaveně hleděl, aby na sobě nedal znát mírné rozrušení, pak ale náhle rty zlověstně zkřivil a prudce od sebe mladšího muže odstrčil.
"Mně tu patří všechno, dokonce i ty. Všechno živé i mrtvé, co překročí práh mých dveří, je mé," řekl sebejistým tónem hlasu, pak koutkem oka hodil po dveřích. "Vypadni, nebo tě zabiju."
Stáhnout ocas a odejít jako spráskaný pes. To by bylo pod jeho úroveň. Aktivoval mangekyou sharingan, aby polapil Madaru do genjutsu.
.
Deidara všechno mlčky pozoroval a neodvážil se pomalu ani nadechnout. Sledoval jejich zápas, ale kdo vyhrával, netušil. Dlouhou dobu na sebe nepohnutě hleděli.
.
Madara takový útok nepředvídal, ale jelikož byl sám majitel stejných očních technik, dokázal Itachimu poměrně dobře vzdorovat, i když jeho fyzická síla byla momentálně o něco menší, protože byl znaven erotickými hrátkami. Stejně tak i Deidara. Věděl ale, že si nesmí dovolit prohrát už jen proto, aby mohl za takovou drzost Itachiho řádně ztrestat.
Jeden druhého v mysli probodávali katanou či spalovali ohněm. Síly byly vyrovnané, proto se Itachi rozhodl k fyzickému útoku. Smýkl se starším Uchihou o zem a než stačil vstát, s chutí ho nakopl do boku.
.
Madara se chtěl natáhnout pro katanu, ale ta nebyla na svém místě. Rychle si uvědomil, že je v jiné místnosti, než si původně myslel. Něco takového ho ale přeci nemůže vyvést z míry. On nesmí pohrát, ne takhle hloupě! Vymrštil nohu, kterou měl díky nešikovnému pádu zaklíněnou za Itachiho kotník, a prudce trhl, aby svého mladšího soka dostal na zem. Bylo to trochu dětinské, ale v takové poloze a situaci neměl moc na výběr. Kdyby používal sharingan déle, hrozilo by, že mu rychle dojde čakra.
.
Itachi se rozplácl na zem do chlupatého koberce, který jeho dopad ztlumil. Rychle se překulil na bok, aby nedostal rychle se přibližující pěstí do obličeje. Chytil soupeře za vlasy a bolestivě jimi trhl do boku. Sám se přehoupnul nad něj a začal ho škrtit.
.
Madara přitiskl dlaň pravé ruky pod jeho spodní čelist a snažil se ho od sebe dostat. Cítil, jak se mu z nedostatku kyslíku motá hlava a sil ještě víc ubývá. V jednu chvíli musel svůj tlak zmírnit, aby nezkolaboval, ale ani tak nedokázal mdlobám odolat. Ještě několik vteřin mžoural očima, než upadl do bezvědomí.
.
Itachi ještě chvíli tiskl krk, než ucítil, že tělo pod ním ochablo. Pohlédl na šokovaného blonďáka, který seděl nehybně na posteli.
"Deidaro?" Oslovením ho vytrhl z paralyzovaného zíraní na bezvládného věznitele a na tváři plavovlasého se rozlil škodolibý úšklebek.
"Itachi, nezabíjej ho. Chtěl bych si s ním ještě něco vyřídit." Vstal a vzal pohozený kus lana na podlaze, kterým byl před chvílí on sám svázán, a hodil ho po Uchihovi. "Přivaž ho k čelu postele," rozkázal. Sám mu pomohl vytáhnout těžkého Madaru nahoru. Pak se sehnul alespoň pro lesklý černý župan a zahalil se. Konečně si může něco obléct. "Kde ses tady vzal?" Tahle otázka mu fakt vrtala hlavou.
"Někdo mě poprosil o malou službičku, až se vrátíme, tak ti to řeknu. Co máš v plánu s ním?" pohodil hlavou k lůžku.
"Musím mu oplatit pár věcí, a jestli chceš, můžeš mi u toho asistovat," nabídl Itachimu.
.
Madara zůstával dál v mdlobách, ale ruce se mu třásly, jako kdyby byl už dávno při vědomí. Víčka se mu dokonce lehce chvěla, oči přesto stále neotevíral.
