Získat srdce lva XXXI. - Žárlivec

13. listopadu 2014 v 7:00 | Ivanitko + Smajli |  Získat srdce lva
Sasuke jde s Temari na kafíčko, aby probrali proběhlé matury. Jsou ale sledováni.


Shisui se mezitím mořil s odborným textem. Jak ho nesnášel! V těchto situacích vždycky školu proklínal, že se na ni vůbec dal. Co chvíli si stěžoval pomalu jako malé děcko. Zuřivě klubal písmena do Wordu. Prostě to dneska dodělá a nebude se s tím otravovat. Navíc termín odevzdání byl příští týden. Sem tam se na něco přeptal Itachiho. Ten byl plně ponořen do vlastní práce, takže chvíli trvalo, než k němu dolehla nějaká prosba, a ještě déle, než na ni jeho mozek zaměřený na jinou oblast studia nalezl odpověď. S úlevným vzdechem napsal poslední tečku a soubor uložil. Zítra si ho přečte, vyladí chyby a pošle magistře.
"Itachi, jdu se projít. Mám pocit, že mi exploduje z přemíry informací hlava!" oznámil Shisui a zvedl své velectěné osezené pozadí z postele. Procházka mu udělá jenom dobře.
"Jo, běž," zahučel Itachi aniž by odtrhl pohled od zářící obrazovky. "Ne, že něco vyvedeš!" dodal rozverně, ale s náznakem starostlivosti.
"Ano, mami," prohodil bujaře mezi dveřmi a bral se ven. Bylo krásně teplo, takže si vystačil jenom v tričku. Nohy ho samovolně vedly podél alejí olistěných stromů. Bylo příjemné nechat se ovívat teplým větříkem a nahřívat ztuhlá záda od sezení. Přemítal ještě chvíli nad dokončenou prací, ale pak tyto myšlenky zaplašil a nechal si prostor pro černovlasého bratránka, kterému naprosto propadl. Aniž by tak chtěl, došel do centra. Když si to uvědomil, celkem se zděsil, protože od jejich domu do středu města to byla docela dálka. No, každopádně, když už jsem tady, tak bych si mohl zajít na zmrzlinu, pomyslel si. S kornoutem točené mňamky se ohlížel po nějaké lavičce. Domů nespěchal, tak si chtěl lízání vychutnat. Po cestě k náměstíčku, kde určitě bylo něco k posezení, procházel kolem kavárny. Kdyby zevnitř neuslyšel zvuk tříštěného porcelánu, ani by si nevšiml. Uvnitř seděl Sasuke s tou… Temari či jak se jmenovala ta holka, kterou od něj tak pracně odehnal.
~~~
"…zachránilo mě, že jsem si vytáhla Spalovače mrtvol, četls to?" zeptala se Temari a živě pozorovala svého tmavovlasého společníka, který si sypal do kávy poprašek skořice.
"Jo, to napsal Fuks, ne?" chytil se Sasuke, kterého literatura vždycky bavila. "Pěkně zvrácená postava ten… sakra, jak se jmenoval? Vždycky jsem měl s těma německýma jménama problém. Kopr… Kopr-něco…?"
"Kopfrkingl," napověděla mu Temari se smíchem, "děsná. Ale ze začátku se nezdál, co? Až postupně se vybarvil, jaká to byla zrůda."
"To teda," přisvědčil Sasuke, "a viděla jsi i film? Hrušínský ho zahrál vážně skvěle."
"Neviděla," přiznala Temari a trochu se napila ze svého šálku, "ale taky se mě na to předseda ptal. Naštěstí mu stačil jenom rozbor tý knížky. Teda musel mu stačit."
"Tak o tom je poměrně dost co říct," soudil Sasuke, "taky uvažuju, že si jí dám do četby. Cos tam ještě třeba měla na seznamu?"
"Eeeh…" protáhla Temari, jak lovila v paměti, "Kladivo na čarodějnice, Na západní frontě klid, 1984, Obraz Doriana Graye…"
"Samý lepší věci," zazubil se Sasuke, "něco veselejšího by tam nebylo?"
"Náhodou, měla jsem tam i Romea a Julii!" ohradila se blondýnka ve stejném duchu.
