Získat srdce lva XX. - Rozptýlení v baru

11. září 2014 v 7:00 | Ivanitko + Smajli |  Získat srdce lva
Bráškové chtějí Shisuie rozveselit, přivést ho na jiné myšlenky. Pařba v baru se zdá být jako dobrý nápad, jen do té doby, než se Sasuke začne věnovat něžnému pohlaví.


"Uf, tak už jsem tady," ohlásil se Sasuke na prahu svého pokoje vcelku zbytečnou větou. "Sorry, že to tak trvalo, po dlouhý době jsem se hecnul k použití fénu." Jenom ve spodním prádle přeběhnul ke svému šatníku, aby na sebe vzápětí mohl hodit černé plátěné kalhoty a jednoduché bílé tričko s jakýmsi klikyhákem na prsou. "Jsme dneska psali z fyziky," oznámil svému bratranci při procesu oblékání, aby řeč nestála, "máme děsnýho kreténa, vždycky tam dá nějakou jobovku. Polovina třídy z jeho předmětu propadá, ale jemu je to úplně fuk." Dokončil odívání a přesunul se k Shisuiovi na postel. "Tak to můžeš pustit," prohlásil, přičemž se pohodlně uvelebil vleže na břiše.
.
"Ještěže už fyziku mám dávno za sebou. Hlavně po mě nechtěj, abych tě doučoval, myslím, že by ti to spíš uškodilo." Jako vážně, fyzika rovná se smrt. Vstal a pustil film Croodsovi, snad ho za to nezabije, ale měl takové filmy rád. Moc lidí v okolí, co by měli stejnou zálibu, neznal. Většinou je to nezajímalo nebo to považovali za pohádky pro děti. Napodobil Sasukeho polohu a bokem se k němu přitiskl. Sasuke voněl po nějakém sprcháči, ale nemohl určit, co to bylo. Rozhodně se mu to líbilo, tedy hlavně čichovým buňkám.
.
Sasuke nechal výběr snímku bez komentáře, jednak mu animáky nevadily, jednak mu bylo jedno, na co se budou koukat, jen když se přitom Shisui zabaví a nebude myslet na svého otce. Všichni potřebovali nové zážitky, aby se mohli posunout dál, ale bratránek to potřeboval ze všech nejvíc. Proto se od něj už kolik týdnů s Itachim prakticky nehnuli a snažili se ho rozptýlit, poměrně dost toho společně podnikali. Bez námitek tedy zaměřil svou pozornost na film. Náhodou, komedie to byla dobrá, nezřídka se musel smát.
.
Shisui musel uznat, že snímek předčil jeho očekávání. V průběhu si opřel hlavu o Sasukeho rameno, které se občas otřásalo pod návaly smíchu. Bylo mu dobře, měl u sebe milovaného člověka. Upnul se k němu nejvíc ze všech Uchihů. Možná až nezdravě, ale po smrti otce si tak nějak popřeházel priority. Nedokázal si představit, že by přišel i o Sasukeho. To by bylo na mašli. Děj se plně rozvíjel - dobrodružství, láska, rodina, ale na konci byla scéna, kde se otec obětoval pro zbytek jeho milých. Sice se také zachránil, ale Shisuiovi to připomnělo vlastního tátu, on… on by to pro něj taky udělal. Tím si byl jistý. Položil hlavu obličejem na matraci a zhluboka dýchal, aby rozehnal to štípání v očích.
.
Sasukemu Shisuiova reakce pochopitelně neunikla a nebyl také hloupý, aby si nedokázal spočítat, co ji asi vyvolalo. Nebylo to nic neobvyklého, po měsíci byla pořád ta rána ještě hodně čerstvá, aby ji takovéhle podněty nejitřily. On sám prožíval dost těžce, že ztratil oblíbeného strýčka, ale nedokázal si vůbec představit tu bolest, kdyby přišel o vlastního tátu. Nechtěl už Shisuiovi říkat všechny ty tisíckrát omílané věty a fráze, že to bude dobré, protože on to pravděpodobně věděl, ale občas bylo zkrátka těžké tomu všemu znovu nepodlehnout. Místo toho mu jen konejšivě položil ruku na rameno a stiskl jej, aby mu dal najevo, že tu není úplně sám, že má kolem sebe lidi, kterým na něm záleží. Že má pořád rodinu.
