Vůně třešní VI.

13. ledna 2015 v 7:00 | Ivanitko |  Vůně třešní
Sasuke nastupuje na střední policejní školu. Neskáče radostí, jak by si asi Fugaku přál. Najdou se světlé chvilky, ale i tmavé. Zkusí se s nimi poprat sám, ale na mnohé nestačí a hledá útěchu u někoho, ke komu má nejblíž.


Prázdniny pěkně odsýpaly, nový školní rok byl za dveřmi. Bylo ještě pořád horko, asi je čekalo babí léto. Což Sasuke jenom uvítal, zimy si užije ještě dost a trocha tepla ještě nikoho nezabila. Vyzul se u zadních dveří na sousedovic zahradě. Fenku nechal u dveří smutně koukat, dovnitř nemohla. Kakuzu si to vysloveně nepřál. Proklouzl do domku a vydal se hledat jeho majitele. Prvně zamířil do ateliéru, kde býval nejčastěji, když byli domluvení, že přijde na výuku. Nemýlil se, jen v místnosti to vypadalo podivně. Uprostřed bylo nasvícené štokrle. S otazníkem v očích se podíval po starším muži. Docela si za tu dobu, co za ním chodil, porozuměli, byť byl Kakuzu takový lehce odměřený a zvláštní.
Kakuzu se pousmál na mladíka. "Už delší dobu bych si tě chtěl nakreslit. Budeš mi dneska stát modelem?" Docela si zvykl, že k němu mladík chodil. Nebyl tu tak sám a… vždycky měl takový zvláštní pocit, když se objevil a počastoval ho tím svým rozjařeným štěňátkovským pohledem. Vždycky si připadal, jako by mu dal nějaký dárek a co teprve, když mu poprvé půjčil barvy a plátno. Pomalu svítil štěstím jako stromeček. Možná se do něj zakoukal… to je blbost, na takové věci už je starý. Asi by měl zavolat Hidanovi, jestli se nechce stavit, asi má nedostatek sexu.
"Já? Není to ztráta času?" Líce mu lehce zrůžověly, když si to představil… bude muset být nahý? Na jednu stranu ho těšilo, že si ho chce Kakuzu nakreslit, ale na druhou - model je vždycky bez oblečení.
"Není, přece bys mě neodmítnul." Chtěl vědět, jaký to na něj bude mít účinek, jeho nahota. Jestli nic, tak v klidu může všechny pocity hodit za hlavu a být v klidu, ale jestli… ne, to se určitě nestane.
Sasuke si skousl ret nerozhodností. Možná by mu mohl vyhovět, přece jenom Kakuzu pro něj tolik udělal. Chvíli nerozhodně postával, než přikývl na souhlas. S ruměncem na tváři začal odkládat oblečení na židli. Připadal si hrozně trapně, takhle se vysvlékal snad jedině před dětskou lékařkou. Nečekalo ho žádné vyšetření, jen… Kakuzu se bude dívat a malovat. U boxerek zaváhal a hodil nejistý pohled po starším muži.
"Snad se nestydíš, já tě neukousnu," ujistil ho Kakuzu a musel uznat, že se mu polonahý mladík zamlouvá víc, než by bylo vhodné. Přistihl se, že až skoro dychtivě sleduje, jak tmavá látka boxerek putuje dolů. Mladík mu okamžitě skryl výhled vlastníma rukama.
Sasukeho polil silný ruměnec, zalitoval, že prosbu neodmítl. Cítil se tak trapně. Nejistě přešlápl z nohy na nohu. Zvedl oči od podlahy.
"Sasuke, trochu profesionality, klidně bys mohl dělat modela na kšeft," snažil se ho starší muž povzbudit. Pobídl ho ke stoličce, nechal ho sednout a poupravil jeho posed tak, aby mu to vyhovovalo. "Uvolni se, jsi hrozně napjatý. Nikdo ti přece nic dělat nebude."
Sasuke přikývl a snažil se, jenže to bylo těžký! Po očku sledoval Kakuzua, jak si sedl před stojan a nachystal si k ruce tužky a rudky. Zdálo se mu to nebo měl prostě jen takový blbý pocit, že si ho soused prohlíží víc než by měl? Jeho pohled byl takový zvláštní, ne jako když maluje. Trochu směsice, viděl tam touhu? Ne, určitě ne, to se mu jen zdálo. Po dvaceti minutách sebou začal vrtět, byl odjakživa neposedný a vydržet tak dlouho nehnutě bylo skoro utrpení. "Kakuzu, už to budete mít?"
