Společná cesta II.

3. dubna 2015 v 7:00 | Ivanitko |  Doujinshi a recenze
Kluci letí s lazarem do Konohy pro pomoc. Budou muset překonat nejednu přízeň osudu, aby svému parťákovi pomohli.

Od této stránky jsem noledě předepisovala děj jako povídku (kvůli pracovním povinnostem neměla čas ho dokončit, takže jsem se jí nabídla, že jí pomůžu). Ona si vždycky zpracovala kousek děje jako komix a pod ním je část mojí povídky, kterou si nejednou také upravovala k obrazu svému :D



pozn. číst z leva doprava

Oslovený se překvapeně otočil. "Cože? Myslel jsem, že ti na Itachiho zdraví záleží víc a okamžitě ho vezmeš k té ženské. Vždyť takhle se zdržíme ještě víc?" Kdyby k ní vletěli rovnou, tak ona udělá čáry máry fuk a se zdravým Itachim si to hned odfrčí. A kdyby měl někdo kecy, tak pár bombiček je rychle přesvědčí.
"Samozřejmě, že nemůžeme jen tak vpadnout do vesnice. Než bychom se k ní dostali, tak by nás to taky mohlo stát krk." Kisame si už pošesté vyndal z pusy Deidarovy vlasy.
Deidara jen popuzeně vypustil vzduch nosem. Shledával svůj nápad promyšleným, a navíc zábavným a vzrušujícím! Držel se nízko nad lesem a hledal vhodné místečko k přistání. Nakonec našel malý palouk. S drcnutím pták seskočil na zem.
Hoshigaki s úlevnou seskočil a nechal si od řidiče dopravního prostředku podat Itachiho. Měl pocit, že se mu v náruči skoro ztrácí. Vždycky byl proti němu drobný, ale posledních pár dní se jakoby scvrknul. Vypadal tak bezbranně. Prozatím ho položil do stínu košatého dubu.
Deidara se k němu nahnul. "Kdybych o něm nic nevěděl, tak bych řekl, že je neškodný jako nemluvně." Šťouchl do muže na zemi prstem, a když nijak nereagoval, tak mu nadzvedl víčko. "Ááá! On je živej!" vyjekl hlasitě, když se na něj tmavé oko aktivně podívalo. Okamžitě si vysloužil rázný pohlavek od Kisameho.
"Neřvi! Fakt se divím, že tě ještě nikdo nezabil. Vůbec nepřemýšlíš a chováš se jako slon v porcelánu." Upřímně litoval každého, kdo s ním byl kdy v týmu. Už když pro něj šli, aby se přidal k Akatsuki, tak už tehdy o něm měl pochybnosti. Byl typický umělec-bohém a navíc fiflena.
Deidara se raději odtáhl. Co kdyby Uchihovi zase hráblo a použil ty svoje černý plameny. Na odchod z tohoto světa se necítil, a když už, tak jedině ve formě nádherného výbuchu. Na tváři se mu rozlil blažený úsměv, když si to představil. Na rozdíl od Sasoriho považoval za umění krásu okamžiku. Něco velkolepého, co se nebude opakovat.
Modrý nukenin přidřepl k Itachimu. "Můžeš mluvit?" zeptal se, ale odezvy se nedočkal. Vzal Uchihu do náruče a otočil se k Deidarovi. "Propusť tu bílou potvoru a pojďme najít nějaký úkryt. Nechám tě tam s Itachim a budeš ho hlídat jako oko v hlavě, jasný! Já se mezitím kouknu do Konohy, jak to tam vypadá." Rozkázal nekompromisně a mladík výjimečně nic nenamítal. Les je objal do své heboučké náruče. Vše se zdálo poklidné a mírumilovné, ale i tak byly jejich smysly ve střehu. Vesnice o nich nepochybně věděla a určitě vyhlásila pátrání. Kisame zvažoval, kde budou asi umístěné hlídky. Bude těžké dostat se dovnitř. Na jeho tváři se střídala lechtivá světýlka, která se prodrala skrz zelenou klenbu nad nimi. Po čtvrt hodině chůze, kdy se snažili příliš nepřiblížit k vesnici, našli docela příhodný úkryt. Byla tu skála, odkud vyvěral sotva slyšitelný potůček, a za ohbím masivu na ně vykoukla nízká přírodní jeskyně. Malinká, ale pro jejich účely stačila bohatě. Kisame na chvíli Uchihu uložil venku a uvnitř pro něj připravil místo k ležení. Pod hlavu mu složil plášť, který měl na sobě. Byl Itachiho a naštěstí už stihl po cestě vzduchem proschnout. Stejně mu byl těsný a nechtěl nikoho zbytečně dráždit. U vchodu na chvíli zaváhal, povzdechl si a pevným krokem vykročil ven.
"Jdu to tam omrknout a ty tu dávej pozor." Tiše zmizel v lese.
Deidara si kecl na zadek u vchodu. Pff, kdyby se drželi jeho plánu, už to mohli mít vyřešené. Místo toho musí hlídat jeho. Bezchybného nejdokonalejšího Uchihu na světě! Sebral ze země větvičku a začal se šťourat v hlíně.


