Získat srdce lva XLVI. - Shisui hraje divadlo

5. února 2015 v 7:00 | Ivanitko + Smajli |  Získat srdce lva
Shisui si výlet ven splete s divadelním vystoupením.


"Klíďo píďo. Nejsem proti a venku to vypadá moc hezky." Shisui kouknul na hodinky pohozené na stole. "Nakonec už je i dost hodin, takže si můžeš naordinovat vycházky. Nebo ti je mám předepsat na recept?" Přitiskl se na Sasukeho zezadu a ruce položil na parapet vedle jeho. "Kam půjdeme? Navrhoval bych jít do parku, sice je to trošku dál, ale máme času dost," přemítal nad cestou, kde by se mohli profrcnout.
.
"Hmm, takovej recept by se mi docela líbil," ujistil ho Sasuke, "ale snad nikoho ze školy nepotkáme. A kdyby jo, tak jsem byl ráno u doktora, no stress. A v parku je moc lidí, co to střihnout spíš k lesu?" Ne snad, že by se měl v plánu se Shisuiem držet na veřejnosti za ruce nebo něco podobného, to dost dobře nešlo, jen… nevadilo by mu se s ním procházet sám, bez dohledu neznámých lidí. Trošku se o něj při těch slovech opřel, když ho tak zezadu objímal.
.
No já nevím," řekl poněkud s obavami v hlase. "Dojdeš tam? Jsi přeci těžce raněn a les je daleko, aby ses mi po cestě nezhroutil. Jsem teď výkonnostně indisponován a takového macka bych zpátky domů nedonesl. Jedině, že bych zavolal Itachimu, ten by doletěl, jako by mu za patami hořelo, a ještě bych od něj dostal za uši, že tě týrám takovou dálkou," dodal už humorným tónem, protože té představě se nešlo nesmát.
.
"Ty jsi výkonnostně indisponován vždycky," vypláznul na něj Sasuke jazyk, aby mu oplatil to popichování, a navrch ho ještě šťouchnul do žeber. Také se ale musel uculit myšlence na svého bratra, protože reakce, kterou Shisui popsal, byla poměrně krutě přesná, měl tak silné ochranářské instinkty, že by ho nepochybně v náručí odvláčel zpátky domů a Shisui by to od něj schytal. Bylo legrační, jak hrozně si ho Itachi hlídal.
.
"Au," bolestně hekl při úderu do žeber. "Takhle ubližovat své rodině!" vytkl mladíkovi jeho hrubost. Rukou se chytil za postižený bok a prsty si zatláčel imaginární slzy. "Sasuke, jsi tak hrubý! Že to na tebe povím Itachimu a ten ti naplácá na zadek!" oznámil mu žalobníčkovým tónem. Měl co dělat, aby nevyprsknul smíchy. Fakt, minul se oborem. Veterina? Měl jít na herectví!
.
"Ale plosím tě, pšece by nám Shisuík nechtěl žalovat?" změnil Sasuke hlas do shovívavého dětského šišlání a obrátil se ke svému bratranci čelem. "Abych nakonec nenaplácal prdelku já tobě," varoval ho s pobaveným úsměškem, levou rukou ho lehce obejmul a schválně sjel až dolů na zadek, přes který ho krátce plácnul.
.
"Ah, Sasuke, ty zvíře!" zasténal vilně s nádechem erotického podtónu. "Udělej to ještě, brouku!" rozkázal si rozverně. Chytil mladíka kolem beder a rukama sjel na jeho zadek, kde strčil ruce do zadních kapes. "Jsem strašně zlobivý kluk! Musíš mě potrestat, jinak ti zvlčím a budu kousat!" Rty se otřel o jeho kůži nad tričkem a lehce ji stiskl mezi zuby. Úplně se viděl na podiu před obecenstvem.
.
Sasuke se rozesmál: "Kašpare. Jak je libo." Sice nevěřil tomu, že to tak Shisui doopravdy chtěl, ale když si o to sám tak lehkovážně řekl… má to mít. Znovu ho plesknul, tentokrát silněji, i když pořád ne tolik, aby to opravdu bolelo. Ještě jednou. Ještě. A naposledy. Pět ran považoval za dostatečný trest za to bezostyšné špičkování. Nepřeháněl to, ostatně sadistické sklony nikdy neměl, bolest ho opravdu nevzrušovala.