"Dej mi ještě deset minut," ozvalo se zpoza stojanu. Chtěl ještě dodělat detaily, aby to nebyla úplně hrubá skica. Musel si, ale přiznat, že někdy koukal na chlapce mnohem déle, než bylo nutné. Vždyť byl o skoro třicet let starší! Nemohl se přece zakoukat do takového mladíčka, skoro dítěte. Bylo to jako pedofilie, i když Sasuke už nebyl pod zákonem, tak… byl mezi nimi moc velký věkový rozdíl, i kdyby se nakrásně zamiloval, tak nemohl čekat, že jeho city budou opětovány. Ještě si pohrál s rysy v obličeji, chlapec se tvářil tak roztomile. Trochu se mračil a vrtěl sebou. Snažil se to rychle dokončit. "Hotovo." Odpovědí mu bylo úlevné oddechnutí.
Sasuke se skoro vrhl ke kupce oblečení a začal ho horečně házet na sebe. Jakmile se zahalil, obklopil ho pocit falešného bezpečí a úlevy. Zvedl oči k muži, který ho pobaveně pozoroval. Nikdy se úplně uvolněně neusmíval, člověk, který by ho viděl poprvé, by řekl, že se spíš mračí či tváří neutrálně, ale Sasuke ho už dokázal odhadnout. Vypadal spokojeně a potěšeně.
"Jdeš se kouknout?" Kakuzu poodstoupil od kresby, byl se svým výkonem spokojený.
Uchiha se podíval, bylo to zvláštní vidět sám sebe očima někoho cizího. Pohledem brouzdal od jednoho kraje ke druhému. Bylo to úžasný.
Muž si stoupl za něho a položil mu ruce na ramena. "Tak co, líbí?" Zdálo se mu, že chlapec teploučký a měl sto chutí mu zajet pod tričko a sáhnout si na něj. Byl si jist, že by příliš chvály nesklidil, Sasuke určitě nebyl jako on, stoprocentně se otáčel za děvčaty a ne starým dědkem jako on.
"Je to nádherný, já nevím, co říct," špitl Sasuke tiše. Mísily se v něm všemožné pozitivní pocity. Nikdo pro něj toho neudělal tolik jako Kakuzu, byl skoro jako jeho guru. Cítil potřebu ho obejmout a tak i hned učinil. "Jste skvělý, nevím, co bych si bez vás počal," zahučel do jeho košile na hrudi.
Kakuzu byl překvapený z tak bouřlivé reakce, avšak opětoval mu stisk. Sasuke byl proti němu tak drobný. Skoro by řekl křehký jako květinka, věděl, že je dost silný. Bylo příjemné ho k sobě tisknout, a když k němu mladík zvedl pohled plný vřelosti, věděl s naprostou jistotou, že do toho spadl. Tohle byl pěkný úlet.
Mladý Uchiha si užíval to objetí, občas mu chyběl prostý lidský dotek. Murasaki ho nemohla plně nahradit, a proto si tuhle chvíli užíval. Navíc Kakuzu tak příjemně voněl barvami a svou typickou vůní. Zdálo se mu, že tam stojí dlouho, ale kdyby to sousedovi vadilo, tak by ho přece pustil, ne? Měl pocit jako by byl chráněn před celým světem, sám se musel v duchu uchechtnout, jak je naivní. Nakonec ucítil, jak stisk kolem něj povolil, musel se také odtáhnout.
Kakuzu to nechtěl dál prodlužovat, byť mu to bylo hodně příjemné. Bude se muset snažit mladíka od sebe držet dál. Nesmí si dovolit na něj sahat. Nebo, nedej bože, líbat, i když začínal mít nezřízenou chuť to udělat.
Dneska měli na pořadu dne trénink zátiší s ovocem.
~~~
Školní rok začal rychle a zběsile. Vrhl všechny nové studenty střední policejní školy do víru nezvyklých předmětů, ale i klasických, vyučovaných na každé škole. Trénovali střelbu, plácali se v psychologii a právu. Začátky nebyly jednoduché a na tělocvik měli šíleného pedanta, který z nich pokaždé málem sedřel kůži. Gai se s nimi nepáral a pokaždé jim předhazoval, že kriminálníci mají rychlé a svižné nohy. Běhání do úmoru nepadlo na úrodnou půdu kromě jednoho studenta. Rock Lee v něm viděl absolutní vzor a vzhlížel k němu až v nábožné úctě. Tím se stal terčem třídních posměšků, ale kupodivu si z toho nic nedělal.
