Získat srdce lva X. - Uražená ješitnost

10. července 2014 v 7:00 | Ivanitko + Smajli |  Získat srdce lva
Sasuke není příliš dobře naladěn, jen Shisui se tváří spokojeně a to ještě neví, co ho čeká doma.


Kvůli incidentu s Temari klesla Sasukeho nálada ten den definitivně pod bod mrazu. Neměl absolutně chuť se s kýmkoliv bavit, ať už osobně nebo po internetu. Dokonce neměl ani chuť jít na trénink, ale v takovém případě by musel vysvětlovat, proč nechce jít, a kdyby rodičům řekl pravdu, bylo by to jako strčit hlavu do oprátky. Obzvlášť po tom nedělním rozhovoru s otcem. Nějakou dobu uvažoval nad tím, že by se vymluvil na nevalný zdravotní stav, že mu prostě není dobře, jenže pak by zase musel přetrpět matčinu přehnaně starostlivou péči. Zkrátka bylo asi nejjednodušší nakonec ten trénink přece jenom absolvovat, koneckonců ta možnost vybít si aspoň trochu vztek nebyla zas až tak špatná.
"Proč se tak mračíš?" zeptal se Itachi, když se potkali v kuchyni, kam si Sasuke přišel pro láhev minerálky, aby se měl po aikidu čeho napít.
"Co je ti do toho," zavrčel Sasuke nepřívětivě, čímž pochopitelně způsobil, že Itachi překvapeně nadzvedl obočí a pozorně se na svého brášku zaměřil.
"Co se stalo?" zajímal se, jako by jeho předchozí slova neslyšel.
"Nic," odsekl mladší Uchiha. Tím ještě víc podnítil Itachiho zvědavost.
"Sasuke, nejsi moc dobrý lhář. Nikdy jsi nebyl," upozornil ho dlouhovlasý muž. "
Řřekni mi, co se stalo, třeba ti pomůžu."
"To pochybuju," pohodil Sasuke hlavou a pokusil se kolem staršího bratra prosmeknout, Itachi mu ale zastoupil cestu.
"Hele, Sasuke, jsi můj brácha. Nerad vidím, když ti něco dělá starosti, jasný? Vyklop to. Nějaký problém ve škole?" odhadoval Itachi, přestože sám věděl, že školní prospěch by Sasukeho určitě takhle nerozrušil. Na rozdíl od něj si ze známek nikdy nic nedělal.
"Jo, přesně tak. Dostal jsem čtyřku z bižule," přisvědčil ledabyle Sasuke - byla to ostatně pravda, ne? - a učinil další pokus se ztratit zpátky do svého pokoje, Itachi ho ale zadržel.
"Super, takže co je to doopravdy? Nějaká výměna názorů s Narutem?" pokračoval ve vyzvídání.
"Přece jsem ti to teď řekl!" ohradil se Sasuke.
"Jo, to ale není ten pravý důvod, proč jsi tak naježenej. Pohádali jste se?" zopakoval Itachi otázku.
"Ne a přestaň dotírat, je to moje věc," obořil se na něj Sasuke a jednoduše svého bratra odstrčil z cesty, aby mohl projít. Itachi zaváhal, ale pak vyrukoval s třetí možností.
"Tak," načal pomalu, "tě nechala nějaká holka?"
"No ne, tys vyslovil slovo holka ve smyslu přítelkyně v souvislosti s mojí osobou?" zkřivil Sasuke jízlivě horní ret, aby zakryl, jak ho z Itachiho dedukce uvnitř bolestivě bodlo.
"Takže mám pravdu, viď," prohlásil dlouhovlasý Uchiha, a ačkoliv to mělo symbol otázky, bylo to spíš konstatování. Mladší chlapec odvrátil pohled a nic na to neřekl, protože by musel prachsprostě zalhat. "Sasuke," pravil Itachi téměř typicky shovívavým tónem staršího bratra, "je ti sedmnáct…"
"…na tohle všechno máš ještě čas, co?" dopověděl za něj Sasuke pitvorným hlasem.
