Získat srdce lva LIV. - Shisuiův dárek

26. března 2015 v 7:00 | Ivanitko + Smajli |  Získat srdce lva
Přichází čas předat opravdový dárek a ne jen pavouka. Shisui se tiše proplíží z pokoje do vedlejšího a probudí svoje zlatíčko.


Nejmladšího Uchihu celý ten oslavenecký den celkem dost zmohl, takže podobně jako jeho starší bratr zapadnul na lůžko poměrně brzy po skončení sešlosti, ve svých oblíbených spacích trenýrkách a novém tričku od Itachiho, které bylo o něco volnější, tím pádem velmi pohodlné. Měl normálně dost tvrdý spánek, často ho nevzbudila ani bouřka, ale dotek na líci jeho smyslové receptory, zjitřené odpoledním zážitkem s pavoukem, možná zaznamenaly jako potenciální nebezpečí, takže se chlapec s trhnutím probudil a otevřel doširoka oči, kterými se okamžitě zaměřil na zdroj toho podnětu. Ze začátku rozeznal jen černou siluetu, než si trochu přivyknul na tmu a poznal známé rysy. "Shisuii!" vydechl překvapeně, "co tady děláš? Stalo se něco?" Nedokázal si představit, proč by se bratránek znovu vydal na tak riskantní noční výpravu, když je Itachi pořád ještě pečlivě hlídal, třebaže mu nedali jediný důvod je spojovat dohromady. Bylo to už více než tři týdny, co spolu naposledy něco měli, Shisui se kupodivu ovládal lépe, než Sasuke původně očekával. Ne že by mu to vadilo, dvakrát si zatím dopomohl sám, takže netrpěl nějakou nutkavou potřebou sexuálního kontaktu.
.
"Stalo, něco pro tebe mám. Nebo si snad myslíš, že bych ti k tak významným narozeninám dal pavouka? Mám pro tebe něco jiného a předem tě uklidním, živé to není." Chytil Sasukeho ruku a do dlaně mu vtiskl podlouhlý předmět. Těšil se na bratrancovu reakci na jeho dárek. Byla vcelku tma, takže se rozhodl, že by bylo vhodné si na to posvítit. "Rožnu," varoval chlapce, aby se připravil na dávku světla z malé lampičky u postele.
.
Sasuke bolestně zamrkal do nenadálého svitu a na okamžik si přiclonil oči, než si na to zvykl. Udiveně sklopil pohled k balíčku ve své ruce. Shisui měl někdy tak bláznivé nápady, že ho popravdě ani nijak nevzrušilo, že od něj dostal k osmnáctinám pavouka v láhvi. Bral to jako dobrý žert. "Ale… proč mi to dáváš teď?" nechápal tak docela jeho pohnutky. "Tos mi mohl dát normálně před ostatníma, ne?" Leda že by to bylo něco totálně perverzního, třeba vibrátor. To by bylo taky Shisuiovi podobné. I když velikostně to neodpovídalo, ale možná to byla nějaká podobná blbost. Podezíravě si bratrance změřil očima: "Mám se bát?"
.
"Pokud jsi na to alergický, tak určitě, ale většina lidí to dobře snáší. Takže obavy nejsou na místě." Sasuke ze zkušeností určitě čichal nějakou lumpárnu, ale pro dnešek od toho už upustil. Poposedl si na lůžku blíž k bratranci. "Mohl jsem ti to dát už odpoledne, ale… je to pro mě takové soukromé. Chtěl jsem, abychom byli sami." Vybral mu přívěšek, který symbolizoval dvě energie a jejich soulad, den a noc, rub a líc. Obě poloviny mu připomínaly jeho se Sasukem. "Rozbal si to," pobídl mladého Uchihu.
.
Sasuke na něj ještě pár vteřin nedůvěřivě hleděl, ale pak pomalu rozvázal mašli a roztrhnul papír. Ukázalo se tmavě modré sametové pouzdro, ve kterém se neomylně prodávaly pouze šperky. Ale u bratrance člověk nikdy nevěděl, takže k němu ještě rychle letmo vzhlédl, aby se ujistil, že na něj třeba nevyskočí čertík na pružině. Pak teprve odklopil vrchní část a ohromeně vydechl. Na černém vypolstrování se skvěl řetízek z bílého zlata s doplňkem ve tvaru známého jin a jang, jedna ladně zahnutá polovina opět z bílého, druhá z klasického zlata. V každé z nich byl také zasazen drobounký drahokam.
