Vůně třešní II.

11. listopadu 2014 v 7:00 | Ivanitko |  Vůně třešní
Sasuke jde do parku s novými kamarády. Užijete si užvaněného Suigetsua, přítulnou Karin a hodně voňavý vzdoušek :D


Jen co cvakl klíčem v zámku, tak se k němu přiřítila chlupatá koule, div ho neporazila a okamžitě mu z radostí olízala celý obličej.
"Fuj, Murasaki, nech toho." Snažil se ji odehnat, ale marná snaha. Fenka byla po celém dopoledni o samotě rozjívená, že se konečně objevil páníček.
Z kuchyně vykoukl Itachi, který měl samozřejmě volno. "Konečně si tady, furt mě otravovala, abych ji drbal," postěžoval si a sledoval to radostné uvítání.
"Taky by tě neubylo, kdybys jí projevil trochu přízně. Víš, že má ráda společnost, a když si doma, tak jseš jedinej člověk, se kterým si může hrát, mohl ses trochu přemoct." Sasuke nechápal, proč bratr není trochu vstřícnější, přitom Murasaki byla tak hodná a přítulná, že nemít ji rád byl skoro zločin.
Itachi se zašklebil. "To tak, a potom bych ji měl nasáčkovanou v posteli jako ty." Nesnášel ty dlouhé světlé chlupy, které byly všude. A nejvíc ho to štvalo, když je objevil v jídle, třeba minulý týden si namazal chleba a spokojeně ho jedl, když si z pusy vytáhl psí chlup. Fuj, docela ho i přešla chuť.
"Náhodou je vycvičená na povel a …"
"No jasně, počítám s tím, že jakmile má možnost, tak ti tam okamžitě hupne. Měl bys ji někam vzít, ať se vylítá, je jako neřízená střela, a pak bys měl zkontrolovat plot, aby mohla být venku. Nebudu ji pořád hlídat a pouštět ji ven, než přijdeš." Kdyby si měl pořídit nějakého mazlíčka, tak by si zvolil kaktus. Taková přívětivá živá bytost. Občas trošku zalít a jinak žádná péče, ne jako pes, ten chce krmit, chodit na procházky a podobně… ale možná by si ji mohl někdy půjčit, protože holky vždycky letěly na chlupaté roztomilé věci. Mohl by tak nějakou sbalit, docela by si dal říct, takový nezávazný sex. O víkendu se půjde někam pobavit do baru, aspoň to tu pozná a třeba si najde příjemnou společnost. Velmi sympatický plán.
"Jseš otravný, zapracuju na tom, aby milostpán nemusel zvednout svůj velectěný zadek ze židle." Jako by mu to ublížilo. Sasuke musel rychle uhnout před pohlavkem. Někdy mu Itachi přišel děsně protivný a otravný.
Někdy si přál z téhle rodiny vypadnout, třeba Uzumakovi to bylo jiné kafe. Paní Kushina byla jako sluníčko, tedy dokud Naruto něco nevyvedl, vstřícná a veselá, a její manžel byl úplně stejný. V jejich domě vládla přátelská atmosféra, i když tam byl jen na návštěvě, tak se cítil mnohem víc doma, než v tom pravém.
Sasuke vyběhl do schodů za doprovodu cvakání psích drápků. Ve svém pokoji se rozvalil na postel a Murasaki k němu okamžitě vyskočila. Obratně mu poskákala břicho, než se vykulila k jeho boku. "Jsi hrozná, aspoň šlapat bys po mně nemusela," peskoval ji naoko a podrbal na hlavě. Zašel by na počítač, ale otec ještě nevyřídil připojení k internetu a všichni v okolí měli wifinu, samozřejmě zaheslovanou. Koukal bezduše z okna, když ho zaujal vrcholek sousedovic třešně. Měl by jít spravit tu díru v plotě, aby tudy fenka nemohla prolézat, ale hned to být přece nemusí. Navíc otec říkal něco o novém plotu a rekonstrukci zahrady, takže času dost… ale ty rudé plody vypadaly tak lákavě. Mohl se jít zase napást, otázkou ale bylo, co když ho zase ten protivný chlápek chytí? Byl by z toho jen zase průser, ale nejít na třešně, když jsou na dosah ruky… agh, zasténal mladík v duchu, mohl se po tomto ovoci utlouct. Nenápadně se vypařil z domu, jak jinak než v doprovodu Murasaki. Dnes ji ale nenechal jen tak lítat a pěkně si ji nechal jít u