Získat srdce lva XIII. - Vyznání a hloupé prořeknutí

24. července 2014 v 7:01 | Ivanitko + Smajli |  Získat srdce lva
Sasuke právě prožil nejlepší kouření za celý svůj dosavadní život. Co bude, ale nyní? Jak se bude chovat k Shisuiovi, když ví, že je na kluky.


Sasuke potřeboval nějakou dobu na vzpamatování, jeho tělo nebylo schopné zvládnout takový nápor slasti s racionálně uvažující myslí. Těžce a mělce oddechoval, než po tom překvapivě silném zážitku mohl začít zase vnímat okolí, a tedy i otázku svého příbuzného. Do tváří se mu nahrnul příval krve, co na to měl ksakru asi tak říct? Že to bylo nejlepší vykouření, jaké kdy zažil?! To mu přece nemohl přiznat. Vlastně to jen těžko přiznával i sám sobě. Jak bylo vůbec možné, že nejlepší orální sex, který dosud měl, mu poskytl kluk? A co víc - bratranec?! "D-dobrý…" brouknul zdánlivě lakonicky, ale do očí se Shisuiovi styděl podívat.
.
Shisui s úsměvem sledoval, jak se snažil dostat všechny své funkce do normálu. Muselo to pro něho být naprosto skvělé, jinak by to s ním takhle nezamávalo. Ruku položenou na hrudníku mladšího klouzavým pohybem posunul k jeho tváři a přejel po linii spodní čelisti. Škoda, že v místnosti bylo tak málo světla, chtěl si prohlédnout Sasukeho tvář, ale díky tmě viděl jen omezeně. Péčko dávno skončilo a notebook se sám vypnul. V pokoji bylo ticho, až na zpomalující se nádechy obou mladíků. "Dobré, to je za tři. Nemyslel jsem, že jsi tak náročný," řekl veselým tónem hlasu.
.
Sasuke Shisuiovu ruku odstrčil, aby se mohl zvednout do sedu, natáhnout si spodní prádlo a zapnout si džíny. Obnažený se totiž cítil podvědomě zranitelný. Navíc s tím, jak dohasínala opojná moc orgasmu, se dostavovaly čím dál větší rozpaky. Sám si nebyl jistý, jestli toho, co se stalo, lituje, nebo ne. Jistě, bylo to skvělé, možná víc než skvělé, po fyzické stránce. Jenže… do prkýnka, dopustili se incestu! Tohle ale teď nedokázal s Shisuiem řešit, prostě to nešlo. Místo toho se ve tmě na svého bratrance upřeně zadíval, a aniž by nějak komentoval jeho poslední poznámku, nečitelným hlasem se zeptal na to, co mu právě došlo: "Proč jsi mi to neřekl?"
.
Shisuie zklamaně bodlo u srdce, jakmile ho Sasuke odstrčil. Tak nějak mu docházelo, že pro něj bratránek není jen objekt sexuální touhy, ale cítil i něco víc. Něco hřejivého se rozlévalo v hrudníku, ale nemělo to dlouhého trvání. Rozum mu okamžitě ukázal pravou tvář situace. Sasuke o něj nikdy nebude stát. Sebevědomí z výšin kleslo na samé dno. Zhoupnutí postele ho donutilo zvednout zrak. Sasuke se oblékal, sám si decentně zastrčil ochablý penis za spodní prádlo. Otázka ho uvedla v otazníky. Asi trošku nepobral její význam. "Co? Nevím, co bych ti měl říct." Připadal si přibržděně.
.