.
"Děkuji, můj pane," dodal naprosto vážně a vymanil se ze Sasukeho sevření. Pokleknul před něj na jedno koleno a vzal jeho ruku do své. "Děkuji za můj trest." Něžně políbil hřbet ruky, s oddaným psím pohledem zvedl své oči nahoru a zadíval se do těch černých studánek, které mu tak učarovaly.
.
To už Sasuke nevydržel a doopravdy propuknul v záchvat veselého řehotu, až se musel opřít o studený radiátor, aby se udržel na nohou. "Ty jsi pako," vyrazil ze sebe mezi jednotlivými výbuchy, "já z tebe umřu, fakt." Když se zase jakž takž uklidnil a otřel si z očí slzy smíchu, přátelsky praštil Shisuie do ramene: "Pojď, ty můj masochisto, jdeme se vyvenčit."
.
"Dobře," souhlasil s úsměvem. Po cestě ke vchodovým dveřím si ještě zaskočil do koupelny, chtěl si umýt ruce. Dohnal Sasukeho pod schody. Ve verandě si obul tenisky, o mikině ani na chvíli neuvažoval. Sasuke už otvíral dveře, které mu přibouchl před nosem. "A vodítko nedostanu?" Hodil po něm nevinný, smutný pohled. Dneska měl nějakou rozvernou náladu.
.
Sasuke se pousmál koutkem úst, Shisui si chtěl hrát, tak dobře, budou si hrát. "Máš pravdu, asi bys měl," souhlasil naoko vážně, "počkej chvíli…" Zaběhl do sklepa, kde v jedné místnosti na věšáku viselo vodítko jejich bývalé dlouhosrsté kolie Tipa. Itachi se Sasukem ho dostali jako štěně od strýčka Madary, když byly mladšímu asi čtyři roky. Fugaku tenkrát prskal vzteky, že mu to drahý bratříček udělal naschvál, protože v domě žádného psa mít nechtěl a Madara to dobře věděl. Navzdory své nevoli už ale pak nedokázal svým synům mazlíčka vzít. Když Tipa po třech letech zajelo auto, byla to jedna z nejvíc traumatizujících ztrát v Sasukeho životě, o které si stejně v hloubi duše myslel, že se z ní nikdy nevzpamatoval. Teď se ale nechtěl zabývat melancholickými myšlenkami, popadl vodítko a vrátil se zpátky ke svému bratranci. S předstíraně kamennou tváří zahákl skobu za poutko Shisuiových kalhot a jakoby nic pravil: "V pořádku, tak jdeme."
.
Shisui vyplázl jazyk jako pes a zaštěkal. Když jdou chlupatí mazlíčci na vycházku, jsou obyčejně celí rozradostnění a na svého páníčka rozverně skáčou. Starší Uchiha se zachoval úplně stejně. S obrovským elánem se vrhl Sasukemu okolo krku a celou plochou jazyka mu olízl tvář. Než Sasuke stačil něco udělat, přitiskl se k němu a začal se o něj otírat v náznaku kopulačních pohybů.
.
"Shisuii, fuj je to! Dolů!" přistoupil se smíchem Sasuke na hru, popadl Shisuie vzadu za lem trička a výstražně s ním malinko zacloumal. "Zlobivej pejsek!" Hmátl za sebe na vršek botníku, kam Mikoto a Fugaku odkládali reklamní letáky ze schránky, popadl jeden z nich a smotal ho do ruličky, kterou následně svého bratrance přetáhnul přes zadek jako opravdického psa. Kdyby je někdo v tu chvíli viděl, asi by si klepal na čelo.
.
Shisui srdceryvně zakňučel a stáhnul se k Sasukeho nohám, kde si vzorně sedl a hlavou se provinile lísal k jeho nohavicím. Házel nahoru smutné psí oči. Takové blbnutí ho prostě bavilo. Už dlouho nevymýšlel takové srandičky a moc ho to bavilo. Zvlášť když bratránek nekazil srandu a vžíval se do druhé role.
.
