Získat srdce lva XLVIII. - Bitka

19. února 2015 v 7:00 | Ivanitko + Smajli |  Získat srdce lva
Itachi má na bratrance zlost a ten místo, aby držel hubu a krok, tak ještě provokuje. Vyvrcholí to jak jinak, než bitkou.


Sasuke natáhl do plic kouř provoněný višněmi, chvilku ho v sobě podržel, než zformoval ústa do tvaru písmene O a po malých dávkách mlhovinu vydechoval, čímž docílil efektních dýmových kroužků. Naruto vedle něj se rozesmál: "Jak to sakra děláš?! Mně se to ještě nikdy nepodařilo."
"Feel like a Gandalf," zazubil se Sasuke, když konečně úplně vydechnul. "Nevím, co máš za problém. Vždyť je to tak snadný. Musíš to jenom dělat pomalu a našpulit pusu. Zkus to." Podal blonďákovi hadici od vodní dýmky a sledoval, jak do sebe nasál ochucený kouř. Tvář se mu stáhla soustředěním, když nastavil rty, jako by zkoušel udělat duckface. Sasuke se zachechtal: "Ale musíš jí taky otevřít. Jako když se něčemu divíš." Naruto se pokusil řídit jeho radou, ale ať dělal, co dělal, nešlo mu to.
"Já se na to vykváknu," zavrtěl pak rezignovaně hlavou a podal konec vodnice zpátky Sasukemu. Díval se, jak z Uchihových úst vyšla další série kroužků, a při pohledu na jeho obličej se zašklebil: "Vypadáš, jak kdybys ho chtěl někomu vykouřit."
Sasuke se zakuckal, až mu zaslzely oči, a Naruto ho musel solidárně praštit do zad, aby se mu uvolnily dýchací cesty.
"Ty seš idiot," vyrazil ze sebe Sasuke mezi záchvaty kašle a v přítmí čajovny naštěstí nebylo poznat, jak mu zahořely tváře.
"No co? Je to pravda," bránil se Naruto se smíchem a podíval se na časový údaj na displeji mobilu, "hele, budem se muset zvednout, slíbil jsem taťkovi, že budu do sedmi doma, chce pomoct s malováním předsíně."
"Jo, jasně, není problém," přisvědčil Sasuke, pořád ještě malinko vykolejený, a smotal hadici od vodní dýmky zpátky do původní polohy.
Když se o čtyřicet minut později ocitnul na prahu rodného domu, podle počtu párů bot v chodbě poznal, že je doma Itachi a jeho matka, zatímco Shisui zřejmě odešel na trénink. Povzdechl si, on jich bohužel bude muset ještě pár vynechat. Cestou do patra nakouknul do obýváku, aby pozdravil Mikoto, která tam právě utírala prach, a pak už vydupal schody do svého pokoje. Stačil si akorát pod pracovní stůl hodit školní bágl, když se dveře otevřely a do místnosti nakráčel Itachi.
"Ahoj," pozdravil ho Sasuke opatrně, jejich ranní konfrontaci měl ještě stále v živé paměti.
"Čau. Kdes byl?" vybafl na něj starší bratr bez úsměvu.
"Cože? No, s Narutem v čajovně… proč jako?" naštětil se Sasuke dotčeně. "To už se nesmí, nebo co?"
"Nemohl jsi mi dát vědět? Dělal jsem si o tebe starosti," zamračil se dlouhovlasý Uchiha.
"Proboha, Itachi," protočil Sasuke oči v sloup, "nemusíš snad hlídat každej můj krok. Není mi pět, jestli sis toho ještě nevšimnul."
"Ale občas se tak chováš!" odsekl Itachi, na chvilku se odmlčel a upřeně si mladšího brášku prohlížel, než tiše dodal: "Přišel jsem si promluvit o tý tvý modřině. Chci, abys mi řekl, kdo ti jí udělal, a tentokrát mě prosím ušetři těch výmyslů o rvačce s Narutem."
Sasukeho okamžitě zase obstoupila nervozita. Kruci, kruci, kruci! Proč tak bláhově doufal, že už se v tom Itachi nebude šťourat? Teda, jasně, předvídal to, ale přece jenom v sobě choval jiskřičku naděje, že to nechá plavat. Sklopil oči do podlahy a s odpovědí dlouho váhal, překvapilo ho však, že Itachi po chvíli sám vztekle zavrčel: "Sasuke… udělal ti to Shisui, že jo?!"