Sasuke si svého bratrance chvilku beze slova měřil. Nebyl si jistý, jak si má předcházející událost vyložit, a hledal pro ni omluvy. Už dlouho nikoho neměl a Shisui nejspíš taky ne. Byla to jen… fyzická záležitost vyvolaná impulsy při sledování péčka. Nic jiného ho nenapadalo. Snažil se potlačit myšlenky na to, jak silné dojmy v něm jeho první zkušenost s mužem vyvolala, a zopakoval svou otázku poněkud konkrétněji: "Proč jsi mi nikdy neřekl, že seš buz… chci říct, že jsi na kluky." Ne že by měl s homosexualitou jako takovou problém, vždycky zastával názor, že do toho, co kdo dělá v posteli a s kým, nikomu dalšímu nic není, ale… u vlastní rodiny by docela rád věděl, na čem jednotliví členové jsou.
.
Aha, to chtěl vědět. "Abych pravdu řekl, tak spíš zastávám názor, že čím míň lidí to ví, tím lepší." Na chvíli se odmlčel a hledal ta správná slova. "Asi ode mě čekáš omluvu. Chápu, musel to být pro tebe šok. Vlastní bratranec se na tebe vrhne a… Promiň," hlesl zlomeně a zahleděl se na podlahu mezi bosýma nohama. Výjimečně nedokázal odolávat upřenému pohledu. Vůbec by se nedivil, kdyby s ním Sasuke už nikdy v životě nepromluvil a tohle poznání ho bolestivě zasáhlo. Kdyby se o tomhle dozvěděl Itachi, tak ho bez milosti zabije. Měl vždycky přehnaný ochranitelský pudy.
.
Sasuke se cítil malinko dotčeně, že mu Shisui nedůvěřoval natolik, aby se mu s tímhle svěřil. Jasně, nic mu do toho nebylo, ale stejně. Je to trochu převratná novinka, když spoustu let žijete v předpokladu heterosexuality u nějakého rodinného příslušníka a najednou zjistíte, že je to ve skutečnosti jinak. Snažil se tenhle fakt ale rychle vstřebat, být na kluky přece nebyla vada charakteru. Navíc ho překvapila Shisuiova další slova. Vlastně se trošku zastyděl, jelikož mu došlo, že má bratranec částečně pravdu. Vážně snad tu omluvu tak trochu čekal, protože faktem bylo, že to Shisui vyjel po něm, ne naopak. Ale on si to přece nechal líbit a taky… si to užíval. Nesl tedy stejnou část viny, no ne? Pomalu vydechl. Shisui vypadal tak nezvykle zkroušeně, že i kdyby chtěl, nedokázal by ho vypeskovat. Pravděpodobně i jemu docházelo, čeho se dopustili. Odkašlal si a poté prohodil lehkým konverzačním tónem: "No… trochu šok to byl, to musím přiznat. Ale… o nic přece nešlo, ne? Bylo to vlivem situace a… taky alkoholem. Nebudeme z toho dělat vědu a nikdo se nic nedozví. Co ty na to?"
.
Nevesele se zasmál. Sasuke ještě nepochopil, jak se věci mají. Zato Shisuiovi se všechno ujasnilo. Měl Sasukeho rád a nechtěl o něj přijít, ale pokud mu nyní přizná svoje city… tak se určitě stane něco nepěkného. Na druhou stranu by to mohl zakecat a bylo by po problému. Chtě nechtě to zkusil. Roztřeseně se nadechl: "Sasuke… nemůžu to jen tak přejít, protože já… já tě mám rád." Tak a bylo to venku. Sklonil hlavu ještě níž než předtím a čekal na verdikt.
.
"No jo, já tě mám taky rád," odtušil Sasuke poněkud nepřítomně, protože se momentálně víc zabýval tím, aby zjistil aktuální časový údaj, a tedy i potenciální návrat domů. Displej jeho mobilu ukazoval deset minut před půlnocí, ještě minimálně hodinku měl tedy rezervu. Význam Shisuiových slov mu došel až se zpožděním, byl ale tak absurdní, že ho zprvu považoval za vtip a zasmál se. "Ty máš fakt smysl pro humor," přiznal bratránkovi s pobaveným zavrtěním hlavy.
.
