Získat srdce lva XXXII. - Kocourek na stromě

20. listopadu 2014 v 7:00 | Ivanitko + Smajli |  Získat srdce lva
Sasukeho kousenec se dočká ve škole patřičného ohlasu, zvlášť Naruto má tendence svého přítele vyslýchat.


Sasuke otevřel oči a zamrkal, jak se mu tak náhle zase vrátil zrak. A nejen zrak, i racionální uvažování. "Promiň," vypravil ze sebe mírně otřeseně, rty stále ještě vlhké od Shisuiových slin. Co to do něj sakra vjelo?! Jak to, že se najednou tak moc přestal ovládat? Dělal to všechno přece jen proto, aby zabránil bratranci v dalším pokusu o sebevraždu. Měl by pro něj být přece těžký vůbec jakýkoliv tělesný kontakt s ním. Neměl by po něm toužit, to nebylo v plánu! Sasuke rozpačitě odvrátil pohled a tváře mu zčervenaly ještě víc. Připadal si jako idiot. Napřed se tak zdráhá a pak se na něj sám vrhne. Vážně k popukání. Raději nechtěl vědět, co si o něm Shisui musí myslet.
.
"Není se za co omlouvat." Přejel prsty po znachovělých lících mladšího chlapce. "Sasuke, jsi tak krásný." Neodolal mu připomenout. "Kdybychom nebyli z rodiny, všechno by bylo mnohem jednodušší. Tak rád bych si s tebou někam zašel a mohl se tě beztrestně dotknout." Hladil ho po pažích. "Jsi jako moje droga, nemůžu bez tebe být ani den," hlesl tiše a studoval temné duhovky bratrance před ním.
.
"No…" zamumlal Sasuke rozhozeně, na takováhle vyznání zvyklý nebyl, takže nevěděl, jak na ně má reagovat, a říct na to děkuju nebo to je od tebe hezký mu připadalo totálně mimo. Měl dojem, že by si momentálně mohl na obličeji usmažit vajíčko, kdyby snad měl chuť. Sáhnout mu teď na čelo Itachi, pravděpodobně by vyšiloval, že má určitě horečku. Odkašlal si a pokusil se odlehčit atmosféru žertovným tónem: "Tak bacha, aby ses nepředávkoval. Všeho moc škodí."
.
"Tak to bys mi měl udělat rozpis, abych si náhodou nevybral dopředu víc, než bych dokázal snést… byla by to krásná smrt, v náruči černovlasého anděla smrti." Sasuke s křídly by mohl jít z fleku soudit živé i mrtvé. Čest pro spravedlnost snad měl a čistou duši… možná, učinil by pokání a mohl by nastoupit do svatých řad. Na druhou stranu jako pekelník by také nebyl k zahození.
.
Sasuke vyprskl smíchy, aby zakryl rozpaky: "Ty seš pako. Tohle jsi říkal i všem těm holk… klukům přede mnou?" Docela ho zajímalo, kdy vlastně bratránek přišel na to, že ho přitahuje stejné pohlaví. Zkušenosti v této oblasti očividně měl vcelku nemalé, takže předpokládal, že jich měl už hodně. On sám si taky nemohl stěžovat, i když u něj šlo vždycky jenom o dívky. Ale Shisui měl o pět let náskok, takže jestli žil podobně aktivním sexuálním životem jako on, tak potěš pánbů.
.
"Takhle silně oddaný jsem jen tobě. Nikomu jinému bych si to bez citů nedovolil vyznat," zašeptal tiše. Pravda, zamilovaný byl, ale většinou jen povrchně a za pár týdnů opojení vyprchalo. Všichni ostatní jen propluli postelí bez zřetelného otisku v jeho duši. Nebyl příliš promiskuitní, ale když se mu někdo hodně zamlouval, dal si celkem ochotně říct. Pokud měl stálejšího partnera, tak na nevěru nikdy nepomyslel. Věnoval se jen jemu a o zbytek světa se nezajímal, byť by mu měli nápadníci padat pod nohy.
.
"Hmm…" protáhnul Sasuke, ale rozhodnul se, že raději nebude dál vyzvídat. Nikdy nebylo příliš dobré probírat bývalé partnery s tím současným. Trošku se zarazil tomu poslednímu myšlenkovému pochodu. Opravdu, byť jen v duchu, označil Shisuie za svého partnera? Teda… ne že by teď nebyli. V podstatě. Souhlasil se vztahem, takže ano, chodili spolu. Ale dosud to nebral natolik vážně, aby ve své mysli nad Shisuiem uvažoval jako nad svým… klukem. Co se to s ním proboha dělo? Ještě ráno se ho bál i dotknout.
.
Shisui si povzdechl, měl by se vrátit do pokoje. Itachi je sice zabraný do učení, ale zvědavý je taky celkem dost. Nerad by se dostal v řebříčku jeho zájmu na vrchol. To by si se Sasukem nemohli dovolit vůbec nic. Pokud by je hlídal, tak věřil tomu, že by byl schopen i špiónovat za dveřmi a v tu nejnevhodnější dobu vlítnout dovnitř. "Nejdeš se mnou povečeřet?" zeptal se bratrance. Jídlo ve společnosti chutná vždy líp.