"No, to je taky pěkná trága. I když to byli naprostý idioti, oba dva. Ach Temari, proč jsi jen Temari?" zanotoval Sasuke divadelním hlasem, až se jeho společnice rozesmála. "Ty byli oba tak děsně sladký. Jo, když už jsme u toho," Sasuke vytáhl z kapsy bílou krabičku Lindor a s mrknutím ji předal Temari, přičemž jí krátce stiskl ruku ve své teplé dlani, "ještě jednou moc gratuluju. Jsem vážně rád, žes to udělala."
"Sasuke… tos nemusel…" bránila se Temari a líce se jí pokryly celkem roztomilou červení.
"Nemusel, ale chtěl jsem," ujistil ji Sasuke.
"Tak… děkuju," zamumlala rozpačitě blondýnka, a jak se na něj vděčně zadívala, něčeho si všimla. "Jéé, Sasuke, máš na uchu mouku!" naklonila se a se smíchem mu setřela bílý poprašek z ušního boltce.
~~~
Shisui žárlil. Jak si mohla dovolit sahat na jeho zlatíčko?! Koketně se usmívala, jako kobyla. Chybělo jí jenom stříhat ušima a švihat ocasem. Poodešel dál, aby se skryl za jakousi městskou zeleň, která hýřila barevnými květy. Tvářil se neutrálně a pro své okolí vypadala jako mladík vychutnávající si svou zmrzlinu. Pohledem neustále zajížděl k prosklené kavárně a vyhodnocoval pohyby a gesta culíkaté dívky. Bolestně si uvědomil, že mu Sasuke lhal. Tvrdil něco o kafi s kamarádem, ze kterého se nějak vyklubala kamarádka? V čem dalším klamal? O neopětovaných citech už věděl, ale pokud mu chodil za zády s někým jiným… měl silné nutkání prostě dovnitř naběhnout a zjednat si jasno. Co když… co když to opravdu bylo nevinné setkání přátel a on jen zbytečně vyšiluje? Dělá z komára velblouda? Možná, ale rozhodně se Temarin postoj nedal nazvat lhostejným.
~~~
"Budu muset jít," povzdechla si blondýnka při pohledu na displej mobilu. "Chceme to ještě večer tak trošku oslavit v kruhu rodinném, znáš to."
"Velmi dobře," přikývl Sasuke. Jejich rodiče vždycky jeho a Itachiho brali někam na večeři, když byl důvod slavit, třeba kvůli vysvědčení nebo úspěšným zkouškám. Oba dva tedy dopili kávu a zvedli se k odchodu. Bylo něco po sedmé hodině večer, ale slunce ještě pořád dost svítilo a vzduch byl kupodivu i tady ve městě provoněný kvetoucí zelení z nedalekého parku. Venku před kavárnou se Temari k Sasukemu otočila s žertovným prohlášením: "Jsem tu autem, takže tě dneska ušetřím doprovázení na tramvaj."
"Taková škoda," zalitoval Uchiha hraně a oba se znovu rozesmáli. Pak blondýnka zvážněla.
"Opravdu moc ráda jsem tě viděla, Sasuke," zdůraznila a chvíli se mu upřeně dívala do očí.
"Jo, já tebe taky," souhlasil mladík. Byla to pravda, i když ho odmítla, tak to byla fajn holka. Oba se odmlčeli. Sasukemu připadalo, jako by Temari na něco čekala, ale zaboha nemohl přijít na to, co to bylo. Ticho se protahovalo.
Nakonec si blondýnka povzdechla a zamumlala: "No… tak zatím ahoj, Sasuke." A věnovala mu přitom letmou pusu na tvář.
"Jo, měj se. A užij si oslavu!" popřál jí Sasuke a malou chvilku za ní ještě hleděl, jak se vzdalovala k blízkému parkovišti, než se obrátil na opačnou stranu a vykročil na zastávku autobusu.
~~~
Shisuiův objekt špiónování vyšel ven. Měl v podobných praktikách praxi, takže se nebál, že by si ho Sasuke všiml. Napjatě je sledoval při loučení, zvonivý smích dívky mu zněl v uších jako krákorání nemocné kavky. Pak na bratránka tak dlouze hleděla. Co od něj čekala, že se jí vrhne do náruče a začne ji líbat? Když mu dala pusu, sic na líčko, tak zatnul ruce v pěst. Měl chuť udělat nějakou blbost, ale věděl, že by toho později hořce litoval. Ještě než se Sasuke rozešel pryč, Shisui už tam nestál. Ztratil se v úzkých bočních uličkách. Zuřil tak moc, že by si nejraději na někom vybil zlost. Začal si to domů rázovat ostrým krokem.