Krátkovlasý chlapec nasucho polknul. Co měl říct?! Bratranec mu sám radil, že bude lepší, když ohledně tohohle nebude zapírat… jenom ohledně kontextu. Zhluboka se nadechl a hlesl: "Já… ano. Ale byla to jen legrace, on… prostě mě lechtal a já jsem se mu pokoušel vyškubnout, tak mě asi v zápalu hry sevřel trochu pevněji, než chtěl… Byla to nehoda, Itachi! A vážně to nic není, nechci, abys z toho dělal vědu, rozumíš? Shisuie to mrzí."
Starší Uchiha zatnul ruce v pěsti. Tak takhle je to! Mrzí, nemrzí, brášku mu jednoduše nikdo mrzačit nebude! O to se postará.
~~~
Shisui si na tréninku vyloženě liboval. Pein je sice honil jako zduté kozy, avšak tělesná námaha mu vyhovovala, nemusel na nic myslet. Ani Sasuke, ani Itachi mu v tu chvíli nepřišli na mysl. Když se mu dokonce podařilo několikrát porazit Hidana, což už bylo něco, protože byl jeden z nejzkušenějších v týmu, spokojeně si imaginárně zamnul ruce. Díky dávce endorfinů se cítil naprosto skvěle. Soustředěně si v šatně skládal věci do batůžku, když ho vyrušil známý hlas.
"Shisuii, nejdeš s náma k Jashinistovi? Napít se, pokecat a tak. Teď, když tu nemáš bratrance na hlídání, tak by ses mohl trochu odvázat," pronesl Hidan, opíraje se rukou o blízkou zeď v ležérním způsobu.
"Náhodou, já ho nehlídám. Jestli sis nevšim, tak je už docela veliký a chůvu nepotřebuje… asi nepůjdu, mám zítra zkoušku a měl bych se vyspat," oponoval Shisui. Dojít na zkoušku s kruhy pod očima a pár zbytkovými promile v krvi nebyla moc dobrá představa - zvlášť když měl jít na ústní.
"Ale prosím tě, potřebuješ se taky odvázat. Udělá ti to dobře," ozval se mladý muž s jizvou přes obličej. Objal Shisue kolem ramen. "Pojď aspoň na chvíli. To tě přece nezabije, posedět dvě hoďky s kámošema," lákal ho.
"Raidou, já fakt musím zítra vypadat reprezentativně a ne jako po flámu." Snažil se jim rozumně vysvětlit, proč nemůže, ale jakoby mluvil do dubu. Nakonec se nechal ukecat a šel.
Steak bar U Jashinisty patřil Hidanovým rodičům. Prostředí uvnitř bylo vkusně zařízené: nábytek z tmavého dřeva a rudé polstrování. Na zdech visely obrazy se středověkou tématikou a celkově interiér působil útulně.
Členové aikida se rozsadili podél dlouhého stolu. Okamžitě se k nim přitočil starší muž s bílými vlasy, na jednom boku vyholené.
"Nazdar děcka, tak co to bude?" zeptal se všech halasně a postupně si zapisoval objednávky.
Shisui ho jako pokaždé musel obdivovat, že i v tolika letech vypadal jako rebel, tudíž se ani nedivil tomu, jak se Hidan choval. Celý otec. Nechal se vtáhnout do debaty o bojových uměních, až pomalu zapomněl na čas. O necelé dvě hodiny později pohledem zavadil o ciferník na vlastním zápěstí. Kruci, bylo hodin jak na kostele, nejvyšší čas se vypařit. "Kluci, valím domů," oznámil svým kolegům.
"Ne, ještě nechoď," ozval se Hidan po jeho boku a za paži ho stáhl zpět na lavici.
"Fakt musím, vynahradím vám to jindy."
"Tak dobře, ale musíš si dát panáka na cestu!" Bělovlasý přivolal svého otce, aby jim donesl po štamprli zelené. "Na cestu!"
Shisuiovi už jen z té barvy přeběhl mráz po zádech. Nezbylo mu nic jiného než to se sebezapřením vypít. Chutnalo to líp, než to vypadalo, ale druhou by si určitě nedal. Zaplatil účet u paní s fialkovýma očima a trošičku v náladě se vydal na cestu domů. Něco po desáté hodině otvíral dveře u Uchihů. S úsměvem od ucha k uchu zatočil zrovna do kuchyně zblajznout něco z ledničky. Se spokojeným bříškem se vydal do Itachiho pokoje. Bratranec něco kutil u notebooku. "Čus Ití, jsem doma," zahalekal rozverně. Nějak zapomněl, že by neměl dlouhovlasého Uchihu moc provokovat.
