Šílenství raněného 2/2

28. prosince 2014 v 12:11 | Ivanitko + Shirayuki |  Krátké povídky
Minato se nevzdává a míní si Naruta uzurpovat jen pro sebe. Chce ho donutit, aby zůstal jen s ním a nikým jiným.


Druhý den ráno se Minato vydal do synova pokoje. Hlučně otevřel a vešel dovnitř. Posadil se na postel a chvíli mladíka pozoroval, než ho začal hladit po vlasech. Tolik ho miloval, nemohl ho přeci nechat odejít, aby zůstal sám.
Naruto ze spaní něco zabručel, ošil se po zdroji ruchu a přetáhl si deku přes hlavu.
Otec jen nespokojeně zafuněl a peřinu mu odtáhl. Chtěl se ho dotýkat, objímat ho, cítit, že s ním zůstane navěky. Položil se vedle něj a vtáhl si ho do náruče. Blonďatou hlavinku si položil na hruď.
Naruto cítil, že s ním někdo hýbe a Hinata to rozhodně nebyla. Táta ho přišel utěšit, asi… Počkat! Zamžoural proti sobě a chvíli neviděl nic. Pak se prudce posadil, až ho zabolela hlava, ale nedal to najevo, Minato by mu dal za to, že pil. "Co tu děláš?"
"Přišle jsem za tebou, to už je trestný, nebo co?" ohradil se Minato a držel syna za ruku, aby se mu náhodou nevysmekl. Byl po ránu tak roztomile pocuchaný.
Naruto na to nic neřekl, musel by se zase naštvat a poslední dobou nevěděl, kolik si může dovolit, aby mu Minato zase něco neudělal.
***
Strávil celý měsíc pod zámkem. Mobil mu otec zabavil, aby nemohl posílat zprávy o svém skutečném stavu. Všechny návštěvy měl zakázané. Jídlo mu sem Minato nosil nejvíc třikrát denně a ještě ho nebylo moc, kolikrát celý den nic nejedl. Po nocích často trpěl otcovu přítomnost v posteli a bál se, že si zase najde důvod, aby ho znásilnil. Ten stres byl příšerný.
Minato měl pocit, že se Naruto uklidnil, byl poslední dny dost apatický, skoro nejedl. Nechtěl, aby mu syn umřel na podvýživu. Došel za ním do pokoje a posadil se skoro jako každý den. "Naruto, chtěl bys jít ven?"
"Co za to chceš?" Jestli to takhle nabídl, musel jedině za dobré chování. Narutova mysl si vykreslovala nejhorší scénáře, co otec bude požadovat. Třeba aby mu dělal otroka.
Minatovi zachutnal pocit moci. Ovládat někoho bylo opojné. "Chci, abys mi byl po vůli." Pokud ne, tak pro něj není problém ho tu mít ještě chvíli zavřeného.
"V čem… přesně?" Takže měl vlastně pravdu. Sice by možná byl Minato něžnější a tolik by to nebolelo… ale byl to jeho otec, tohle se nesmělo!
"Naruto, je ti přece jasné, co myslím. Užijeme si spolu a já tě pustím do školy. Odmítneš a budeš tu ještě hodně dlouho. Sám víš, že to pro mě není problém." Starší muž byl zvědavý, co mu odpoví a více méně tušil, jaká bude odpověď.
"Bude to jen jednou nebo napořád?" Naruto o tom opravdu začínal uvažovat.
"Podle toho, jak budeš hodný. Když se budeš snažit, nebude pro mě problém v čemkoli ti vyhovět." Minato ho pohladil po líci, takhle by ho mohl ovládat ještě líp.
Naruto malinko uhnul před tím dotekem a podíval se na stranu, což dělal při přemýšlení. "Budu se muset zapojovat nebo si to jen nechat líbit?"
Starší Uzumaki si olízl rty. Pro začátek by mu stačilo, když by ho nechal a pak ho donutí se zapojit. Byl si jistý, že si dokáže vynutit cokoliv. "No… pro začátek mi bude stačit, když se nebudeš bránit."
"T-Tak…dobře," rozhodl se Naruto po pár minutách a jen doufal, že to bylo správné.
"Bezva, zajdi se osprchovat a já tady na tebe počkám." Minatovi se zdálo, že jeho syn poslední době moc hygieně nedal a říká se: Čistota půl zdraví. Sám se zvedl, pro jistotu zamkl a šel si pro jistou věcičku.