nohy. Společně proklouzli za chatrný plot. Nechal fenku sedět pod stromem a sám se vyškrábal nahoru. Ne moc vysoko, nechtěl, aby ho majitel viděl. Ty kulaté bobulky se na něj úplně smály, musel si je ihned začat cpát do pusy. Jedna výtečnější než druhá. Pěkně mu plnily bříško a určitě by se jich tam ještě spoustu vešlo, kdyby pod ním fenka varovně neštěkla. Zvedl pohled k zadnímu vchodu, kde se k němu výhružně blížil zachmuřený chlapík. Sasuke by měl dostat medaili za nejrychlejší útěk na světě. Sjel dolů, že se potom divil, že se nepřizabil a společně se svým psem pelášili k uvolněné laťce v plotě. Pronásledovaly je peprné nadávky a spílaní do uličníků. Na své zahradě se jim vysmál a zapadl do domu. Snad nepůjde ten chlápek žalovat jeho otci.
Mladý Uchiha proběhl podél otevřeného Itachiho pokoje, který mu okamžitě nadal, že nemá lítat jako bez hlavy, a zapadl k sobě. Koukl na hodiny a zjistil, že za chvíli už může vyjet na domluvený sraz spolužáků. Uvolil se aspoň si nachystat školní věci na druhý den. Murasaki mu u toho ochotně asistovala a strkala čumák všude, kde mohla, až jí ho mladík nechtěně přiskřípl zipem.
"Promiň, zlatíčko já nechtěl," začal se omlouvat fence, která žalostně kníkala a lítala po pokoji jako splašená. Chvíli trvalo, než se uklidnila a šla se ukonejšit ke svému páníčkovi. Sasuke ji hladil a mazlil se s ní. "Pojď, ty zvědavče, musíme už jít, ať to stihnem." Na chodbě ještě zavolal na bratra: "Itachi, jdeme na procházku, nevím, kdy se vrátím."
"Hlavně se neztrať, hledat tě nebudu," přislíbil mu starší sourozenec. Hlavně, když bude mít chvíli klid sám pro sebe. Toho by mohl využít, když v domě nebude nikdo oxidovat, prozřetelně si před stěhováním nastahoval několik lechtivých filmů s nahými aktéry v hlavní roli.
"Jasně, nejsem malej," odsekl mladík a u vchodu vzal vodítko a košík. Pes se mohl štěstím zbláznit, že půjdou na vycházku, že ji prostě nemohl připnout vodítko, natož dát zbytek. "Sedni… no tak, sedni! Tak je hodná holka,… nehýbej se!"
Jejich kroky zamířily na nedalekou zastávku městské dopravy. Během těch pěti minut chůze fenka stihla několikrát očurat patník a vyprázdnit se na trávník. Sasuke jako vzorný pejskař vytáhl sáček z kapsy, kde měl neustále nějaký, a matka co chvíli nadávala, že je má v pračce, a hovínko po svém psu uklidil. Na zastávce si prohlédl jízdní řád. Bydleli v odlehlejší části města, takže tu autobus projel s bídou jednou za dvacet minut. Bude si muset pořídit nějakou kartu, aby si nemusel pokaždé kupovat lístky, bylo to otravné, a kdyby si zapomněl cvaknout, tak by z toho mohl mít dobrý průser.
Když konečně dojela krodoska, tak si oddechl. Bál se, aby nebyla moc plná, protože nechtěl, aby Murasaki někdo přišlápl ocas. Měla krásný huňaťoučký a v záplavě její delší srsti se ztrácel, když si lehla. Čekala je přibližně třičtvrtěhodinová cesta na zastávku, kde byli smluvení, kde je vyzvednou. Cesta pěkně ubíhala, protože Sasuke pozoroval město a snažil se zapamatovat záchytné body, aby se později mohl lépe orientovat. Domečky se zahradami postupně nahrazovaly, bytovky, činžáky, sídliště, ochody, nákupní centra, až se objevil dlouhý kus lesa a bylo jasné, že se blíží jejich zastávka.
"Ahoj, zoofile," zahalekal Suigetsu sotvaže vystoupili z městské ven. "už jsem myslel, že ani nedorazíte a budeme muset jít bez vás… au, Juugo, proč mě mlátíš?!" mnul si bolavé místo na hlavě, kde ho zrzek praštil.
"Protože meleš sračky. Sasuke, omluv ho, je děsná kecka." Znal svého kamaráda víc než dobře a občas bylo nutné ho krotit, aby se nic nestalo.
