Vždycky dostanu to, co chci! III.

5. července 2014 v 7:00 | Ivanitko + A2l |  Vždycky dostanu to, co chci!
Kakuzu se vrátí ze své meditační chvilky v lese a hned si s Hidanem vyřídí učty. No nebyl by to jashinista, kdyby ho poslechl.


Jedna noha za druhou došlapuje na měkkou lesní cestičku utvořenou divokou zvěří nedaleko jejich tajného úkrytu. Pod pevnými sandály křupou kousky už dost rozlámaných větviček a zkroucené popadané listy. S rukama zapřenýma o boky pod svým pláštěm s červenými mraky touto částí lesa prochází Kakuzu už poněkolikáté, zatímco se mu hlavou prohání stále stejná myšlenka.
Nedávný zážitek s Hidanem mu udělal v hlavě pěkný maglajz. Kdyby na něj zrovna teď narazil nějaký ninja a pokusil se ho zneškodnit, nepochybně by mu způsobil pár škrábanců, možná i nějakou tu zlomeninu, což by se nikdy jindy samozřejmě nestalo. Bělovlasý mu tak zamotal hlavu…
Kdybych si dával větší pozor, tak by se to nestalo, viní se hnědovlasý. Hned nato udělá zase pár nervózních kroků vpřed a zatočí po cestě mírně doprava.
On se s ním kurva vyspal! Jako, nebylo to zrovna dobrovolné - ale bylo! Zezačátku sice ne, ale potom už ano. Mohl ho kdykoliv odstrčit, mohl to zastavit…
"No to snad… že bych byl…" ani to nestačí domyslet a vlepí si imaginární facku. "Ne, ne, nejsem teplej. To ten hajzl se mě jen snaží zmást, všechno je to jen blbá hra!" zařve jak na lesy a rozejde se zpátky ke skrýši.
Co má udělat teď? Zabít ho nemůže, to je jasné. Kdyby to šlo, tak by se tímhle problémem nemusel ani zabývat, jelikož by ten hubatý nevychovanec ležel už dávno někde pod zemí stejně jako jeho předchozí partneři.
Kakuzu vrazí do vchodových dveří jako povodeň, před sebou na schodech uvidí bělovlasého nukenina.
.
Neurvalý příchod probudí bělovlasého mladíka z letargie. Už si myslel, že se tu ukouše k smrti nudou. Vyskočí ladně na nohy a ležérně se opře o trouchnivějící zábradlí. Prostuduje výraz staršího muže a zhodnotí ho jako velmi popuzený. "To ses moc v lese neprovětral," ušklíbne se, "tak co, udělal sis jasno, starouši?" To je teda zvědav, co z něho vypadne za moudro.
.
Kakuzu se rozejde směrem k stojícímu mladíkovi, nevěda, co se bude dít dál. Nevěda, co mu řekne. Spontánnost je nyní na místě a nervozita nijak nepomáhá. Je si vědom své bezvýchodné situace. Hidan ho má naprosto pod kontrolou. Kdykoliv by mu mohl to samé udělat znovu, mohl by udělat klidně i něco horšího a vůbec by přitom nemusel brát ohledy na jeho osobu. Bělovlasý je nesmrtelný, zato on ne. Může se sice chlubit svými několika srdci, která si přivlastnil od jiných ninjů už před kdovíjak dlouhou dobou, ale pořád to není nic v porovnání se schopností Hidana.
Dojde k bělovlasému, hrudníky velice blízko u sebe, jashinista je přece jen o něco menší než on, a tak musí nadzvednout hlavu, aby se Kakuzuovi mohl dívat do očí.
"Hidane, to, co se stalo, pro mě vůbec nic neznamená," na chvíli se zadrhl, když uviděl pohrdavý výraz mladšího. "Věz, že tvé činy nezůstanou nepotrestány. Odteď si už na tebe budu dávat větší pozor a to, co se odehrávalo v támhleté místnosti, se už nikdy nebude opakovat." Ví, že se nesetká se zrovna klidnou odpovědí, ale hold se s tím bude muset nějak vypořádat.
.
