Získat srdce lva XXX. - Bílá válka

6. listopadu 2014 v 7:00 | Ivanitko + Smajli |  Získat srdce lva
Shisui se kaje za zranění, které Sasukemu způsobil. Aby toho nebylo málo mladý Uchiha bude potřebovat operaci.


"Nech toho, vždyť se nic nestalo. Ani jsem to necítil," mávl rukou na jeho opětovnou omluvu a sehnul se pro svoje tričko, aby si ho přetáhnul přes hlavu. Au, tak tenhle pohyb přece jenom trochu zabolel. Určitě se mu udělá pěkná modřina. Ale nevyčítal mu to, sám dobře věděl, že bývá dost těžké se v návalu vášně uhlídat. "Takhle divokej seš vždycky?" zeptal se žertem, aby malinko rozptýlil tu Shisuiovu provinilou grimasu.
.
Malinko se zamyslel. "Když mám někoho opravdu rád, tak se nechávám unést. Takhle jsem ještě nikoho nekousl a moc mě to mrzí, asi tě to bude pár dní bolet," předestřel mu pravděpodobný vývoj zranění. Lehl si na bok a hlavu si podepřel rukou. Natáhl pravou paži a hladil Sasukeho po prstech, vykresloval na kůži nejrůznější neviditelné obrazce. "Je mi s tebou opravdu fajn." I když ty mě nechceš, vědomí toho mě bolí, ale nemám příliš na výběr a přijít o tebe nechci.
.
Sasukemu zacukaly koutky, chvilku to v sobě dusil, ale pak se rozřehtal nahlas. Na Shisuiův udivený pohled pak se smíchem konstatoval: "Ježiš, tak to jsem si oddechl, že to odneslo jenom rameno. Kdybys mě byl takhle hodně kousnul někam jinam… ehm… to bych tě teda asi neměl moc rád." Zaváhal, ale nakonec si k bratranci přilehl, i když si dával pozor, aby mezi jejich těly nechal aspoň nějakou mezeru, což bylo značně obtížné, protože Shisuiova postel byla jednolůžková. Zasykl bolestí, protože si musel lehnout na zraněné rameno, aby k němu byl natočený čelem.
.
"To by bylo krajně nemilé," také mu zacukaly koutky. "Nechtěl bych tě vést do nemocnice. Na příjmu by to mohlo být zajímavé: Víte, já jsem svého přítele kousnul… tam dole… asi to bude na šití." Bláznivá představa, začal se usmívat od ucha k uchu a se Sasukem si propletl prsty, s kterými si doteď hrál. "Co budeš dneska dělat?" zeptal, aby to nevypadalo tak hloupě, když na něho jen hledí.
.
"No, tak to teda ani náhodou, seš snad veterinář, ne? By sis pěkně zašil sám," vyplázl na něj Sasuke jazyk, i když to bylo poněkud morbidní vtipkování. A rozhodně by to nechtěl zažít. Shisuiova otázka ho donutila k zamyšlení. Původně měl jít s Temari, asi by měl zkontrolovat, jestli od ní už nemá nějakou zprávu. Nicméně si nebyl jistý, jestli by bylo vhodné tohle bratránkovi prozrazovat. "No, jdu… jdu s jedním kamarádem… na kafe," zalhal tedy a očima raději studoval vzor polštáře.
.
"Na kafe, jo?" prohodil rozverně. Všiml si, že lže. Byl tak průhledný, nedokázal se mu při zapírání dívat do očí, akorát netušil, v čem spočívala ta lež. "Tak to se nedá nic dělat, budu dělat tvému milému a věčně se šrotícímu bratříčkovi společnost, ale kdybys nakonec nikam nešel, tak budu doma." Kde jinde, asi se bude muset podívat na něco do školy, některé termíny na odevzdání prací se nemilosrdně blíží.
.
Sasuke byl rád, že se Shisui v jeho slovech nešťoural a on si tak nemusel vymýšlet další lži. Raději se chytil toho nejbezpečnějšího z bratrancova prohlášení. Pousmál se: "Není lehký s Itachim studovat, co? A to seš na tom ještě dobře, mně ho celý dětství předhazovali naši za vzor. A možná by to dělali ještě teď, kdyby jim před několika lety sám neřekl, ať toho nechají. Každej jsme nějakej, nikdo by se neměl snažit někoho napodobovat."
