Získat srdce lva XXV. - Domácí péče

9. října 2014 v 7:00 | Ivanitko + Smajli |  Získat srdce lva
Shisui má nařízený klid a všichni ho doma obskakují. On sám je šťastný, protože Sasuke je jeho partner.


Na druhý den měl poněkud svízelný rozhovor s psychiatrem. Doktor s kulatými brýlemi a šedými vlasy se představil jako Kabuto Yakushi, byl bystrý a hned tak mu něco neuniklo. Shisui musel použit své nejlepší techniky přetvařování. Začali nevinným rozhovor, ale brzy se muž začal šťourat v jeho pocitech, náladách, problémech a smrti otce. Shisui se snažil tvářit ztrápeně, po včerejšku mu to moc dobře nešlo, ale u probírání smrti otce herecky upustil pár slz. Kabuto si všechno pečlivě zapisoval do karty. Nakonec po několika desítkách minut konečně vypadl. Shisui si oddechl, snad se nikde neprokecl o něčem, co neměl. Během dne mu řekli, že ho ráno pustí.
Mikoto byla nadšená, když jí sdělil tu zprávu. Pokusil se ji nadhodit, že se vrátí domů, ale narazil na tvrdou zeď. Neoblomně mu vysvětlila, že neexistuje, aby v takovém stavu byl sám. Zraněné ruce nesměl zatěžovat a navíc se o něho bála, aby se podobné věci nerozhodl zopakovat. Nakonec jí všechno odsouhlasil, v podstatě mu nic jiného ani nezbylo, alespoň může být Sasukemu nablízku.
Ráno po vizitě pro Shisuie dojel Fugaku, protože on jediný si mohl udělat volno. V sesterně vyřídil a přebral propouštěcí papíry, zatímco se synovec soukal z nemocničního mundúru do civilu. Zjišťoval, že oblékaní a kterákoliv jiná činnost, která vyžaduje silnější tahání, mu způsobuje napínání stehů a bolest. Snažil se pracovat opatrně a pomalu, ale moc to nepomáhalo. Jeho strýček mezitím dostával rady ohledně Shisuiova zdravotního stavu. Neměli by ho vystavovat emocionálnímu napětí a stresům. Psychiatr mu předepsal prášky na zklidnění a datum kontrolní návštěvy.
Když dojeli domů, byl už Itachi ze školy zpátky.
"Tě pic, vítej zpět," zašklebil se, "Ještě, že jsem byl chcíplej a tu postel jsme nestěhovali," prohodil veselým tónem.
"To by se od tebe taky dalo očekávat," oplatil mu Shisui.
Fugaku předal synovi tašku s věcmi z nemocnice. "Jedu do práce, tak ne že to tu zboříte!" Byl rád, že ho mají doma a živého. Navíc Itachi se o něj postará, takže si může dát odchod.
"Jasně, ani cihla na cihle tu nezůstane, až se vrátíš," podotkl ironicky jeho syn a vysloužil si letmý pohlavek. "Pojďme rychle pryč, než nás něčím umlátí," vyhrkl dlouhovlasý Uchiha a tlačil bratránka dovnitř domu.
~~~
"Vypadáš příšerně," prohlásil Naruto se skousnutým rtem, když si tak prohlížel svého černovlasého kamaráda, zejména ty stále slabě se rýsující kruhy pod jeho tmavýma očima.
"Dík, no," ušklíbl se hořce Sasuke, i když věděl, že má Naruto pravdu.
"Promiň," omluvil se blonďáček, když mu došlo, jak nelichotivě to muselo vyznít, "já jen… spal jsi ty poslední dva dny vůbec?"
"Ale jo," zívl Sasuke ne zrovna přesvědčivě, protože doba jeho spánku od toho úterního masakru čítala dohromady tak maximálně šest sedm hodin. A to už byl pátek.
"Hele, Sasuke, kdybych… kdybych ti mohl nějak pomoct nebo kdybys cokoliv potřeboval, tak stačí říct, jasný?" nabádal ho Naruto, který jako jediný věděl o tom, co se v jejich rodině před třemi dny stalo, protože mu to Sasuke sám prozradil. Bylo to vlastně celkem zvláštní, protože když tenkrát umřel Izuna, byly toho plné noviny i zprávy. Jenže širokou veřejnost asi zajímaly jenom případy, které končily úmrtím, jelikož o Shisuiově pokusu o sebevraždu se kupodivu nikde neobjevila ani čárka.