.
"Jo, jasně," přikývl Sasuke. Taky už měl docela hlad, od oběda nic nejedl. Společně se tedy zvedli, a jakmile otevřeli dveře pokoje, bezpečně poznali, jaké bude menu jejich večeře, protože z kuchyně se celým domem linula nezaměnitelná vůně. Mladší Uchiha nadějně začenichal. "Máma musí dělat bramboráky," konstatoval nadšeně, "pojď, jdeme vytáhnout Itachiho, ať z toho učení nezblbne. A kdo bude poslední u stolu, je pukavec!"
.
Oba naráz houkli na staršího z bratrů, aby laskavě nechal učení a šel něco sníst. Po schodech dolů se málem přizabili, jak se snažili předhonit jeden druhého. Přede dveřmi do kuchyně Shisui chytil Sasukeho za boky a stáhl ho za sebe, tudíž byl v jídelně první a vítězně se usmál na uraženého mladíka, který mu okamžitě vytkl jeho neférovost.
Mikoto jim se smíchem naložila na talíř vonící dobrotu.
~~~
Shisui s Itachim stáli u kopky čerstvého koňského koblížku. I když se na něj dívali ze všech stran, nic nevymysleli.
"Pane kolego, tady máte rukavice a může začít s odběrem." Shisui natáhl ruku s chirurgickými rukavicemi a sáčkem na vzorek. Očekával, že si to bratranec vezme a pustí se do díla.
"Ale, pane kolego, myslím, že vy jste k tomu více kompetentní. Nerad bych něco pokazil, raději tento úkon nechám ve vašich rukou," ušklíbl se zvesela a k ničemu se neměl.
"Itachi, dělej! Nabrat hovno umí každý pitomec, takže jsi první na řadě!" zavrčel už popuzeně.
"Kdo je u tebe pitomec! Já tě…" Konec jeho věty zanikl v pokárání vyučujícího.
"Uchihové se okamžitě zklidní a ten, co má rukavice, provede odběr. Zdržujete!" osopil se na oba mladíky. "Buďte rádi, že jsme nešli na odběry k prasatům!" Všichni už končili a čekalo se jen na ně.
"To je fakt, jsem smrděl ještě tři dny!" zabrblal Shisui, natáhl si rukavice a rozhrábl kopu, aby mohl nabrat reprezentativní množství exkrementu.
"Divíš se, když si takové prase, že tě ani smrad nechce opustit?!" popichoval Itachi. "Třeba budeš mít štěstí, když se hrabeš v hovně."
"Chceš mít skvělou hnědou masku na obličeji?! Určitě by ti to pomohlo! Třeba bys tady zapadl mezi dobytek!" odsekl. Není tady pro srandu králíkům!
Přešli do laboratoří, aby mohli vzorek po úpravě prozkoumat a zjistit přítomnost vajíček parazitů.
"Vidíš tam něco?" zajímal se dlouhovlasý Uchiha, stál bokem, aby to nemusel čuchat, i když je pravdou, že minule to bylo desetkrát horší.
"Ne! Ten mikroskop je úplně na hovno!" odpověděl Shisui nasraně. Jak neměl tyhle přístroje rád, vždycky se nemohl dopracovat k tomu, aby našel, co bylo potřeba. Zvláště, když pozorovaný předmět byl pohyblivý, to už byla katastrofa.
"To je pravda. Pusť mě k tomu, nebo tu budeme do večera." Vyhodil ošklíbeného bratrance ze židle a sám se na ní rozložil. Zaostřil a pozoroval nejrůznější struktury na sklíčku. Chvíli něco počítal a zapisoval si to do protokolu. Výsledkem bylo zjištění dvě stě vajíček na gram trusu.
"Nechápu, jak jsi je nemohl najít, vždyť jich tam bylo plno! Ten kůň je docela promořený, měl by se akutně odčervit," nahlásil Itachi vedoucímu výsledek.
"Jestli někdy budeme mít vlastní ordinačku, tak koprologické vyšetření děláš ty," oznámil mu Shisui bez obalu.
"Jasně, celý žhavý. Budeš se muset taky snažit a jednou se to naučit," doporučil mu Itachi a odebrali se do šaten.
~~~
"Co plánuješ na víkend?" zeptal se Naruto, když společně se Sasukem zamířili do přízemí, aby se převlékli na tělocvik, který sice normálně v pátek nemívali, ale kvůli kolizím, jež v rozvrzích vytvořily maturity, se jim naprosto idiotsky přesunul doprostřed vyučování.
"Ještě nevím," přiznal Sasuke, "ale má bejt pěkně, tak bych nejradši někam vyrazil."
"Myslíš, že už by to bylo na koupání?" nadhodil Naruto přemítavě.
"Ty jo, to teda nevím," zapochyboval Uchiha, "jako teplo docela je, ale voda bude podle mě ještě studená. To jedině, že bys byl velkej otužilec."
"Hmm, škoda. A nechtělo by se ti zajít do bazénu? Mám docela chuť si zaplavat."