.
"To rozhodně, ale je dobré mít nějaký vzor, který ti pomáhá určovat cestu. Zase růst jako dříví v lese není nic moc. Taťka… na mě byl možná moc hodný a jak to dopadlo? Prvotřídní flákač a záškolák, ale Itachi si mě hlídá, takže musím dělat vzorného studentíka," dokončil rádoby znechuceným hlasem a pak vyprskl smíchy. "Jestli spolu budeme v jedné ordinaci, tak mě zabije. Tím jsem si jistý." Bylo to víc než pravděpodobné.
.
"Tak mě napadá, že Itachi je z nás tří ten nejrozumnější. Vlastně ten chudák nad náma musí bdít skoro jako rodič, což mu teda nezávidím," uculil se Sasuke. "Ale vážně, kde bysme bez něj byli?" Aspoň on nikdy nelitoval, že měl takového sourozence, jako byl Itachi. Milovali se navzájem, a i když mu někdy šly na nervy ty přehnané ochranitelské instinkty, jeho starší bratr byl pořád tím nejbližším, koho ve svém životě měl.
.
"Kde? Já to vím zcela jistě - v práci. Pokud bych dodělal střední, tak bych si mohl výskat a možná by mě čekala nějaká práce v oboru, ale jinak brigády, podřadné práce, toť můj denní chleba. I když na něj někdy nadávám, jsem rád, že mě k něčemu alespoň nutí," na chvilku se odmlčí a pak ho něco napadne. "nevíš kolik je hodin? Itachi by se měl po dvanácté vracet." Měl by na sebe i něco hodit, i přestože byl květen, tak třicítky to ještě nebyly.
.
"Tak ještě že ho máme," uzavřel Sasuke s úsměvem téma jeho staršího bratra, načež se zvednul do sedu. "Půl dvanáctý," konstatoval při pohledu na nástěnné hodiny nade dveřmi. Ideální čas začít dělat něco k obědu, už měl docela hlad, protože díky bratránkovi vynechal snídani a toho čaje se ostatně taky moc nenapil. Protáhl se jako kočka, aby zahnal ztuhlost svalů a lehce sebou trhnul, jako se znovu ozvala lehká bolest v jeho pravém rameni.
.
Shisuiovi hlasitě zaškrundalo v žaludku. "Mohli bychom něco ukuchtit pro nás a člověka, bez kterého bysme nebyli takoví jako dnes." Zvedl se a sebral ze země pomuchlané oblečení, z židle si vzal domácí tričko a tepláky. Společně se Sasukem sešli do kuchyně. Shisui se trochu rozpačitě postavil před linku a poškrabal se na střapaté hlavě. "Nó, já nejsem zrovna nejskvělejší kuchař, takže máš návrh na něco jednoduchýho a poživatelnýho? Nerad bych to tu podpálil," ušklíbl se zvesela. Vařit jakž takž uměl, ale hobby to nebylo.
.
"Přijde na to," zamyslel se Sasuke, "já tomu teda taky moc neholduju, to jenom Itachi je takovej cvok. Což mě mimochodem vede k myšlence, že až si někdy najde přítelkyni, bude to určitě ta nejšťastnější žena pod sluncem, protože chlap, co umí vařit, je vážně nedostatkový zboží. I když táta celkem taky umí, takže jsem na tom vlastně z celý rodiny nejhůř já." S předstíraným smutkem si povzdechl a zkontroloval obsah ledničky. "Jsou tu kuřecí prsa, dáš si řízek?" otočil se na svého bratrance. "To je asi to nejsnazší. A docela i rychlý. Můžeme k tomu udělat i kaši."
.
