Velikonoční zajíček

5. dubna 2015 v 7:00 | Ivanitko |  Krátké povídky
Hlavním aktéry jsou Kakashi s Irukou. Oba muži bydlí spolu a velice se k sobě mají a tím, že se blíží význačný svátek, tak by se měly dodržovat i určité tradice.

Upozornění: Velikonoce už nikdy nebudou jako dřív.


Iruka seděl v kuchyni, přebíral zelené lístky nejrůznějších trav a spolu s vajíčkem je zavazoval do silonové punčošky. Zítra bude velikonoční pondělí a chtěl mít nějakou výzdobu i doma. Na stole se zelenalo obilí, které si sám zasel a ozdobil žlutavým kuřátkem. Potrpěl si na všelijaké blbůstky k nejrůznějším svátkům, až si jeho partner občas stěžoval, že to přehání. Jemu se to líbilo, asi to podědil po matce, která se v tom obdobně vyžívala. Ještě dobrou půlhodinku se mordoval s vejci, než je hodil společně s červenou řepou do hrnce. Zkontroloval ve skříni schovku, kde měl pro Kakashiho ukrytého čokoládového zajíčka. Potom zvolna přešel pár kroků k oknu a z desátého patra sledoval ruch v údolí města. Hlavní dopravní tepna hlučela provozem, ale její zvuk už k sídlišti nedoléhal. Jen někde zespodu slyšel výskot děti z dětského koutku, kde určitě vyváděly psí kusy. Zadumaně koukal ven a vůbec si nevšiml příchozího člena domácnosti, až ho zezadu objaly mužské paže a natiskly k sobě.
"Kakashi! Vyděsils mě."
"Příště budu dupat," uculil se o kousek vyšší muž a dal svému partnerovi pusu na líc, "neměl bys těm vejcím ubrat? Docela to vře."
"Ježiši, jsem se zapomněl," vyjekl Iruka a vrhl se ke sporáku a ihned ztlumil oheň. Naštěstí podivný obsah hrnce vypadal celistvě. Snad mu žádné nerupne.
"Čekáš nějaké šibáče?" Kakashimu to přišlo nějaký divný. Zaměřil se jedním okem na hnědovlasého muže. Normálně k nim nikdo na velikonoční pondělí nechodil, jen oni zašli ke svým známým, třeba k Anko. Ta by jim neodpustila, kdyby na ni zapomněli.
"Ne… i když jednoho určitě," prohodil Iruka přemítavě, "ale možná se letos nestaví. Jsem mu nic neříkal, tak uvidím zítra." Koukl na hodiny a odhadoval, jak dlouho ještě musí vejce vařit. Občas si připadal jako hospodyňka, ale rád se o svého miláčka staral. Třebaže vařit uměli oba, i když Kakashi se do toho nikdy moc nehrnul.
Hatake ho pozoroval, byli spolu už několik let a stále považoval své rozhodnutí přestěhovat se k Irukovi a začít s ním žít za správné. Byt měli menší, ale pro dva jim bohatě stačil a díky jeho majiteli byl útulný. Když si matně vzpomenul na první týden po nastěhování, musel se uchechtnout. Tehdy si tu připadal jako vetřelec, navíc Irukova kočka ho neměla příliš v lásce a to si ji snažil předcházet. Kdyby měl psa, tak ten už by mu olizoval líce jako největší kamarád, ale kočičanda se nenechala nikdy zlákat k žádným hrátkám a moc se jí jeho přítomnost v bytě nelíbila. Dávala mu to sveřepě najevo. Docela si oddechl, když minulý rok chcípla. Nic zlého ji nepřál, ale asi jí odešly ledviny. Jemu se ulevilo, ale Iruku to hrozně vzalo. Vypadal nejmíň měsíc přešle a smutně, přece jenom když vám umře po patnácti letech mazlíček, tak s ním odejde i část vašeho života, vzpomínek. "Iru, doufám, že máš zítra volno?" On učil na škole a zrovna měli jarní prázdniny, takže měl celý týden volno.
"Jo, zítra naštěstí mám." Umino býval zaměstnaný na stejně škole jako Kakashi, jenže v začátcích po sobě šíleně toužili, rozdali si to i ve škole a bohužel byli přistiženi. Myslel, že se tehdy propadne hanbou na místě. Dostali podmínku a on… prostě nemohl snést tu napjatou, až posměšnou situaci a odešel. Později, když nemohl sehnat práci, si říkal, že měl radši zatnout zuby a vydržet nebo si najít druhou práci a pak se jen nechat přezaměstnat, než bezhlavě odejít. Stalo se a on se ještě pořád potýkal s problémy. Vzali ho většinou jako záskok za někoho nemocného nebo těhotného, ale nic stálého. Docela ho mrzelo, že práce v oboru není k sehnání. Teď měl zase nejistou pozici, kdy ho vzali jako záskok do soukromé firmy, kde dělal papíry. Hatake se mu občas přátelsky posmíval, že z něj bude kancelářská krysa. Rád by se vrátil do školství, práce s dětmi ho bavila, i když to občas byla pěkná kvítka. "Mám celičký den volno jenom pro tebe," zavrněl. Poslední dobou bylo hodně hektické období a už jim na nějaké žhavé hrátky nezbývala chuť ani energie. Ale s ustupující zimou a přibývajícím sluníčkem cítil příliv nové energie.
