Získat srdce lva LIII. - Sasuke má narozeniny

19. března 2015 v 7:00 | Ivanitko + Smajli |  Získat srdce lva
Shisui chce dát své lásce něco speciálního a udělá oslavu velmi veselou.


Shisui si to s deštníkem šinul přes město. Pro jednou jim ta předpověď opravdu vyšla. Lilo jako z konve. V teniskách, které měl jen na suché vycházky, mu začínalo čvachtat. Rozmrzele procházel liduprázdnou ulicí, jen sem tam se objevil človíček, který urychleně zapadl do blízkého obchodu. Šel s hlavou sklopenou a baťůžkem přes rameno. Procházel kolem skleněné výlohy, kde se něco třpytivě lesklo a to ho donutilo tam automaticky pohlédnout. Jen tak tam zamyšleně stál a boční vítr mu rval deštník z rukou. Sasuke měl dnes narozeniny a on pro něj zatím neměl nic vymyšleného. Chtěl pro bratrance něco pěkného a trvalého, zvlášť když je to k osmnáctinám. Bonboniéra, zarámovaná fotka, hrneček se jménem byly děsné klišé, které by nepřál ani sám sobě. Možná by nebylo na škodu vejít dovnitř.
~~~
Nad dveřmi zlatnictví se rozcinkal zvoneček a dovnitř společně s mladíkem vlítl nezkrotný poryv větru. Sličná prodavačka se natěšeně usmála. "Dobrý den, budete si přát?" Dnes byl jeden z těch dnů, kdy moc lidí nenakupuje, už hodnou chvíli jen tak seděla a houpala nohama. A černovlasý jí přišel víc než vhod, pěkné rozptýlení ke konci směny.
Shisui odložil mokré paraple a rozhlédl se po vitrínách plných drahých kovů. Rozpačitě se poškrábal na nose. "Chtěl bych koupit dárek." Neměl vůbec tucha, co by to mohlo být.
"Pro koho by to mělo být?" zašvitořila mladá žena, "pro maminku nebo přítelkyni?"
Při slovu přítelkyně Shisuiovi málem zaskočilo, ale ovládl se. "Je to pro…" Sakra, jak jen by měl vyjádřit, že je to pro partnera? Nebo se má uskromnit na obyčejný rodinný vztah? To bylo dilema, které zároveň určovalo, co by to mohlo být. Kdyby koupil něco univerzálního, tak by to taky šlo, ale Shisui chtěl něco, co by vyjadřovalo jejich vztah. "Je pro přítele." Na poslední slovo dal zvláštní důraz, aby význam toho slova byl jasný.
Ženě mírně povadl úsměv a po tváři se jí rozlilo zklamání, ihned to napravila nasazením profesionální masky. "Jistě, záleží, kolik do toho chcete investovat a k jaké příležitosti to bude."
"K osmnáctým narozeninám." Prvně krátkovlasému Uchihovi chtěla ukázat sady prstenů, ale to okamžitě odmítl. Sasuke by mu nepoděkoval. Náušnice přeskočili a skončili u řetízků. Ze zkušeností mu nabízela masivní náhrdelníky z chirurgické oceli, tak oblíbené mládeží v Sasukeho věku. Zdály se mu příliš tlusté, jak obojky pro rotvajlery. Nakonec vybral jeden z tenčích z bílého zlata a k tomu chtěl přívěšek. Na sametových podnosech se skvěly zlaté křížky, stříbrní draci, srdíčka všeho druhu. Bylo to těžký. Vybral jeden z těch, který mu připomínal jejich vztah. Nechal si ho zabalit do dárkové krabičky a s hřejivým pocitem a mnohem lepší náladou se rozešel domů.
~~~
V den svých osmnáctin se Sasuke ráno ještě povaloval v posteli. Byl pátek, takže do práce nemusel a měl v úmyslu si hezky přispat, což v jeho podání znamenalo tak do oběda. Jeho plány však byly už v půl desáté narušeny jeho starším bratrem, který mu vtrhnul do pokoje s širokým úsměvem na tváři.