"Jé! Ten je roztomiloučký!" vypískla nadšeně poslední členka jejich party. Celý den očima visela na mladém Uchihovi, ale jeho pes byl ještě krásnější. "Můžu si ho pohladit, nekousne mě?" zaprosila a nechala si od fenky očichat ruku.
"Můžeš, je hodná, nic ti neudělá," svolil černovlasý mladík a okamžitě zapochyboval, jestli to byl dobrý nápad. Karin se vrhla kolii kolem krku a muchlala se s ní, div ji neuškrtila. "Ehm, no, možná bys mohla trochu zvolnit, nechtěl bych mít udušenýho psa."
"Jo jasně, jen jsem si nemohla pomoct," omlouvala se pokorně dívka a dál drchmala psí srst. Milovala zvířata, stejně jako pěkné kluky. A kombinace nového spolužáka s něčím takhle nádherným se jí víc než zamlouvala. "Vypadá moc přátelsky," rozplývala se dál.
"Tak pojďme, už se těším, až si zapálím," popohnal je světlovlasý mladík do hloubi parku.
"Myslíš i někdy na něco jiného?" uchechtl se Juugo a sám vyšel jako první.
Minuli pískoviště s výskajícími dětmi, maminky s kočárky, důchodce slunící se na lavičce. S ubíhající cestou se začali lidé vytrácet, až došli ke staré fontáně, která byla suchá, a okolo ní bylo vystavěno podloubí. Stavba byla schována pod vysokými stromy a okolo byla čerstvě posekaná tráva. Technické služby evidentně nezapomínaly na žádný kout parku.
Suigetsu si sedl na schodek a začal vybalovat výbavičku.
Sasuke ho zaujatě sledoval, vypadalo to, že s tím má hodně zkušeností. Umně nadrobil lístky marihuany a začal je cpát do skla. Za chvíli se, mimo typický pach trávy, vzduchem začal linout i světlý proužek dýmu. Bylo zřejmé, že si užívá každičký nádech.
"Tak, panstvo, kdo je na řadě?" usmál se světlovlasý, "Sasuke? Jsi tu nový, tudíž ti dám potáhnout jako prvnímu… no tak, neupejpej se. Mám dost matrošu, a kdybys chtěl, můžu i prodat."
"No… já… nemůžu. Otec by mě zabil," snažil se mu to mladý Uchiha vymluvit. Nechtěl by vidět, jak by otec řádil, kdyby na to přišel, už tak počítal s tím, že trochu načichne. Bude muset doma oblečení dát někam vyvětrat, protože kdyby se ho snažil dát do pračky, tak by vyvolal silné podezření u matky. A ta by se v tom zbytečně pitvala.
"Ale jak nemůžu. Ser na fotra a dej si. Přece bys mi poprvé nedal košem. Jeden šluk ještě nikoho nezabil, viď, Karin." Suigetsu zřejmě narážel na nějakou veselou historku z minulosti, protože oslovená dívka se ihned rozčilovala a spílala mu do všech čertů.
"Ne, já fakt nemůžu. Otec je velitel vojáků a má dost silné zásady. Stačí, když to ze mě bude cítit a povleče mě na testy. Chtěl bych si to ušetřit, už tak stačí, že mám doma galeje," hlesl Sasuke zkroušeně, nemohl si něco takového dovolit.
"Prosím tě, ty seš teda srábotka," podal sklo Karin, která okamžitě do sebe vtáhla dávku kouře, "copak ti to udělá? Nic, jen budeš trochu veselý, uvolni se trochu," šťouchl do spolužáka loktem, "uvidíš všechno v krásných barvách a všechny problémy budou nepopsatelně malinký… neříkej mi, že by sis to nechal ujít… ne, vidím na tobě, že jsem tě pořád nepřesvědčil… co s tebou, myslel jsem, že budeme kamarádi, když jsme se tě ujmuli ve třídě, ale zatím to vypadá, že si sračka, která uchcává před svým fotrem, jen aby byl ten nejvzornější syn…"
"A dost! Tohle už přeháníš," rozohnil se Uchiha, "dej sem to sklo." Přijal nabízenou trávu a zhluboka to do sebe potáhl. Těžký dým mu vnikl do plic a okamžitě ho rozkašlal.
Zbytek party propukl v hurónský smích. Začátečníci a jejich snaha byla vždycky důvodem k smíchu, navíc každý z členů party si tímhle kdysi prošel.