.
Shisui se proklínal za ty otravné a hloupé slzy. Neustále mu dokazovaly, že nad svým psychickým stavem nemá kontrolu, připadal si jako blázen nebo jako citově nevyzrálý puberťák, v jednu chvíli pohoda a pak strašný propad v emocích až na samé dno. Nechápal to, ale nejčastěji se mu to stávalo v přítomnosti Sasukeho. Možná se míň hlídal či co. Cítil jeho dlaň na svých zádech, ale potřeboval obejmout. Přetočil se na bok a přitiskl se k bratránkově ramenu a hrudi. Máčel mu tričko. "Někdy se cítím tak hrozně sám," zahuhňal tiše.
.
Sasuke mu automaticky ovinul ruku kolem pasu a nechal ho k sobě tulit. Vnímal to drobné chvění Shisuiova těla a bylo mu staršího Uchihy opravdu líto. "Nejsi sám," promlouval k němu měkkým klidným tónem, "máš nás. Mě, Itachiho, naše, Madaru. Teď je tvůj domov tady. Patříš sem." Trošku se přetočil, aby si uvolnil i druhou ruku a mohl bratrance lehce hladit po střapatých vlasech. Napadlo ho, že se chová úplně stejně jako jeho starší bratr, když měl on nějaký psychický problém. Jen doufal, že to na Shisuie aspoň působí podobně, jako na něj působila Itachiho blízkost.
.
Až se uklidnil tak, že už žádné další mokré kapky neopouštěly slzné kanálky, promluvil nakřáple znějícím hlasem: "Já vím, ale chtěl bych někoho, kdo by tu byl jen pro mě… asi to zní dost sobecky." Kdyby to byl Sasuke, vůbec by mu to nevadilo, spíše naopak. Přivítal by ho s otevřenou náručí. Povzdechl si, proč musí být život tak krutý a zákeřný. Nikomu nedá nic zadarmo a ještě se mu vysměje, když zakopne o klacek nastrčený pod nohy. Zesílil objetí ještě víc, potřeboval ho cítit.
.
Navzdory vážné situaci se musel Sasuke malinko pousmát, ještě štěstí, že mu bratranec neviděl do tváře. Ale možná by doopravdy bylo dobré, kdyby si Shisui někoho našel, aspoň by myslel na příjemnější věci. To by ovšem musel vyrazit někam do společnosti, sezením doma se známosti nezískávaly. Ostatně jemu by to taky prospělo. Snažil se ho k tomu tedy mírně popostrčit. "Co ti brání?" nadhodil, "vždyť klidně můžeme třeba zejtra večer někam vyrazit - a kdo ví? Možná potkáš nějakou feša… eeeh… nějakýho fešáka a zamiluješ se. Pak s tebou nebude k vydržení a bude legrace."
.
Přemítal nad tou nabídkou, proč si jít někoho hledat ven, když ten, koho si jeho srdce žádá, je tady. Vážně? Chtělo se mu tam? Přetvařovat se, jak je všechno ok? Bylo by k popukání vzít Sasukeho do gay baru, to by asi nepřežil. Děsil se, co všechno by se tam mohlo stát. "No, když já nevím, jestli je to dobrý nápad."
.
"Ale jdi," Sasuke ho rozverně šťouchnul loktem do žeber. "Potřebuješ si taky trochu vyrazit. Zejtra se sebereme, vezmeme Itachiho a zajdem do nějakýho baru. Posedíme, pokecáme, něco vypijem… uvidíš, že to se pak známosti jenom pohrnou. Zvlášť ty milostný," lákal ho Sasuke na tu myšlenku, aby bratránka navnadil k nějaké akci. Mezi lidmi se určitě bude cítit líp než mezi čtyřmi stěnami.
.