Sasukemu přišlo, že pomalu a zhoubně umírá. Ničen a pošlapám drilem na škole. Jelikož tu nebyl z vlastní vůle, bylo to pro něj peklo, byť občas vysvitlo sluníčko v jeho oblíbených předmětech, třeba jazyky, biologie, matematika. Nakonec ani střelba nebyla nejhorší, zvlášť když si místo terče představil někoho, kdo ho tou dobou pořádně nasral. Mohl se flákat a na učení srát, ale… otec mu důrazně vysvětlil, co by se stalo, kdyby to udělal a to nechtěl. Nemohl by se stýkat s potřeštěným Suigetsuem a jeho partou, nakonec i dojít k sousedovi a ztratit se u něj by bylo sakra obtížné, takže zvolil cestu nejmenšího odporu. Snažil se mít úspěchy, aby to otce ukojilo a dál se nedloubal v jeho životě.
~~~
"Sasuke, jak to stojíš?" zahartusil Kakashi na hodině střelby. "Kolikrát ti mám vysvětlovat, že musíš mít pravačku nataženou a pevnou, nahrazuje ti pažbu, když střílíš z krátké zbraně. Ty ji máš povolenou, kdybys střílel z něčeho silnějšího, tak ti to vyrazí zuby." Poopravil svému studentovi ruce do správné polohy. Někdy s nováčky byla těžká domluva, i když ti starší občas nebyli o nic lepší.
"Ano, pane," odpověděl Sasuke slušně. Trochu se mu třásly ruce a hlavně bolel zadek. Včera dostal od otce pořádně opaskem. Přistihl ho večer, jak se nenápadně vrací do pokoje a bohužel měl ten výborný nápad si ho zavolat do kuchyně. Cítil z něho hospodu, ve které byli se Suigetsuem. Kamarád ho vždycky dostal nepřímo do nějaké nepříjemné situace, ale zase s ním byla sranda a takové trdlo by hledal dlouho. Neměl v plánu nic na jejich přátelství měnit.
"Každý si vemte jednu pistoli a rozeberte ji, složte a máte na to… minutu. Nebudu vás dneska tak honit." Počkal, než si každý uzurpoval zbraň pro sebe a odstartoval časomíru. Bedlivě sledoval, jak se žáci snažili poprat a kovovými součástkami. Někdo se nemohl dostat dovnitř, někdo zase zpátky. Bude potřeba ještě hodně času, než to budou umět i poslepu. "Nejradši bych vám to dal za domácí úkol, ale ještě byste toho zneužili," loupl po nich jedním okem. O druhém se šeptaly různé zvěsti. Prý ho má, ale klapku nosí kvůli střelbě a machrování. Druhá byla víc cool, prý o oko přišel ve službě, když zatýkal nebezpečnýho zločince známého jako Rikudou sennin. Každopádně pro studenty byl učitelem se zvláštní aurou. Přísný, ale čestný a občas dokázal i zavtipkovat. Ke konci hodiny koukl na hodinky. "Ukončuji výuku, můžete jít, kromě Sasukeho."
Sasuke s úlevou vydechl, tohle byla poslední hodina, ale moc se mu nelíbilo, že musel zůstat. "Děje se něco, pane Hatake?" Nejraději by se viděl doma, třeba u Kakuzua. Sice měl domácí vězení, ale když tiše zdrhne zadním vchodem, který byl hned vedle schodiště, a šupne na zahradu, nikdo se nemusí nic dozvědět.
"Pomůžeš mi tady uklidit, ale neboj. Dneska jen výjimečně," uklidnil ho, když viděl jeho výraz. Snad ho tolik nevyděsil. Ukázal mu, co má dělat, a minimálně hodinu na střelnici strávili úklidem, sbíráním nábojnic, zametáním. Zapředli i lehký rozhovor. "Sasuke, doufám, že jsem tě moc nezdržel… třeba od setkání s nějakou dívkou."
Uchiha se trochu začervenal. Neměl moc rád tyhle věci zavánějící erotikou a zvláště ne z úst učitelů. "Ehm… ne. Žádná mě nečeká." Kakuzu se nepočítal, tam je jedno, kdy dojde, a navíc se tam jen učil malovat.
"Vážně? Na takového mladého hocha musejí stát fronty. Určitě ti padají k nohám. Sice uznávám, že tady na škole moc dívek není, ale zas nějaká by se našla." Docela se bavil studentovými rozpaky, ale už ho nemíní dál trápit. "Myslím, že hotovo. Děkuji za pomoc a můžeš jít."