"Jen se smějte," zabručel Sasuke, další šluk už do sebe natáhl opatrněji. Nechal si ho podle Suigetsova pobízení déle v plicích a poslal sklo dál. Po několika kolech se začaly dostavovat první účinky v podobě poťouchlého smíchu. Všechno jim přišlo extrémně směšně, od mravence lezoucího po zemi, až po vyplazený psí jazyk.
Rozjařený majitel trávy jim nachystal ještě jednu dávku. Nakonec tam všichni seděli, natuleně, vysmátě a blaženě. Sasukemu všechno přišlo nebesky nepodstatné. V klíně měl položenou hlavu rudovlasé dívky a k boku se mu tiskl vytlemený spolužák. Byl to skvělý pocit, očička měl přimhouřená a zorničky zfetovaně rozšířené. Vůbec mu nepřišlo na mysl něco jako odpovědnost, rodina, čas. Až někdy hodně k večeru se začali z rauše probírat. Suigetsu byl první, měl z nich největší výdrž. "Tak, lidičky, je na čase to tady rozpustit. Za chvíli to tu budou obcházet policajti a nerad bych před nimi zdrhal jako minule. Málem mě dostali."
"Ty to vůbec neumíš, byli tak hloupí, že proběhli okolo mě. Stačilo skočit do křoví a bylo to," uchechtla se rudovláska a snažila se z vlasů vybrat větvičky a stébla trávy, které jí tam uvízly, když se v opojení válela po zemi.
Probuzený Sasuke hledal svého psa a nakonec zjistil, že si na něm ustlal. "Promiň, Murasaki." Porovnal fence chloupky, ale asi jí to zřejmě nevadilo a vypadala šťastně, že konečně můžou spolu jít domů. Parta ho vyprovodila k zastávce, kde s ním solidárně počkali, než se něco přikodrcá. V buse se na něho někteří lidé podivně dívali, Sasuke si z toho raději nevšímal. Měl mnohem víc starostí s vlastním tělem, protože mu začínalo být špatně od žaludku. S ledovým potem na spáncích vystoupil a okamžitě se vrhl k trávníku, kde začal zvracet. Moc toho nebylo, od oběda nic nejedl, ale nevolnost přetrvávala. Fenka kňučela a otírala se mu hlavou o nohu. Cítila, že jejímu pánovi není dobře. Mladému Uchihovi dobrých pět minut trvalo, než utišil křeče žaludku a dokázal se postavit a odejít.
U vchodových dveří se jen modlil, aby si ho nikdo nevšiml, což bylo jen zbožné přání. Murasaki už byla hladová a ihned se vydala do kuchyně hledat něco k snědku a žíznivě chlemtala vodu z misky.
"Sasuke, kde jsi byl?" zajímala se okamžitě Mikoto a vyšla z obýváku k vchodovým dveřím. Neměla moc dobrou náladu. V nové práci se snažila zapadnout do kolektivu, ale moc jí to nešlo, i když jako uznávaná doktorka měla mít autoritu, tak některé kolegyně to vůbec nezajímalo a chovali se k ní jako k nejlepší kamarádce. "Neříkala jsem ti, že do sedmi máš být doma?! Víš ty vůbec kolik je hodin? Je už po deváté!" Přišla blíž, aby svého syna mohla vypeskovat. Když se na ni upřel pár podivně lesklých očí, bledou tvář a do nosu ji udeřil podivný zápach, pojala podezření, že se něco děje. "Sasuke, okamžitě mi řekni, co jsi dělal?… Neříkej mi, že jsi kouřil marihuanu?!" Vykřikla dostatečně nahlas, aby přilákala Fugakua z obýváku.
Hlava rodiny se tvářila velmi rozladěně, že si nemůže užít klidný večer u televize. Hned, jak zaznamenal typický pach, chytil syna za rameno a zatřásl s ním. "Sasuke, ty jsi kouřil?!"
Sasuke si jenom skousl ret a uhnul očima. Už se mu nápad s ucelováním přátelství nezdál tak úžasný, jako když byl v rauši. Teď na něho udeřila tvrdá realita a bolestně. Facka na jeho tváři přistála s hlasitým mlasknutím, až se mu zatočila hlava a byl by se skácel, kdyby ho otec nedržel.
"Sasuke, zklamal jsi mě. První den školy a ty se ztratíš na celé odpoledne a ještě navíc dojdeš zhulený jako ten nejubožejší feťák. Myslel jsem, že jsme tě vychovali lépe. Copak jsme ti do hlavy nevtloukali, že od takového svinstva máš dát ruce pryč?! Málo jsme tě varovali, že takové věci jsou nepřípustné? Asi málo… do kuchyně!" rozkázal rozběsněný Fugaku, zašel si pro svůj kožený řemen a vrátil se do místnosti, kde ohnul syna přes koleno a začal ho nemilosrdně řezat.
