Získat srdce lva XI. - Zapomenutá sázka

17. července 2014 v 7:00 | Ivanitko + Smajli |  Získat srdce lva
Sasuke si doma pěkně lebedí a ani mu nepřijde na mysl, že by měl dovádět někde na koncertu. Itachi mu to starostlivě připomene a nejmladšímu Uchihovi nezbyde nic jiného než opustit teplo domova a vydat se ven čelit mrazu.


Sakra, Shisui nestačil uhýbat před množstvím úderů, které se sypaly ze dvou směrů. Už jich pár koupil, ale nemínil se vzdát, ne dnes. Jeho protivníci útočili a nehráli podle pravidel. Bude muset přitvrdit, když se mu předtím nepodařilo jim to rozmluvit, nechá promluvit něco jiného. Chytil mladíka za zápěstí a smýkl s ním do boku. Rozplácl se v závěji. Věnoval příliš mnoho pozornosti menšímu z nich. Když se pohledem vrátil, zjistil, že se k němu velkou rychlostí blíží pěst. Nestihl uhnout a dostal bolestivě do čelisti. Spadl na zem, kde se bolestivě uhodil
o patník. Přes oko mu teklo něco teplého. Mátožně se pokusil vstát, ale byl nakopnut do boku. Před dalším útokem se mu podařilo uhnout. Snažil se co nejrychleji posbírat. Chytil paži toho většího a zkroutil mu ji za zápěstí, až to křuplo. Zřejmě mu ho zlomil. Pak se rozmáchl
a hlavou mu udeřil o blízkou zídku. Muž se omráčeně sesunul k zemi. Ještě se nestačil vzpamatovat a druhý útočník mu skočil na záda a začal ho škrtit. Přidušeně hekl a snažil se vyprostit ze sevření. Přehodil toho zmetka přes záda a oplatil mu stejnou minci. Tělo pod ním ochablo. Neuškrtil ho. Mátožně vstal a ohmatal si krvácející obočí. Snad to nebude na šití. Tuhle práci mu byl čert dlužen. Kulhavě urychleně odešel z místa činu, nebude čekat, až se ti dva týpci posbírají.
S povděkem zaznamenával blížící se bytovku. Zapadl dovnitř bytu, pověsil bundu a šel rovnou do koupelny. Zhodnotil svůj zjev v zrcadle. Vypadal příšerně. Opuchající roztržené obočí, zakrvácená půlka obličeje a bolestivě naražená čelist. Už se nedivil, že si ho kolemjdoucí, které potkal, tak podivně prohlíželi. Odhodlal se a začal si oplachovat ránu studenou vodou. Štípalo to jako prase. Uslyšel přibližující se kroky.
"Shisuii, už jsi doma? Pane Bože, jak to vypadáš?!" zděsil se Izuna a otočil Shisuie směrem k sobě, aby si ho mohl pořádně prohlédnout. "Co jsi dělal?" zeptal se starostlivě.
"Nic," hlesl jeho syn a uhnul pohledem.
"Zase zapíráš pravdu. Přiznej se!" tlačil. "Co se stalo?" Ustaraný tón hlasu se nedal přeslechnout. I když ho Shisui naštval, tak to byl pořád jeho syn. Měl o něj starost.
"Jen jsem se nepohodl s jedním kamarádem. Nic vážného," usmál se bolestivým úsměvem. Čelist se začínala dobře ozývat.
"Když to říkáš." Moc se mu odpověď nezdála, ale lámat to přes koleno nechtěl. "Pojď do kuchyně, vydezinfikuji ti tu ránu na obočí." Odvedl ho a usadil na židli, ze skřínky si podal krabici s léky, obvazy a podobnými věcmi. Vyhrabal Jodisol a navlhčil jím gázu. Přitiskl ji na otevřenou ránu. Shisui sebou cukl a tiše zasyčel. Tohle už nebyla voda. Myslel, že mu to vyžere díru do lebky. Izuna nehledě na jeho reakci pokračoval v ošetřování. "Na šití to není. Ještě ti to zalepím." Vyhrabal z krabice tu největší náplast, kterou tam našel.