Nepřítomně si pohrával s prsty, lokty opřené o stehna. Samozřejmě že si Sasuke myslí, že je to žert. Byl proslulý svým popichováním a nejrůznějšími vtipy, ale dnes svá slova myslel smrtelně vážně. Bude to muset podat jasněji. "Sasu, mám tě rád, tak jak by se na bratrance neslušelo. Promiň… ale je to silnější než já," hlesl bolavým hlasem. Jestli se mu teď Sasuke vysměje a odejde, vůbec by se nedivil. V nitru ho svíral zvláštní pocit, který se mu vůbec nelíbil.
.
Něco v Shisuiově tónu donutilo Sasukeho přestat se usmívat. Ačkoliv kvůli tmě staršímu Uchihovi do obličeje neviděl, začínal tušit, že Shisui svoje tvrzení myslí pravděpodobně vážně, což ho šokovalo. Vytřeštil oči a naprázdno pootevřel ústa, jako by chtěl něco říct, nedostávalo se mu ale slov, takže je raději zase zavřel. Nějakou dobu mezi nimi panovalo trapné ticho, protože Sasuke vůbec nevěděl, jak by se měl zachovat. Kdyby to nebylo tak děsně postavené na hlavu, zcela určitě by Shisuiovi vmetl do tváře nějaký výsměch, ale ten zlomený bolestný hlas ho přiměl od této varianty upustit. "A-ha," vyhrkl naprosto neinteligentně, aby konečně prolomil to tíživé mlčení, ačkoliv v hlavě měl pořád naprostý zmatek, "no… ty vole."
.
Konečně to vzal na vědomí. Shisui nečekal fanfáry a bouchnutí šampusu. Neočekával vlastně nic. Co by mohl chtít po klukovi, který šel k němu domů s tím, že se jen hloupě vsadili a on nechtěl mrznout na ulici? Zvedl hlavu, aby mohl vyčíst alespoň nějaké emoce ze Sasukeho tváře. Temné stíny brázdily jeho obličej a nebyl schopen zjistit nic. "Pochopím, když mě ode dneška nebudeš chtít vidět, ale já bych…" nedokázal větu dokončit.
.
Sasuke se nepatrně zamračil, ne že by se zlobil, jen prostě neměl páru, jak má na něco takového reagovat. Nejenže je jeho vlastní bratranec na kluky, ale navíc po něm jede. To je vážně gól. Bylo na něj trochu moc převratných zpráv najednou. Trošku podrážděně pohodil hlavou, jak se mu v ní tak najednou vyrojilo tolik otázek a zmatku. Přiměl se soustředit na bratrancovu poslední poznámku. "Ty bys - co?" zeptal se bezbarvým tónem.
.
Shisui se nadechl a rychle něco tiše zadrmolil pod nosem. Nejspíš hodně potichu, protože Sasuke nevypadal, že by zaznamenal nějakou odpověď. Prostě mu to řekne a hotovo, co víc se může posrat, už teď to všechno viselo na nitce. Zprudka se otočil do boku, aby Sasukemu jakž takž viděl do obličeje. Svázal svůj pohled s jeho. "Ocenil bych, kdybys to se mnou zkusil… jako jít do vztahu," pronesl pevným hlasem s velmi zvláštním přízvukem.
.
"C-ože?" zakoktal se Sasuke a jeho oči se nepochybně ještě rozšířily. Tentokrát si vážně myslel, že se přeslechl. Copak už těch zvratů nebylo za jeden večer až příliš?! "Uvědom… uvědomuješ si vůbec, co říkáš?" nadzvedl obočí a bez problémů opětoval upřený kontakt s bratrancovýma tmavýma očima. Co proboha Shisui čekal, že mu na to řekne? Kdyby i odhlédl od toho nezměnitelného faktu, že byli příbuzní, on přece nebyl… gay. Nikdy ho ani nenapadlo pomyslet na to, že by si něco začal s klukem.
