Získat srdce lva XXXVI. - Jarní deštík

11. prosince 2014 v 7:00 | Ivanitko + Smajli |  Získat srdce lva
Sasuke je pěkně naštvaný, nikomu nebude dělat holku! Shisui nesdílí jeho pro něj nesmyslný odpor a jde si uklidnit mysl do lesa.


Shisui vyletěl ven jako neřízená střela a rozběhl se do nejbližšího parku. Rychlý pohyb si vynucoval jeho plnou pozornost a nechal dopadat nohy v pravidelném rytmu na dlážděný chodník a při vběhnutí mezi okrasné stromy na štěrkovou cestičku. Soustředil se jen na rychlost a pravidelný dech. Nic jiného neřešil, prostě běžel a neohlížel se na strany. Kulturní zeleň postupně přecházela do listnatého lesa, kterým bylo město z jedné strany obklopeno. Byl už opravdu daleko. Ostré píchání v boku a nemožnost popadnout dech ho nakonec zastavily a mozek měl konečně možnost se projevit. Vysíleně klesl do suchého listí a opřel se zády o hladký kmen buku. Lokty položil na ramena a hlavu zvrátil dozadu. Proč je život někdy tak složitý? Proč je to zrovna Sasuke? Kdyby se zamiloval do Itachiho, tak věřil, že by to mohlo být mnohem jednodušší, když oba byli gayové.
Nezbývalo mu nic jiného než se zamyslet na svým a potažmo Sasukeho chováním. Ze své strany nevěděl o žádném příkoří či něčem jiném, čím by krátkovlasého Uchihu popudil. Choval se vždy jemně a nenásilně. Snažil se na bratrance netlačit. Povzdechl si, vzpomínal na chvilky se Sasukem, hřálo ho to u srdce. Ale potlačil svou fantasii, nechal do popředí nastoupit chladnou logiku uvažování a vyhodnocoval bratrancovo chování. Poprvé ho donutil líbat se díky sázce, určitě to pro něj nebylo dobrovolné ani potěšující, líbání z vášně taky nepovažoval za významné. Přebíral to ze všech stran. Sasuke byl ze začátku vždycky napjatý, ale když v něm brnkl na správnou strunu, tak se poddával. Sice hůře, třeba jak se při francouzáku snažil mít jakoby navrch či prostě se sebou nenechal manipulovat jako s hadrem. Byl temperamentní a hrdý… aha… zastavil se na tomto objevném bodu. Sasuke byl vždycky v páru ten, co vedl a rozdával slast jako první, protože chodil jenom s dívkami, tak se to od něj jaksi očekávalo a byl na to zvyklý. Se Shisuiem byl většinou ten, co přijímal. Mohlo by mu to vadit? Jeho úvahy se braly správným směrem. Určitě! Proto nechtěl být ten dole, možná mu připadalo, že ho degraduje na holku. Tohle mohl být ten důvod - a taky jediný, na který přišel.
Docela blízko zahřmělo a na hlavu mu dopadly velké kapky. Ani si nevšiml, že se nebe zatáhlo těžkými bouřkovými mračny. Vstal a rychle se rozběhl zpátky domů, věděl, že to nestihne, ale snaha se cení. Za okamžik provazce deště bičovaly zem a jednoho osamělého běžce. Byl mokrý do poslední nitky a to byl teprve v polovině cesty. Ještěže už byl skoro červen a bylo teplo, ani déšť se nezdál studený. Vyčerpaný doběhl k Uchihům. Muselo být už dost hodin, protože i Fugakuovo auto bylo zaparkováno doma. Vešel do předsíně, začal se vyzouvat a přitom se pod ním dělala velká kaluž, jak z něj crčela voda.