"Tati, vem si, prosím tě, tuhle," podal mu o notný kus menší. Nechtěl vypadat, jakoby nejmíň přišel o oko.
S povděkem přijal nabídku o uvaření čaje a pytlík mraženého hrášku. Byl rád, že otec už nebyl naštvaný. Mohl si za to sám a patřičně si za to nadával, ale zase na druhou stranu něco získal. Něco moc příjemného.
~~~
Sasuke strávil sobotní dopoledne a část odpoledne četbou. Knížky měl rád, takže si z Itachiho sbírky vypůjčil Jamese Herriota a po přečtení několika kapitol musel uznat, že to byla vynikající volba. Deníkové záznamy veterináře z anglického Yorkshiru v předválečném i poválečném období byly napěchované humorem a obětavostí. Bylo to přesně to, co potřeboval, aby zabránil chmurným úvahám opanovat jeho mysl, a lépe tak snášel odloučenost od svých přátel, kteří se chystali na pořádaný koncert. Jistě, ne že by byl úplně sám, kdyby koneckonců chtěl, mohl třeba požádat Itachiho, aby si zahráli nějakou stolní hru, protože jeho starší bratr mu málokdy dokázal říct ne. Jenže Itachi zase pracoval na nějakém projektu a Sasuke ho nechtěl rušit. A už vůbec s tím nechtěl otravovat rodiče, protože ti se přes víkend většinou starali o to, co přes pracovní týden nestíhali - tedy péči o dům. Fugaku opravoval rozbitou zásuvku v obývacím pokoji a Mikoto pobíhala z místnosti do místnosti, utírala prach, luxovala a vůbec cídila každý kout. Takže se Sasuke radši rozhodl zabavit sám. Bylo asi pět hodin, když si šel do kuchyně pro skleničku vody a v chodbě narazil na Itachiho.
"Pozdravuj ode mě pak Shisuie, jo?" nabádal ho dlouhovlasý Uchiha.
"Cože?" podivil se Sasuke tomu přání, protože neměl nejmenší ponětí, o čem to jeho bratr mluví.
"No Shisuie. Jdete spolu na ten koncert, ne?" nadzvedl Itachi obočí.
"Cože?" zopakoval Sasuke nepříliš inteligentně, jelikož mu to pořád nedocházelo. "O čem to proboha meleš?"
"No přece… kvůli tý sázce minulej tejden, ne? Jak musel políbit Madaru. Říkal, že za to platíš ty lístky na koncert," připomněl mu Itachi polopatě.
"Jo!" pleskl se Sasuke do čela, jak mu to konečně docvaklo, a okamžitě se začervenal, protože to samozřejmě nebyla pravda. "No… jasně. Jasně, budu ho pozdravovat."
Itachi si ho ještě chvilku se skousnutým rtem podezíravě měřil, až to Sasukeho donutilo uhnout očima. Starší Uchiha si krátce odkašlal: "Ty, bráško, nechtěl bys mi… třeba něco říct?"