"Už se bojím," otřese se imaginární hrůzou, "co mi uděláš? Zohneš mě přes koleno a nařežeš mi jako usmrkanému fakanovi?! Nebo si půjdeš stěžovat šefíkovi? Peine, Hidan mě nutil k sexu, ale kurevsky se mi to líbilo. Udělej s tím něco!" zparoduje jeho hlas v zoufalé stížnosti u nejvyššího vedení. Zapíchne mu prst do hrudi s vyčítavým pohledem, i když na něj pouští hrůzu, Kakuzu sám moc dobře ví, že to na něj nemá žádný účinek. Jako snad pokaždé při jejich rozepřích byl Hidan ten, kdo měl poslední slovo. Nikdy si z autorit nedělal těžkou hlavu, jen Jashin nad ním měl tu moc - a pro něj byl ochoten udělat cokoliv.
.
Kakuzu se naštvaně podívá na Hidanův ukazováček a rty semkne pevně k sobě. Může už teď předvídat, že to nejspíš bude mít naprosto opačný účinek než u zbytku obyvatelstva celé Země, ale nic jiného ho v tu chvíli nenapadne. Chytne zkrátka bělovlasého za onen prst a zkroutí mu jej do úhlu, který by správně neměla být schopna tato část těla svírat.
.
"Au," vyjekne překvapeně bělovlasý a snaží se poddat tomu pohybu. Bolest není to, co ho k tomu nutí. Nechce mít zlomený prst, hojil by se několik dní. Musí před Kakuzuem pokleknout, což mu není zrovna po chuti. Vypadá to, jakoby se klaněl svému bohu. "Pust," rozkáže autoritativním tónem.
.
Když Kakuzu vidí, jak se pod ním bělovlasý kroutí, musí se potichu uchechtnout. Přece mu teď neudělá takovou radost a prst nepustí! Zakroutí po chvíli hlavou ze strany na stranu a koutek úst mu vyjede ještě výš. Lup! ozve se místností nechutný zvuk, když Kakuzu cukne s rukou náhle na stranu a tím donutí kost vyskočit z pouzdra kloubu.
.
"Sakra!" vykřikne Hidan hlasitě a poté, co ho starší muž pustí, se svalí na zem. S příměsí šoku si prohlíží divně vzhlížející ruku. "Debile," otituluje stojícího nukenina před sebou a prsty zdravé ruky si opatrně prohmatává vyskočenou kost. Budu ji muset co nejrychleji vrátit, než rána oteče. Zhluboka se nadechne a silně zatlačí. Bolestně zasténá při návratu vápníkové opory na své místo. Opatrně vyzkouší funkci prstů. Zdají se být v pořádku. Pohlédne s plamenným pohledem na Kakuzua, stále stojícího před sebou. "Tak tohle jsi vážně posral!"
.
Kakuzu jen soucitně sykne… hraně, samozřejmě. "Ups, jsem to ale nelida. Nech mě, pofoukám ti to," sehne se k mladšímu a uchopí jeho pochroumanou ruku do své. Opatrně přejede polštářky svých prstů po narudlé bolístce. Pak hned ale sevře další z prstů mezi svými a trhnutím s ním provede to samé, co s předchozím.
Hidan opět vykřikne, rajská to hudba pro Kakuzuovy uši. Uchopí bělovlasou hlavu pod bradou a natočí si ji k sobě, ačkoliv mladší očividně protestuje. "A tohle se stane s každým z těch zbývajících, jestli mi nedáš pokoj, někde to roztroubíš nebo budeš dál takovej protivnej, namyšlenej hajzl. Rozumíš?" stiskne čelist bělovlasého, aby svému menšímu proslovu dodal na důrazu.
.
Hidan si ho chvíli prohlíží. Kdy se dopracovali vlastně k tomu, že s ním Kakuzu takhle zametá?! Rozčileně nafoukne tváře. "A pak kdo je tady sadista!" Tohle si líbit nenechá, i přes bolestně ozývající se ruku tou zdravou chytne hnědé vlasy na zátylku a prudce s nimi trhne k sobě. Bez předchozího varování parťáka políbí, ale jazyk rozhodně nechá za zuby, nerad by o něj přišel.
.
Kakuzu se zapojí a přejede jazykem po horním patře svého partnera, který se pod tímto smyslným dotekem docela rozplývá. Hned jakmile ucítí, jak stisk na jeho zátylku zeslábne na únosnou úroveň, vymkne se a ustoupí o pár kroků vzad.
"Něco jsem snad řek." Nadržený prase, domyslí si ještě v duchu, než se otočí na patě a odejde do svého provizorního pokoje.
.