"Já vím, děkuju," přitakal Sasuke a unaveně se pokusil o úsměv. Kdyby tak Narutovi mohl svěřit celou pravdu, jenže copak to mohl někomu říct? Vždyť to bylo všechno úplně na hlavu. Nedokázal si představit, jak zvládne předstírat fungující vztah, aniž by na něm Shisui něco poznal. Ale zřejmě bude muset, jestli nechce mít znova na rukou jeho krev. Nicméně se toho dost děsil, protože absolutně neměl ponětí, jak se má chovat… ke klukovi. V tomhle smyslu. Nikdy s žádným nic neměl, takže vůbec nevěděl, co to obnáší. Možná by toho mohl využít a vymlouvat se na svou nezkušenost v těchto věcech, kdyby snad Shisui pojal podezření, že jeho city neopětuje. Což neopětoval. Nebo teda aspoň ne tak, jak si bratránek přál. Bože! Bylo to šílené. Hodně se taky bál toho, aby se to neprovalilo. Kdyby takový Itachi nebo hůř, jeho otec, zjistil, že se tahá s mužem a navíc s vlastním bratrancem, bylo by to peklo. Takže se to prostě nesměl nikdo dozvědět. Hlavně doufal, že se Shisui dá dohromady nějak rychle. Jakmile vycítí, že je na to starší Uchiha připravený, měl v plánu se s ním rozejít. Incest byl přece trestný…
"Kdy ho pustí?" přerušil Naruto jeho úvahy otázkou, "bude teď zase u vás?"
"Jo," přikývl Sasuke, vděčný že se může soustředit na něco jiného než na ty nepříjemné myšlenky ohledně nechtěného vztahu, "máma by mu nedovolila vrátit se do bytu. A asi už je doma, dneska ráno ho měli pustit."
"Aspoň tam budete mít veselo," poznamenal Naruto, což mělo v návaznosti na předešlou událost nádech černého humoru. To si ale Uzumaki zřejmě neuvědomil.
"Hmm… to teda," přisvědčil o něco tišeji Sasuke, v tu chvíli ale do třídy nakráčela učitelka se štosy okopírovaných papírů, takže se museli přestat bavit.
Hodiny se v pátek obyčejně nesmírně táhly, ale dneska jako by Sasuke ani nestačil zaznamenat, že nějaké byly, a už zvonek ohlašoval pro tento týden konec výuky. Společně s Narutem se naobědvali ve školní jídelně a pak už Uchiha zamířil domů. Byl trochu nervózní, protože si nebyl jistý, jak se má k Shisuiovi před ostatními chovat. Vlastně… ani v soukromí to pořádně nevěděl.
~~~
Itachi se snažil Shisuie zabavit. Vymýšlel všechno možné, jen aby bratranec neměl chvíli klidu sám pro sebe. Bohužel nedomyslel, že to může mít i opačný efekt, než předpokládal. Došlo mu to až ve chvíli, kdy se krátkovlasý Uchiha sám ozval.
"Itachi, nech toho!"
"Cože? Čeho mám nechat?" divil se a položil papíry, které držel v ruce.
"Vím, že to myslíš dobře, ale nemusíš se tak přemáhat a snažit se mě zabavit za každou cenu."
"Já se nepřemáhám…"
"Ale jo," přerušil ho, "vidím to na tobě, takhle se normálně nechováš. Sice vypadám jako labilní psychopat, ale když budu sám, tak nepoletím do kuchyně pro nůž, aby si to mohl zopakovat." Teď už ne, neměl k tomu žádný důvod a navíc se těšil, až černovlasé zlatíčko dojde ze školy.
Itachi si skousl ret provinilostí, právě to si tak nějak podvědomě myslel. Nechtěl ho nechat samotného, aby ho to náhodou nenapadlo. "Promiň, já jen… mám o tebe prostě strach," zahučel bokem do prostoru.
"To ti věřím, ale nech mě ti ukázat, že to zvládnu. Stejně mě všichni budete hlídat na každém kroku, tak aspoň ty mi dej trošku důvěry." Bude těžké všechny přesvědčit, že je v pohodě a nic se nestane. "Tak mi aspoň řekni, co jsem zameškal ve škole."