"Tak to už se těším, budeš mít zadek do fialova, než s tebou skončím. To víš, chci, abys byl celý další rok zdravý." A plodný, ale to platilo hlavně pro ženy. Už se těšil, jak ho zítra vyšlahá.
"Jseš děsnej," odvětil mladší muž, ale nemyslel to nijak špatně. Znal svého partnera dost dobře, aby věděl, co od něj může čekat. Přitočil se k plotně a oddělal hrnec. Naběračkou vytáhl vajíčka ven a vyloupával je z horkých punčoch. Tiše usykával, když mu na ruku kápla horká voda.
Kakashi si stoupl za něj a objal ho okolo pasu. Přes rameno sledoval Irukovu činnost. "Povedly se ti," ohodnotil pěkně vybarvená vajíčka. Byla do červena se světlým tvarem různých listů. "Kdo je bude jíst? Máš jich jak pro regiment."
"Co bys tak asi řekl? Ty. Chci ti z nich udělat vajíčkový salát, co máš tak rád, nebo pomazánku." Pousmál se, když muž za ním spokojeně zabručel. "A mimochodem, máš pro mě šibačku?" Byli domluvení, že mu ji Kakashi taky uplete, když šel k rybníku na kraji města pro vrbové proutí.
"Mám."
"A dáš mi ji?"
"Ne, až půjdeme k Anko a ostatním," tlumeně se uchechtl. Nechtěl, aby ho partner ráno vyšibal, kdyby náhodou vstal dřív. Schoval je v předsíňce za skříň. Iruka snad nebude tak aktivní, aby je sám hledal.
Umino si jen hraně povzdechl, zase mu to udělal. V duchu děkoval, že tady nebylo zvykem polévání vodou, protože kdyby ho ráno partner vzbudil poléváním, tak by ho zakousl. Ten výprask se dal vydržet, i když se do toho Kakashi občas opíral s pořádnou vervou. Pootočil hlavu do boku a vtiskl broučkovi drobnou pusu na nos. "Když máme zítra volno, nezajdeme si dneska někam?"
"To bysme mohli, u Divokého hřebce nás určitě přivítaj s otevřenou náručí," odtušil Kakashi a jen si Iruku natiskl víc k sobě. Bar byl ve městě hodně oblíbený, ale jen mezi homosexuály. Většina normálních mužů po příchodu velmi brzy zjistila, že je něco špatně, a ty slabší povahy někdy nestihly ani dopít pití a už byli fuč.
Iruku to potěšilo, chodili tam maximálně jen o víkendech, protože se zmrskat a na druhý den jít do práce bylo naprosté šílenství. Jen se nesmí moc opít, kdyby potom doma náhodou chtěli dělat nějaké intimnosti.
~~~
Před osmou se vykulili z paneláku a vyšli směrem ke středu města. Pouliční lampy je koupaly ve své nažloutlé záři. Sice je sníh ještě před necelým měsícem strašil drobným popraškem, ale tady ve městě neměl dlouhého trvání a skoro ihned je opustil. Bylo chladno, do teplých dnů bylo ještě daleko, a proto měli každý ruce v kapsách od bundy.
Kakashi chvíli švidral po partnerovi. Rád by se s ním chytil za ruku. Pro něj to bylo intimnější než sex. Což je zvláštní, ale je pravdou, že své bývalé jednonocové románky by na veřejnosti za ruku nevzal. Držet někoho za ruku je jako příslib něčeho společného, ochranného. "Iruko, můžu tě vz…"
To už se mu hnědovlásek vecpal svou rukou do kapsy. Někdy měl pocit, že spolu nemusí skoro mluvit a přesně ví, co ten druhý řekne. Bylo tam těsno, i tak si s Kakashim propletl prsty a něžně se usmál. Zdálo se mu, že musí mít chladnější ruce, protože Hatakeho úplně sálaly horkem. "Víš, že se nemusíš ptát." Dovolil by mu cokoliv.
"Já vím, ale ty se vždycky tváříš tak rozkošně, když mi to dovolíš," jemně stiskl tu packu. S rukama v kapse šli zvolna po ulici. Provoz byl malý. Oproti tomu, co tu jezdilo v období dopravní špičky, bylo těch pár aut naprosto zanedbatelných. Kakashi si v duchu slíbil, že by měli vyrážet do města častěji, než jen válet se na pohovce, opravovat písemky a šukat. Potkali několik málo jiných lidí. Od fanoušků nějakého hokeje, asi se hrál zápas, až po podobně smýšlející lidi, kteří také vyšli na pacičkovou vycházku.
