Dračí jezdci X.

28. dubna 2015 v 7:00 | Ivanitko + Shirayuki |  Dračí jezdci
Po těch dlouhých letech je možná čas na to vyznat si to, o čem partner ví, ale ještě nikdy to neslyšel z úst svého milého nahlas. A sladkou tečkou zakončíme příběh dračích jezdců, kteří ovládají nejednu podivnou moc.


Líbilo se mu, jak se na něj Hid díval, přidávalo to sebevědomí o přitažlivosti. "Musím se přiznat, byl jsem ti nevěrný." Začal si pomalu rozepínat opasek. "Už se to nedalo vydržet, dělal jsem si to o postel a představoval si, jak mě projíždíš." Vyhrnul si spodní lem košile a pod ní se začal hladit na břiše, nadrženě si skousl ret a přivřel oči.
.
V Hidanovi prvně hrklo, než ho z té čiré perverznosti zalechtalo v klíně. "Asi budu muset žárlit na tu postel. Okamžitě mi řekni, která to byla." Přisunul se k němu blíž a položil ruku k té jeho a hladil ho. Sklonil se a zabořil nos do jeho blonďatých vlasů.
.
"Tvoje, když jsi byl na misi." Ještě teď si pamatoval jeho vůni, škodolibě si pomyslel, že Hidan ani nevěděl, v čem spí. Ale nebyl takový velký fetišista, aby si vzal nějaké jeho osobní věci a tajně k nim čichal a mazlil se s nimi. Takové napětí už dlouho necítil, vždyť se ještě ani nepolíbili po tak dlouhé době, vlastně si za dobu, co válka začala, stihli vyměnit jen pár doteků a sem tam krátké muchlování, aby je nikdo nepřistihl.
.
"To je od tebe hezký," okomentoval to ironicky. Takže měl v posteli mrdku, bezva. Hodil to pro tuto chvíli za hlavu. Na okamžik s ním propojil pohled, než se vášnivě vrhl na jeho rty. Ač miloval boj a krev, tak potom potřeboval ujištění o životě tím nejsladším způsobem. Bouřlivě se s ním líbal a rukou zajel i do Deidarových kalhot.
.
Pro Deidaru to byla jako první kapka vody po týdnech žíznění. Ale bojoval sám se sebou, na jednu stranu by se takhle nechal líbat věčnost, jenže tu byla nutná potřeba uspokojení, lidově řečeno si potřeboval pořádně zašukat. Tiše zakňučel, když Hidan stiskl jeho chloubu a bez rozpaků či nějaké hrdosti se mu dychtivě vybízel, skoro zapomněl dýchat, jak mu i jazykem vycházel vstříc, otíral se o ten jeho a zavíral oči pro větší požitek. Chtěl by mu taky někdy vykouřit, ale obvykle byli tak nadržení, že se prostě muselo jít rovnou na věc.
.
Hidan cítil, jak mu Deidara tvrdne v ruce. Honil ho o sto šest, tisknul ho pevně v dlani. Rychle mu stáhl kalhoty. Dneska to bude rychlá akce. Roztáhl mu nohy od sebe a kochal se tím výhledem a štíhlá stehna, nabujelý rozkrok a hladkou hruď s jednou dlouhou jizvou, kterou utržil před několika lety. Před ním ležel nádherný muž, který byl hoden toho, aby ho mohl ošukat. Sáhl k brašně pro flakonek. "Už se těšíš, jak tě vymrdám?"
.
"Musíš se pokaždý ptát?" Dei nasadil útrpný výraz. Copak to nebylo vidět? Hidan byl divočejší i v posteli, za tu dobu si zvykl na jeho úchylku i touhu potvrzovat si partnerovu nadrženost i slovy. Vzhledem k nízké poměrně četnosti jejich sblížení byla odpověď pokaždé ano, ať už vyslovené nahlas či beze slov. Už když Hidan hledal onu pomůcku, musel se po něm Dei skoro plazit, v tomhle byl jako ocásek a odmítal se pustit, líbal ho na krku i hrudi, až kam dosáhl. Dneska to v rámci možností viděl na rychlovku v lotosu, tvrdá země plná jehličí a dalšího bordelu solidně dřela do kolen a nechat se přehnout přes nejbližší kládu nebyla lákavá vyhlídka.
.
