Získat srdce lva XIX. - Rozlučka s temnou minulostí

4. září 2014 v 7:00 | Ivanitko + Smajli |  Získat srdce lva
Shisui moc dobře ví, kdo stál za vraždou jeho otce a jaký měl motiv. Jde si vyřídit účty.


Shisui neklidně posedával na posteli. Itachi se po něm už několikrát podíval. Dnes byl obzvlášť roztěkaný, jakoby se něco dělo. Vzápětí bratranec prudce vstal a šel pryč.
"Kam jdeš?" Vůbec se mu nelíbil jeho výraz, který nasadil. Takový skoro až vražedný.
"Jdu pryč!" odpověděl Shisui pevným ostrým hlasem.
"Cože? Jak pryč? Jestli se chceš projít ven, půjdu s tebou," nabídl se a šel k němu.
Zastavil ho pokynem ruky. "Chci jít sám," řekl takovým toném, který nepřipouští námitky.
"Tak dobře, ale prosím tě, že… že neuděláš žádnou blbost?" Docela se obával, aby si Shisui nechtěl ublížit.
"Ne." Nevěnoval mu jediný pohled, otočil se na patě a odešel pryč.
Itachi jen užasle stál u dveří pokoje. Nechápal, co se s jeho bratrancem děje.
Shisui vypadl ven z domku a zachmuřeně se rozešel k svému domovu. Jako každou noc spal jen krátce a měl až příliš mnoho času na přemýšlení nad důvody smrti otce. Určitě za to můžou oni, půjde si to s těmi parchanty vyřídit. Tohle si prostě dovolili moc.
Ani se nenadál a stál před zapečetěnými dveřmi bytu. Hlasitě polkl, moc se mu dovnitř nechtělo. Roztřesenou rukou se několikrát pokusil odemknout. Párkrát se zhluboka nadechl, aby si zklidnil ruce. Otočil klíčem v zámku, strhl plomby a vešel dovnitř. Přeběhl do svého pokoje a cestou se snažil nedívat do kuchyně, i tak mu tam oči zabloudily a pohled to moc pěkný nebyl. Kaluž zaschlé krve a křídou namalovaná silueta a jeho vlastní šlápoty. S povzdechem zapadl do pokojíčku a zrakem přehlédl ten šílený bordel. Ví, co hledali, ale tady to neměl. Překročil hromadu oblečení a vzal si židli. Postavil ji pod garnýž a rukou zezadu tyčky odlepil malinký klíček. Seskočil dolů a urychleně opustil byt. Venku si úlevně oddechl a vydal se směrem k nádraží. Z úschovných skřínek vytáhl igelitku, na záchodcích peníze narval do vnitřní kapsy bundy a těch pár sáčků s bílým práškem, co neprodal, si strčil do kapsy. Už ho čekala jen přímá konfrontace. V průmyslové části města se promotal uličkami až k nenápadnému skladu. Prošel kovovými dveřmi a ihned byl přiražen ke zdi vedle.
"Co tu chceš?" zeptal se potetovaný obr, kroutíc mu paži za zády.
"Jdu za šéfem," hekl bolestně, ještě chvíli a tu ruku mu zlomí.
"Není tu, měl ses předem ohlásit!" zavrčel nebezpečně.
"Je tu aspoň jeho syn? Nesu prachy."
"Jo, je, padej." Povolil ocelové sevření. Shisui si poupravil pomuchlanou bundu a promnul si zápěstí. Hodil po Kisamem škaredý pohled a ztratil se v přilehlé chodbě. Z jedněch dveří na konci se linulo žluté světlo žárovky. Vešel, vevnitř mezi sebou promlouvali dva mladíci, oba zvedli hlavu, když se objevil na prahu. Ten s kapucí a černými brýlemi shrábl sáčky na stole a strčil je do kapsy dlouhého kabátu.
"Jsme domluvení, mizím," protáhl se kolem Shisuie.
Osaměli, společnost jim dělala jen žárovka bez stínidla visící ze stropu.
"Vidím, že ses konečně ráčil doplazit," uchechtl se dlouhovlasý.
Shisui přikročil ke stolu a praštil do něj pěstí. "Proč?" Otázka krátká, ale řízně jasná.
"Sám víš moc dobře proč! Není to tím, že tady někdo neumí dodržovat termíny?!" vyštěkl.