"Vlastně jsem spíš chtěl říct, že takových zkušeností tě ještě čeká spousta," pousmál se Itachi, až Sasuke překvapeně nadzvedl obočí. "Ale samozřejmě na to máš ještě čas. Pokud ti tohle nevyšlo, tak to třeba vyjde příště s… s někým jiným," Itachi si krátce odkašlal a na pár vteřin se odmlčel. "No, prostě chci říct, aby sis s tím nedělal moc těžkou hlavu. A že je ta holka určitě blbá, když zahodila šanci chodit s mým malým bráškou," dodal o něco tišeji a dvěma prsty lehce cvrnknul Sasukeho do čela. Mladší Uchiha k němu zvedl hlavu a jejich oči se na okamžik střetly. Pak se ozvalo zadrnčení domovního zvonku. "To bude Shisui," prohodil Itachi, "měl by sis jít pro věci."
"Jo, jasně," Sasuke vyrazil po schodech, aby si mohl vzít svou tašku, ale v půli cesty se ještě zastavil a ohlédl se zpátky na svého bratra. Rty se mu lehce zvlnily v náznaku úsměvu, když pronesl: "Itachi? Díky."
~~~
Shisui chvíli stepoval před dveřmi. Botou přehrnoval kuličku sněhu, než za dveřmi zaslechl šustění. Otevřel jeho černovlasý anděl. "Ahoj Sasuke, jdeme na to?" zvolal zvesela a prohlížel si mladíka před sebou. Vypadal nějak jinak, zatím se nemohl rozhodnout, jestli zadumaně, vykolejeně či naštvaně.
.
"Čau, jo, jasně," přikývl Sasuke a omotal si kolem krku šálu. Itachiho slova mu trochu zlepšila náladu, ale do bezstarostné optimistické konverzace by se stejně musel nutit. Proto se jen mlčky připojil Shisuiovi po bok a jako první vykročil směrem k tělocvičně. Snad to dneska odbydou rychle.
.
Šli vedle sebe a provázelo je podivné ticho. Shisuiovi bratrancova zamlklost přišla opravdu zvláštní. Byl takový celkově zapšklý. Čím více nad tím přemýšlel, tím víc se mu rozléval úsměv po tváři. Že by se jeho dílo podařilo? Jist si být ale nemohl. "Sasuke, co jsi dneska takový skleslý? Stalo se něco?" zeptal nenuceným tónem hlasu.
Sasuke se lehounce zamračil. Jak je sakra možné, že to na něm hned každý poznal? Snažil se přece tvářit neutrálně. To byl obklopen samými jasnovidci, nebo v čem byl ten pes zakopaný? "Ále… zvoral jsem dneska zkoušení. Čtyřka z biologie," prohlásil to samé, co řekl Itachimu. Školní prospěch byl přece dobrý důvod pro neradostnou náladu.
.
Shisuiovi trochu opadla veselá nálada, vypadalo to, že nakonec ještě k ničemu nedošlo, nebo to na Temari nemělo žádný účinek. Ale kdyby ho někdo odkopl, tak to přece nebude vykládat někomu na počkání. Třeba Sasuke jen mlží. "Fakt, ty takový snaživec? Prosím tě, čtverka sem, čtverka tam. To se vsákne. Správný chlap má mít od každé známky jednu a od té nejhorší aspoň dvě," zasmál se vlastnímu vtipu.
"Ty jsi vůl," pousmál se Sasuke jeho poněkud oplzlé poslední narážce, "a o jakým snaživci to mluvíš? Nepleteš si mě náhodou s Itachim?" Oběma sourozencům šlo vždycky učení hravě, ale Itachi z nich byl ten, co to víc hrotil, ostatně na něj taky Fugaku kladl o něco vyšší nároky. Sasuke studiem spíš tak proplouval, sice se zodpovědností, ale ne přehnanou aktivitou. Byly věci, o které se zajímal daleko víc než o učení.
.
"Páni, vy jste dva a já myslel, že mám schizofrenního kamaráda. Šprta na výšce a o hlavu menší kopii v aikidu," utahoval si z něj trošku. "Stejně, jak tak vím z Itachiho povídání, něco takového by tě tolik nerozhodilo. I když neříkám, že tě to nemohlo nasrat." Trochu zmírnil svou intenzitu vyzvídání. Nechtěl, aby to vypadalo moc dotěrně.