"Páni…" dostal ze sebe nejprve Sasuke uchváceně, ale pak trochu zrozpačitěl, "Shisuii, tohle jsi neměl…" Pokud bylo to zlato pravé, musel se mu tenhle dárek pořádně prodražit.
.
"Chtěl jsem ti vybrat něco, co bude trvalé a zároveň by to symbolizovalo náš vztah… sice mi ve zlatnictví nabízeli prstýnky, ale ty jsem samozřejmě odmítl. To bych asi před Itachim neuhájil. Takže jsem se uchýlil k něčemu neutrálnějšímu… doufám, že se ti to líbí." Tím si nebyl moc jist, přece jen měl každý jiný vkus a o špercích se se Sasukem nikdy nebavil. Trochu znervózněle si prohlížel bratrancův obličej. Sáhl do krabičky a opatrně vyjmul řetízek ven, přívěšek se zahoupal a odrazil pár oslepujících zrcátek, jak byl naleštěný. "Můžu?" Natáhl se k Sasukemu, aby mu za krkem mohl zapnout náhrdelník. Délka byla akorát, znak jin a jang visel přesně pod prohlubní hrdla. Prsty přejel po chladném kovu a odtáhl se.
.
"Je nádherný," hlesl Sasuke upřímně. Připadalo mu to mnohem důvěrnější než tradiční srdíčka, která by stejně na krku odmítal nosit. Tohle bylo daleko lepší. Musel zapojit téměř veškerou svou sílu vůle, aby nedal najevo tu širokou škálu emocí, které v něm tenhle Shisuiův dárek vyvolal. Od radosti, rozněžnění, dojetí… až po bodnutí smutku. Nehodlal samozřejmě přívěsek sundávat… po tu dobu, co spolu budou chodit. Což ovšem nebude věčně, měl přece pořád v plánu se s bratrancem rozejít… jen, co si bude jistý, že ten rozchod unese. A nejhorší na tom bylo, že ho v poslední době napadalo, jestli ho mimo jiné taky unese on sám. Jestli dokáže Shisuiovi takovým způsobem ublížit a taky se připravit o milující, oddanou osobu. Bylo to všechno strašně složité, co se jeho citů k Shisuiovi týkalo, přestával se v nich vyznávat. Vzhlédl k tmavým očím staršího Uchihy. "Děkuju ti," zašeptal procítěně.
.
Shisuiovi se po obličeji rozlil měkký úsměv. Viděl, jak šperk Sasukeho dojal. Na hrudi cítil hřejivý pocit, že mohl obdarovat milovanou osobu, potěšit ji maličkostí a dát jí hmatatelný důkaz své oddanosti. "Není za co, je to ode mě to nejmenší, co bych ti mohl dát." Sasuke se tvářil tak nevinně, že neodolal a vtiskl mu na rty krátký procítěný polibek. Sám by ho klidně prohloubil a prodloužil, ale do konce dobrovolného celibátu mu zbýval ještě jeden týden. Nemyslel si, že to tak uteče. Dost tomu pomohla práce na veterině, kde se po skončení směny tak akorát viděl v posteli, takže s tím neměl problém - jen když byli s bratránkem sami, třeba v pokoji, a on se tam ladně pohyboval, či v bazéně, kde neměl oblečeného skoro nic. Jeho mozek vymýšlel jednu erotickou scénu za druhou, horko těžko se je snažil odhánět s myšlenkou vytrvat. Nenechá se porazit vlastním tělem. Vlastní sexuální pudy ho málem překonaly ve chvíli, kdy se Sasuke objevil v kuchyni a vzal si z košíku na stole žluté ďáblovo ovoce. Sám seděl a to byla jediná klika. Míchal si čaj, aby mu zchladnul, přitom pohledem visel na Sasukem. Chlapec se usadil naproti němu a pustil se do malé svačinky. Rty pomalu pohltil špičku banánu, zasunul ji kousek do úst a odlomil. Nevědomky v Shisuiovi vzbuzoval erotické představy. Starší Uchiha se přistihl, že s každým dalším pozřeným kouskem plytčeji dýchá a v podbřišku mu začíná horce mravenčit. Chtěl zavčasu odejít, ale nemohl se k tomu donutit. Sasuke mu dal zabrat posledním počinem, svým sametovým jazýčkem objel konturu svých rtů a olízl si prsty upatlané od banánu. To už nedal, jeho erekce zoufale zavyla. Postavil se a rychle opustil místo činu. Na bratránkův dotaz, co se děje, odpověděl jen na půl úst cosi o tom, že si něco zapomněl v pokoji. Zavřel se v koupelně a shlédl na svůj nabuzený klín, který o sobě dával vydatně vědět. Stoupl si do sprchy a pustil na sebe ledovou vodu. Nemínil se poddat těm přirozeným pudům. Slíbil si, že to vydrží i bez svépomoci.