"Klidně," vzmohl se pouze na strohou odpověď. Musel v sobě zadusit šílený smích. Představa, že by si Itachi našel holku, je k popukání. Sasuke o tom nic netušil, divil by se, kdyby ano, ale pro klid v rodině se musí přemoct a zadržet to nebezpečné cukání rtů. Škoda, že nemůže loupat cibuli, by ho smích rychle přešel. Vzal si na starost brambory a úpravu masa nechal na bratránkovi. Oškrábal, nakrájel a dal je vařit. Uvažoval nad tím, co se mu na tom hrnci nezdá. Sůl! Trocha by jí nezaškodila. Sasuke se chystal na trojobal, a tak mu šel asistovat. Strčil prst do bílé mouky a přejel jím mladšímu Uchihovi po nose. "Nechceš udělat válečná malování?" nabídl mu bodře.
.
Sasuke vyndal jednotlivé plátky studené růžové hmoty na dřevěné prkénko a z přihrádky vyndal paličku na maso, které ihned začal zručně naklepávat, přičemž každou stranu poprášil špetkou soli. Bude toho dost možná i pro celou rodinu, aspoň zbude na večeři a jeho matka si taky jednou po práci odpočine. Přitáhl si tři talíře, do jednoho nasypal hladkou mouku, do druhého strouhanku a do třetího rozklepl čtyři vajíčka, která obratně vidličkou rozšlehal a smíchal s troškou mléka.
.
"Hej!" bránil se Shisuiově nájezdu vlastním útokem. Sebral do hrsti trošku toho bílého pšeničného prášku a bez skrupulí jej fouknul svému bratranci do obličeje. "Je libo make-up?" zašklebil se na něj škodolibě.
.
Shisui se hrozně rozkašlal, protože se zrovna nadechoval. Bílá mouka se nalepila na epitel sliznic a ten se jí snažil zbavit. Když se jakž takž normálně nadechoval, kouknul na vysmátého Sasukeho vražedným pohledem. "Zhyneš, ty jeden bídáku!" a vrhl se na něho. Po cestě přibral hrst na prach namletých zrn a nasypal je Sasukemu do vlasů. Když byli v nejlepším, ode dveří se ozval hlas.
"Pane Bože, co tu vy dva vyvádíte?"
.
Sasuke právě vhazoval Shisuiovi hrst mouky za lem kalhot, protože jemu před chvíli skončila za tričkem. Oba vypadali k popukání. Vlasy jim zešedivěly pod nánosem bělavého prášku a svými bílými obličeji mohli momentálně směle konkurovat japonským gejšám, o jejich oblečení nemluvě. Itachiho málem trefil šlak, když to viděl.
"Dost! Nechte se!" zakročil rázně a odtrhl ty dvě přerostlé děti od sebe, ale neubránil se úsměvu. "Copak jsem tady vážně jediný, kdo má trochu rozum?" zabědoval jen napůl hraně a pobaveně si prohlížel svého zřízeného brášku.
.
"On si začal!" S profesionální tváří lháře ukázal na Sasukeho dětinsky prstem. "Jsem v tom nevinně, chtěl jsem udělat oběd a Sasuke se na mě vrhl, že prý moderní maska," stěžoval si dál a výsostně se bavil výrazem nejmladšího Uchihy. Věděl, že mu to Itachi nesežere, ale škádlit mohl.
"Kdyby vás viděla mamka, tak byste něco zažili," zavyhrožoval naoko. Kdyby je polil vodou, tak budou ze sebe těsto seškrabovat nejmíň týden. Vlastní zkušenost z posledního zvonění na střední. "Dodělejte ten oběd a dejte to tu do pucu!" nakázal a radši odešel, aby se nemusel dívat na ten bordel.
.
"Ty jeden lháři!" obrátil se Sasuke po Itachiho odchodu k Shisuiovi s nevěřícným obličejem a uštědřil mu bratraneckou herdu do žeber. "Tak začal, jo?! Že se nestydíš, takhle kecat." Vyklepal si tričko, zpod kterého se vysypala již zmíněná hrst mouky, a zatřepal hlavou, přičemž se z jeho původně lesklých černých pramenů prášilo jako z houby pýchavky. Pro jistotu si vlasy ještě několikrát prohrábl rukou, aby se zbavil nejhoršího a zase aspoň trošku připomínaly jeho přirozenou uhlovou barvu. "No tě pic," rozhlédl se pak po nejbližším okolí, které vypadalo jako po náletu práškovacího letadla. "Pěkně jsme tu nadělali."