"Když jinak nedáš… půjdeme," povzdechl si. On aby naháněl nějaké potenciální partnery! Udělá tím, ale Sasukemu radost. Vidí, jak se ho snaží rozptýlit a neustále vymýšlí různé akce, aby náhodou neměl čas propadat svému smutku. Snad to zítra přežije bez úhony.
.
"Prima," obdařil Sasuke svého bratrance zářivým úsměvem. Byl si naprosto jistý, že to Shisuiovi pomůže vytrhnout se aspoň na nějakou dobu ze svého zármutku. A kdo ví? Třeba si tam opravdu někoho najde, což by nakonec mohlo mít i trvalejší pozitivní účinky.
.
Byl tak roztomilý, když se usmíval. Měl nutkání pohladit ho po tváři, ale na chodbě se ozvaly přibližující se kroky. Za okamžik do pokoje nakoukla dlouhovlasá postava.
"Co tady děláte, vy dva povaleči?" zazubil se na ně a přešel k nim. Všiml si, že Shisui vypadá rozhozeně a má zase načervenalé oči. Akorát mu nešlo do hlavy, proč se tak moc fixuje na jeho mladšího brášku.
"Zítra prý jdeme pařit, kdybys nevěděl. Tady Sasuke mě chce mermomocí vytáhnout ven a ty jdeš s námi," odpověděl mu Shisui dřív, než stačil Sasuke otevřít pusu.
"Příště byste se mě mohli alespoň zeptat!" Stejně by ale šel.
.
"Ale bráško," pověsil se Sasuke Itachimu na krk, když si k nim přisedl, "něco takovýho bys přece neodmítnul, ne? Bude to super pařba." Ta představa se mu náhodou zamlouvala čím dál tím víc, nikdy neměl moc příležitostí s těma dvěma podnikat podobné akce, přeci jen byli oba o pět let starší a měli své vlastní kamarády, se kterými chodili kalit. A on měl zase svoje. Bude fajn si jednou vyrazit pro změnu s bratrem a bratrancem, byl zvědavý, jak moc se umí odvázat.
.
"No, dovedu si to živě představit," pousmál se Itachi s žertovným nádechem ironie, ale láskyplně mladšího chlapce šťouchnul dvěma prsty do čela.
"Super," zakřenil se Sasuke a objal oba své příbuzné kolem krku, každého jednou paží, "tak domluveno!"
~~~
"Shisuii, neviděls moje rifle? Takový ty černý," optal se Itachi a urputně se přehraboval ve skříni. Měl ji trochu víc narvanou, protože se tam musely vlézt i bratrancovy věci.
"Co já vím, nechodím ti v nich, ale dneska tu byla tvoje mamka, možná ti je hodila vyprat," poznamenal otráveně. Ještě aby mu hledal oblečení. Byl ve sprše a jen v osušce přešel k okupovanému kusu nábytku. "Dovol." Odstrčil Itachiho, aby si vybral čisté oblečení ze své poličky. Rifle a černé tričko, nechodil v žádné jiné barvě. Oblékl se a pak uznal, že trocha deodorantu ho nezabije.
Itachi ještě chvíli lítal po pokoji, než se nafrčeně vrátil. "Fakt mi je vyprala! Jsem si je chtěl vzít!" Ještě aby si hlídal oblečení, kdyby byl malé děcko tak neřekne ani slovo, ale je mu dvaadvacet! Vyhrabal něco jiného a konečně se do toho nasoukal. Pročesal dlouhé vlasy hřebenem a stáhl je rudou gumičkou.
.