"Stejně se ti to líbilo!" křikne za vzdalujícími zády. Blaženě si olízne rty. Zmetek, chce to, ale ani za nic si nepřizná, že ho přitahuje. Proč by jinak sám začal s francouzákem? Shlédne na otékající ruku. S bolestným šklebem napraví prst do správné pozice a vstane ze špinavé podlahy. V žaludku se ozve známé zaškrundání. Ještě je dost světla. Venku zahne doprava, cestička vede k potůčku, kde by si mohl chytit večeři. Byl tu už několikrát, a jak věděl, ryby tu jsou. Vyzuje si boty a vyhrne nohavice. S tichým zasyknutím vstoupí do studené vody. Postupuje krok za krokem a prohledává všechny škvíry pod kameny. Nic. S takovou bude vážně hlady! Není to nic, na co by mohl umřít, ale bylo to nepříjemné. Chladná voda dělá jeho ruce příjemný obklad, a to je tak všechno, co z ní získal. Frustrovaně si sedne na suchou trávu a mrzutě se kouká na protější břeh.
.
Hnědovlasý za sebou zabouchne dveře, Hidanovu narážku se snaží ignorovat, což se mu dost dobře povede. Opře se zády o dřevěný, napůl havětí prolezlý kus k sobě sbitého dřeva a povzdechne si. Zavře oči a přemítá nad dnešním dnem, nad tím, co všechno se za to pouhé odpoledne stalo. Ještě stále se cítí trochu malátný po té Hidanově droze, či co to bylo.
Promne si kořen nosu. Začíná se pomalu, ale jistě sám v sobě ztrácet. Hluboko uvnitř něj se začíná něco bortit, cítí to. Neví a raději snad ani nechce vědět, co to je, ale má takový divný, znepokojující pocit, že to stejně každou chvíli vyplave na povrch.
Zavrtí hlavou. Hlavně nad tím teď nepřemýšlej, pomyslí si v duchu a znovu svleče triko a kalhoty, aby mohl ulehnout do své prozatímní postele.
.
Jashinista na břehu potoka nečinně posedává. Hladem zjitřené smysly zaznamenají nepatrný závan něco moc dobrého. Bez velkého rozmýšlení následuje směr lákavého aroma. Teprve když po delší cestě zaznamená lidské hlasy, ho napadne se skrýt. Podle halasu to nebude nikdo, kdo by je pronásledoval. Okolo ohně jsou rozesazeni maskovaní ninjové. Nemůže určit, odkud jsou. Nemají na sobě nic, co by určovalo jejich původ. Zato tu věc nad ohněm rozpozná okamžitě - pečený králík. Vypadá naprosto mňamózně a žaludku se to rozhodně také líbí. Tihle chlapíci mu večeři nevydají - rozhodně ne dobrovolně. Přiblíží se na doslech a schválně sešlápne suchou větvičku, až zapraská. Družný hovor jako na povel ustane a jejich obezřetné pohledy se stočí k místu, kde se Hidan ležérně opírá o strom. "Čao lidi, nechce se podělit o večeři? Protože pokud ne, bude se prolívat krev!" V podstatě je vyzve k souboji. V očích mu zajiskří a hladina adrenalinu se zvedne už jen z pomyšlení na životodárnou tekutinu prvního z mužů řítícího se s taseným mečem proti němu. Uhne výpadu, při němž se zmocní katany a obratně s ní polechtá ninju mezi střevy. Další už se blíží. Nechá ho přiblížit na dosah a lehce ho škrábne do ruky, rychle olízne špičku zbraně. Pomocí kinjutsu okamžitě změní barvu. Z hrudi mu vykoukne špička kovu a muž, kterého poranil, se okamžitě zhroutí mrtev k zemi. Ten pocit je tak skvělý, jeho oběť umírá a on to prožívá s ní! Obrátí se k poslednímu shinobimu sevřenému v křeči z úleku. Sám si neobratně vytáhne katanu ze zad a šťouchnutím donutí muže ucouvnout, až zakopne a svalí se na zem. Zasedne svou paralyzovanou oběť.
"Zrůdo!" vykřikne ninja snad poslední slova.