Naruto se tedy vydal do koupelny, shodil ze sebe oblečení a osprchoval se. Při tom myslel neustále na to, co bude pak. Na bolest a pocit, že podrží dobrovolně vlastnímu otci. Kvůli němu se fešákoval. Bude ho cítit v sobě, jeho dech, doteky… S těžkým srdcem po čtvrthodině vylezl a osušil se.
Minato se vrátil po chvíli zpátky. Koupil si pro takové případy gel, rozhodně to bude pro obě strany příjemnější, když ho použije. Prozatím ho položil na pelest a svlékl si tričko. Nemusel čekat dlouho, Naruto to vzal zhurta. Začínalo mu vysychat v krku v předzvěsti věcí příštích.
Mladík si připadal nesvůj. S každým dalším krokem k posteli se víc a víc třásl pod tím dychtivým pohledem, který znal už od kolébky, avšak to byl ještě milý a něžný. Došel k posteli, předvídal, co se stane, tak si vzal jen ručník a i ten nechal spadnout na zem, ve tváři byl rudý jako rajské jablíčko.
Starší Uzumaki sjížděl jeho tělo pohledem. Málokdy viděl svého syna nahého a vyrostl ve všech směrech. Teď se mu nevzpouzel, tak měl spoustu času si ho prohlédnout, ano, byl trochu pohublý, ale nic závažného. Přitáhl si ho za ruku k sobě a nechal sednout na klín. Měl ho opravdu jen pro sebe, utuží rodinné vztahy.
"Co všechno chceš, abych udělal?" Naruto otce propaloval pomněnkovýma očima s plachým světlem v nich, momentálně v sobě bojoval s nutkáním ho odstrčit, obléknout se a odejít někam na druhý konec světa.
"Prozatím stačí, když nebudeš kousat." Přitáhl si Naruta za zátylek blíž k sobě a vpil se do jeho rtů. Druhou rukou ho objal a natiskl k sobě. Tep se mu začal zvedat, tohle bude vášnivé.
Naruto tedy zůstal potichu a už se na nic neptal, nechal se líbat a trochu mu pomáhalo, když si představil, že líbá svou milovanou tmavovlásku. Už tak dlouho se s ní neviděl a předtím na ni byl zlý, měl by se jí omluvit.
Minato se nemohl těch horkých úst nabažit. Znovu a znovu pronikal dovnitř a objevoval nové prostory. Povalil ho do postele a vyhoupl se nad něj. Stáhl ze sebe zbytek oblečení a natiskl k synovi. Moc dobře věděl, že za tohle by ho zavřeli, ale Naruto neměl jediný důkaz, díky kterému by mu tuhle historku uvěřili.
Naruto se na chvíli vyděsil toho prudkého pohybu, nemluvě o tom, že v klíně už začínal cítit vzrušení staršího muže. Měl by se nějak zapojit? Minato to po něm nechtěl, zatím. Tak čekal, srdce mu bilo jako splašené, div mu nevyrazilo díru do hrudi, o vlastním vzrušení nemohla být ani řeč.
Starší Uzumaki se s ním začal mazlit, prozkoumával ty nová zákoutí, objevoval nepoznané. Připadal si, jakoby jeho syn byl pro něj hračka, s kterou si mohl dělat, co se mu zlíbilo. Vzrušovalo ho, jak se ho Naruto bojí. Jeho strach bylo jako koření, chutné a dráždivé. Z tuby si vymáčkl lubrikant na prsty a zamířil s nimi na to nejintimnější místečko.
Naruto sebou škubl a pokusil se dát kolena k sobě. Na takovém místě mu to nebylo vůbec příjemné a ještě ke všemu byl gel studený, i když se od jeho těla brzy zahřeje. Měl by být rád za zvlhčení, předtím nic takového nebylo, ani příprava. "Prosím…" pípl tiše a skoro samovolně, věděl, že by neměl vzdorovat, ale vyšlo to z něj samo.
"Naruto, klid, já ti přece nechci ublížit." Jemně ho políbil. "Jsi můj milovaný syn. Chci tě chránit, milovat, chci s tebou být navěky." Odtáhl mu stehna od sebe a zajel mu rukou znovu mezi hýždě a ukazováčkem obkroužil sevřený prstenec, než na něj zatlačil.