"Neji, nikdy se mnou nebyl problém, tak proč jste, kurva, prostě nepočkali?!" Vytáhl z bundy prachy a mrskl s nimi o desku stolu, až se rozletěly po prostoru a pomalu se snášely na zem. Balíčky heroinu přihodil jako třešničku na dortu. Zuřil.
"No vidíš, že všechno jde. Kdybys to donesl zavčasu, nic by se nestalo." Hyuugové nejsou žádná banka, temné podsvětí na nikoho nečeká.
"Jste svině, končím, už mě tady nikdy neuvidíte!" prskl na povýšeně se tvářícího mladíka přes celý stůl.
"Kvůli takové malé nehodě nemusíš tak šílet." Bože, to je cíťa, takhle to občas v drogové mafii prostě chodí. Někdo se připlete tam, kam nemá, a prostě smůla.
"Nehodě!" vyjekl o pár tónů výš, "ještě mi tvrď, že otec dvacetkrát upadl na nůž! Hajzle, jak to můžeš takhle zlehčovat." To si z něj dělá srandu, tohle mu tvrdit do očí, ten člověk před ním nemá kouska citu.
"Kakuzu se nechal trošičku unést. Měl jenom prohledat byt, tvůj otec ho chytil, byla to obrana." Ozvalo se vyzvánění. Shisui mu chtěl pěkně od plic nadat, ale mladý Hyuuga ho pokynem ruky zastavil a zvedl mobil. "Neji… hotovo… v pohodě." Ukončil hovor. "Pokud tě to potěší, Kakuzu je mrtvej. Byl potenciálním nebezpečím, šli po něm chlupatý, nechal jsem ho odstranit." To by mu jako odplata mohlo stačit.
"Ty… ty jsi taková…" Prostě se na něj vrhl. Zabije ho!
Spustila se rvačka. Kisame s dusotem naběhl dovnitř, slyšel nějaký křik a šel to zkontrolovat. Chytil Shisuie za límec a hlavou mu třískl o zeď. Pak zezadu obtočil paže kolo jeho ramen a sepnul je za jeho krkem, tak mu zabránil v útoku, moc těžké to s ním neměl, protože Uchiha byl zesláblý. Neji se nasraně zvedl ze země a hřbetem ruky si setřel krev ze rtu. "Teď ti předvedu, jak se s tebou rozloučíme. A bacha, to, že žiješ je jenom moje dobrá vůle. Vykecáš něco, co nemáš, a seš okamžitě mrtvej, jasný!" pohrozil a promnul si pěsti, to si vychutná.
~~~
Shisui se probral na ulici mezi popelnicemi, byla mu docela zima, netušil, jak dlouho tam ležel. Třeštila mu hlava, chytil se za spánek, kde cítil něco lepkavého. Pokusil se vstát, ale okamžitě se zkroutil do bolestné křeče. Neji se s tím nemazal, divil se, že nevyvrhl vnitřnosti. Na druhý pokus se mu podařilo vstát a pomalu se rozešel pryč. Když procházel okolo výloh, zděsil se, takhle k Uchihům jít nemůže. Bude… bude se musit zastavit v bytě. Několik desítek minut mu trvalo, než se konečně dostal na vrchol schodiště. Dělalo se mu mdlo. V koupelně se s konečnou platností zhroutil na podlahu. Rozostřeně viděl kachličky a své ruce na zemi, než se propadl do hedvábné tmy. Po několika hodinách se vzbudil, měl úplně ztuhlé končetiny od ledových obkladaček. S obtížemi se vyhrabal na nohy a v zrcadle zkonstatoval, že jestli tohle ukecá, tak by měl dostat metál za podvody. Jeho obličej nabýval zelené barvy, zaschlá krev tomu také moc nepřidávala. Opláchl se vodou a snažil se ošetřit si zranění. Minule mu pomáchal otec, zesmutnil se ještě víc, protože za jeho smrt v podstatě mohl on sám, kdyby… kdyby nebyl tak neschopný a dodržoval termíny, mohl ještě žít. Přivítal by ho, když by došel domů, a prsty rozčepýřil vlasy, jak to s oblibou dělával. Do očí se mu začaly tlačit slzy, pevně sevřel okraj umyvadla a rozbrečel se nad vlastní hloupostí. Cítil se, jakoby otci on sám vrazil nůž do břicha, přesně jako v nočních můrách, které ho poslední dobou děsily každou noc.