.
"Ale nepovídej, vůbec jsem si nevšim," zazubil se, "měli bychom pokračovat, nebo ta mouka bude za chvíli úplně všude. Doobaluj řízky, já skočím pro kýbl a vytřu." Zašel si prvně ven před dům, kde se oprášil, co nejvíc to šlo. Vysvlékl si i kalhoty, protože někdo mrštný a rychlý mu bílou sypkou hmotu dostal i tam. Sousedi si možná budou myslet, že klepou koberce. Se smetáčkem v ruce se vrátil a pustil se do úklidu. Opatrně, aby znovu moc nenaprášil, posbíral to nejhorší a pak stáhl hadrem podlahu. Chvíli pozoroval Sasukeho, jak smaží řízky, a dostal výborný nápad. Raději počkal, až to dodělá, a pak přistoupil a silně ho plácl po zadku, až se zaprášilo. "Měl jsi tam zapomenutou mouku," zatvářil se nevinně.
.
Sasuke se tedy vrátil k vaření, jednotlivé naklepané a osolené plátky obalil v mouce, vajíčku i strouhance, na pánev nalil olej a za chvíli už maso vesele prskalo a vydávalo neodolatelnou vůni. Za pomoci vidliček řízky pravidelně otáčel, aby se na obou stranách vytvořila křupavá kůrka, přičemž mezitím stihnul i slít uvařené brambory, a dokonce je v kastrolu rozšťouchat měchačkou. Do mikrovlnky dal ohřát hrneček mléka a rozpustit trošku másla, aby mohl pak mixérem umíchat kaši, zatímco Shisui pilně likvidoval tu moučnou spoušť okolo něj.
Když náhle ruka jeho bratrance s plesknutím přistála na jeho zadku, Sasuke vyjeknul, a protože to nečekal, tak dokonce nechtěně poskočil o pár centimetrů dopředu. "Debile," ohradil se dotčeně a snažil se chechtajícímu se Shisuiovi oplatit pohlavkem.
.
Ten zdatně uhýbal, spíš z principu, než že by se bál bolesti. Chytil Sasukemu ruce do svých a přirazil ho k lince, aby se nemohl hnout a tím pádem se ani bránit. Držel pevně tu svíjející se žížalu. Přendal si obě zápěstí do jedné ruky, uvolněnou paži zvedl a prsty rozetřel bílou šmouhu na líci mladíka. Pak zopakoval stejný pohyb svými rty. Věděl, že si víc dovolit nemůže, protože Itachi by mohl kdykoliv přijít. Olízl se. "Sasuke, víš, že chutnáš jako špatně upečený chleba," ušklíbl se.
.
"Shisuii, už ti někdy někdo řekl, že seš idiot a ignorant?" vyprskl Sasuke napůl pobouřeně napůl pobaveně. "Pusť! A radši zavolej Itachiho, ať kouká jít na oběd." Nejmladší Uchiha se vykroutil z jeho sevření a za pomoci elektrického šlehače dodělal kaši. Chtělo by to ještě nějakou zeleninu, napadlo ho, pročež vytáhl z ledničky rajčata, okurku a pórek. Znovu se chopil nože a dal se do krájení, když se ve dveřích objevil jeho starší bratr.
"No ne, tady už to dokonce vypadá jako u lidí," konstatoval na prahu, až se Sasuke musel zasmát, což byla chyba, protože mu sjela ruka a říznul se do levého ukazováčku.
"Au!" zamračil se a pozvedl poraněný prst k očím. Rána byla naštěstí jenom mělká, ale rychle se plnila krví.
.
Shisuiovi na jazyk okamžitě vyskočila věta Už zase, naštěstí ji polkl těsně předtím, než ji neuváženě vypustil z pusy. Itachimu by určitě neušla a pídil by se, co se stalo předtím. Okamžitě přiskočil k Sasukemu a chytil mu ruku, aby si mohl prohlédnout ránu. Starší bráška mu nakukoval přes rameno.
"Pane Uchiho, to je vážné zranění! Nachystejte operační sál!" zavelel Shisui a spiklenecky mrkl na dlouhovlasého.