Opravdu… tohle všechno dělal, protože ho chtěl mít u sebe? Nevěděl, jestli otci věřit. Dělal tohle normální člověk? Ve snaze ochránit by byl schopný ho znásilnit? Pokusil se, co nejvíc uvolnit, přestože to nebyl pěkný pocit, že zrovna tudy se něco tlačí dovnitř a brzy to bude něco ještě většího.
Minato v tomhle neměl žádné zkušeností. Anální sex nikdy předtím neprovozoval, tak tedy zkoušel jen to, co za ty roky někde zaslechl. Prý je uvnitř nějaké místečko, kde muž cítí silnou slast, ale ani po delší pátrání, při roztahování strachem stáhnutých útrob, nic nenašel. Snad jindy. S vlhce se lesknoucím ztopořením zavítal mezi Narutovy půlky a zatlačil.
Sice to byla aspoň nějaká příprava a díky lubrikantu to šlo snadněji, ale i tak to bolelo, takové náhlé roztažení. Kdyby se Naruto nebál, asi by to šlo i lépe, ale takhle jen v duchu trpěl a občas sykl, víc si nedovolil.
Minato mu roztáhl stehna víc od sebe, aby je svým neustálým strachem nedával k sobě a začal přirážet. Stejně jako minule jeho přírazy byly rychlé, hluboké. Hlavu měl skloněnou někde vedle Narutovy líce a hlasitě oddechoval, jak ho projížděl.
Blonďáček držel jako ovce na porážku, otcovy zlatavé vlasy ho lechtaly na tváři. Najednou ho něco napadlo a jen zlehka do nich vjel prsty a pohladil je. Sám nevěděl, co ho to napadlo. A taky… ho to začínalo vzrušovat. Jistě, nebyla to zrovna slast, zvlášť ne s někým z rodiny, kdo ho navíc týral, ale takový kontakt neměl s nikým už dlouho, necítil něčí tělo na svém a k tomu nahé. Spíš než vzrušení to byl takový hřejivý pocit, který jej donutil se postupně uvolnit.
Starší muž zaznamenal ruku ve vlasech až moc dobře. Mohl se Naruto tak podvolit, že začal být sám aktivní? Rozhodně se uvolnil tam dole. Nebyl tak křečovitý. Postel pod nimi notně vrzala, bral si ho dost vášnivě a prudce. Po zádech se mu perlily kapičky potu a vrchol přicházel rychlými kroky. Naposledy několikrát hluboce přirazil, než se s tlumeným výkřikem udělal a klesl na mladíka.
Naruto překvapeně vyjekl pod tou váhou a znemožnilo mu to se pořádně nadechnout. Nebyl vzrušený tolik, aby se potřeboval taky udělat, tak daleko s tou povolností ještě nebyl. "Seš těžkej."
"Hmm," zabručel Minato cosi nesrozumitelného, ale přece jenom se odvalil na bok. Nedal však Narutovi možnost úniku a chytil ho kolem pasu a natiskl k sobě. Docela mu chyběla fyzické a hlavně sexuální vybití. Od pohřbu uplynuly skoro tři měsíce a předtím si vášnivých radovánek kvůli Kushinině těhotenství také neužil.
Znamenalo snad být po vůli i víc než sex? Naruto ani nevěděl, co si má myslet. Proč mu to otec dělal? Všechno začalo po matčině smrti, asi ho to zlomilo a duševně to nezvládl, tak hledal slepou oporu v tom, kdo byl nejblíž a přisál se na něj jako pijavice. Jak dlouho to bude muset trpět? Výměnou za sex dostane nějaké výhody, třeba i internet, ale nebylo toho moc? Nejraději by se šel umýt, připadal si špinavý po ilegálním styku a cítit v sobě něco tekutého nebyl zrovna požitek.
"Naruto, viď, že mě nikdy neopustíš." Minato potřeboval být slaboduše ujištěn o tom faktu. Nemohl si nechat Naruta jen tak odejít. Cítil se tak sám a v synovi spatřoval záchranný bod, světlo svého života. Kdyby o něj přišel tak… tak by si klidně sáhl na život.
Takže měl pravdu. Co na to tak říct? Nechtěl lhát, i když asi bude muset. "Nemám jinou možnost, nedáváš mi ji," rozhodl se nakonec. Riskoval, že se Minato naštve, že by mu ji dal, kdyby se nechoval tak špatně k vlastní rodině a že to vůbec není pravda, jen ho chce chránit.