.
"Naprosto. Vím přesně, co říkám, i co ta slova znamenají. Jak pro mě, tak pro tebe… jen to prosím zvaž… já vím, že to zní divně, úchylně a kdoví jak ještě, ale nech si to projít hlavou a až si budeš stoprocentně jistý svou odpovědí tak mi ji řekneš, ať už bude jakákoliv." Měl nutkání vztáhnout k němu ruku a stisknout ho v náruči. Rychle tenhle nápad zavrhl, totálně by si pod sebou uřezal chabou, suchou větev zvanou naděje.
Sasuke se už už nadechoval, aby ho ujistil, že mu odpověď může dát rovnou tady a teď, protože se na ní nic nezmění, ale když viděl Shisuiův výraz, tak nějak mu ta slova uvázla v hrdle. Ježiši. To bylo vážně šílený. Jak si jen mohl myslet, že by chodil… s vlastním bratrancem?! Napůl očekával a snad i doufal, že Shisui konečně vykřikne něco jako: Dělám si prdel! Nemůžu uvěřit, žes na to naletěl!. Když se k tomu ale starší Uchiha neměl, znovu si odkašlal a uhnul pohledem. "No dobře, tak já… hmm… nad tím popřemýšlím," zamumlal, ačkoliv nechápal, proč mu něco takového slibuje, když stejně věděl, jak to skončí.
.
"Opravdu?!" Shisuiovi se nepatrně rozradostněně zajiskřilo v očích. Alespoň že ho neposlal do temných míst okamžitě. Takhle má malou, malinkou naději na úspěch. Bude ji opatrovat a posilovat. Musí Sasukemu ukázat, že o něj opravdu stojí. Šanci mu to předvést má jen do té doby, než ho tvrdě odmítne. Potom… už nebude co řešit.
.
Sasuke si povzdechl a promnul si spánky. Z toho všeho, co se dozvěděl, a zřejmě také z alkoholu, ho začínala bolet hlava. Krucinál, už si vážně připadal jako v nějaký mexický telenovele. Jenže tam po sobě aspoň nevyjížděli příbuzní, protože incest bylo velmi tabuizované téma. "No… tak já půjdu…" zahučel a vstal, aniž by se na svého bratrance podíval.
.
Překvapeně na něj vzhlédl, pak si uvědomil, že už bude určitě po půlnoci a Sasuke tudíž může jít domů. "Huh, jo, jasně. Pojď, vyprovodím tě." Vstal a vyšel z pokoje na chodbu ke dveřím. V bytovce bylo absolutní ticho, ani v okolí nebyl velký silniční provoz. Dům stál v okrajové obytné části. Počkal, než se Sasuke obleče, a otevřel mu dveře. "Tak čau," zahučel tiše.
.
"Ahoj," odtušil mladší Uchiha. Poněkud neochotně dodal: "A dík za azyl." Nepočkal ale, jestli mu na to bratranec ještě něco odpoví nebo ne, vlastně by se aspoň pro teď rád viděl daleko od něj. Strčil si ruce do kapes a s očima přimhouřenýma proti snášejícím se vločkám si razil cestu mrazivou zimní nocí. Už aby byl doma v posteli a všechno to mohl zaspat. Třeba se ráno probudí a zjistí, že to byl jenom poněkud zvrácený sen.
.
Tiše za ním zavřel dveře. Jako bez duše se odšoural do svého pokoje, kde se svalil na postel, nedávno je hostící při erotických radovánkách. Bylo mu těžko na hrudi, ale na druhou stranu ho rozechvíval pocit naplnění. Mohl na Sasukeho sáhnout a způsobovat mu slast. Mohl znovu okusit jeho jemná ústa. Mohl… co vlastně mohl? Ten okamžik před chvíli se mu zdál blízký i na míle vzdálený. Všechno ode dneška záviselo na tom, jak se mladinký Uchiha rozhodne. Nějak podvědomě tušil, že Sasuke měl sto chutí ho okamžitě odmítnout hned na místě, ale proč to neudělal? Ještě dlouho do rána se převaloval na posteli a jeho nálada stoupala a klesala podle toho, co si právě vybavil za vzpomínku. Psychickým vyčerpáním usnul v neklidném spánku.