Uklidněný šel k Uchihům domů. Nestačil ani dovřít venkovní dveře a už u něj stál Itachi.
"Kde jsi byl tak dlouho?!" vykřikl div ne úlevně. Byl šíleně dlouho pryč, už ho chtěl jít hledat, ale Mikoto, která se vrátila z práce, ho ujistila, že se určitě nic nestane. Byla také lehce nervózní, zvlášť když slyšela, jak se tvářil při odchodu. "Co se ti stalo? Ukaž!" Chytil ho za bradu, aby si ho mohl lépe prohlédnout. "Ty ses rval?" Všechno bylo tak divné. Kam vůbec šel a proč vypadá takhle?
"Shisuii!" vyjekla příchozí Mikoto, "co se ti přihodilo?" Začal si ho prohlížet jak pod lupou.
"Udělalo se mi špatně a spadl jsem na zem." Snažil se o jakýs takýs úsměv. Nerad jim lhal, ale pravdu prostě říct nemohl. Nejenom, že by to on sám měl spočítané, ale ještě by ohrozil zbytek rodiny. "Můžu si jít lehnout? Není mi dobře." Zatvářil se sklesle a nemocně, moc se přemáhat nemusel.
"Ale jistě, broučku, donesu ti aspoň čaj," zašvitořila Mikoto, "Itachi, vem ho do pokoje, ať se nesloží na schodech," rozkázala a zmizela v kuchyni.
Itachi šel Shisuiovi po boku, kdyby se náhodou začal kácet. V pokoji sledoval, jak se s bolestným šklebem ukládá do postele. Něco tady smrdělo, ale pořád mu nebylo jasné proč. Sedl na okraj lůžka. "Tys nespadl." Spíš konstatování než otázka. "Shisuii, co tajíš? Mě to můžeš říct," zaprosil. Určitě by mu pomohl, ať by šlo o cokoliv.
Krátkovlasý Uchiha se na něj podíval a v očích se mu zračila bezbřehá bolest. Tohle tajemství se nikdo nikdy nesmí dozvědět, je to prostě moc nebezpečné. "Promiň, Itachi, ale to je moje věc," odpověděl a hleděl na protější zeď.
~~~
Itachi přestal dotírat. Mikoto se také nic nedozvěděla, navíc měla dost starostí s manželem. Fugaku měl zlomené žebro a byl na nemocenské, ale tím stylem, že se stejně stavoval v práci každý den. Shisui začal chodit do školy. Nemohl všechny nechat ho u nich doma obskakovat a hlídat, i přes jejich protesty, že je ještě brzo, chodil na přednášky a cvičení. Alespoň se trochu rozptýlil a nemučil se temnými myšlenkami. Spolužáci okolo něj chodili po špičkách a ty jejich soucitné výrazy také nebyly jedny z nejlepších, doufal ale, že je to brzy omrzí.
Navykl si chodit k Sasukemu do pokoje. Měl k němu nejblíž, sice ho odmítl, ale dělalo mu dobře být v jeho přítomnosti. Občas se přistihl, že zapomíná na svou bolest. Sledovali spolu filmy nebo ho třeba zkoušel či jen nečinně ležel na jeho posteli. Důležitá pro něj byla jeho přítomnost.
~~~
"Debil jeden," zavrčel Naruto, sotva jejich fyzikář s náramně spokojeným úsměvem zmizel za dveřmi. Jeho spolužáci si s nepřívětivým mumláním balili věci, informatiku absolvovali v půdní vestavbě gymnázia, kam se museli během přestávky dopravit. "Prej: V životě bych si nedovolil dát vám obtížnou písemku, když jste všeobecná třída," parodoval blonďáček naštvaně vyučujícího, "jestli tohle byla lehká písemka, tak bych teda chtěl vidět tu těžkou. Tam už snad musí bejt jenom: Kámen padá. Vypočtěte všechny síly, které na něj působí."
"U něj by mě to nepřekvapilo," zívnul Sasuke a jedním pohybem si do batohu shrnul sešit fyziky, propisku i kalkulačku, "ale dalo se to čekat, dělá to vždycky."
"No právě! Už mě to nebaví!" prskal rozhořčeně Naruto, "ten chlap není normální. Fakt si myslím, že by školy, než přijmou nějakýho učitele, měly zájemce nechat procházet nějakýma psychologickýma testama. Zakázal bych takovýmhle hajzlíkům vůbec učit."
