Dračí jezdci IX.

14. dubna 2015 v 7:00 | Ivanitko + Shirayuki |  Dračí jezdci
Pokračování povídky se posouvá o dvacet let dopředu. Země se zmítá ve válce, boj o hranice je tvrdý a nebezpečný. Umírá spousta lidí. Hidan a Deidara se za ty dvě desítky let naučili novým dovednostem, které se jim nyní stonásobně vrátí.


*o dvacet let později*
Řinčení zbraní, křik válečníků a sténání umírajících, to vše se rozléhalo bojištěm. Válka se přihnala jako divoká bouře. Ničila a devastovala vše na kusy. Pod jejími těžkými ocelovými mraky všechno potemnělo. I obyčejné věci a radosti života měly neurčitý hořký punc. Nikdo se neradoval a všechna pozornost se upínala k hranicím, kde byly boje nejzuřivější, kde umírání bylo na denním pořádku, kde se dožít druhého dne považovalo za malé vítězství. Nábor mužů do vojska se už neomezoval na mladé a bezdětné. Teď už museli jít všichni, co dokázali udržet meč. Armádní monstrum vysávalo bohatství země jako hladová neukojitelná obluda. Mnoho vdov hořekovalo nad ztrátou svých manželů a synů, kteří padli v potyčkách s Ostrohřbety. Odpornými bahenními draky, kteří dštili dusivý dým a síru. Spřáhli se s armádou Travnatých plání.
Akatsuki a země Letícího listu se vždy obávali útoku ze strany Temnošupináčů. Nestalo se tak a nebezpečí se tiše připlížilo z úplně jiné strany. Klan Uchihů zůstával pořád nebezpečnou figurkou na mapě. Kdykoliv mohli zaútočit a utrhnout si kus země zmítané válkou pro sebe. Zatím se tvářili jako nečinní sousedé a při žádosti o pomoc, odmítli.
Chystala se poslední bitva, která měla rozhodnout vše. Akatsuki byli přítomni ve vysokém počtu při obraně vojska. Všichni draci, kteří nebyli povinováni jinde, byli zde. Útočili ohněm i kouzly na rudé draky. Už jich několik padlo a nepřátel nebylo konce.
.
Jashin o mnoho mohutnější a jeho jezdec zkušenější a nebezpečnější, než v našem posledním povídání, se rval za svou zemi. Napínal tětivu ohebného luku a snažil se zabít druhého jezdce. Úkon velmi složitý. Sami museli unikat před letícími kouzly a žhavým ohněm. Mířil přesně, s chladným uvažováním sledoval cíl. Kdykoli se naskytla možnost, vystřelil, ale byť to byly očarované šípy, tak sklouzly po brnění, ať už draka či jeho jezdce. Byl to už dnes druhý protivník. Ten první byl málo obratný a byl rozcupován Jashinovými drápy a skonal, kdesi v průrvě skal. Zaveď ho k větrnému hmoždíři! křikl na svého draka.
Jestli se to nepovede, tak bude po nás. Je to tam nebezpečné, odporoval mu Jashin, ale poslechl. Potřebovali na svou stranu získat výhodu. Místo bylo známo jako velmi nebezpečné a radilo se, aby bylo oblétáváno aspoň s mílovou vzdáleností. A oni letěli k jeho středu. Oba se modlili, aby jejich manévr vyšel a nebyli vtaženi do víru společně s protivníkem.
Deidara bojoval se svou dračicí Katsu ve vzduchu. Za ty roky se zlepšili, jak v kouzlech a umění boje samostatně, tak i společného, kde byla nutná souhra. Katsu vyrostla a její svaly zmohutněly, byla velká skoro jako dva váleční oři na sobě, skoro jezdci ztěžovala možnost na ni šplhat. Dei si zachovával stále stejné jemné rysy, jen byl více poznamenaný bojem a naučil se spoustu nových věcí. Jeho motivací bylo umění postarat se sám o sebe a nebýt tím slabším. Když zjistil, že z magie mu jde nejlépe ovládání elementů, začal se tomu věnovat víc, ale samozřejmě nezapomněl i na ostatní. Specializace byla dobrá, ale v boji se mohlo hodit cokoliv.
Možná v zápalu boje či čistě jen pro osobní výzvu se často rozhodoval k šíleným věcem, které by jej mohly ohrozit na životě. Jako teď. Odepnul si řemínky i štít a pevně sevřel meč. Chytíš mě, že jo?
Katsu na něj otočila hlavu a něco zavrčela, jezdec se na to usmál, narovnal se v sedle do podřepu a pak skočil přímo dolů na jednoho z nepřátelských draků. Snad shodou okolností se nenabodl na jeden z ostnů na jeho hřbetě. Zvíře zařvalo a zkusilo po něm rafnout, ale jezdec se držel jeho nohy silně jako klíště. Pak mu zabodl meč do břicha, kde byly šupiny tenčí, a škubl, načež uhnul pod horkou sprškou krve. Následně se rozletěl dobrých deset metrů vzduchem dolů, vítr kolem něj svištěl. Tak tak se chytil Katsu za ocas a s vypětím sil po něm vyšplhal, než se usadil v sedle, připoutal a zhluboka oddechoval.
