Získat srdce lva XL. - Sádra

1. ledna 2015 v 7:00 | Ivanitko + Smajli |  Získat srdce lva
Sportem ku zdraví a trvalé invaliditě :D


Oba Uchihové si užívali velmi příjemného teplého počasí, které je doprovázelo cestou na aikido. Sasuke byl v posledních dnech dobře naladěn a Shisui se mu vůbec nedivil. Za týden a něco mu končil školní rok a čekaly ho dva měsíce slastného povalování a flákání. On sám ještě neměl přeskočené do dalšího roku. Chyběly mu dvě zkoušky. Byly to opravné a u jedné z nich to byl třetí a poslední termín. Byl docela nervózní, protože si nechtěl předmět tahat do dalšího ročníku, možná by mu to ani nepovolili vzhledem ke státnicím. Však mu taky Itachi pomáhal a dal mu kupu papírů ke studiu. Když je viděl, měl chuť se otočit na patě a okázale je ignorovat. Bohužel je musel s potupným výrazem převzít, přelouskat a snad i naučit. Jenom vzpomínka na učení mu stáhla obličej do těžkých chmur. Rozhodl se je pro dnešek ignorovat a užívat si přítomnost Sasukeho po svém boku. Za chůze otočil hlavu do boku a zeptal se: "Jak se těšíš na prázky?"
.
"Jako malý dítě," přiznal Sasuke se zazubením. "To bude leháro! Akorát v pondělky a středy budu mít práci, domluvili jsme se s Narutem v Bubbletea, že jim budeme vypomáhat. Tak trochu načerno, no, protože nám ještě nebylo osmnáct. Ale Narutův táta se nějak vzdáleně zná s tím chlapem, co to vede, tak to snad bude v pohodě." V družném hovoru jim cesta rychle ubíhala, brzy se dostali do tělocvičny. Tentokrát vyrazili o něco dřív, takže měli ještě dost času a nemuseli při převlékání tolik spěchat. "Zejtra jdeme se třídou na Lopatárnu na inliny a zahrát si volejbal," informoval Sasuke svého bratrance věcně, aby řeč nestála, "co taky dělat, známky už jsou uzavřený. Docela se těším, volejbal jsem nehrál dlouho, na těláku hrajeme vždycky jenom basket. Ve čtvrtek ještě přetrpět pár vyučovacích hodin, v pátek vysvědčení a hurá pryč." Pravda, kromě brigády toho moc na prázdniny naplánováno neměl, ale to nevadí, bude prostě improvizovat.
.
Za to když vyšli z šaten, zůstali skoro stát s otevřenou pusou, tak si zvykli na svého dočasného senseie, že zapomněli na původního. Ten stál vedle Hidana a živě mezi sebou diskutovali. "Ty jo, mám pocit, že má zase nějaký nový pírsingy!" vyjekl docela nahlas Shisui po dlouhém prohlížení střapatého vedoucího. Byl snad půl roku někde pryč kvůli práci, a proto měli náhradu.
"Ale, Shisui se nám ozval! Doufám, že máš natrénováno, dneska si tě proklepnu!" zavyhrožoval Pein se smíchem. Tato jeho věta byla postrachem pro všechny v klubu. Pobaveně sledoval, jak mladík lehce zbělel a ještě něco rychle dořešil s Hidanem. Nechal seřadit všechny do lajny. V posedu na patách se úklonou pozdravili.
"Dlouho jsme se neviděli… pozoruji pár nových tváří, a jinak všechno při starém… moje dlouhá nepřítomnost neznamená, že bych slevil ze svých nároků," halou se ozvaly zmučené povzdechy, "beztak vás Hidan šetřil, jak ho znám, ulejváka jednoho!"
"Ts, si myslí machr, že se vrátí jako mistr světa," odsekl tiše jmenovaný sedící v řadě s ostatními. Trochu ho degradace postu mrzela, docela se mu líbilo vést cvičení. Co už, sensei se vrátil, nezbývá než předat žezlo.