Po necelé půlhodince došli k baru ve vedlejší ulici, nad jehož vchodem červeně svítil vzpínající se kůň. Uvnitř je přivítalo teplíčko a nosit brýle, tak by je měli v mžiku zamlžené. Interiér byl zařízen jednoduše - oválný bar s židličkama okolo, plácek na kroutění v rytmu hudby a po jedné straně takové menší boxy, kde nebylo úplně dobře vidět sedící lidi. Skoro se nestihli ani rozhlídnout, kde je volné místo, a už na ně mávali Kotetsu s Izunou od baru, aby šli za nimi.
"Nazdár," ozval se ten s šátkem na hlavě, "už jsme si tady s Kotetsem říkali, jestli jste ještě živí. Nebyli jste tu ani nepamatuju," zazubil se, mávnutím přivolal barmanku a objednal jim na uvítanou.
Za chvíli před muži, kteří se usadili u dřevěné dlouhého pultu, přistály skleničky s tmavým obsahem a s kostkami ledu.
"Tak na naše shledání, doufám, že sem zase někdy páchnete a nebude doma zalezlí jako krtci," ponoukal je Izuno. Společně si cinkli, až se hladina Morgana povážlivě rozkývala k okraji sklenice, a vcucli to do sebe.
Iruka se trochu zakuckal, tvrdší pití mu nikdy přes krk moc nešlo, a ihned se mu dostalo řádného přátelského poplácání po zádech, až skoro čelem políbil desku baru. "Nemusíte mě-kch-kch- zabít."
"Jo, kluci, mírněte se. Musel bych si potom hledat někoho nového," zasmál se Kakashi a ihned se na něj zaměřil rádoby ublížený pohled jeho partnera.
"Ty by sis našel jiného?" Iruka to nemyslel vážně, ale občas taky dělal nějakou srandu.
"Tak nenašel, když si to přeješ." Taky cítil, že to jeho milenec nemyslí vážně, ale ta představa, že by ho ztratil, byla nemyslitelná.
"A to bys zůstal do konce života sám?" To už se Iruka a oba zbývající muži rozchechtali a Kakashi se k nim za chvíli přidal.
Dobrá nálada jim vydržela i nadále a hlavním bavičem se stal Kotetsu, který jim večer zpestřoval veselými vtipy. Alkoholem nijak nešetřili, ale všichni se zatím drželi na slušné hladince, aby nemuseli domů nikoho táhnout. Když se blížilo k půlnoci, tak si kluci museli údajně jednu nutně vykouřit, a protože bar byl nekuřácký, museli ven. Lanařili oba muže, aby šli s nimi a nakonec se jim podařilo ukořistit Kakashiho, protože Iruka ani pod vlivem alkoholu neporušoval své etické zásady. S trochu opilým výrazem pozoroval, jak zbytek jeho druhů mizí na schodech a on zůstal sám. Pozoroval dno skleničky, kde přeléval zbytek vodky s džusem a několik kostek ledů. Přišlo mu to v tu chvíli zajímavé, že se ani nevšiml, když k němu přisedl muž a o chvíli později zjistil, že to je někdo cizí.
"Ahoj, krásný neznámý, můžu tě na něco pozvat?" ozval se hlas mladého muže s bílými vlasy padající přes jedno oko. Sedl si na barové stoličce tak, aby dobře viděl na svou dnešní oběť. Černé tílko těsně obepínalo jeho vypracovanou hruď a přes něj měl slušivou bílou vestičku. Sháněl někoho na dobrý a kvalitní sex. V hnědovlasém muži viděl potenciál někoho, kdo by mu vyhověl ve všem.
Iruka se k němu překvapeně otočil. Ještě se mu nestalo, aby ho někdo nabaloval, když tu byl s Kakashim. "Ehm… totiž já…" zakoktal se a zčervenal.
"Jsem Darui," představil se sympatický muž a podal vykulenému učitelovi ruku. Tiskl ji o něco déle, než bylo nutné, a vyzývavě opětoval Irukovi pohled.
"Iruka," vypadlo z muže tak nějak automaticky, ani se nad tím nezamýšlel a jeho jméno mu rychle sklouzlo ze rtů. Stáhl ruku rychle k sobě, snad aby nepřišla k nějaké úhoně. Tohle určitě nebude jen přátelské seznámení. V duchu se modlil, aby se Kakashi rychle vrátil. Neuměl někoho jen tak lehce odpálkovat, aby dal pokoj. A tento mladý muž vypadal neústupně.
Darui mávl na barmana s rezavými vlasy a piercingy a za chvíli před nimi s tichým klepnutím přistály štamprle se zlatavým mokem. Měl tadyto místo rád. Byla tu spoustu známých lidí, dost potenciálních obětí, příjemné prostředí a nevtíravá hudba. Normálně na diskotéce by neslyšel jednoho slova, u Divokého hřebce byl klid, tedy pokud tu neřádil jednou za týden najmutý DJ. Zvedl skleničku. "Tak na co si připijeme?" Řečnická otázka, ale potřeboval vyhlédnutého muže trochu rozmluvit a následně zpracovat.