.
Sasuke se pousmál a na důkaz svého vděku bratrance objal. Líbilo se mu cítit to pevné mužné tělo na svém, třebaže to vůbec neudělal za nějakým intimním účelem. Taky se nenápadně zhluboka nadechl Shisuiovy vůně, než ho zase pustil. Zaváhal, nebyl si jistý, jestli to Shisui nebude brát jako provokaci, ale doufal, že ne, když malinko nadzvedl peřinu a neverbálním posunkem mu naznačil, že si má přilehnout. Nechtěl ho nijak dráždit, jen mu přišlo hloupé, když už starší Uchiha podnikl tenhle riskantní výlet, aby mu akorát předal dárek a nazdar. Nepočítal samozřejmě s tím, že by se zdržel nějak extra dlouho, přece jenom každá minuta navíc zvyšovala riziko, ale chtěl se k němu aspoň na chvilku přitulit.
.
V Shisuiovi se pralo odhodlání vytrvat s příležitostí situace. Váhal. Pokud odejde, mohl by tím Sasukeho zklamat a to nechtěl, pokud zůstane, mohly by se probudit určité věci k životu. Rozhodoval se notnou chvíli, než zvítězila potřeba být Sasukemu nablízku. Šupl pod deku za ním a snažil se udržet jakýsi odstup, úzká postel mu to značně znesnadňovala. Pokud bude mít pocit, že se bude něco dít, tak se urychleně vzdálí. Bylo by to dost hloupé, kdyby bratranec zjistil, že se mu postavil jen z ležení vedle něj.
.
Sasuke oproti němu žádnou vnitřní nejistotou netrpěl a to, že Shisui jeho gesto přijal, bral jako znamení, že je bratranec také v pohodě, co se týkalo fyzického kontaktu. Neměl tedy proto zábrany a přivinul se k jeho boku, přičemž si položil hlavu na jeho rameno. Bylo to naprosto nevinné, nijak se o něj neotíral, dokonce ho ani neobjímal, jen se k němu tulil. Bylo mu takhle dobře, cítil se s ním v bezpečí a nijak si neuvědomoval, že by tohle chování snad mohlo nějakým způsobem pokoušet Shisuiovo ovládání.
.
Objal ho paží. Na jednu stranu se Shisui cítil báječně. Po dlouhé době mohl být se Sasukem sám, poněkud více intimně, protože normálně si takovéto situace zakazoval. Sasuke měl tak horké tělo a navíc se k němu tak těsně tisknul. Myslel, že vyskočí z kůže nebo se na něj minimálně vrhne. Silou vůle se snažil zachovat normální frekvenci dechu a tepu. Ani si nepředstavoval, co všechno by mohli dělat.
.
Sasuke se přivinul ještě trošku blíž, přesunul opírání hlavy místo ramene na Shisuiův hrudník a s lehkým zvlněním rtům naslouchal úderům jeho srdce. To tempo se mu zdálo malinko rychlejší, než by možná normálně mělo být, ale nepřikládal tomu větší význam. Každopádně to bylo nesmírně uklidňující. Zavřel oči a soustředil se čistě jen na ten zvuk, tolik připomínající koňský dusot. Pomalu by ho to ukolébalo až k spánku…
.