Po necelé hodině chůze stihl vychladnout a utřídit si myšlenky. Sasuke je jeho a s nikým se dělit nebude! Samozřejmě mu nebude říkat, že je viděl, To by si moc nepomohl. Vešel do pokoje, Itachi zvedl hlavu od notebooku.
"Konečně jsi doma, už jsem si říkal, že tě půjdu hledat. Dokonce i Sasuke je u sebe," dodal úlevně. Vážně byl pryč docela dlouho.
"Jsem celý. Nebo si mě chceš prohlédnout?" zeptal se pro formu. Mohl by se podívat za Sasukem.
"Ne, fakt nemusím. Končetiny všechny, hlava taky na svém místě, ne že by v ní bylo něco důležitého…"
Dal mu mírný pohlavek. "Debile," otituloval ho vesele. "Kdybys mě potřeboval, budu u tvého mladšího brášky," oznámil a odešel k Sasukemu.
.
Sasuke ležel na své posteli na zádech, ruce složené pod hlavou, a se sluchátky v uších relaxoval. Nechtěl si pouštět hudbu nahlas z hifi věže, aby nerušil Itachiho, který jistě ještě pracoval na své seminární práci a potřeboval se soustředit. Nechal zavřené oči a v duchu přemítal, jak využije zítřejší volno ve škole. Učit se mu samozřejmě nechtělo, i když by se na to taky měl trošku podívat, příští týden měli zas naplánováno tucet testů. Ještě necelé dva měsíce a bude mít sladkých dvaašedesát dní prázdnin. To bude teprve pohodička! Spát každý den minimálně do deseti, chodit do postele až pozdě v noci… flámovat, užívat si. Prostě žít. Měli by se taky pokusit sehnat s Narutem nějakou brigádu, ale byl tu problém s jejich neplnoletostí. Všechny podniky chtěli buď stálé zaměstnance, nebo minimálně zletilé. Pak se měl člověk naučit vydělávat a vážit si peněz, když k tomu nedostal ani žádnou příležitost. Škoda že ani jeden z jeho rodičů neměl práci, kde by potřebovali někoho na léto na výpomoc. Možná by mu mohl něco dohodit strýček Madara, ten měl známosti snad všude… Sasuke se sám pro sebe zašklebil té představě. Ne snad, že by to nebyl schopný pro něj udělat, ale vzhledem k jeho povaze se Sasuke raději snažil vyhýbat všem kontaktům s ním, pokud to bylo jen trochu možné. Vzhledem k tomu, že měl zavřené oči a do uší mu vyhrávaly písničky, Sasuke vůbec nepostřehl, že někdo klepe na dveře.
.
Shisui stál u dveří. Nikdo se neozval a tak se pozval sám a vešel. Viděl Sasukeho rozvaleného na lůžku, nohou si vyklepával nějaký rytmus songu znějícího z mobilu. Pozoroval jeho ničím nezatíženou tvář, vypadal uvolněně. Napadlo ho, že by na něj mohl zase bafnout, ale minule to nebyl moc dobrý nápad. Spokojil se s tím, že sedl na kraj postele.
.
Sasuke ucítil, jak se matrace jeho postele prohnula pod váhou cizího těla, což ho donutilo otevřít oči, a zpozoroval tak příchozího bratrance.
"Ahoj," usmál se na něj a sundal si sluchátka z uší, "tak už ses vrátil?" Vzápětí mu došlo, že je to naprosto dementní otázka, protože kdyby byl Shisui ještě pořád venku, nemohl by tady teď sedět s ním. "Itachi říkal, že ses šel někam projít," dodal rychle, aby to zamluvil. "Moc učení?"
.
"Ani ne, ale už jsem toho měl plné zuby a potřeboval se provětrat," usmál se mile. "Co budeš dělat zítra? Máte volno, pokud si dobře pamatuju," na chvíli se odmlčel. "Škoda, že nemůžu být s tebou. Máme cvičení a to se mi nepodařilo přehodit," dodal posmutněle. Chytil Sasukeho jemně za ruku a pohladil ji. "Jsem s tebou hrozně moc rád." Chtěl mu ukázat, že jeho city nejsou prchavé a není pro něj jen zábava na pár dní.
.