Iruka ho napodobil. Nechápal, proč po něm jede, musel ho s Kakashim určitě vidět, nebo… že by se k sobě chovali tak chladně a vypadali jako kámoši? "Na přátelství," prohodil rychle. A ucukl před těma černýma očima. Vůbec nebyly jako partnerovy, ty byly vlídné a vášnivé, krásné a zamilované. V těchto necítil nic dobrého, jen chtíč, zvědavost, hodnocení.
"Tak tedy na přátelství." Darui se nenechal odradit a jakmile Umino odložil prázdnou skleničku, tak ho jakoby letmo pohladil po paži. "A co, můj milý příteli, plánuješ dnes dělat? Rád bych s někým strávil příjemný večer, popovídal si, popil dobrého alkoholu a možná později i něco příjemnějšího," navrhl tajemným a svůdným hlasem, až se z toho Irukovi naježily chloupky na zátylí.
"No… nevím, jestli jsem ten pravý pro tvůj záměr, víš?" hnědovlasý muž se neklidně ošil. Nejradši by co nejrychleji vypadl z baru ven a našel Hatakeho. Ale společenské konvence mu velely zůstat. Přece když ho někdo pozve na pití a baví se s ním, tak mu neuteče.
"Ty si nerad povídáš?" protáhl přemítavě bělovlasý muž, "To bys mi přece neudělal. Líbíš se mi, o tom žádná, ale chtěl bych o tobě i něco vědět. Řekneš mi něco o sobě?" Tyhle drobné hrátky ho bavily. Jako kočka a myš. Pomaloučku polehoučku a chramst! Viděl, že to hnědovlasému není úplně po chuti, ale to se poddá. Neústupně vyzvídal o Irukovi informace.
.
Kakashi se venku smál se svými druhy a solidárně čekal, než dokouří. Ale jako by je neznal, z jedné byly dvě a po třetí je už hnal zpátky. Úsměv mu velice rychle zamrzl na rtech, když viděl nějakého týpka ohmatávat jeho zlatíčko. Vzedmula se v něm vlna žárlivosti, jak si to někdo mohl dovolit? To si teda spolu patřičně vyříkají. Rázným krokem, byť lehce poznamenaným alkoholem, se rozešel okolo zpola obsazených židlí ke své lásce. "Co se tu děje?" štekl nepřívětivě a objal Iruku v jasném majetnickém gestu okolo pasu.
Daruiovi bylo jasný, že dorazil sok. A to měl předtím za to, že mezi nimi nic není, ale třeba dokáže hnědovlasého zviklat. Nikdo nemůže být stoprocentně věrný za všech okolností a přitom se mu už zdálo, že jeho oběť začínala podléhat. "Nic zvláštního, jen jsem tady Iruku pozval na skleničku. To snad není zločin."
"To zločin není, ale dobře jsem tě viděl, jak jsi ho bezostyšně ošmatával! A to se mi vůbec nelíbí," zavrčel Kakashi a propaloval muže vražedným pohledem.
Iruka si jen povzdechl. Jeho miláček vždycky hrozně žárlil, když se kolem něj potuloval někdo, kdo měl očividný nebo jen náznakový zájem o jeho osobu v sexuálním vztahu. "Kakashi, klid, přece se nic nestalo." Hnědovlasý muž koukl na hodinky. Bylo po jedné hodině v noci. "Půjdeme už domů?" navrhl a podmanivě na partnera zamrkal. Nechtěl, aby se tady ti dva pobili. Kdo ví, co by si ještě udělali.
Darui si prohrábl bílou kštici. "Tak to vás teda nebudu zdržovat." Škoda, ale prát se o něj jako o kost nebude. To si radši vyhlédne někoho jiného. Nechal tam tedy oba muže stát a odešel od baru.
"Pff, jeden tě na chvíli nechá na pokoji a skoro o tebe přijde," zasýčkoval Kakashi a políbil Iruku na líci. Dopil zbytek ze skleničky, kterou si tu předtím odložil.
"Tomu teda říkám důvěra… nepůjdeme už domů? Ať jsme zítra fit." I on vycucl zbytek drinku, který mu objednal jeho nový nápadník. Pousmál se a nahnul se k uchu stříbrovlasého, až jejich kamarádi zvedli obočí. "Co bys řekl na jednu dlouhou sprchu?" zavrněl mu tiše do ucha a škádlivě ho špičkou olízl.
"To není špatný nápad… tak nic, kluci. Rozloučíme se, my půjdeme domů," oznámil Kotetsovi a Izunovi. Nebyli zrovna nadšení, že jim budou chybět dva druhové, ale co naplat, násilím je držet nemohli. Poplácali je po ramenou a počastovali peprnými vtípky o sexu hned za rohem a podobnými věcmi.
Bar U Divokého hřebce je vyplivl ven do chladné noci. Byť přes den sluníčko svítilo a paprsky prohřívaly studenou zem, tak v noci to pomalu vypadalo, že sníh a led ještě neřekly své poslední slovo. Chlad se jim lezavě vkrádal do rukávů a nohavic. Nepříjemně to štipkalo a než se dostali domů, tak byli celkem prokřehlí, byť si mysleli, že jsou dostatečně oblečení.