~~~
Sasuke ležel na své posteli a pokoušel se soustředit na text knihy, kterou četl, ale často se přistihoval, že jednotlivé řádky spíš jen tak přejíždí očima a jejich skutečný význam mu zcela uniká. Kruci, Shisui ho dokázal pořádně rozhodit. Zase už! Ten kluk na to snad musel mít nějaké speciální školení nebo co. Byl zmatený z těch záchvěvů provinilosti, protože věděl, že jeho názory na tuhle věc jsou prostě takové a nehodlal z nich ustupovat. A Shisui snad po něm nemohl vyžadovat něco, co se mu tak hluboce příčilo, co by to byl za partnera? Takže přece neměl žádný důvod se cítit provinile. Tak proč se sakra právě takhle cítil?! Asi proto, že Shisui vypadal vážně ublíženě, když mu to nedovolil. Očividně tolik toužil s ním šuk… milovat se. A odmítnutí si bral moc osobně. Ale tak to nebylo, nebylo to přece kvůli tomu, že to byl Shisui, mohl to být kdokoliv jiný, Sasuke by takhle zareagoval na každého, kdo by mu byť jen naznačil, co hodlá dělat s jeho zadkem. Nehledě na to, že mu anální sex přišel z principu nechutný, prostě nedovolí nikomu, aby si ho bral jako holku. Aby se na něj díval jako na holku. Ne že by měl něco proti emancipaci, to vůbec ne. Ale při pohlavním styku prostě bylo od přírody dáno, že úlohou muže je být dominantní. A úlohou ženy se poddat, nechat se… oplodnit. A on byl přece muž, takže nemohl přijmout tu druhou roli, hrozně by se tím ponížil. Měl Shisuie rád, ale dělat mu holku prostě nebude!
Asi za hodinu po bratrancově odchodu z domu se vrátil Itachi.
"Ahoj bráško," nakoukl k Sasukemu do pokoje, "kde je Shisui?"
"Čau. Šel se projít," odtušil mladší Uchiha.
"Sám?!" vyhrkl Itachi hlasem s těžko skrývanou starostlivostí. "Tys ho nechal?"
"Sem ho tu měl svázat, nebo co?!" odsekl Sasuke. "Je dospělý. Ať si dělá, co chce." Naštvaným tónem se pokoušel nejen svému bratrovi, ale i sám sobě zamaskovat, že se o něj taky bál. Itachi překvapeně zamrkal.
"Co ti je?" zeptal se pak.
"Co by mi mělo bejt?" opáčil Sasuke vzdorovitě.
"Jsi naježený," konstatoval Itachi a zkoumavě si ho prohlížel. "Co se stalo?"
"Špatně jsem se vyspal," zavrčel jeho bráška to první, co ho napadlo.
"Sasuke, nehraj to na mě, já poznám, když mi lžeš," upozornil ho Itachi, "řekni mi pravdu."
"Itachi, mohl bys laskavě přestat řešit moje důvody, když nemám dobrou náladu?!" osopil se na něj krátkovlasý Uchiha, protože ho to vážně štvalo.
"Ne, nemohl!" vyjel na něj stejně prudce Itachi, až Sasuke nadzvedl obočí. Starší ze sourozenců si povzdechl a zmírnil tón. "Promiň," omluvil se a zadíval se kamsi na Sasukeho kolena, "to prostě… já jen… tak strašně nesnáším, když vidím, že máš starosti."
Sasuke chtě nechtě musel trochu zvlnit rty. Opravdu nechápal, proč se o něj oba, Itachi i Shisui, tolik starali a zajímali. Vždyť si to ani nezasloužil.
"Já vím," hlesl už klidně, "ale věř mi, v tomhle mi nemůžeš pomoct. Mám jen… pohádal jsem se s… přítelkyní. Však to znáš… ženský." Raději očima studoval vzor svého povlečení. Shisui by mu asi taky moc nepoděkoval, kdyby věděl, že ho právě označil za svou holku. Jenže on nemohl nic jiného říct, tohle byla aspoň pravda, i když v mužském rodě.