"Dobře." Školní povinnosti jsou vždycky otravné, a proto mu je nechtěl připomínat, ale když jinak nedal. Vysvětlil mu, co se kde v jakém cvičení dělalo, že ho omluvil, ale už se na něho chystají. Prý nějaké přezkoušení, náhrady a možná vypracovat nějaké texty. Shisui bolestně zasténal, to mu chybělo. Kdyby umřel, měl by ode všeho klid, pomyslel si ironicky. Za chvíli ukončil ten jeho šílený seznam: "Jdeme něco sníst, mám docela hlad!" Přemístili se do kuchyně, kde stál Itachimu za zadkem, protože mu nedovolil nic dělat.
~~~
Sasuke dorazil domů a jednu o druhou si zul černé plátěné conversky, které začal nosit od té doby, co se trochu oteplilo. Začátkem května už bylo počasí opravdu docela hezké, dokonce dnes poprvé vyrazil i bez mikiny, jenom v tmavých džínách a fialovém tričku s krátkým rukávem. Z kuchyně v přízemí se ozývaly hlasy, zamířil tedy nejprve tam, aby se vzápětí mohl shledat se svým bratrem a bratrancem.
.
"Ahoj," zahalekal na prahu vespolek, načež schválně nahlas začenichal a žertem prohodil k Itachimu: "A jéje, ty vaříš? Máme ještě ve sklepě ten hasicí přístroj, že bych pro něj zašel?"
"Hele, seš drzej!" Itachi po něm mrsknul kolečkem salátové okurky, kterou právě krájel, zatímco na pánvi před ním vesele praskaly na žhavém oleji plátky pšeničného chleba. Sasuke se smíchem uhnul letící zelenině, která se rozplácla na podlaze za ním. Sebral ji a vyhodil do odpadkového koše. "Radši buď trochu užitečnej a pojď sem, nastrouháš sejra," rozkázal mu Itachi, ačkoliv jeho hlas zněl měkce. "Dáš si taky topinku s vajíčkem?"
.
"Ne, dík, teď jsem obědval," odmítl Sasuke, přičemž popadl struhadlo a kostku eidamu, ale Itachi se zatvářil tak dotčeně, že se musel rezignovaně zakřenit: "No dobře, jednu zvládnu." Zachytil přitom Shisuiův pohled, pousmál se na něj a protočil oči v sloup, aby si němě postěžoval na svého staršího bratra, ačkoliv to nebylo myšleno vážně. Navzdory Sasukeho popichování byl Itachi v rodině hned po Mikoto nejlepší kuchař, vaření ho vždycky bavilo. Za družného rozhovoru všech tří nechal dokřupava osmahnout šest plátků chleba a na vedlejší pánvi usmažil do podoby míchaniny šest vajec, které potom naaranžoval na topinky, posypal sýrem a drobně nasekanou pažitkou. Sasuke se Shisuiem mezitím přenesli na stůl talíř s další nakrájenou zeleninou a lahvičku kečupu, kdyby měl někdo zájem.
"Bon appetit!" popřál pak Itachi s výrazem šéfkuchaře pětihvězdičkového hotelu, když před všechny naservíroval jednoduchý pokrm. Se smíchem se pustili do jídla.
.
"Netvař se jako mistr světa. Osmažit chleba zvládnu taky," prohodil laškovně Shisui a ladně se vyhnul pohlavku.
"Nevděčníku, jestli nechceš, jíst to nemusíš!" naoko zavyhrožoval Itachi a jakoby chtěl bratranci sebrat talíř s obědem.
"Ne, v klidu. Já se přemůžu," zahuhňal s ukousnutým krajícem v puse a talíř si uzurpoval blíž k sobě, kdyby to Itachi myslel vážně. Žaludek se hlasitě ozýval a on by ho nerad nechal hlady. Sám vařil nerad a jen, když musel. Ovšem pro rizoto se obětoval a udělal si ho sám podle svojí chuti.
.
"Co ty, Sasuke, netýrali vás ve škole? Když je ten pátek, tak by vám mohli dát zkrácené výučko," zeptal se Shisui. Většinou na vysoké měli pátky volné až na občasné výjimky.
"To jim taky pořád říkáme," ujistil ho Sasuke a snažil se uchopit čerstvou topinku tak, aby si moc nespálil prsty, když jí Itachi teprve před chviličkou sundal z prskajícího oleje, "ale oni ne a ne to pochopit. Já bych zavedl, aby všichni učitelé museli zůstávat ve škole stejně dlouho jako studenti, pěkně každej den třeba sedm hodin… a určitě by to šlo hned!" Opatrně si ukousnul chřupavého plátku a dal se do žvýkání. Tohle jídlo bylo sice na chuť vynikající, ale mělo jednu nevýhodu… určitě bude zamaštěný až za ušima!