"Ale jistě, přeneste pacienta do ordinace, přichystám vám všechno potřebné." Itachi pochopil, co má bratránek na mysli a začal se štrachat ve skřínce. Vytáhl celou krabici a položil ji na stůl. Ještě nahrabal modré ubrousky. Jeden rozložil na stůl jako podklad pod chirurgické nástroje - antiseptikum, které už bylo dnešním aktérem, gázu a náplast.
Mezitím Shisui zvedl Sasukeho do náruče a přenesl ho ty čtyři kroky ke stolu a usadil ho na volnou židli. "Sasuke, nebojte se. Dneska vás budou operovat profesionálové. Budete to mít ošetřené v cuku letu." Pronesl utěšujícím hlasem, minimálně jakoby mu měli amputovat ruku.
Itachi už čekal s dalším ubrouskem, ve kterém udělal vprostřed díru a navlékl ho Sasukemu na prst. Vytáhl si lem trička, po vzoru bratrance, nad nos místo roušky a sklonil se k operačnímu stolu.
"Pane Itachi, vypadá to vážně. Musíme, co nejrychleji zasáhnout, nebo nám pacient vykrvácí!" vykřikl zděšeně.
"Hm, hm," pokýval dlouhovlasý hlavou, "Já bych to viděl na amputaci. Už tam vidím začínající sepsi!"
"Pacient je mladý, mohli bychom ten článek prstu zkusit zachránit," oponoval.
"Když jinak nedáte, pane kolego, podejte mi desinfekci. Zkusím ošetřit postižené místo." Nastavil ruku a čekal, až dostane tampónek potřísněný barevnou, trochu čpící látkou. Itachi opatrně otřel krev z prstu a ranku vyčistil. "Gázu." Vzal si kus čistého zdravotnického materiálu a přitiskl jej na řez. Čekal, než se zmírní krvácení. "Náplast. Ale pane kolego tu menší. Nebudeme obvazovat celou ruku!" Vypeskoval svého pomocníka, který mu schválně podával tu největší, co našel. Opatrně přelepil ošetřené zranění. "Sasuke, nařizuji vám nejméně hodinu klidu a následující tři dny ránu nenamáčejte," doporučil mu vážným hlasem. Otočil se na Shisuie.
"Pane kolego, gratuluji. Operace byla úspěšná a pacient nezemřel, byť to vypadalo velmi vážně," zazubil se Shisui a podával Itachimu ruku, aby si jimi potřásli.
.
Sasuke jim původně chtěl vynadat, ať nedělají z komára velblouda, že se to zatáhne samo od sebe, ale nakonec se musel strašně smát. Paka. Na druhou stranu bylo hezké, že se o něj tak starali. Jakožto příbuzní spolu vyrůstali odmalička a vytvořil se mezi nimi velmi silný vztah. A protože oni dva byli skoro stejně staří, Shisui se narodil jen o tři měsíce dřív než Itachi, zatímco on byl o pět let mladší, přirozeně se asi cítili povinováni ho chránit. Pravda, Itachi víc, přeci jen to byl jeho bráška, a navíc měl dlouhovlasý Uchiha větší míru zodpovědnosti než flegmatický Shisui, ale ten základní instinkt měli oba. Sasuke se tomu většinou bránil, jelikož pochopitelně nechtěl být považován za děcko, které potřebuje, aby nad ním někdo držel ochrannou ruku, ale nebylo to něco, co by mohl změnit. Oni to tak prostě podvědomě cítili, ačkoliv ho už dávno nepovažovali za dítě. A v konečném důsledku to přece bylo milé. Věděl, že to pramení z toho, že ho oba tak milují. Jistě, u Shisuie se nedávno dozvěděl, že jeho láska není zas až tak nevinná, jak předpokládal, ale co už. Byl s nima oběma vážně moc rád a popravdě se už teď děsil toho, až je jednou oba ztratí. U Itachiho, až si jeho starší bratr najde nějakou přítelkyni, a u Shisuie, až zjistí, že… no… že mu neopětuje