Shisui se po chvíli musel kousat do rtu, aby mírnil vzrůstající teplo, které se vytvářelo v místě kontaktu se Sasukem. Měl pocit, jakoby bratránek byl rozžhavené topení. Poléval ho imaginární pot, a když zaznamenal velmi známé pocity v rozkroku, musel odejít. Opatrně se vymanil ze Sasukeho objetí. "Už bych měl jít," vyhrkl nepřirozeným tónem hlasu a urychleně vypadl ven. V pokoji zkontroloval Itachi, jestli spí, a sám se natáhnul do postele. Podařilo se mu odejít zavčasu, takže nebude moc dlouho trvat a vzrušení opadne samo. Ještě jeden blbý týden.
.
Sasukeho ten náhlý odchod bez jakéhokoliv pozdravu, třeba jen přání dobré noci, poněkud zaskočil. Uvažoval, jestli by se neměl cítit dotčeně nebo dokonce uraženě, ale než k tomu mohlo dojít, stihl se zamyslet nad tím spodním podtónem v bratrancově hlasu. Znal ho docela dobře, ale přesto se musel chvíli snažit, aby přišel na to, jak se jmenuje. Vzrušení! Na Shisuie zřejmě to, co považoval za nevinný kontakt, působilo trošku intimněji. V tom případě by měl být rád, že nevyužil situace, díkybohu měl pevné zásady. I když… možná by to nebylo zase tak špatné, kdyby je porušil. Ale držel se ve vyznačených mezích. Sasuke se sám pro sebe usmál a během několika minut usnul jako špalek.
.
Shisui se vzbudil ráno celkem brzy, na svoje poměry. Zdálo se mu o Sasukem. Sen byl podivný, zamotaný. Nejzvláštnější bylo, že Itachi věděl o jejich vztahu a ještě ho ponoukal, aby si s bráškou užil, než se odstěhuje. Zavřel ho do bílé místnosti s obrovskou postelí a nadýchanými peřinami. Sasuke tam klečel nahý na všech čtyřech, sám se ukájel a zval Shisuie k sobě. Tak divoký sex zažil snad jen v tom snu. Bohužel imaginární hrátky měly vliv i na jeho tělo. Penis stál v pozoru a na černé látce trenýrek na spaní měl mokrý flek. Mokrý sen, cítil se jako nevycákaná patnáctka. Jenomže co teď? Evidentně ejakuloval, ale erekce ne a ne opadnout. Nezbývá nic jiného než navštívit koupelnu se studenou sprchou. Mikoto slyšel šramotit v kuchyni, takže se nebál, že by Itachiho rodiče vzbudil. Rychle přeběhl do vykachlíčkované místnosti, aby nikdo neviděl jeho poněkud odstávající problém.
.
Sasuke to ráno stejně jako bratranec vstával dříve, než u něj bylo normálně zvykem. Obyčejně o víkendech zůstával v postýlce až tak do deseti, ale dneska byl na nohou už v osm. I tak to ale bylo příliš pozdě na to, aby Shisuie potkal v koupelně, kam si Sasuke krátce po probuzení zaskočil vykonat potřebu, vyčistit zuby a opláchnout si obličej. V pokoji pak na sebe hodil spodní prádlo, černé tričko a fialové kraťasy. Následně sešel do přízemí, kde v kuchyni už zastihl skoro celou rodinku mimo Itachiho, který ještě vyspával. Po vzájemném pozdravu se posadil ke stolu vedle Shisuie a naproti svému otci, načež před něj Mikoto aktivně přistrčila dva tousty, košík s pečivem, máslo a několik druhů mazacích sýrů. Navzdory tomu, že se všichni mužští členové domácnosti dovedli obsloužit sami, Mikoto to zkrátka brala jako svou povinnost matky a manželky, starat se o blaho kluků. Sasuke se pustil do snídaně, tradiční čaj dnes vystřídal sklenicí mléka a poslouchal, jak se jeho rodiče baví o nějakých domácích záležitostech. Krátce po tom, co spořádal svůj první toust, se do kuchyně dostavil i Itachi.