Hidan se mu vysměje šíleným smíchem, občas lehce přeskakujícím v jekot. Řízne ho do krku, skloní se a přímo od zdroje ochutná čerstvou krev. Labužnicky si olízne červené rty a bez dalších průtahů si zanoří katanu do břicha. V náruči tohoto ninjutsu je bolest naprosto skvělá. Vztáhne zakrvácené ruce k nebi a vyřkne nahlas svou modlitbu, světlo ohně na jeho tváři vytváří šílený škleb masochistického božího služebníka. Zbraň vytáhne z těla a pohodí vedle mrtvého těla se skelnýma očima. Naprosto bez jakýchkoliv emocí usedne v místě masakru k ohništi s upečeným masem v ruce. Ohryzává kosti a v duchu se jízlivě ušklíbá. Kakuzu by si určitě dal taky, ale za to, co mu provedl, se na něj může akorát tak vykašlat. Před odchodem prohlídne těla, jestli neskrývají něco dobrého. Cosi malého k snědku najde a ihned zabaví. Zdechliny žrát nepotřebují, ony samy budou brzy chodem. Vrátí se k sídlu. Před Kakuzuovými dveřmi mírně zaváhá, ale nakonec se rozejde k sobě. S plným břichem se uvelebí na všivé posteli a usne mírumilovným spánkem.
.
Když se Kakuzu probudí, venku je stále ještě tma. Nezdá se, že by mělo dříve nebo později nastat rozednění. Protře si oči a zívne, div se mu nerozpárají oba švy u koutků jeho úst. Protáhne bolavé svalstvo na pažích a vstane z postele. Stejně by už neusnul a akorát by se převaloval z jednoho boku na druhý.
S hlasitým vrznutím dveřních pantů vyjde ze svého pokoje, na chodbě je tma jako v pytli. Chvíli si navyká na sytou temnotu, než udělá první krok, pak druhý… neví ani proč, ale jeho nohy ho vedou přímo k Hidanovu pokoji. Možná se chce jen jeho mysl ujistit, že je všechno v pořádku, říká se v duchu.
Jakmile stane před dveřmi k místu pobytu jeho partnera, přejede mu mráz po zádech při opětovné vzpomínce na včerejší událost. Zabere za kliku a rozevře dveře dokořán. Díkybohu, že Hidanovy nevržou. Nejdřív nakoukne dovnitř jen na oko, potom se ale nakloní celým tělem, aby se opravdu přesvědčil, že ho oči neklamou. Udělá ještě pár krůčků vpřed a opět se zastaví. V posteli opravdu nikdo neleží.
.
Jashinista spí klidným a spokojeným spánkem, ale za ten čas, kdy je nukeninem, si vypěstoval šestý smysl, který ho varuje před vším podezřelým. Slyší vrznutí dveří a přibližující se mužské kroky. Určitě to bude Kakuzu, počítá s tím, že nic dobrého chtít nebude. Bleskurychle se schová za pomalu se otevírající dveře. Jeho předtucha se vyplní. S úšklebkem skočí staršímu muži na záda a chytí ho do kravaty. "Co tu chceš takhle brzy?!"osočí se na něho. Staří lidé většinou ráno nemůžou dospat. Kdo ví, kolik je Kakuzuovi vlastně let.
.
Hnědovlasý musí potlačit svůj instinkt k boji, když zjistí, že údajný vetřelec sídlící mu na zádech je jen jeho poblázněný partner. "To tě nemusí zajímat, Hidane. Okamžitě ze mě slez, nebo si už v životě na nikoho prstem neukážeš," začne sebou v tu ránu mlít a vrazí zády společně s Hidanem do dveří, které pod tlakem bolestně zaskučí.
.
"Debile!" osočí se naštvaně. Povolí své sevření a nechá staršího vyklouznout. "Nevím, co máš za problém. Já se jen bráním. Nakonec jsi to ty, co se tu plížíš nocí a obtěžuješ nevinné spáče," oboří se naštvaně. Kdyby neotravoval, mohl ještě v klidu několik hodin spát. Navíc včerejší zakončení dne mu zvedlo náladu o sto procent. Má chuť dneska rozverně provokovat. Překoná tu malou vzdálenost mezi nimi. "Nebo sis přišel zašukat?" Olízne si ve významném gestu rty.
.
Kakuzu mladšího chytí za ramena… a pak od sebe odstrčí. "Víš co? Jdi raději pokračovat ve spaní. Zase jsi mi akorát zkazil náladu," postěžuje si a už si nakročí, chce odejít.
.
Hidan před ním obratně zabouchne dveře, až z nich vyletí prach od červotočů. Přirazí Kakuzua na jejich desku a natiskne se na něj. "Přiznej se, chceš to. Jinak bys sem nedošel!" Musí k němu trochu vzhlížet, protože je o kousek menší, zato má blízko k jeho krku. Neodolá, rty přejede po kůži pokrývající tepny a svaly. Jednou rukou mu sjede na bedra a přitlačí si ho k sobě.