Itachi se prudce na kolečkové židli otočil. Byl dobře napružený. To čekání na Shisuie jeho vztek jenom podporovalo. Nikdo nebude ubližovat jeho bráškovi. Stoupl si, pár rychlými kroky překonal vzdálenost mezi nimi.
Krátkovlasý mladík se jen stačil pootočit ke zdroji rychlé chůze. Přiletěla mu taková pěst, že mu křuplo za krkem, jak se mu prudce otočila hlava do boku, a složil se na zem. Otřeseně se podíval nahoru, kde se nad ním nakláněl Itachi, který se tvářil jako bůh pomsty. "Za co?" Podvědomě tušil, co bratránka vytočilo. Na rtu cítil něco vlhkého. Sáhl si tam a na prstech zaznamenal krev.
"Za co? Ty se ještě ptáš?!" To si z něho dělá srandu? "Sasuke mi dneska přiznal, že mu ubližuješ! Nikdo nebude bráškovi ubližovat, ani ty!" prskl pobouřeně a chytil při tom Shisuie za tričko pod krkem.
"Myslíš ty modřiny na rameni? Byla to jen hra. A Sasuke se hrozně mrskal, nechtěl jsem ho tak stiskat," snažil se obhájit poloviční pravdu.
"Něco ti teď povím a zapiš si to za uši. Něco tu smrdí…"
"Co? Sis nevzal čisté ponožky?" vtipkoval. Jen blázen by dělal něco takového, no Shisui byl extra třída, hubu prostě nezavře, když má.
Itachimu se zlostně zablýsklo v očích, přišpendlil bratrance k podlaze a chytil ho pod krkem. "Nedělej si ze mě srandu!" osočil se. "Celý tvůj vztah se Sasukem se mi nelíbí. Pořád mám pocit, že po něm jedeš! Jediné, co mi chybí, je nějaký důkaz. To kousnutí minule bylo od chlapa a pochybuju, že by se Sasuke nechal ohryzávat na ulici." Jak ho ta nevědomost srala! Vzal v úvahu i to, že by se mohl splést a Shisuie nevině osočil, ale tato možnost se zdála tak málo pravděpodobná.
S úplně čistou hlavou by si tohle krátkovlasý Uchiha možná dvakrát rozmyslel, než by to vypustil z pusy. "Jasně, byl jsem to já. Minule, jak jsem ho ojížděl, bylo to tak zatraceně skvělý, že jsem si musel kousnout. A včera mi tak úžasně vykouřil…"
Jeho posměšný proslov byl ukončen silným úderem pěstí. Další mu už Itachi nestihl dát. Strhla se rvačka. Shisui byl vycvičen k podobným věcem, ale tady se nehrálo podle pravidel a navíc podvědomě nechtěl bratranci ublížit. Zato Itachi se příliš nerozpakoval, jeho pěsti létaly ze všech stran. Měl snad ruce z ocele.
Humbuk přilákal zespodu Fugaka, protože měl pracovnu přímo pod jejich pokojem. Prudce otevřel dveře a šokovaně hleděl na svíjící se klubko tvou těl. Ještě nikdy neviděl, že by se kluci rvali, maximálně jen tak kamarádsky. "Okamžitě se nechte!" rozkřikl se na ně a chtěl je od sebe odtrhnout.
Shisui udělal základní chybu. Spustil nepřítele z očí, aby se podíval na příchozího. Poslední úder mu šel na spánek. Tvrdě se uhodil o podlahu, až se mu zatmělo před očima.
Fugaku chytil svého syna za límec a škubl s ním dozadu. "Jestli se okamžitě nenecháte, tak si mě nepřejte!" přislíbil autoritativním hlasem. Itachi, ač nemínil přestat, uposlechl. Byl tak odmalička vychován - otec se musí poslouchat. Shisui ležel omráčeně na zemi. Pomalu se zvedl do sedu a upřel na bratrance temné oči. Vypadali jako dva vlci, kteří se rvou o poslední kost. Příchozí Mikoto zděšeně vykvikla, když zhlédla situaci v místnosti. "Co se tu stalo?" zeptala se užasle. Vražedný pohled, kterým se častovali oba mladíci, se nedal přehlédnout.