"Tebe to nějak sebralo," pousmál se Sasuke, když společně zamířili z místnosti na chodbu.
"No jo, páč to mám všechno špatně," povzdechnul si Uzumaki, "ani jeden příklad mi nevyšel. Netrápilo by mě to, kdybych tam už takhle neměl tu jednu kouli."
"Opravíš si to zkoušením," utěšoval ho Sasuke, protože ústní byla pro většinu třídy jediná spása, tam se řešila teorie, která se dala při troše intenzivního učení jakž takž našrotit, třebaže jí pak v praxi uměl použít málokdo.
"Super," zašklebil se Naruto, jak tak stoupali po schodech do druhého patra, protože o takové vymoženosti, jako byly výtahy, jejich gympl samozřejmě v životě neslyšel. "To abych to začal drtit už teď, jestli to přinese opravený už v pátek, tak jdu jako první."
"To je pech," zakřenil se na něj Sasuke, kterému se jakýmsi záhadným způsobem povedlo dostat z minulého testu za dva, takže měl v podstatě zajištěný postup. Z fyziky většinou mívali pouze tři známky za pololetí, takže když se člověku poštěstil nějaký dobrý výsledek, obvykle to znamenalo, že to má v suchu. Ovšem na druhou stranu to fungovalo i opačně.
"Hele! Místo abys mě politoval…!" rozohnil se naoko Naruto a žertem praštil svého kamaráda do ramene, "tak se mi ještě posmíváš."
"Můžu já za to, žes to ode mě minule nestihnul opsat?" bavil se Sasuke. Bylo tak osvěžující se zase smát. Od pohřbu Izuny už uplynuly více než tři týdny, a i když ta bolest ze ztráty ještě tak úplně nevymizela, začínající jaro v něm vzbuzovalo nové naděje. Všude sice ještě ležely závěje sněhu, ale aspoň už žádný další nepadal a předpovědi počasí byly více než slibné.
"Když tys tam měl tak blbě tu ruku," pohodil Naruto se smíchem hlavou, "příště si jí strč… víš kam."
"A můžu si to natrénovat na tobě?" zeptal se Sasuke zdánlivě nevinně a za trest vší silou Naruta plácnul po zadku, až poskočil o metr dopředu.
"Jau!" chytil se Naruto za postižené místo a dotčeně si tmavovlasého změřil, "ty sadisto! Počkej, to ti oplatím, jen co to nebudeš čekat."
"No jo, no jo," zazubil se Uchiha, když se konečně vyškrábali do vestavby, kde byly nové nejmodernější třídy s interaktivními tabulemi a taky počítačové učebny. Zabrán do rozhovoru s blonďákem si ani nevšimnul malého davu čtvrťáků, kteří je právě míjeli, dokud na něj někdo nepromluvil povědomým ženským hlasem: "Sasuke?"
Oslovený se překvapeně otočil po jeho zdroji, jímž byla vysoká blondýnka a kratšími vlasy sepnutými do čtyř culíků. Temari.
"Ahoj," pozdravil ji s přátelským úsměvem. Ke svému vlastnímu údivu byl úplně v klidu, ačkoliv ještě před měsícem by možná jeho srdce zrychlilo tempo. Ale strýčkova smrt mu jaksi zpřeházela životní priority. Co na tom, že ho odmítla jedna holka? Byly tu přece daleko důležitější věci. "Měli jste kompy?" zeptal se jí, protože se mu zdálo, že je Temari nepochopitelně v rozpacích.
"No, dá se to tak říct," přikývla zelenooká dívka, "normálně je už nemíváme, ale dneska jsme měli supla, tak jsme šli sem."
"Aha," přisvědčil Sasuke, kterého nenapadlo, co jiného by na to měl říct, "a jak s maturou? Už se učíš?"
"Blázníš? Na to je ještě čas," odfrkla si Temari, čímž donutila Sasukeho znovu nadzvednout koutky. Přesně tohle se mu na ní líbilo, ta ležérnost, bezstarostnost. Pořád ale nechápal, o co jí jde, proč na něj zavolala. Měl dojem, že mu tenkrát dala velice jasně najevo svůj postoj. Temari očividně zaváhala a trošku se kousla do rtu, než o něco tišeji řekla: "Víš, Sasuke, já jsem… jenom jsem chtěla… no, slyšela jsem o tom, co se stalo. A chtěla jsem ti říct, že je mi to líto." Vypadalo to, že už k tomuhle prohlášení zřejmě sbírala odvahu delší čas.