"No jasně," odvětil nepřítomně Itachi, "proto je taky lepší chodit s… no, to je jedno. Hele, Sasuke, ať už šlo o cokoliv, neber si to tak. V sedmnácti letech jsi ještě trošku moc mladej na… ehm… vážnej vztah."
"Hmm," brouknul Sasuke, i když příliš přesvědčeně to neznělo - a Itachi to na něm poznal.
"Víš co? Pojď, udělám ti tvarohovou pomazánku, co máš tak rád, a pustíme si spolu nějakej film, než se všichni vrátí. Co ty na to?" nadhodil vesele.
"Tak jo," pousmál se Sasuke vděčně.
~~~
Mikoto přivábil z obývacího pokoje šramot v předsíni. Od synů věděla, že se Shisui šel projít, ale ani ve snu ji nenapadlo, že se domů místo něho vrátí vodník - a celý uřícený.
"Shisui! Pro Boha, jak to vypadáš?!" vyjekla docela nahlas.
Synovec se jen nevinně pousmál: "Byl jsem se projít a nějak mě chytil déšť."
"Prosím tě, běž se hned převléct. Já po tobě vytřu," dodala, když sledovala, jak se mladík dívá na mokrou louži a vlhké otisky plosek nohou na podlaze.
"Dík, teto," zazubil se a začal dusat do patra. Po cestě se snažil sundat tričko, které se na něj lepilo. Mokré oblečení ho začínalo slušně studit, přestože dneska snad trhl rekord v rychlosti běhu.
.
Sasuke seděl na Itachiho posteli a opíral si hlavu o rameno svého staršího bratra. Itachi ho jednou rukou ochranitelsky objímal kolem pasu a společně sledovali Kokosy na sněhu, bláznivou komedii, kterou zvolili jako nejlepší odreagovací film, protože nad ním člověk zkrátka nemusel přemýšlet, jen se smát. Sasuke musel uznat, že to jeho psychice náramně prospělo - jen tu tak sedět a dívat se na humorný snímek se svým bráchou. Itachiho přítomnost byla tak nádherně uklidňující. Všechny starosti se s jeho paží, která ho objímala, zdály nepodstatné. I když bratr nevěděl nic o jeho problémech, nezištně mu dokázal pomoct právě tím, že ho vytrhl z chmurných úvah. Už měl zase dobrou náladu.
.
S hlavou zamotanou v tričku se Shisuiovi podařilo otevřít dveře do pokoje. Už za nimi slyšel výbuchy smíchu. Jak rozeznal, seděli tam oba jeho bratranci a musel uznat, že Sasukeho zvonivý smích mu vykouzlil úsměv na tváři, i když mu běhal mráz po zádech. Konečně chladné a lepivé plátno povolilo a jeho střapatá hlava vykoukla ven. Svým příchodem si získal plnou pozornost obou bratrů. S nelibostí zaznamenal, jak se Sasuke tulí k Itachimu. Byl by radši, kdyby to bylo s ním. "Ahojte," pozdravil a přešel ke skříni, kde začal hledat něco suchého.
.
"Ahoj tuláku," zvlnil Sasuke rty a jiskřivýma tmavýma očima sjel Shisuie pohledem, "že ty ses byl koupat, přiznej se!"
"Počkej, Sasuke, určitě spadnul do rybníka, to je jasný," popichoval Itachi, ačkoliv oba moc dobře věděli, co Shisuie potkalo, koneckonců, před chvílí jim na okno bubnovaly kapky deště.
"Pojď se k nám přidat," lákal ho nejmladší Uchiha přátelsky a gestem párkrát poplácal na matraci vedle sebe, "teda, až se převlíkneš, už jsem se dneska jednou sprchoval, tak mi to stačí." Doufal jen, že si to Shisui venku nějak urovnal v hlavě, aby se zase nezasmušil, když zmínil tu dnešní sprchu…
.
