Vězeň ve své mysli III.

21. dubna 2015 v 7:00 | Ivanitko + Shirayuki |  Vězeň ve své mysli
Itachi je pořád sevřen ve svém zmateném světě a snaží se nějak žít. Zjišťuje, že to co považoval za sen či výmysl, může být i realita.


Dlouhovlasý Uchiha seděl jako zařezaný celou cestu domů. Opravdu to, co říkali pěstouni, mohla být pravda. Měl silné nutkání se zeptat Sasukeho, ale pořád se odhodlával, až při parkování se musel zeptat. "Sasuke, je to… je to co říkala tvoje matka pravda?"
.
Chvíli mlčel, zatímco vystupoval a zamykal auto. Pak si povzdechl. "Upřímně… nevím. Už si nejsem ničím jistý. Možná až si časem vzpomenu," odmlčel se a přitiskl si prsty na spánky, měl z toho všeho unavené oči a v hlavě snad nějaký hřebík.
.
Itachi šel poslušně za ním a vůbec nic neříkal. Všechno to bylo zamotané a takové psychické vypětí ho zmáhalo. "Půjdu si lehnout, jestli to nevadí." Sasukemu to odkýval a on se rozešel ke svému pokoji. Bylo to tam jednoduše zařízeno. Dvojlůžko ze světlého dřeva, pár obrázku s tématem lesa, stolek se židlí a skříň. Položil se na lůžko a ruce si položil na obličej. Měl pocit, že svět zešílel.
.
Sasuke nakrmil Madaru a posadil se na gauč, k sobě si vzal skripta a literaturu i s notebookem, potřeboval pokročit ve své práci a nějak zpracovat poznámky. Donutil se soustředit jen na to, ale moc to nešlo, když k němu hupsnul kocour, asi se mu líbilo ležet ve všech těch papírech, protože se hned začal olizovat. "Chutnalo?" Pohladil kocoura po hlavě a za to se dočkal takového zamroukání. "Víš vůbec, kdo byli tví rodiče a sourozenci?" Nečekal nic než mlčení, k tomu olíznutí ruky a hned na to laškovné kousnutí do prstu, ale nenechal ho, aby ho okusoval jako kost.
.
Itachi nečinně ležel, urputně ho bolela hlava. Bylo mu hrozně a začínal být roztěkaný a naštvaný. Úplně pěnil bez jakékoliv jasné příčiny. Vyskočil z postele a odkopl židli s dřevěným zaduněním pryč. Ještě do ní několikrát kopl. Jenže to mu nestačilo, vztek byl silnější. Začal pěstmi mlátit do zdi.
.
Hluk probral Sasukeho z malátného pospávání u monitoru, taky sebou kočka škubla a skočila přes jeho nohy, samozřejmě se zatnutými drápky. Vstal, odložil všechno a vydal se do pokoje za Itachim, ještě si pro jistotu do kapsy vzal dávku. "Můžeš mi říct, co tu děláš?" zeptal se, když uviděl tu scénu.
.
"Vypadni!" zaječel dlouhovlasý muž nepříčetně a dál se věnoval ničení kůže na kloubech. Neústupně a silně udílel zdi rány za všechny její hříchy. Jak se dalo čekat, brzy se na stěně objevily červené flíčky. Už si stihl rozedrat kůži do krve.
.
"Hned, prosím, přestaň." Přišel k němu pomalu, jako by nechtěl vyplašit kolouška. "Itachi, bylo toho na tebe moc, měl by ses posadit a uklidnit se."
.
Itachi se zuřivě ohnal rukou, aby donutil Sasukeho o několik kroků ustoupit dozadu. Dýchal jako zvěř při štvanici. Vrátil se zpátky k destruktivní činnosti, než klesl na kolena a opřel se čelem o zeď. Zdálo se, že se uklidňuje.
.
