Získat srdce lva XV. - Sasukeho zaječí úmysly

7. srpna 2014 v 7:00 | Ivanitko + Smajli |  Získat srdce lva
Sasukemu není bratrancova přítomnost po chuti a nejraději by ho vyškrtl ze svého života.


Ufff. První část vyšla poměrně hladce, za celou cestu nedal Sasuke Shisuiovi příležitost začínat s ním nějaké hovory a v šatnách bylo dost lidí na to, aby se bratránek ani sám neodvážil zavést řeč na cokoliv, co by se snad týkalo toho víkendového úletu. Když pak vyšli na plac, bylo nasnadě, že tam už se debatovat nedá vůbec. Jednak se museli soustředit na výkon, jednak Hidan tvrdě trestal všechny tlachající svěřence. Po obvyklých několika kolečkách kolem obvodu tělocvičny a následné rozcvičce jim sensei oznámil, že budou dnes v první části tréninku pilovat to, co se naučili minule, tedy odklonění síly protivníka. A samozřejmě žádné flákání. Přestože Sasuke a Shisui normálně začínali ve dvojici spolu, i když se poté střídali, dneska se Sasuke ostentativně připojil ke Kibovi, hnědovlasému mladíkovi ve stejném věku, jehož tváře zdobilo červené tetování.
.
Pohlédl na bratrance s bolestí v očích. To už se mu chce vyhýbat i takhle? V podstatě Sasuke jen oddálil nevyhnutelné. Postavil se proti studentovi stejně vysokému. Na střídačku si vyměnili pár chvatů, ale Shisui brzy zjistil, že zítřek bude velmi bolestivý den. Protivníci s ním zametali jako s kusem hadru, dokonce i začátečníci. Ti z toho měli největší radost, protože dostat tak lehce na kolena někoho zkušeného se jim zase dlouho nepodaří. Procházející Hidan nad tím jenom kroutil hlavou. Nechal to plavat, kdyby byl úplně vyřízený, mohl kdykoliv odstoupit z řady a vydýchat se. Nikdo tady nikoho nedrtil do posledního dechu, i když to tak občas vypadalo. V poslední výměně byl na řadě Sasuke. Ale Shisui zaútočil hodně zpomaleně. Jednak měl pocit, že vyplivne snad ještě oběd, a navíc už prostě neměl sílu. Sasuke ho s ladností dostal na zem - a ne jednou.
.
Nebylo to tak, že by si chtěl mladší Uchiha na Shisuiovi vybít vztek. Jenže možná to uvědomění, že po něm bratranec jede, že ho vnímá jako objekt zájmu, v něm spustilo jakýsi podvědomý pocit ohrožení, takže nejspíš také proto dnes útočil tvrději než jindy. Jako by mu prostě potřeboval dokázat, že je… no, prostě kluk, a ne žádná… holka, po které by mohl vystartovat. Jakmile Hidan ohlásil konec tréninku, Sasuke se rychle od Shisuie odvrátil a spolu s davem zamířil do šaten. Přestože s tím doteď neměl žádný problém, nějak se mu už nyní moc nelíbila představa sprchování v bratrancově přítomnosti. Jenže na druhou stranu byl každý trénink pořádně namáhavý a skoro vždycky byl pěkně zpocený. A nebylo nic horšího než cítit, jak vám na těle zasychá pot, obzvlášť takhle v zimě, pod několika vrstvami oblečení. Ne, prostě to ze sebe musel smýt. Rychlostí blesku tedy shodil provlhlý úbor, popadl mycí gel a odebral se do sprch dřív, než by ho snad mohl Shisui dohnat. Strategicky si zvolil takové místo, aby kolem sebe měl z každé strany minimálně dva další lidi, a bratranec se tedy nemohl dostat do jeho těsné blízkosti.
.
Shisui se pousmál nad Sasukeho úprkem, jako malý, ale za zlé mu to neměl. Chtěl následovat příkladu ostatních, když mu sensei zastoupil cestu.
"Shisuii, nechceš jet za čtrnáct dní v sobotu na soustředění? Jsi tady jeden z nejstarších a byl bych rád, kdyby ses zúčastnil," zeptal se Hidan udýchaného člena klubu.
"Mohl bych, do kdy to potřebuješ vědět?" Takové srazy jsou nejlepší studnicí vědomostí. Shisui si nikdy nemyslel, že je mistr světa, a pořád bylo co zlepšovat.