Zahlédl v okně jakousi ječící blondýnu odpovídajícího popisu. Fíha, jestli s někým takovým bude muset vyjednávat, tak to bude hodně zajímavé. Rychle se ztratil ze scény. Potřeboval s ní mluvit buď tady, nebo tam, kde bydlí. Bude muset počkat na vhodnou příležitost. Ukryl se do stínu sousední budovy a počítal procházející ninji. Hlavně hledal ANBU, kteří ženu jistojistě hlídali.
Slunce se začalo klonit k západu, když konečně vyšla z budovy, v doprovodu tmavovlasé ženy a prasátka, které si přímo říkalo o to, aby bylo povečeřeno. Nehezky mu při té představě zakručelo v žaludku. Obě ženy se rozešly do města. Vyklouzl z tmavého úkrytu a vydal se za nimi. Nespěchal. Snažil se vypadat, že jen ledabyle prochází vesnicí. Tsunade vypadala rozezleně a její společnice ji zřejmě uklidňovala. Zapadly do baru. On sám zvolil čajovnu naproti, odkud byl výhled na vchod podniku. Snad tam nebudou dlouho. Upíjel horký nápoj, když se zjevil muž, kterého potkal ráno a zcela neomylně zamířil k němu.
"Smím přisednout, krásná dámo?" zeptal se Kakashi zdvořile.
Kisame v duchu zaúpěl. Tohle se mu vůbec nehodilo do krámu. Když přijme, tak se mu bude muset věnovat, když odmítne, tak by na sebe mohl upozornit ještě víc. To bylo dilema. "Ale jistě, pokud vás to potěší," zašvitořil žensky vysokým trochu přikřáplým hlasem.
Kakashi se pousmál a usedl naproti. Nedělal to jen tak pro nic za nic. Už ráno mu tahle žena přišla zvláštní. Její styl chůze byl sebejistý, rázný a zcela netypický pro ženu. Kytice, kterou svírala, byla zoufale naškubaná i s kořeny. K něžnému pohlaví se to nehodilo, ženy si vždycky dávaly na takových věcech záležet.
"Ještě nikdy jsem vás tu neviděl. Odkud jste?" Kisame se začínal nejen imaginárně potit. Musí honem něco vymyslet. Představil si, co by dělal Itachi. Zkusil nahodit do koutků úst nevinný úsměv a naprosto hladce odpověděl.
"Jsem z usedlosti poblíž Konohy. Moc sem nechodím, jen když mě otec pošle do vesnice pro něco nutného." S hrůzou si uvědomil, kdo před ním sedí. Kopírovací ninja Hatake Kakashi. Už se s ním jednou viděl, když byli s Uchihou v Konoze. Nemůže se mýlit, je to on, jeden z nejlepších místních shinobi. Musí se ho nějak zbavit.
"Opravdu, musíte se tady zastavit častěji." Stříbrovlasý zřetelně cítil, že žena před ním používá nějaká krycí jutsu a zastírá se jimi. Nejradši by na ni uhodil, aby odhalila svou pravou tvář, ale bylo tu příliš mnoho lidí, které mohl ohrozit a navíc chtěl znát důvod, proč to dělá.
Kisame dokázal čelit smrtelnému nebezpečí bez mrknutí oka, ale předstírat, že je něžná květinka, mu opravdu příliš nešlo.
"Omluvíte mě?" Zvedl se po chvíli a odešel na toalety. Za dveřmi úlevně vydechl, když unikl Hatakeho pohledu. On to ví! Ví, že něco hraje. Zahleděl se do zrcadla a nechápal, čím se prozradil, vždyť vypadal normálně. Rozhodl se přeměnit zpět. Nepočítal ale s tím, že vzápětí z kabinky za ním vycupitá žena.
"Ááá! Tady jsou dámské záchodky!" rozkřičela se na něj a tvářila se notně pohoršeně. Modrý nukenin vystřelil ven, aby na sebe zbytečně víc neupozorňoval a vlítl do druhých dveří označených čůrajícím panáčkem. Rychlostí blesku se vyhoupl na okno a protáhl se ven. Slyšel za sebou chvatné kroky a rozhodl se zmizet v nejbližší uličce, kde si opět změnil podobu, tentokrát na mladého muže od brány, který ho ráno zdravil. Snažil se nepozorovaně vypadnout, ale stále potřeboval sledovat medičku. V duchu nadával Uchihovi, že se nechal tak snadno dostat na kolena a on teď kvůli němu nastavuje krk. Taky to mohl celé nechat plavat, ale něco uvnitř mu říkalo, že to nemůže udělat. Nechtěl si to přiznat, ale za těch několik společných cest se mu mladý Uchiha dostal pod kůži víc, než mu bylo milé.
Kakashi uslyšel výkřik z toalet a okamžitě se vrhl po klice. Stihl zaznamenat jen plesknutí venkovní okenice kdesi za zdí a sypající se sklo, než mu přistála na hlavě kovová rukojeť od deštníku.
"Další! Jedeš, tady jsou dámy, to je dneska mládež, to je otřesné!" Stará rozdurděná dáma si nebrala servítky. Podivná neznámá bohužel uprchla. Vlastně podivný neznámý. Okamžitě pochopil situaci a uznal, že se změněnou podobou ho nyní bude těžší vypátrat. Při nejhorším povolá Pakkuna. Vyskočil stejným oknem jako on a pozorně si prohlížel okolí. Však já tě najdu!