Sasuke si k němu klekl a jemně se ho dotkl na rameni. "Nic ti neudělám, ale měli bychom ošetřit ty rány, co sis způsobil."
"Ale já sem si nic nezpůsobil," zahučel Itachi tiše a nevěřícně si prohlížel zkrvavené hřbety rukou. "Jak se to stalo?" Naposledy, co si pamatoval, bylo, že si šel lehnout. Užasle pozoroval ojedinělé kapičky rudosti, jak stékají po jeho prstech až ke špičkám, kde se oddělily a kápnuly na podlahu.
.
"Není ti dobře." Vzal ho kolem ramen a pomalu posadil na postel, ještě si došel pro lékárničku a sedl si vedle něj, vzal tampónek s desinfekcí a lehounce začal čistit krvácející ranky. "Už je to v pořádku, jsem tady."
.
"To jsem si udělal sám?" zeptal se, i když to bylo očividné. Už se mu v minulosti několikrát stalo, že se zranil a vždycky mu tvrdili, že si to udělal sám. Nikdy jim nevěřil, ale Sasuke by mu přece nic takového neudělal. Byl na něj hodný.
.
"Jen nehoda, tvoje pocity byly silnější než rozum, to se stává." Povzbudivě se usmál. "Trochu to štípe, ale přejde to."
.
"Nehoda?" Přišlo mu to celé divné, proč by si ubližoval, proč si nepamatoval, jak se to stalo. Tiše sledoval, jak zranění mizí pod bílými obvazy. Zvedl pohled ke stěně, kde bylo vidět krvavé skvrny. "Já… omlouvám, že ti přidávám starosti."
.
"Neomlouvej se, nemůžeš za to." Zalepil konec obvazu a vrátil všechno do krabičky s první pomocí. "Jsem tu od toho, abych ti pomáhal, proto bych měl dávat pozor, aby se to neopakovalo."
.
"Neopakovalo ale co? Já nevím, co se se mnou děje, občas mám pocit, že tu nepatřím, že nepatřím nikam. Měl bych odejít." Zvedl se k odchodu. Neměl by přidělávat starosti někomu jako je Sasuke. Trochu nejistým krokem chtěl urychleně odejít pryč a třeba žít jako bezdomovec.
.
"Itachi, nekecej hlouposti." Sasuke mu zastoupil cestu a hned zabouchl dveře. "Já ti chci pomoct, když utečeš, budeš takhle žít pořád. Možná jsi moje jediná žijící rodina a já o tebe nechci přijít, tak si sedni a přestaň s tím, beztak jen potřebuješ něco sníst a jít na vzduch, ale v tomhle stavu nepůjdeš nikam."
.
"Nech mě odejít, prosím. Já nikam nepatřím," snažil se kolem něj projít, ale Sasuke mu stál sveřepě v cestě. Nakonec se svezl na podlahu. "Nech mě odejít, ztratím se, už o mně nikdy neuslyšíš." Třeba… třeba by konečně mohl udělat to, k čemu v ústavu neměl příležitost, zabít se.
.
"Patříš sem." Posadil se k němu a vzal ho za ruku, nebyl si jistý, jak daleko může zajít. Takhle blízko si s pacienty nebyl, bylo to nezdravé a neprofesionální. Už raději neřešil nic. Věděl jen to, že ho nesmí nechat odejít. "Nekaž mi reputaci." Usmál se pro odlehčení situace, na vlastní úspěch nemyslel. Jen nemohl nechat někoho odejít a mít na svědomí jeho osud. Vlastně… šlo to i bez sedativ, to byl úspěch. Jen malý krůček.
.
Itachi jen kroutil hlavou a nakonec jen svěsil hlavu v podřízeném gestu. On stejně zmizí z jeho života, bude to tak lepší, ale ne teď a tady. Bude si muset počkat na příležitost a ukončit svůj mrzký život. Sasukemu mu dal naději, ale on nikdy nebude, jak říkají zdraví, jestli si ubližuje a neví o tom. Co by se mohlo stát příště, co když… co když ten zločin opravdu udělal. Mohl někoho zabít a nevědět o tom?