"Mhm…" prohodil Itachi mezi jednotlivými sousty, "stejně to musí bejt pěkně blbý pro dojíždějící studenty. To pak už z toho pátku nic moc nemají."
"Vysvětli to našemu vedení," zašklebil se na něj Sasuke.
.
"Ještě, že my to už máme s Itachim za sebou," ušklíbl se vesele. "Počkej, až bude chodit někam na vysokou, to budeš koukat, jaké je to lážo plážo." Natáhl se a sebral pár koleček okurky, zelenina ještě nikoho nezabila.
"Že to říkáš zrovna ty! Udělat vysokou v našem oboru není nic jednoduchého, kdybys neměl…"
Shisui mu skočil do řeči: "Kdybys neměl mě, tak už jsi dávno vyletěl," dokončil za něj. "Víme, nemusíš mi to pořád předhazovat. Itachi, já jsem ti tak strašně vděčný," vyhrkl a chytil ho mastnými prsty za ruku. Nebýt toho ironického podtónu, možná by mu to Itachi sežral, ale takhle moc dobře slyšel, jak si z toho utahuje.
"Prase, budu celej mastnej!" Setřásl ze sebe jeho ruku. "Někdy se divím, že nejsi Madarův syn," povzdechl si.
"Ty jsi na mě ale ošklivý." Herecky sklonil hlavu dolů a zabořil ji do ruky položené na stole. "Sasuke, on mě nemá rád," ozval se rádoby plačtivě.
.
"Ale no tak, Itachi," zastal se ho solidárně nejmladší Uchiha, "vytahovat Madaru je dost těžkej kalibr. Jen si představte, že by se opravdu třeba oženil, natož měl dítě. Dovedete si představit tu katastrofu, kdyby se měl Madara ještě rozmnožit? Jeho syn by byl určitě celej po něm! Takovýho bratrance bych asi nevydejchal…"
Itachi se rozesmál. "Třeba by to byla holka," prohlásil potom, "ne, vážně, co kdyby měl dceru? Ta by přece mohla bejt po matce…"
"No, jenom aby taky nebyla po tatínkovi," zazubil se Sasuke, "i když to si nedokážu představit. Já si vlastně strejdu ani moc nedokážu představit v manželství a už vůbec ne jako otce. Bych nakonec asi ty děcka docela litoval. Ale stejně si myslím, že by to byl kluk. Nebo kluci. Nevšimli jste si, že Uchihové mají nějak vysokou porodnost mužského pohlaví?"
"Asi silný spermie, no," bavil se Itachi a Sasuke, který zrovna zapíjel topinku sklenicí vody, se zakuckal.
.
"Spíš ty mužský jsou moc živelný a mrštnější," podotkl Shisui, "Ale fakt, nechtěl bych to vidět. Ty jeho děcka by byli chudáci. Víš, jak dokáže pouštět hrůzu, byli by to ušlápnutí, emocionální mrzáci," zasměje se, ale rychle mu sklapne, protože ve dveřích se objeví mužská postava, ale oddechne si.
"Kdo tu bude emocionální mrzák?" zeptá se udiveně Fugaku. Došel dnes dřív z práce, kluci ho asi přes svůj hlasitý rozhovor neslyšeli přicházet.
"Jen jsme debatovali nad tím, jaké by měl strýček Madara děti," odpověděl Itachi za všechny. Vstal a dal talířek do dřezu, aby ho mohl umýt spolu se zbytkem špinavého nádobí. Mikoto by je uškrtila, kdyby to tam nechali.
"Ale no tak," krotil je Fugaku, i když mu také zacukaly koutky. Nicméně jako autorita přece musel v mladší generaci pěstovat úctu ke starším. "Můj bratr by byl určitě skvělý rodič," pravil ke svým synům a synovci, přestože sám tomu věřil pouze napůl.
"Jo, to určitě," zamumlal Sasuke s ironickým úšklebkem, ale tak, aby ho otec neslyšel.
"Hmm, co to tady voní? Topinky?" zavětřil Fugaku, aby změnil téma, "super, zbyla ještě nějaká?"