"Naruto… já… nechci o tebe přijít, mám tě moc rád, a když jsem ztratil tvou matku… prostě… měl jsem pocit, že se mi odcizuješ… hrozně moc mě bolelo, jak jsi mě odmítal. Chvílemi jsem pochyboval o tom, jestli nemám odejít za Kushinou…" Zmučeně vydechl a natiskl syna víc k sobě.
"Promiň, nevěděl jsem to." Jak by taky mohl, otec se nikdy nesvěřoval s problémy a raději je řešil vlastní silou, než aby si stěžoval. Navíc Minato tentokrát neprojevil nic než tu směsici čehosi, která vyvrcholila večer, když Naruto utekl ven.
Minatovi se hlavou mihl dost zásadní problém, který by mu mohl syna vyrvat z náruče - jeho přítelkyně. Musí to s ní nějak vyřešit, zvláště když ho chce pustit zpátky do školy. Ona by ho mohla odloudit. "Naruto, rozejdeš se Hinatou, viď? Nechci, abys s ní chodil."
Naruto se prudce posadil a podíval se na otce jako na šílence. Ignoroval poslušnost. "To snad nemyslíš vážně? Kvůli tobě se mám rozejít s holkou, co miluju, a ke který jsem se už tak dost choval jako vůl? Abych o to víc času trávil doma? Tati, tobě fakt hrabe!"
"Naruto, rozejdeš se s ní, na tom trvám!" Minato tušil, že tohle nebude tak jednoduchý. Musí vymyslet něco, jak Naruta přemluvit. Mohl… mohl by mu vyhrožovat, že si něco udělá… ne to si nechá na později, kdyby náhodou. "Jestli se s ní nerozejdeš, tak tě nepustím ven."
Naruto chvíli mlčel, neschopen slov. To jako vážně? "Nemůžeš mě nutit si vybrat mezi holkou a rodinou, to není fér."
"Naruto, myslím, že je to dost jednoduché. Mě to nevadí tě tu mít i do skonání světa." Pěkně na očích a v jistotě, že mu nikam neuteče.
"A-Ale…" Proč mu to dělal? Nechtěl Hinatě ublížit, měl ji rád. Leda že by to teď slíbil a dál s ní tajně chodil, ale otec by je nesměl nikdy vidět. Možná mu dá víc svobody, aby chodil ven s kamarády, a někdy se vymluví a půjde s tmavovláskou. Pokud Minato dodrží slovo a nebude ho tu věznit navždycky. "Proč to děláš? To nechceš, abych s někým prožíval štěstí?"
"Jistěže chci, ale zároveň chci, aby to bylo se mnou. Jsem tvoje rodina, tvůj otec. Chci tě chránit před světem." Starší muž ho pohladil po líci. Copak mu nerozumí, on ho chce chránit, milovat, hýčkat, ale musí zůstat jen a jen s ním. Nikomu jinému ho nedá.
"To si trochu odporuje. Ke štěstí je třeba víc věcí, ne zůstávat doma a nikam nechodit. Jestli mě máš rád, proč mi to děláš? Co jsem udělal já?"
"Naruto, zkus mě pochopit, nechci o tebe přijít." Na chvilku se odmlčel. "Nenuť mě to dělat násilím." Kdyby jeho syn sám od sebe přijmul svůj nový úděl, byl by nejspokojenější pod sluncem.
"Nepřijdeš o mě, já tady budu pořád. Jen chodím do školy, klidně i nepůjdu nikam jinam, jen chci trochu času s Hinatou. Ona ti mě nesebere, mám ji rád a je to hodná holka. Ty bys taky nemohl opustit matku." Bylo to bolestivé téma, ale Naruto doufal, že ho přesvědčí.
Tohle zabolelo, bylo to pěkně podrazácký šťourat se v pořád nezahojené ráně. "Ne, prostě se s ní rozejdeš a hotovo! Nic jiného ti nedovolím!" Nenechá sebou mávat jen kvůli tomu, že by to Kushina schválila, ale ta tu není a on to nehodlá připustit.
"Máma by mi to dovolila, tak proč nemůžeš být jako ona?" Nezastavil se ani na tenkém ledě, chtěl bojovat za svou lásku vším možným. "Měl jsi umřít ty," řekl bolestně a jen čekal na facku nebo něco horšího.
Minato zbrunátněl, což působilo silně v kontrastu s jeho blonďatými vlasy. "COŽE?! Ty jeden malej nevděčníku!" Za tohle ho seřeže jako malýho fracka. Sáhl ke svým kalhotám a vytáhl z nich kožený opasek. Bránícího se syna ohnul před postel a nemilosrdně ho seřezal.