.
Když se Sasuke konečně dostal domů, všichni už pochopitelně spali. Ještě že tak, neměl po tom všem náladu se s kýmkoliv z rodiny setkat. Snažil se tedy chovat co nejtišeji, když nejdříve ze všeho vklouzl do koupelny, aby si aspoň vyčistil zuby, protože na sprchu to už nevypadalo. Následně se přesunul do svého pokoje, oblékl si věci na spaní a s povděkem padl na lůžko. Ze všech sil se snažil nemyslet na to všechno, co se ten večer událo, ale bylo to nemožné. Neustále se mu v hlavě honily myšlenky na bratrancovu tvář, na jeho slova, kterými mu oznamoval, že ho má rád… a nikoliv jen v rodinném duchu. I když se za to styděl, občas se také vracel k té intimní chvíli, která mezi nimi proběhla, a při tom mu vždycky automaticky do tváří stoupla horkost. Nicméně úvahy o Shisuiových citech k němu převažovaly. Připadalo mu to tak neskutečné, tak absurdní, že jen stěží věřil tomu, že je to všechno pravda. A i kdyby byla… copak vážně mohl Shisui čekat, že si s ním něco začne? To přece nebylo možné, ať už z morálního hlediska, nebo zákonného. Navíc byl přece na holky! Nikdy v životě… až dodneška… s žádným klukem nic neměl. Jasně, ještě taky ten polibek minulý týden. Teď už chápal, proč se ho bratranec tak urputně snažil přimět k té sázce. Nyní to dávalo smysl, třebaže zvrácený. Slíbil mu sice, že o jeho nabídce bude uvažovat, jenže… copak se o tom vůbec dalo uvažovat?! To je jako kdybyste měli uvažovat, jestli vyloupíte, nebo nevyloupíte banku. Takové věci se prostě nedělají. Tečka, co víc dodat? Sasuke si povzdechl a převrátil se na druhý bok. Ráno moudřejší večera. Vynaložil obrovskou sílu vůle, aby odehnal další myšlenky na toto téma, a kolem půl třetí v noci se mu konečně podařilo usnout.
~~~
Shisui se vzbudil až někdy k poledni. Špatně se to odhadovalo, protože venku na obloze visely těžké tmavé mraky a ve vzduchu poletoval sníh. V pokoji se vytvářelo jemné šero. Tupě koukal do stropu, než si v hlavě urovnal myšlenky na věci včerejší a budoucí, těch se bál nejvíc, ale Sasuke řekl, že o tom bude přemýšlet. I tak z toho všeho měl smíšené pocity. Na jedné straně neskutečná radost a na té druhé samota. Mohl by si říct, že takových kluků po světě běhá dost, on ale chtěl zrovna Sasukeho! Bratrance, který mu učaroval. Rozlámaně se zvedl z postele, aby si mohl odskočit na záchod. Připadal si jako zpomalený robot. Po cestě zpátky uslyšel vyzvánění svého mobilu. Vzedmula se v něm naděje, že by to byl Sasuke? Pak se okřikl, taková blbost může napadnout jenom ho! Urychleně došel zpátky do pokoje a zvedl mobil povalující se na stole. Na displeji mu blikalo nepříjemně známé jméno. S povzdechem stiskl tlačítko a hovor přijal. Na chvíli musel dát přístroj dál od ucha, aby neohluchnul, protože volající si nebral servítky. "Jasně, já vím!" ohradil se, když se konečně dostal ke slovu. "Tak se to chvíli neposere… cože? Já, že jsem drzý?" Pak mu sklaplo, druhá strana měla pádnější argumenty. "Dobře, budu se snažit," odpověděl nakvašeně a típl hovor. "Sakra, ještě ke všemu tohle," zanadával a praštil pěstí do stolu, až všechny věci na desce poskočily a zachrastily. Měl chuť se ožrat. Sedl si na zem vedle lůžka a pohled mu padl na nedopitého Jägermeistera. Ještě ho tam bylo dost. Alkohol nikdy žádný problém nevyřešil, ale alespoň bude moct na chvíli zapomenout. Odšrouboval víčko a pořádně si loknul.