"Ještě čas, tak do úterý. Stejně budu vyvěšovat papír, kdyby chtěl jet i někdo jiný. Ještě mi vysvětli, co to s tebou dneska je? Vypadals jako začátečník," zajímal se vedoucí. Tak hrozný výkon už dlouho neviděl.
"Nic mi není, jen jsem unavený, příště už to bude v cajku," nenechal se zahanbit. Pro jednou se svět nezboří.
Hidan neměl dalších otázek a propustil ho. Z šaten už byla většina lidí pryč nebo se sprchovali. Shodil ze sebe halenu a pečlivě si složil hakamu. Vešel do sprch. Přes silnou vrstvu páry toho moc neviděl a postavil se hned na kraj do volného místa. Neměl v plánu hledat Sasukeho, ani ho detailně očumovat. Asi by se mu to nelíbilo.
.
Sasuke Shisuiovu nevtíravou taktiku ocenil, vážně by mu bylo proti srsti, kdyby se po tom zjištění musel sprchovat pod bratrancovým dohledem. Připadal si trochu blbě, protože mu to koneckonců doteď nevadilo, jenže… jenže to ještě nevěděl, že ho Shisui vnímá jako objekt zájmu, takže nahota v jeho přítomnosti jaksi pozbyla své přirozené nevinnosti. Hlavně se mu nelíbila představa, že to teď takhle bude probíhat pokaždé, protože silně pochyboval, že ta bariéra rozpaků, kterou od soboty ke svému příbuznému cítil, by se někdy měla zmenšit nebo snad úplně zmizet. Zatracený Shisui! Přemýšlel, jak to udělá, aby s ním nemusel mluvit ani cestou zpátky. Jasně, použije stejnou taktiku jako při cestě sem, ale byla to strategie poněkud riskantní, mohl sice předstírat, že ho přes sluchátka neslyší, ale Shisui do něj mohl kdykoliv šťouchnout nebo ho nějak zastavit, což šlo jen těžko ignorovat. Možná snad leda… Nebylo to zrovna fér, ale kde bylo psáno, že museli jít domů společně? Nepotřeboval přece doprovod. Snažil se tedy odbýt hygienu co možná nejrychleji, načež svoje tělo vydrbal osuškou do sucha a spěšně zamířil zpátky do šaten. Snad se stihne obléct dřív, než se Shisui vysprchuje.
.
Při zastavování vody si všiml spěchajícího Sasukeho. Prosvištěl kolem, jakoby mu hořelo za patami. Udiveně pozdvihl obočí a začal se osušovat. V ručníku přešel do převlékárny a začal se soukat do civilního oblečení. Pak mu to došlo, bratranec tam nebyl.
"Kibo, kde je Sasuke?" zeptal se rozčepýřeného mladíka vedle sebe.
"Ty jsi ještě tady? On už šel." Překvapilo ho to, Uchihové chodili vždycky spolu.
"Aha, dík." On mu prachsprostě utekl. Rychle dokončil oblékání, sbalil si věci a vyběhl ven. Samozřejmě ho nikde neviděl. Chtěl se ho zeptat, jestli se už rozmyslel. S takovou se to nikdy nedozví, ale ještě tu byla jedna možnost, jak ho dohnat. K tělocvičně vedly dvě cesty. Oni chodili jen tou jednou, byla sice o kousek delší, ale pohodlnější a pěknější. Půjde tou kratší, jednou to tudy přežije. Sebral poslední síly a rozeběhl se. Ve sprše se trochu otřepal, i tak ale brzy pociťoval silné píchání v boku. Jako funící lokomotiva doběhl k brance Fugakuova domu. Pokud ho předběhl, tak za chviličku by se měl objevit. Předklonil se a snažil se popadnout dech. Před jeho obličejem se formovaly výrazné obláčky páry a ledový vzduch ho pálil v krku.
.