"Musím," zavrněl bělovlasý jezdec a přejel po té chtivé dírce. Kápl mu olejíček mezi půlky a postupně, jak stékal, tak ho vtíral dovnitř. Postupně ho roztahoval prsty a vášnivě líbal. Nemohl se těch sladkých úst nabažit. Pohrával si s ním jak jazykem tak uvnitř jeho těla. Kde jak časem zjistil, našel něco zajímavého. Zvláštní uzlíček, který v partnerovi vyvolával úžasné vlny rozkoše. Prostě věděl, kam sáhnout, aby svému partnerovi způsobil vzrušující muka. Vytáhl z něj prsty, až jeho milenec nespokojeně zavzdychal a vytáhl ho na nohy. Pěkně si ho prohnul v zádech, aby na něj vystrčil zadeček a opřel si ho o nejbližší strom.
.
Blonďák se instinktivně ohlédl, jako by se bál, že ho tu takhle nechá a odejde si. Byl raději, když na něj viděl, takhle zezadu to bylo tak nějak neosobní. Už nějakou dobu nad tím přemýšlel. Spali spolu a vůbec se chovali jako volnější pár, ale nikdy si neřekli o citech, přestože to bylo z těch gest poznat. V takových chvílích si Deidara skoro připadal jako holka, že tak lpěl na tom, aby se partnerovi zaláskovaně díval do očí, zatímco si dupali jak králíci. Hidan by ho unesl, ale představa kůry zadírající se do zad, navíc smůla… ehm, radši ne. Poslušně se víc rozkročil a zachvěl se, když mezi půlkami ucítil mužství svého úžasného milence.
.
Hidan jen spokojeně zabručel. Když o něj mohl prvně jen otírat. Většinou se nemusel ani nijak zvlášť připravovat, protože spolu spávali málo, záleželo na okolnostech, proto byl tvrdý jedna radost. Špičkou zatlačil na promazaný svěrač a začal se dobývat dovnitř. Snažil se nespěchat. Chtěl, aby si to Dei užíval stejně jako on. Nakonec jeho parťák byl důležitý článek jeho života a on ho měl rád… asi ho i miloval, ale nerad si to přiznával a vyslovit to nahlas bylo skoro nemyslitelné.
.
Jak si už dlouho neužili, Deidara si skoro odvykl na ten samotný fakt, že do něj tudy něco leze. Ale nebylo to tak jako na začátku, už se naučil ovládat reflexy, hrubá kůra ho dřela do dlaní a bál se do ní zatnout nehty, taková tříska pod nehtem byla sakra nepříjemná. Vlastně to šlo docela rychle, neuronil ani slzu.
.
"Máš tak uzoučkou prdelku," zasténal mu u ucha Hidan a nosem se otíral o jeho vlasy. Chvíli v něm nehybně zůstával a vychutnával si to těsné sevření. "Pěkně ti ji vystříkám, kurvičko." Rukou sjel do Deidarova klína, ale nevzal ho do ruky, jen ho hladil těsně okolo vzrušeného údu. Schválně ho intenzivně dráždil, ale nedopřál mu to, co by doopravdy chtěl.
.
Dei na tohle fakt neměl náladu. Kdyby si aspoň odbyli první kolo, a pak to může protahovat. Takhle byl schopný se klidně udělat o strom. "Neštvi mě, nebo si to budeš půlroku dělat jenom s rukou," zavrčel podrážděně, ani se mu nemohl vybízet. "A nejsem kurvička, to bys jich měl víc."
.
"To je pravda, děláš to se mnou zadarmo, asi v tom bude něco víc." Nenechal ho dál trápit. Hladce se v něm rozpohyboval a třením jeho ztopoření ho chtěl připravit o poslední zbytky rozumu. Klidně ať si křičí na celý les. Jemu to vadit nebude, byla to pro něj výsada, udělat svého rozkošného blonďáčka.
.
Takovou radost mu Deidara nechtěl udělat, byli sice dost daleko, ale už ze skrýše si navykl se aspoň trochu tišit. Chyběl mu ten kontakt, a že se nemohli dotýkat. Vybízel se mu, aby byly přírazy hlubší a při správném úhlu znovu zasahoval citlivý uzlíček prostaty, to už začal být hlasitější a mezi vzdechy prosil o víc.
.