Počkal, až padne tma, a pohlcen nejčernějšími stíny se blížil k jeskyni. Jeho zvědové byli naprosto spolehliví. Musel se sám pro sebe ušklíbnout, když zaznamenal blonďatou kštici, která měla do spořádaného hlídání daleko. Kisameho nikde necítil, což ho trochu znepokojilo. Po chvíli naslouchání se proměnil ve velkého bílého hada a znovu si musel v duchu pochválit skvělý výběr svého osobního zvířete. Svalnaté tělo se neslyšně vinulo lesním podrostem až k úpatí jeskyně. Bezhlesně se vztyčil proti spícímu nukeninovi. Vzdálený pár centimetrů od jeho tváře strnul a výhružně zasyčel. Rád si hrál a chtěl upoutat pozornost. Deidara se stihl akorát prudce zvednout, než se skácel jako podťatý, omámený uspávadlem prsknutým do očí. Had zakmital jazykem a ladnými smyčkami se přeplazil před blonďáka. Vzbudí se nejdřív ráno a to mu bohatě postačí. V této podobě nepotřeboval příliš světla, orientoval se podle tepla.
Snadno identifikoval muže ležícího na kamenném převisu. Čeká tu jen na něj, jak rozkošné! Otřel se o jeho ruku. Pot, horkost, puls frekvence sprintera na dvacátém kilometru. Zřejmě používal nějaká jutsu a tím napomohl zákeřnému jedu rozjet své účinky ve velkém. V podstatě mu převracel tok čakry. Bolest, kterou to způsobuje, pomalu narůstá, až se stane nesnesitelnou a dotyčný zešílí. Orochimaru si neskonale užíval pocit nadvlády a plazil se vzhůru po Itachiho těle, které brzy uchvátí pro sebe. Rozeklaný jazyk se dotkl bledé líce a had se proměnil zpátky do lidské podoby.
"Šišiši, jsi můj, Uchiho," zaliboval si nahlas. Ty i tvůj sharingan. Tolik zatracovaný a přitom tak fascinující. Chce ho mít. Vždycky toužil ovládnout co nejvíc technik, ale tajemství kekkei genkai mu stále unikalo. Je neoddělitelně spjato s majitelem, s buňkami jeho těla a nejde ho jen tak předat, ale jemu se to teď díky Itachimu konečně povede! Zajel rukama pod chlapcovo zpocené tělo.
Ve tmě se rudě zablesklo. "Amaterasu!" Černovlasý nukenin se okamžitě zkroutil v agónii bolesti zasahující každičkou část jeho těla. Toho slizáka zaznamenal hned u vstupu, jeho čakru by poznal kdykoli. Byla plíživá, vlezlá a nasáklá desinfekcí.
"Je vidět, že nejsi ve své kůži, Itachi," zachechtal se Orochimaru a velmi opatrně přikročil opět blíž. Stihl černým plamenům tak tak uhnout. Ty po chvíli zhasly, nemajíce v kaluži vody na zemi co strávit.
"Chcípni," procedil mladý muž mezi stisknutými zuby a silou vůle přemáhal mdloby, které si teď opravdu nemohl dovolit.