Sasuke myslel, že udeřila jeho poslední hodinka, opasek s pravidelností přistával na jeho zadku a způsoboval mu hotová muka. Prvně se držel, aby nekřičel bolestí, ale nakonec nevydržel a rozbrečel se. Po tvářích se mu koulely slzy jako hrachy a ani pocit na zvracení jeho stavu nepřidával.
Murasaki nevěděla, co má dělat první. Tušila, že ten veliký člen její smečky jejímu páníčkovi ubližuje, ale byla naučená, že ona nesmí nikomu ubližovat. Zmateně pobíhala okolo a oblizovala Sasukemu tvář, aby mu ulevila od bolesti.
Když Fugaku uznal, že by to mohlo stačit. Vykázal syna do jeho pokoje a sám si šel na uklidněnou dát panáka. Byl zklamaný, myslel si, že Sasuke už je rozumný a ví, co se nesmí. Evidentně to nebyla pravda. Ještě mu uložil měsíční domácí vězení a pár domácích prací navrch. On to z něj dostane, bude poslouchat pěkně na slovo jako Itachi, asi ve výchově druhého syna povolil a měl teď nejvyšší čas, aby to zpravil.
Sasuke se stěží dovlekl nahoru, kde potkal uculujícího se bratra, musel všechno slyšet, protože se tvářil hodně vesele. Urychleně zaplul do pokoje, kde se zkroutil do klubíčka. Zadek ho pálil, jako by si sedl na rozžhavená kamna, a žaludek se mu obracel naruby. Měl úplně orosené čelo lepkavým potem, jak se snažil vydýchat nevolnost. Mohl by se jít osprchovat, možná by mu to udělalo dobře, ale cítil se tak slabý, aspoň si na chvíli odpočine, než to půjde zkusit. Murasaki mu olizovala ruce a líce, občas tiše zafňukala. Chtěla nějak pomoct, ale nemohla.
Po půl hodině učinil Sasuke první pokus a byl urychleně připoután k lůžku. Motala se mu hlava. Za chvíli to zkusil opatrněji a pomalu se ploužil domem ke koupelně, která byla v dolním patře. Pustil na sebe studený proud, až zasykl a nechal si chladit zmalovaný zadek. Poumýval se vlažnou vodou a trochu se mu ulevilo. Nakonec si vyčistil zuby, aby ze sebe dostal aroma drogy. Prosycené oblečení od kouře hodil do koše na prádlo a jen v osušce se vydal nahoru. Musel se přidržovat zábradlí, aby je vůbec dokázal vyjít, jak se mu po chvilkové úlevě přitížilo. Horní schod se však stal osudným a poslal nebohého mladíka k zemi.
Hluk na chodbě přilákal Itachiho z pokoje. Psal si s kámošema a dost ho rozčilovalo nekonečné běhání psa v sousedním pokoji. Takže nemohl ignorovat žádný zvuk a ten podivně dutý za dveřmi mu něco připomínal. Otevřel dveře a na podlaze uviděl zkrouceného bratra. "Sasuke, co tady děláš?" sklonil se k němu, aby mu pomohl na nohy.
"Je mi špatně," pípl zkoušeně mladý Uchiha a nechal se odvést do postele, kde byl rád, že se mohl ihned zkroutit do klubíčka. Fenka se okamžitě dožadovala páníčkovy pozornosti a strkala mu čumák do dlaně.
"Dojdu pro mamku, ať tě prohlídne," zkonstatoval Itachi. Studoval medicínu, ale neměl žádné praktické zkušenosti, takže by bylo vhod tohle nechat na Mikoto.
"Ne, prosím… mamka mě roztrhne jako hada," zakňoural Sasuke prosebně. Poslední, co by teď potřeboval, byla přednáška o jeho nespolehlivosti a nezvedeném synu.
Itachi na to měl jiný názor a za chvíli byla Mikoto u své dítěte. Samozřejmě mu spílala, ale i tak o něj měla strach. Zase všechny mateřské pudy ji nevymizely. Dala mu prášky od bolesti a něco na zklidnění žaludku. Chvíli u něj seděla, než viděla, že to zabralo. Nechala ho odpočívat a sama šla spát, ráno musí do práce.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Smajli Smajli | Web | 11. listopadu 2014 v 10:08 | Reagovat