"Nashle," zahučel Sasuke a vymázl ven rychlostí blesku. Přešel po nádvoří, zachumlaný v bundě, do hlavní budovy a do šaten. Oprášil ze sebe ulpělý sníh a odemkl skříňku. Měl v plánu co nejrychleji vypadnout. Doma se zahřát a frnknout ke Kakuzuovi.
"Kdopak se nám to tu fláká?" ozval se blízko něj velmi nepříjemný hlas Kankura.
"Co chceš?" Sasuke se otočil na zbylou partičku Sabaku. Culíkatá Temari a podivně se tvářící Gaara nebyli to, o čem by snil. "Jdu domů, takže ustupte. Nemám čas se tu s váma zahazovat."
"Nějakej ostrej. Co kdybychom ti ukázali, jak se máš chovat ke starším spolužákům. Trocha úcty by ti vůbec neuškodila." Chytil ho pod krkem za mikinu a přibouchl na skřínky. "Přidržte mi ho, uděláme si z něj boxovací pytel."
"Ne, já nechci… pomo-hh!" Jeho výkřik byl umlčen přesně mířenou ranou do žeber. Snažil se vykroutit, ale oba sourozenci ho drželi pevně a Kankuro si jen prokřupával prsty. Měl chuť zase někoho trošku šikanovat, ale jen trošičku. S pobaveným úšklebkem si ho prohlížel. Určitě se bál, bylo to na něm vidět.
Sasuke se děsil hlavně svojí bezmocnosti. Mlel sebou na všechny strany, než ho několik ran do volných žeber ho dostatečně uklidnilo.
"Co to tam děláte?!" ozval se břitký ostrý hlas a zvuk kroků dvou mužů. Rychle se blížili k nim.
Sourozenci Sabaku na nic nečekali a okamžitě prchli ke schodišti a frnkli ven. Sasuke se zhroutil k zemi, bolely ho boky, jako by do nich někdo mlátil bejsbolkou.
"Jsi v pořádku?" zeptal se ho měkčí hlas učitele Yamata. Pomohl mu na roztřesené nohy a přidržoval ho, aby znovu nespadl.
"Zatracení Sabaku," zavrčel vracející se Kakashi. "Sasuke, vnímáš mě?" Zvedl mu hlavu za bradu, aby mu viděl do tváře. "Vezmeme ho ke mně." Společně odvedli mladíka do kabinetu. Odhodil kupku oblečení bokem, posadil Uchihu do křesla a donesl mu vodu.
Sasuke se roztřeseně napil, až si pošplíchal mikinu vodou. Nemohl se podívat ani do jedné tváře z mužů. Cítil se tak trapně, že si nepomohl sám, a to chodil na policejní školu. Měl by být schopen se postavit násilníkům a on se místo toho nechal zbít. Hlava mu poklesla o kus níž.
Učitelé se na sebe starostlivě podívali. "Sasuke, už ti někdy ublížili?… Měli bychom to řešit. Nesmí jim to jen tak projít," ozval se Kakashi a pohladil chlapce po rameni.
"Ne, já… nechci to rozmazávat, prostě se to stalo… tohle si dovolili poprvé. Občas mě jenom pošťuchovali, ale…" hlesl tiše, až ho skoro nebylo slyšet. Nejraději by se vypařil, dneska byl určitě den blbec.
Yamato si k němu dřepl. "Sasuke, vím, že ti to je asi nepříjemné, ale šikana se musí řešit." "Nemůžeme to nechat jen tak plavat. Určitě se to bude opakovat. Sabakuové nejsou žádní svatoušci. Pořád dělají vylomeniny, ale tohle už je moc. Musí se s nimi zatočit." Kakashi v tom měl jasno. Tohle nenechá jen tak. "Zavolám tvým rodičům, ať si pro tebe přijedou a zrovna to s nimi pořeším." Šel hledat telefonní číslo, jako Sasukeho třídní je někde musel mít.
"Ne, prosím, prosím, nevolejte jim." Hrozně se bál svého otce. Ani si nedovedl představit, co mu řekne, a ani to vědět nechce!
"Neexistuje, tohle je vážné." Kakashi věděl, že oběti chtějí všechno zamést pod kobereček a to nemínil dopustit. Vyťukal číslo do mobilu a volal, nehledě na Sasukeho nářky, že to nic nebylo. "Tady je Hatake Kakashi, třídní učitel vašeho syna. Váš syn je obětí šikany a chci, abyste neprodleně přijel si jej vyzvednout… ehm… jistě. První patro, třetí dveře vlevo," položil hovor, "Sasuke, neboj, otec za chvíli přijede."