"To bych taky rád věděl," ozval se její manžel. "Okamžitě mi vysvětlete, proč se tady perete!" obořil se na ně. Hodlal z nich odpověď dostat všemi možnými způsoby. Itachi se nepatrně přikrčil pod slovy svého otce.
Shisui si sáhl na obočí. Sakra, zase ho má roztržený. Měl na to prostě pech. Vstal a lehce se zakymácel. Beze slova vyšel z místnosti a zavřel se v koupelně. Ať si to Itachi vyřídí s otcem sám. Sevřel prsty okraj umyvadla a na bílém porcelánu zanechával rudé šmouhy. Celý se ještě třásl pod návalem adrenalinu. Hlubokými nádechy a výdechy se snažil zklidnit, ale moc se mu to nedařilo.
~~~
Sasuke měl v té době jako obyčejně puštěnou hudbu, a to tak nahlas, že zvuky rvačky nejprve nezaslechl. Tak trochu vnímal, jak se někdo žene po schodech, což mu připadalo zvláštní, protože takové energické dupání obvykle způsoboval jenom on sám - případně Itachi se Shisuiem, když na to přišlo, když se uchýlili k nějakým klukovským honičkám. Ale Itachi byl, pokud věděl, ve svém pokoji a Shisui se ještě nevrátil z tréninku. Anebo možná vrátil v obzvlášť dobré náladě, to by tak ten elán vysvětlovalo. Nevěnoval tomu tedy ze začátku pozornost a vrátil se k rozečtené knížce - aspoň do té doby, než zaslechl z chodby rozčilené hlasy. To už mu začalo být podezřelé. Zvednul se z postele a několika kroky přešel ke svému pracovnímu stolu, kde na notebooku ztišil hlasitost písniček, takže už nevyřvávaly na celou místnost. Zaposlouchal se do dění v domě. Slyšel otcův rozčilený hlas a také třísknutí dveří od koupelny. To v něm vzbudilo zvědavost, takže bosky a v teplákách otevřel dveře svého pokoje a vklouznul na chodbu. Zarazil se při pohledu, který se mu naskytnul. V protější místnosti kousek nalevo stál Fugaku, ruce založené v bok, a zamračeně hleděl na Itachiho, zatímco periferním viděním ještě postřehnul svou matku, která právě mizela v koupelně. Nejvíc ho však mátl Itachiho vzhled. Jeho starší bratr měl úplně zválené tričko, z původně hladkého culíku havraních vlasů se mu uvolnilo několik pramenů a celkově byl dost rozcuchaný. Nejzvláštnější ale bylo, že vypadal, jako by jich několik schytal - pravá tvář se zdála nateklá a červená, z nosu mu stékala krev. Sasuke vyjeveně zamrkal. Že by ho otec zmlátil? Za co, proboha?! Okamžitě k rozhádané dvojici přeběhnul.
"Co se děje," vyjekl a ohromeně si bráchu prohlížel, "co se ti stalo?!"
"Porvali se se Shisuiem," informoval ho Fugaku suše a nesouhlasně si svého staršího syna měřil, "a já bych teď rád věděl proč."
V Sasukem hrklo. Zděšeně se na Itachiho podíval rozšířenýma očima. Na rozdíl od otce měl určitá vodítka a nebyl hloupý, aby si nedokázal dát dohromady dvě a dvě. Ale to snad… to snad krucinál nemyslel vážně…! Itachi Sasukeho oční kontakt záměrně neopětoval, zarytě civěl do země a neřekl ani slovo, dokud Fugaku nezvýšil hlas:
"Itachi! Na něco jsem se tě ptal!"
Dlouhovlasý Uchiha horečně vymýšlel nějakou výmluvu. Pravdu říct rodičům nechtěl, ne že by neměl sto chutí dostat bratrance do potíží, ale spíš pochyboval, že by to nějak moc hrotili. Rozhodně ne tak radikálně jako on. Musí si něco vycucat z prstu, ale něco, aby to bylo věrohodné… Očima letmo zalétl ke svému vykulenému bráškovi, pak se zhluboka nadechl a zvedl hlavu, aby mohl přímým pohledem čelit svému otci.