.
"Pojď si lehnout, potřebuješ se prospat. Ráno je moudřejší večera, na tom je spousta pravdy." Sasuke mu pomohl vstát a odvést ho do postele, asi to bude dlouhá noc. Od teď by ho měl hlídat ještě víc.
.
Itachi sebou nechal manipulovat jako s panenkou. Nebránil se, nic neříkal. Prostě jen poslouchal na slovo. Odevzdaně se nechal přikrýt, ostatně na bolest hlavy je nejlepší spánek. Sasuke ležel u něj, než usnul.
.
Ještě chvíli pak zůstal, než se rozhodl odejít do svého pokoje hned vedle. Uslyší cokoliv, kdyby se něco dělo. Vzal si k sobě notebook a materiály, potřeboval si ještě aspoň dodělat kapitolu, aby mohl s čistým svědomím jít spát.
.
Itachi spal tvrdé a bezesně až do brzkých ranních hodin, kdy ho vzbudily běžné fyziologické potřeby. Tiše přešel přes chodbu do koupelny, kde vykonal svoji potřebu. Umyl si ruce, ale opatrně, nechtěl si namočit obvazy. Chvíli se pozoroval v zrcadle. Je bezcenný, určitě nikomu nebude vadit, když zmizí nadobro. Napřáhl se a pozoroval ze dvou úhlů ruku blížící se k hladké ploše. Zrcadlo se roztříštilo a třpytivé střepy se rozsypaly po kachličkách a do umyvadla. Vybral si jeden velký a od pohledu ostrý. Sevřel ho v ruce, až mu po zápěstí začala stékat stružka krve. Podruhé napřáhl ruku a silou zabodl zlomek nádhernosti do druhé ruky a řízl. Rychle a hluboko. Fascinovaně sledoval rudou tekutinu, jež se mísila s křehkým sklem.
.
Sasuke se vzbudil docela brzo, byl už zvyklý. Posadil se, zívl stylem kočky a šel se prvně opláchnout do koupelny, aby se pořádně probral. Ale to, co uviděl, mu skoro zastavilo srdce. "Itachi!" přiběhl ke krvácejícímu muži a vzal mu střep z ruky, až se sám řízl do prstu, ale na to teď kašlal.
.
Dlouhovlasý Uchiha ho vůbec nevnímal. Pořád fascinovaně sledoval krev, jak se mu valí po ruce dolů. V tu chvíli nebylo nic zajímavějšího, než krvácející zranění. Cítil se opojně, jakoby si něčeho šlehl. Ruka mu tepala nesnesitelnou bolestí, ale dalo se říct, že to nevnímal.
.
Sasuke našel v lékárničce vše potřebné, prvně mu rychle stiskl ránu, aby nekrvácela a rychle ho zavedl do kuchyně, kde ho posadil na židli, aby neomdlel a pustil se do ošetřování. "Pitomče, nemůžu tě nechat chvíli samotného."
.
Itachi se pro sebe jen potutelně usmíval. Vypadal jako šílenec, ruku od krve, přibývající stehy na dlouhé ráně, která pořád trochu krvácela. Už to necítil, Sasuke mu píchl anestetikum a zručně dělal jeden steh za druhým. Následně mu to vydezinfikoval a obvázal. Zdálo se mu, že to trochu přehnal. Měl ruku tlusťoučkou jako kojenec. Musel mu ukázat i dlaň druhé ruky, kde šel jeden hlubší řez a ošetřil stejným postupem jako na druhé ruce. Na stole po celé akci zbyla jen kupka sražené krve, rudé obvazy a použité šití.
.
"Od teď tě ani na chvíli nespustím z očí." Sasuke si povzdechl, sundal si rukavice, a v jeho očích se odrážel strach, když vzal jeho tvář opatrně do dlaní a setřel šmouhu od krve. "Itachi, netrap mě tak, prosím."