"Co jste to udělal?!" Tohle bude peklo a taky, že bylo.
Fugaku vlítl do kabinetu jako uragán a začal všechno šíleně hrotit. Kakashiho jeho reakce docela zamrzela. Místo, aby se aspoň syna zeptal, jestli je v pořádku, tak tu řešil hrozné malichernosti. Postupně mu začalo docházet, proč tomu chtěl Sasuke tak vehementně zabránit. Zřejmě to bude mít ještě dohru doma, takže místo aby pomohl, tak mladíkovi určitě jenom přitížil. Každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán.
Sasuke jen smutně zíral do země a ani při odchodu pohled nezvedl, jen broukl nashle a byl Fugakuem odveden do auta, tam začala ta horší část. "Sasuke,… zklamal jsi mě. Myslel jsem, že jsi po mně a dokážeš se se vším poprat, ale vidím, že jsi příliš z matčiny strany, příliš zženštilý. Málo ctižádostivý, vždyť ty se vůbec nesnažíš. V co chceš vyrůst? Jen v průměrnýho policajta, co dává botičky a leští šéfovi auto? Doufal jsem, že máš na víc…" Fugakuův jednostranný rozhovor byl plný výčitek a zklamání.
Sasukeho to mrzelo a hodně. Proč nemohl být trochu normální otec a dodat mu sílu a útěchu. Ne, nejdůležitější byla jeho pověst vojenského důstojníka a moc se mu do krámu nehodilo, že synka ve škole šikanují. To bude ostuda, jak se zpráva roznese po městě. Sice bylo velké, ale takové věci se šíří rychlostí blesku.
Sasuke se dostal domů s náladou na bodu nula. Ještě si musel vyslechnout matku, pak jejich rozhovor a následně se snažil nevnímat Itachiho úšklebky. Jen Murasaki měla z jeho návratu nesmírnou radost a olizovala ho, jako by byl z cukru. Hopkáním ho doprovodila do postele, kde si s ním lehla a léčila jeho zraněnou dušičku svou přítomností. Zezdola slyšel povykování rodičů. Hádali se, kde udělali ve výchově chybu. "Copak to prostě nemůžou nechat plavat?" zašeptal do hebké srsti. Chtěl usnout, ale ani nemohl pořádně ležet, jak ho bolely boky. Dnešek mu byl čert dlužen. Kouknul na mobil a na displayi se zobrazovalo mystické datum - pátek třináctého. "No to si děláš prdel… tohle se může stát jen mně!" Nikdy nevěřil na pověry, ale tohle perfektně sedělo. Prvně se mu nedaří ve škole, pak Sabakovi, otec… "Co ještě? Temné síly, jen do mě, horší už to být nemůže!" Snažil se uklidnit, což mu po delší chvíli povedlo, hlavně díky Murasaki, která ho intenzivně olizovala. Podíval se na hodinky, bylo něco po šesté hodině a venku už byla tma jako v pytli. Kakuzu už by měl být doma. Půjde za tím, kdo mu rozumí a nemá potřebu ho pořád peskovat za to, jaký je. Sice neměli na dnešek nic domluveného, ale snad ho soused nevyhodí. Tiše jako myška sešel schodiště. Kolii nechal v pokoji, protože by ho cvakáním drápků prozradila. Vyklouzl na zahradu a přeběhl k díře v plotě. U zadních dveří sousedovic domku se na chvilku zastavil a špicloval uši, jestli neuslyší něco podezřelého. Zaklepal na dveře a čekal, jestli se něco nestane. Zkusil to znovu a pořád se nikdo neozýval, přitom se v domě svítilo. Vzal za kliku a překvapivě zjistil, že je odemčeno. Vyzul se, oklepal boty od sněhu a dal si je dovnitř za dveře. Byl jenom v mikině, takže, i za tu chvilku prochladl. Tiše se kradl domem jako zloděj. Prvně zamířil k ateliéru, ale tam byla tma. Šel za jediným světýlkem do obýváko-kuchyně. Kakuzu asi něco kuchtil, protože tam byla kopa použitého nádobí. Během mžiku našel i majitele. Ten spal na gauči, asi musel být unavený. Sasuke k němu přidřepl a chvíli pozoroval jeho uvolněnou tvář. Kdyby mu Naruto řekl, že najde spřízněnou duši v takovém chlápkovi, od plic by se mu vysmál. Neměl by tu okounět, ale domů jít nechtěl. Sedl si k pohovce a po chvíli rozhodování opatrně otočil jeho ruku dlaní vzhůru a přitiskl si ji k líci. Bylo to příjemné, cítil nějaké barvy. Kakuzu jimi byl ostatně načichlý. Líbilo se mu jen tak sedět a tulit se k teplé lidské dlani. Jaké bylo jeho překvapení, když mu do vlasů zajely mužské prsty. Lehnutím zvedl hlavu a začervenal se, když pohlédl do tmavých očí souseda.