"Rozcvičíme se a já se pak kouknu, co umíte nového a co jste všechno nezapomněli." Pein potom obcházel soupeřící dvojice. Musel uznat, že se předem víc děsil a skutečnost ho docela překvapila. Zástupce si moc vybírat nemohl a Hidan do toho šel dobrovolně a zkušený se zdál dost. Pěkně všechny prohnal a sám si je vyzkoušel v boji. Na starším Uchihovi si speciálně smlsl. Snažil se, ale proti jeho propracované technice neměl šanci a skončil po chvíli na zemi. Několikrát ho nechal znovu útočit a dával mu prostor k jiným výpadům. Výsledek byl pokaždé stejný - Pein:Shisui 5:0. Nakonec si nechal perličku. Byl v zahraničí na pár trénincích pod jinými senseii a naučil se i něco nového. Své zkušenosti chtěl předat svým studentům. Prvně vysvětlil techniku a předvedl ji - jak jinak než na Shisuiovi. Nechal je nastoupit proti sobě. Shisui se postavil proti Sasukemu. Pomalu se nadechl a vydechl, potřeboval zklidnit mysl a ducha. Po Peinově zacházení se cítil domláceně a měl bolestivě ztuhnuté ruce. Pokynem ruky vyzval bratrance k útoku. Mladší Uchiha předvedl pěkný hmat. Shisuiovi se nepodařilo mladíka správně chytit a v tu chvíli byli pozdě cokoliv měnit. Dokončil obranný chmat.
.
Sasuke, kterého měl původně Shisui přehozením přes rameno dostat na záda, místo toho při pádu sklouznul na bok a jeho přirozenou reakcí na zbrzdění pochopitelně bylo strčit pod sebe ruku, aby náraz utlumil. Bohužel v té rychlosti na ni dost nešťastně dopadl a vyjekl, když mu zápěstím projela ostrá bolest, která neustávala, ani když se o ni okamžitě přestal opírat. Zatnul zuby a levačkou zraněné zápěstí stiskl, přičemž se snažil tu bolest rozdýchat. Svým výkřikem a taky faktem, že stále ještě ležel na zemi, na sebe samozřejmě upoutal pozornost nejen senseie, ale i celé skupiny, která se kolem něj ihned shromáždila do kruhu. Odevšad se na něj hrnuly otázky jako: Co se stalo? Jsi v pořádku? Je ti něco? Sasukemu byla ta pozornost nepříjemná, obzvlášť když měl co dělat, aby rychlým mrkáním zahnal slzy bolesti, které se mu draly do očí, přece se tu sakra nerozbrečí jako děcko! "N-ne, to nic… není…" procedil mezi zuby namáhavě, v ústech měl najednou úplně sucho. Pokusil se posadit, ale zamotala se mu hlava. Někdo ho zezadu podepřel a sensei si před něj kleknul.
"Sasuke, ukaž mi tu ruku!" přikázal autoritativně a vzal jeho pravé zápěstí do své dlaně, aby ho mohl opatrně prohmatat, což mladší Uchiha ocenil dalším vyjeknutím. "Možná to bude zlomený, nelíbí se mi to," konstatoval Pein, "měl by se mu na to podívat doktor. Shisuii, předpokládám, že vy tu autem asi nejste, co? To jsem si myslel. Tak dobře, hodím vás na pohotovost. Hidane, povedeš zbytek tréninku." Zrzek udělil pokyny a chytil Sasukeho pod ramenem, aby mu pomohl vstát. Společně se Shisuiem ho podpírali cestou do šaten, kdyby sebou náhodou chtěl seknout, což bylo reálné, protože v důsledku šoku byl mladší Uchiha trošku mimo. Všichni tři se převlékli do normálního oblečení, Sasuke s Shisuiovou pomocí. Zraněné zápěstí docela rychle otékalo, ale naštěstí se zdálo, že Peinův odhad byl přehnaný, protože s ním mohl jakž takž hýbat, i když to zatraceně bolelo. Sensei je následně zavedl ke svému autu na parkovišti před tělocvičnou a sedl si na místo řidiče, zatímco Shisui se Sasukem si vlezli dozadu. Nejbližší pohotovost byla ve městě na nábřeží a mladší Uchiha jen vzdáleně vnímal, jak mu Shisui celou cestu konejšivě tiskne rameno, ale hlavně se soustředil na to, aby tu bolest nějak rozumně zvládl a neprojevil před staršími muži slabost, takže ani nepípl, i když ho to stálo hodně přemáhání.
.