city. Nedokázal si představit, jak bude potom jeho život prázdný. Nejradši by si je oba nějak udržel u sebe, ale to nebylo možné. Nemohl jednoduše zabránit, aby se Itachi nezamiloval do nějaké dívky, a krom toho by to bylo sobecké. Samozřejmě že mu přál nějaký šťastný vztah. No a u Shisuie by to sice z dlouhodobějšího hlediska bylo možné, ale zase by vůči němu nebylo fér předstírat city. Takže se prostě bude muset smířit s myšlenkou, že o ně jednou přijde. A užívat si jejich náklonnosti, dokud má tu možnost.
"Děkuji vám, pánové," prohodil předstíraně vážným hlasem, ladně seskočil ze židle a prohlédl si zalepený ukazováček. "Opravdu nevím, jak se vám odvděčit, už jsem myslel, že o tu ruku přijdu." Poté se na svého bratra i bratrance zářivě usmál a prohodil: "No jo, tak pojďte jíst." Chtěl se chopit nádobí, ale dlouhovlasý Uchiha ho chytil za paži.
"Neříkal jsem minimálně hodinu klidu?" zlobil se naoko Itachi. "Žádný takový, jen si pěkně sedni." Sasuke byl i přes své protesty zatlačen na židli a přistrčen k jídelnímu stolu.
"To je spiknutí!" rozčiloval se Sasuke se smíchem.
"To je péče o mladšího bratra," ujistil ho Itachi a krátce ho políbil do vlasů, než společně s Shisuiem začali připravovat na stůl.
.
V družném rozhovoru poobědvali. Jak si Shisui uvědomil, čas společně s těma dvěma utíkal mílovými kroky. Vesele si povídali, i když talířky měli všichni prázdné. Nakonec se zvedl Itachi.
"Musím si ještě něco zpracovat do školy." Pronikavě se zadíval na Shisuie, aby mu připomněl, že by také mohl myslet na školní povinnosti.
"No… já asi taky," zabrblal bratranec neochotně. Seminárka z ortopedie malých zvířat čekala jako čisté plátno na malíře.
Pouklízeli nádobí a starší Uchihové zapadli do svého pokoje k studentským povinnostem.
.
Na Sasukeho už čekala SMS zpráva od čerstvé maturantky Temari, teď už úspěšné absolventky jejich gymnázia. Sasuke se sám pro sebe pousmál, věděl, že to udělá. Byla chytrá. Okamžitě jí obratem zaslal gratulaci a souhlasil s jejím návrhem sejít se ve čtyři v CrossCafé. Zbývající čas do schůzky strávil na sociální síti, kde blahopřál i dalším čtvrťákům, se kterými se přátelil, hlavně samozřejmě Juugovi. Přislíbil svou účast na velké páteční pařbě, kde se měli všichni sejít a zapíjet úspěchy či neúspěchy, přičemž se samozřejmě razilo heslo: čím víc lidí, tím větší zábava. Ve čtvrt na čtyři na sebe hodil nějaké nezamoučené kalhoty a tričko, vše potřebné si nacpal do kapes a nakoukl do pokoje starších dvou Uchihů, aby jim oznámil, že jde na kafe s kamarádem.
Autobus ho vyplivnul v centru zhruba v patnáct čtyřicet, takže měl ještě dost času, aby v náhlém vnuknutí koupil v nejbližších potravinách aspoň bonboniéru. Temari si na rozdíl od jiných děvčat zřejmě potrpěla na přesnost, takže na ni nemusel Sasuke nijak dlouho čekat.
"Ahoj, ty šprtko," pozdravil ji rozverně, když se objevila dvě minuty před čtvrtou. Musel přiznat, že jí to moc slušelo, splněná maturita vykouzlila na její tváři rozzářený úsměv.
"Ahoj," oplatila mu vesele a krátce, ale vřele ho objala, "půjdeme dovnitř?"
"Jasně," přisvědčil tmavovlasý chlapec a galantně jí přidržel dveře.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Akino Akino | 6. listopadu 2014 v 18:46 | Reagovat