Dlouhovlasý Uchiha si sedl na poslední volné místo naproti svého bratránka, který zamyšleně upíjel horký čaj. Od matky přijal talířek se snídaní. V noci se moc dobře vyspal a měl skvělou náladu. Zakousl se do toustu a očima přehlédl zbytek své rodiny. Na svém bráškovi setrval zrakem o něco déle. "Sasuke, co to máš na krku?" Očima zkoumal lesklý kousek řetízku, který vyčuhoval zpoza trička a vepředu byl schovaný pod látkou. Mohl by přísahat, že včera nic takového neměl a nikdy předtím se nezmiňoval o takovém dárku.
Sasukeho ta otázka pochopitelně vyvedla z míry, mohlo ho napadnout, že si toho Itachi všimne a bude ho zajímat původ oné věcičky! Kdyby si byl dneska ráno ten řetízek sundal a pověsil na krk až po té dnešní oslavě ve městě, mohl by s klidem tvrdit, že ho dostal od nějakého kamaráda nebo kamarádky. Takhle to bylo až moc podezřelé a nebyl si jistý, jak by měl svému staršímu bratrovi odpovědět. Nasucho polknul. "No já… to jsem dostal od… hmm…" Sasuke nervózně zatěkal očima směrem k Shisuiovi v němé otázce.
Itachi sjel po bráškově směru pohledu na Shisuie. Zase on. Měl pocit, že se posledních pár týdnů nic neděje, ale jak vidno - vzpomeňte něco podivného a je u toho zase bratranec. Přimhouřenýma očima propaloval mladíka sedícího před sebou.
.
Shisuie ani na chvíli nenapadlo zapírat, proč taky. "To jsem mu dal já. Přece si nemyslíš, že bych mu na osmnáctiny dal pavouka," odpověděl trochu pobouřeně, "akorát jsem nemohl ten dárek najít, to se občas stává, že se mi stěhují věci a já je hledám. No a včera prostě nebyl k nalezení, našel jsem ho až ráno. Víš, jak se mi ulevilo, že se neztratil? Takže sem ho předal trošku opožděně." Usmál se vesele na podezřívavě zahlížejícího Itachiho.
Mikoto to jako ženu samozřejmě zajímalo. Přitočila se k svému synu a vytáhla přívěšek zpoza chlapcova trička. Překvapeně zamrkala. "Shisuii, to muselo být drahé!"
"Teto, kdybych si to nemohl dovolit, tak bych nic takového nekoupil, ale Sasuke má osmnáctiny jednou za život, tak jsem mu na ně chtěl dát památku."
"To je od tebe opravdu moc hezké," zjihla Mikoto po jeho prohlášení a zkoumala šperk, "vybral jsi vážně krásný symbol."
.
Itachi jen trochu nadzvedl obočí, ale k Sasukeho úlevě víc tuhle skutečnost nekomentoval, i když se mu na tváři usadil poněkud sveřepý výraz. Fugaku se také k dárku nevyjadřoval, ale u něj to bylo hlavně z toho důvodu, že byl příliš zaujat článkem v novinách, které měl před sebou rozložené, zatímco upíjel ze svého hrnečku kávu. Když se řetízek začal řešit, pouze na okamžik zalétl k synově hrdlu pohledem, Shisuiova slova vzal naprosto stoicky a dál už se o to nezajímal. Sasuke byl rád, že to nakonec vyšumělo do ztracena, už se bál, že z toho bude nějaká další katastrofa. Takhle se rychle uklidnil, dojedl snídani, vyzunknul zbytek mléka a umyl svůj talířek i sklenici ve dřezu.
"Jo, abych nezapomněl," vzpomněl si na svoje plány na dnešní večer a obrátil se k rodičům, "jdu dneska odpoledne k Narutovi, má nějakou novou hru. Budu tam spát, tak já jen, abyste o tom věděli." Byla to samozřejmě lež, i když jen poloviční. Opravdu hodlal u Naruta přespat, ale jen proto, že moc dobře věděl, že při oslavě osmnáctky ve městě s kamarády není jediná šance, aby to nepřehnal s alkoholem. A dospělý nedospělý, kdyby se ve čtyři ráno objevil na prahu domu totálně na šrot, pravděpodobně by ho Fugaku přerazil.