To prošení bylo pro Hidana něco jako malý dárek. Miloval to a o to víc se snažil ukojit to malé štěně. Jako vždy si ho bral divoce a nespoutaně. Zajel rukou do těch rozpuštěných vlasů, sevřel je v hrsti a donutil Deidaru se zaklonit. Jazykem polaskal jeho hrdlo a udělal mu tam značku.
.
Ještěže většinou nosili zbroj a nikdo se takhle zblízka nekoukal, jinak by měl co vysvětlovat. Beztak už o nich půlka party věděla, jestli ne od Peina, tak během těch vášnivých nocí, zvlášť když měli jezdci zvýšenou intenzitu vnímání. Dal mu jednu ruku kolem krku a nahnul se pro polibek, stejně procítěný, jako to, co právě dělali. Kdyby Dei neměl sklony k masochismu, asi by si v tomhle tak nesedli, ale protože měli podobné povahy, aspoň takhle jim to klapalo i po letech. Po dlouhé abstinenci hrozilo, že to bude jen rychlovka, už tak měl pomalu problém se udržet na nohou.
.
Hidan ani neočekával, že by vydrželi dlouho. Když tak tápal v paměti, mohlo tomu být určitě nejmíň čtyři měsíce, kdy si spolu naposledy zašpásovali. Od té doby byli tak vytížení, že nebylo kdy. Neprotahoval to. Rychle si odbýval své, až se po okolí rozléhal pleskot kůže o kůži a třel Deidaru tak, že měl pocit, že se mu za chvilku vznítí v dlani. Bylo to intenzivní, nedokázal čekat na partnera a naposledy si ho několikrát hrubě narazil na slabiny a udělal se dovnitř.
.
Dei si pořád ještě pamatoval na svoje začátky, když mu bylo tohle nepříjemné, pořád to byla otrava, protože se musel pak umýt, ale aspoň nenadělali takový nepořádek. Po takové době bylo právě vyvrcholení tím nejkrásnějším sladkým pocitem, ještě díky tak dechberoucímu zážitku. Naposledy zasténal a jeho tělo zvláčnělo, až by byl upadl a klidně si pod stromem ustlal. Nějakou chvíli oddechovali, než se od něj Hid odtáhl a Dei bolestně sykl. Pár dní pro něj sedlo bude peklo. Oheň už skoro dohoříval, ale zpátky se mu nechtělo, raději by tu zůstal.
.
Hidan si držel svého miláčka, aby se mu nesložil na zem a přenesl ho těch pár kroků k ohýnku. Sedl k němu a natiskl Deidaru k sobě. Po sexu mu vždycky voněl o to víc než normálně. A jak už bylo jeho zvykem, začal si na prst namotávat jeden z jeho nejdelších pramenů.
.
"Víš, co je fajn?" Blonďák se na něj otočil a ve tváři mu tančily stíny. "Jsme vlastně nesmrtelní, tohle můžeme dělat až na věčnost." Uculil se jako hvězdička. "Takže mě máš na krku do smrti, parťáku."
.
"To samé bych mohl říct i já, ale myslím, že mi to nevadí." Nebyli nesmrtelní, jen na obyčejný lidský život žili moc dlouho. Většina jezdců umírala při bojích a jen málo z nich se dožili vysokého věku. Znal jen dva Madaru Uchihu a Kakashiho. Snad tahle válka byla na poslední na dlouhou dobu. Klidně by dal přednost několika letům klidu a míru se svým milým po boku. Občas i nějakou tu šarvátku, aby nevyšli ze zvyku a nebyla nuda.
.
"Ještě aby jo." Přesunul pohled do plamenů, chvíli bylo slyšet jen praskání ohně, který se po přiložení pár větví opět rozhořel. Když promluvil pak, zněl jeho hlas posmutněle a tiše. "Nechci, abys umřel dřív než já. Nesnesl bych to."
.
"Máš Katsu, ta by tě podržela." Nechtěl mu slibovat nesplnitelné a jen fiktivně uchlácholit jeho mysl řečičkami o společném konci. Buď zemřou stářím, nebo ostřím meče. Víc možností nebylo… tedy ještě můžou doplatit na vlastní blbost, jak už se mu jednou skoro povedlo.
.