"Aha. Uhm… jo, díky," zamumlal Sasuke, nebyl moc rád, když mu to někdo připomínal. I jeho spolužáci už se naučili trochu redukovat ty projevy lítosti a soucitné pohledy.
"No a víš, napadlo mě…" Temari si odkašlala, v tu chvíli ale zazvonilo a přestávkový ruch kolem nich na okamžik nabral na intenzitě, jak se všichni rozcházeli do tříd. Sasuke už se nedozvěděl, co Temari napadlo, protože na ní zamávaly nějaké kamarádky: "Hej, Tem! Dělej, máme matiku. Znáš dědouše, nesnáší chození pozdě."
"Ehm…" Temari ještě na Sasukeho krátce pohlédla, "no, tak… to je jedno. Ještě se uvidíme. Zatím se měj, Sasuke."
"Ahoj," rozloučil se s ní Uchiha, než dívka odběhla za svými povinnostmi. Zmateně zakroutil hlavou a připojil se znovu k Narutovi, který na něj významně pomrkával a usmíval se přitom jako měsíček na hnůj. "Co to mělo znamenat?" podivil se Sasuke nahlas, když zapadli do učebny a obsadili místa u monitorů.
"Není to jasné?" zašklebil se na něj Naruto, "změnila názor, ne?"
"Prosím tě," mávl Sasuke rukou, "ty taky hned za vším něco vidíš. Asi mi prostě jen chtěla popřát soustrast jako všichni."
"To mohla i přes internet, ne?" namítl logicky Naruto, "uvidíš, že na moje slova dojde!"
"Ty seš mi ale prorok," odfrkl si Sasuke, to už ale do třídy nakráčela jejich učitelka na informatiku, aby jim následujících pětačtyřicet minut vykládala o programování v C#.
"Bože, už aby ta břečka roztála," posteskl si Sasuke o dvě hodiny později, když s Narutem zamířili na zastávku městské hromadné, a lehce nakopl kousek ledové kry, která nepochybně spadla ze střechy jejich gymnázia, "ta zima mě jednou zničí."
"Moc se toho dělat nedá, no," připustil Naruto a narazil si na hlavu čepici, protože venkovní teploty byly pořád ještě dost nízké, "což mi připomíná, že bysme mohli zajít do čajky, ne? Dáme si nějaký horký pití, vodnici…"
"Promiň, dneska nemůžu, i když to zní fajn. Slíbil jsem Shisuiovi, že se zas mrknem na nějakej film. Itachi jde totiž za Deidarou kvůli nějaký seminárce, tak nechci, aby tam byl sám, víš. Sice už je trochu lepší, ale… no, byl to přece jenom jeho táta," odvrátil na okamžik pohled, jak se mu lehce stáhlo hrdlo.
"Jasně, to chápu," přisvědčil Naruto, a aby svého kamaráda vytrhl z neradostných myšlenek, rychle změnil téma: "Slyšels, že dědouš Sarutobi půjde příští rok do důchodu?"
"Fakt?" zpozorněl Sasuke, protože se jednalo o jejich starého učitele zeměpisu, pohodového, neškodného staříka s mírnými požadavky, "to je škoda, zajímalo by mě, koho pak dostaneme. Můj táta pracuje s jeho synem, Asumou, jsou to kolegové."
"Svět je malej," pokrčil Naruto rameny, načež se mu po tváři rozlil poněkud zákeřný výraz a než se Sasuke nadál, blonďák mu oplatil to předchozí plácnutí po zadku s takovou vervou, že to na kluzkém povrchu Uchihovi podklouzlo a skončil rozplácnutý v tajícím marastu sněhu a bahna při okraji trávníku.
"Ááá," vyjekl Sasuke a rychle se sbíral ze země, zatímco Naruto, ten křivák, se prohýbal smíchy. "Ty debile!" otituloval tmavovlásek svého nejlepšího přítele a pokoušel se oklepat špinavou směs ze svého oblečení. "Jsem jak prase. Ještěže se máma vrátí až večer, kdyby mě takhle viděla, tak by jí asi trefilo. Tobě to přijde vtipný?!" obořil se na svého společníka, který se stále ještě svíjel v křečích. "No počkej!" Sasuke se s krvežíznivým výrazem na Uzumakiho vrhl, aby ho vyválel v tom samém, což si samozřejmě Naruto nechtěl nechat líbit. Černovlasý mladík měl ale z aikida poměrně dost vytrénované chvaty, takže brzy bez větších potíží podtrhnul Narutovi nohy a chvilku se jako malí kluci váleli po zemi ve snaze jeden druhého přetlačit. Vše bylo ovšem míněno v přátelském duchu, takže se to neobešlo bez smíchu a občasné nadávky nebyly myšleny vážně. "A jsme si kvit," zašklebil se Sasuke po několika minutách, když se konečně zvedli. Neměli si opravdu co vyčítat, oba byli zamazaní od hlavy až k patě.