Sasuke se s přípravami zase tolik nepáral. Vylovil ve svém šatníku první džíny, které mu přišly pod ruku, šedočerné s úmyslným roztřepením na několika místech, a bílé tričko s černými karikaturami. Podobně jako Shisui na sebe stříkl akorát trochu antiperspirantu, do kapsy shrábnul peněženku, klíče a mobil, hodil na sebe ještě tmavě šedivou mikinu, kterou, jak dopředu předvídal, v baru pravděpodobně odloží, protože obzvlášť teď v zimě se na podobných místech hodně topilo. Už se nemohl dočkat, až se taky konečně po dlouhé době dostane mezi lidi, jelikož od strýcovy smrti podobné akce dosud vynechával, což se na něm podepsalo. Pravda, na světě nepochybně byli i daleko vášnivější pařmeni než on, ale Sasuke prostě potřeboval lidskou společnost. Zabouchl tedy za sebou dveře a několika kroky přeběhnul chodbu k Itachimu a Shisuiovi. "Kde to vázne?" pobídl je, jakmile strčil hlavu do pokoje. "Dělejte, vy brzdy pokroku. I světadíly se pohybujou rychlejc než vy."
"Ts, nejseš nějakej drzej? Náhodou už jsme hotoví," opáčil vesele dlouhovlasý Uchiha, "Shisuii, vidíš, jaké z nás dělá neschopné brzdy? Co kdybychom ho nechali doma?" Malé poškádlení ještě nikoho nezabilo, spiklenecky mrknul na bratrance u židle, kde si bral černou mikinu.
.
"Dobrý nápad, stejně tam bude jen otravovat a kňourat, abychom mu koupili nějaký ten chlast." Shisui si všiml a nemohl si odpustit se nepřidat. Určitě by Sasukeho doma nenechali, ale tvářit se tak můžou.
.
"Tůůůdle," vyplázl Sasuke na oba mladíky rozpustile jazyk, "a seš vedle jak ta jedle, bráchanče. Náhodou tam, kam jdeme, mám dost dobrý známosti na to, aby mi nalili i bez vaší pomoci." Nebylo to samozřejmě jen o známostech, všichni dobře znali pochybnou morálku velké většiny barů ve městě, které preferovaly zisk místo etických zásad. Celkově se nad tím obvykle mhouřily oči, protože koneckonců bylo nasnadě, že by podniky přišly o dost velké tržby - minimálně padesát procent návštěvníků tvořili mladiství.
.
"Itachi, spacifikuj si to děcko! S tímhle se přece nikde nemůžeme ukázat, chová se jak pětiletý!" spustil jakoby vážně a ukázal na Sasukeho dramaticky prstem.
"Hřál jsem si na prsou hada. Myslel jsem si, jakého nemám slušného a vychovaného bratra. Asi mi ho v noci mimozemšťani vyměnili. Beztak nás bude pozorovat a testovat. Shisuii, musíme to zlikvidovat, než bude pozdě." Itachi se vrhnul na Sasukeho, aby ho mohl ulechtat k smrti. Shisui se na ně prvně nerozhodně díval a pak se uráčil přijít na pomoc.
.
"Nééé, nech měééé!" zavřískl Sasuke, i když měl pusu od ucha k uchu, a snažil se odrazit Itachiho prsty, které mu jezdily po žebrech, kde bylo ohledně lechtivosti jeho slabé místo, pokud se zvolily ty správné pohyby. "Hahahaha, přest-áááň! Hahahaha." Itachi byl ale nemilosrdný a s Shisuiovou pomocí už neměl Sasuke vůbec šanci se ubránit, mohl se jen bezmocně svíjet v křečích smíchu a neúspěšně se pokoušet vytrhnout. "Dóóóst, prosíííím!" Sotva popadal dech, jak se musel neustále chechtat, což bylo značně namáhavé.
.
Oba starší mladíci ho ještě chvíli mučili, než se na sebe podívali a uznali, že jejich mučeníčko je u konce. Se zklamaným výrazem ho pustili ze svého nemilosrdného sevření. Postavili se a shlédli na to rozčepýřené mládě, povalující se po zemi. "Tohle fakt berem s sebou?" neodpustil si Itachi poznamenat, ale koutky mu cukaly v širokém úsměvu. "Myslím, že bysme aj mohli jít, nebo se budeme válet doma?" Podal Sasukemu ruku, aby mohl vstát ze země. Těsně předtím, než se jejich prsty dotkly, ucukl a s novým záchvatem smíchu před sebou tlačil Shisuie do verandy, aby se mohli obléct a odejít. Mikoto jenom čekala pod schody na ty tři výrostky.
.