"Ne," vyhrkl Sasuke, ale zrak se k němu zvednout neodvážil, "jen jsem… zapomněl jsem na to, víš. Už abych vyrazil, musím Shisuie nejdřív vyzvednout." Místo plánované cesty do kuchyně tedy vyrazil zpátky do svého pokoje, hlavně aby unikl Itachiho zpytavému pohledu. "Kruci," zaklel sám pro sebe. Takže teď dokonce ani nemůže zůstat doma, protože má jít teoreticky s bratrancem na koncert. Tomu se říká smůla. Sasuke na sebe s povzdechem hodil trochu reprezentativnější oblečení, černé, záměrně na několika místech roztřepené džínsy, modré tričko a tmavou mikinu. Neměl absolutně to nejmenší ponětí, kam se až do pozdního večera zašije. Přesto seznámil rodiče s falešným programem a s jejich požehnáním vypadl v půl šesté z baráku. Venku už byla celkem slušná tma a taky solidně mrzlo. Letošní zima byla opravdu hodně studená, ještěže už byla polovina února. Snad bude počasí v březnu trochu přívětivější. Sasuke se vydal nazdařbůh ulicí a připadal si skoro jako bezdomovec, neměl kam jít. Jistě, mohl si sednout do nějaké kavárny, ale zavírací doba těchto podniků se pohybovala v době ještě před skončením koncertu, takže by pak stejně musel bezcílně bloumat po městě, což se mu nechtělo. Samozřejmě že nejlepší by bylo ulít se k nějakému kamarádovi, ale Naruto byl na horách a všichni ostatní na té zatracené kulturní akci. Když zahýbal za roh, osvítil Sasukeho nápad. Proč prostě nezavolá tomu, kdo byl za jeho momentální stav zodpovědný? Třeba bude Shisui doma. Neváhal tedy svoje myšlenky proměnit v činy a vytáhl z kapsy mobilní telefon. Našel v kontaktech jméno svého bratrance, stiskl zelené tlačítko a přiložil si mobil k uchu.
.
Shisui zevlil v koupelně. V kuchyni sebral novou náplast a před zrcadlem se snažil zbavit té staré. S tichým nadáváním se mu to podařilo. Na lepivé ploše bylo hodně vytrhaných chlupů z obočí, na jeho vkus až moc. Prohlížel si ránu, zatáhla se pěkně. Zrovna umísťoval novou, když se z jeho pokoje ozvalo tlumené vyzvánění. Kdo mu může proboha volat? Jestli to bude zase on, tak to nebude brát. Rychle přeběhl byt a z pracovní desky stolu zvedl vyhrávající přístroj. Odechl si, byl to Sasuke. Přijal hovor.
"Ahoj Sasuke, děje se něco?" Nenapadalo ho, proč by mu tak navečer volal.
.
"Jo, to teda děje," ujistil ho Sasuke, a protože docela hnusně foukalo, uchýlil se do závětří jedné telefonní budky, která stála na nároží jako připomínka dob minulých, protože z ní už dnes, v době mobilů a e-mailů, nikdo nevolal. Ale možná tam taky zůstala proto, aby v případě nutnosti byla možnost zavolat z ní na bezplatné linky, tedy hasiče, záchranáře a policajty. "Kvůli tý tvojí pitomý výmluvě minulej tejden musím teď předstírat, že jsme spolu na koncertě. A na ten jít nechci, protože… no prostě se mi tam nechce. Jenže tak nějak nemám kam jít, tak mě napadlo, jestli nejsi doma," vysvětlil mu Sasuke obratem svojí svízelnou situaci.
.
Shisuiovi zacukaly koutky a pak se musel nahlas rozesmát. Úplně na sázku zapomněl a už vůbec ho nenapadlo na to myslet. Tak nějak to vypustil z hlavy, ostatně jako jiné méně důležité věci a tohle byla jedna z nich. "P-promiň," omlouval se mezi výbuchy smíchu, "vůbec mě nenapadlo, že bychom měli v té habaďůře pokračovat. Samozřejmě ti poskytnu azyl. Dojdi, jsem doma." Raději ukončil hovor. Přišlo mu to strašně směšné. Kdo ví, jak dlouho chodil po venku.
.
"Debil," zavrčel Sasuke na bratrancovu adresu a schoval telefon do kapsy. Jemu to zas až tak vtipné nepřipadalo. Trochu úsměvné možná, ale že by se musel chlámat smíchy, to zrovna ne. Koneckonců to byla Shisuiova vina. S nechutí tedy vyšel z relativního bezpečí chráněného prostoru budkou a okamžitě se do něj opřel vítr. Ještěže Shisui nebydlel nijak daleko, dvacet minut chůze se dalo přežít. Snad cestou někde neumrzne, umřít v závěji nebyla zrovna smrt, kterou by si pro sebe představoval.
.