Bolelo to, ale ne tak jako to znásilnění. Naruto prolil pár slz a nevydržel úplně zticha. Nelitoval toho, že si takhle dovolil ujet. Musel trefit do černého.
Když už Minata bolela ruka, tak prostě jen vstal a při odchodu za sebou práskl dveřmi. Tohle si bude pamatovat hodně dlouho. Bude ho tam držet, jak dlouho bude potřeba.
Naruto měl na jazyku spoustu nadávek, ale raději je spolkl a lehl si do postele na bok. Zadek měl v jednom ohni, dlouhé minuty brečel. Co teď měl dělat? Aspoň že s Hinatou to bude ještě chvíli v pořádku.
Minato přemítal, jak jen jeho svízelnou situaci vyřešit a řešení k němu přišlo jakoby shůry. Narutův mobil, co se povaloval na stolečku v obýváku, se jako každý den rozdrnčel. Přečetl si nově příchozí zprávu. Zase Narutovi psala Hinata, kde je, ať už jí odpoví a podobné nesmyslné řečičky. Mohl by jí psát místo Naruta. Musí na to jít, ale opatrně, aby tomu uvěřila. V očích se mu zlověstně zablýsklo, když ji začal odepisovat. Tohle probíhalo i několik dalších dní, kdy ji v smskách začal osočovat z toho, že ho pořád kontroluje a nakonec se to vrhlo k tomu, že ji nenávidí a nechce ji v životě vidět ani slyšet. Pak ji psal výhružné a sprosté zprávy, až se už dívka neozvala. Byl spokojený.
Jako poslední měsíc zůstal Naruto v pokoji, aniž by měl ponětí, co se děje. Minato za ním nechodil, jídlo měl jednou denně. O to víc trpěl. Už i za školu by dal cokoliv.
Minato vešel k synovi do pokoje. "Jdeš do školy, tak se trochu uprav, ať vypadáš k světu." Nechal dveře otevřené a sešel zpět do kuchyně. Chtěl vědět, co se stane, jakmile ho pustí ven.
Naruto se líně zvedl a jako stroj si odskočil do koupelny, tam se opláchl, protože už se sprchoval předtím, převlékl se a hned vyletěl ven, na chodbě se nejdříve opatrně rozhlédl a pak si poskočil. Tolik prostoru kolem sebe a ne pořád ten stejný! Čím si to vysloužil? Pak se vydal dolů na snídani. "Co jsi udělal?"
"Míchaná vajíčka, tak se najez. Zavezu tě do školy." Naruto vypadal tak nějak rozzářeněji, než za poslední měsíc, to ho to opravdu tak dělalo šťastným? Chtěl, aby byl veselý a živý, ale jen jeho a nikoho jiného.
Zatímco se ládoval vajíčky jako hladový vlk, po očku koukal na otce. Že by mu do toho namíchal nějakou viagru a pak ho znásilní? Hmm… Nechal to zatím být, během chvíle dojedl, zapil to čajem a vydal se do pokoje pro batoh.
Minato na něho počkal v autě. Dovezl spokojeně se usmívajícího mladíka ke škole, a ještě předtím než ho pustil ven, tak ho chytil za ruku. "Naruto, žádný hlouposti rozumíš. Nikdo ti neuvěří, ať už jim řekneš cokoliv." Pojistil se a nechal po škole roznést drby o jeho nemoci, která byla zčásti psychickou. Jeho syn přece utrpěl ztrátu matky.
"Jasný." A už nedočkavě šel za ostatními. Bylo mu divné, že nikde nevidí Hinatu, bylo tu spoustu jeho spolužáků, ale ona nikde. Měl by se za ní zastavit o přestávce a omluvit se.
Starší blondýn sledoval, jak jeho syn spěšně zmizel uvnitř budovy. Ani jednou se na něj neohlédl. Měl v plánu si tu na něj počkat po skončení vyučování.
Ve třídě na něj koukali, ale nevšímal si toho, sedl si do lavice ke Kibovi a na spánek moc nemyslel. Měl čas celý měsíc a půl.
Po hodině se vydal za Hinatou do její třídy, čekala před učebnou.
Jenže Hinata nečekala na něj, ale na svoji spolužačku. Měli se přesunout do přírodopisného kabinetu na další hodinu. Skoro by si svého bývalého přítele nevšimla, kdyby na ni nezavolal. Nervózně přešlápla a dělala, že ho nevidí.