Ty si debil.
Ale dal jsem to. Uculil se a pobídl ji k dalšímu drakovi.
.
Manévrování u hmoždíře vyžadovalo spoustu zkušenosti a ametystový drak a svým bělovlasým jezdcem byli na hodně vysoké úrovni. Dokonce už měli svěřeného jednoho nováčka k zaučení. Byť se divili, že jim Pein někoho dal do učení, tak výjimečně se svého úkolu zhostili nadmíru dobře. Dokázali vykřesat z toho ztřeštěného malého blonďáka něco schopného a silného. Na to jak byli s Kuramou mladincí, disponovali drtivou silou, kterou ze začátku nedokázali pořádně ovládat. I Naruto byl v téhle bitvě a Hidan jen doufal, že se to pometlo nikde nezabije. Vyhrál dva dny předtím v kostkách tři jeleny, pro svého draka a chtěl je.
Hmoždíř je nenápadně vcucával do svého drtivého středu, ze kterého nebylo úniku. Vše živé podlehlo jeho síle. Bylo vidět, že nepřátelský jezdec není s touhle přírodní anomálií seznámen a nejistě se snažili dostat z dosahu. To byl přesně ten moment, který Hidan využil. Jeho drak chrlil oheň a on sám si připravoval ochromovací kouzlo. Ještě několik minut manévrovali ve vzduchu, než se jezdec ohlédl k přibližujícímu se víru. Kouzlo bylo vyřčeno a protivníci na několik okamžiků ztuhli, a když jejich těla byla schopná pohybu, bylo pozdě. Sám Jashin se mocnými údery křídel pomalu vzdaloval a za nimi se ozval vyděšený jekot a později už slyšeli jen hučení větru.
Rychle zpátky, příliš jsme se vzdálili od bitvy.
Bojiště bylo znát z dálky. Pach spáleného masa byl cítit už několik mil daleko. Draci byli plně zaměstnáni, ale pozemní jednotky měly namále. Hidan přikázal slétnout k zemi. Přítomnost jezdce vždy zvedla morálku mužstva, chystalo se k útoku. Předstoupil před vojáky ve své šrámy poseté zbroji a v děsivé dračí helmě. "Vy všichni do jednoho jste nic. Jste sračky, ale dnes se konečně můžete ukázat jako pořádní chlapi. Získat pro sebe slávu, zlato a nějakou ženskou. Taste meče a utkejte se s těmi hovady, co vás o to chtějí připravit."
Jashin doprovodil jeho projev hlasitým řevem, který pronikal do morku kostí. K němu se přidalo o bouchání jílců o štíty. Morálka, která upadala, se zvedla a slova jezdce zburcovala muže k činům. Udělali drakovi místo. Byl velký jako dům a skoro ani nevěřili, že půjdou s nimi bok po bokou do bitevní vřavy. Jashin oděný v brnění, jež při každém kroku chrastilo, cítil pod svými drápy, jak se zemí šíří vibrace. Nepřátel bude jako komárů za letního večera u vody.
.
Bitva přituhovala a všem ubývalo sil. Za každého nepřítele jako by nastoupili dva nebo tři další. Vody nedaleké řeky se barvily krví a pach smrti byl všudypřítomný. Katsu namodralým ohněm spalovala vše na popel, drápy i zuby od krve, stejně tak jezdcův meč a zbroj. Už nemohl podobné skoky zkoušet, protože od neustálých úderů mu brněla ruka a měl ji těžkou jako z olova. Magie mu proudila tělem a notně ji využíval, vypouštěl ohnivé koule i ledové střely, vytvářel menší větrné víry, ale vzhledem k postupujícímu času mohl vytvářet stále menší kouzla. Ani Katsu na tom nebyla jinak, křídla na mnoha místech krvácela a ani šupiny nezachytily všechno. Zatoulali se dál od vřavy, kam je zahnal jeden z nepřátelských jezdců, museli přistát na jakémsi ostrůvku, dost velkém, aby zde mohli vybojovat svůj boj. Po tomhle si na pár dní zalezu a ani se nehnu, utrousil Dei a vrhl se na protivníka, stejně tak i jeho dračice.
Hid tě nenechá, po bitce se vždycky nejvíc těší, to snad víš.
Mít naději neuškodí. A uzavřel svoji mysl, protože se do ní začal dobývat nepřítel. Nesměl připustit, aby ovládl jeho tělo, to by se ani nestihl zabít. Tak jako tak, nakonec tu zbydou dvě mrtvoly. A Dei věděl, že jednou to bude on sám. Rval se jako zvíře, vyškrábal poslední zbytky sil a neustále si opakoval, že si nemůže dovolit tady chcípnout, slíbil to Hidanovi.
.