Usmíval se jako měsíček na hnoji. V kuchyni postavil vodu do varné konvice. Beztak bude zmrzlý na kost, protože zhodnotil teplotu na venkovním teploměru jako vražednou. Nachystal dva hrnky. Sobě klasiku stříbrný a pak se chvíli přehraboval v pytlíkových čajích svého otce. Měl rozdělaných spoustu krábek. Nechápal, vždyť aroma musí úplně vyvětrat, než to všechno vypije. Po chvíli otevírání a očuchávání našel, co hledal - třesně. Věděl, že je má Sasuke rád, třeba ho to alespoň potěší. Měl čas přemýšlet nad černovlasým Adónisem, který se právě prodíral mrazivým večerem k němu.
.
Sasuke cestou přemýšlel, jak je možné, že se vůbec mohl do téhle situace dostat. Nemyslel teď konkrétně jenom tu dementní sázku, kvůli které nemohl zůstat doma, ale tak, celkově. Nikdy by byl neřekl, že nastane den, nebo teda spíš večer, kdy nebude moci sehnat žádného kamaráda, takže jedinou záchranou bude bratranec. Neuvěřitelné. I když faktem bylo, že by se určitě někdo našel, kdyby zkusil obvolat všechny své kamarády. Jenže by nepochybně musel vysvětlovat, proč není mezi ostatními na koncertě, což se mu doopravdy nechtělo. Ani Shisuiovi nehodlal říct pravý důvod, pokud se bude ptát. Konečně stanul před příslušnou bytovkou a odhodlaně stiskl zvonek s nápisem Uchiha.
.
Rozdrnčel se zvonek od hlavních dveří. Přes kecafon si ověřil, že je to Sasuke, a bzučákem ho pustil dovnitř. Ještě skočil do kuchyně zalít čaj a pak stepoval za dveřmi bytu, když slyšel přibližující se kroky. Otevřel a usmál se na svého bratrance, který se netvářil moc nadšeně. "Nazdar, pojď dál," pozval ho dovnitř a zavřel. "Neumrzls?" Řečnická otázka, kdyby zmrzl, tak by tu nestál.
.
"Jo, umrzl, to, co vidíš, je můj duch," odsekl Sasuke, spořádaně si zul boty a bundu pověsil na věšák v chodbě. Napadlo ho, že by ale možná měl být trochu přívětivější, protože i když ho Shisui do téhle situace dostal, aspoň mu solidárně poskytl přístřeší. Bez něj by mu nezbylo nic jiného než přidat se k ostatním bezdomovcům na hlavním nádraží. Uvolnil tedy obličejové svaly do přátelštějšího výrazu a vděčně se na bratrance pousmál: "Dík, žes mi píchnul."
.
To možná později, pomyslil si Shisui. "Není za co, v podstatě za to můžu já a moje upovídaná pusa. V kuchyni na tebe čeká čaj. Úplně cítím, jak z tebe sálá chlad, až se mi z toho dělá husina na zádech." Otočil se, přešel k lince, kde vytáhl pytlík s čajem z horké vody. "Jak dlouho jsi tam venku pobíhal? Vypadáš fakt zmrzle." zeptal se ze zvědavosti. "Cukr nebo citrón?" nabídl, když před Sasukeho postavil hrnek a sám se posadil naproti.
.
"Jen citron, nesladím. Díky," hlesl Sasuke a musel uznat, že byl jeho bratranec celkem prozíravý, horký čaj nepochybně zabrání možnosti, že by ho zradil imunitní systém. No, rozhodně to od něj bylo milé. "Vlastně moc dlouho ne," odpověděl na Shisuiovu otázku, zatímco si do šálku vymačkal trochu šťávy ze žlutého citrusu a zamíchal, "ale stejně bych ocenil, kdyby už přišlo jaro. V zimě se nedá nic pořádně dělat." Párkrát foukl do hrnku, aby si nespálil jazyk, než malinko usrkl a po otestování chuti mu v tmavých očích živě zajiskřilo. Třešňový čaj měl nejradši.
.