.
Celé Kakuzuovo tělo se posype husinou při smíchání tepla vycházejícího z Hidanových úst a chladu pokožky krku. Otřese se, možná ani ne tak nechutí, jako… spíš vzrušením. Kdyby mohl, vrazí si facku, aby se probral. Je to naprosto přirozená reakce, přesvědčuje se v duchu. Ale stejně ho pořád v hlavě svědí otázka: Co to se mnou ten zmetek provádí?
"Táhni k čertu," opáčí jen chladně.
.
"A kama se tam jde? Nerad bych zabloudil. Popíšeš mi podrobně cestu?" Rukou na jeho zádech přejede výš, až narazí na zvláštní masky kryjící ukradnutá srdce. Bodejž by se mu v noci blbě nespalo, když má na zádech takové hrby. Rukou na hrudi, kde si Kakuzua přidržoval, sjede po břiše přes lem kalhot do jeho klína a provokativně prsty promasíruje mužství staršího. "Líbí se ti to, jinak bys tu už nestál."
.
Kakuzu musí polknout. Má naprostou pravdu, ale proč? Proč ho tělo neposlouchá, když už měl být dávno pryč? Ksakru, zakleje v duchu a stiskne zuby k sobě, až to nepříjemně zaskřípe. Zhluboka se nadechne a vydechne. Ruka v jeho klíně odvádí neskutečnou práci, a tělo to na sobě dává znát čím dál víc. Zase ho popadá vztek. Nechce se poddat, ale tělesná schránka mu nedává na vybranou.
"Máš…" polkne znovu, "máš poslední šanci toho nechat, Hidane, nebo…"
.
"Nebo co? Zabiješ mě?… hahaha, Kakuzu, to bys neudělal, ani kdybys mohl." Ve slabinách ho stiskne silněji a z krku se přesune k dolní čelisti, kde podle její hrany sází polibky jeden za druhým. Ruka přejede po sešívaných zádech nahoru až k zátylku. Zatlačí na něj, aby ho stáhl níže k sobě a mohl okusit jeho rty. On mu ještě dneska ukáže, jaká je škoda vyhýbat se mu.
.
Tohle mu skoro až nejde přes pusu: "Teď jsi mě ale vážně nasral!" zařve hnědovlasý, až to udělá po celé místnosti několikerou ozvěnu. Čapne mladíka pod krkem, čímž ho donutí přestat ve všech předchozích činnostech, a zvedne ho několik palců nad zem. Koutkem oka postřehne zmatený výraz svého partnera. Prostě potřebuje nějak ten neustále narůstající vztek vyventilovat a Hidan mu k tomu bude muset holt posloužit.
"Víš, už mi lezeš pěknou dobu na nervy s tou tvou nesmrtelností, tou tvou nevychovaností… A mám dokonalou averzi ke všemu, co má s tebou," zatřepe s ním dopředu dozadu, až mladšího donutí hýknout, "byť jen tu nejmenší spojitost. A ne, nezabiju tě. Ostatně jak jsi sám řekl, nejsem toho schopen." Sám pro sebe se ušklíbne.
.
Hidan přidušeně vypoulí oči a snaží se od sebe odtrhnout paže svírající ho železným stiskem. Mrská sebou jak ryba na suchu, protože ani špičkou nohy nedostane na zem. Hlavou mu probleskne myšlenka o Kakuzuově příčetnosti. Asi to možná trošku přehnal. Pohár trpělivosti staršího nukenina přetekl. Může akorát čekat, co s ním udělá. A přitom ten včerejšek byl tak bezva, teda až na nějaké maličkosti.
.
V purpurových očích mladšího ninji sice vidí něco, co by snad mohlo být nazváno strachem, ale jeho vztek narostl na nepřebernou úroveň, a kdyby to snad bylo možné, z uší by hnědovlasému syčela horká pára. Protože si s ním pořád tak zahrával, tak teď bělovlasému nezbude nic jiného, než se dívat a přijmout následky.
"Teď si budu hrát já." Naposledy se mu podívá zpříma do očí, a pak mu vší silou udeří spodní částí své dlaně do středu hrudníku. Povolí stisk na Hidanově krku a ten doslova odletí na druhý konec místnosti, kde narazí zády do zdi, až z ní zčásti opadá omítka.
.