"Co se tu děje?" ozval se ode dveří zmatený hlas. "Madaro-sama!" následoval rozhořčený výkřik. Ve dvou žlutých očích se zaleskl hněv a tenká ústa se zvlnila v hrůzostrašný škleb. "Za to zaplatíte," procedil skrz špičaté zuby.
.
Oba se otočili. Blonďatý překvapeně a černovlasý bez jakékoli emoce. Slyšel ho přicházet. Probudil sharingan a upřel na podivného muže oči zkázy. Muž zavrávoral a sesunul se k zemi v těžkém spánku. Itachi nerad zabíjel a nejinak tomu bylo i dnes. Deidara mezitím prošmejdil pokoj a našel pár vhodných věcí. Pohodil je na postel. Pokynul muži k lůžku a sám se ležícímu usadil na stehnech. Nezbývalo než počkat, až se probudí. Nechtěl ho připravit o všechnu zábavu, kterou mu chce dopřát.
.
Madara zůstal v bezvědomí jen krátce, Itachi mu nijak vážně nenarušil životně důležité funkce. Brzy otevřel oči a hlasitě se rozkašlal, aby dorovnal nedostatek kyslíku. Chtěl pohnout rukama, ale nešlo to. Pokusil se jimi trhnout o něco víc. Stále nic.
Až teď si všiml, že se na něj dívají zpod světlých řas dva modré krystalky. Neunikl mu ani Deidarův posměšný výraz. Rychle pochopil, jak se situace má, a i když netušil, proč to Itachi udělal, nehodlal se podřídit. Mlčel a nehnutě blonďáčka před sebou sledoval. Nedal na sobě znát jedinou emoci, žádné citové rozpoložení, zkrátka nic. Zůstával chladný a klidný.
.
"Kdopak se nám tady vzbudil… bylo načase! Budeme si hrát!" Rozchechtal se smíchem, který hraničil se šílenstvím. "Itachi, půjčíš mi svůj kunai?" Nastavil ruku v očekávání a za chvíli štíhlé prsty sevřely žádaný kovový předmět. Laškovně přejel špičkou po Madarově líci. Výrazná nitka ji okamžitě následovala. Krůpěj horoucí rudosti skanula. Zachytil ji prstem, který olízl. "Sladká, škoda že Hidan není na naší straně. Mohlo by to být krásné." Pokračoval zbraní po ladné šíji, kde se chvíli zastavil u pulsující tepny. Přemáhal touhu okamžitě ukončit jeho život, chtěl si pokořování vychutnat víc. To ale Madara netušil.
.
Uchiha ale zůstával stále chladný a v tichosti. Nic a nikdo nemohl narušit jeho sebeovládání. Nebude tu brečet ani křičet, i kdyby měl zemřít. Na rozdíl od současných ninjů měl tu starou dobrou samurajskou hrdost. Ze rtů mu neunikla jediná prosba o smilování. Jestli má zemřít, tak to přijímá.
.
Deidara o žádné doprošování nestál. Odtáhl se a kovovou ostrost přiložil k jeho paži. Pomalu zatlačil. Kunai pronikal hluboko do masa. S každou další ránou na Madarově kůži přibývaly pramínky krve. Kanuly na postel, kde se vsakovaly do povlečení a vytvářely rudé tvary. Chtěl ho ponížit - a mnohem víc. Přetočili ho za mírných protestů na břicho. Dei si vzal do ruky velmi ohebný a tenký bičík. Musel se kousat do rtu, aby nezavyl potěšením, které mu týraní Madary způsobovalo.
.
Ten ale stále mlčel, jediným slůvkem neprotestoval. Skoro to vypadalo, že tvář měl vytesanou z kamene a srdce z ledu. Uchiha se plně oprostil od svého těla, nedovolil bolesti prostoupit tělem. Soustředil se pouze na získání převahy. Nevěděl, jak to udělá, ale každopádně se odsud musí dostat, cítil, že jeho čas ještě nenadešel.
.
Blonďáček si musel olíznout rty, které měl vzrušením z nepoznaného pocitu nadvlády úplně vyschlé. Rozmáchl se a začal bezhlavě umisťovat rány na bělostnou pokožku muže ležícího pod ním. Začaly se objevovat rudé šrámy a občas se povrch porušil a odhalil živou svalovinu. Když se vyřádil, pohlédl na Itachiho sedícího v tichosti vedle. "Máš prostor, můžeš si dělat, co se ti zlíbí." Prohodili se mezi sebou.