"Vstáááávej, oslavenče!" zahalekal jako na lesy a bez okolků se posadil na okraj jeho lůžka, "všechno nejlepší k narozeninám!"
"Itachi, vysmahni, vždyť je ještě brzo," zabrblal Sasuke rozespale a zachumlal se hlouběji do peřin.
"Je půl desátý a tobě je už pět hodin a dvaadvacet minut osmnáct let. Nepočítáš, doufám, s tím, že půlku tak významnýho dne strávíš v posteli, že ne?" zatřásl Itachi zcela nešetrně se svým mladším bratrem.
"Každej den je statisícům lidí na tomhle světě osmnáct! Není to zas taková událost!" bránil se Sasuke, a dokonce se pokusil strčit hlavu pod polštář, aby Itachiho jednání unikl.
"Je to událost, když ta osoba je můj bráška!" ujistil ho Itachi a uchýlil se k nejdrastičtějšímu kroku - sebral Sasukemu deku. Mladší Uchiha se okamžitě schoulil do polohy embrya, jak mu bylo odňato útulné teplíčko peřin.
"Itachi! Neměl bys na mě bejt náhodou hodnej, když mám ty narozky?! Okamžitě mi to vrať!" přikázal, ale chladnější vzduch způsobil, že se doopravdy probral.
"Ne, ne! Vylez! V kuchyni na tebe něco čeká, tak šup!" lákal ho Itachi se smíchem. Sasuke sice ještě chvíli protestoval, ale nakonec mu nezbylo než vstát a došourat se do koupelny, aby odbyl ranní hygienu, trošku se zkultivoval a následně převlékl. V černých tříčtvrťácích a tmavě modrém tričku pak následoval Itachiho do přízemí. Překvapeně zamrkal, když zjistil, že tím překvapením je obrovská hromada relativně čerstvých sýrových tyčinek z listového těsta a vzkaz od jeho matky s přáním všeho nejlepšího. Mikoto je musela upéct časně ráno, ještě než odešla do práce, což znamenalo, že musela vstávat extrémně brzy, aby to všechno stihla. Sasukeho to dojalo, bylo to moc milé. Vzhledem k jeho nechuti k sladkému bylo jasné, že péci tradiční dort je nesmysl, takže to Mikoto vyřešila takhle.
"Páni," hlesl Sasuke ohromeně, "to je paráda!"
"Naber si," podal mu Itachi talíř, "a pořádně se najez, snídaně je základ. Nechceš k tomu ještě udělat vajíčka nebo tousty?"
"Ne, díky, bude mi to stačit," odmítl Sasuke a s nákladem slaného pečiva se posadil ke stolu, zatímco Itachi dal vařit vodu na čaj. "Mňam, mamka je vážně výborná kuchařka!" pochvaloval si po prvních několika křupavých soustech a poděkoval staršímu Uchihovi, který před něj po chvíli postavil třešňový nápoj. Oba Uchihové se nacpali k prasknutí a stejně jich ještě zbylo dost pro ostatní, bylo to celkem syté jídlo.
"Máma přijde dneska brzo, už kolem druhý, abysme stihli udělat nějaký chlebíčky na oslavu," informoval Itachi Sasukeho, "Shisuie pustí Onoki, počítám, tak ve tři a táta s Madarou dorazí kolem pátý…"
Sasuke, který právě dopíjel zbytek čaje, se zakuckal: "Cože? Strejda dorazí taky?"
"No jistě, co sis myslel?" pousmál se Itachi, "je to snad rodinná oslava, ne? Vždycky se jich přece účastnil."
"Ó, můj bože…" zasténal Sasuke. Ne že by strýčka neměl rád… no… svým způsobem. Ale byl radši, když se mohl kontaktu s ním vyhnout. Což asi dneska nepůjde.