.
"Hele!" bránil se Sasuke dotčeně. "Jsem jenom o deset cenťáků nižší než Itachi!" Aby dodal svým slovům váhu, vlepil Shisuiovi lehký pohlavek. Provokatér jeden. "A vůbec, chvátni, nebo přijdeme zase pozdě a tentokrát nás Hidan pověsí za kotníky do průvanu," malinko přidal do kroku, ale na úseku cesty, kde se před týdnem tak parádně vysekal, radši zase trošičku zpomalil. Nechtěl by si to zopakovat.
.
"Ty jedno malé štěně." Dovolovat si, to by se mu hodilo! Však on si ho jednou zkrotí. Srovnal s tím nevychovancem krok a ukrajovali ze své cesty do tělocvičny. Došli tak akorát, ani první ani poslední. V šatně se překřikovalo a převlékalo nejmíň deset dalších cvičenců. Zapadli do davu. Nikdo nechtěl být poslední. Ti byli pro senseie perfektní cvičební pomůckou.
.
"Tak, pánové," přehlédl očima Hidan jejich shromáždění, "dejte si pět koleček na rozehřátí a každý sám se trochu protáhněte. Pak začneme nacvičovat." Sasuke se společně se Shisuiem zařadili mezi ostatní k běhu okolo tělocvičny. Velká místnost se rozduněla těžkými nárazy více než dvanácti párů nohou, až se to odráželo od stěn. Když pak zrychleně oddechující skupinka dokončila pátý okruh, následovalo několik tradičních cviků na protažení svalů. Jakmile byli s rozcvičkou hotoví, Hidan před ně znovu předstoupil.
"Dneska nebude žádné flákání. Dáme si trochu do těla." Všichni přítomní k němu pozvedli zpocené obličeje s tragickým výrazem. Jeho slova nevěstila mnoho dobrého. "Budeme trénovat odklonění síly protivníka. Musíte využít jeho sílu a rychlost, s jakou na vás útočí. Odrazíte ruku a přehodíte jej přes rameno. Nějaký dobrovolník?" Pohledem zabrousil do zástupu cvičenců. Vybral si mladíka vyššího, než byl on sám. "Zaútoč!" nakázal a postavil se do základní pozice. Student se moc nerozpakoval a rozkaz okamžitě vyplnil. Jaké bylo jeho překvapení, když ani ne o vteřinu později ležel na zemi, až to zadunělo. "Rozdělte se do dvojic a já si vás obejdu. Začněte." Hidan procházel tělocvičnou a udílel rady a pokyny ke zlepšení. Myslel to dobře, ale občas to vypadalo, že si buzerování docela užívá. Shisui se snažil Sasukeho šetřit, takže s ním zacházel jemněji, než by správně měl. Po pár minutách se vždy posunuli k dalšímu soupeři, takže nakonec si vyzkoušel chvat se všemi přítomnými.
"Začátečníci mají rozchod, kdo chce, může se dívat, a pokročilejším vysvětlím něco nového."
Předvedl jim zvláštní chvat, který se měli pokusit napodobit. Sasuke si sedl ke zdi tělocvičny a pozorně sledoval starší.
Na závěr hodiny byl volný souboj. Jelikož těch zkušenějších byl lichý počet, sensei se aktivně zapojil - a rád. Shisui to s ním měl docela těžký. Obratně uhýbal i útočil, ale nemohl ho porazit. Pak provedl úder dlaní, ale špatně odhal soupeřův postoj a byl přišpendlen k podlaze.
"Končíme," zavolal Hidan do tělocvičny. Seřadili se do lajny a sedli na paty. Poklonili se čestnému místu, senseiovi a všem zúčastněným. Pak se konečně mohli zmoženě odebrat do šaten.
"Páni, ten nám dal dneska nářez," postěžoval si Shisui směrem ke svému bratranci.
.