Shisui si provinilostí skousával ret. Kdyby dával větší pozor, nic z toho se nemuselo stát! Kruci, bylo mu to hrozně moc líto. Všechno to byla nešťastná náhoda, i když prognóza vypadala dobře. Byl poloviční medik a zlomenina by byla opravdu jiná. Měl různé teze, co Sasukemu se zraněním vlastně udělají. Viděl v bratrancově tváři, jak ho to bolí, i když se to snažil obratně skrývat. Hrdý za všech okolností. Pohledem sjel na opatrně položenou pravou ruku. Jestli mu to dají do dlahy nebo sádry, tak z něj bude malý invalida. Už viděl, jak ho dovede domů. Itachi bude šílet, Mikoto něco podobného a Fugaku si bude brblat něco o tom, že si mají dávat pozor. Paráda, strašně moc se těší, až se budou vracet.
Auto cuknutím zastavilo na parkovišti v blízkosti pohotovosti. Otevřel Sasukemu dveře a šel s ním napřed. Sensei zamknul a brzy je dohnal. Před vstupem do čekárny předal mladého Uchihu Peinovi, musel zaplatit poplatek devadesát korun, jinak by je snad i nechali radši chcípnout. Povzdechl si nad jejich zdravotnictvím a vytáhl peněženku, aby mohl nakrmit hladový kredenc. S lístkem se vrátil do čekárny, kde akorát Pein hlásil svého svěřence na příjmu a Shisui mu jen podal stvrzenku. Sedl si k černovlasému mladíkovi a nezbývalo jim nic jiného než počkat, až budou na řadě. Před nimi bylo pár případů - cyklista s vykloubeným ramenem, slečna poskakující po jedné noze a paní s nepřirozeně bledou kůží. Trvalo snad přes tři čtvrtě hodiny, než přišli na řadu.
.
"Tak copak vás bolí, chlapče?" zeptal se v ordinaci starší chlápek s dlouhými bílými ježatými vlasy, který se podle cedulky na dveřích jmenoval Jiraiya, a kývl k zraněnému zápěstí, které si Sasuke opatrně svíral levačkou: "Máte něco s rukou?"
"Ne, chytil mě houser!" odsekl Sasuke nakvašeně. Neměl zrovna nejlepší náladu vzhledem k tomu, že ho to docela bolelo, a navíc v něm prostředí nemocnice a zápach desinfekce vyvolávalo podvědomou úzkost, nesnášel to tady.
Jiraiya se kupodivu Sasukeho kousavé poznámce jen usmál. "Tak se posaďte, podíváme se na to," vybídl ho k posazení na židli u polstrovaného lehátka potaženého igelitovým povlakem. Sasuke si sedl a svěřil svoji pravou ruku do Jiraiyovy velké teplé dlaně. Lékař jeho zápěstí zkušeně a důkladně prohmatal, během čehož mladší Uchiha silně tisknul zuby k sobě a jen tiše syčivě odpovídal, když se ho Jiraiya ptal, jak se mu to stalo. "Zlomené to nebude," potvrdil jejich domněnku nakonec, "ale pro jistotu půjdete vedle na rentgen. Sestři, prosím, ujměte se ho."
Mladá usměvavá žena v úboru zdravotnice Sasukeho vzala do vedlejší místnosti, kde nechala udělat tři snímky Sasukeho zranění z různých stran.
"Hmm…" protáhnul Jiraiya, když si je o chvíli později prohlížel. "Máte štěstí. Nebude to vážné, jsem si jistý, že je to jen naražené. Dostanete sádru a za dva týdny -"
"Cože?" přerušil ho zcela nezdvořile Sasuke. "Sádru?! Ani nápad! Jestli je to jen naražené, tak snad nepotřebuju sádru, ne? Copak by nestačila nějaká ortéza?"
Jiraiya se k němu pobaveně otočil. "To jen jsem řekl proto, že naraženina se hojí rychleji než zlomenina, ale v obou případech musí být zápěstí v naprostém klidu. Možná kdybyste byl dospělý, tak bych o tom uvažoval, ale protože je vám sedmnáct, trvám zcela bezpodmínečně na sádře."
"Co je tohle za důvod?!" rozčiloval se Sasuke, "Nemělo by to být spíš naopak, že se teď ještě hojím rychleji než za deset let?"
"To jistě ano," přikývl Jiraiya s nadzvednutými koutky, "ale já moc dobře znám dnešní mládež. Kdybych vám nedal sádru, je mi jasné, že byste tu ruku namáhal a v konečném důsledku by se to pak hojilo měsíc, místo dvou týdnů, ve které doufám. Přece vám nezkazím prázdniny. Sestři, vezměte ho do sádrovny."