Čas do plánované oslavy strávil Sasuke dílem v pokoji, kde vyřizoval asi tak stovku blahopřání a gratulací od přátel a kamarádů, jednak cestou SMSek a jednak na sociální síti. Naruto už mu stihl dokonce i naplánovat narozeninovou pařbu v jednom klubu ve městě. Měla se konat hned druhý den nato, založil kvůli tomu dokonce i událost na Facebooku, kam se během dne stihlo přihlásit minimálně dvacet lidí. Naruto zcela ignoroval Sasukeho protesty, zkrátka je odmávl slovy: Osmnáct ti je jenom jednou.
Krátce po páté hodině si pro brášku přišel Itachi, aby koukal sejít dolů, že už jsou všichni přichystaní. Sasuke tedy s povzdechem opustil svůj pokoj a obrnil se proti nastávajícím chvílím. Přesto se neubránil rozpačitému zrudnutí, když mu jednotliví členové rodiny začali přát všechno nejlepší a předávat dárky. Od rodičů dostal novou sportovní tašku, a jak se to zkrátka na osmnáctku slušelo, poprvé v životě i flašku alkoholu. Neobešlo se to ovšem bez kázání z Fugakuovy strany, že teď, když už je podle zákona oficiálně dospělý, to ještě neznamená, že musí nutně začít chlastat, vymetat bary a podobně. Možná by byl otec zahrnul do svých zákazů ještě další věci, kdyby ho Mikoto neumlčela. Madara si s dárkem zrovna těžkou hlavu nedělal, jednoduše mu podstrčil tisícovku se slovy, ať si koupí něco podle svého výběru. Ostatně to bylo asi lepší vzhledem k tomu, že jeho vkus byl od toho synovcova opravdu hodně odlišný. Pak přišel na řadu Itachi.
"Všechno nejlepší, Sasuke. Hodně zdraví, štěstí, úspěchů, spokojenosti… no, však to znáš," stiskl Sasukemu pravačku a následně se zazubil. "Ale nemysli si, že to, že je ti osmnáct, něco změní na věci, že budeš pořád můj malej bráška! Pískle."
"Ty jsi drzej!" durdil se Sasuke naoko, ale musel se smát, když mu Itachi předal dárek zabalený v ozdobném fialovém papíru. Po jeho odstranění překvapeně vydechl. Bylo to tričko, černé a bavlněné, ale křížem krážem bylo potištěné jejich společnými fotkami. Jak ho Itachi choval jako miminko, krmil z láhve, učil jezdit na kole, nosil na zádech… nejnovější fotka byla asi rok stará a zabírala čestné místo na levé straně v horní části, v oblasti srdce. Oba se na ní usmívali do objektivu, objímali kolem ramen a hlavy měli blízko u sebe.
"Není to samozřejmě na běžné nošení," ujistil ho Itachi procítěně, "myslel jsem, že bys… že bys v tom třeba mohl spát. Mám tě rád, bráško. A vždycky budu mít."
Vypadalo to, že Itachiho dárkem byli dojatí všichni členové rodiny, dokonce i Madara se mírně pousmál. Sasukemu se stáhlo hrdlo, když se tak díval na všechny ty vzpomínky.
"Itachi…" musel si odkašlat, aby ovládnul svůj hlas a nedal najevo to silné pohnutí, "to je… já… děkuju ti." Pracně se snažil zatlačit slzy, které mu to gesto vehnalo do očí. Itachi ho na několik momentů silně sevřel v náručí.
.
Shisui s úsměvem sledoval postupnou gratulaci. On Sasukemu takové vzpomínky nabídnout nemohl. Měli pár fotek s Itachim jako malí a sem tam se Sasukem jako doplněk či pár snímků z rodinných oslav. Svůj dárek měl pečlivě zabalený, ještě před hodinou se s ním lopotil v kůlně. Baterku v zubech, nějaký humus za krkem a podřené ruce od desek, které se ho usmyslely zavalit.