"Shisui… mi přebral holku," procedil mezi stisknutými zuby. Fugaku i Sasuke na něj vytřeštili oči. Sasuke proto, že až příliš dobře věděl, že to není pravda, a Fugaku proto, že neměl ani ponětí o synově vztahu. Asi na minutu se mezi nimi rozhostilo náramně trapné ticho. Pak si nejstarší Uchiha napůl unaveně napůl podrážděně promnul spánky. Normálně by se Itachiho vyptával na známost, ale ne v téhle situaci. Milostná dramata kdekoliv jinde než na televizní obrazovce mu byla proti srsti.
"Ehm, to…" Fugaku se nepříjemně ošil, opravdu vážně nerad něco takového řešil ve vlastní rodině, "to chápu, že tě naštvalo, ale… podívej, nemyslíš si, že jste oba už dospělí? Tohle se přece dá řešit i jinak než rvačkou…"
"Mně zrovna ta rvačka přišla jako to úplně nejlepší řešení," ušklíbl se Itachi jízlivě, což se mu vůbec nepodobalo. Za normálních okolností byl ztělesněním klidu a diplomacie…
"Itachi!" okřikl ho přísně otec, "tohleto si s Shisuiem vyříkejte mezi čtyřma očima, ale žádná další pranice nebude! Nebo vás ztřískám do latě oba, rozumíš?!" Počkal, dokud jeho starší syn nepřikývnul, ještě jednou ho sjel pohledem a odešel z pokoje. Sasuke a Itachi v místnosti osaměli. Mladší ze sourozenců zavřel dveře, aby jejich hovor nebyl slyšet na chodbu, když se ke svému bratrovi otočil s rukama založenýma na prsou: "Itachi, krucinál, snad jsem ti jasně řekl, abys z toho nedělal žádnou vědu!"
"Ty se do toho nepleť!" utrhnul se na něj Itachi a ze šuplíku vytáhl balíček papírových kapesníků, aby si mohl otřít krev. Sasuke zúžil oči.
"Budu se do toho plést, protože se mě to týká!" zasyčel naštvaně. "Já absolutně nechápu, proč sakra tak vyvádíš pokaždý, když se mi něco stane. Teď modřina, předtím zápěstí a tenkrát kousnutí…"
"A všechno tohle byla Shisuiova vina!" vyštěkl Itachi hlasem, v němž zaznívala taková zloba, až Sasukemu trošku zatrnulo, "já kurva nedovolím, aby ti někdo ubližoval!"
"On mi neubližuje!" odsekl mladší Uchiha, také už se vztekem, "do háje, Itachi, uklidni se! Je to jen blbá modřina!"
"Nejde jenom o tohle, Sasuke!" Itachi byl zjevně v ráži, prudce se k bráškovi obrátil a zuřivě mu hleděl do očí, až to krátkovlasého chlapce donutilo o krok ucouvnout, "on… v poslední době pokaždé, když vidím, že je ti mizerně, tak je v tom nějak zapletený! Začalo to už tenkrát, jak sis stěžoval, že se kolem tebe divně motá, pamatuješ?! A pak prakticky vždycky, když jsi nebyl OK, tak to podezřele bývalo poté, co jsi byl s ním! A abys věděl, jsem přesvědčený o tom, že ten kousanec byl od něho! Já prostě nepřipustím, aby mi tě… aby tě… aby TI něco dělal! I když je to bratranec!"
"Itachi…" hlesl Sasuke a zůstal na svého bratra zírat s otevřenou pusou. Tohle v nejmenším nečekal. Ne že by nevěděl, že má Itachi až přílišně vyvinuté ochranitelské pudy, co se jeho týkalo, ale tohle… to bylo vážně trochu moc. Srdce mu vyplašeně bušilo do žeber a hrudník se mu stáhl úzkostí. Krucifix, ten vztah se Shisuiem vůbec nebyl tak jednoduchý. Myslel si, že to celkem snadno utají, když se prostě před ostatními nebudou projevovat, ale Itachi měl zjevně až příliš bystré oči, a i když nevěděl, co mezi nimi je, něčeho si přece jen všimnul. Sasuke se pokoušel rychlým mrkáním zahnat tlak, která náhle pocítil v očích. Byla to jeho vina. Tak strašně ho mrzelo, že mezi Itachiho a Shisuie, zrovna mezi tyhle dva, kteří spolu od dětství tak perfektně vycházeli, vráží klín. Nic takového nikdy nechtěl způsobit. Navzdory veškeré snaze se mu nepodařilo zadržet dva tiché slané potůčky, které se mu svezly po lících, jak tam tak stál proti svému bratrovi. Itachiho napružená grimasa se poté úplně proměnila. Jeho výraz změknul, tvář se uvolnila. Vyprchal z ní vztek a nahradila ho provinilost.