"Je to moje partnerka, půlka duše. Věřím jí, ale…" Dei se zhluboka nadechl a zase vydechl. "Slíbil jsem, že se mi nic nestane. Ale kdybys tady nebyl, raději bych si sobecky vzal život." Už asi mlel hlouposti, štvalo ho, že se nedokáže pořádně vymáčknout. Asi to bylo tou vidinou smrti všude kolem, doléhalo na něj vědomí, že nic není věčné a kouzlo okamžiku je v jeho pomíjivosti. Natáhl ruku a lehce se dotkl znatelné jizvy u ramene bělovlasého jezdce, stopa po události, jak si uvědomil, co je sblížila. Proboha, snad nebude brečet.
.
"Doufej, že tě neslyšela." Políbil ho do vlasů a pohladil po paži. "Přece bys ji nepřipravil o život jen kvůli mně. Neříkám, že mě ta představa netěší, ale chci od tebe slib…" Tohle se mu neříkalo nejlíp. "Slib mi, že kdyby se se mnou cokoliv stálo, tak si nic neuděláš a bude žít dál. Nechci, abys kvůli citům zmařil další dva životy." Moc dobře věděl, že drak bez jezdce většinou zešílel a byl odsouzen k smrti ve strašných bolestech. Rozervaná duše bolí nejvíc.
.
Deidara docela dlouho mlčel, nemohl zalhat, ale nedovedl si představit, že by neměl nikoho na pošťuchování i takovéhle chvilky. Musel by proplouvat životem, možná si občas s někým vrznout, ale bez citů. Ke Katsu by bylo nefér, kdyby se na ni vykašlal, pravda. "Dobře, slibuju," řekl nakonec se smířeným povzdechem. Uvědomoval si, že by to třeba mohlo být naposledy, kdy si takhle vrkají. Kdyby umíral, vzpomene si, kolik věcí ještě chtěl udělat a nemohl. A tohle byla jedna z nich. Pokusil se na tváři vykouzlit úsměv a naklonil se důvěrně k němu, vtiskl mu drobný polibek na krk a přesunul se tak, aby mu seděl na klíně, výjimečně ne v tom dráždivém smyslu. "Miluju tě," řekl sotva slyšitelně, jak se mu chvěl hlas.
.
Hidan ho slyšel moc dobře. V okolí nebyl žádný hluk jen naprosté ticho, přerušované jen šuměním stromu, praskotem ohně a šustěním večerních tvorů. Deidara mu ještě nikdy neřekl, že ho miluje a on mu také ne. Oba věděli, že jeden tomu druhému není lhostejný, ale nikdy si to neřekli nahlas, nikdy. Bylo to opravdu zvláštní. Dvě slova a tolik emocí a citů, která skrývala v sobě. Měl by to říct i on? Chvíli váhal, než ty začarovaná slůvka zopakoval a divil se, jak mu hladce sklouzla ze rtů.
.
Od toho už byl jen krůček k prvnímu zcela citově plnému polibku, zbaveného čistě fyzické touhy, takový projev štěstí, sladká tečka. Tady, v tichu lesa, byly jen stromy, hvězdy a skrytá plachá zvířata němými svědky. Žádná smrt, krev, válka. Ne pro teď. Pak Dei malinko pokazil atmosféru, když se s uličnickým úsměvem zeptal: "Uměl bys mě ojet i láskyplně, hm?"
.
"To už jsem dělal dávno, tak si nevymýšlej." Podržel ho Deioho za zátylek a spojil jejich rty v jedno. Měl pocit, že se mu zdály sladší a krásnější než obyčejně. Mohlo to být tím vyznáním? Určitě ne, asi už mu všechno leze na mozek.
.
Kdy to asi bylo? V podstatě vždycky mu to připadalo stejné, ale ne nudné, i když si uvědomoval, že k němu Hidan mohl být hrubější a užívat si to jen sám. Výdrž jezdců měla výhody při výcviku a samotném boji, oni ji spíš využívali v hrátkách, kdy normální lidé by měli dost jednou. To vědomí, že osoba, kterou milujete, city opětuje, bylo povznášející a hřejivé, jako by vlévalo do srdce nové odhodlání. Otevřeli se jeden druhému, navzdory smutné minulosti. Objal ho a jemně prohloubil polibek, avšak následovaly další, jako předzvěst klíčícího semínka touhy. Jasně teď věděl, co chce. Užít si sex se svým milovaným, dlouho a něžně, ovšem aby nechyběla ta typická dravost, kterou mu tak imponoval.
.