"Tak je hodnej, pašák," pochválil ho Sasuke shovívavě, přehodil si konec vodítka do prstů zraněné ruky a na důkaz své přízně ho podrbal ve vlasech za uchem. "Škoda, že nemám žádné suchary. No, to nevadí. Podej pac!" Nastavil dlaň, aby mu do ní Shisui mohl vložit pomyslnou packu. Právě v té chvíli se hlavní vchodové dveře otevřely a stanul v nich jeho starší bratr, který na prahu vyjeveně zamrkal na scénu, která se před ním odehrávala. "Shisuii, pozdrav pána!" přikázal Sasuke se zazubením.
.
"Haf," štěkl Shisui na souhlas a vrhl se na vykuleně tvářícího se Itachiho. Vzal to takovou rychlostí, že se mu podařilo na náraz nepřipraveného dlouhovlasého Uchihu povalit na zem. To však ničemu nebránilo, nakonec to bylo i výhodné. Shisui se tyčil na všech čtyřech na ležícím, jakože nechtěně přišpendlil jeho ruce k podlaze, aby se nemohl bránit a dal se do olizování obličeje jako správný pes.
"Fuj, pane bože, Shisuii, okamžitě toho nech a slez ze mě!" vykřikoval Itachi nasupeně. Jaksi byl pozici, kdy se nemohl ani hnout a bratrancovy sliny na obličeji nebyly nejpříjemnější.
.
Sasuke se lámal v pase smíchy tak, že dokonce i upustil vodítko, za což by to - jakožto majitel, kdyby byl Shisui opravdový pes - pěkně schytal. Nicméně pohled na bratrance, jak klečí na všech čtyřech nad Itachim a jazykem mu umývá obě tváře, a především pak znechucený a zděšený výraz jeho staršího bratra, který pořádně ani nevěděl, která bije, ho prostě dostávaly do kolen. "Dost, Shisuii, stačí. K noze!" vyrazil ze sebe mezi jednotlivými salvami chechotu a demonstrativně se plácnul do stehna, aby i zvukem přilákal svého lidského mazlíčka zpátky a vysvobodil tak Itachiho ze Shisuiových spárů.
.
Shisui jako správný pes dělal, že prvně neslyší. Pokračoval ve vlhkém oblažování dlouhovlasého Uchihy. Uznal že srandy bylo dost a odběhl ke svému páníčkovi, vodítko se táhlo za ním. Sedl si k jeho noze a oddaně koukal na Sasukeho. Čekal pochvalu, přece to bylo příkazem.
Itachi se posadil a s ošklíbáním si utřel mokré tváře do šedého trička, na kterém si vyrobil krásnou tmavou skvrnu. Shisui měl vyvinutý slinotok jako buldok. Vstal a nahodil si zpátky batoh. Nasraně se podíval na bratránka u bráškových nohou a spustil: "Okamžitě mi vysvětlete, co to tu vyvádíte a proč se Shisui chová jako debil." Ukázal na něj prstem jako malé děcko.
Tmavooký pejsánek se bál, schoval se za Sasukeho nohy a vykukoval nenápadně zpátky.
.
"No, víš," začal Sasuke, sáhnul dozadu a poplácal bratránka po hlavě, i když nespustil pohled ze svého staršího bratra, na kterého se vesele zubil, "pamatuješ, jak nám tenkrát Tipa přejelo auto, no, tak Shisuie napadlo, že by ho mohl nahradit. Právě jsme se chtěli jít vyvenčit, když jsi přišel. Nechtěl bys jít s náma? Ukážu ti, jak umí Shisui aportovat."
Itachi se na brášku podíval s nadzvednutým obočím, jako by pochyboval o jeho duševním zdraví, a stejně tak mrsknul očima po Shisuiovi. Očividně z něj ještě nevyprchala uražená důstojnost, která bratrancovým nájezdem tak trochu utrpěla.
"Jo, rozumím, prostě jste se oba zcvokli. Co se taky divím, když jsem vás tu oba nechal celej den samotný. A upozorňuju tě, že ty nikam nepůjdeš, Sasuke, jelikož jsi zapejkal. Kdyby tě potkal někdo ze školy, měl bys průšvih," ujistil ho Itachi. Prosmeknul se kolem nich, přičemž přes rameno ještě dodal: "Jestli ti tak moc chybí Tip, můžeš se zmínit Madarovi, třeba bude mít v záloze ještě další štěně. Nepochybuju, že by si nenechal ujít příležitost tátu naštvat."