Shisui s potěšením zaznamenal jeho povznesenější náladu, když okusil horký nápoj. S tvářemi zčervenalými od mrazu vypadal neskonale roztomile. "To je pravda, ale každé období má něco do sebe." Na chvíli se odmlčel, aby mohl upít ze svého šálku. "Vyhodil tě beztak Itachi. Ten jediný o tom věděl. Pokud ses teda nikde nepochválil," zazubil se. "No jo, ale to budeš muset dojít domů tak nejdřív v jednu, pokud tady nechceš přespat," dedukoval dál nad jejich problémem.
.
"No, to teda nevím, v čem bych se měl v tomhle případě chválit," ušklíbl se Sasuke, ale do očí se Shisuiovi nepodíval. Jen oni dva věděli, co bylo skutečně předmětem sázky, a mladší Uchiha se k tomu nechtěl moc vracet. "Hmm, to je v prdeli," poznamenal pak v návaznosti na bratrancův poslední úsudek, "snad do tý doby vydržím neusnout, jsem dneska nějak grogy. Ale budu muset, protože tu stejně nemám věci na spaní. V nejhorším mě vzbudíš. Mimochodem, kde je strejda?" Uvědomil si zvláštní ticho v bytě.
Shisui si představoval tu skvělou možnost ho tu mít celou noc a nejlépe ve svojí posteli. Stačilo by ho jen nějak přesvědčit. "Jako spaní není problém. Nějaký ty věci ti půjčím. Zas takové tintítko nejsi, aby ti moje oblečení padalo." Na chvíli se odmlčel a přemýšlel, kam že to otec jel. "Taťka je se strýcem Madarou na nějakém školení, vrátí se až zítra odpoledne." Vstal a postavil dopitý hrnek do dřezu. "Proč jsi vlastně nešel na ten koncert? Bylo by to pro tebe jednodušší a já bych si už něco vymyslel, kdyby se Itachi ptal."
.
Sasuke se nepostřehnutelně zamračil. Věděl, že na tu otázku dojde, v poslední době vůbec zjišťoval, že je jeho bratranec nějak přehnaně zvědavý. Nehodlal se mu svěřovat se svými pohnutkami, takže pouze zopakoval to, co mu řekl už do telefonu: "Nechtělo se mi tam." Aby ho odradil od dalšího šťourání v tomto tématu, chytil se poskytnuté informace: "S Madarou na školení, jo? Seš si jistej, že se oba vrátí živí? Na koho sázíš, že to dřív nevydrží s nervama?" On sám by s Madarou určitě nepřežil ani jedno odpoledne.
.
Shisui se zamyslel. Docela otce litoval, hlavně když mu tak zavařil. "No, nevím. Taťka to bude mít těžký. Mají to se strýčkem ve firmě v poslední době trochu napjaté. Chtějí se od sebe odtrhnout. Tak doufám, že dojedou oba v celku. Hlavně, aby neměli pokoj dohromady, ale jak znám Madaru, ten nemá problém si připlatit za samostatný pokoj." Na koncert se ho už nechtěl vyptávat, jen by ho popudil a to by k ničemu nebylo. "Co budeme dělat? Jsi návštěva, tak si můžeš vybrat. Ještě je trochu brzo jít spát, i když za okny je tma jako v pytli," konstatoval starší Uchiha a opřel se o linku.
.
"Kecáš, fakt?" podivil se Sasuke, pro kterého byly separační úmysly jeho strýců novinkou, "no tak to radši nechci vidět, jak budou pak vypadat rodinný vztahy. Ještě že taťka je u policie, nedovedu si představit, co by bylo, kdyby měli tu firmu všichni tři." I když pravdou zůstávalo, že Fugaku navzdory tomu, jak působil, nebyl zas až tak ambiciózní. Totiž, jasně, tvrdě své syny tlačil k tomu, aby z nich něco bylo, ale sám se nikdy nikam nedral. Možná i právě díky jeho nezištnosti ho minulý měsíc povýšili. "Hmm, já nevím, mně je to celkem jedno," pokrčil Sasuke rameny v reakci na Shisuiovu pobídku, "něco navrhni a já si vyberu."
.