Na nějakou sprchu se Kakashi mohl vykašlat a ihned zamířil v posteli. Shodil ze sebe oblečení, rychle skočil pod peřinu a snažil se co nejrychleji vyhřát místečko ke spaní.
Iruka se jen pousmál. On sám si aspoň zašel vyčistit zuby a natáhl na sebe aspoň pyžamo. Na rozdíl od svého partnera nerad spal nahý a potřeboval na sobě cítit nějakou látku. Šupl k Hatakemu do lůžka.
"Iruko! Máš úplně ledový nohy. Musíš si je zhřívat na mně?" vytknul mu stříbrovlasý muž s povzdechem.
"Nemůžu za to, že jsi nejlepší topení v celém bytě," odtušil mladší muž a jako bolestné dal partnerovi letmou pusu na rty. Přitulil se jen tak, aby oba měli dostatek místa k vrtění, ale letmo se dotýkali. Pryč byly ty doby, kdy se k sobě lepili jak potření lepidlem. Pro něj bylo důležité, že cítil přítomnost druhého, ne se ho snažit v noci umačkat a zavalit.
"Hmm, to jsem to dopracoval, od milence k ohříváku do postele," broukl napůl ospale Kakashi a pod peřinou vyhledal Irukovu ruku a jemně ji stiskl.
"Ty víš, že to tak nemyslím."
Spánek si pro ně přišel rychle a pohltil je to své tajemné a příjemné temnoty.
~~~
Ráno bylo kupodivu bez následků. Iruka si protřel oči a podíval se vedle sebe. Kakashi tam právě předváděl embryonální polohu a spokojeně oddechoval. Vždycky spal dlouho, když měl možnost, a dnes je rozhodně nic nehonilo. Protáhl se a odhodil deku. Dřevěná podlaha ho zastudila do nohou a zhodnotil, že osprchovat se nebude vůbec špatný nápad. Přešel těch pár kroků do koupelny, kde vklouzl do sprchy. Vlasy se mu okamžitě přilepily ke tvářím a vůně citronů se roznesla do každého koutu místnůstky. Kdyby věděl, že za vodu bude platit někdo jiný než oni, tak tam bude stát klidně i dva dny. Neochotně tedy stiskl páku a zastavil tekutý křišťál. Po otření těla se zahalil do lesklého tmavě fialového županu. Prohlížel se v zrcadle. Kakashi mu vždycky tvrdil, že je v něm naprosto k sežrání, ale jemu to nijak nepřišlo, prostě normálka. Cukl sebou, jak se znenadání otevřely dveře a dovnitř vešel rozcuchaný stříbrovlasý muž.
Hatake podle šumu vody ihned identifikoval, kde má hledat to své koťátko. Oči mu okamžitě sklouzly po těle jeho druha. Sledoval linii jeho zad, až k náznaku zadečku a prostě si musel šáhnout.
"Kakashi! Ještě ani nerozlepíš oči a už na tebe jdou zvrhlé choutky." Pleskl ho po ruce Iruka. Nemyslel to nijak vážně, těšilo ho, že je pro Hatakeho stále přitažlivý. Proto se k němu přitočil a věnoval mu ranní polibek. Krátký, ale za to intenzivní.
Stříbrovlasý muž zvídavě přejížděl po těle schované pod hladkou látkou. "Chci tě," zavrněl mu do ucha a natiskl ho k sobě. Celý minulý týden spolu nic neměli. Jaksi nebyl čas a síla.
"Vážně?" zapředl přemítavě Iruka a odtlačil ho od sebe, aby mu viděl do očí. "A co takhle se aspoň vykoupat. Docela by ti to bodlo." Cítil z něho bar, cigarety a všechno možný. Po osvěžující sprše to bylo jako vrazit hlavu do popelnice.
"Tak mi mezitím nikam neuteč." Propustil mladšího muže ze svých spárů a šel splnit jeho přání. Nakonec to byla určitě pravda, byť sám sebe necítil tak silně. Už se těšil, jak si to spolu rozdají.
Iruka se jen pousmál, šel do kuchyně uvařit kávu a vytáhl z lednice uvařená vejce. Udělá Kakashimu tu pomazánku a sám si určitě dá taky.
Hatake by mohl dostat cenu za rychlost, jak proletěl sprchou. Nač se zdržovat, když na něj čeká milenec. Rychle se osušil a s oblečením se vůbec nezatěžoval. Nechal si jen osušku okolo beder a přešel do kuchyně, kde se něco chystalo. "Co kuchtíš?" Natiskl se zezadu na hnědovlasého učitele a ruka mu ihned zajela do volného výstřihu županu.
"Snídani," odtušil Iruka a opřel se o Hatakeho dozadu. V duchu zavzdychal, už se těšil, jak si ho vezme a pomiluje se s ním. "Ale jestli bys chtěl něco jiného, tak stačí říct."
"Myslím, že první si dám malý vášnivý předkrm a potom něco k jídlu." Otočil partnera k sobě a hladově se vpil do rtů. Chutnaly božsky, po čerstvě uvařené kávě a něčím sladkým, něčím, co dokázal rozlišit jen on. Přejížděl po zádech hnědovlasého muže až na bedra, kde ani decentně nezastavil a sevřel obě polokoule lákavého pozadí v dlaních. "Jsi tak sexy," zašeptal hříšně.