"Ale…!" protestoval Sasuke, nebylo mu to ovšem nic platné a o nějakou dobu později už se nevěřícně díval na svoji pravou ruku, která až po předloktí vězela v bílé těžké schránce, zavěšená na šátku, co měl uvázaný kolem krku. Jeho šokovaně ublížený výraz rozesmál oba pracovníky zdravotnictví.
"To nic," poklepal ho Jiraiya povzbudivě po rameni, "zvyknete si. A za čtrnáct dní vám to snad sundáme. Budete se hlásit tady u mě na chirurgii, jasné? Můžete jít. Mějte se pěkně."
"Nashledanou…" zamumlal Sasuke jako ve snách a stále s tímtéž nešťastným obličejem, jako by tomu pořád nemohl uvěřit, vyklopýtal z ordinace.
.
Shisui si nervózně pohrával s prsty a neklidně posedával na židli, zatímco sensei byl vyrovnanost sama. Nebylo se čemu divit, bratranci mezi sebou měli úplně jiný vztah než učitel a student. Věděl, že Sasuke nemá smrtelný úraz, i tak byl jako na jehlách. Jakmile se otevřely dveře, vyskočil na nohy a zkoumal bratrancův tragický výraz. Pohled mu sklouzl na jeho paži v bílé krustě, která byla zdrojem toho utrpení. Docela si oddechl, Sasuke byl ošetřen. S Peinem v závěsu vyšel mladíkovi vstříc. "Sasuke, tak co? Máš to zlomený?" zeptal se starostlivě.
"Dal mi sádru," vyhrkl Sasuke tónem, jako by mu minimálně amputovali celou paži, "on mi dal sádru! Řekl, že je to jenom naražený, ale stejně mi dal sádru! Jak budu psát? Jak se budu sprchovat?! Jak budu dělat cokoliv?!" Ruku v gypsu měl za svůj život jenom jednou, když si ji zlomil při pádu na dětském hřišti, to mu ale bylo asi devět let a hlavně to byla ruka levá, takže si s tím nějak poradil. Ale teď byl s vyřazenou pravačkou dost bezmocný, sotvaže trochu pohnul prsty. Vůbec si nedovedl představit, jak bude schopen fungovat, když v ní teď neudrží ani hrneček.
.
Shisui se musel smát jeho vykolejenému rozhořčení. Prudce ho objal na znamení úlevy, dával pozor, aby mu nijak neublížil. "Bude konec roku, se psaním to nebude tak horké. A doma ti se vším pomůžu," odtušil a povzbudivě mu sevřel rameno.
"Tak pojď, marode, hodím vás domů," ozval se Pein a nasměroval je ke svému autu. Také byl rád, že se nestalo nic horšího. V aikidu byly modřiny a oděrky běžně na seznamu, větší úraz se nestal už hodně dlouho a lítat s děckama po nemocnici nebylo to pravé ořechové, zvlášť když máte doma podezřívavou manželku. Vysypal oba Uchihy před jejich domem a odfrčel si to pryč.
Shisui se neklidně ošil: "Mám docela strach z Itachiho, utrhne mu hlavu." Zašklebil se při představě, co je čeká za vchodovými dveřmi. Zvlášť když jdou pozdě než obvykle. Teta je určitě vyhlíží a strachuje se. Taky ho mohlo napadnout jí poslat SMSku.
.
"To mi povídej," zabručel Sasuke, který také nebyl zrovna dvakrát odvázaný z návratu domů, protože mu bylo jasné, jak z toho budou všichni šílet. Itachi a Mikoto nejvíc. Ale nedalo se nic dělat, nemělo smysl střetnutí dál oddalovat. Nechal Shisuie odemknout vchodové dveře a oba vstoupili do chodby. Stačili si akorát vyzout boty, když jim tmavovlasá žena vyšla z kuchyně v ústrety se zástěrou ovázanou okolo pasu, zřejmě byla v procesu vaření.
"Ach, to jsem ráda, že už jste doma, měla jsem o vás… Sasuke! Proboha, miláčku, co se ti stalo?!" Mikoto přiskočila ke svému dítěti a rozšířenýma očima se dívala na jeho zavěšenou paži. Přesně jak předpokládali, její povyk přilákal i zbytek obyvatel domu.
"Ty máš zlomenou ruku?" podivil se Fugaku se špatně hranou netečností v tónu, jak se snažil skrývat svojí starost.