Hidan se výjimečně nesnažil okamžitě Deidaru ulíbat do bezvědomí, ale držel se nezvykle zpátky a jen se otíral jazykem o partnerův. Rukou si ho k sobě přidržoval a druhou ho hladil, čím dál náruživěji a přesunoval se na intimní místa. Cítil, že tohle bude jiné, sice ještě nevěděl přesně jak, ale bude.
.
Dei se rozhodl tentokrát to trochu obměnit. Chtěl mu ukázat, co všechno umí a ne se jen nechat. Sice se mu nechtělo, ale odtrhl se a rty se jal na cestu dolů, od krku přes ramena až na Hidanův hrudník, vzpomněl si, že kromě záliby v bolesti nemá žádné slabší místečko, bylo to trochu nefér, když sám Dei měl a bylo toho využíváno. Důležitou součástí mužského těla byly bradavky, přestože ne tak hojně využívané jako u žen, mnoho milenců na to zapomínalo. Nejdřív je podráždil prsty a lehce nehty, pak ústy, zapojil jazyk do doteků a i štípl zuby. Byl povolný ke všemu a k tomu šikovný a zkušený, prostě děvka snů.
.
Hidan vpletl Deimu prsty do vlasů a při silnějším prožitku ho za ně zatahal. Tohle se mu líbilo. Štiplavá bolest ho vzrušovala a kořenila jeho vzrušení. Zvedl jeho šikovnou tlamičku a vsál měkký spodní ret dovnitř. Skousl ho jen lehce, aby vyvolal určité nervové napětí, ale nepoškodil tkáň. Chvíli si s ním hrál, než na zemi rozhodil tuniku a plavovlasého na ni položil. Sklonil se a polaskal to místečko, kde to měl nejradši. Lechtal ho v jamce špičkou jazyka a foukal na vlhkou kůži studený vzduch.
.
Tím narušil Deidarovy plány, chtěl taky jednou zkusit něco nového, ale nebránil se, tentokrát hodlal vydržet a nestěžovat si na nic. Nedočkavě zakňoural, kdyby byl Hid jen o kousek výš, mohl by si ho hezky přitáhnout nohama a třít se, jenže takhle to nešlo, byl mu plně odevzdaný.
.
Bělovlasý jezdec mu skoro četl myšlenky. Byli na stejné vlně a vyhověl jeho přání. Přitiskl se k němu tak až cítil stisk stehen plavovlasého muže. Sám se o něj aktivně třel, protože věděl, jak ho to dohání k šílenství. Jednou rukou se opíral o loket a zblízka si prohlížel Deidarovi tvář.
.
Proč to bylo takhle? Proč věděl o takových maličkostech, i detailech, přestože se Hidan na první pohled nezdál jako ideální partner. Možná si ho ani nezasloužil. Dei raději ty myšlenky hned zahnal, objal ho a naklonil se pro polibek, aby se mírně ztišil, nekontrolovatelně vzdychal a třásl se, jak byl za tak krátkou chvíli vzrušený na nejvyšší možnou míru.
.
"Něco mě tlačí," okomentoval jeho tvrdé ztopoření šťouchající ho břicha. "Jsi vždycky tak sladký, když se nemůžeš dočkat, až ho do tebe vrazím a vyšukám ti duši z těla." Rukou sjel po jeho stehně až na zadeček a sevřel jednu půlku v ruce. Moc dobře si pamatoval, co má jeho milý rád a uměl toho využívat pro svůj prospěch.
.
"Až t-ah~k ne moc ne…" Hlavně aby nepřestal, to by ho praštil nejbližším polenem. Sjel mu rukou na zátylek a zavzdychal, když ho Hid kousl do krku, na oplátku mu udělal sérii škrábanců na rameni. "Ještě neumírám, zatím duši mám." To by byl bez duše už dávno.
.
Hidan se už déle nerozpakoval, roztáhl nadrženému blonďákovi nohy od sebe. Podržel si penis v ruce a navedl ho do jeho útlosti. Tiše vzdychl, i když před chvíli došukali, tak byl pořád úzký, aby ho to vzrušovalo. Hladil Deidaru po těle a když se rozpohyboval, pořád měl svázaný pohled s těmi jiskrnými modrými krystaly.
.