Sasuke vyčetl v Shisuiových slovech upřímnost, neměl důvod mu nevěřit. Vlastně to v něm vyvolalo docela hřejivé pocity, protože i když to byl kluk a nadto jeho příbuzný… bylo hezké mít někoho, kdo ho má tak rád, že s ním chce trávit tolik volného času. Rty se mu samovolně zvlnily, když nadzvedl koutky a celkem i bez přetvářky s Shisuiem propletl prsty. Jeho dlaň byla taková velká a teplá oproti těm dívčím. "Já taky," hlesl a sám se divil, že se nemusel tak přemáhat, aby to vyslovil. Byla to přece pravda, ne? Rád pobýval v bratrancově přítomnosti.
.
V Shisuiově nitru se zatetelil plamínek naděje. Sasuke ho měl… rád… trochu pohasl, i tak to pro něj mělo velký význam. Na tváři udržoval stále nevinný usměvavý výraz, aby bratranec neodhalil tok jeho myšlenek, přelévající se od neopětovaných citů k dnešnímu náhodnému odhalení lži. "A jak bylo s kámošem? Dobré?" zeptal se nevinně.
.
"Uhm. Jo. Prima," odkašlal si Sasuke a automaticky uhnul očima, aby se nemusel dívat do těch Shisuiových smolných studánek. Bál se, že by ho bratránek prokouknul, takže se snažil odvést jeho pozornost tím, že bříškem levého ukazováčku, toho samého, na kterém měl od oběda náplast, zdánlivě bezmyšlenkovitě objížděl obrysy záprstních kloubů staršího Uchihy.
.
"Jsem rád, že máš fajn kamarády," řekl schválně a zvedl Sasukeho zraněnou ruku a políbil jeho zraněný prst. Měl ho od nich profesionálně ošetřený a pousmál se, když si vzpomněl na jejich divadlo. Stále držíc ruku mladšího, se přemístil za mladíka a sevřel ho v náruči. Hlavu si položil mezi jeho rameno a krk. Na druhé straně přejel prsty po obvodu náplasti schované pod tričkem. "Bolí to?" zeptal tónem prosáklým provinilostí.
.
Sasuke se nejprve malinko napjal, když se kolem něj ovinuly bratránkovy paže. Ne že by mu byl ten tělesný kontakt proti srsti, naopak, rád se mazlil, ale většinou při tom zastával Shisuiovu nynější pozici. Většinou, ne vždy, protože někdy ve chvílích bratrského souznění se takhle tulil k Itachimu. Takže mu to vlastně nebylo tak cizí, přijal to bez protestů.
.
"Ne," odpověděl na bratrancovu otázku popravdě. Normálně to zranění necítil, bolelo to pouze při některých pohybech nebo když na ránu vyvíjel tlak. Ale určitě se mu to do rána parádně vybarví, minimálně týden se té památky nezbaví. Sasuke zavřel oči, a aniž by si to sám uvědomil, opřel se o Shisuie o něco víc. Pokaždé, když ho někdo takhle objímal, ho to zvláštním způsobem uklidňovalo. A stejně jako se tomu vždycky divil u Itachiho, i teď u Shisuie mu připadalo, že jeho náruč tak krásně hřeje. Jak to sakra oba starší Uchihové dělali, že se s jejich pažemi kolem těla cítil tak nějak… v bezpečí? Malinko vzdychl a poslepu vyhledal Shisuiovu dlaň. "Hezky voníš," zamumlal, co mu právě přišlo na mysl. Což bylo zvláštní, protože byl zvyklý hlavně na dámské květinové vůně, které se hodně lišily od té Shisuiovy. Ale nemohl si pomoct. Bratránek vážně docela pěkně voněl, tak příjemně… mužně.
.
To prohlášení Shisuie zarazilo a potěšilo. Ještě víc sevřel černovlasého mladíka v náručí, snad aby mu nikam nefrknul. Bylo příjemné ho něžně kolébat a vědět, že právě teď a tady je jen pro něj. Jen ho mrzelo, že se nikdy spolu nemůžou ukázat na veřejnosti. Jedině, kdyby se odstěhovali hodně daleko, a stejně by tu pořád byla možnost, že se v okolí vyskytne někdo, kdo je zná a mohl by je naprášit rodičům. Zatím odložil tuhle úvahu stranou a užíval si svého zlatíčka. Byl tak teplý a heboučký. "Sasu, víš, že jsi jako plyšáček?"
.