"Přišel jsem ti podat pomocnou ruku a ty na mě takhle. Přitom stačí říct a já ti pomůžu," navrhl podbízivě. Ticho přerušovalo jen pravidelné odkapávání vody z kamenného stropu jeskyně. Orochimaru zcela výjimečně nepovažoval mlčení za souhlas. Z kapsy vytáhl šátek a bezvládnému mladíkovi zavázal oči, aby se předchozí situace neopakovala.
"Půjdeme, než se vrátí ten modrý parybák, nikdy neměl pochopení pro experiment, moc tě hlídá, víššš?" mluvil k Itachimu, zatímco ho táhl k východu. Nebyl žádná křehká dívenka, takže si ho venku přehodil přes rameno a nechal se pohltit tmou.
.
Hoshigaki oběhl blok budov a vtiskl se do tmavého výklenku. Štěstí mu přálo, z baru se vybatolily obě ženy v doprovodu prasátka. Vehementně se pozobjímaly a každá vykročila na jinou stranu ulice. Počkal, než Shizune projde okolo něj, a vydal se jako stín za alkoholem posilněnou Hokage. Pronikavá vůně saké visela ve vzduchu. Nejdříve se rozhodl odklidit ANBU, kteří Tsunade sledovali. Byli dva a zdáli se mu nezkušení, protože jednoho z nich dostal hned první ranou. Vzal na sebe jeho podobu a odklidil ho za popelnice vedle domu. Itachi jej vždy nabádal, aby zabíjel jen z nutnosti. Úder do zátylku byl spolehlivý. Během cesty využil nové podoby a zavolal druhého, nic netušícího ninju k sobě. Ten byl pohotovější a než ho zpacifikoval, tak dostal několikrát pěstí a na předloktí měl krvavý škrábanec od kunaie.
Už mu nic nestálo v cestě a zamířil rovnou za Tsunade. Počkal, než zabočí do ulice, a vykročil jí ze stínu vstříc. "Stůj, půjdeš se mnou, ženo," oznámil jí naprosto bez obalu. Odpovědí mu byla dobře mířená rána do břicha, až odletěl několik metrů dozadu. Než se stihl zvednout, tak na krku pocítil ledové ostří.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sabaku no Naomi Sabaku no Naomi | 3. dubna 2015 v 9:35 | Reagovat

Deidarovo bombičky nemají chybu. Kisame jako holka... To ne... :D Tak jsem si nejdřív myslela, že ho Kakashi balí, a ono ne :D . Kisame prostě nemůže být za ženskou, nemotora. Ten Orochimaru je tu úplně božskej, hadi jsou prostě nej :D .

2 Smajli Smajli | Web | 3. dubna 2015 v 11:05 | Reagovat

Ach jo, tak ono to fakt bude KisaIta, škoda =/ =D

3 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 4. dubna 2015 v 7:06 | Reagovat

[1]:Je to naprosto boží :D
[2]:Tak hlavně to není yaoi :D

4 Misao Misao | Web | 25. listopadu 2015 v 20:09 | Reagovat

K bábě na parepat :D :D Bože toto je geniálne :D A tie kresby.. Klobúk dole, šikovná baba.. A príbeh.. Super!!

5 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 25. listopadu 2015 v 23:22 | Reagovat

[4]:Noleda je úžasná. Zbožnuji její kresby a styl vyjadřování.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.