Horda se převalila přes horizont. Nebyl to pěkný pohled na různorodou armádu, která kromě obyčejných lidí měla i skřety. Odporná stvoření, která se zaprodala komukoliv, kdo jim nabídl dobou cenu a vyhovovalo to jejich záměrům. Jashin beze strachu poskočil dopředu a svým hrozivým řevem chtěl zastrašit bojovníky. Nestalo se tak, v nezměněné rychlosti jim běželi vstříc. Hlásné trouby zatroubily k útoku. Masa mužů oděvných v zbroji se pohnula vstříc nepřátelům. První střetnutí zbraní a první steny zraněných. Už od prvního okamžiku bylo zřejmé, že kdo je v přesile.
Hidane, jsi si jistý, že to chceš udělat? Jashin si nedovolil na svého jezdce ohlédnout a cupoval orky na kusy.
Je to jediná možnost, jak zvítězit, udělám to pro Letící list. Bělovlasý jezdec ustoupil dozadu, kde se nemusel bát neočekávaného útoku. Sáhl do torny pro ampuli s připraveným lektvarem zvyšujícím sílu uživatelovy many. Odhodil špunt a na jeden lok do sebe tekutinu polkl. Skoro se zkroutil v křečích, jak se mu látka dostávala do všech žil. Zahltil ho pocit naprosté nadvlády.
Troubilo se k ústupu, bylo potřeba zešikovat řady a znovu zaútočit.
To byla Hidanova šance. S téměř nepříčetným smíchem v sobě začal formovat temné kouzlo, pro které ho ostatní nesnášeli, a přesto tolerovali. Nekromancie nebyla příliš oblíbená. Vyřkl kouzelná slova a zabořil prsty do hlíny. Opakoval je jako mantru, až skoro nebylo rozumět, co říká. Z nosu mu začala stékat krev a oči se zvrátily dozadu, až bylo vidět jen bělmo. Pak se to stalo. Před vyděšenými vojáky začala povstávat druhá armáda. Mrtví ožili. Postavili se na vratké nohy, které brzy získaly jistoty. Zakalené oči se upřely k nepřátelům. Z rozervaných a zmrzačených těl jim čněly vnitřní orgány či rozlámané kosti. Ochablé ruce sevřely vypadlé zbraně. Děsivě bez jediného ryku se rozeběhli kupředu, před mrtvoly koní a mužů, kteří nebyli oživení. Hidan neustále mumlal zaříkadlo, byl skoro v tranzu. Jashin ho obezřetně hlídal, aby k němu nikdo nemohl ani na krok. Při tomhle byl jeho jezdec zranitelný jako mládě.
Velitelé dali pokyn k útoku. Řada mrtvých neznající bolest, ani žádnou emocí nedokázala všechny zabít a spousta nepřátel se prodrala mezi nimi. Už jich nebylo tolik, aby se museli bát prohry, ale pořád byli živí a tudíž smrtelně nebezpeční. Nastala čistka, zajatci se nebrali, takže všichni nepřátelé zahynuli rukou živého nebo mrtvého vojáka. S posledním padlým skončilo i Hidanovo kouzlo. Nemrtví na okamžik ztuhli, než se zhroutili k zemi, stejně jako jejich pán, co je přivolal. Tělo bělovlasého sebou škubalo v nepřirozených křečích a z úst mu stékala pěna. Přecenil své schopnosti a nechal povstat příliš mnoho mrtvých.
Jashin se bál, volal na svého jezdce. Snažil se zklidnit jeho mysl, která se zmítala v agónii bolesti. Poslal mu část své zbylé energie, aby doplnil jeho nízkou hladinu. Tiše broukal a čekal, což bylo to nejhorší. Byli vítězové, ale oni ještě bojovali… s následky.
Tělo jezdce sebou doškubalo a přešlo do mrtvolného klidu. Po snad minutě ničeho se v drakově hlavě rozlil známý hlas: Už sis myslel, že chcípnu, ale neboj, tak lehce se mě nezbavíš.
Hňupe. Byť to byla nadávka, tak byla řečena s určitou něžností. Drak sklonil hlavu a jemně foukl na svého jezdce teplý vzduch. Vstaneš?
Možná, mám pocit, jako by ses na mě vyválel a pak mě nechal tahat koněm pro své potěšení. Používání lektvarů a schopností vyžadujících obrovskou zásobu many bylo nebezpečné.
Počkej, až tě uvidí Deidara, to bude vtípků, že zase neznáš svojí míru, uchechtl se Jashin a nechal jezdce, aby se chytil pancíře na jeho hlavě a pomohl mu na nohy, což příliš nepomohlo, protože se mu podlamovaly. Jsi jako dítě, furt, abych se o tebe staral.
Jseš hnusnej, já vím, že to děláš rád. Mytický tvor otočil hlavu, co nejvíc dozadu, aby usadil jezdce v sedle a mohl s ním odejít. Hidan se okamžitě položil na jeho krk a jen z posledních sil se přidržoval ostnů, aby nesletěl.
.