"Jasně, na, já už mám dost," věnoval mu Sasuke svojí nedojedenou porci spolu s místem u stolu a vystřídal Itachiho u kuchyňského dřezu, aby si mohl opláchnout zapatlané ruce i ústa. Pak popadl školní batoh a se slovy: Kdybyste něco potřebovali, tak jsem nahoře, se vydal k sobě do pokoje.
.
Shisuie nebavilo jenom tak zbůhdarma sedět u stolu a přisockl se k Itachimu a uzurpoval si pro sebe utěrku.
"Měl by sis ty ruce ještě šetřit," snažil se ho prakticky smýšlející Uchiha odehnat.
"Nemůžu si pořád hrát na nemohoucího, navíc talířek není zas tak těžký, aby mi upadl," oponoval mu a opatrně si přebíral mokrý porcelán. Občas ho v zápěstí píchlo, jak se stehy natáhly, ale nedal na sobě nic znát.
"Vy už jste všichni doma?" ozvalo se znenadání ode dveří.
Shisui se lekl a mezi prsty mu proklouzl talířek a hlasitým křupnutím se rozletěl po podlaze. "P-promiňte," zahučel Shisui a začal sbírat střepy po zemi.
"To nic, broučku, Příště budu dupat, abyste mě slyšeli," pousmála se Mikoto a odehnala mladíka od kousků porcelánu. "Neměl bys ty ruce zatěžovat. Já to s Itachim uklidím. Měl by sis jít lehnout," doporučila mu mateřsky a šla pro smetáček s lopatkou.
Shisui byl vyhozen. Nehádal se a vystoupal po schodech do patra. Před Itachiho pokojem ho něco napadlo a přešel k těm Sasukeho. Neklepal, jen potichu otevřel dveře a vklouzl dovnitř. Bratránek seděl před počítačem a evidentně si nevšiml, že za ním někdo přišel. Po špiónsku se přemístil za něj a zprudka ho s bafnutím objal kolem ramen.
.
Sasuke vykřikl úlekem, naštěstí ne zas tak hlasitě, aby ho bylo slyšet až do přízemí, a škubnul sebou. Vůbec návštěvníka nezaregistroval, jak byl zabraný do prohlížení e-mailů.
"Kruci, Shisuii, tohle mi nemůžeš dělat!" obořil se na staršího Uchihu a zrychleně dýchal, jak se snažil utišit zběsile tlukoucí srdce. Odjakživa na něj nejvíc působily horory typu lekaček, na rozdíl od těch, které stavěly svou děsivost na hektolitrech krve a podobných nechuťárnách. Vstal, aby se z toho vzpamatoval, a už už měl na jazyku dodatek ty mě snad chceš zabít!, než si uvědomil, že ve světle nedávných událostí by to možná vyznělo trochu paradoxně. Koneckonců… to právě Shisui se kvůli němu málem zabil. Takticky tedy mlčel, zatímco se posadil na svůj pracovní stůl a úkosem po svém bratranci zamžoural. Bylo mu jasné, že teď, když je Shisui zpátky v domě, se budou dost často vídat, a popravdě si nebyl jistý, jestli je to dobře, nebo špatně, protože pořád ještě nevěděl, jak se k němu má chovat. Každopádně se uklidňoval tím, že se bude muset bratránek sám krotit, nemohli přece připustit, aby je kdokoliv z rodiny načapal při něčem nevhodném, aby nikdo nepojal ani stín podezření. Takže vlastně bylo lepší, že tu teď bratránek bydlel s nimi, aspoň nad sebou měli pořád dozor ostatních členů domácnosti.
.
"Promiň, nečekal jsem, že tě to takhle vyděsí," zašeptal omluvně. Kdyby věděl, že mu málem přivodí infarkt, tak by si to dvakrát rozmyslel. Rád děsil lidi, ale Sasuke vypadal, že má dost. Stoupl si k němu a omluvně ho pohladil po líci, pomalu sjel na šíji, po paži k prstům, které propletl se svými v důvěřivém gestu. Druhou paží ho obejmul. "Už tě nebudu děsit," přísahal.
.
"Tak fajn," vydechl Sasuke, ale z nějakého důvodu zjišťoval, že mu srdce pořád bije trochu nepravidelněji a splašeněji než obvykle. Už ale ne kvůli úleku, nýbrž nervozitě. Nechal se objímat, to koneckonců ještě nebylo tak špatné, tenkrát po smrti Izuny se s bratrancem něco naobjímali. I když to bylo jenom v rámci utěšování, prakticky bez vědomí jakékoliv intimnosti… no, aspoň z jeho strany. Ale tohle bylo něco jiného. Usoudil, že by asi neměl jenom držet jako socha, takže nejistě ovinul paže kolem Shisuiova širokého hrudníku.