.
"Měls mě nechat. Ukončil bych jak svoje, tak tvoje trápení." Rána přicházela k životu, svrběla. Copak to nechápal, konečně by od něho měl pokoj.
.
"Přestaň," utnul jeho výlevy rázně a chladně. Už tak měl nervy na pochodu a ještě tohle řešit. Studoval a měl na krku přerostlé dítě, co musel hlídat neustále, všechna jeho snaha šla do háje, jako když hrách na stěnu házel. "Trápí mě leda tak to, když takhle mluvíš. Děláš mi starosti. Nevadí mi, že tu jsi, přece jsem si to sám vybral."
.
"A nebyla to chyba?" hlesl tiše a pokorně. Asi to možná přehnal, ale myslel to dobře. Chtěl mu jenom pomoct, copak to nebylo správné ho zbavit jeho břemene. Sasuke to musel vidět jinak, přece by ho tak nepeskoval, kdyby se ho chtěl zbavit.
.
"Byla chyba to, že ses vůbec pokusil mi ulehčit od trápení." Zvolna mu sjel rukama na ramena a pak na záda, než si přitáhl staršího tmavovláska do objetí, tak aby nepochroumal jeho zranění. Sám pořádně nevěděl, co se děje. Asi se jen moc upnul na tu naději, že ho z toho dostane, ať už má před sebou svého bratra nebo ne.
.
Itachi možná utíkal od svého, ale teď už to neřešil, prostě bude žít s tímhle mladým doktorem a dělat, co od něj bude chtít. Když mu to udělá radost. Nakonec ho vždycky může odložit do ústavu jako starou opotřebovanou věc. Ztěžklo mu srdce, opravdu by to Sasuke udělal? Jeho mysl byla asi chorá, před chvíli se chtěl zabít a teď mu vadilo, kdyby ho Sasuke opustil.
.
"Jen mě nech pracovat a všechno bude v pořádku." Cítil se zase tak zvláštně, přestože nebylo objetí nijak vřelé. Itachiho vlasy ho lechtaly na tváři, byl tak bledý… Sasuke si slíbil, že ho vyléčí, ať se stane cokoliv, nesmí si dovolit neúspěch.
~~~
Za týden se u dveří objevila nečekaná návštěva. Šedovlasý doktor dostal neveselý úkol a musel jít zkontrolovat Uchihu, jak si vede s pacientem. Copak nestačilo zavolat a přeptat se? Ne, Orochimaru trval na osobní návštěvě a on mu nemohl odporovat. Zazvonil na zvonek a zevnitř uslyšel cinkavý tón zvonku. Chvíli čekal, než mu někdo otevře.
.
Sasuke otevřel a překvapeně se zadíval na doktora. To snad… jak vysvětlí ta zranění na ruce? Snad Itachi bude dost rozumný a neřekne nic, co by situaci zhoršilo. "Dobrý den, jdete na kontrolu?" zanotoval skoro jako sestřička, co otvírá dveře do ordinace pacientovi v čekárně.
.
"Ne, jdu se podívat, jestli vás nebolí zuby… dělám si srandu. Holt co se dá dělat, šéf mě pověřil, že vás musím zkontrolovat osobně." zazubil se na něj. Ostatně byl celkem dobrosrdečný chlapík, ale pořádek musí být, přes to nejede vlak. "Tak mi ukažte toho svého pacoše."
.
Zavedl ho do pokoje, kde Itachi trávil většinu dní. Nosil mu tam knížky, když chtěl. "Měl už pár záchvatů, ale ten poslední jsme zvládli bez sedativ. Už jsou méně častější, snad je to známka zlepšení. Ta zranění má od toho, jak mi vysklil okno, sám ani nevím, jak se to stalo."
.