Sasuke o tom chvilku uvažoval, nebyl to tak špatnej nápad. "Mohli bysme," usoudil nakonec, když vešli do šaten a hodili si věci na jednu dřevěnou lavičku, "ještě uvidím, jestli naši nebudou nic potřebovat, táta minulej tejden vyhrožoval, že chce vymalovat obejvák. Dám ti vědět včas."
"Dobře," souhlasil Naruto a vyndal z tašky tepláky na cvičení, "taky už se tak neskutečně těšíš na prázdniny?"
"Rozhodně," přisvědčil Sasuke a přetáhl si přes hlavu tričko, čímž zapříčinil, že blonďáček, který ho stále ještě sledoval, na něj vytřeštil oči. Konkrétně na jeho pravé rameno. Sasuke si už ráno v koupelně odstranil náplast, protože ty dvě nebo tři drobné ranky, kde Shisuiovy zuby porušily kůži, se zatáhly strupem, takže infekce mu nehrozila. Ale jak předvídal, přes noc se mu podlitina nádherně vykreslila do sytě modročervené barvy a v kontrastu s jeho hladkou broskvovou pokožkou vystupovala velice ostře.
"No, ty vole!" vyhrkl Naruto užasle a bohužel pro jeho tmavovlasého kamaráda velmi nahlas, takže okamžitě upoutal pozornost i ostatních převlékajících se kluků v místnosti, kteří se k nim zvědavě nahrnuli.
"Týýjo. Ta je pěkná!" pochválil ho se zazubením Suigetsu.
"Hele, to je otisk zubů, ne?" všimnul si Kimimaro a všichni okamžitě začali modřinu blíže zkoumat.
"No jo, máš pravdu. Teda, Sasuke! Tys byl s nějakou divoškou!" zahihňal se Kidoumaru.
"No nekecej. To musela bejt hodně vášnivá noc!"
"Sasuke, ty zvíře!"
"Jsem nevěděl, že seš na sado maso."
"Kampak chodíš na takový dračice? Vyklop to!"
"Nechte toho!" bránil se tmavovlasý mladík jejich špičkování a tváře mu nepatrně zahořely. "To je moje věc!"
"Ale no táák, nebuď labuť. Poděl se s náma o ten zážitek!"
"Jasně, povídej, přeháněj!"
"Chceme to slyšet do všech podrobností!"
Sasukeho nakonec zachránil tělocvikář Gai, který nakouknul k nim do šaten s pobídkou: "Kde to vázne, chlapci? Pohyb, pohyb!"
Ostatní tedy byli nuceni propustit mladého Uchihu ze svých spárů a dokončit převlékání.
"Promiň," zašeptal Naruto ke svému příteli provinile, když vycházeli na hřiště. Neodpustil si ovšem dodat: "Ale mně to, doufám, po hodině řekneš! Tohle chci teda vážně vědět!"
Sasuke si povzdechnul. Bude si muset během těláku vymyslet nějakou historku, kterou mu poví, protože pravdu nemohl ani náhodou. Jednou za to lhaní určitě skončí v pekle.
~~~
Sobota byla ve znamení zahradnických úprav. Mikoto dělala architekta, její manžel byl vedoucí práce a oba starší kluci dělali námezdní pracanty. Sasukeho naštěstí nebylo potřeba. Byl včera oslavovat s maturanty a ráno vypadal trochu přešle. Fugaku se tvářil lehce rozmrzele, ale jeho něžná polovička mu lehce promluvila do duše, a tak nakonec synovu nepřítomnost přešel jen s malými připomínkami. Paní domu rozkazovala, co kam přijde nasadit, a muži se činili, aby jejímu přání vyhověli. Shisui dostal nejnevděčnější práci. Pletí trávy v záhoncích zeleniny. Neodporoval a se skloněnou hlavou si převzal kbelík a motyčku. Itachi s otcem začali pracovat na sázení okrasných keříků podél chodníků. Mikoto se ujala svých květinových záhonků, příliš nevěřila mužským rukám a svoje křehounké kvítky si nasadila sama. Shisuie nenapadlo nic lepšího než vybírat z hlíny tvrdé hrudky a kamínky. Házel je po Itachim a občas se mu podařilo trefit i nejstaršího Uchihu. Ten se vždycky podíval, co ho to kleplo, zatímco Shisui předstíral urputný zápal pro věc a Itachi se musel otočit, aby otec neviděl, jak mu šíleně cukají koutky. Před obědem se Mikoto ztratila. Někdo musel rychle navařit. Chlapi do dvanácti hodin stihli akorát všechno zasadit.
~~~
Sešli se u oběda. Kuřecí směs s těstovinami uvítali s otevřenou náručí a jedli, jakoby měli nejmíň půl roku dietu. Po obědě se Fugaku s omluvným výrazem ztratil v pracovně, i přes Mikotin nesmlouvaný pohled.
"Sasuke, nepůjdeš nám pomoct?" zeptal se jeho bratr.
"Jasně, že půjde. Jahodníky se tvářily smutně a říkaly, že na něj počkají," ušklíbl se Shisui.
.