"Jáááj, to studí!" nadával Naruto a snažil se dostat zpod bundy polotekutý materiál.
"Vypadáš kouzelně," přiznal mu Sasuke, když si prohlédl blátivou stopu na Narutově čele.
"Ty máš co říkat," poukázal blonďák na tmavou šmouhu na Sasukeho levé tváři, "myslím, že jsme opravdu vyrovnaní."
"Jo," souhlasil Sasuke, kterému bylo jasné, že veškeré jeho svrchní oblečení poputuje do pračky, jakmile se dostane domů, a nemá tudíž cenu pokoušet se nějak upravovat, "a teď pohni, nebo mi ujede bus."
"To by sis zasloužil," zabrblal Naruto, ale pochopitelně přidal do kroku.
Doma vedla Sasukeho první cesta do koupelny v přízemí, kde se nacházela automatka, do které hned hodil zašpiněnou bundu, kalhoty, mikinu i promáčené ponožky. V zrcadle zkontroloval svůj odraz a musel se sám sobě zasmát. Vlasy mu trčely na všechny strany a od kořene nosu až k levému uchu se táhla tmavá stružka, která už stačila trochu zaschnout. To bylo snad dokonce na sprchu, v tom případě ale musel do hořejší koupelny. Bosý, jenom v tričku a boxerkách tedy hlučně vydupal schody do patra a v chodbě se málem srazil s Shisuiem, který zrovna vycházel z Itachiho pokoje.
"Ahoj," pozdravil ho Sasuke s úsměvem, "jak ses měl?"
.
"Čau… ty teda vypadáš, jako když jsme s Itachim vylezli z kravína," zareagoval se zpožděním. Bratranec, ale vypadal šťastně, aspoň někdo už se z toho vylízal a překročil tu hnusnou černou čáru, za to Shisuiovi se bude temnota vinout životem až do smrti. Vinu mu nikdo neodpáře. "Měl by ses vysprchovat, nebo jak tě uvidí teta, tak se zhrozí. Co jsi proboha dělal? Válel ses po zemi?"
.
"Jo, tak nějak," přisvědčil Sasuke a přejel si automaticky dlaní po tváři, čímž paradoxně šmouhu ještě víc rozmazal, "ale věř mi, že ne dobrovolně. Tohle je ještě v pohodě, kdybys byl viděl, jak vypadaly ty hadry, zděsil by ses víc." Proklouznul kolem něj a cestou do oné místnosti si sundal i tričko, aby se pak v koupelně nezdržoval. Na prahu se však ještě na svého bratrance obrátil: "Hele, vyber zatím film, já si dám tu sprchu a pak se můžeme dívat, jo?"
.
"Dobře, provedu," pousmál se, což se mu nestávalo často. Vzal vlastní notebook a přešel k Sasukemu do pokoje. Napozicoval přístroj tak, aby na něho dobře viděli z postele, a rozjel nejnovější animák, co stáhnul. Bude to sranda. V tichosti seděl na okraji lůžka a pak se rozvalil nazad. Jen tak koukal do stropu a pro jednou na nic nemyslel, ale do nosu mu dotírala vůně, Sasukeho vůně. Peřiny jím byly prosyceny, neodolal a přičichl k povlečení. Bylo to docela opojné, málem se zapomněl a neslyšel na chodbě přibližující se kroky.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 chikkuru chikkuru | Web | 4. září 2014 v 15:23 | Reagovat

krásny diel :-D konečne tam bola už lepšia nálada :-P  :-P   už sa teším kto to tam do tej izby ide a kto ho prichití pri tom čuchaný sasukeho vankúša :D  :D
PS:nevjem či som slepá ale dole je odkaz na 20 časť ?? ale ani po kliknutí nejde prečítať? :-(

2 Ivanitko Ivanitko | Web | 4. září 2014 v 16:08 | Reagovat

[1]:odkaz je připravený pro další díl, který vyjde příští týden. Článek musí nejprve vyjít, aby jsi si ho mohla přečíst :D

3 Myschelle Tategami Myschelle Tategami | 5. září 2014 v 14:50 | Reagovat

Gomen Iv. Asi tě zajímá proč se omlouvám, já totiž komentuji tuto povídku jen u Smajlí. Skvělá povídka už se teším na další díl.