.
Potěšilo ho, že Sasuke jeho gesto opětoval. Položil si hlavu na jeho rameno a nosem se otřel o hebkou kůži krku. Tak zvláštně a přitažlivě voněl. Ruku položenou na zádech posunul výš a probíral se Sasukeho zvláštním účesem. Vlasy mu odjakživa odstávaly a ježily se, jak jim to pasovalo. "Sasuke…" zašeptal potichu. Bylo zvláštní mít ho u sebe, jen pro sebe. Pousmál se, musí na kolouška jít pomalu. Věděl, že nikdy předtím s klukem nechodil a jeho předchozí reakce na toto téma byly víc než výmluvné, ale když pod jeho dotyky sténal rozkoší… Už se těšil, jak si to s ním zopakuje.
.
Sasuke se cítil zvláštně. Ačkoliv to byl prakticky stejný tělesný kontakt, lišilo se to od toho, když se v podobném duchu objímal s dívkami. Protože… protože Shisui byl prostě větší než on. A taky měl jiné tělo, ne tak zaoblené, absence měkkých ňader ho trochu vyváděla z míry. A ještě ke všemu byl starší a zkušenější, což na podvědomé úrovni stavělo Sasukeho do nezvykle podřízené pozice, která se mu popravdě moc nezamlouvala. Fyzicky to ovšem nebylo tak strašné, navzdory všemu byla Shisuiova náruč teplá a vcelku i příjemná, takže se nemusel zas tolik přemáhat, aby si to nechal líbit. Tohle bylo ještě v pohodě.
.
Shisui si bratránka přitiskl ještě blíž k sobě, aby mezi nimi nebyla skulinka. Oba měli jen tričko, a tak mohli cítit bušení srdce toho druhého. Prsty odtáhl okraj černé látky u krku a vtiskl na holou kůži polibek, pokračoval po mírné křivce až k oušku mladšího. Horký dech se tříštil o kůži, rty se otíral o lasturu vnějšího zvukovodu. "Sa-su-ke." Každou slabiku proložil krátkým polibkem. Úplně ho mrazilo v zádech z vědomí, že kdyby někdo přišel, tak tohle by se nedalo ukecat jako nevinné utěšovací objímání.
.
Sasuke nasucho polknul. Jak se Shisuiova ústa dotýkala jeho ušního boltce, vysílala po jeho páteři nečekaně silné impulsy příjemných pocitů. Páni, nikdy netušil, že je právě tady tak hrozně citlivý… Na chvíli zavřel oči a soustředil se čistě jen na ten tělesný prožitek, který odváděl jeho pozornost od faktu, že ten, kdo jej způsobuje, je s ním pokrevně spřízněný. Teprve když k nim zezdola dolehl tlumený smích jeho matky, vzpamatoval se. "Neblbni," zamumlal a pokusil se Shisuie odstrčit, "nejsme tu sami."
.
"Já vím," odtušil nevinně, "není to vzrušující? Kdyby nás někdo načapal…" Ještě chvilku se věnoval onomu místečku, než se přemístil a kousek po kousku se posunoval směrem k jeho rtům. Pár centimetrů od nich se odtáhl a vtiskl nervózně se tvářícímu Sasukemu pusu na čelo. Pak s ním úplně přerušil kontakt a posadil se na volnou kolečkovou židli. Věnoval bratránkovi zářivý úsměv.
.
Sasuke si docela oddechl, když ho Shisui pustil. Vážně už se začínal bát, že bude chtít starší Uchiha v důvěrnostech pokračovat navzdory riziku odhalení. Na to on teda opravdu žaludek neměl. Pořád ještě se nevyrovnal s tím, že vůbec s takovým vztahem souhlasil, ale Shisui vypadal momentálně šťastnější, než si ho snad kdy pamatoval, takže to aspoň plnilo svůj účel. Odkašlal si. "Jak se cítíš?" počastoval bratrance banální otázkou a starostlivě kývl bradou k jeho zápěstím. "Bolí to?"
.