Přistoupil k Sasukemu, kterému se podařilo zahnat slzy a jakžtakž zkrotit svoje emoce. Chytil bratrance za ruku a spustil:
"Na břehu Nilu, v hlubokém toku,
myl si slon prdel asi sto roků.
A já ti přeju tak dlouhé žití,
jak slonu trvalo prdele mytí!
… a tady máš ode mě menší dárek, živý. Tak ne, že ho vyděsíš," doporučil mu. Zároveň mu do ruky vtiskl oválný předmět podobný sklenici na zavařování. Se zabalováním si vyhrál a dal malému dovnitř i větvičku. K mašli, která zavazovala vrchol, přidal trochu mokrou pampelišku, aby to mělo lepší vzhled.
.
"Živý?" zhrozil se Sasuke poté, co se dosyta vysmál tomu Shisuiovu přání, nad kterým se on i Itachi lámali smíchy, Mikoto se uculovala, zato Fugaku a Madara to přešli s kamennými výrazy. "Shisuii, doufám, že to není křeček." Velikost by tak odpovídala, ale toho by mu ve zverimexu zabalili asi spíš do krabice. Pomalu rozvázal stuhu a strhl papír, který dárek zakrýval. Vzápětí zavřískl a odhodil sklenici jako horkou bramboru, až bylo jediným štěstím, že ji Madara stihl pohotově zachytit, jinak by se roztříštila na podlaze. Obsahovala totiž unikátní vypasený exemplář pokoutníka domácího, který s rozpětím nohou mohl měřit dobrých pět centimetrů. Nebylo žádným tajemstvím, že Sasuke se pavouků bál. Proto byl Shisuiův originální dáreček, a hlavně reakce mladšího Uchihy, oceněny celým zbytkem rodiny. Itachi šel do kolen, Mikoto si zakrývala ústa dlaní, aby se nesmála nahlas, Fugaku, který se normálně takhle neprojevoval, se chechtal také, a Madarovi cukaly koutky. Jen Sasuke se příliš nebavil, srdce mu leknutím pořád ještě zběsile tlouklo, jako by prodělal slabý infarkt. "Ty zatracenej zmetku!" vrhl se následně k Shisuiovi s cílem ho zabít, ale bratránek jeho útoky vesele odrazil.
"Tumáš, Sasuke," podával mu škodolibě strýc Madara sklenici.
"Dej to pryč!" zaječel nejmladší Uchiha a ucuknul před zavíčkovanou zavařovačkou, čímž vzbudil další vlnu veselí. "Zahoď to třeba na kompost! Ale co nejdál ode mě!"
"Na," obrátil se následně Madara na Shisuie a vrátil mu dárek, "vrať toho chudáka zpátky, odkud jsi ho vzal. Myslím, že u Sasukeho by se mu asi vhodné péče nedostalo."
.
"To je škoda. A já myslel, jak ho nové zvířátko potěší. Sasuke, ty jsi takový nevděčník. Víš, jak dlouho jsem ho pro tebe lovil?" řekl smutně a prohlížel si tu malou potvůrku uvnitř. Živočich seděl na dně sklenice a nehýbal se. Jinak vypadal v pořádku. Podíval se na nejmladšího Uchihu a ušklíbl se. Dřepl si a začal šroubovat víčko. "Tak jo, neboj se, maličký, hned tě pustím ven a pak můžeš třeba zaskočit k Sasukemu do pokojíčku a v noci mu jít dloubat holuby z nosu."
.
"Ne!" vyjekl skoro až hystericky Sasuke a odskočil za Itachiho, aby ho v případě potřeby použil jako ochranný štít před pavoučím útokem. "Shisuii, opovaž se! Přísahám, že jestli tu zrůdu pustíš tady, tak… tak… tak už na tebe nikdy nepromluvím! Vynes TO ven!" Bylo mu jedno, že se chová dětinsky a vyděšeně a že svoji čerstvě dovršenou dospělost tímhle moc neutvrzuje. Pavouci byli to jediné, čeho se opravdu štítil. Nevadil mu hmyz, nevadily mu myši ani jiná havěť, ale pavouků se děsil.