V hlavě se mu rodil smělý plán, jak zabavit Sasukeho, ale musí mu nabídnout i něco jiného, aby to nebylo moc okaté. "Můžeme si zahrát piškvorky, možná ještě někde vyhrabu čtverečkovaný papír, nebo něco na konzoli, ale když ti to minule tak šlo, tak nevím, a nakonec se můžeme podívat na nějaký snímek v noutbůku. Záleží na tobě." Víc mu nabídnout nemohl, protože jeho samotného už nic nenapadalo.
.
"Néé, piškvorky néé, v těch mě vždycky brácha porážel," zděsil se Sasuke naoko, "to už radši karty, tam mám aspoň nějakou šanci. Nebo se můžem mrknout na nějakej ten film, to je nenáročný, akorát u toho asi usnu. Co tam máš?" Ve své momentální náladě by asi nejvíc ocenil buď komedii, nebo naopak horor. Obojí mělo něco do sebe. U komedie se člověk mohl zasmát a u hororu sice ne, ale při jeho sledování se mu zase zdály jeho vlastní problémy nepodstatné.
"Z hlavy ti neřeknu, co mám v noťasu. Pojď ke mně do pokoje, já ho nažhavím a podívám se," vyzval bratrance. Oba přešli do Shisuiova pokojíčku. Jeho majitel zapadl do židle na kolečkách a probudil notebook z režimu spánku, takže rychle naběhl. Chvíli klikal a pak prohodil Sasukeho směrem: "Moc toho tu nemám. Nějaký hororový masakr, animovaný film o Vlčích dětech a pár kousků… porna. Jestli si na to troufáš?"
.
"No, tak to dík, v pornu se určitě dočkám nějakýho super příběhu," zasmál se Sasuke a nahlédl svému bratranci přes rameno. Divil se, že má staženo tak málo filmů, on sám jich měl v noťasu aspoň deset. Pravda, Itachi ho za to peskoval, že to zpomaluje výkon a kdesi cosi, ale marná sláva, nechtělo se mu to pokaždé stahovat znovu, když se k některému chtěl vrátit. "Hmm, tak tam dej ten horor," prohodil nakonec, a jak měl obličej blíž k tomu Shisuiovu, kývl hlavou k náplasti na jeho obočí: "Co se ti vlastně stalo?"
.
"Jsem se nepohodl s kámošem," prohodil na půl úst Shisui, dál to nerozvíjel a věnoval se hororu. Přestavoval si to moc růžově, alespoň ho bude mít vedle sebe. Rozjel film, upravil hlasitost a nastavil monitor tak, aby na něho pohodlně viděli oba dva z postele. "Nedáme si něco na chroustání? Udělal bych třeba popkorn?" zeptal se. Rád při sledování filmů do sebe něco ládoval.
.
"Udělej, co chceš," zívl Sasuke. Neměl sice zatím hlad, ale lepší než drátem do oka. Navíc mu při těch hektolitrech krve, které podle bratrance film sliboval, stejně nakonec určitě vyhládne. Na rozdíl od Naruta neměl s horory problém a jeho žaludek zůstával na svém místě i při těch nejnechutnějších scénách. Ne že by na nějaké ty masakry musel koukat ob den, ale jednou za čas to nezaškodilo. "Mám ti pomoct?" napadlo ještě Sasukeho, že by měl projevit nějakou aktivitu.
.
"Není třeba. To zmáknu sám. Začni se koukat, já za chvilku přijdu," oznámil a vytratil se směr kuchyň. Snad tam někde něco vyšťourá. Nebyl nakupovat, takže vůbec neměl přehled, jestli bude mít co nabídnout svému hostu. Při prolézání skříněk žádný popkorn nenašel. Zato vyhrabal pytlík solených brambůrků. Pokud si dobře vzpomínal, schoval je tam minulý měsíc. Ještě se hrabal za moukou, kde by měl být další paprikových. Nebyl žádný somár, jenom otec byl většinou rychlejší, tak si to občas pojistil malou schovkou. Nasypal lupeny do misek a vracel se k pokoji, odkud se ozýval ženský jekot a střelba z brokovnice. Zhasl a strčil Sasukemu pod nos jednu z misek.