Mladý Uchiha přemítal nad tím, co musel Madara Deidarovi udělat, že ho tak nenáviděl, ale prozatím se v tom nemínil rýpat. Roztáhl černovlasému stehna od sebe a usadil se mezi nimi.
.
Madara se děsivě pousmál, což působilo vzhledem k jeho situaci trochu trapně a beznadějně. Pokusil se vzepřít alespoň bradou, ale šlo to dost blbě, provazy byly utaženy až příliš pevně. Rychle mu došlo, že tak snadno to asi nepůjde. Když navíc koutkem oka zahlédl na zemi bezvládné tělo svého nejvěrnějšího, zmocnila se ho lehce panika, ale i tak na sobě stále nedával nic znát. Nehodlal Deidarovi ani Itachimu udělat tu radost.
.
Deidara se natěšeně usadil těsně na okraj, aby měl parťák dost místa. Sám Madarovi sebrat "nevinnost" nechtěl. Byl rád, že se konečně zbavil přítulných doteků, které z hloubi duše nenáviděl, ale Itachi byl docela jiné kafe. V očích mu jiskřil chtíč a špička jazyka v koutku úst jenom dokazovala, že si svou pozici nestydatě užívá. Klínem se otíral o vyšpulené pozadí a zakláněl hlavu, jak ho to rajcovalo. A to ještě nebyl ani uvnitř. Majetnicky osahával pozadí před sebou. Vezme si ho, ale kdyby pronikal násilím, bylo by to bolestivé i pro něj. "Dei… podáš mi to?" řekl hlasem zastřeným vzrušením.
Blonďák mu podal žádaný předmět a čekal, co s ním udělá. Itachi ho přiložil k nedotčenému otvoru a silně začal anální kolík vtláčet dovnitř.
.
Madara pevně stiskl čelisti k sobě, aby mu z úst neunikl jediný bolestný sten. Hrdě drtil mezi zuby svůj jazyk, aniž by dal najevo bolest nebo strach. Držel se opravdu statečně. Možná částečně proto, že věděl, co přijde. Znal své postupy velice dobře a předpokládal, že Itachi nepoužije o moc jiné. Věděl tak, na co se má připravit a jak moc musí svůj mozek otupit.
Mladší Uchiha se s tím moc nepáral. V těchto podmínkách nebyl žádný problém natrhnout nepřipravený svěrač. Rudá tekutina zbarvila okolí a stékala mu po stehně. Paradoxně toto zvlhčení usnadnilo pronikání, ale bolestivost se zvýšila. Muselo to krutě bolet. Kolík byl uvnitř. Itachi ho líně vytáhl a prudce zarazil dovnitř. S bestiálním uspokojením sledoval zvětšující se skvrnu mezi Madarovýma nohama.
.
Madara tichounce zasyčel, víc si dovolit nemohl. Pálilo to jako čert, ale hrdost byla silnější, snad by snášel i rvaní vnitřností zaživa, než aby prosil o smilování nebo snad dovolil slaným krůpějím opustit slzné kanálky.
Pochopil, že je bez šance na útěk, alespoň prozatím, chtěl si proto přivodit bezvědomí. Úmyslně se soustředil na bolest a uvnitř se snažil vydeptat na maximum, jen aby upadl zpět do mdlob, o to horší ale bylo ovládnout své hlasivky.
.
Itachi s uspokojením zaznamenal jeho tichý projev nelibosti. Obdivoval ho, sám by takové zacházení tak tiše nesnášel. Ojížděl ho erotickou pomůckou, která přivozovala rozkoš pouze jemu samotnému. Už delší chvíli se cítil dost nepohodlně a to hlavně v oblasti klína. Sjel si volnou rukou mezi nohy a pohladil si vlastní mužství tísnící se pod pevnou látkou kalhot. Byl tak tvrdý a nedočkavý. Pohlédl na blonďáka. "Fakt nechceš? Můžeš být jeho první," uchechtnul se škodolibým podtónem v hlase.
Deidara si zhnuseně odfrkl, "Nechci, sám moc dobře víš, že na rozdíl od tebe takovým věcem neholduju. Už to s ním nenatahuj a ojeď ho."