Sasuke napůl pobouřeně napůl pobaveně vyprsknul smíchy: "Tak chlupatej, jo?" Jen s mírnou dotčeností si prohlédl svojí holou kůži, nechápal, na co Shisui naráží, ale nic jiného ho nenapadlo. Vlastně by ho za tu nepravdivou poznámku měl počastovat aspoň pohlavkem, ale na to se mu momentálně příliš dobře sedělo v bratránkově objetí. Rozhodl se tedy, že mu to pro jednou odpustí a ponechá ho bez sankce. "Moc mluvíš," konstatoval pouze a malinko zvrátil hlavu dozadu, aby si ji mohl opřít o Shisuiovo rameno. Kdyby měl jejich vztah zůstat jenom při tomhle, tak by mu to nevadilo. Vlastně by si na to dokázal docela dobře zvyknout, možná i s těmi… no, intimnějšími hrátkami, pokud teda Shisui vynechá styk jako takový, na ten by nepřistoupil. Ale na druhou stranu… bylo to nezákonné. A taky by mu asi po nějakém čase ten sex docela dost chyběl. Jedině snad, kdyby spolu zůstali jenom na tom nižším stupni sexuálního sblížení a oba měli bokem někoho na soulož. Jenže si nebyl jistý, jestli by se tohle řešení bratránkovi zamlouvalo. Co už. Jednou to stejně bude muset skončit. Ale do té doby… no… měl by přece působit trošku věrohodně, ne? Čistě jen… aby Shisui nepoznal, že ho ve skutečnosti nemiluje. Sasuke se důvěřivě jako kotě otřel tváří o Shisuiův krk.
.
"Měl jsem spíš na mysli, že bych se s tebou mohl mazlit celý den." Pousmál se té představě a tomu, jak si mladší Uchiha vyložil jeho oznámení. Prý chlupatý… Přejel rukou od pasu, kde ho svíral, nahoru. Hladce přejížděl po vystouplých liniích klíčních kostí, mělké rýze na krku až ostře vystupujícím čelistem. Obkroužil celý jejich tvar od jednoho ouška k druhému. Chytil kost mezi prsty a pomalu ji zatlačil ještě víc na stranu, aby Sasukeho donutil otočit hlavou víc do boku. Sám se přihnul a svázal s mladíkem svůj pohled, než se otřel svými rty o jeho.
.
Sasuke automaticky sklopil víčka. Prostě se ještě pořád nedokázal dívat Shisuiovi při tomhle do očí, protože líbání bylo přece jenom trošku intimnější, takže si nechtěl takhle zblízka vizuálně připouštět, že je to jeho bratranec. Stačilo, že to prostě věděl, nemusel to ještě vidět. Jinak ale… no, asi si zvykal, protože mu to nějak nevadilo. Bylo to vlastně docela fajn, Shisui se k němu choval tak… něžně, lépe to nazvat neuměl. A koneckonců uměl líbat dobře. Nebránil tedy těm teplým rtům, aby přejížděly po těch jeho, ačkoliv se mu líce pokryly nepatrnou červení, když si uvědomil, že čeká na to, až bude moci pocítit i Shisuiův vlhký jazyk.
.
Shisui se nebránil úsměvu jako dnes už poněkolikáté, Sasuke vždy přivíral oči… asi chápal tuto jeho nutkavou potřebu. Nechtěl ho vidět při něčem, co zavánělo sexualitou. Buď se mu to hnusilo… nebo se jen snažil urputně přemáhat a vyřazení jednoho ze smyslů mu pomáhalo. Chvíli čekal, jestli se Sasuke rozhoupe a začne. K ničemu se neměl, a tak začal sám, rozverně obkroužil špičkou jazyka konturu jeho rtů. Mapoval jejich tvar a užíval si dotek s tenkou prokrvenou kůží. Rozpustile projížděl štěrbinu mezi vlhkými polštářky a čekal na nějakou reakci z druhé strany.
.
Shisuiovo počínání vyvolávalo v mladším Uchihovi drobné záchvěvy něčeho, co by se dalo pojmenovat jako první stupeň vzrušení. Dech se mu o něco málo zrychlil a teplota jeho krve stoupla. Nebylo to až tak výrazné, ale rozhodně to byla rychlejší reakce než dříve. Možná proto, že teď už měl s bratránkem po téhle stránce víc zkušeností a věděl, jak… no… jak dobré s ním můžou některé věci být. Dráždil ho Shisuiův až příliš pomalý postup, a to natolik, že dokonce sám trošku víc přitlačil, a pootevřel ústa v němém pozvání.
.