"Měls mě vzbudit, neukousl bych tě." Kakuzu dál pokračoval ve vískání pramenů barvy antracitu. Srdce mu poskočilo o trochu rychleji, když se Sasuke rozpačitě usmál. "Co tu děláš? Nepamatuju si, že bychom se na dnešek domlouvali."
"Já… totiž… omlouvám se, nechtěl jsem vás vzbudit." Začervenal se, jako by byl přistižen při lumpárně. "Chtěl jsem vás vidět, protože… protože dneska je prostě den blbec a já chtěl být chvíli s někým, kdo mi rozumí." Sledoval, jak se Kakuzu posadil a poplácal na místo vedle sebe.
"Tak povídej, když už jsi tady, tak si tě poslechnu," vyzval ho starší muž k řeči. Posadil se na gauč bokem, jednu nohu pod sebou, aby na chlapce viděl. Už dávno propadl jeho kouzlu a jen tak tak odolával. Nechtěl ho vyděsit, to už by k němu nemusel chodit. Dostal by nálepku pedofil a po té rozhodně netoužil.
Sasuke chvíli mlčel. Bylo mu trapné si tu vylévat srdíčko, ale nebyl tu právě kvůli tomu? Vždyť chtěl jen trochu pozornosti. "Všechno začalo už ve škole…" Postupně mu vypověděl, co se událo, ale snažil se, aby to nevyznělo, že je úplná chudinka, co potřebuje slitování a pofoukat bebí. Jak skončil, měl pocit, že se mu hrozitánsky ulevilo.
Kakuzu to bral jako běžné stěžování teenagera, ale nejvíc ho vytočila reakce jeho otce. To má opravdu doma takový kus ledu? Nechápal, vždyť to byl jeho syn. Sasuke mu za tu dobu, co za ním chodil, něco sem tam řekl, ale myslel si, že trochu přehání. "Vidím, že dneska nemáš dobrý den."
"To tedy jo," přiznal Sasuke. Byl z toho dneska úplně zďablý a smutný. Měl pocit, že se mu všechno sype na hlavu. Copak prostě nemohl normálně žít jako každý druhý? Teď by potřeboval pevné objetí, ale… nejblíž byl jen soused. Bylo by to hodně trapné, kdyby ho o to požádal? "Kakuzu, mohl… mohl byste mě obejmout?" Málem si z rozpaků udělal pomníček.
Kakuzuovo obočí vylétlo nahoru, ale nakonec nebylo to, po čem toužil? Sevřít ho v náruči a cítit jeho drobné tělo u sebe. Poposunul se blíž a vtáhl mladíka do náruče. Bylo to přesně tak příjemné, jak si představoval. Musel si Sasukeho skoro posadit na klín.
Uchiha se červenal jako rajče, které měl tak rád. Neodolal a položil si hlavu na rozložitý hrudník. Zřetelně slyšet bušení srdce, takový uklidňující zvuk byl balzám na jeho duši. Moc se mu v objetí líbilo. Měl pocit, jakoby byl chráněn před celým světem.
Soused si to jaksepatří užíval. Konečně mohl beztrestně oťapkávat Sasukeho, aniž by to vypadalo podezřele či nějak úchylně. Tisknul k sobě mladíčka, který u něj hledal útěchu. Možná byl na špatné adrese, protože po chvíli Sasukeho vrtění na jeho klíně začalo mít nepříjemné účinky. Ne, teď ne, zaúpěl v duchu. Nezadržitelně tvrdl.
Sasuke se konejšil tou fajn společnosti, až ucítil něco divného, jak se ho zespodu tlačí do stehen. Bylo… mohlo to být… proč by mu stál? Překvapeně zvedl ke Kakuzuovi oči.
Soused se díval do těch nevinných očí, kde viděl samé otazníky. Neodolal a jeho oči sklouzly k drobným úzkým rtům. Chvíli se přemáhal, než se neudržel. Sklonil se a vcelku vášnivě začal Uchihu líbat.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Smajli Smajli | Web | 13. ledna 2015 v 11:30 | Reagovat