"Když jsem s tebou, necítím žádnou bolest, snad ani, kdyby mě řezali na kousky, bych nemukl." Tak určitě jo, ale v metafoře se to může říct. Navíc mu nebude vykládat, že ho to pobolívá, jedině, kdyby si před ním hrál na nějakou bezmocnou chudinku. Ale to už nechtěl, neměl důvod ho trápit a ukazovat, jak by si šel bez něj hodit mašli. Když na to Sasuke sám přistoupil, tak hned tak necukne.
.
"No, tak to máš teda asi vynikající sebeovládání," prohodil Sasuke žertovným tónem, aby zakryl fakt, že ho to vyznání docela rozhodilo. Nebyl na to od kluka zvyklý. Zajímalo ho, kdy Shisuiovi vlastně vyndají stehy, ale nechtěl se na to ptát, přeci jenom bude asi lepší, když se k té události nebude moc vracet. Fyzické rány se zahojí, ale teď se hlavně musel dát bratránek do pořádku psychicky. Obzvlášť nyní, před zkouškovým obdobím.
Ozvalo se zaťukání a vešel Itachi. "Tady jsi," zjevně si oddechl. Trochu se vylekal, když našel prázdný pokoj, ale pak při cestě po chodbě uslyšel hlasy v Sasukeho pokoji.
"Hledal jsi mě?" Pousmál se Shisui nad jeho starostlivostí. Snad ho to přejde.
"Ne, jen mi bylo divné, kde jsi," zahučel neurčitě. Fakt ho nehlídal.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Samyueru Okazaki Samyueru Okazaki | Web | 9. října 2014 v 14:46 | Reagovat

Taaak jsem tady. Povídka byla jak to jenom říct... Hmmmm... Úžasná. Musim uznat vážně výborná. A jak jsem slíbil. Všem co znám a vím že čtou yaoi a hentai posílám odkaz na tenhle blog :-D  :-)  ;-)

2 Samyueru Okazaki Samyueru Okazaki | Web | 9. října 2014 v 14:47 | Reagovat

Hej jaktože jsem vždycky dračí vejce a když mi Ivanitko odepíše tak jsem malý dráček? WTF?

3 Ivanitko Ivanitko | Web | 9. října 2014 v 15:38 | Reagovat

[1]:Páni, tak moc děkuju :3, lepší reklamu si nemůžu přát. A doufám, že se ti budou další díly stejně líbit jako tento :3
[2]:Dračí vejce je nastavení pro nový komentář a když se na něho podívám, tak se status mění na normální komentář a ten je malý dráček. Když vlastníš blog, tak se podívej do nastavení, máš tam možnosti, jak to změnit komentáře ;-)

4 Samyueru Okazaki Samyueru Okazaki | Web | 9. října 2014 v 16:49 | Reagovat

[3]: Wow to jsem nevěděl. Dík. Ps. Ostatní se mi budou zaručeně líbit. Možná víc.

5 Akino Akino | 10. října 2014 v 16:13 | Reagovat

Ah, konečně kapitola u které nemám smýšené pocity.
Mázlící scéna byla sladká. Sasukemu se to očividně líbilo a troufnu si říst, že se mu budou líbit i věci budoucí :D
Ps: ten obrázek Itýho je mňamózní, jen by mu mohla uletět zástěra >:D

6 Ivanitko Ivanitko | Web | 11. října 2014 v 10:02 | Reagovat

[5]:Itachi je mňamózní právě proto, že ji tam má :3

7 Myschelle Tategami Myschelle Tategami | E-mail | Web | 2. listopadu 2014 v 14:29 | Reagovat

Hned na začátku jsem se na zemi válela smíchy, pak jsem nemohla v polovině a na konci jsem začínala slintat. A taky bych nemohla, kdyby Maddie měl syna a celý jeho život ho skrýval před rodinou. Třeba je to pravda...

8 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 3. listopadu 2014 v 13:36 | Reagovat

[7]:Třeba jo :3, nech se překvapit.

9 Ryunka Ryunka | E-mail | Web | 24. května 2015 v 17:01 | Reagovat

Taky mi nedělají dobře lekačky... Ale takové mazlivé utěšování bych si klidně nechala líbit :) Bylo to sladké... :3
Jinak, neuvěřitelně mě baví, jak se ti naši mladí Uchihové hašteří, paka :D

10 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 24. května 2015 v 22:39 | Reagovat

[9]:Jé Dráče se nám vrátilo :3. Vítej zpět v našem úchylném údolí neřesti. Jsem ráda, že jsi sem zavítala a dala o sobě vědět :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.