"Já ho zabiju," zamumlal si Sasuke sám pro sebe, třebaže jeho prohlášení postrádalo byť jen stopu vážného mínění. S heknutím se sebral ze země a pár vteřin si třel pohmožděná žebra, trošku si také prohrábl vlasy, aby nevypadal jako Rákosníček, když ho ti dva dobráci tak rozcuchali, načež se v polocvalu vydal za nimi. Dohonil je na schodech. "Vy hajzlíci," otituloval je sice nelichotivě, ale neklamným hravým tónem, "to máte u mě!" Aktivně je předběhl, svojí matce žertem zasalutoval a jako první na sebe hodil bundu a zavázal si boty. Mikoto jim všem na úvod samozřejmě neopomenula připomenout, aby na sebe dávali pozor a nepřeháněli to s alkoholem, poté jim popřála veselou zábavu a konečně byli vypuštěni z rodného domu.
.
Venku je sevřel chladný vzduch, měl o pár stupňů míň než dopoledne. "Doufám, že neumrzneme," poznamenal Itachi, který se ukázal jako nejvíc zimomřivý. Přidal do kroku, zastávka byla nedaleko, záleželo na tom, jestli stihnou nějaký spoj, protože ani jeden z nich se předem nedíval. Shisui se aktivně vrhl k podivně se nahýbající ceduli a snažil se na šikmém papíru vyluštit pár čísel. Nakonec mu starší z bratrů svítil mobilem. Začínalo jaro a dny se prodlužovaly, ale už bylo dost hodin a tma jako v pytli.
.
"Máme kliku, za dvě minuty to jede!" úlevně oznámil Shisui, docela mu mrzly uši.
Po chvíli podupávání a vyhlížení městské dopravy se v zatáčce objevila stará Krodoska, se syčením před nimi otevřela svoje teplé nitro. Shisui si obratně stihl sednout vedle Sasukeho.
.
Nejmladší Uchiha během cesty dopravním prostředkem udržoval s oběma příbuznými čilou konverzaci, aniž by ho nějak uvádělo do rozpaků, že se díky jeho ležérnímu posedu dotýkali s Shisuiem koleny. Neměl ve zvyku házet si příliš často nohu přes nohu, připadalo mu to jako ženský způsob sezení. Když se zhruba po dvaceti minutách kodrcání autobusem ocitli ve městě, zamířili rovnou k předem vybranému baru poblíž náměstí. Itachimu se cestou podařilo uklouznout na stále trvajícím náledí a Sasuke samozřejmě ihned vycítil příležitost k malé pomstě. V křečích smíchu svému bratrovi nabídnul pomocnou ruku a Itachi, který už na svou předchozí provokaci pravděpodobně zapomněl, se jí chtěl chopit, což mu Sasuke na poslední chvíli neumožnil. Popichováním si krátili i další cestu, než se konečně dostali do útulně teplého prostředí podniku s neonovým, křiklavě blikajícím nápisem, odkud se ozývala hudba.
Okamžitě byli obklopeni nejrůznější pachy a ohlušující tóny. Kabáty a bundy nechali v šatně, aby jim nepřekážely, a zvesela se nahrnuli k baru, kde se uvolnilo místo akorát pro ně. Za pultem se otáčelo čilé děvce. Usmálo se.
"Co to bude?" zeptalo se jich vyšším hláskem.
"Tři krát zlatou tequillu," porušil Itachi všem. Uvítací drink platí on.
.
"Zrovna tequillu?" zabrblal si pod fousy Shisui. Měl s ní jednou důkladné seznámení. Od té doby tohle pití neměl v přílišné oblibě.
Za chvilku se před nimi objevily tři panáky se zlatavou tekutinou a měsíčky pomeranče.
"Na co si připijem?" zeptal se Itachi a přehlédl zbytek sestavy.
.
"Na budoucnost," navrhl Sasuke s pousmáním a mrkl na svého bratránka. Připadalo mu to nejvhodnější, nikdy nebylo dobré utápět se v minulosti, obzvlášť po nějaké prožité tragédii, ale myslet na ty dny, které teprve přijdou. Na lepší časy.