Bitva skončila. Vyhráli, ale za jakou cenu? Mrtvých bylo příliš mnoho. Ne zrovna málo se pohřešovalo, kusy těl se válely všude a raněné ani nešlo spočítat. Na těla se začali snášet mrchožrouti denního světla, v noci jistě přijdou vlci a další šelmy, aby dokončily práci. Mrtvé naházeli na hromadu a spálili, při tom byla obřadně píseň padlých bojovníků. Stany léčitelů byly zoufale plné. Deidara se snesl na okraj tábora. Dračice dosedla, odpoutal se a seskočil na zem, přitom se mu podlomily nohy a nejraději by líbal zem. Nahoře chytili pořádný vír a ještě teď měl v ústech pachuť neslavné snídaně. Rozplácl se na zemi a hleděl do nebe, kolem chodili lidé a příliš si ho neprohlíželi. Je v pořádku? To byla první věc, co mu přišla na mysl, během bitvy neměli čas navázat spojení.
Cítil bys to, kdyby ne. Katsu ho jemně chytila a zvedla na nohy. Blonďák zabručel, oprášil ze sebe zeminu a zhluboka se nadechl. Marně doufal v čerstvý vzduch, tenhle byl plný krve, smrti a ještě dalších pachů, nad kterými raději nechtěl přemýšlet. Přiložil ruku na drahokam v hlavici svého meče a trochu se napil z uložených zásob. Bylo dobře, že dny před bitvou do něj vkládal všechny přebytečné kousky energie. Takhle se mu aspoň přestala motat hlava a neviděl rozmazaně. Společně s dračicí se rozešli táborem, aby našel svého parťáka.
.
Hidan se svým drakem byli úplně na okraji tábořiště, kde měli stan jezdci. Už se jich několik vrátilo a všichni se snažili sami sobě a svým tvorům ošetřit zranění. Byla to zvláštní sorta zvířat. Dokonce i mezi nimi byl Kakashi, který měl na starost nejhorší zranění. Bylo vidět, že už jeho tělo zmáhá věk, ale mysl byla čistá a jasná. Byl mezi svými.
Chceš zanést dovnitř?
Ne, stačí, když si lehneš… potřebuju… potřebuju si na chvíli odpočinout.
Mluvíš jako stařec, popíchl ho Jashin a skoro umdlévajícího jezdce sundal, aby nespadl na zem. Opatrně ho položil a sám k němu přilehl a skryl svým křídlem. Položil si hlavu do trávy, i on sám byl znaven. Nebojíš se o Deidaru?
Ne, slíbil, že se mu nic nestane.
.
Poznal velkého ametystového draka i na větší vzdálenost. Byl mezi svými druhy jeden z největších. Katsu si našla volné místo a vrčením odehnala menšího draka, co ji chtěl dotěrně pozdravit. Deidara ji ošetřil, ale jen ty nejvážnější zranění, škrábanci na šupinách se nezabýval, ale chtělo to sundat zbroj, na mnoha místech promáčklou. To zabralo hodně práce. Pak se posadil k ní a navázal spojení s Jashinem. Oba v pohodě?
.
Teď už snad jo, odvětil mu neurčitě Jashin. Oni sami pořád vězeli ve své zbroji. Byli jako lesknoucí se hora, jen na některých místech bylo znát stříkance krve, černé ožehnutí od plamenů a škrábanci od drápů. Vyfoukl vzduch, až se stébla trávy před jeho nozdrami ohnula k zemi. Zatím se kupodivu nenechal zabít.
.
Deidara vstal a rozešel se za velkým drakem. Vypadal žalostně. Zaklepal na jeho křídlo. "Je někdo doma?" ohlásil se před neprůhlednou záclonou.
.
Zevnitř se nic neozvalo, skoro jakoby tam nic nebylo. Asi je mimo, oznámil mu drak a zvedl křídlo, aby odhalil svého jezdce u boku. Byl úplně uvolněný a nehýbal se. V jeho dračí helmě mu skoro nebylo vidět do tváře.
.
Pitomá nekromancie, jednou bude někdo oživovat jeho. Dei si k němu přiklekl, odepl mu opatrně helmu a odložil ji vedle. Bylo vidět hodně zranění, která budou chtít později ošetřit. Pořád si pamatoval, jak ho Hidan kdysi a někdy i teď probouzel, tak se moc nezdržoval a rovnou mu vrazil facku. "Vstávat, princezno."
.
Hidan se ani po silné ráně nehnul. Skoro to vypadalo, že opravdu umřel. Jashin ale věděl svoje, poznal by to, kdyby to bylo vážný a za všechny ty roky byl jeho jezdec nejblíže smrti právě před těmi mnoha lety, kdy se nabodl na strom. Přišlo mu, že už od těch dob uběhlo moře času a oni se změnili. Jediné, co zůstávalo stejné, byl vztah mezi těmi dvěma mláďaty. Pořád se stejně rozpustile mezi sebou škubali a hádali. Přitom bylo vidět, že k sobě mají hodně blízko. Čumákem pocuchal svému jezdci vlasy, které si nechal na boku vyholit. Hidane, měl bys aspoň otevřít oči. Někdo tě chce. Pozoroval, jak se zvedla víčka a lehce rozostřené fialkové duhovky hleděly vzhůru do modrého nebe, kde se táhl pruh štiplavého dýmu.
.
"To je neuvěřitelný, ty tady fakt chrápeš." Dei zavrtěl hlavou a povzdechl si. Přitom tady bylo tolik věcí, co dělat, předně pomoct svému drakovi z brnění, to byla první povinnost jezdce - postarat se o svého partnera.