Sasuke na svého bratrance vypláznul jazyk, ale usoudil, že trocha čerstvého vzduchu mu jenom prospěje. Včera toho vypil trošku víc, než byla jeho míra, protože mezi maturanty pochopitelně panovala vynikající nálada, a i když jeho samotného to čekalo až za dva roky, nešlo se zkrátka k jejich bouřlivému veselí nepřipojit. Ne že by se tolik zlískal, domů se dokázal celkem dobře dostat i bez cizí pomoci, jen se malinko motal. Ráno ho bolela hlava a žaludek se mu drobet houpal, ale na zvracení to vyloženě nebylo. Přes dopoledne, které strávil s mokrým kapesníkem na hlavě a s dostatkem tekutin v podobě několika sklenic šumivého nápoje, se ale dal prakticky dohromady, na nějakou akci se ale necítil. Proto také napsal Narutovi, ať s tím bazénem počítá až zítra.
Venku Sasuke samozřejmě zjistil, že přišel trochu s křížkem po funuse, protože na něj prakticky žádná práce nezbyla. Itachi se ujal sečení a jeho matka ještě dolaďovala nějaké záhonky. Posadil se tedy pod košatou třešeň, mezi jejímiž listy už zrály kulaté plody, ačkoliv byly z větší části ještě zelené a tvrdé. Hluk elektrické sekačky mu nedělal příliš dobře, poněkud bolestně se tedy šklebil, ale ze solidarity na zahradě zůstal, aby dělal členům rodiny společnost. Taková duchovní podpora. Zavřel oči a snažil se nesoustředit na ten rámus, když se zády opřel o kmen stromu a mezi prsty mnul stébla pažitu. Kromě typické vůně čerstvě posečené trávy vnímal i odkvétající hyacinty a fialový šeřík. Miloval tyhle vůně. Když pak Itachi konečně skončil se sekáním a šel vysypat to zelené nadělení na kompost, Sasuke si oddechl. Docela ho zajímalo, kdy už uzrají třešně, měl tohle ovoce rád. Jako malí se na ten strom něco nalezli, vždycky ho bavilo sedět si tak ve větvích, pěkně vysoko nad zemí, a ládovat se červenými plody. Zvrátil hlavu dozadu a zadíval se do rozložité koruny. Už pár let to sice nezkoušel, ale proč si tak trochu nezopakovat dětství? Schválně, jestli to ještě dokáže. Vstal, oprášil si kalhoty a stoupnul si pod tu správnou větev, které se následně zachytil a silou paží pružně vyšvihnul svoje tělo, až se zaklesnul kotníky blízko kmene a vytáhl se. Šplhání po stromech zřejmě byla podobná dovednost jako ježdění na kole, prostě se to nezapomínalo. Stačila chvilka a už si spokojeně hověl v rozsoše dvou silných větví nahoře v koruně.
.
Shisui dodělával záhonky, ta tráva rostla snad všude, a po očku sledoval Sasukeho sedícího pod rozložitým stromem. Po vypletí se s hrdostí narovnal a shlédnul na své dokončené dílo. Zašel vysypat přeplněný kyblík rostlinstva a uklidil náčiní do kůlny. Natáhl si zahradní hadici a pustil se do zalévání. Všechno nově zasazené potřebovalo pokropit, aby si hlína pěkně sedla. Když byl skoro u konce, dostal skvělý nápad. Kouknul na třešeň, kde se Sasuke blaženě rozvaloval na větvi.
"Itachi!" zavolal, aby na sebe upozornil bratránka, "na stromě je nějaký malý kocourek. Běž ho chytit. Za chvíli poletí dolů!" Namířil proud vody do koruny stromu.
.
Sasuke srdceryvně vypískl, když jeho stromovou idylku tak náhle narušila studená sprcha, kterou absolutně nečekal. Lekl se tak, že se Shisuiova slova takřka naplnila, ztratil rovnováhu a málem spadl. V poslední chvíli se zachytil jedné z větví a dole Itachi zmírnil jeho pád vlastní náručí, ačkoliv se přitom chechtal, div se nezalknul.
"Vy debilové!" počastoval Sasuke oba záškodníky nelichotivým označením, na víc se nezmohl, byl ještě pořád v šoku, navíc promáčený skoro do poslední nitky.
"Jako zralá hruška!" řehtal se Itachi a stále ještě ho držel jako nějaký úlovek. "Tomu říkám sklizeň!"
"Jdi se bodnout! A ty taky!" zlobil se Sasuke, ale nedokázal být doopravdy naštvaný. Smích obou Uchihů byl nakažlivý, musel se k němu prostě přidat.
"Co to tady vyvádíte?" podivila se Mikoto, která se právě vrátila s dalšími sazeničkami, "Sasuke, proč jsi celý mokrý? Mazej se převlíknout, než nastydneš!"
Nic jiného mu nezbývalo. Počastoval Itachiho lehkým pohlavkem, Shisuiovi, který stál o dost dál, naznačil, že si to s ním vyřídí později, a odešel do domu. Když míjel koupelnu, napadlo ho, že by si mohl dát rovnou sprchu, pro změnu teplou. Neměl samozřejmě od myšlenky daleko k činům, zapadnul do oné místnosti, shodil ze sebe mokré oblečení a během pár momentů už si liboval pod horkým proudem. Uff, tohle přesně potřeboval…