Bolelo to, ne moc, ale jasně to cítil, přesto byl blonďák ochotný to přetrpět, kvůli němu. Něco se změnilo, v dotecích i sexu jako celku, cítil takový až směšně kýčovitý pocit spojení víc než fyzického. Musel se tomu pousmát. Pevněji stiskl milého stehny, využil té blízkosti a třel se mužstvím o jeho vypracované břicho, třeba by i křičel na celý les, tak si připadal.
.
Hidan přirážel vášnivě a prudce, ale přitom si dával záležet, aby to pro Deidaru bylo co nejvzrušivější a nejpříjemnější. Dostávalo ho do extáze, jak si milenecky ubližovali. Blonďatý jezdec ho silně svíral v bocích a bolestivé zarývání nehtů v něm vzbuzovaly čím dál silnější živočišné pudy. Nedržel se zkrátka. Věřil by, že i kdyby tu číhal nepřítel, tak je zastihne nepřipravené.
.
Takhle na zemi už jen samotný zážitek z nepohodlí, v trávě, jehličí a kamínky pod zády, byl něco ne pro všechny, ale tohle bylo prostě jejich. Žádná měkká postel a jednotvárný sex, přestože spolu byli dlouho, možná právě ta charakterová podobnost byla plamenem sváru i vášnivého jiskření. Jen škoda, že nebyl čas ani dech na větší líbání, tak si Deidara vystačil s hrubší péčí, třeba Hida kousl do ucha a přitom vzrušeně vzdychal, jak moc ho miluje. Díval se na svět zamlženýma očima, možná dojetím, čeho dosáhl ve svém strastiplném životě.
.
Pro Hidana to byla nejsladší serenáda. Odstrčil jeho ruku a svou nenechavou si začal pohrávat s tvrdou erekcí. Bláznivě rychle ho mrdal a těsně před vrcholem klesl na lokty vedle Deidarova hrudníku. Natiskl se na něj, skoro jakoby s něj chtěl vyrobit placku a intenzivně se při přírazech o něj třel. Moc dobře věděl, že tohle zbožňuje.
.
Něco jiného bylo odhánět ten pocit jako otravnou mouchu a když už se zakousl jako komár sající krev, nemohl to dál potlačovat. S jinými milenci, ještě před jejich vztahem, měl Dei výdrž, jenže s nimi nebyly city a ani se nezdržovali v jeho posteli déle než jednu noc. Poměrně brzy Deidara bouřlivě vyvrcholil, přes veškerou snahu nebýt tak hlasitý, tak byl Vypadal kouzelně, tváře jak namalovaní herci z divadla, znaveně přivřené oči hleděly do plamenů skomírajícího ohně a přes ně několik pramenů dlouhých zlatavých vlasů,
.
Bělovlasý muž se sténavým zaheknutím udělal. Roztřeseně blonďáčka přilehl a užíval si doznívající tóny jejich milostné písně, jež je svými akordy dovedla do nadoblačných výšin. Když už se mu frekvence dechu vracela do normálu, políbil Deidaru na ještě rozohněnou líci. Opravdu… teď to bylo jiné. Ne jako fyzicky, tam ten rozdíl nebyl tak viditelný, ale tam uvnitř, kde Hidan nerad chodil, to bylo skvělé.
.
"Úžasný." Dei si spokojeně vzdychl a pocuchal mu vlasy, tohle postrádal celé ty měsíce.
.
"To tedy." Ještě ho lípl na rty, než se stáhl a podal mu oblečení. Sám se začal ustrojovat. "Neměl bych tě ještě umýt v řece jako Jashina? Vidím, že máš mrdku všude." Kdyby jen jeho, ale i tu svoji. Rozhodně by to nebylo od věci. Napnul sluch a zkoušel, kterým směrem je nejblíže voda. Objevil malý potůček, kde nechal Deidaru se očistit. Sám stál opřen o odvrácenou stranu stromu a čekal.
.
Tekoucí voda byla studená, ale nebyl přece žádná slečinka, aby si ji musel ohřívat kouzlem. Pořádně ze sebe smyl nečistoty, včetně těch vnitřních. Potom se oblékl, cestu do tábora holt přežije, horší bude ráno. "Ty se neošplíchneš?" zeptal se, když si zapínal kalhoty.
.
"Máš pocit, že to potřebuju?" Cítil s trochu zpoceně, ale že by se mu zrovna chtělo se v noci zabývat umýváním… to tedy ne. Oproti tomu, jak přišel z bitevního pole, si připadal jako běloskvoucí list.
.