Naruto k ní rychle došel. "Promiň mi, jak jsem se choval. Doma je teď zle a neměl jsem u sebe mobil, ani přístup k netu."
Hinata k němu zvedla světlé oči plné hněvu. Dělal si z ní srandu? Taková neomalenost po tom všem. "Je mezi námi konec, tak mě nech být." Vysmekla se jeho pokusu se jí dotknout.
"Co se stalo?" Snad toho tolik neudělal, ne? "Omlouvám se ti."
"To si myslíš, že to tímhle zpravíš?" Opravdu musel být psychicky narušený, jak říkal třídní, jinak tohle nebylo možné. Psal… psal jí takové hnusné věci, že ty smsky ani dočíst nemohla, jak byly odporné a teď přijde a tváří se jakoby se nic z toho nestalo. "Zmiz z mýho života, už tě nikdy nechci vidět!" Připojila se k blonďaté kamarádce a spěšně s ní odešla.
Naruto to nechápal. Nechápal už nic. Co jí přelítlo přes nos?
Celý zbytek vyučování nad tím dumal. Před školou čekal Minato, jak jinak. Už nebyl tak veselý a nic neříkal. Slyšel, jak si ve třídě šeptají za jeho zády. A nikdo se s ním moc nebavil.
"Jak bylo ve škole?" Minato až dychtivě chtěl slyšet, jak mu to šlo. Rozhodně to nemohlo být nic příjemného. On se snažil a Naruto nevypadal moc dobře. Ať už fyzicky a zřejmě ani psychicky.
"Ušlo to," odvětil tiše a na mysl mu ani nepřišlo, že u sebe neměl celou dobu mobil a otec toho mohl zneužít. Asi zase někdo něco kecl a škola tomu drbu uvěřila. Měl by Hinatě poslat květiny nebo tak, i když tomu naděje nedával. Musí ji odchytit, aby si v klidu promluvili.
Starší Uzumaki si jen v duchu zamnul ruce. Zatím se všechno vyvíjelo dobře. Ještě chvíli ho budou všichni deptat a bude jeho, jen jeho. Moc se na tu chvíli těšil, kdy mu syn sám poběží do náruče.
Další dny byly utrpení. Ve škole ho pomlouvali a dělali si z něj srandu, Hinata jakoby se mu vyhýbala. Začínalo mu být líp doma, nikam jinak nechodil a ani na netu nic moc nedělal, když mu ho otec povolil. Jedl s menší chutí než jindy a bylo mu psychicky špatně. Stále raději trávil chvíle s otcem, spal s ním, ale nezapojoval se, byl jako chodící mrtvola.
Minato cítil, že se jeho přání naplnilo. Mladík ho sám vyhledával, aby s ním mohl trávit čas, být v jeho přítomnosti. Jak čas plynul tak se zdálo, že všechno mladého blonďáčka zmáhá víc, než se zdá. Tohle ráno vypadal opravdu vyhořele. "Naruto, jestli nechceš tak do školy chodit nemusíš."
"Nechci," zopakoval monotónně a prázdně zíral do hrnku s dávno studeným čajem. "Měl bych tady zůstat s tebou navždycky. Měl jsi pravdu, venku jsou všichni zlí."
"Jsem ti to říkal, broučku, že nejlíp ti může být jen s rodinou, se mnou. Ochráním tě před těmi z venku." Otec vstal a zezadu obejmul svého mazlíčka a vydechl mu do vlasů. "Zůstaneme už spolu, jen my dva."
"Spolu." Už se neusmíval jako sluníčko, byl jako tmavá obloha před deštěm, který nikdy nepřijde. Otec se o něj postará, bude jim dobře, bez ostatních. V bezpečí.
Minato se jen spokojeně usmíval jako dobře nažraná kočka, líbal svého syna na bok krku a jeho ruce mu sklouzly na jeho hruď. Mazlil se s ním jako s plyšáčkem. Ta opojná síla nadvlády nad někým jiným mu dávala sílu to nevzdat, i když viděl, že Naruto není jako dřív. Už nebyl jen jeho syn, ale i milenec a psychický otrok.
Blonďáček tušil, k čemu se schyluje. Dávno byla doba, co by se ošíval a odstrkoval otce. Už to nějak neřešil. Jen se napil čaje, odložil hrnek a položil ruku na tu staršího.
"Pojďme do ložnice." Minato ho vzal za ruku a odvedl do místnosti, kde si ho občas brával k sobě do postele, když měl náladu nebo se mu nechtělo jít nahoru za ním. Něžně ho položil jako porcelánovou panenku do lůžka. Počínal si s ním jako by byl z křišťálu a jediný špatný dotek by ho mohl rozbít. Šel na to pomalu, chtěl mu dokázat, že i on dokáže být vděčný, když je Naruto hodný synek.