Shisui přistoupil na jejich hru. "Kdybyste, kluci, viděli! Málem jsem vyhrál zlato v plavání na čas," ušklíbl se. Pobral si oblečení a přešel do koupelny. Musel se trochu poutírat a vytřít vlasy. Jinak by se mohl převlékat znovu. Za chvilku byl hotov a zapadl na matraci vedle Sasukeho boku a nevinně se o něj opřel. "Co to je?" zeptal se po chvilce, i když už asi tušil.
"Kokosy na sněhu. Znáš to?" zeptal se dlouhovlasý Uchiha a pohledem přeměřil bratrancovu vzdálenost od brášky.
"Jo, znám, už tam bylo, jak ho zavřeli do mražáku?" optal se natěšeně.
"Přišels pozdě. Znáš to: Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí," pravil učitelským hlasem Itachi a pod nosem mu cukaly koutky.
"Blbečku, ještě si z toho dělej srandu," odsekl mu bodře Shisui a pohodlněji se rozvalil na lůžku.
.
Sasuke se zasmál a objal oba dva starší Uchihy, každého z jedné strany kolem krku. Prima servis, měl jedno velké živé ohřívátko z obou stran. Miloval tu atmosféru, když byli všichni tři pohromadě, cítil se s nimi vážně skvěle. Každý z nich byl úplně jiný, s jinou povahou, jiným temperamentem, ale dohromady tvořili kompaktní, vzájemně se doplňující celek. Přál si, aby to tak zůstalo. Úplně si je dovedl představit, až jim všem bude okolo šedesátky, jak sedí na terase nějakého velkého domu, baví se a popichují. Ale kdoví, jak to bude za několik let, třeba se taky jejich cesty rozdělí. Nemělo smysl hledět příliš daleko do budoucnosti, lepší bylo užívat si přítomnost. Takže se mezi nimi jen pohodlně uvelebil a sledoval film, který byl celou dobu prokládán jejich spontánními výbuchy smíchu.
~~~
Shisui následující dva týdny proležel u učení společně s Itachim. Končil semestr a zápočtový týden byl pořádná fuška. Nikdo jim nedal nic zadarmo a všichni se snažili, seč mohli. Z pokoje starších Uchihů se často ozývala hádka v obdobném podání:
"Já se to v životě nenaučím!"
"Ticho!"
"Itachi… nepůjdeš místo mě?"
"Ne, chceš být veterinář, tak se snaž!"
"Iti, prosím. Já to fakt nedám."
"Neexistuje. A neotravuj pořád. Kdybys nebyl zdechlej a aspoň se tomu přes semestr věnoval, nemusels mi tady teď kňourat!"
"Iti, prosím!"
"Drž už konečně tu svou otravnou hubu! Nebo s tebou udělám krátký proces!"
"Itachi…"
Většina přestřelek končila dupáním, bolestnými výkřiky a steny. Itachimu docela tekly nervy, ale nějak to vydržel a díky němu byl Shisui donucen se učit víc než normálně.
O zkouškovém měli každý svůj plán testů. Itachi si to pěkně rozvrhl, aby se na každou mohl svědomitě připravit, kdežto Shisui to bral s nadhledem. Má tři pokusy a přinejhorším se na tom prvním podívá, jak to chodí. Ve volnu chodil navštěvovat Sasukeho, kterému pomaloučku polehoučku končil školní rok. Věnoval mu svůj volný čas a pomáhal s učením, ať už jakéhokoliv druhu. Zajímal se, jak se má a jestli nepotřebuje s čímkoli poradit. Sám sebe tím týral, protože ho měl na dosah. Nedovolil si k němu nic víc než pár důvěrných pohlazení a milostných slov. Nechtěl se nechat přistihnout Itachim, který to několikrát nenápadně zkusil, bezúspěšně, a nechával Sasukemu volný prostor. Potřeboval by si s ním o jejich vztahu promluvit a ověřit si svou teorii, ale zatím se mu nenaskytla možnost.