"Ani jsem si nevšim, určitě se ti to zdá." Nijak se nekrotil, toužil se dotýkat svého partnera a ihned i uskutečnil své představy. Zajel mu prsty do ještě vlhkých vlasů a rukou na bedrech ho tlačil k sobě. Znovu se vpil do těch hebkých rtů a dravě je plenil, i když Kakashi dělal přesně to samé.
Hatake se zadýchaně odtrhl a otočil Iruku, aby ho mohl posadit na stůl. Vecpal se mezi jeho roztažené nohy a rukou si přes látku zmapoval důvěrně známé slabiny. "Něco ti tu roste. Neměl bys to vyvětrat?" prohodil vesele a zatáhnutím povolil pásek župánku a odhalil prvně jen mužnou hruď, na kterou vtiskl pár letmých polibků, břicho a klín. Vzal Irukovu erekci do dlaně. Chtěl ho mít roztouženého, prosícího o další slast.
Umino se musel kousnout do rtu. Ani on nechtěl zahálet a strhl s šedovlasého muže to poslední, co krylo jeho nejintimnější místečka. S uspokojením zaznamenal, že jejich vášnivé líbání a hlazení už má určité účinky. Tvrdl mu pod rukou tak rychle a skoro nejraději by zůstal u vzájemného honění, kdyby ho Kakashi nepustil.
"Otoč se," nařídil stříbrovlasý muž a hladově sledoval, jak Iruka seskočil dolů.
Ten na něj vyzývavě mrkl, než ze sebe nechal pomalu sklouznout saténový župánek. "Kakashi… chci tě…" Dělalo mu dobře, když viděl, jak se Hatake drží, aby po něm okamžitě nevyjel. "No tak, pojď, nebo si to budu muset udělat sám." Zajel si rukou mezi nohy, aby se mohl začít sám uspokojovat.
"Iruko, ty si koleduješ." Rychle přemýšlel, kde naposledy viděl tubu s lubrikantem. Zkusil rychle zaskočit do ložnice a naštěstí byla v šuplíčku nočního stolku. Hned se vrátil a odstrčil ruku hnědovlasého. "Nech nějakou práci i pro mě." Sám se ujal jeho ukájení a hraně přirážel proti tomu vybízejícímu se zadečku. Sklonil se a vtiskl mu několik drobných polibků na šíji.
"No tak, Kakashi, nezdržuj," zaskuhral hnědovlasý muž. Ať už si ho konečně vezme. Natočil se trupem dozadu, aby na svého milého částečně viděl a rukou si sjel po boku až k lákavé rýze. "Moje tělo tě tady chce a okamžitě."
"Tak to abych mu vyhověl, viď?" zaculil se Hatake a neměl v plánu mu jednoduše dát to, po čem prahne. Sáhl pro tubu, kterou mu partner div nepodstrkoval, a přímo do štěrbiny mezi půlkami nechal stékat chladivou vazkou tekutinu. Zajel tam i prsty a špičkami dráždil ten nedočkavý svěrač.
"Kakashi, jak dlouho to chceš protahovat?"
"Jsi tak nedočkavý, když jsi nadržený," prohodil stříbrovlasý muž pobaveně a pronikl jedním prstem dovnitř. Vždycky mu přišlo, že než si milence připraví, tak se přes ten sevřený kroužek svalů nemůže v životě dostat. Projížděl, promazával a postupně roztahoval tu hříšnou dírku. Uvnitř neopomenul sem tam nezbedně podráždit uzlíček schovaný pod sliznicí. Irukovo tělo se pod jeho péčí kroutilo jako had a žnulo jako kamínka. Zvrhle se uchechtnul: "Iru, určitě jsi ještě nesnídal. Nedal by sis vajíčka natvrdo?"
"Kakashi, jak teď můžeš myslet na jídlo?" odpověděl mu mladší muž a natočil, aby za sebe aspoň trošku viděl. Zorničky se mu rozšířily překvapením, když zjistil, že snídat se asi bude, ale úplně jinou stranou než obvykle. "Kakashi, to nemyslíš váž-amh!" Dech se mu zadrhl v těle, když se nagelované velikonoční vejce otřelo o jeho vstup a o chvíli později vklouzlo dovnitř. Tohle bylo… tak perverzní a zvrácené. "Vytáhni ho, hned." Bylo chladné a zřetelně ho uvnitř cítil.
"Chtěl jsi přece snídani, ne?" zaculil se svatouškovsky Hatake a prsty tlačil oválný předmět hlouběji. Podal si další.
"Chtěl, ale ne ahh! Takhle!" Kdysi používali při postelových hrátkách anální kuličky, ale ty byly v průměru menší, než slepičí vejce. Nevěděl, jestli ho má urychleně zastavit nebo nechat pokračovat. Bylo to tak… vzrušující.
Stříbrovlasý učitel si vybral poslední vejce s moc pěkným otiskem lístečku na skořápce a přiložil ho špičkou k vstupu kňourajícího milence, který se lokty opíral o stůl a vystavoval mu tak svůj rozkošný zadeček.
"Ne, Kakashi, třetí už néééé!" Iruka přesně věděl, jak se musí slepice cítit před snášením vajec. Pěkně nadupaně, měl nutkání ty oválné chladivé věci ze sebe dostat.