Bylo až děsivé, jak uvolněný Naruto byl, jako loutka, jen se nechal laskat a nepřítomně se dotýkal druhého, jen tak zlehka, jako by měl ty pohyby už naučené a ani nad nimi nepřemýšlel. Přestože byl jako mimo sebe, dokázal se i vzrušit, ta tělesná schránka si prostě dělala, co chtěla, zatímco duše stála opodál a dívala se na to smilstvo, ten ubohý smutný obraz, namalovaný odstíny šedé.
Starší muž s ním jednal opravdu pěkně. Mazlil se s ním, hladil každý centimetr jeho kůže. Ta mladíkova poddajnost ho vzrušovala. Horce mu občas vydechl do rtů, když cítil touhu ho líbat. Třel se o jeho slabiny svými a občas vzal jeho mužství do ruky, aby ho vyhonil do tvrdosti a krásy.
Drobné vzrušivé impulzy procházely Narutovým tělem, dávaly signály do mozku, že je třeba zrychlit dech a zvýšit teplotu těla, taky poslat krev hlavně do určitého místa. Zdálo se, že přihlížející duše se zhnuseně otočila a odešla, vypařila se a zároveň vrátila zpět do fyzického těla. Prostá potřeba, nehledě na to, kdo slast způsoboval. Hledal v ní zapomnění, snad spásu za ty hříchy. Co komu udělal, že se to stalo? Přišel o matku i sestřičku, otec se zhroutil a začal ho týrat, ve škole se k němu všichni obrátili zády, včetně jeho milované Hinaty, zdálo se to jako tak moc dlouhá doba. Byl odsouzený zůstat tu s ním, s vidinou majetnické lásky, ochrany a věčných orgií. Když se vzrušení dostalo do určitého bodu, bylo to jako spínač k tomu, aby se i zapojil a ne jen pasivně přijímal. Očekávalo se to od něj. Rozepl otci kalhoty a stáhl je dostatečně na to, aby mohl udělat, co chtěl. Co měl naučené chtít.
Minato si přitiskl jeho ruku ke svému mužství a chvíli se s ní intenzivně třel. Někde hluboko v podvědomí mu mysl říkala, že by se měl vzpamatovat, že tohle není normální, ale jako vždy tu dotěrnou myšlenku okřikl a dál pokračoval ve chlípných dotecích a polibcích. S vlhkým ztopořením lehce pronikl do synova análu. Chvíli setrval, užíval si už jen ten pouhý fakt, že tohle smí jen on a nikdo jiný. Uzurpoval si to mladinké tělo pro sebe, žárlil na celý okolní svět, který by mu mohl syna odloudit.
Poté, co spolu začali spát pravidelně, bylo pro Naruta novým faktem, že si styk užíval. S mužem, byl ten dole a ke všemu se svým otcem. Nějak už to tak neprožíval a nechával se vzrušovat, přestože to vždycky na začátku bolelo, ale naučil se, že když bude hezky spolupracovat a neklást odpor, poleví to. Zvykal si na ten pohyb uvnitř sebe, tak jednotvárný. Slyšel se vzdychat, zvlášť když se k tomu přidala i ruční práce, ztěžka oddechoval a přitom se většinu času díval do stropu, když jej zrovna otec nelíbal.
Naruto, nikdy tě neopustím. Budeš navždy se mnou. Jsme už jen sami dva, máme na tomhle světě jen jeden druhého. Budeme spolu navždy, můj synku. Tohle byly věty, které Minato Narutovi opakoval skoro jako mantru. Až se jeho přání stalo skutečností. Vychoval si poslušné zvířátko, které bez něj neudělalo ani krok. Čekalo na něj každý den doma. Miloval to ovládání druhé osoby. Jeho mysl ztemněla a zhnisala obsesí někoho kontrolovat. Někoho ovládat jen pro své potěšení. Naruto bude jen jeho do skonání světa a i poté ho strhne do hlubokých vod smrti sebou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Akino Akino | 28. prosince 2014 v 19:52 | Reagovat