Super, podařilo se mu zmizet z tělocvičny dřív, než jeho bratranec dokončil očistu. Potlačil drobný záchvěv provinilosti ve svých útrobách, však to Shisui přežije. A ve čtvrtek se může nějak vymluvit. Možná, že když nedá staršímu Uchihovi dost dlouho příležitost se k té události vrátit, tak ho to samo od sebe přejde. Třeba to u něj byl jen… takový krátkodobý zkrat. Nejspíš se tomu jednou za pár let společně zasmějou. S tímto ulehčením se tedy vydal na cestu domů, už tolik nehnal, pochyboval o tom, že se bude Shisui snažit ho dohonit. Jasně mu snad tímhle krokem naznačil, že s ním mluvit nechce., takže se cítil poměrně v bezpečí, když tak procházel zasněženou březovou alejí, kde před dvěma týdny blbli. Měl už tenkrát ohledně něj Shisui nějaké nepřístojné myšlenky? Určitě to jeho perverzní poblouznění nemohlo trvat dlouho, toho by si přece za ta léta všiml. Jasně, nemohlo to být nic hlubšího. Ve třech čtvrtinách cesty Sasuke malinko přidal do kroku, už by byl nejradši doma u teplého čaje a nějaké večeře, z toho tréninku mu vyhládlo. Jak se však blížil k jejich rodinnému domku, zaznamenal u branky podezřelý obrys lidské postavy. Kdo to sakra…? Ve tváři se mu zračil úlek kombinovaný snad i se špetkou zděšení, když tu osobu poznal. Jak se sem tak rychle dostal, to snad musel běžet! "C-co tady děláš?" vyhrkl hlasem, který se jeho obvyklému melodickému tenoru moc nepodobal, byl o něco vyšší a rozhozenější.
.
"Čekám na jaro." Jakoby snad nebylo jasné, proč tu je. Už se z běhu vzpamatoval, i tak ve tváři cítil silné teplo značící, že musí být celý rudý. Nenuceně si stoupnul tak, aby se Sasuke kolem něj nemohl jednoduše protáhnout. "Chtěl… chtěl jsem se zeptat, jestli už jsi o té mojí… ehm nabídce přemýšlel?" Prvně se mu koukal někam do oblasti hrudníku, ale ke konci věty zvedl oči plné naděje k tváři mladinkého Uchihy.
.
Sasuke před Shisuiovým pohledem ucuknul. Paráda, bratránek asi bude potřebovat víc času, aby se z té své posedlosti vyléčil. Koneckonců, proč mu neřekne pravdu? Proč mu prostě na rovinu nevysvětlí, že u něj nemá šanci? Celá záležitost se tím vyřeší. Sasuke se nadechl, aby Shisuiovi sdělil, že žádný vztah nikdy nebude, a jeho tmavé onyxové studánky se na okamžik střetly s bratrancovýma očima. "No já… já… ještě jsem o tom neuvažoval," slyšel se Sasuke říkat, jako by ta slova za něj pronášel někdo jiný, "je to fakt šílený a… hmm… prostě potřebuju nějakou dobu, abych… si to nějak ujasnil."
.
Shisui se provinile kousnul do rtu a sklopil zrak. "Jasně, promiň, že tak dotírám." Ustoupil do boku, aby nechal Sasukeho projít. Představa, že by mu bratránek padl okolo krku a souhlasil, byla tak krásná. Jedině ta malinká naděje ho držela nahoře, ale zase ho nutila chovat se trochu jako stalker. Sledovat a uchvátit svou oběť. No to by mu Sasuke poděkoval. Smutně se pousmál. "Tak ahoj." Otočil se na patě a s rukama v kapsách, trochu přihrben, odcházel.
.
Sasuke se za odcházejícím ještě chvilku díval s nečitelným výrazem ve tváři. Bylo… no… tak zvláštní, vidět svého příbuzného takhle. Zrovna Shisuie, který vždycky vystupoval tak suverénně a sebevědomě. Nikdy by ho nenapadlo, že právě on by mohl mít… takovýhle problém. Copak si ze všech lidí musel vybrat právě jeho? Vždyť to nebylo normální. Sasuke si povzdechl a zapadl do domu. Nijak se netěšil na chvíli, až bude Shisuiovi muset sdělit, jak se věci doopravdy mají.
.
Šel jako šnek. Shisuiovy myšlenky dráždily zkoušenou mysl. Vířily a doslova ho tyranizovaly a bombardovaly svými obrazy. Dostal se domů, ani nevěděl jak. Na chodbě bytu se potkal s otcem, který hned poznal, že něco nehraje.
"Shisuii, stalo se něco?" Poslední dobou tuhle otázku používal docela často.
"Nic, co by stálo za řeč," odvětil bezvýrazně a šel dál do svého pokoje.
"Nebudeš večeřet? Udělal jsem rizoto." A to měl jeho syn rád. Normálně by už ode dveří zavětřil a okamžitě v kuchyni vymetl celý hrnec, až by to vypadalo, že každou chvíli praskne.