"Sasuke…" šeptl starší Uchiha citlivě, ale ať už měl v plánu dodat cokoliv, nestihl to, protože v tu chvíli se dveře do pokoje znovu otevřely a objevila se jejich matka s lékárničkou. Evidentně nejdřív ošetřovala Shisuie, jehož rány byly o něco málo vážnější, a teď hodlala tutéž péči věnovat Itachimu. Sasuke se naopak otočil na patě a vypochodoval z místnosti, částečně taky proto, aby Mikoto neviděla jeho slzy. Venku na chodbě se krátce opřel zády o zeď a setřel si zrádné potůčky z obličeje. Kruci! Promnul si oči, aby z nich vypudil vlhkost a snažil se dát do pořádku svoji mimiku. Teprve když se malinko uklidnil, přešel ke dveřím koupelny, na vteřinku zaváhal, ale pak vzal za kliku a potichu vklouznul dovnitř. Shisui stál u umyvadla, obočí přelepené náplastí a na nateklém rtu se skvěla krvavá ranka. Při pohledu na to, jak kvůli němu dopadl, v Sasukeho prsou znovu vyšlehl ten svíravý pocit, ještě silnější než předtím. Oči se mu zase úplně samovolně naplnily slzami. V návalu emocí se bez ohledů na možné následky vrhnul bratránkovi do náruče.
"Shisuii, já… mně… mně je to tak líto!" zakvílel s obličejem zabořeným do jeho široké hrudi.
.
"Pššš, to bude dobrý," ochranitelsky Sasukeho objal. Nevěděl sám, jestli utěšuje víc sebe, nebo plačícího chlapce. Trochu se mu pořád motala hlava od té poslední rány a začínala ho pekelně bolet. Když za ním Mikoto, celá vyděšená, přišla do koupelny, měl sto chutí ji vyhodit ven, ale uvědomoval si, že za nic nemůže. Nicméně na otázky ohledně důvodu rvačky nijak nereagoval, jen při desinfikování usykával. V tichosti se nechal ošetřit.
.
"Mrzí mě to… nechtěl jsem… nechtěl jsem ti ublížit! Neměl jsem mu to říkat… nevěděl jsem, že bude reagovat až tak… tak iracionálně… Shisuii, odpusť mi to!" zavzlykal Sasuke a objímal zraněnou i nezraněnou rukou svého bratrance tak pevně, jako by se bál, že někam uteče. "Já nechci, abyste se kvůli mně hádali! Nechci… nechci mezi vás vstoupit. Vždycky jste si spolu tak rozuměli… a teď…" Sasuke si normálně nevyléval srdce tak snadno, ale momentálně ho ty bolestné city prostě přemohly.
.
"Sasuke, to je v pořádku, ty za nic nemůžeš. Kdybys mu to neřekl ty, tak bych to byl já. Takže nemůžeš brát vinu na sebe… S Itachim se urovnáme a bude všechno jako předtím." Možná, teoreticky. V této chvíli si netroufl říct, jak se všechno bude vyvíjet. Jestli budou s Itachim na nože, nebo to vyšumí do ztracena. Těžce si povzdechl. Takhle to zkonit… Kdyby neprovokoval tak se mohli jenom pohádat, sám by to zahladil nějakou lží a byl by klid. Ne, on musel rýpat. Dobře mu tak.
.
Sasuke se od něj malinko odtáhl, aby se mu mohl podívat do obličeje, jako by v něm hledal ujištění. Věděl, že to bylo dětinské, Shisui mu samozřejmě nic takového slíbit nemohl, ale přesto mu byl za ta slova vděčný. Od pláče zarudlýma očima se zaměřil na Shisuiovo přelepené obočí a úplně jemně se náplasti dotknul konečky prstů. V tmavých duhovkách se mu na okamžik zaleskl stejný soucit, jakým vždycky oplýval pohled jeho matky. Roztřeseně si povzdechnul, opravdu mu to bylo líto.
.