Pěkně depresivní povídka ukazující, čeho všeho je schopen přespříliš majetnický člověk.
Tenhle druh povídek nemám ráda, ale atmosféra dýchající z téhle jaksi vystuhuje mojí současnou náladu :/

2 Alfie ~ Alfie ~ | 28. prosince 2014 v 20:49 | Reagovat

Wau :333 Absolutně SUPER povídka ^^

3 leleia leleia | E-mail | Web | 28. prosince 2014 v 21:00 | Reagovat

Já povídky v tomhle duchu miluju. Šílený tyran Minato, Naruto, který se všeho a všech vzdal, prostě nádhera.
Teda je mi jich líto, svým způsobem obou, ale to mi nezabrání se zeptat: plánuješ ještě něco podobného? ;-)

4 Sabaku no Naomi Sabaku no Naomi | 29. prosince 2014 v 8:22 | Reagovat

Bože, to je dokonalý. Já tyhle povídky naprosto zbožňuju, ta jejich situace bez východiska, zbytek života v háji... Awww. Jsem divná, že se mi to tak líbí, ale tenhle motiv prostě žeru.^^

5 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 29. prosince 2014 v 10:14 | Reagovat

[1]:Abych pravdu řekla, také moc neholduji této tématice, ale chtěla jsem si to vyzkoušet napsat.
[2]:Díky :3
[3]:Zatím v plánu nic podobného není, protože, abych řekla pravdu, tak se mi za Minata psalo hodně těžce.
[4]: Aspoň někomu se to líbí :D

6 Kikča Kikča | E-mail | Web | 29. prosince 2015 v 23:25 | Reagovat

nechceš napsat pokračování? :D Docela bych po něm toužila, mě tohle jako konec nepříjde XD byla bych radši kdyby přišel někdo na to co se u nich doma ve skutečnosti děje :D Uvažuj o tom, já u tý povídky pomalu brečela xD :D

7 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 30. prosince 2015 v 1:12 | Reagovat

[6]:Pokračování určitě nebude. Docela obtížně se mi to psalo. Nedokážu se úplně dobře sžít psychicky narušenou postavou, takže nedoufej.

8 Kikča Kikča | E-mail | Web | 30. prosince 2015 v 13:36 | Reagovat

[7]: Tak to je veliká škoda.. já bych v tom to pokračování viděla. Ale to je samozřejmě na tobě :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.