"Nemám hlad," zamručel na půl úst, zapadl do dveří a hlasitěji s nimi prásknul. Batoh hodil na židli a vytáhl úbor, aby ho mohl rozvěsit a nechat uschnout. Převlékl se do spacího a pokoušel se oddat neklidnému spánku.
~~~
"Proč se v tom tak nimráš?" podivil se ještě ten den Itachi, když pozoroval svého brášku, jak zamyšleně bodá vidličkou do přírodního kuřecího plátku s kaší. "Kuřecí máš přece rád."
"Hmm," utrousil Sasuke a bez zájmu si strčil do pusy sousto. Ten dnešní rozhovor s bratrancem, přestože byl tak krátký, mu úplně zkazil chuť.
"Můžeš mi říct, co se ti zase stalo?" vyzvídal Itachi, protože to bylo už poněkolikáté během pár dní, co měl dojem, že jeho mladšího bratra něco žere.
"Co se staráš? Je to moje věc," odsekl Sasuke možná trochu prudčeji, než měl v úmyslu, a nedojedenou porci uklidil zpátky do ledničky. Itachi se zamračil.
"Jasně, sorry, že se o tebe zajímám. V poslední době jsi tak hrozně nedůtklivý, měl by ses nad sebou trošku zamyslet," pravil tiše a zkřížil paže na prsou, zatímco Sasukeho probodl pronikavým pohledem. Krátkovlasý Uchiha malinko sklopil oči, mrzelo ho, že tak vyjel. Itachi přece za žádný z jeho problémů nemohl.
"Promiň," hlesl, "já jen… je toho na mě nějak moc."
"Tak co kdybys mi o tom popovídal?" navrhl Itachi zcela mírně, měl pro Sasukeho slabost a nedokázal se na něj nikdy doopravdy zlobit. Naopak, chtěl pro něj přece jen to nejlepší.
Sasuke zavrtěl hlavou: "To nejde. Vážně, Itachi, rád bych, ale tohle… ti říct nemůžu."
Itachiho to konstatování zaskočilo, ani ne tak proto, že mu Sasuke odmítl říct svoje důvody, ale spíš přiznání, že je tu něco, co mu tají. A očividně mu to dělalo starosti, což se Itachimu nelíbilo. Jenže taky věděl, že pokud už to Sasuke takhle připustil, tak z něj násilím nic nedostane. A to už se mu vůbec nelíbilo, připadal si bezmocný.
"No dobře," povzdechl si s těžkým srdcem, "ale… kdybys měl pocit, že se potřebuješ někomu svěřit… víš, že jsem tady pro tebe, Sasuke. Nedovolím, aby ti někdo ubližoval."
"Já vím," dostal ze sebe mladší Uchiha se staženým hrdlem a úplně spontánně Itachiho objal. Zabořil obličej do jeho široké hrudi a zhluboka vdechl jeho vůni, když ho bratrovy paže ochranitelsky ovinuly. S Itachim byl vždycky v bezpečí, všechny ty zmatené pocity, obavy a výčitky byly tak nějak snesitelnější, když mu byl nablízku, třebaže vůbec nevěděl, o co se jedná. Ale jeho intuitivní opora dodávala Sasukemu jistotu a uklidňovala ho. "Díky," šeptl po nějaké době a zase ho pustil. Byl rád, že nebyl jedináček. Dokonce se mu podařilo i trochu pousmát, když ho Itachi dvěma prsty ťuknul do čela.
~~~
Shisui stál zamyšlen před výběhem s kozama, nepřítomně si pohrával s notesem a propiskou.
"Jsi nějaký mimo. Není ti něco?" zeptal si Itachi stojící vedle.
"Ne, nic. Jen jsem se zamyslel." Okamžitě nahodil svůj veselý obličej. Nechtěl, aby se v tom bratranec vrtal. "Pojďme je změřit," zavelel a otevřel branku. Oba vešli do ohrazeného prostoru. Kozy zaznamenaly něco nového a musely to prozkoumat a případně ochutnat. Kluci měli v mžiku ožužlané cípy plášťů, i když se urputně bránili nenechavým pyskům.
"Podrž ji, já jí změřím tep," ozval se dlouhovlasý. Než se jim podařilo nějakou chytit a zafixovat tak, aby nikam nešla, chvíli to trvalo. Ostatní skupinky se činili podobným způsobem. Po půl hodině vyšli ven okousaní, ocicmaní a s mizivou velikostí zachráněného popsaného papíru s hodnotami měření.