Sakra fix =D Už nikdy nebudu takhle blbě ukončovat kapitoly, když vidím, jak hrozný je to pocit pro čtenáře! =D Chudák Sasuke, ten má teda smůlu, chlapec... a u scén s Kakashim jsem se musela smát, s tím se dá vždycky dobře pracovat =D

2 Sabaku no Naomi Sabaku no Naomi | 13. ledna 2015 v 15:32 | Reagovat

Není nic lepšího, než si tohle přečíst při hodině výtrarky, když učitelka žvaní cosy o kultuře starověkých Kret- Kréťanů :D ... No, oknomentovat jsem už nestihla, tak alespoň teď... Kakuzu nějak obrátil, už to jejich objímání se mi zdálo značně podezřelé a nakonec takovejhle krok... Sasuke z toho musí mít docela šok, ne? A já taky z takovýho ukončení :-? . No ale každopádně jsem ráda, že už se věci daly do pohybu. Co se toho pokračování týče, je fakt, že každá část mýho já si přeje, aby se Sasu nechal, ale zase si tak nějak nejsem jistá, jestli by běžně patnácti-letej kluk necukl, dyž ho začne líba o třicet let sraší soused... No nic, nezbývá mi než se nechat překvapit, cos vymyslela.

3 Sabaku no Naomi Sabaku no Naomi | 13. ledna 2015 v 15:33 | Reagovat

[2]: Hele, proč se mi ty smajlící zobrazujou jenom jako interpunkce?

4 Okami Okami | 13. ledna 2015 v 20:46 | Reagovat

Vcelku souhlasím s Naomi
[2]: jo, a já to zas četla o informatice, taly jsem nestihla hodit koment, tak se alespoň můžu víc zamyslet :D

5 Okami Okami | 13. ledna 2015 v 20:50 | Reagovat

Tááák
nabralo to nějak rychlý spád nemyslíš? (nemyslím to špatně, jen moje postřehy)

- no, ostatně já očekávala táhlejší děj, takže jsem trochu jako vyoraná myš, ale to se vsákne
nakonec neni špatný, žes to nerozmázla a trochu to urychlila :D

6 Okami Okami | 13. ledna 2015 v 21:21 | Reagovat

(promiň že zas spamuju, jen se snažím o tematické oddělení komentářů)

Co si myslím, že by se mohlo stát
*vynechám bod o illuminátech a UFO*
tady jsou možnosti (výcuc těch s největší pravděpodobností)

- No, mohl by (čirou náhodou) přijít Hidan, byla by scéna a průser jako vrata
*znáš to, když se sere jedno, tak se (se)sere všecho
*vzhledem tomu, že si psala, že si ho necháš v záloze do pozdějšího dílu, tak soudím, že zřejmě nepřijde (naštěstí pro ně :D )
*taky bychom po téhle scéně už asi Sasíka u Kakuzua (dlouuuho) neviděli, že?

další:
-Hádám, že Sasuke bude trošku (trošku víc) v šoku, možná se poddá, ale pak mu to dojde

-Možná se Kakuzu ovládne, přeruší polibek, okamžitě se mu omluví, vysvětlí to a vzdálí se
  * Sasuke z toho bude asi ''trochu'' paf
  * nebo sám od sebe nic nevysvětlí, ale Sasuke to z něj dostane
  *silně pochybuju, že by ho rejpnul

- Mohl by se mu omluvit i Sasuke - přecejen, způsobil to on
* může si to vysvětlit i tím, že se to normálně může stát i heterákovi, když se mu něco vrtí na klíně
  **mohlo by mu přijít divný, že Kakuzu u sebe nikoho nemá (no, ale na 2. stranu - je to vlk samotář a s jeho povahou se tomu ani nedivim :D )

nakonec by to pro Kakuzua nemuselo být špatný, vždyť to byl Sasuke, kdo si začal -tulí se k němu, objímá ho, požaduje obětí (ojetí :DDD )

*Sasukemu by mohlo dojít, co udělal a že mu si to Kakuzu mohl vyložit jako něco jinýho, a tak přicupitá s omluvou (pak by mu taky mohlo dojít, že to byly podvědomé signály)

*Sasuke by se mohl mimochodem zmínit, že je na kluky (ale asi (rozhodně) to nevyklopí teď - no, i když .... mohl by :D)  

hele, a najednou mu začal tykat!

čuchám čuchám náznaky, jsou jak podprahová reklama, to se mi líbí :D *muhehehe*
-zdá se ni to, nebo tam fakt jsou ?

mno nic, nechá se překvapit dalším dílem, prozatím ode mě vše
zbytek kdyžtak (když mě napadne) dopíšu později

pffff, málem mi odpadly prsty...