.
"Já nechrápu!" odsekl ostře, ale postrádalo to jeho typickou ostrost. Pomalu natáhl ruku a nechal si mezi prsty, byť v rukavici od všeho možného, proklouznout pramen dlouhých světlých vlasů. Dei se nikdy neostříhal na krátko a to se mu líbilo.
.
"Jen aby si tě nikdo nespletl s mrtvolou." Usmál se na něj vyzývavě, vzal ho za ruku a vtiskl mu polibek na její hřbet.
.
"Jashin by mě nedal, viď že jo?" Pohladil draka po boku a ten mu na oplátku olízl vlasy, takže mu směsně trčely dopředu a nahoru.
"Jistěže ne, sežrat tě můžu jen já sám a o mrtvolu bych se taky postaral, ty moje nedomrlé mládě.
Já ti dám takového nedomrlce, až ti zle bude! Lehce ho plácl po boku, na víc prostě v tu chvíli neměl. Počkej, jak se postavím na nohy, to něco uvidíš.
.
"Budeš potřebovat odnést nebo se odplazíš sám?" Blonďák dál rozvazoval uzlíky na spojích zbroje a soustředil se, dokud na zem nespadl poslední plát.
.
"Ty mi nabízíš dobrovolně pomoc? Nebouchli tě při boji do hlavy?" zachechtal se Hidan hlasitě. Moc často se tohle nestávalo. "Ale díky za optání, zůstanu tu s Jashinem. Za chvíli se zvednu a postarám se o něj." Věnoval drakovi vřelý úsměv, jeden s mála. Byla to skoro pocta něco takového vidět. "Byl úžasný."
Ne, ty jsi byl úžasný.
"Kurva, ještě mi odporuj, když tě chválím."
.
"Co je špatnýho na tom, že tě tady nechci nechat ležet jako mršinu? Jsi můj parťák a pro mě by to nebyla dobrá vizitka." Dal mu ještě menší pohlavek, víc si nedovolil, ne takhle venku před všemi, ale bylo mu jasné, že po odpočinku a jídle si pořádně užijou. Vydal se za Katsu, aby vzal zbroj a dal ji do svého stanu, kde ji vyčistil, taky se postaral o svůj meč. Bude to práce na celý zbytek dne.
.
Hidanova chvilka se protáhla na nejméně dvě hodiny. Tvrdým spánkem načerpal dost energie a mohls postarat o svého dráčka. Když postupně odnášel zbroj do stanu, skoro se divil, jak to může Jashin unést.
Jsem silný jako medvěd.
Jenom?
Debile.
Vrátil se k němu a neodolal, aby toho tvora, se kterým se v mládí otiskl, neobjal kolem krku.
Copak najednou tolik sentimentu? Nestárneš tak náhodou? Roztáhl křídla, aby si je protáhl, takhle bez zátěže mu bylo krásně.
Musíš ještě ty obracet všechno proti mně? vypeskoval ho jezdec okamžitě. Potřeboval by ses vydrhnout, jsi celý špinavý. Jeho krásné temně fialové šupiny se ztrácely pod nánosy hnusu z bitvy.
Tobě by to taky neuškodilo. Můžeme někam zal…
To určitě, už sis dneska toho užil dost. Pokud vím, tak kousek odtud je říčka. Zašel si ještě pro kartáče a společně s Jashinem se odbelhali nedaleko do lesa, kde bublala a klokotala voda. Nebyli sami, koho to napadlo. Potkali tam Sasoriho s jeho drobným hnědým drakem. Byli takoví skoro nenápadní a uměli toho mistrně využívat. O kus výš se ještě ráchali mladší jezdci Kiba s Akamarem, byli pěkně divocí a rvali se jako vlci a aby toho nebylo málo tak i Naruto. Hidan se na jejich bláznění ve vodě shovívavě díval, než se svlékl do spodků a začal čistit draka.
.
Zanedlouho se země otřásla pod váhou dalšího draka. Katsu sice byla špinavá, ale jistá elegance se jí nedala upřít, společně s hrdostí, s jakou hleděla na mladší jezdce a draky. Tady je lidí jak na tržnici.
Nestěžuj si, taky jsem tě mohl vymáchat v neckách.
To bys musel mít pořádně velký.
Kušuj. Dei našel volné místečko v zátoce a svlékl se, aby mohl ve studené vodě odplavit ze svého těla nános bitvy. Katsu se s tím tolik nepárala a rovnou přiklusala, až se voda zvedla pomalu jako tsunami. Nebyla tu mělčina, tak se mohla vyválet a hravě chňapat po utíkajících rybách. Její jezdec ji pozoroval se skoro až něhou, jindy byla tak dospělá a někdy zase jako kdyby se právě vylíhla z vejce. Tolik věcí se změnilo od té doby.
.
Musíš být tak veliký? zabručel Hidan, když už notnou chvíli dřel kartáčem drakova záda. Většinu špíny odplavila voda, ale některá urputně držela.
A furt rostu, tam… jo, ještě o kousek vedle… hm, přitlač, diktoval si Jashin a jen se pod těmi příjemnými doteky kroutil, až skoro jezdce shodil dolů. Tohle bys mi mohl dělat častěji, je to příjemný.