.
Shisui se postavil normálně a na Itachiho adresu utrousil: "To je ale suchar. Vůbec nerozumí srandě. Už ho olizovat nebudu, smrdí po dezinfekci." Dal si dlaň před pusu a dýchl do ní. "Naštěstí jsem to z něho neslízal, takže v poho. Příjemnej jak vřed na prdeli, beztak mu pod rukama něco zdechlo," uchechtnul se poťouchle. Pak se otočil zpátky k Sasukemu. "Máme po vycházce. Kdybychom někoho potkali, tak můžeš říct, že jsi byl u doktora, přece na pár hodin do konce vyučování nepůjdeš do školy. Já to tak dělal běžně… Nepůjdeme aportovat aspoň na zahradu?"
.
"Asi žárlí, že tu nemohl zůstat s náma," utrousil mladší Uchiha s pokrčením ramen a díval se po schodech do patra, kde jim Itachi zmizel z očí. Poté se obrátil k Shisuiovi a pousmál se: "Jo, půjdeme na zahradu, velká je dost. Škoda, že mám tu blbou sádru, mohli bysme do bazénu. Vydrž moment, skočím teda pro frisbee, ať máš co aportovat." Neobtěžoval se už zouvat, i když by ho rodiče asi zabili, kdyby ho viděli. Vyběhl v botách nahoru do svého pokoje, kde ze skříně vytáhl plochý létající talíř, a v rychlosti se zase vrátil zpět do chodby. "Tak jdeme!" zavelel.
.
"Račte, mladý pane." Otevřel mu dveře, aby mladší Uchiha mohl proběhnout ven. Odepnul vodítko ze svých kalhot a pověsil ho na věšák. Obešli domek k prostornému trávníku. "Předem tě upozorňuju, že ten talíř zubama chytat nebudu. Nechtěl bych o ně přijít," upozornil předem a pak se podíval na bazén, přešel k němu a strčil ruku pod plachtu do vody. Docela se to dalo. "Škoda, že nemůžeš jít do vody. Jedině, že bychom ti něco natáhli na sádru… třeba kondom," ušklíbl se vesele, "nebo ti to sundáme a pak zasádrujeme znova."
.
"Já asi natáhnu kondom tobě," vyhrožoval Sasuke. Když ale postřehl bratránkův výraz, rychle dodal: "Ale na hlavu, abych tě s ním mohl udusit! To by byla krásná pitevní zpráva. Úmrtí v důsledku přetažení prezervativu přes dýchací otvory. Byl bys určitě unikát." Rozpustile na bratránka vyplázl jazyk, i když opravdu litoval, že se nemohl koupat. Patřilo to totiž k jedné z jeho nejoblíbenějších prázdninových činností. Ale utěšoval se tím, že už jenom týden a nic mu bránit nebude. Odstoupil od Shisuie do patřičné vzdálenosti, aby si mohli zahrát. "Škoda, že to nechceš chytat zubama, kdybys o ně přišel, aspoň bys pak nekousal," prohlásil pobaveně, i když ztišil hlas, aby tuhle poznámku nikdo jiný nezaslechl.
.
Itachi si nemohl pomoct. I když byl pořádně naštvaný a hodnou chvíli strávil v koupelně, kde si umýval obličej, teď stál nenápadně za záclonou, tak aby ho nebylo vidět, a sledoval ty dva uličníky. Chvíli je nechá doma a oni tak zdivočí. Při slově kondom podvědomě zbystřil a poslouchal jejich hovor. Jako puberťáci - teda Sasuke si to mohl dovolit, ale Shisui už by mohl dostat rozum. Povzdechl si. S tímhle pakem si chce otevřít ordinačku? Poslední bráškova věta se mu zdála divná. Neslyšel úplně dobře, ale bylo to asi něco o kousání a zubech. Podezřívavě přimhouřil oči. Jestli přijde někdy na to, že Shisui dělá do brášky, tak si ani nemusí kopat hrob. Rozpustí ho v kyselině, aby se na nic nepřišlo. Pilo mu to krev, neměl nic hmatatelného jako důkaz, jen neurčitý pocit, který mu byl k ničemu. On si je pohlídá.