"Jen by se mi to líbilo." Předstoupil před něj a rukou se opřel o kmen stromu vedle Hidana. "Pamatuješ na ty lázně?"
.
"Který?… Jo ty… to bylo strašně dávno, ale něco takového bych si nechal líbit znovu. Pěkně se naložit do horké vody a srát na celičký svět. Musíme počkat, než se ti urození páprdové uklidní a my si budeme moct na chvíli dáchnout." Přivinul si Deioho k boku. "Pak si někam zaletíme k horký vodě."
.
"S draky hned vedle nebude moc klidu, i když si už asi zvykli." Dei se mu opřel o rameno a dlouze vydechl. Měli by se vrátit, ale když on tak strašně nechtěl. "Jsem rád, že ses napíchnul na strom."
.
"Blbe," vytknul mu mírný pohlavek a rozešel se do tábora. Kdo ví, jak by to s nimi dopadlo, kdyby se ta nehoda nestala. Možná by i tak k sobě našli cestu. Cestou zpátky zaváhal, ale nakonec chytil Deidaru za ruku, ale jen do té doby než dojdou k strážným ohňům a snad je nikdo nebude považovat za nepřátele a nezastřelí je.
.
"Vidíš, že se umíš odvázat," broukl Deidara rozverně a když došli skoro k cíli, zastavil, přitáhl si ho k sobě a pořádně políbil naposledy, kdo ví na jak dlouhou dobu.
.
Hidan nesouhlasně zamručel, když se od něj Deidara odtrhl a už jen bok po boku dorazili ke stanu, kde spali všichni jezdci. Venku pohledem zkontrolovali své draky, kteří tu už spokojeně chrněli a sami zapadli za plátno stanu a tiše se snažili dostat ke svým celtám na zemi. Nebylo tu moc místa. Ostatní členové spali tak porůznu. Hidan skoro přišlápl Peinovi ruku a nakonec u svého místa nakopl kovové brnění, až to zachrastilo celým stanem. Dostalo se mu šťavnaté nadávky o jeho debilitě a mohl se odebrat ke spaní. Dei byl docela blízko, jen necelý metr.
.
Blonďák skoro až protančil v tom bludišti, při pohledu na své místo se mu zastesklo po posteli v základně, tam se aspoň mohl občas proplížit a spali by hezky v jedné posteli. Pak ranní vzpruha a mohlo se na mise. Tady jenom deka, osobní věci, zbroj, tolik hlav těsně u sebe a soukromí žádné. Lehl si a upravil si deku dle potřeby. Dnešek stál za nic, z té bitvy byl unavený, ale ta druhá část dne byla nejlepší. Uvelebil se u sebe a zkusil usnout, poslouchal okolní zvuky a pak ho něco napadlo. Tiše se překulil k místu svého zlatíčka, vklouzl k němu pod deku.
.
Hidanovy smysly prvně bily na poplach a hlásily útok, jak se rychle propadal do spánku, ale pak si uvědomil, že dlouhé vlasy a typický pach značí jediné - Deidaru. Přijal ho k sobě pod deku. Nechal ho uložit k sobě do polohy lžiček a přehodil mu ruku přes pas. Netrvalo moc dlouho a spokojeně oddechoval. Dnešní den byl vyčerpávající po všech stranách.
.
Takhle to bylo mnohem lepší. Brzo se i Dei propadl do říše spánku.
Vzbudil se včas, notně před svítáním, nechtělo se mu, ale raději se odebral k sobě, už tak z nich byl šéf na nervy, tak pro jednou sekal dobrotu. Neodpustil si drobný polibek na rozloučenou a zbytek dospal ve svém.
.
Práce pro jezdce neskončila. Bylo třeba udržet nový mír, který byl křehký. Země Letícího listu byla oslabená, ale rychle se začínala obnovovat. Také vědomí toho, že válka je u konce, v lidech probouzelo novou chuť do života. Zesnulí se byli oplakání a přeživší se vrátili domů ke svým rodinám. Život šel dál. Jezdci měli napilno. Bylo třeba přenášet důležité svitky a likvidovat bandy lapků většinou tvořených prchlými nepřáteli. I tak se konečně dočkali zaslouženého odpočinku a konečně Hidan a Deidara si mohli k horkým pramenům, jak si slíbili.