Učil se choroby malých zvířat a už mu ty patogeny lezly doslova krkem. Něco se mu ale u myxomatózy králíků pořád nezdálo a Itachiho se zeptat nemohl, protože ten šel na zkoušku z chorob koní, a jak znal profesora, ten si je vychutná. On sám ji měl v plánu další týden. Už teď mu z toho běhal mráz po zádech.
~~~
Červnové sluníčko pražilo do oken třídy. Všechna byla otevřená, aby dovnitř mohl svěží, čerstvý vzduch. Sasuke seděl na desce lavice a právě zpracovával velkou šťavnatou broskev, kterou mu matka ráno nechala na kuchyňské lince, aby měl přes den dostatečný přísun vitamínů. V místnosti panoval typický přestávkový ruch, studenti se nahlas bavili a vůbec nejoblíbenějším tématem diskuze byly nyní plány na blížící se prázdniny. Ještě příští týden tři testy a budou mít konečně pokoj! Ten další pak pohodička, leháro a vysvědčení. Sasukemu a Narutovi se nakonec podařilo sehnat brigádu na červenec v pobočce Bubbleology, což černovlasý mladík uvítal, protože si nápoje tohoto druhu velmi oblíbil. Pravda, většina z nich na něj byla moc sladká, ale třeba kombinace kumquatu a kiwi byla vynikající.
"Ufff… už aby byl konec," zasténal Naruto a s bolestínským výrazem se čelem opřel Sasukemu o koleno. Měl za sebou opravdu náročný den, musel dopisovat dvě písemky, na které chyběl. To byla ta nevýhoda uzavírání známek.
"Dnešního vyučování, nebo školního roku?" zeptal se nevzrušeně Sasuke a dál žvýkal chutné ovoce, i když rajče by ho asi nadchlo víc.
"Obojího!" ujistil ho Naruto, "bych se nejradši ulil z těláku dneska, fakt se mi nechce běhat okolo řeky."
"Proč bysme měli běhat okolo řeky?" podivil se Sasuke.
"Protože Gai je moc velkej aktivista," odfrknul si Uzumaki a jeho tmavovlasý kamarád vyprskl smíchy, přestože Narutova definice jejich tělocvikáře byla dost výstižná.
"Ale jdi. Vrány padají horkem, těžko nás požene až k řece, by polovina lidí dostala úpal," usoudil Sasuke logicky.
"No, stejně. Kéž by to odpadlo," zadoufal Naruto ve chvíli, kdy do třídy nakoukla postava jejich učitele biologie.
"Děcka, zklidněte se!" zahalasil Kakashi, aby si získal pozornost rozjívených studentů. "Pan profesor Maito vzkazuje, že si musí něco neodkladně zařídit a bohužel kvůli tomu musí hned teď odejít, takže s váma nemůže mít hodinu. A takhle rychle už vedení supla nesežene, tudíž máte dneska poslední dvě hodiny volno. Pevně věřím, že se zlobit nebudete."
"Páni, Naruto, nechceš si přát ještě něco dalšího?" oslovil Sasuke s širokým úsměvem svého ohromeného kamaráda, když ve třídě propukl nespoutaný jásot pramenící z odpadnutého tělocviku. "Třeba se to taky splní."
"Popřemýšlím nad tím," zazubil se blonďák, "ale tohle mi prozatím úplně stačí!"
Když se Sasuke objevil doma o dvě hodiny dříve, než podle rozvrhu měl, počítal s tím, že tam nikdo nebude, protože rodiče pracovali a Itachi s Shisuiem měli zkouškové. Ani se tedy neobtěžoval pokoušet se hlasitě pozdravit a oznámit tak svůj příchod, místo toho odkopl boty a hlučně vydusal po schodech do patra, aby mohl zapadnout do svého pokoje.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.