~~~
Shisui s Itachim se stáhli k sobě do pokoje. Každý si šmelil svoje věci. Odpoledne neopomněli Sasukeho instruovat, jak se má na oslavě chovat. I když rodičům nedošlo nebo nechtělo dojít, co jejich syn bude v noci dělat. Starším mladíkům to bylo úplně jasné… jen jejich rady se značně lišily. Itachi brášku nabádal k slušnému chování, přiměřenému pití, a aby se vyvaroval všech vylomenin, které by mohli zjistit rodiče. Zato Shisui mu jen doporučil, aby šel s partou, která ho nenechá na ulici. Jinak ho poplácal po zádech a poučil o dobrých možnostech v kombinaci alkoholu, nad tím dlouhovlasý Uchiha jen protáčel očima a raději svého bratrance rychle zpacifikoval, aby z huby nevypouštěl další nevýchovné blbosti. Když za Sasukem zapadly dveře, obrátil se Shisui k Itachimu. "Co budeme dělat my? Taky bych někam zašel." Protáhl si ruce za zády, až to zapraštělo.
"Pokud máš na mysli ten bar… tak tam nejdu."
Shisui se musel uchechtnout, bratránek si otázku vyložil úplně jinak. "To jsem na mysli vůbec neměl. Mohli bychom si jít něco zahrát, zaběhat a možná i zaplavat na přehradě. Dneska je úplně super počasí, není vedro, tak co toho využít?" Nechtělo se mu ležet doma a koulet se ze strany na stranu.
Itachi po něm hodil kyselý ksicht, už si myslel, že chce jít do gay baru. "Zahrál bych si tenis, ale pochybuji, že dneska půjde provozovat nějaký sport na hřišti. Včerejší liják byl silný a určitě všude budou kaluže." Přešel k oknu a vyklonil se ven, bylo opravdu hezky. "Navrhuji zaběhat si k přehradě, hupnout do vody a zpátky."
"Jsem pro."
Zprvu tréninkový běh se změnil v nesmyslné závodění. Oba Uchihové to prostě měli v krvi. Doběhli na břeh rozlehlé vodní plochy s vyplazenými jazyky a zbrocení potem. Prý je fajn teplota na běh! Zběsile odfukovali, po vydýchání skočili do kalné vody se trochu osvěžit. Voda nestudila, bylo léto a za pár dní deště nešlo počítat s tím, že by nějak výrazně ochladla. Červená bójka dvě stě metrů od břehu se zdála být dobrým cílem. K ní doplavali zároveň, ale na zpáteční cestě vyhrál Itachi, protože Shisuie chytila křeč to lýtka.
"Moc se neksichti, je to jedna - jedna," zavrčel Shisui, když po notné chvíli také dorazil ke břehu a snažil se rozmasírovat ztuhlé lýtko.
"Zpátky půjdeme normálně, ještě by sis něco udělal a takový kolos na zádech neponesu," popichoval dlouhovlasý Uchiha vesele. Za moment přiletěla šiška a trefila ho do hlavy. "Hej, seš blbej?" Moc se nerozpakoval a opětoval palbu.
Zpátky šli už uklidněně a v družném rozhovoru, kde se nejvíce témat točilo okolo veterinární ordinace a pana Onokiho.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maťa Maťa | 26. března 2015 v 8:18 | Reagovat

Nádherná kapitola :) prepáč, ja stále komentujem u Smajli, a pritom máš na úžasnosti tejto poviedky rovnaký podiel ako ona. Krásne píšeš, všetko čo som od teba zatiaľ čítala sa mi veľmi páčilo :)
Ešte som sa chcela spýtať, ako je to s poviedkou "Nejsilnejší cit"? Je veľmi zaujímavo opísaná, ale nejak sa mi zdá, že tam ešte nič nie je. Neviem teda, či je chyba u mňa :D
Prajem veľa zdaru! :)

2 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 27. března 2015 v 16:17 | Reagovat

[1]:Díky za pochvalu, těší mě to. Samozřejmě chodím ke Smajli a její komentáře vztahuji i na sebe :D
Nejsilnější cit je dopsaný, ale zatím není místo k vydávání této povídky. Takže časem po dokončení Dračích jezdců a Vězně ve své mysli dojde na tuhle povídku. Musíš holt vydržet.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.