.
"Ale mu se tady líbí," namítl neohrožený lovec členovců. Pak raději ustoupil, protože Sasuke vypadal, jako by měl každou chvíli fibrilovat. Něžně poklepal prstem na sklo. "Broučku půjdeš domů," zašišlal dětinsky a vyšel před dům. Opravdu se mu v tom dešti nechtělo jít až do kůlny, proto pavouka vyklepl ven před prahem do trávy. Však on se sám o sebe určitě bude umět postarat. Vrátil se ke své rodině a pohledem zkontroloval mladšího bratránka, v jakém je stavu. Ještě lehce pobledlý si ho nedůvěřivě prohlížel.
.
Sasuke se nejprve ujistil, že má Shisui obě ruce prázdné, než se uvolnil. Opravdu by ho zabilo, kdyby mu bratranec v nestřežené chvíli hodil to hnusné stvoření třeba za tričko. Oživit atmosféru se mu ovšem povedlo dokonale, téměř všechny členy rodiny to náramně pobavilo. Vážně k popukání.
"Tak si pojďme připít," navrhl Fugaku, aby se přesunuli k jídelnímu stolu. Mikoto i přes protesty posadila oslavence pěkně do čela a jeho otec mezitím rozléval víno do vysokých elegantních skleniček. Všichni si pak navzájem ťukli a na Sasukeho počest sklenky vyprázdnili, respektive až na Madaru, který pouze symbolicky smočil rty. Ne že by abstinoval, ale byl tu autem, vyzvedával svého bratra odpoledne na stanici. Následně se rozproudil živý hovor.
.
Po desáté večer se rodinné srocení oficiálně ukončilo. Mikoto s manželem vyprovodila svého švagra k autu a omladina se stáhla do svých pokojů. Itachi si oddechl. Strýček už vzpomínal svoji vznešenou mícu, naštěstí k rozhovoru na toto téma nedostal prostor a byl svojí matce za to vděčný. Zalehl do postele jako první, minulou noc se moc dobře nevyspal, a tak ho už zmáhala únava. Shisui ještě chvíli lelkoval v koupelně, než se uráčil jít spát také. Chtěl Sasukemu předat pravý dárek, ale celý večer k tomu nebyla jediná příležitost. Nahmatal v baťůžku útlou krabičku a bříšky prstů přejížděl po hladkém obalu. Musel počkat, než se ruch v domě uklidní a všichni začnou usínat spánkem spravedlivých. Hlavně jeho spoluobyvatel pokoje, ten musí spát na sto procent, nebo by se mohlo stát něco hrozného.
Po půl hodině znuděného převalování uznal, že je vhodný čas uskutečnit svou misi. Po špičkách přešel k Sasukemu do pokojíčku. Nezavrzala jediná parketa a nezaskučely ani jedny dveře. Přešel k posteli a posadil se na její okraj, balíček položil vedle sebe. Sasuke spal přikrytý jen velmi střídmě. Vztáhl ruku, aby chlapce pohladil po tváři.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Okami Okami | 19. března 2015 v 21:39 | Reagovat

"Neohrožený lovec členovců" mě rozsekalo. Já jsem leda "neohrožený fotograf členovců" a "odvážný krmič" přičemž neohrožený znamená - je to fajn, dokud se ta bestie nepohne. Jakmile se pohne jsem posraná až za ušima (obrazně). :D

2 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 20. března 2015 v 21:35 | Reagovat

[1]::D bože lidi, vždyť pavouci jsou hodní a nic nedělaj (beru jen naše český) a ve vašem podání to vypadá, jako by vás měl okamžitě sežrat na potkání.

3 Okami Okami | 20. března 2015 v 21:59 | Reagovat

Kdo se nebojí, nepochopí :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.