Kakashi o tom měl ale jiný názor a zatlačil vykukující vejce zpátky dovnitř, co nejhlouběji. "Na chvíli tě tu nechám samotného a ne, že něco sneseš, než se vrátím," upozornil Iruku a na chvilku odběhl.
Hnědovlasému muži nezbylo nic jiného, než poslechnout. Potlačoval to šílené nutkání, naštěstí nemusel čekat dlouho. Byteček byl malý a Hatake byl za chvilku zpátky s dlouhou pomlázkou. Iruka jen pozdvihl obočí. "Víš, že jsi fakt perverzní?" Ale to už mu na zadek začalo dopadat vrbové proutí, a vůbec ne jemně, spolu s říkankou:
"Hody, hody doprovody,
já jsem malý zajíček,
utíkal jsem podle vody,
nesl košík vajíček.
Potkala mě koroptvička,
chtěla jedno červené,
že mi dá lán jetelíčka
a já říkal: Ne, ne, ne.
Na remízku mezi poli,
mám já strýčka králíčka,
tomu nosím každým rokem,
malovaná vajíčka."
Kakashi se jenom uculoval, jak dneska ráno pěkně spojil všechny aktivity do jedné. S posledním slovem odložil pomlázku bokem a rukou přejel přes zčervenalý zadek. "Dostanu nějakou tu výslužku, když jsem se tak snažil?"
"Mám chuť tě taky vyšibat, ale tím druhým koncem šibačky!" zavrčel na něho Iruka lehce podrážděně, protože se cítil trochu trapně, ale za to jeho partnerovi to asi v nejmenším nevadilo. I tak mu za chvíli nadělil dvě vejce a než stihl ze sebe dostat i to třetí, tak na svěrači ucítil dotek něčeho teplého a oblého. "Počkej, ještě je tam jedno… ahh… bože…" Zřetelně cítil, jak to poslední Kakashi zatlačuje svým ztopořením hrozně daleko. "To už snad nedostanu ven," zamrmlal a prohnul se v zádech. "Za tohle ti udělám něco strašného."
"Třeba to, že je budu muset sníst? Tak když se umyjí a oloupou, tak klidně." Chvíli sečkal, než se partner uvolní a začal se pohybovat. Šlo to jako po másle a pokaždé cítil, jak se uvnitř dotknul skořápky.
"Ještě něco horšího," sliboval a přerývavě lapal po dechu, jak se do něj Kakashi pustil. Měl pocit, že ho prošuká skrz naskrz, tak intenzivní a dravé bylo jeho tempo. Sám se ještě vybízel každému přírazu, až stůl pod ním výstražně vrzal a kuchyní se rozléhal plesk kůže o kůži. V klíně se neodbytně dovolávala erekce nějaké pozornosti. Musel si vypomoct.
Kakashi si partnera přidržoval v bocích. Svíral ho, jako by mu měl ufrnknout ven, a přitom mu jen dával to, po čem žadonil. Chtěl na něj vidět. Vyklouzl ven a chvilku se vydýchával. "Otoč se." Pomohl Irukovi se položit na znak a sám se rukama zapřel o parapet, aby svého milého náhodou neprošťouchal oknem. Sledoval, jak se Umino musí kousat do ruky, aby nekřičel na celý byt. Tváře měl rozkošně začervenalé a oči přivřené.
Hnědovlasý muž zaklesl nohy za Hatakeho pas a měl plné ruce práce. Jednou se musel trestuhodně rychle honit, druhou rejdit po Kakashiho těle a občas mi tam při silném přírazu vyrobit červené půlměsíčky od nehtů. Když ucítil, jak do něj partner vehementně několikrát za sebou přirazil a strnul, bylo mu jasné, kdo je dnes větší nadrženec. Sám se dodělal několika tahy a potřísnil si břicho lepkavou tekutinou.
Hatake se jen naklonil a lehce políbil to milované zvířátko na rty. Vyklouzl z něj ven a s hrdostí ohodnotil svůj výkon na jedničku. Přejel rukou po jeho stehně. "Dej se do kupy, ať můžeme zajít k Anko, Kurenai a ostatním… nebo se mám podívat, jestli mi nakonec nesneseš ještě jedno vajíčko?" zazubil se a zanořil prsty do právě ošukaného otvoru, ale uvnitř nic nenahmatal. "Asi bude až později."
"Za tohle dostaneš za uši," vytknul mu Iruka něžný pohlavek. Prsty obkroužil boltec. "Ale byl bys pěkný zajíček." Rozhodně by ho občas za dlouhá ouška zatahal. Seskočil na zem a pohlédl na tu spoušť, co tam vyvedli. Dokonce shodili i petrklíč v květináči na zem a hlína se rozsypala okolo. "Zlato, ukliď tady a já se jdu dát do pořádku," zavrněl mu do polibku na rozloučenou a nechal ho tam stát uprostřed místnosti. Musí ze sebe dostat to vejce, než někam půjde… ale stálo to za to, ještěže jsou Velikonoce jen jednou do roka.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Okami Okami | 5. dubna 2015 v 11:25 | Reagovat