7 Okami Okami | 13. ledna 2015 v 21:23 | Reagovat

doprdele, to je tapeta jak kráva ...
gomene

8 Akira Akira | 13. ledna 2015 v 21:32 | Reagovat

Kakashi a jeho oko. XD

9 Akira Akira | 13. ledna 2015 v 21:33 | Reagovat

Možná by něco mohl začít tušit Fugaku?

10 leleia leleia | E-mail | Web | 13. ledna 2015 v 21:48 | Reagovat

Nebo by mohl zavětřit Itachi a začít Sasukeho vydírat :D  nemyslím tím nic perverzního, prostě normálně vydírat :D
vážně doufám, že Sasík neuteče a nezačne se sousedovi vyhýbat, to by bylo celkem smutný, protože Kaku je jediný, kdo mu rozumí :D

11 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 13. ledna 2015 v 22:52 | Reagovat

[1]:Ta druhá strana je horší viď :D
[2]:Yaoistka by chtěl, ale rozum říká něco jiného :D, to se občas stává. Za 14 dní se dozvíš, jak to dopadlo.
[3]:Mám to tak nastavené, protože se někteří se smajlíky nešetří a mě se moc nelíbí, jak blbě čučí ty žluté kuličky z textu.
[4]:Vidím, že všichni si zpříjemňují studenstký život :D, uličníci, máte dávat pozor. Na tvoje komentáře se těším. Hrozně ráda čtu názory jiných lidí, občas s toho vzejde zajímavá informace.
[5]:Už jsem je musela trochu popohnat. Protože nemůžou chodit okolo horké kaše věčně. Ano, přiznávám byl to docela skok, ale zase se dost posunuju v čase, aby postavy měly dost času na uvědomění si svých emocí.
[6]:Tykání byl jen překlep, musím tě zklamat :D
Náznaky jsou vždy a všude. Musím ve čtenářech nabudit dojem, že k se k sobě mají.
Obětí by byl pro jashina :D, objetí je mnohem lepší.
Musím tě zklamat, vymyslelas super pokračování. Jedno lepší jak druhé, ale stane se úplně něco jiného :3. To víš, aby byla nějaká sranda, nemůže to být takhle jednoduchý.

12 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 13. ledna 2015 v 22:53 | Reagovat

[9]:Noo, uvidíme, bylo by to dost drsný.
[10]:Vnuklas mi skvělou myšlenku, díky :D

13 Sabaku no Naomi Sabaku no Naomi | 14. ledna 2015 v 15:21 | Reagovat

[11]:  Jo tak... To je diskriminace smajlíků! :D (a stejně je budu pořád do těch konetářů házet!) Ne dělám si legraci, je fakt, že miliony smajlíků v textu vypadají divně... To víš, duše yaoistky je nevyzpytatelná. A co mám sakra dělat o hodině, kde učitelka z podledu až příliš odbornýho i pro zainscenované lidi vykládá historii všeho možného, co je nám stejně k velkému ho---?! A navíc s vědomím, že existuje další díl týhle boží povídky stejně nejsem schopná se na nic soustředit...

14 Okami Okami | 17. ledna 2015 v 16:49 | Reagovat

My měli volno, mohli jsme výt na internetu :D

15 Okami Okami | 17. ledna 2015 v 16:49 | Reagovat

[14]: *být

16 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 17. ledna 2015 v 17:43 | Reagovat

[13]:[14]:Výmluva se najde vždycky :D

17 Ája Ája | Web | 31. ledna 2015 v 11:17 | Reagovat

Kakuzu se hezky rozjel, i když Sasuke je taky docela jasnej :D.

18 Ivanitko Ivanitko | 31. ledna 2015 v 15:15 | Reagovat

[17]:Musím je nějak dát dohromady :3

19 Reita-chan Reita-chan | Web | 2. února 2015 v 14:21 | Reagovat

XD super dokonale si ich dala do kopy XD aj ked ja by som ich dala do kopy aj v tom ateliéry kde mu pózoval ako ho boh stvoril :D

20 Ivanitko Ivanitko | 2. února 2015 v 19:52 | Reagovat

[19]:Tak kdyby šlo jen o PWP (porno bez děje), tak už by ho ojel v ateliéru, ale jaksi jich chci dát dohromady trochu přirozeněji... to mi připomíná, že fakt s nima asi budu muset sepsat sex... no nazdar :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.