Izuna se těšil domů. Dva dny ve společnosti nejstaršího bratříčka už mu lezly krkem. Celou dobu školení po sobě nevraživě koukali a ignorovali se. Co by se taky dalo čekat od dvou společníků, z nichž jeden se chtěl odtrhnout, a tomu druhému to vůbec nepasovalo do krámu. Izuna byl pevně rozhodnut, ale něco tak velkého a složitého nešlo udělat ze dne na den. Opustil myšlenky na práci a soustředil se na jízdu. Shisui slíbil, že bude o víkendu vařit, tak se těšil na dobrý oběd. V bytě ho nepřivítala vůně jídla, ale podivné ticho. Vysvlékl kabát a klíčky od auta pověsil na háček u dveří. "Shisuii, jsi doma?" zavolal do ztichlých místností. Nic se neozvalo, jen při cestě do synova pokoje zaslechl tupý naráz něčeho dutého o podlahu. Doběhl ke dveřím a otevřel. V místnosti byl vydýchaný vzduch prosáklý alkoholem. Takže smrad. Přešel k oknu, aby vyvětral. Klekl k svému synovi sedícímu u postele, hlavu mezi koleny a rukama si objímal nohy. "Shisuii, stalo se něco?" Pohled mu sklouzl na prázdnou láhev od jelena, která byla zdrojem předchozího zvuku. Shisui něco nesrozumitelně zahuhňal. Izuna mu nerozuměl, zvedl mu hlavu, aby se na něj mohl podívat. Docela ho překvapilo to, jak jeho syn vypadal. Ztrápený výraz a opuchlé oči svědčily o tom, že se mu stalo něco zlého. Přitáhl ho do náruče a pohladil po vlasech. "Co se ti stalo?" Pominul fakt, že se spral v neděli ráno. Tohle se ještě nikdy nestalo. Normálně býval umírněný nebo ho nikdy nepotkal v úplně vyřízeném stavu.
Shisui se k němu vděčně přitiskl. "On… on mě nechce," zakňoural plačtivě a zhluboka a trhaně se nadechl, jak potlačoval vzlyky. Alkohol mu nepřinášel zapomnění, jen jitřil čerstvou ránu.
Izuna si oddechl, pokud to bylo jen tohle… Asi ten jeho nový objev, o kterém se zmínil. "To je v pohodě, klid," přejížděl mu rukou po zádech - tak, jak ho utěšoval, když byl malý. "Najdeš si někoho jiného. Přece bys nebrečel kvůli nějakému manekýnovi, který si myslí, že jsi nějaký hej nebo počkej? No tak, pojď, dáš si sprchu a uvařím ti čaj. Všechno se spraví," snažil se syna uklidnit a dodat podporu.
"J-já chci Sasukeho," ozvalo se od Izunovy hrudi.
V tu chvíli by se v něm krve nedořezal. Slyšel opravdu dobře? "Myslíš určitě jiného Sasukeho než našeho." Odpovědí mu bylo zavrtění hlavy. Pomaloučku polehoučku se mu informace skládaly v hlavě do šíleného obrazu. Jeho syn jede po vlastním bratranci! Nikdy si nemyslel, že se něčeho takového dožije. Když se mu Shisui svěřil, že není na holky, bral to dobře, protože už předtím měl určité tušení. Ale tahle zpráva by vykolejila každého. "Doufám, že víš, že se to nesmí. Jste příbuzní!"