"Mhmm," brouknul Sasuke na souhlas, víc se k tomu ale nevyjádřil. Pouze se trošku zašklebil, jak si promnul levé rameno, které ho od jednoho obzvlášť tvrdého dopadu pořádně bolelo. Navíc na něj pomalu teď navečer začínala doléhat melancholie z celého neúspěšného dne. Nejraději už by se viděl v posteli a všechno to radši zaspal. Dokonce uvažoval nad tím, že by si hodil na zítra marod, čas od času se přece každému udělá blbě, ne? Musel by to ale nahrát na rodiče, protože vzhledem k tomu, že mu ještě nebylo osmnáct, pořád ještě mu museli podepisovat omluvný list. Samozřejmě mohl jejich písmo zfalšovat, to by nebyl problém, ale Fugaku i Mikoto bohužel disponovali vynikající pamětí, takže kdyby se jim potom jeho omluvňák dostal do rukou, nepochybně by se dožadovali vysvětlení. Ještě uvidí, má na rozhodování čas do rána. Bezmyšlenkovitě ze sebe shodil všechno oblečení, vyhrabal z tašky sprchový gel a osušku a zapadnul do sprchy.
.
Shisui litoval toho, že se Sasuke nesvléká pro něho. Tak rád by si vychutnal každý kousíček nahé kůže. Bratrancovo počínání bylo příliš rychlé a zbrklé. Navíc nemohl na něj pořád zírat. Za prvé by si toho Sasuke všiml a za druhé tu nebyli sami. Svoje věci složil na hromádku a vydal se do míst, kde se ozývalo šumění vody a bujaré veselí ostatních kluků. Posmutněle zaznamenal, že místa okolo Sasukeho jsou obsazená. Musel být až ob jedno. I tak se koutkem oka díval, ale soused mu výhled neustále zastiňoval. Snad z toho nebude šilhat, ale z opisování od sousedů se mu to ještě nestalo, tak z okukování Sasukeho už tuplem ne. Zastavil vodu, trochu se usušil, aby za ním netáhl potok a začal se soukat do normálního oblečení.
.
Sasuke svého bratrance brzy následoval, dneska neměl náladu se máčet moc dlouho, natož se snad zapojit do vodní bitvy, kterou někteří jejich členové z klubu ve sprchách uspořádali. Divil se, že po tom, jak jim dal dneska Hidan do těla, na to mají vůbec dost energie. Otřel svoji kůži do sucha a vydrbal si osuškou vlasy, než si ji omotal kolem pasu a vrátil se do šatny, kde se opět oblékl a dovyprázdnil flašku minerálky, aby doplnil vypocené tekutiny. Následně si zabalil věci, obul boty a hodil na sebe svou zimní bundu. Společně se Shisuiem se vydali k východu, za nímž je ovanul studený mrazivý vzduch, který jim drze vmetl do očí sněhové vločky. Sasuke se otřásl, tyhle šílené přechody teplot určitě byly pro imunitu katastrofa, byl vlastně skoro až zázrak, že letos ještě neproležel s chřipkou víc jak týden v kuse.
Paráda, chumelenice. To si opravdu nemohla vybrat lepší čas. Klidně by mohlo sněžit v noci, ale ne. Začne teď, aby se celou cestu zpátky prodírali proti větru a do tváří jim šlehal ledový vzduch. Než se dostali k Sasukemu domů, trvalo jim to o něco déle než obvykle. Shisui si pomyslel, že doprovází své bratrance jako malé dítě až ke dveřím, ale vůbec mu to nevadilo. Musel zazvonit, protože Sasuke zjistil, že nemá klíče. Přišla jim otevřít Mikoto a oba vtáhla dovnitř.
"Shisuii, musíš být promrzlý. Uvařím vám čaj," nabídla se paní domu. V takovém počasí by mu to udělalo jenom dobře.
"Ne, to je v pohodě. Půjdu domů. Nechci, aby byl otec sám. Často chodí z práce pozdě, tak aspoň večer bychom se mohli potkat," snažil se zdvořile odmítnout. Ještě chvíli se s Mikoto přehadoval, než se mu ji podařilo ukecat, aby ho nechala jít. S rychlým ahoj vypadnul ven. Domů to měl dobrých patnáct minut ostré chůze. Snad po cestě neumrzne.