"Tak na budoucnost," chytil se toho Itachi a sklo jejich skleniček o sebe zvučně cinklo. Vzápětí do sebe všichni tři mladíci obrátili jeho obsah a ostrá tekutina na okamžik připravila šok jejich chuťovým buňkám, než se jim usadila v žaludku v podobě teplého, příjemného pocitu s vrcholkem pomerančové šťávy. Rozproudil se mezi nimi živý hovor a všichni tři se střídali v objednávání pití. Sasuke čas od času odbíhal, protože se v baru nacházela spousta jeho známých a neustále ho někdo zdravil nebo se dožadoval jeho pozornosti.
.
Oba starší Uchihové se mezitím zabavili mezi sebou. Bar, u kterého seděli, měl tvar U a na druhé straně naproti vysedávaly dvě krásky. Něco si mezi sebou špitaly, chichotaly se a házely po klucích významné pohledy. Ti se tvářili alá já tu vůbec nejsem, i tak to nešlo úplně ignorovat.
"Vsaď se, že do pěti minut se přijdou zeptat, jestli s nimi nepůjdeme trsat," pronesl Itachi vážně. Na nějaké pipiny není ani trochu zvědavý. To by mu tak chybělo.
"Co budem dělat? To co vždycky?" nadhodil Shisui a sledoval, jak se obě začaly prodírat jejich směrem.
"Asi nám nic jiného nezbude," zabručel v odpověď a otočil se zpátky k desce pultu. Protočil oči, když se za jeho zády ozval štěbetavý vysoký hlásek.
"Ahoj kluci, nechcete jít s náma trsat?" zeptala se ta vyzývavější z dvojice, div že jí prsa nevypadla z o dvě čísla menší podprsenky.
"Nechceme." Dostalo se jí chladné strohé odpovědi od Itachiho.
"Rozhodně bych nebyla proti, i kdybys chtěl něco víc, kocourku," zapředla významně a položila drobnou ručku s dlouhými rudými nehty na jeho rameno v důvěrném gestu.
Itachi se zachmuřil, neměl rád, když ho někdo osahával bez dovolení, zvlášť pokud se jednalo o něžné pokolení.
"Nemám zájem," odsekl nevraživě, ale na dívku to nemělo nejmenší účinek. Buď byla tak opilá, nebo jí to prostě bylo jedno.
"No tak, krasavče, neodmítej takový zboží, když se ti samo nabízí." Naklonila hlavu na bok a tím gestem mu podvědomě naznačila, že je povolná.
"Většinou to, co dostaneš jen tak, je pěkný šunt. Itachi se vyjádřil snad dost jasně, nemá zájem," obořil se na ni Shisui, vida, jak jeho bratranec pění vzteky.
Dívka uraženě nafoukla tváře, tohle si k ní ještě nikdo nedovolil. "Je divnej, není náhodou teplej?" prohodila s ohrnutým horním rtem.
"Páni, ty jsi hlavička. Brouku, dej mi pusu." Naklonil se k Itachimu, vtiskl mu na rty decentní krátký polibek. I přes ten kratičký okamžik zaznamenal jejich měkkost a vůni po alkoholu. Odtáhl se a sjel pohledem obě šokované dívky. Něco omluvně zakoktaly a urychleně zmizely v davu.
"Shisuii, co to sakra mělo bejt?! Co když nás někdo viděl a dozví se to doma? Otce z toho trefí!" vytknul mu zděšeně Itachi a nenápadně se rozhlížel kolem, kdo všechno si toho všiml. Zdálo se, že skoro nikdo.
"Prosím tě, ty toho naděláš. Máme od nich pokoj? Máme, tak jaká křeč. Kdyby byl problém, tak nás z toho vykecám," usmál se vítězně.
.