.
Sasuke mezitím zjistil, že hrát frisbee pouze s levačkou je jaksi dost náročné, vlastně skoro nemožné. Neměl ji tak dobře vytrénovanou, byl pravák, takže levou ruku obyčejně při sportu moc nepoužíval. Jakkoliv se mu bratranec snažil nahrávat, talíř mu neustále padal a ulítával, takže se pro něj daleko víc naběhal a nikdy se jim nepodařilo udržet létající předmět ve vzduchu déle než tři minuty. Nakonec to Sasuke vzdal a smířil se s myšlenkou, že bude muset ještě osm dní počkat, než bude zase fit. Jenom doufal, že mu Jiraiya nenakáže třeba měsíc zápěstí nenamáhat, stejně by to nedodržoval. Pořád ještě si myslel, že sádra nebyla zas až tolik potřeba. Ortéza by jistě bohatě stačila, tohle bylo nechutně omezující. Sedli si s Shisuiem pod košatou třešeň, ze které ho onehdy bratránek tak zákeřně shodil proudem vody, a zabředli do živého rozhovoru.
.
Ani si neuvědomili, jak se slunce pomalu kloní k západu, až Mikotin starostlivý hlas, který se ozýval z pootevřeného Itachiho okna, je donutil rozhlédnout se kolem sebe.
"Kluci, pojďte jíst!"
"Nějak jsme se zapomněli… už jdeme, teto!" odpověděl nahlas, aby ho slyšela přes půlku zahrady. Pomohl Sasukemu nohy, po cestě do kuchyně začichal něco dobrého k jídlu. Ani si neuvědomil, že je tak hladný. Pečené brambory s mlékem. Zapadl ke stolu, kde už byl i Itachi, a vzal si hlízu do ruky. Rychle ji upustil na talířek. "Pálí to!" Díval se na ni, jako by to byl minimálně zločinec.
.
Mikoto se zasmála a počechrala mu vlasy. Starostlivě nalila mléko svému synovi, ne že by mu nevěřila, ale mateřský pud ji nutil ho neustále ochraňovat, aby se nenamáhal.
"Dík, mami," zamumlal Sasuke, i když směrem ke svému bratrovi a bratranci nenápadně protočil oči v sloup. Najedli se ve čtyřech, Fugaku v poslední době často zůstával v práci přesčas, pořád ještě řešil ten případ drogového gangu. Po večeři se Sasuke vytratil do koupelny, obalil si zraněnou ruku igelitem a dal si konečně dlouhou horkou sprchu, během níž si provoněl celé tělo sprchovým gelem, tentokrát hyacintovým. Mikoto ráda vůně střídala, co se hygienických potřeb týkalo. Poté si trošku neobratně vysušil celé tělo osuškou, vydrbal si i vlasy, omotal si kolem pasu ručník, posbíral své oblečení a zamířil zpátky do pokoje. Tam se chvíli přehraboval ve skříni, protože si chtěl vzít na noc nové spací trenky, než se mu vyperou jeho oblíbené, ale nemohl najít žádné vhodné. Nakonec si s brbláním natáhl jedny saténové, které dostal z hecu od Naruta k patnáctým narozeninám a které měly na zadku vyšitého medvídka. Vážně k popukání.
.
Shisui šel do sprchy hned po Sasukem. Bylo tam příjemně napaříno, takže se nemusel bát, že na sebe pustí studenou vodu a bude ho chladit podlaha sprchového koutu. Vlezl dovnitř s příjemným pocitem, protože se mu podařilo předběhnout Itachiho. Nemá se loudat, rychlejší bere všechno. Dal si načas, ale zas ne tak, aby vycákal všechnu teplou vodu. Před zrcadlem ho napadla dobrá kravina. Ten den muselo Shisuie políbit něco hodně divokého a Sasuke to nebyl. Uvázal si kolem sebe osušku v ženském způsobu. Nakonec to nebylo špatné, netáhlo mu na záda. Přešel k Itachiho pokoji a zaklepal, chtěl tím upoutat pozornost mladíka uvnitř. Lehce pootevřel a do škvíry ladně nastrčil nožku. Potom i druhou, nakonec předloktí ve vábivém gestu. Musel držet emoce na uzdě, koutky mu neovladatelně cukaly. Jak očekával, za chvilku se ozvaly přibližující se kroky a dveře se otevřely tak prudce, že mu to málem smetlo osušku.