Když budeš hodný, tak za odměnu určitě, ale zapomeň, že to budu dělat často, už tak mi přijde, že mu upadnou ruky. Nevíš, kolik z nás padlo?
Slyšel jsem něco o třech nebo čtyřech dracích, hlesl tiše. Mezi nimi i Kisame a jeho Samehada, byli to dobří jezdci. Musíme pak vzdát čest jejich památce.
.
Když si Katsu už dost užila vody, přišel čas se pořádně vydrbat. Deidara zarytě odmítl, aby mu péči oplatila, protože její jazyk byl uzpůsobený na zvířecí srst, taky by si mohl strhat kůži. Zabralo to hodně práce, měl z toho bolavé ruce a připadal si, že leze po prolejzačce. Pak se prostě položil na hladinu a nechal unášet, pro tělo to bylo jako vstup do ráje, celé dny už si neodpočinul kvůli té pitomé bitvě, musel si užít každou chvilku, i když nebyl sám a to dost vadilo.
.
Nepůjdeme se kouknout, co vyvádějí Katsu s Deim? Cítím je o kus dál, navrhl drak rozverně. Cítil se naprosto skvěle a nepohrdl by příjemnou společností.
Že ty ses to Katsu zakoukal? Líbí se ti, přiznej to. Hidan už si toho všiml dřív, že se k sobě mají.
Moc se šťouráš. Jashin ho plácl křídlem. Půjdeš za trest pěšky. Nečekal, až se obuje a posbírá věci, vyrazil předem. Země se mírně otřásala pod jeho kroky a za ním bylo slyšet nadávky jezdce.
.
Po koupeli se začala hlásit o slovo jiná potřeba. Když skončili s mytím, otřepala ze sebe kapičky a rozletěla se dál do lesa. Co tu tábořili, zvěř se začala bát a bylo jí tu míň, musela létat stále dál a dál. Deidara tu už nehodlal dál zůstávat, umyl se dost a i oblečení značně utrpělo, tak si ho ve stanu předtím převlékl s tím, že ho vypere doma. Taky měl docela hlad, ale neviděl to moc nadějně, zásoby se tenčily a poprosit Katsu, aby se s ním podělila, se mu nechtělo. Vydal se zpět do tábora a cestou mávl na Hidana. "Taky jdeš po svých?"
.
"Jo, protože Jashin šel za vámi, tedy spíš za Katsu a já, že si tě mám najít sám, syčák." Nadhodil si pod paží uzlík s oblečením. Na sobě měl jen spodní bílé prádlo a boty. "Vidím, že jste se taky drhli ve vodě." Splihlé mokré vlasy u obou tomu nasvědčovaly.
.
"Zkus si představit, jak drak větší než kůň, skáče do vody. Musel bych si vzít pršiplášť." Vlasy si smotal a vymačkal z nich přebytečnou vodu, jen si je pročesával prsty, zkrášlování nechá až do stanu. "Za kus čerstvýho masa bych teď klidně i vraždil."
.
"Já bych o jednom čerstvým masíčku věděl," zavrněl Hidan a chtivě přejel Deidarovi po zadku. "Měl bys mě ukojit nebo ho okoušu na kost." Už mu od bitvy pookřálo a rozhodně byl schopen si Deidaru vzít.
.
"Smůla, s prázdným břichem bych ležel jak prkno." Dei ho plácl po nenechavé ruce a radostně odcupital stranou. Co začaly ty boje, neměli na sebe moc času, šéf je pořád někam posílal a dlouho nebyli sami. Ani po těch letech vzájemná přitažlivost nezmizela.
.
"A to jsem měl za to, že můžeš dupat vždy a všude." Nijak mu to ale dál nezazlíval, protože jeho břicho zpívalo taky smutnou píseň o hladu a strádání. Vojenské příděly byly ubohé. Co by taky chtěli ke konci války, kdy mohl být každý rád, že dostane nějaký ten peníz a něco do huby. Draci se naštěstí živit nemuseli, uměli se o sebe postarat sami. "Zakous bych něco šťavnatýho, takový kus pečeného masa by nebyl k zahození, ale vidím to na korbel piva a tuřínovou polévku."
.
"Tak můžem někam zmizet a něco si ulovit, hezky jako za mlada." Takhle stranou… hezky soukromí… Deidara se přistihl při nemravných myšlenkách a po zádech mu přeběhl příjemný mrazík. Kdyby nebylo hladu a toho, že jsou docela blízko tábora, klidně by se po něm vrhl hned a na místě. "Pivo klidně opláču, za tu dobu už mám radši vodu z potoka."
.
"To bysme mohli, starouši, ale měli bychom si pohnout, než se setmí, jinak můžeme honit leda mravence." Vrátili se do tábora, kde se vybavili na lov a Hidan si prozřetelně do torny hodil oblíbený flakonek.
.