Hidan bolestně hekne. Má pocit, jakoby mu do hrudi naboural nejmíň slon. Omámeně se začne sbírat ze země, ale horizont se mu nepěkně kýve ze strany na stranu. Natáhne ruku před sebe, snad aby tak získal rovnováhu. Mezi žebry ho šíleně bodne, určitě jich má pár zlomených. To si vypije! Hned jak se mu podaří dostat se na nohy. Stačila by mu kapka krve a bylo by to vyřešeno.
.
Hnědovlasý chytne omámeného Hidana za ruku, kterou mu tak krásně nastavil, a pomůže mu na nohy… v rámci mezí. Hned jakmile bělovlasý stojí na nohou, švihne s ním ono obrovské, rozzuřené monstrum na postel stojící opodál.
.
Hidan se ještě nestihl vzpamatovat z blízkého seznámení se se zdí a už zase letí vzduchem. Cíl je protentokrát měkčí. Rozvrzaná postel bolestně zaúpí pod jeho vahou. Dopadne na záda, i tak se jeho hrudní koš ozve, má pocit, že slyšel skřípat rozlomené části o sebe.
.
Kakuzu chvíli sleduje mladšího nukenina, jak se válí s bolestným výrazem ve tváři mezi přikrývkami. Když se tím pohledem dostatečně nasytí, dojde si v klidu za svou obětí, ta už mu totiž nikam neuteče. Vleze na postel a posadí se obkročmo na bělovlasého, mírně ho zabořiv do matrace svými velkými dlaněmi.
.
"Co chceš dělat?" vyhekne mezi bolestnými steny, protože mu Kakuzu tlakem svých dlaní roztahuje konce kostí od sebe. Zavrtí se, aby ho setřásl, ale jeho snaha je marná. Vztáhne ruce proti hrudi před sebou, snažíc se zmírnit nepříjemný tlak.
.
Kakuzu zatlačí dlaněmi ještě víc, aby mladšímu způsobil více bolesti, jeho snahu o vzdor naprosto ignoruje. "Co tak hekáš? Myslel jsem, že se ti líbí, když pociťuješ bolest!" zavrčí skrz stisknuté zuby a ucítí prasknout jednu z ještě stále nedolomených kostí. Uchechtne se při tom lupavém zvuku, který se rozline po místnosti.
.
"Hajzle," zasyčí vztekle. Ještě bude chvíli pokračovat a skončí namaděru. Přemítá, jestli má Kakuzuovi nějakým způsobem vysvětlovat, že bolest je mu příjemná jen v tom případě, že ji chce. Pokud ji pociťuje nedobrovolně, tak to na něj má stejný vliv jako na všechny smrtelníky. A on prostě nechce, aby se k němu Kakuzu choval takhle, když spolu… sakra, kdy doprdele stihl takhle vyměknout?! Dřív by se mu smál do očí a pobízel ho k další ráně!
.
Když už ho samotného začnou bolet paže, mladšího nukenina pustí. Přece jen mu nemusí zlámat všechny kosti v těle… to, co už má teď na kaši, bohatě stačí. Narovná záda a slastně vydechne. Už se cítí o něco lépe, nějaký ten vztek stačil díky drcení ramen toho dacana vyprchat.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Smajli Smajli | Web | 5. července 2014 v 18:49 | Reagovat

Jesus! =D Ta dnešní část byla pěkně drsná, takový sado maso, vypadá to, že v příští kapitole tahle zombie dvojka posune větu "Mám to rád drsně" na jiný levl než doposud =D =D

2 suki ashikaga suki ashikaga | Web | 5. července 2014 v 20:05 | Reagovat

Takže se nám tady rozjíždí pěkný sado-maso :D nejúžasnější <3

3 Ivanitko Ivanitko | Web | 5. července 2014 v 21:40 | Reagovat

[1]::3 Tak nevím, jestli se jim to podaří.
[2]:Njn, kluci jsou pěkný hovada :D

4 Ája Ája | Web | 7. července 2014 v 13:06 | Reagovat

To je snad jedna z nejlepších povídek, co jsem kdy četla. Tohle být v anime, je to hned zajímavější :D. Moc se líbí, že oba mají tak perfektně zachované charaktery.

5 Ivanitko Ivanitko | Web | 8. července 2014 v 4:01 | Reagovat

[4]:Díky za poklonu, snažily jsme se je udržet v jejich charakterech a bylo to sakra těžký, hlavně u Kakuzua.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.