"Ítáchí," zapištěl vysokým hlasem, "proč si za mnou nepřišel do sprchy?! Já se tak těšila." Pověsil se dlouhovlasému Uchihovi na krk.
"Shisui, tebe to dneska ještě nepřešlo?!" osočil na něj bratranec. Bože, co to má na pokoji za šílence, asi ho dneska vyhostí ven. S tímhle má spát v jedné místnosti?
"Ití, co to do tebe vjelo?" Tohle škádlení mu šlo dobře.
.
Sasukeho upoutal Shisuiův nepřirozeně vysoký hlas na chodbě. Nehodlal už se sice mimo svůj pokoj ukazovat, ne když měl na sobě tak bizarní spodní prádlo, ale zvědavost ho přece jen přemohla, takže trochu pootevřel dveře a juknul zpoza nich, aby se podíval, co vzbudilo ten rozruch. Rty se mu zvlnily do pobaveně soucitného úsměvu, když viděl tu absurdní scénu. Itachi vypadal, že má momentálně chuť svého bratrance zavraždit a zahladit stopy, čemuž se ani nedivil. Ne snad, že by jeho bratříček neměl smysl pro humor, ale dneska opravdu neměl moc dobrou náladu, to bylo poznat. Sasuke se taky lehce uculil těm Shisuiovým rádoby zženštilým pohybům a měl dojem, že si možná ohledně jejich vztahu dělal zbytečné starosti, tedy respektive s tím, že by ho bratránek někdy považoval za holku. Protože jestli se tu někdo choval jako holka, tak on. Nakonec nad svými dvěma příbuznými mávnul rukou a zase zalezl. Měl by si připravit věci na zítřejší školu, i když už toho poslední den před vysvědčením opravdu moc nebylo. Nikoho už nejspíš ani nenapadne pokoušet se do nich hustit nějakou látku, stačí, když si vezme jeden sešit a propisku. Ani si nemusí brát batoh, bohatě bude stačit nějaká malá taška. Taky by si hlavně měl napsat omluvenku. Vyštrachal odněkud volný list papíru a zkusil si to několikrát nanečisto. Sakra, s levou rukou se tak blbě psalo…
.
Shisui se ještě chvíli k Itachimu vilně tisknul, než to vypadlo, že bratranec bouchne vzteky a dostane pořádnou ťafku. Radši ho pustil a proklouzl kolem něj. Ublíženě se zeptal: "To bych se ti jako dívka nelíbil?" Prohlížel si plochou hruď a hledal nějaké náznaky oblých ňader.
"Rozhodně ne! Navíc se podívej, jak máš chlupatý nohy," soptil. Měl toho dneska dost. Lehl si do postele. "Zhasni!"
Shisui na něj vyplázl jazyk a podíval se na své dolní končetiny. Tak na dívku by se přetransformoval těžko, jedině, že by byla trochu maskulinní. "Náhodou, pokud vím, tak ti chlupatý nohy nevadí," řekl významně v narážce na jeho orientaci. Hodil na sebe spací úbor a přiblížil se k Itachiho posteli. "Iti, kdy si naposledy někoho měl? Jsi nějaký nervní, to jsou první příznaky sexuálního deficitu," zašeptal z blízkosti.
"Za to ty vypadáš, jako by sis dneska nejmíň třikrát zašukal. Už mě neotravuj a jdi spát!" obořil se na krátkovlasého ostře.
Shisui se musel chtě nechtě uculit, když Itachi nechtěně vyslovil pravdu. "Tak jo, ty mrzoute." Pinkl do vypínače a pokoj se ponořil do měkkého šera.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Adís Adís | E-mail | Web | 6. února 2015 v 8:46 | Reagovat

Ty jo..:D Na to, že yaoi moc nemusím, tak bezvadně píšete ! :) ^e^ :D

2 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 7. února 2015 v 18:29 | Reagovat

[1]:Díky za uznání :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.