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Akino Akino | 20. listopadu 2014 v 17:11 | Reagovat

Strašně mě dostal přeskok mezi obeděm a odebíráním vzorků :D
Taky bych si nechala líbit teplejší počasí a blbnutí na zahradě

2 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 23. listopadu 2014 v 14:04 | Reagovat

[1]:Kluci se musel ve škole snažit :D

3 Mira Mira | 23. listopadu 2014 v 22:02 | Reagovat

Tahle kapitola je zabijácká :-D Nejdřív odebírání vzorků a pak ledová sprška pro Sasukeho :-D Udělat tohle někdo mně, tak dotyčného asi obětuju Jashinovi :-D

4 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 24. listopadu 2014 v 18:01 | Reagovat

[3]:Já asi taky, i když by se mi to asi nestalo, protože neumím moc lozit po stromech.

5 Ryunka Ryunka | E-mail | Web | 24. května 2015 v 19:49 | Reagovat

Děkuju pěkně, si tu dlabu výborný zákusek, boule až za ušima... a najednou ta scéna s odebíráním vzorků. Dobrou chuť :-D
Dotěrní spolužáci, super. Ne, žádná dračice, nýbrž drak...
Ti mladí Uchihové jsou vážně paka, já je prostě zbožňuju :)

6 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 24. května 2015 v 22:56 | Reagovat

[5]: Tak to zrovna moc nevyšlo. Já osobně uznávám, že u povídek by se nemělo jíst (samozřejmě to nedodržuje, protože snese všechno).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.