~~~
Shisui se nepřítomně šťoural perem v uchu. Fakt nechápal, proč na ty přednášky chodí. Jako jo, když to bylo zajímavý, tak dával pozor a občas si výjimečně i něco napsal. Proč si taky udřít ruku, když hodně věcí šlo sehnat v elektronické podobě. Vzal tedy s povděkem profesorovo ukončení hodiny. Itachi se šel ještě na něco přeptat, šprt jeden šprťácká. Shisui zapadl do plastové židličky před místností a trpělivě čekal na bratrance. Itachi se objevil ani ne za pět minut.
"Nemusels na mě čekat," reagoval na jeho zašklíbený obličej.
Vstal a připojil se k odchodu. "Ts, na kámoše počkám rád."
"Ale mohl bys vyvíjet větší aktivitu. Vždyť je ti to sezení na přednášce s takovou úplně k ničemu." Nechápavě nad tím zakroutil hlavou.
Vždyť on se snaží - chodí do školy, dokonce i na přednášky - a ty jsou nepovinné. Práci si taky našel, sice ne takovou, kterou by mu všichni uznali, ale něco dělal.
"Co ty víš, jsem v páťáku, jsem. Tak jaká křeč," odsekl.
"To jo, ale jen díky mně," oponoval Itachi.
"Aby ses neozval, brácho, ale doufám, že mi letos zase s něčím píchneš," hodil po něm rádoby smutným okem, ale na tváři mu hrál rošťácký úsměv.
Itachi si povzdechl: "Kdybys nebyl bratranec, tak bych se na tebe mohl, ty víš co."
"Já vím. Jo a to jsem se chtěl zeptat. Vy jste si včera se Sasukem něco udělali? Byl celý zapšklý, když jsem ho včera vyzvedával." Musí někde vyšťourat, co bylo příčinou Sasukeho rozmrzelosti.
"Taky sis toho všiml? Ptal jsem se ho, ale první mlžil něco se školou, ale pak kápl božskou. Nějaká slečna mu dala kopačky."
Shisui se musel podívat do boku, aby nebylo vidět jeho vítězný úsměv. Mission completed. Když ovládl své první rozradostnění, otočil se zpět. "Já jsem si říkal, že to bude něco vážnějšího než škola."
Itachi se zastavil. "Dneska s tebou nejdu. Chci jít ještě něco pohledat do knihovny."
"Tak utíkej, ty knihomole. Já jdu domů," zasmál se Itachimu kyselému výrazu a šel chytit městkou.

Doma hned poznal, že Izuna je doma. Ve verandě byly jeho boty.
"Tati? Už jsem doma!" zavolal do tichého domu. Nikdo se neozval. Třeba ho jen přeslechl, kdo ví, co dělal.
Šel se tedy podívat, kde je. Procházel kolem kuchyně, odkud se ozval otcův hlas.
"Shisuii, pojď sem!" zavolal hodně naštvaným tónem.
"Co se děje?" zeptal se a přišel blíž, aby si mohl prohlídnout otce. Vypadal opravdu děsivě. Zamračené obočí pomalu tvořilo jedinou linku, rty semknuté do úzké čáry a prsty poklepával na desku stolu. To samo o sobě svědčilo, že to, co bude následovat dál, nebude nic příjemného.
"Jak to, že Madara ví, že se od něho chci odtrhnout?!" vyštěkl naštvaně a vstal, aby Shisuiovi viděl přímo do očí.
"Cože? Já nevím, o čem to mluvíš," zamlžil. Odpovědí mu byla rázná facka. Šokovaně se chytil za tvář. Otec ho nikdy nebil, měli spolu kamarádský vztah a nikdy nebylo potřeba, aby na něj vztáhl ruku.
"Takhle mi lhát do očí. Být na tvém místě, tak se stydím. Madara mi všechno řekl. To tys mu to vyslepičil. Víš, jak mi bylo? Šel jsem mu to hrdě oznámit a on už všechno věděl dopředu a byl na mě nachystaný! Připadal jsem si jako vůl. Zklamal si mě." Sedl si zpátky na židli a hleděl na podlahu mezi nohama.
"Tati, já…"
"Běž pryč a dneska mi nechoď na oči," rozkázal nekompromisně.