"Sakra, ty zmr… éé, chlupaté potvory mi ožraly stetoskop. Vypadá to pomalu na nový." Hodil po bílých, nevinně se tvářích zvířatech vražedný pohled a měl se k odchodu.
"Shisuii, dneska máme dodělat ten projekt, ať ho můžu poslat," upozornil Itachi bratrance.
"Jo, jasně, výjimečně jsem nezapomněl. Mám ten zbytek na flešce u sebe," ušklíbl se a společně šli k Itachimu domů. Zapadli do pokoje a začali kompletovat práci.
~~~
"Ty vole, se posrala, ne, s nějakou recitací!" prskal Suigetsu, když společně s partou svých spolužáků vyšel ze školy. "Koho myslí, že to zajímá?"
Yuuhi Kurenai totiž v rámci plánovaných dnů poezie na jejich gymnáziu přišla s geniálním nápadem, že by jejich třída mohla během dopoledne po dvojicích nebo trojicích oběhnout třídy na nižším stupni a v každé zarecitovat nějaký úryvek ze známé básně nebo balady.
"Aspoň se ulejeme z prvních dvou hodin," namítl Naruto, "my máme se Sasukem Havrana od Poea. Co jste dostali vy?"
"Nějakou kravinu z Kytice. Vodníka, tuším," protáhl Suigetsu. "Už to vidím. Bude to pěkná otrava."
"Tak bysme si to možná mohli upravit po svým, ne?" ušklíbl se Kidoumaru. "Představ si třeba teplýho vodníka. Sviť měsíčku, sviť, au, mě bolí řiť."
Všichni s výjimkou Sasukeho se rozřehtali na celé kolo, oplzlé vtípky byly v jejich věku velmi oblíbené.
"Co je ti?" šťouchl Naruto do svého nejlepšího kamaráda, "tebe to nepobavilo?"
"Ne," zavrčel Sasuke, "tak čau zejtra." Ostatní se za tmavovlasým chlapcem zaraženě dívali, když se k nim obrátil zády a rozhodným krokem se vydal na zastávku.
"Co to do něj vjelo?" podivil se Suigetsu a jeho spolužáci družně pokrčili rameny. Hovor se znovu rozproudil, jen Naruto se ještě za Sasukeho vzdalující se postavou zamyšleně díval.
Když se Sasuke vrátil domů, poznal, že Itachi je už zpátky z přednášek a že není sám. Nemusel být génius, aby mu nedošlo, čí jsou asi druhé boty, a radost z toho zrovna neměl. Zavrhl myšlenku, že by je šel pozdravit, a namířil si to rovnou do svého pokoje.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 kika kika | 7. srpna 2014 v 8:37 | Reagovat

Začíná to byt zajímavý, těším se jak se to vyvine :-). Prosím rychle další dil :-)

2 nikisha nikisha | 7. srpna 2014 v 9:34 | Reagovat

zajímave superrr

3 Akino Akino | 7. srpna 2014 v 10:49 | Reagovat

Pěkná úprava vodníka :D
Moc se těším na další díl :)

4 chikkuru chikkuru | Web | 7. srpna 2014 v 12:59 | Reagovat

Teším sa na další diel :-P  :-P  :-P  :-P  :-P  :-P  :-P  :-P  :-P  :-P začína to naberať na zaujímavosti

5 draci-sestry draci-sestry | 7. srpna 2014 v 20:35 | Reagovat

[1]:Nové díly vychází každý čtvrtek podle aktivity čtenářů na Smajlině blogu.
[2]:[3]:[4]:Děkuji a těšte se. Příští díl bude hustý.

6 Ryunka Ryunka | E-mail | Web | 18. srpna 2014 v 0:03 | Reagovat

"Sviť měsíčku, sviť, au, mě bolí řiť." - to mi připomnělo staré dobré "Na topole, nad jezerem, jezdil vodník s buldozerem." Jo to byly časy, kdysi dávno na základce...
Je mi jich obou líto, tahle situace není jednoduchá ani pro jednoho...

7 Ivanitko Ivanitko | Web | 18. srpna 2014 v 8:15 | Reagovat

[6]:Nad topolem, nad jezerem jezdil vodník s buldozerem je nejlepší říkanka :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.