Starší Uchiha pohladil Sasukeho po líci. A to se dnes cítil tak skvěle. Ani nechtěl vědět, jak si to mezi sebou vyříkali bráškové. S útrpným pohledem se posadil na okraj vany a opatrně promnul bolavý spánek. Měl podezření, jestli Itachi není převlečený Wolverin, aby měl kosti vyztužené kovem. Sklonil mírně hlavu, ale hned ji pozdvihl, jak mu v ní zatepalo. "Asi se budu muset vrátit. Vypadá to, jako bych tu trucoval," uchechtl se neveselým tónem.
.
"Jo," přikývl Sasuke se staženým hrdlem, "a já taky, nebo si Itachi bude fakt myslet, že spolu ještě navíc něco máme." I když to byla pravda. Ještě chvilku s odchodem otálel. Měl sto chutí Shisuie aspoň krátce políbit, ale nechtěl už dneska víc riskovat. Nakonec se tedy akorát podruhé za ten večer pokusil otřít si slzy z tváří a nasadit co nejnormálnější výraz, ačkoliv se mu to příliš nedařilo. Ale snad nikoho na chodbě nepotká. Malinko na Shisuie ještě kývnul, než se z koupelny vytratil zpátky do svého pokoje.
.
Shisui se neochotně zvednul z vany. Naposledy se podíval do zrcadla. Krása, to bude mít zítra zkoušející pohled pro bohy, ale třeba by mohl díky tomu slevit z požadavků či mu pomoct, nebo si naopak řekne, že je chuligán, a pěkně ho podusí. Přešel do pokoje, kde se setkal s Itachim. Chvíli se poměřovali pohledem, než Shisui uhnul. Možná by to mohl nějak urovnat. Přistoupil k bratranci. "Promiň mi to, co jsem řekl, bylo to neuvážené." Raději ani slovem nezmínil Sasukeho, aby nevyvolal další rozepři, a nabídl mu ruku na usmířenou.
Itachi se v duchu ušklíbl. Tak najednou je kajícný. Sám cítil, že dělat si takové rozepře v rodině je zbytečné. Hlavně když nemá žádný důkaz. Přijal nabízenou paži. "Budu tě sledovat," neodpustil si připomenout. Dá si na ně pozor, zvlášť teď. Sasuke bude mít prázdniny a Shisui má též volno, zatímco on sám bude v ordinaci.
"S tím se počítá." Pustil ho, aby si mohl jít lehnout. Zítra ho čeká perný den.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Adís Eliadora Adís Eliadora | E-mail | Web | 19. února 2015 v 16:27 | Reagovat

:3 To je boží. Naruto to zabil xD Chudák Sasuke.. No, jsem zvědavá, jak to dopadne dál :3 :D
Ale u toho Naruta se nepřestávám smát xDD :D

2 Samyueru Okazaki Samyueru Okazaki | E-mail | Web | 20. února 2015 v 7:22 | Reagovat

DÍKY JASHINOVI NEBO KOMU KDO MŮŽE ZA TO ŽE ITACHIMU SE ASPOŇ NĚCO STALO. Ale jestli má Itachi zálusk na Sasukeho tak mu k rozkroku přivážu krvavej biftek a hodim do kádě se žralokama nebo do jámy lvové. Toť vše.

3 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 20. února 2015 v 8:53 | Reagovat

[1]:Naruto je fabrika na smích :D
[2]:Ty ho teda nesnášíš :D jen co je pravda. Zase kdyby Itachi nebyl tak akční, tak přijdeme o kopu srandy.
P.S.Já vím, že Wolverin není ze železa, ale nechtělo se mi to hledat, co je to za spešl kov :D

4 Okami Okami | 21. února 2015 v 17:01 | Reagovat

Tak už jsem tady. Pročetla jsem se až sem. (A vůbec toho nelituju :3)
Kdyby byl Itachi Wolverine, tak má Shisui mozek (popř. celou hlavu) na plátky :D.
Sasuke povoluje, ale nerad si to přiznává, palice jedna tvrdá :D (nelze se mu ovšem divit).
*PS: ta kostra je adamantiová :D
*PPS: Kdyby byl Wolvie ze železa, tak by ho u nás rozebrali na součástky :D

5 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 22. února 2015 v 13:33 | Reagovat

[4]:Kdyby Itachi byl Wolverine, tak je z něj sushi.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.