Sasuke poměrně brzy na svůj příbuzenský doprovod zapomněl a jen si užíval, že je po dlouhé době mezi lidmi. Na rozdíl od starších Uchihů nebyl taková netykavka a spravedlivě rozděloval svou pozornost mezi mužské kamarády i příslušnice opačného pohlaví, kterým se nezřídka podařilo dostat ho i na taneční parket. Po pár drincích cítil, jak se jeho nálada značně uvolňuje, polevuje napětí posledních týdnů a zažitou melancholii střídá optimismus. Bavil se, smál se a živě se svými přáteli debatoval. Co se dívek týkalo, zpočátku se choval pozorně, ale přesto nezávazně, neflirtoval. Přesněji řečeno dokud nepotkal svou spolužačku Tenten a především její červenovlasou, hnědookou kamarádku.
"Nazdárek, Sasuke, jak se daří?" pozdravila ho Tenten vesele, ačkoliv se ho klidně mohla zeptat i ráno ve třídě.
"Ale jo, v pohodě, dobrý," odpověděl nejmladší Uchiha, "co ty? Ještě děláš v Crossu? Dlouho jsem tě tam neviděl."
"Jo, ale jsem tam vždycky akorát v pondělí a ve středu, přehodili mi směny," objasnila mu Tenten svou pracovní dobu, načež zaznamenala nenápadné dloubnutí ze strany své společnice. "Jo, promiň," uculila se, "ještě jsem vás nepředstavila. To je Sasuke, spolužák z gymplu, a Tayuya, moje kamarádka z lakrosu."
"Ahoj," podal Sasuke rudovlásce způsobně ruku, a jelikož byl už malinko v náladě, po francouzském způsobu jí věnoval i pusu na tvář. Nevypadalo to, že by jí to vadilo, naopak.
"Ráda tě poznávám, Sasuke," přeměřila si ho dlouhým hodnotícím pohledem, po kterém bylo jasné, že výsledek byl pro Uchihu nepochybně lichotivý. "Přišel ses pobavit?" Na poslední slovo vložila obzvláštní důraz, přičemž lehce svádivě přimhouřila oči.
"Jak jinak. Znáš to, pokecat, něčeho se napít, zatancovat si…" pokrčil Sasuke rameny, ale opětoval její snahu lehkým, odzbrojujícím úsměvem, v němž vynikly jeho bílé zuby.
"Tak proč netancuješ?" nadhodila Tayuya zdánlivě nevinným tónem.
Sasuke přistoupil na její hru: "Momentálně nemám s kým." Jasně hozená rukavice, kterou Tayuya v imaginární rovině obratně zachytila, když okamžitě opáčila: "A se mnou by sis šel trsnout?"
"Proč ne," usoudil Sasuke jakoby netečně v rámci hraní na role. Oba dva se omluvili rozesmáté Tenten, načež Tayuya chytla Sasukeho za ruku a už ho táhla na taneční parket, skoro jako by byl nějaká její trofej. Zrovna nahlas vyhrávala písnička od Timbaland, Hands up in the air, na kterou se skvěle tancovalo.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Myschelle Tategami Myschelle Tategami | 11. září 2014 v 11:30 | Reagovat

Tak i přes nemoc (nedostatek železa a hořčíku) jsem zde. Tahle povídka už jen podle průběh děje vypadá dlouze a to mi vůbec nevadí, je to krásná povídka. Jen tak dál :D

2 Akino Akino | 11. září 2014 v 20:48 | Reagovat

Nic nedokáže zvednout náladu po těžkém dnu ve škole tolik, jako tahle povídka :)
Na Sasukeho se lepí další holka? Kša, ten není tvuj :P

3 Ivanitko Ivanitko | Web | 13. září 2014 v 18:52 | Reagovat

[1]:Snažily jsme se, aby vztah obou kluků byl co nejvíc reálný, takže se na Sasukeho musí opatrně.
[2]:Tak to jsem ráda, že povídka má rozradostňující účinky.

4 Ryunka Ryunka | E-mail | Web | 2. října 2014 v 22:14 | Reagovat

Jak já nemám ráda, když se v yaoi motají ženský :D Huš...

5 Ivanitko Ivanitko | Web | 2. října 2014 v 23:24 | Reagovat

[4]::3 Ale potom je díky tomu aspoň sranda.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.