Dei si toho všiml, ale jen se pro sebe pousmál, mysleli očividně na to samé. Za ta léta nebyl opatrnější, chuť měl skoro pořád, byl by to adrenalin si to rozdat přímo ve stanu, ale pokoušet šéfa, aby je zase poslal na druhý konec světa… to se raději někam vytratí. Vzal si i luk a šípy, speciálně vyrobené, aby je mohl pomocí magie snadněji ovládat, přestože by šlo zvíře zabít telekineticky vrženým kamenem. Naučil se spoustu způsobů zabíjet, třeba takové, které nevyžadovaly víc energie než pohnout rukou. Na co složité plány, když lidské tělo bylo tak křehké, stačilo přerušit pár nervů. Vyrazili, nikdo jim nebránil, každý si hleděl svého, po bitvě bylo třeba odpočinku, oslavy vítězství a truchlení za mrtvé. Dál v lese, kde byl klid, rozprostřel své vnímání, aby vnímal nižší tvory, přičemž vytěsnil Hidana, myši, ještěrky a další drobotinu, z toho by se moc nenajedli.
.
Hidan udělal to samé a zaznamenal někde vpravo mladého srnečka. Posunkem naznačil Deidarovi směr a tiše se rozešli. Nad hlavou jim přeletěl drak a skoro to vypadalo, že jich oběť se rozeběhne do hlubokého hvozdu. Naštěstí byl ještě nezkušený a zůstal na místě, jen popoběhl pár krůčků.
.
Když byl blonďák dost blízko, luk napnutý a připravený vystřelit, vytáhl šíp a vložil ho zářezem do tětivy. Ozval se docela tichý vrzavý zvuk, když ji napnul, až se pírka dotýkala koutku jeho úst. Zvíře se pokojně páslo, jen občas zastříhalo ušima, asi nějaký noční hmyz. Šíp neslyšně vyrazil svou dráhou a zabodl se do těla. Přímo do srdce, smrt byla rychlá.
.
Hidan se spokojeně usmál, udělají si dobrou večeři. Ujal se tedy stahování a vyvrhování zvířete. Poslal Deidaru pro nějaké dřevo a zatím připravil pár rozdrcených bylinek mezi kameny a ohniště s připraveným masem. Začal z drobných větviček křesadlem podpalovat. Mohl použít kouzlo, ale chtěl si dokázat, že se může spolehnout na své ruce. Po chvilce snažení jiskry podpálily suchý mech a drobounké větvičky. Opečovával ohýnek jako něco drahocenného a postupně přidával klacíky.
.
Už dlouho nepršelo, tak byl dostatek suchého dřeva. Blonďák nanosil pěknou hromádku, mohli se u ohně i zahřát, pěkně mimo lidi.
Večeře byla brzy hotová, Dei do sebe jídlo ládoval skoro jako hladový vlk. Vypotřeboval spoustu energie a už dlouho jedl jen sušené maso, suchary, hnusnou polévku a pivo taky za moc nestálo. Už se těšil, až budou zase doma.
.
Hidan se taky nerozpakoval pořádně naládovat. Masa bylo akorát pro ně, aby se najedli a nic nezbylo. Chytli malého jedince. Když olizoval poslední kost, tak spokojeně funěl. "Konečně plný žaludek."
.
"Chceš tím něco naznačit?" Dei se potutelně uculil a sám se neměl ani k jedinému pohybu. Bylo to jako s koupáním, po jídle se taky nějakou dobu nesmělo do vody, aspoň tak se to říkávalo.
.
"Jistě, chvíli si tě budu prohlížet a pak tě dravě ošukám." Hidan v tom měl jasno. Chvíli ho bude pozorovat, ostatně to byla pastva pro oči. V postupném stmívání a záři ohně vypadal Dei neodolatelně. Dlouhé vlasy už uschly a on měl nezřízenou chuť do nich zajet, sevřít je mezi prsty a přitáhnout si za ně jejich majitele.
.
"Jdeš hned k věci, ty bys nemohl být diplomat." Dei se zasmál a přes plameny se na něj zahleděl, zlatá a oranžová světýlka se odrážely i v jeho modrých očích, vypadal skoro jako démon.
.
"Taky, že nejsem. Jestli sis nevšiml tak jsem jezdec. Nakonec ty politické pletichy by mě nebavily. Musel bych je všechny seznámit s mým mečem." Lehl si na bok a oči mu živě jiskřily stejně jako jeho druhovi.
.
"Všechny? To bych žárlil." Laškovně si olízl prst a přejel si s ním po rtech, krku až za lněnou košili, ve výstřihu dekorovanou šňůrkou.
.
Hidan zaujatě sledoval jeho prst, který zmizel kdesi pod košili. "Takže bys žárlil?" Ostatně kdyby mu to Dei udělal, tak by žárlil také. "Prvně bych vyzkoušel ten ocelový a potom by se vidělo, kdo by tam zbyl."
.
"Nechceš mi dokázat, že s obojím umíš vládnout stejně?" Dei lehce zaklonil hlavu a dramaticky si rozpustil vlasy, věděl, jak to Hidan má rád. Jak tak seděl a měl pokrčené nohy, lehce je roztáhl.
.
Deidara se mu tak necudně vybízel. Tohle se mu líbilo a to hodně. Ještě chvíli se bude pást pohledem, než se k němu přisune a začnou spolu dělat perverznosti.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fidorka Fidorka | 14. dubna 2015 v 20:26 | Reagovat