Čekal trochu akčnější reakci, ale i tahle Shisuiovi bohatě stačila. Nemínil však slevit ze svého šnečího tempa. Dnes si to chtěl opravdu užít a rozhodně nikam dál zajít nechtěl a ani nemohl. Itachi byl pár metrů od nich a nebylo by vhodné, kdyby je načapal. Pomalinku znovu objel okraje pootevřeného otvoru a zvídavě se posunul dovnitř. Prozkoumal řadu bílých zubů. Než je pomalu mátožně překonal jako unavený horolezec. Narazil na Sasukeho teplý jazyk a hladce se o něj otřel.
.
Mladší Uchiha spokojeně propletl svůj jazyk s tím bratránkovým. Ne že by si toho dneska ráno neužil dost, ale… bylo to prostě příjemné. Obzvlášť když Shisui tak pěkně voněl a hřál. Kdesi vzadu v mozku mu blikalo varování, že by se měli krotit, protože nebyli doma sami, ale všechny ty smyslové vjemy ho nějak zatlačovaly do pozadí. Aniž by přerušil polibek, Sasuke se poslepu obrátil k Shisuiovi čelem, protože od toho otáčení hlavy už ho začínalo bolet za krkem. Pevně bratrance objal, a protože už ho to jeho tempo vážně štvalo, zatlačil Shisuiův jazyk zpátky tam, kam patřil, a vlastním jazykem tam dravě vklouznul za ním. Rozhodně si nebral takové servítky a vášnivě prozkoumával jeho ústní dutinu, přičemž si ani sám neuvědomoval, že se k němu tiskne pořád víc a víc.
.
To, jak se Sasuke divoce angažoval, ho příjemně překvapilo. Nechal se prudce líbat a horečnatě tisknout. Původně pouze nečinně svírající ruce se rozpohybovaly po bratránkových zádech. Projížděl a zkoumal jeho kůži zad přes látku trička a hýždí krytých ošoupanými kalhotami. Neodpustil si, aby nesjel až na Sasukeho přitažlivý zadek a nesevřel ho v rukou.
.
Shisui měl štěstí, že byl mladší chlapec tak omámený všemi těmi endorfiny, které se mu vyplavily do krve, takže jeho ruce na svém pozadí ani příliš nevnímal. Zato si jazykem drze mapoval každou skulinku Shisuiovy pusy, zvědavě přejížděl po jeho dásních a lechtal ho na tvrdém patře. Jednu dlaň přesunul z bratránkových zad výše a sevřel v dlani hrst jeho uhlových vlasů v zátylku. Líbil se mu ten pocit, jak mu poddajně prokluzovaly mezi prsty.
.
"Ahm," zasténal Sasukemu do pusy. Ten pocit nenechavých prstů na zátylku ho dováděl k šílenství. Ruce z jeho pozadí přemístil na rychle se zdvihající hrudník mladíka. Jeho šikovný jazyk a ruce mu způsobovaly nevídanou slast, ale bohužel nebyli sami. "D-dost," koktal se silným podtónem vzrušení a s velkým přemáháním odtlačil mladšího Uchihu od sebe. Ještě chvíli a neudržel by se. To si nemohl dovolit, nechtěl je ohrozit.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Akino Akino | 13. listopadu 2014 v 19:25 | Reagovat

Sasuke se nám do toho potápí čím dál víc a víc, a ani si to neuvědomuje
Užili si spolu dopoledne a stejně si to, nebýt Itachiho, dáli znova :D
Trašně se těšin na další díl :)

2 Ivanitko Ivanitko | Web | 15. listopadu 2014 v 12:19 | Reagovat

[1]:Shisui umí být dobře výmluvný :D

3 Mira Mira | 15. listopadu 2014 v 22:50 | Reagovat

Sasukeho odtažitost prolomena :-D Neskutečně Shisuiovi fandím :-) :-D

4 Ivanitko Ivanitko | Web | 15. listopadu 2014 v 23:18 | Reagovat

[3]:Prolomena, no nevím, Sasuke ještě neřekl poslední slovo. :)

5 Ryunka Ryunka | E-mail | Web | 24. května 2015 v 19:20 | Reagovat

Miluju tyhle sladké a mazlivé momenty, je to krásné... :3 Pak mi ale pokaždé znovu dojde, že tenhle vztah je založený na lži a... je to bolestivé...

6 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 24. května 2015 v 22:54 | Reagovat

[5]:Právě Shisui je děsnej lhář, ale jejich vztah má naději :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.