Hezká kapitola, taková příjemně milá. Tou operací na začátku si mě vyděsila :D
Opět se ti povedlo mě rozeslintat výberem obrázku Itachiho :Q *poslední dobou je to čím dál častěji, asi jsem si na něm vypěstovala úchylku*
Co říkáš na poslední dva díly mangy? Já nevím jestli plakat nad 699 nebo se smát nad absurdností několika věcí ze 700. Chudák Kakashi -_-

2 Ivanitko Ivanitko | Web | 6. listopadu 2014 v 21:17 | Reagovat

[1]: 699 - Dalo se čekat, že to bude sladkobolné, každopádně nějak se to zakončit musí. Je to zajímavé, že Sasuke prodělal takový obrat. Celkem se to zamlouvá a řekl, že se omlouvá, to jsem myslela, že padnu na zadek. A to, že nechce ruku, že nemá čas... je to Uchiha, ten nepotřebuje důvod.
700 - Shino :D, hned na první stránce dostanu totální výbuch smíchu. Hej ty děcka ve škole ... to je dobrý, jak v nich jsou vidět rodiče. Jenom koukám, co Kishi vymyslel. Gaara je dobrej, docela se mi to libí a Kankuro má drsný malování.
Akamaru je už chudáček starej a Kiba vypadá dost drsně.
Choji je naprosto drsnej :D a jeho choť *hihi*. Ino se Saiem jsem očekávala.
Kurenai trochu ztratila šmrc, asi to měla těžký a malý Asuma vypadá zlatě :3
Onoki ještě žije O_O typický důchodce :D, nezdolný a nesmrtelný.
Kakshi zlatíčko, vypadá furt stejně :3
Do Konohy pronikla technika, Naruto má počítač, že by se konečně zmohli na telefon. Vypadá to tam docela moderně.
Naruto vypadá suprovně, jak ho omydlili nakrátko, jsem spokojená.
Iruka, ten vypadá staře... Na Kakashim to není tak vidět, asi prootže má masku.
Prvně jsem myslela, že Sasuke to táhne s Karin, trochu mě popletly brýle a to gesto. Sasuke fakt vypadá, jak Madara :3 *slintá* Asi pan Uchiha bude spíš víc pryč než doma, ostatně kdo by to se Sakurou vydržel :D
Jsem s koncem spokojená a nemám k tomu žádné výhrady :D :-(

3 Mira Mira | 8. listopadu 2014 v 19:02 | Reagovat

A já se lekla, jaká to bude operace, uf :-D Shisui je zlatíčko :3 miluju jeho škádlení Sasukeho, vždycky se u toho přitrouble usmívám :-D A když se k němu přidá Itachi, tvoří nejlepší tým :-D Taky bych chtěla takového bratra a bratrance, byla by to zábava :-D

4 Ivanitko Ivanitko | Web | 8. listopadu 2014 v 22:58 | Reagovat

[3]:Takhle operace je jedna z mých opravdu oblíbených scén v příběhu :3. Mít takovou rodinu, tak je o srandu postaráno.

5 Ryunka Ryunka | E-mail | Web | 24. května 2015 v 18:35 | Reagovat

Oni jsou tak krásně praštění, pokaždé mě spolehlivě pobaví :)
A opět ta holka, holky v yaoi nedělají dobrotu :D

6 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 24. května 2015 v 22:49 | Reagovat

[5]:Praštěnost je myslím Shisuiova druhá vlastnost, hned po žravosti a vůbec nevím kdo ho vymyslel O:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.