Oj, do příštího týdne to nevydržím!!!
Když to tak čtu, fakt si říkám, že si budu ,muset zase přečíst Eragona. To je dokonalá série s jedinou chybičkou. NO YAOI! Tady jsou draci, jezdci, spousta dalších námětů, který máme i v Eragonovi ,ale k tomu je to ještě yaoi. Znáte někdo lepší kombinaci? :-D

2 Sabaku no Naomi Sabaku no Naomi | 14. dubna 2015 v 22:14 | Reagovat

Fuha, 20 let je docela skok... Ale jak vidím, Dei a Hidan jsou pořád stejní volové. A nadrženci :D Víš, že jsem už měla docela strach, jestli někdo z nich neumře? O_o . Ale ty bys je nezabila, že ne? -prosící pohled- Představa obřího draka, skákajícího do vody mi teda přijde notně vtipná, ale proč ne :D . Sice mě  taky trochu udivuje, že se k sobě pořád Dei a Hidan tak mají, ale rozhodně mi to nevadí. Ještě ta eroscéna -zmučené zakňučení- .

3 Okami Okami | 14. dubna 2015 v 22:46 | Reagovat

Ngh..! Nekromancie :3. Jedno z témat, které mě zajímá a neskutečně bere. Je to trošku paradox, že mám ze zombíků smrtelnou hrůzu. Každopádně kdybych byla nekromant, tak si umím představit tu úžasně opojnou sílu, která by kompenzovala ten strach a námahu. Vlastně by to bylo něco jako mít kontrolu nad svým strachem a využít ho proti ostatním. No kde je Horst když ho někdo potřebuje. je zajímavý, když je něčí vůle "silnější než smrt" nebo "dokáže mrtvým na chvíli vrátit život".
To zas budu napnutá (čti nadržená) až do příštího dílu. Heh, no co. Razím teorii, že "čím víc trpíš na cestě, tím sladší je cíl".
Před hodinkou jsem se vrátila z činoheráku (z Marlene Dietrich). Pohoda, 1. řada, začíná představení a... hádej co. Ten herec (s hlavní rolí) měl šedivé vlasy podezřele učesané dozadu. Byl zmalovanej (kabaretně - bílej makeup na držce, červené rty a modré oční stíny). Měl zajímavé rysy v obličeji. Na ty jeho úšklebky snad nezapomenu :D. Celkově mi někoho připomínal... :D (nejmenovaného paradogmatického fanatika se sklonem k sadomasochizmu). Málem jsem roztála v té 1. řadě :D.
Abych pravdu řekla, bála jsem se, že někoho necháš umřít. Kisameho mi bylo líto, vlastně nedostává moc šancí. Skoro se neobjevuje a nedostává nějakou významnější roli. Neplánuješ s ním někdy něco udělat. Většinou píšou KisaIta (mě se ten pár líbí, s Kisameho tolerantností a oddaností se s ním dá leccos provádět :3 :D).
Ty skoky jsou čím dál větší :D. Aby to nedopadlo jakože bude další kapitola začínat " o 50 let později na pohřbu xxx ". Ne, to snad ne :D. Jen poznatek, lehké rýpnutí, nic vážného. Nestěžuju si. Jakmile si zašukaj tak se uklidnim. Možná :D. Částečně. Dobrá práce.

4 Okami Okami | 14. dubna 2015 v 22:50 | Reagovat

[3]: Dodatek
- to moje motto asi Hidan vyznává taky :D
- oprava: Neplánuješ s ním někdy něco udělat? (chybí mi otazník, mohlo by to změnit kontext)
-zase jsem četla "roztáhla"
Ach jo.
*doufám, že už jsem nic nepokazila*

5 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 15. dubna 2015 v 3:14 | Reagovat

[1]:Eragon je naprosto luxusní, mám ho ráda. Jsem mrcha 3:), ale musíš na další díl počkat 14 dní, příští týden vyjde vězeň ve své mysli.
[2]:Právěže u Dračích jezdců se mohlo skočit tak daleko, protože stárnou pomaleji, než normální lidé :3, v běžné povídce by to taky šlo, je jim v podstatě okolo 20, takže by měli 40. 40letý Hidan, zajímavá představa.
Klidně bych někoho zabila, ale vy, jako čtenáři, tím vždycky hrozně trpíte :D
[3]:To motto se mi líbí :D Pro Hidana jak dělané. Nekromancie je v případě Hidana nasnadě, výborně se to k němu s jeho povahou hodí. Božská představa :3.
Divadlo muselo být dobrý, asi bych se culila, jak blbeček.
Kisame je boží postava, teď s ní pracuji trochu intenzivněji, ale jako hlavní jsem ji obsadila jen jednou. Určitě bych mu ráda dala nějaký prostor, protože se k sobě s Uchihou úžasně hodí.
To s těmi 50 lety je zajímavý nápad. 3:)

6 Okami Okami | 15. dubna 2015 v 8:07 | Reagovat

A hlavně by byla sviňárna, kdyby jeden díl končil rozdělanou eroscénou a následující by začínal pohřbem jednoho aktéra. Buď skokem o x let nebo klasikou -zkoušeli tantrický sex/kamasutru a on si zlomil vaz-. (To je blbá smrt :D)

7 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 15. dubna 2015 v 9:48 | Reagovat

[6]:Bezva nápad, díky za tip ;)

8 Okami Okami | 15. dubna 2015 v 11:14 | Reagovat

Neeeeeeee... :D

9 Kasumi Kasumi | 16. dubna 2015 v 21:59 | Reagovat

Hustej díl těším se za 14 dní a ještě kdy vyjdou další orgie? A ještě daš někdy Deidaru zase do nějaký povídky jako hlavní postavu? =) :D

10 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 17. dubna 2015 v 0:13 | Reagovat

[9]:Orgie vychází každou sobotu dle výšky aktivního komentování na Smajlině blogu.
Deidara je bezva, ale zatím nemám žádný nápad, kde by se mohl vyskytnout.

11 Okami Okami | 17. dubna 2015 v 15:36 | Reagovat

[10]: Frotér se narve všude :D. (A nejlépe tam, kde je narváno)Ach jo, todle se mu asi už neodpáře. Jak to vlastně vzniklo? Deidýho bych tipovala na pyromana, možná na sadistu (ne takovýho kalibru jako Hidan, ale nějaké známky vykazuje.

12 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 17. dubna 2015 v 17:14 | Reagovat

[11]:Vzniklo to na základě jedněch orgíí, které jsou 13té v pořadí :3. Kdybys to chtěla hodně moc vědět, tak ti to můžu poslat na email (tu část, kde tam je). S pyromanem by to bylo těžký, furt by něco hořelo a kdo by ho hlídal :D

13 Okami Okami | 18. dubna 2015 v 21:39 | Reagovat

[12]: Na tu část si pamatuju! :D
Napadlo mě, že to mělo hlubší kontext... ale i tak je to fajn :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.