4 Ivanitko Ivanitko | Web | 6. září 2014 v 9:48 | Reagovat

[3]: Těší mě, že jsi se objevila i zde :)

5 Akino Akino | 6. září 2014 v 13:12 | Reagovat

Konečně opadla tíživá nálada a pomalu se všechno dává do normálu. Nenapadlo by mě, že se Shisui zaplete do drog.
Samozřejmě se těším na další díl, zajímá mě kdo ho přistihne :D

6 draci-sestry draci-sestry | 6. září 2014 v 17:47 | Reagovat

[5]:Shisui je kulišník, člověk nikdy neví na čem s ním je.

7 Myschelle Tategami Myschelle Tategami | 10. září 2014 v 15:55 | Reagovat

[4]: Nemysli si, že jsem se tady jen tak objevila. Četla jsem zde pár povídek a opravdu mě zaujaly. :)

8 Ivanitko Ivanitko | Web | 10. září 2014 v 16:10 | Reagovat

[7]:Vážně, a které? Nepamatuji si že bych tu viděla nějaký koment od tebe.

9 Myschelle Tategami Myschelle Tategami | 17. září 2014 v 14:43 | Reagovat

[8]: Teď si vzpomenout... takže: Podzim nepřináší jen chmury ta se mi moc líbila, a ItaSasu kde si to rozdali hned v první kapitole ve škole a Itánek si označkoval brášku (jen aby jsi věděla, že to čtu a vnímám, ale když tak přemýšlím, tak jsem četla asi jenom 1. kapitolu) XD. Samozdřejmě jsem si nemohla nechat ujít Uchihovskou polednici, já z toho nemohla a ještě nějaké. Tak omlouvám se, ale i když byli prázdniny :), tak nebylo moc času na vše, co jsem chtěla udělat :(. Vše hned napravím, dej mi čas tak do pátku. Delší koment jsem v životě nenapsala. :D

10 Myschelle Tategami Myschelle Tategami | 17. září 2014 v 14:45 | Reagovat

[9]: Bože, já napsala hotovej monolog.

11 Ivanitko Ivanitko | Web | 17. září 2014 v 19:01 | Reagovat

[9]:[10]:Omluva se přijímá. Mě hrozně baví číst komentáře, takže kdyby to dělali všichni poctivě, tak se asi blahem rozpustím. Času máš moře ;)

12 Myschelle Tategami Myschelle Tategami | 17. září 2014 v 20:49 | Reagovat

[11]: Díky Iv. :D Času mám dost, když jsem doma. A tohle byl dnes asi pátej koment, kde jsem zapoměla napsat jméno -_-", musím najít heslo, všude mám jiný a to je strašný= 3 maily, pak doma, ve škole, u babičky, u strejdy, u sestřenky, atd.

13 Ryunka Ryunka | E-mail | Web | 2. října 2014 v 21:44 | Reagovat

Neji je vážně neskutečný hajzl O.o >.<
Atmosféra se malinko uvolnila, ale obávám se, že to je jen takové ticho před další bouří...

14 Ivanitko Ivanitko | Web | 2. října 2014 v 23:23 | Reagovat

[13]:Obáváš se správně.

15 Okami Okami | 24. ledna 2015 v 16:42 | Reagovat

[10]: Myslím, že na mě nemáš :D.
-Viz můj komentář k Vůni třešní-

Jinak už čtu 10. díl za sebou, ani jsem nesebrala vůli k tomu, abych si udělala palačinky :D. Na chvíli jsem si udělala pauzu na komentář. Nemůžu se odtrhnout od obrazovky. Ještěže je sobota :D.
Fakt dobrý!

16 Ivanitko Ivanitko | 24. ledna 2015 v 17:50 | Reagovat

[15]:Tomu se říká správný čtenářský zápal :3 a to má ještě spoustu dílu před sebou :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.