"Já vím," ozvalo se zlomeně, "ksakru já to vím, ale prostě sem se do něj asi zamiloval."
"Shisuii, běž do sprchy a pak dojdi do kuchyně. Promluvíme si o tom." Sám se zvedl, zavřel okno, aby mu nevymrzl pokoj, a šel se něčím vzpružit. Zatímco slyšel šustění vody v koupelně, nalil si panáka slivovice, docela se mu klepala ruka, takže ji trochu vylil na linku. Kopl ho do sebe a dal si ještě jednoho. Snažil se rozdýchat tu šílenou zprávu. Postavil vodu na čaj a mechanicky nachystal hrnky. Zanedlouho uslyšel pleskot bosých nohou po podlaze.
Shisui se ve sprše probral, až tady si uvědomil, jakou pitomost udělal. Tohle se neměl nikdo dozvědět. V nejslabší chvilce všechno vyklopil svému otci a teď se bál jeho reakce. S jasnější hlavou došel za Izunou a sedl si naproti němu. Přitáhl si horký nápoj a sveřepě hleděl do bledé tekutiny.
Odkašlal si: "Je ti doufám jasné, že něco takového je nepřípustné."
"Já vím," odpověděl bezbarvě mladší Uchiha a nejraději by se propadl deset sáhu pod zem. Cítil se trapně jako nikdy.
Bylo ledové ticho přerušované občasným cinknutím lžičky o stěnu porcelánu.
"Řekl jsi to Sasukemu?" Tak nějak tušil, že ano. Proč by se jinak tak zrušil.
"Jo, řekl." Skoupý na slovo i pohled. Nechtěl to rozebírat a hlavně ne s otcem.
"A co ti na to odpověděl?" Všechno z něho lezlo jak z chlupaté deky.
"Reagoval jako ty, takže se nemusíš bát, že bysme dělali ostudu," uchechtl se nevesele. To, že mu vykouřil, nikomu vykládat nebude.
"Aha, takže tě odmítl." Doplnil si informaci Izuna po svém. "Potom to tedy uzavřeme. Já budu dělat, že nic nevím, a ty se bude držet od Sasukeho dál. Nemám zájem o to, aby to věděl kdokoliv další. Kdyby se to dozvěděl Fugaku, tak by bylo peklo."
"To si dokážu představit." Napil se květinově vonící tekutiny. "Budu se to snažit zkrotit, třeba to přejde." Nepřejde, ale to, že čeká na Sasukeho vyjádření, otec vědět nemusel.
"Fajn, uděláme si nějaký oběd?" Rozcuchal mu mokré vlasy a šel se hrabat v ledničce.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Akino Akino | 24. července 2014 v 15:44 | Reagovat

Po téhlé části si připadám jak struna. Nemůžu se dočkat, až si to Sasuke promyslí a doufám, že bude souhlasit :D

2 Kika Kika | 27. července 2014 v 8:23 | Reagovat

Naprosto dokonalé :-D moc hezky píšeš jen tak dál :-)  ;-) těším se na další díl !!

3 Ivanitko Ivanitko | Web | 27. července 2014 v 22:44 | Reagovat

[1]:Sasuke má chudák dilema :), musíš vydržet do čtvrtku.
[2]:Děkuji :)

4 Ryunka Ryunka | E-mail | Web | 30. července 2014 v 22:01 | Reagovat

Tak, a je to venku. Izuna reagoval překvapivě klidně. Teď jsem jen zvědavá, na jakou stranu se Sasuke rozhoupe a jak se rozhodne...

5 Ivanitko Ivanitko | Web | 31. července 2014 v 0:39 | Reagovat

[4]:Izuna je moc hodná postava, nechtěla jsem, aby byl tvrdý, když je benjamínek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.