Shisui se neodvážil neuposlechnout. Urychleně odešel do svého pokoje. Bláhově si myslel, že se na to nepřijde. Nechtěl si tak pohněvat otce, ale co se dá dělat. Co se stalo, stalo se. Nejde to už vrátit. Snad nebude mít zítra výstavní otisk ruky na tváři.
~~~
Sasuke si povzdechl, když zaznamenal, jak po něm jeho blonďatý soused nenápadně hází ty starostlivé, soucitné výrazy, možná aniž by si to sám uvědomil.
"Naruto, nech toho," zahučel, když už to trvalo dvě vyučovací hodiny. "No, tak mě odmítla holka, no bóže. Však to není poprvý." Nedodal už ovšem, že je to za celou tu dobu, co se začal zajímat o dívky, teprve druhý případ, kdy mu některá řekla ne. A o tu první ani doopravdy pořádně nestál. Na rozdíl od Temari…
"Jo, jasně. Vždyť to nic není. Člověče, buď rád, že jsi včas poznal, co je zač," plácl ho Naruto povzbudivě po zádech a nasadil svůj obvyklý veselý tón, "s někým, kdo věří víc bůhvíjakým pomluvám víc než tobě, bys přece nechtěl chodit."
Sasuke se pousmál. Na Naruta byl vždycky spoleh, že svého kamaráda podrží, že v něm pokaždé najde oporu, ať už se jednalo o cokoliv. Proto byl také na rozdíl od Sasukeho příbuzných jediný, komu vyklopil hned na začátku, jak se věci mají.
"To ne, no. Ale… stejně bych rád dostal do rukou toho hajzla, co o mně ty věci prohlašuje," zamračil se Sasuke, aniž by vnímal, co jim zrovna profesorka Yuuhi vykládá o literatuře v období renesance, což bylo už samo o sobě divné, protože čeština ho vždycky bavila.
"Hajzla?" podivil se Naruto, "jak můžeš vědět, že to byl kluk?"
"Uvažuj," vybídl ho Sasuke otráveně, "jedinej důvod, kterej by někdo měl, aby sabotoval můj vztah s Temari, by byl ten, že by o ní stál on sám, nemyslíš? Takže to musel bejt kluk."
"Hmm… možná," připustil Naruto, ale obratem navrhl svému tmavovlasému příteli druhou verzi: "Anebo to taky mohla bejt holka, která stojí o tebe, víš. A chce, abys byl volnej, aby u tebe měla šanci."
Sasuke vyprskl smíchy: "To by mě ale musela balit, ne? O žádný takový nevím."
"Ne? Tak se rozhlídni," ušklíbl se Naruto. Nesporným faktem totiž bylo, že na Uchihu si brousila zuby podstatná část dívčí populace ve třídě, a některé z nich to ani nijak zvlášť netajily, naopak mu nadbíhaly, kde mohly. Sasuke si na to ale za ta léta tak zvykl, že už to teď skoro nevnímal.
"Hmm, super," ucedil Sasuke koutkem úst, protože Kurenai se krátce káravě podívala jejich směrem, aby je umlčela, brzy ale zase odvrátila svou pozornost jinam. "Byl bych radši, kdyby to byla ta první možnost," prohlásil pak k Narutovi tiše, "protože kdybych to zjistil, tak klukovi bych aspoň mohl rozbít hubu. Holce ne."
"Tak třeba můžeme ty teze zkombinovat," prohodil Naruto žertovným tónem, "byl to kluk, kterej o tebe stojí!"
"Ty vole, Naruto, ty seš úplnej Sherlock," přiznal Sasuke blonďákovi s předstíraným obdivem, "že mě to hned nenapadlo!"
"Problém vyřešen," zahihňal se Naruto, načež na sebe oba pohlédli a vybuchli smíchy.