Tyjo, ten to chudák schytal =D Už vidím v příštím díle Kakuza, jak ho načapá na třešních a bude mu chtít dát přes prdel, stáhne mu kalhoty a: "No teda, panečku, ty seš zřízenej O_O" =D

2 chikkuru chikkuru | Web | 11. listopadu 2014 v 15:10 | Reagovat

až za tak dlho pribudne dalšia časť ? :-?  :-?  :-? tak to sami nebude chcieť  čakať......... 8-O

3 Akino Akino | 11. listopadu 2014 v 16:16 | Reagovat

Tak Sasukeho ještě nepřešla chuť ozobávat Kakuzovu třešeň? Jen ať mu tam dál chodí, třeba pak dostane na holou :D
Nechtěla bych být zrovna teď v jeho kůži. Je mu blbě a ještě to tak schytat :/
No na další kapitolku už se těším, tak prosím komentujte

4 Akira Akira | 11. listopadu 2014 v 17:28 | Reagovat

Tak už se Sasánek poučil o drogách.:-! Už zbývá, aby mu Kaku-chan ukázal, co se stane, když ho načapá. XD

Čtrnáct dní nejméně? Že já na tebe pošlu Madaru! XD

5 Okami Okami | 11. listopadu 2014 v 18:12 | Reagovat

jáj, tak jsem si asi vypěstovala závislost
Nemůžu se dočkat dalšího dílu :3

6 Myschelle Tategami Myschelle Tategami | E-mail | Web | 11. listopadu 2014 v 18:48 | Reagovat

Jednostraná dohoda... Tohle si lidi zaslouží, un... Takovej přístup miluju, tak bych to chtěla na každém blogu, ti co nekomentují mě pěkně serou a rozhodně si to zaslouží, un!

A k povídce... já chci další díl T.T

7 Ivanitko Ivanitko | Web | 12. listopadu 2014 v 17:29 | Reagovat

[1]:[3]: Tak na holou... to by se vám líbilo :3
[2]:Nutit tě nemůžu.
[4]:Klidně aspoň dáme kafe a pokecáme o zasvěcených věcech.
[5]:Vážně, to jde po dvou dílech?
[6]:Všichni by chtěli další díl, ale někdo ho musí napsat.

8 Ája Ája | Web | 13. listopadu 2014 v 20:20 | Reagovat

Psí chlupy v jídle, to mi něco připomíná... světlý chlupy na černým oblečení, to mi taky něco připomíná :D ...a Fugaku je solidní pokrytec, on si klidně dá panáka, ale jeho synáček nesmí mariánku, droga jako droga :D.

9 leleia leleia | E-mail | Web | 14. listopadu 2014 v 8:55 | Reagovat

My máme chlupy taky všude a to pes ani není v baráku, ale venku :D No jo, chudák Sasík, teď si asi moc neposedí a pochopila jsem správně, že Kaku nežaloval? :D nemůžu se dočkat dalšího dílu :D

10 Ivanitko Ivanitko | Web | 14. listopadu 2014 v 9:58 | Reagovat

[8]:Njn, dospělí mají vždycky vlastní měřítka.
[9]:Kakuzu nežaloval, vidí, že i když ho poprvé dovedl papínkovi, tak to nemělo žádný účinek.

11 Reita Reita | Web | 16. listopadu 2014 v 17:26 | Reagovat

Jej super diel teším sa na ďalší T_T škoda že bude až za tak dlho :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.