Ještěže nejim vajíčka :D. Docela perverzní, ale povedené. A já měla za to, že kohoutci vajíčka nenesou. Původně jsem myslela úplně jiná vejce (nápověda: ta párová :D)na tvrdo. Zajímavé překvápko :DDD

2 Smajli Smajli | Web | 5. dubna 2015 v 11:28 | Reagovat

Ten jejich vztah byl tak ňuňu :3 Ale fakt bysme měly s tou telepatií něco dělat =D

3 Sabaku no Naomi Sabaku no Naomi | 5. dubna 2015 v 13:53 | Reagovat

Tak Darui se jmenuje ten třetí z Mlžné, já si pořád nemohla zvpomenout :D. Ježiš, vajíčka --- -směje se jak idiot-. Musím uznat, že něco takovýho jsem ještě nikde nečetla, originalita se ti neupře. Ale spíš mě tak napadá, jestli Irukovi uvnitř nekřuplo, skořápky by se asi dost blbě dostávaly ven...

4 Okami Okami | 5. dubna 2015 v 14:26 | Reagovat

[3]: Přesně! Jak mohl být Kakashi tak nezodpovědný, mohlo to Irukovi poranit tlusté střevo...

5 Adís Eliadora Adís Eliadora | Web | 6. dubna 2015 v 0:37 | Reagovat

"Docela si oddechl, když minulý rok chcípla."
XDD No sakra. Už vím proč nesnáším Velikonoce. :D
Né, parádní! :3 Sice pár KakaIru moc nemusím, lepší je SasuIta, ale toto je boží. :3
Nádhera >-<  :3

6 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 6. dubna 2015 v 12:45 | Reagovat

[1]:Vejce jsou zdravá a chutná :3, i když by se měla jíst jinou částí těla.
[2]:To tedy :D
[3]:[4]:Tak nevím, jak vy holky, ale vejce byla vařená, to za prvé. A já když chci oloupat vejce, tak s ním musím pořádně ťuknout o linku. Jako jasné, je tam vzduchová bublina, kde se to dá snadněji rozbít, ale myslím, že to riziko je malé. Taky skořápka drží na podskořápkové bláně a hned tak neodpadne.
[5]:Nesnášíš Velikonoce, to už na tobě někdo něco podobného zkoušel :D. Na ItaSasu musíš jít ke Smajli.

7 Okami Okami | 6. dubna 2015 v 14:37 | Reagovat

Co ty víš, třeba je to GMO válečné vajíčko z indické bojovnice se samoloupací explozivní skořápkou...
:D

8 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 6. dubna 2015 v 15:18 | Reagovat

[7]:OMG XD

9 Smajli Smajli | Web | 6. dubna 2015 v 16:17 | Reagovat

[7]: To by se líbilo Deidarovi... =D =D

10 Okami Okami | 9. dubna 2015 v 19:20 | Reagovat

[9]:To jo :D Umění je vajíčko !
Nová technika: vybuchující slepičí ovulace!
:D :D :D

11 Syringa Syringa | 26. srpna 2015 v 0:55 | Reagovat

Sice nejsou Velikonoce ale tohle já "snesu" kdykoli. Tomu teda říkám pecka. :D A že takovýchhle brilantně napsaných perverzností není nikdo dost!

12 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 26. srpna 2015 v 8:01 | Reagovat

[11]:Díky! Jsem ráda, že se ti to tak líbilo :D

13 Lenny Lenny | 10. září 2015 v 22:44 | Reagovat

Musím říct, že povedená povídka ;-)

14 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 11. září 2015 v 7:30 | Reagovat

[13]:Děkuju :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.