"No tak, pánové!" napomenula je trochu dotčeně Kuranai, "dávejte přece pozor." Sasuke i Naruto se okamžitě zatvářili kajícně, a aby projevili aspoň hrstku dobré vůle, celých následujících pět minut do zvonění se skutečně věnovali výkladu Dantova Pekla. Díky Narutovi nebyl pro Sasukeho návrat do školy přeci jen tak strašný, jak se obával, když se včera večer rozhodoval, jestli nemá raději zapéct. Nakonec došel k názoru, že si výpadek nemůže dovolit. Ne kvůli učivu, ale kvůli pověsti. Kdyby totiž náhodou Temari zjistila, že ho její odmítnutí rozhodilo natolik, že nebyl následující den schopný jít do školy, totálně by se shodil. A to přece nemohl dopustit. Nakonec… bylo to lepší, protože ve třídě byl ve společnosti lidí, což jeho myšlenky aspoň částečně rozptylovalo, než kdyby seděl sám doma a užíral by se tím. Nejlepším lékem v těchhle situacích byly nové zážitky, nějak se zaměstnat.
"Nepodniknem teď o víkendu něco?" navrhl proto Narutovi o přestávce, když se vraceli z toalet, "nechce se mi bejt doma."
"Hmm, rád bych, hele, ale jedeme s našima zase na lyže," povzdechl si Naruto, "jako by si třeba nemohli vzít dovolenou přes tejden! Pěkně mě to sere, jsem chtěl jít na ten koncert. Doufám, že mi pak o něm budeš vyprávět."
"To těžko, já tam totiž nepůjdu," prohlásil Sasuke podivně bezbarvým hlasem. Neměl v nejmenším úmyslu tam jít a potkat se s Temari. Věděl ale, že v tom případě mu nezbyde nic jiného než strávit víkend v kruhu rodinném, protože ten koncert pořádala v jeho generaci poměrně oblíbená skupina, takže nikdo jiný z jeho přátel si takovou událost pravděpodobně nenechá ujít. Naruto znal svého přítele natolik dobře, aby dokázal odhadnout důvod Sasukeho nechuti, takže se ho radši na nic nevyptával a honem odvedl řeč jinam.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Suki Ashikaga Suki Ashikaga | Web | 12. července 2014 v 11:31 | Reagovat

pche, jen ať si Temari třeba chcípne, hlavně ať už si SasUke uvědomí, že je prostě teplej :D

krásně se nám to vyvíjí, jen tak dál :3

2 Ivanitko Ivanitko | Web | 12. července 2014 v 19:36 | Reagovat

[1]:Díky, SasUke má poměrně dlouhé vedení.

3 Ryunka Ryunka | E-mail | Web | 13. července 2014 v 23:51 | Reagovat

Naruto, ani nevíš, jak blízko pravdě je ten tvůj nejapný vtípek...
Snad Sasuke brzy vystřízliví - jak se takhle upíná na holku, která tak snadno uvěří něčemu, co jen tak mimoděk zaslechla, to není dobré...
No uvidíme, jak dlouho to Sasance potrvá, než mu sepne...

4 Ivanitko Ivanitko | Web | 14. července 2014 v 0:54 | Reagovat

[3]:Temari se ukázala jako trošku unáhlená.

5 Kumi Kumi | 15. července 2014 v 20:26 | Reagovat

Stejně je divný, si i jen přečíst si o tom, že nějaký kluk (omg Sasuke ke všemu :D) je z toho tak rozhozený... :D Je to k němu takové zvláštní o.o
A čekala jsem u Madary něco jinačího, no :< ... :-D
Hlavně jsem zvědavá, na kolik kapitol se celý příběh vlastně vyšplhá, po zhlédnutí traileru to vypadá na hoodně moc :D

6 Ivanitko Ivanitko | Web | 15. července 2014 v 21:46 | Reagovat

[5]:Kluci rozchody a odmítnutí taky prožívají. Nejsou to žádní balvani bez citů. Můžu se zeptat, co jsi čekala, že by mělo být s Madarou? Zajímá mě čtenářská fantazie.

7 Kumi Kumi | 16. července 2014 v 19:13 | Reagovat

[6]: Doufám, že jsem si to jen chybně nemyslela, ale čekala jsem větší vyřešení toho, co Shisui šeptal Madarovi o.o ... A čekala jsem nějakou jejich akci no :D

8 Ivanitko Ivanitko | Web | 16. července 2014 v 20:39 | Reagovat

[7]:Třeba bitku, že? :3 No nic byla to jen taková malá lež s výhodou pro Madaru.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.