KONEC
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kasumi Kasumi | 28. dubna 2015 v 18:27 | Reagovat

Pání to bylo fakt dobrí!!!! Jen je škoda že je konec a kdy vyjde další nová kapitolovka? :)

2 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 29. dubna 2015 v 9:49 | Reagovat

[1]:Za 14 dní míso dračích jezdců bude vycházet Nejsilnější cit.

3 Sabaku no Naomi Sabaku no Naomi | 29. dubna 2015 v 10:41 | Reagovat

Takovej slaďoučkej závěr :3 . Nyuuu. Oni se nezdají :D .

4 Okami Okami | 30. dubna 2015 v 23:41 | Reagovat

Jů, double-eroscéna :3
Čekala jsem, že ho Deidý přeblafne, ale nic... mno, tak příště :D
Úžasná série, skvělé odhadování charakterů .
Jsem ráda, že to neskončilo v eroscéně a že ani jeden z aktérů neumřel.

5 Fidorka Fidorka | 30. dubna 2015 v 23:44 | Reagovat

Konec... Škoda. Ale je to úžasná povídka :3

6 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 1. května 2015 v 7:48 | Reagovat

[3]:Museli jsme udělat trochu fanservisu.
[4]:Tak kouření bývalo v minulosti neznámá technika (středověk). Ukončit serii v eroscéně by byla prasárna.
[5]:Taky je mi líto, že končí. Byla bezva.

7 Lenny Lenny | 13. září 2015 v 0:02 | Reagovat

Mám ráda Eragona a povídka se opravdu povedla ;) Sakra, Hidan a Deidara jsou mí oblíbenci z Akatsuki, takže povídky o nich si vždy ráda přečtu, díky ;)

8 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 13. září 2015 v 21:48 | Reagovat

[7]:Tak v tom případě jsem se ti dvojnásobně trefila do vkusu :D. Tuhle povídku jsem si opravdu užívala, protože fantasy a draky miluju + Hidan byl velmi příjemný bonus.

9 Aenai Aenai | 22. května 2016 v 10:03 | Reagovat

Zajímavé vidět Hidana v jiném světle. Miluji tenhle ship a ještě draky úplně splněny sen

10 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 22. května 2016 v 20:02 | Reagovat

[9]:Perfektní kombinace říkáš :D To jsem ráda, že ti to sedlo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.