"Jak si přeješ, ale vůbec nevíš, o co přicházíš," odvětil. Stáhl si kalhoty a párkrát v ruce promnul bolestivě napjatou erekci. Přiložil špičku mezi jeho půlky a neodolal se zeptat: "Madaro, chceš ještě něco říct předtím, než přijdeš o svou panickost?" Začal se smát suchému vtipu.
.
"Že nejsi první, kdo mě šuká, takže jaká panickost?" Přestože měl Madara konečník v jednom ohni, teď se pobaveně smál. Ani nemohl slovy popsat, jak rád Itachimu alespoň částečně zkazil chuť, pak přitiskl svůj obličej k polštáři a nechal bolesti zcela volný průběh jeho tělem. Cítil, jak jeho žlázy bojují a vpouští do žil přírodní analgetikum. Čím hrubější Itachi byl, tím produktivnější se stávaly. Když k tomu přidal ještě své ponuré myšlenky, aby se záměrně úplně zdeptal, začal pozvolna upadat do bezvědomí. Konečně.
.
Itachi se zasekl, nevěřil, že by Madara někomu dobrovolně podržel, beztak blafoval, aby mu zkazil radost. I tak měl mírné pochybnosti. Chtěl přirazit do lákavého otvoru, ale Deidara ho zadržel.
"Omdlel."
"Sakra, ten si umí vybrat dobu. Vzbuď ho, ještě to chvíli vydržím. Chci, aby byl při smyslech, až si ho vezmu," rozkázal se škodolibostí.
Plavovlasý vstal a odešel z místnosti. Cestu do koupelny znal moc dobře. Napustil tam kýbl studené vody a vrátil se zpět. Itachi si mezitím udržoval v pohotovosti svůj tulipán, aby mu neuvadl. Deidara se příliš nerozmýšlel a vychrstl všechnu vodu na horní polovinu Madarova těla.
.
Starší Uchiha pozvolna otevřel oči, ale zase je zavřel. Ne snad proto, že by znovu upadl do mdlob, ale nechtěl je nechávat otevřené pro Itachiho potěšení. Tušil, že se ho pokusí probrat, přesto se cítil dost otupělý na to, aby vnímal tak ostrou bolest, jakou mu nepochybně mladší Uchiha plánoval způsobit.
.
Deidara pozorně sledoval Madarovy reakce. "Moc to nezabralo," zkonstatoval.
"Něco s ním udělej. Nemůžeme ho nechat spát, co by z toho chudáček měl," řekl jízlivě.
Světlovlasý mladík se zamyslel. Pak si vzpomněl, že viděl vhodnou věc v šuplíku, když prohledával pokoj. Vytáhl předmět s ostrou špičkou a vítězně se podíval zpátky.
"Co v tom je?" zajímal se černovlasý.
"Nevím, ale vypadá to podobně jako to, co mi nedávno píchnul, měl by se probrat." Odhrnul mokré vlasy z bezvládného muže, aby odhalil jeho krk. Sevřel mezi prsty kožní řasu a s menším rozmachem zabodl jehlu do tkáně a celý obsah vtlačil dovnitř. Vytáhl stříkačku a prstem podržel místo vpichu, aby ani kapka neunikla ven. Těšil se na účinky zvláštní látky.
.
Madara sice injekční stříkačku zahlédl jen krátce, ale přesto si stačil všimnout barevného proužku na ní a identifikovat tak obsah. Tvrdě mezi zuby skousl vlastní ret, dobře věděl, co teď přijde, a to se mu vůbec nelíbilo. V kontrastu s jeho bolestí by ale účinky afrodisiaka nemusely být až tak fatální. Potřeboval by znovu upadnout do bezvědomí, jenže to mu povzbuzující látky nechtěly dovolit.
.
Itachi s uspokojením zamlaskal a pevně chytil Madaru za vlasy a trhl jimi dozadu. Znovu se napasoval mezi Madarovy široce roztažená stehna a přirazil, bezcitně a nekompromisně. Liboval si v tvrdém zacházení. Projížděl natrženou prdelku a vzrušeně usykával. Musel si ho přidržet oběma rukama. Prsty silně zarýval do jeho kůže. Místností se ozýval pleskot přírazů.
.