.
"Dík," zahučel Sasuke, aniž by zdvihl oči od obrazovky notebooku, a aby se neurazil, vložil si pár čipsů do pusy, načež zaujal poněkud pohodlnější pozici, tedy vleže na břiše, s bradou podepřenou dlaní. Protože byl od přírody trošku neposedný a kromě spánku vydržel jen málokdy v úplně klidné poloze, netrvalo dlouho, a aniž by si to sám uvědomoval, zkřížil kotníky, pokrčil nohy v kolenou a lehce jimi začal pohybovat. Děj nebyl příliš zajímavý, zápletka odpovídala klasickým béčkovým hororům, které stavěly spíše na efektně stříkající krvi a roztrhaných vnitřnostech než na psychologickém napětí. Ale jako oddechovka se to dalo, člověk při tom aspoň nemusel přemýšlet.
.
Shisui se posadil normálně, opřel se zády o zeď a využil své pozice. Víc než na film se díval na Sasukeho pozadí, které se v každém jeho pohybu zhouplo. Nejraději by vztáhnul ruku a sáhnul na každý kousek jeho těla. Nakonec byl nucen odtrhnout pohled, nějak nebezpečně se oteplilo a určitě to nebylo jen vydýchaným vzduchem. Začal chroustat brambůrky a sledovat film, který se blížil ke konci. Ještěže tak moc se v takových řežbách nevyžíval, proto taky nedisponoval extra výběrem. Byla to spíše náhoda, že něco takového měl zrovna staženého. Běžely závěrečné titulky. Vstal a stopl film a následně zavřel okno přehrávače. "Co teď, už je po desáté večer, takže všechny dětičky šly spát. Co ty, Sasuke, spánek nebo něco jiného?"
.
"Hmm, popravdě bych nejradši ten spánek," zívl znovu Sasuke, jako koneckonců několikrát během celého filmu, "ale obávám se, že jestli se mám dneska… no… nebo teda respektive spíš zítra… dostat domů, tak ještě ty tři hodinky musím nějak vydržet. Mohli bysme dělat něco nenamáhavýho, třeba si jen povídat, protože nějak nejsem ve stavu, kdy bych byl schopnej produktivnější činnosti, která by vyžadovala hlubší mozkovou činnost." Hlavně se nějak zabavit, aby nemusel myslet na to, jak jinak mohl prožít dnešní večer, kdyby nebylo toho zatracenýho bastarda, co mu zničil vztah, dřív než mohl vlastně pořádně začít. Ach jo. Ale tak Shisui kromě toho, že se v posledních pár týdnech choval trochu divně, nebyl zas až tak špatnej společník.
.
Do jedné hodiny se toho dalo ještě hodně stihnout, stačilo by k tomu jen jediné, Sasukeho pozitivní přístup, a jak z vlastní zkušenosti věděl, tak to s ním nebude jednoduché, aby přistoupil na to, co měl v plánu. "Sledování péčka by se za hlubší mozkovou činnost určitě považovat nedalo. Co ty na to, Sasuke? Budeš se dívat nebo se moc stydíš a půjdeš spinkat jako vzorný chlapeček?" poškádlil ho. Snad má stažené i něco hetero, protože jak se silně tušil, s gay pornem by u bratrance neuspěl.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nikisha nikisha | 17. července 2014 v 7:57 | Reagovat

hmm...ten shisu ma teda plany zajmala by me itachiho reakce to mu asi neprojde :-D

2 nikisha nikisha | 17. července 2014 v 8:00 | Reagovat

jinak super povidka :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

3 Kumi Kumi | 18. července 2014 v 20:34 | Reagovat

Tohle byla děsně fajn kapitola :3 Četlo se mi to  moc dobře a jen mi bylo líto, že se to pak utlo ToT Takže doufám, že příští kapitola bude bombová :3

4 Ivanitko Ivanitko | Web | 18. července 2014 v 21:51 | Reagovat

[1]:Díky, za zájem o povídku.
[3]::3 možná bude.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.