"Sasuke! Jak se ti to stalo?!" vyšiloval Itachi a objal brášku okolo ramen v ochranném gestu. Sasuke se dal neochotně do vysvětlování, vylíčil jim svůj úraz v aikidu a následné ošetření na pohotovosti. Itachi se po skončení jeho řeči obviňujícně obrátil k bratranci: "Shisuii!" Na chvíli to dokonce vypadalo, že má chuť ho praštit, z očí mu šlehaly blesky.
"Itachi, nech toho!" zatahal ho Sasuke zdravou rukou za lem trička, "Shisui za to nemůže, byla to nehoda. Je to bojovej sport, prostě se to občas stane. Není to ničí vina."
Itachi si ještě chvíli svého bratránka povážlivě měřil.
.
"Klidně mě uhoď. Mohl jsem dát větší pozor," prohlásil naprosto v klidu Shisui. Byl na to duševně připravený a celkové oddalování rány ho znervózňovalo. Vlastně se divil, že se držel zpátky. Bylo to asi tím, že tam byli Sasukeho rodiče. Bez nich by si prohlížel zem v detailu, nijak po tom netoužil, ale Itachi byl v těchto věcech docela prudký a rázný.
"Žádné fackování nebude!" rozehnala je od sebe Mikoto. "Broučku, pojď do kuchyně. Dáš si něco k jídlu? Máš žízeň?" ptala se starostlivě. Měla to v povaze. Rozehnala zbytek mužské části rodiny a prošla s nejmladším synem. Fugaku, vida, že mu syn neumírá a je v pořádku, se odebral do pracovny, kde měl ještě nějaké papírování. Oba mladíci se poměřovali zrakem, než se jako na povel rozešli za Mikoto.
.
Ta mezitím posadila Sasukeho k jídelnímu stolu a mermomocí mu vnutila talíř horké domácí hovězí polévky, na vzpamatování, jak tvrdila. Ihned samozřejmě vyvstal problém, protože Sasuke nemohl v zasádrované ruce udržet momentálně ani příbor, což se Mikoto pokusila vyřešit tím, že si k němu přisedla a jako každá správná matka ho chtěla krmit.
"Mami!" vyprskl pobouřeně Sasuke, který se její přílišnou péčí cítil spíš ponížený, obzvlášť před zraky svého bratra a bratrance, "nejsem žádný batole, zvládnu to sám!"
"Ale zlatíčko, myslela jsem jen -"
"Zvládnu to sám!" opakoval Sasuke důrazně a vytrhl zdravou rukou matce lžíci. Nechtěl připustit, aby teď v rodině platil za bezmocného invalidu, který se o sebe neumí postarat. Ta ztráta samostatnosti byla na celém tom zranění zdaleka to nejhorší. Bylo docela těžké se najíst jen za pomoci levačky, protože to nebyla jeho dominantní ruka, takže ji stěží dokázal udržet bez třesu a nepobryndat se polévkou. Mikoto ho pozorovala se skousnutým rtem a s takovým soucitem v očích, až by se to někomu mohlo zdát legrační. Několikrát byla v pokušení znovu se chopit lžíce, ale Sasukeho zamračení ji od toho pokaždé odradilo. Itachi celou tu scénu nesl snad ještě hůře než ona, ale svoje lítostivé pohledy na zbědovaného mladšího brášku prokládal vražednými pohledy věnovanými bratranci. Konečně se Sasukemu nějakým způsobem podařilo dostat do sebe celou porci, poděkoval matce za jídlo, hodil si přes rameno svou sportovní tašku a zachmuřeně se odebral do svého pokoje. To budou báječné dva týdny.
.
Shisui nehnutě postával v kuchyni, nemohl se donutit odejít i přes Itachiho nepříjemné pohledy. V závěsu za Sasukem vystoupali do schodů.
"Nechceš s něčím pomoct?" zeptal se už jen zavírajících se dveří bratrova pokoje.
"Nech ho chvíli samotného, je naštvaný," položil Shisui bratranci ruku na rameno.
"Jseš nějakej chytrej! Jestli nejšeš posranej!" vyštěkl naštvaně, setřásl jeho paži a odrázoval si to do pokoje.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Akino Akino | 3. ledna 2015 v 9:43 | Reagovat

Jak znám Itachiho a Shisuiho, tak se v dalším díle budou k Sasukemu chovat obdobně jako Mikoto

2 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 3. ledna 2015 v 10:07 | Reagovat

[1]:Noo, tvoje myšlenky se ubírají dobrým směrem :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.