Starší Uchiha jen hlasitěji oddechoval, víc se neprojevoval. Bolelo to. Zatraceně moc. O to víc, když cítil svou erekci, jak tlačí na matraci pod ním. Na chvíli se mu zatmělo před očima a on doufal, že se znovu propadne do temnoty, ale nebylo mu přáno. Byl nucen vnímat každý Itachiho tvrdý příraz a chtivý dotek.
.
Šoustal ho se zvířecí prudkostí, sklonil se a párkrát ho hrubě kousl do ramene či šíje nepoškozené od bičování. Potřeba udělat se byla těžce nutkavá. Pár posledních mohutných přírazů a vystříkl svou dávku semene do rozedraných útrob. Celý se propnul a po uvolnění vystoupil ven. Sperma se mísilo s krví.
.
Madara díky afrodisiaku vnímal každou kapičku Itachiho horkého spermatu uvnitř svého těla a měl co dělat, aby nedal do pohybu svěrače v naději, že ze sebe tekutinu vypudí. Tu radost Itachimu prostě nemohl udělat, zůstal proto bezvládně ležet na posteli. Zuby si mezitím prokousával ret i jazyk, aby si znovu přivodil bezvědomí. Vlhko pod ním značilo notnou ztrátu krve a při rychlé krvácivosti život ohrožuje už pouhý chybějící půllitr.
.
Příchozí Deidara s ještě vlhkými vlasy, zřejmě se šel koupat, scénu zkonstatoval: "Tady to vypadá jak na jatkách. Vypadáš děsně," poukázal na jeho rozkrok od Madarovy krve.
"Než odejdeme, skočím si do sprchy. Co uděláme s ním?" kývl hlavou k bezvládnému muži na posteli.
"Myslím, že ho trošku přišpendlím jako nějakého hmyzáka do sbírky." Přehodil si katanu do levé ruky a vytáhl ji z pochvy. Stříbřitá čepel se zableskla v prostoru. "Krásná, škoda ji špinit tak nečistou krví."
"Tak bacha, já jsem taky Uchiha!" ozval se dotčeně odcházející Itachi.
"Jasně, v klidu." Přešel k ležícímu a zvedl mu obličej, aby na něj pěkně viděl. "Nějaké poslední přání?" zeptal se s úsměvem na rtech.
.
Madara se jen škodolibě pousmál, nic neříkal. Jeho poslední myšlenka nepatřila ani jemu, ani Itachimu, ale jeho mladšímu bratrovi. Jestli má teď doopravdy zemřít, tak se alespoň shledá s tím, po kom jeho srdce celé ty roky nejvíce tesknilo.
.
"Když nic, tak to nebudeme protahovat." Deidara si pečlivě vybral místo na zádech. Prudce bodl, až se špička meče zaryla do podlahy pod postelí. Madara se napjal, bude umírat v bolestivých křečích, protože ho propíchnul v oblasti beder, ale tak, aby nepoškodil ledviny. Deidara se se samolibým úsměvem zvednul a políbil Madaru na čelo. "Doufám, že si svoje umírání užiješ." Pak se sebral, překročil ležícího Zetsua a vydal se hledat Itachiho. Podle šumění vody byl ve sprše. Za chvíli vylezl.
Zabalili se do kabátů, aby venku nezmrzli, a společně opustili to doupě zhýralosti.
.
Madara krátce zamrkal očima, zdálo se mu, že vidí bratra.
"Izuno…" zavolal, ale nevyšlo z něj nic jiného, než skřeky podobné umírajícímu zvířeti. Raději dál mlčel. Oči zalité krví upínal před sebe a sledoval postavu mladšího sourozence. Mával na něj, lákal ho k sobě… Chtěl se zvednout, rozběhnout se za ním, ale nešlo to a sám Izuna ho vztyčeným ukazovákem zastavil.
"Nemůžeš se mnou, chtějí tě dole," řekl bez emocí a rozplynul se v bílém oblaku.

Vánoční dárek 5.díl

Děkuji Rose Mallow za korekturu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Suki Ashikaga Suki Ashikaga | Web | 30. června 2014 v 22:16 | Reagovat

co uchiha, to perverzák :3
no tak tohle bych nečekala :O
luxusní!!!!

2 Ivanitko Ivanitko | Web | 30. června 2014 v 23:01 | Reagovat

[1]:Perfektní zvrat, taky se mi líbil, Dei konečně dostal možnost se vyřádit po svém.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.