"Dobrý den, pane Uchiho, jak se vám vede?" zeptal se informačně a snažil se působit uvolněným dojmem. Přitom si muže bedlivě prohlížel. Byl pořád pobledlý, ale oči měl jasné a čisté. Opravdu to vypadalo, že žádné sedativa v sobě nemá.
"Jde to, Sasuke se o mě dobře stará." Usmál se, ale ne upřímně. Bedlivě si dával pozor, aby se k němu Kakashi moc nepřiblížil a hlavně nedotkl. Moc dobře si pamatoval, že to byl často on, kdo mu něco píchal a přivazoval ho k posteli spolu se zřízenci. Cítil k němu určitý strach.
"A co vaše paměť, nelepší se to?" Hatake si všiml, že Itachi je napjatý a dokonce skrčil nohy, aby se od něj oddálil. Možná ho děsil, zkusí to tu vyřídit rychle. "Co se vám stalo s rukama?" Měl je celé obvázané a moc Sasukemu nevěřil, že se to stalo bez jeho vědomí. Něco tu smrdělo.
"Já…" Itachi nejistě pohlédl k tmavovlasému muži, "já jsem upadl." Nechtěl, aby si ho odvedli zpátky. Rozhodl se, že do ústavu nechce, a snažil se být vzorný pacient.
"Dobře," odtušil Kakashi a obrátil se k Sasukemu. "Chci vidět ty jeho zranění."
.
Sasuke neodmítl, bylo by to moc nápadné. Co se tak mohlo stát? Buď ho sjede nebo Itachiho odvede zpátky. A to nechtěl, ani jedno. Mlčky přišel k pacientovi a pomalu mu sundal obvazy. "Nic ti neudělá, jsem tady," uklidňoval ho a pousmál se.
.
Kakashi ho rysy ztvrdly, když viděl ten výjev stehů táhnoucí se od zápěstí k lokti. "Tohle nevypadá na obyčejné spadnutí. Pane Uchiho, co jste doopravdy dělali?" Zeptal se úderně pacienta. Tohle se mu vůbec nelíbilo a chtěl vědět pravdu.
Itachi těkal očima na všechny strany, tohle bylo hodně nepříjemné. Bál se říct pravdu, ale když bude mlčet tak si taky nepomůže. Stres ho začínal obestírat jako děsivý opar. Začal se potit.
.
"Měl záchvat a vysklil mi okno, nějak se u toho řízl." Ještěže lhát uměl bez mrknutí oka, naučil se to za ty roky. Jistě, měl by říct pravdu, ale pořád si stál tvrdohlavě na svém.
.
"Takže to nebylo jen tak mimochodem. Sasuke, neměl byste lhát, když k tomu nemáte důvod. Vzal jste ho do nemocnice?" Měl v plánu z něj vypáčit pravdu za každou cenu.
.
"Nevzal, když jsem sám doktor. Vyčistil jsem to, zašil a obvázal." Na co nosit dříví do lesa, že? I když byla spousta doktorů zkušenějších, měl přeci jen medicínu, aby uměl ošetřit takové zranění.
.
"Budiž, musím to napsat do zprávy. Je tu ještě něco o čem bych měl vědět?" otázal se Kakashi a zkoumal Sasukeho tmavé černé studánky, jestli tam nenajde něco zajímavého.
.
"Několikrát jsem ho vzal na procházku a i za svými pěstouny, když musíte vědět všechno." Sasuke měl v té chvílí chuť protočit oči, jako na výslechu, fakt. "Jinak nic."
.
"Dobře, tak asi za čtrnáct dní se uvidíme." Kakashi se zvedl, nechal se vyprovodit ke dveřím a odešel. Měl ještě nějakou práci v blázinci, snad se z toho taky nezblázní.
Itachi si odechl, když ten muž konečně odešel. Skoro až s úlevou se uvolnil a prohlížel si hojící se stehy na ruce.
.
"To bylo těsné." Posadil se vedle něj s rukama v klíně a zhluboka si povzdechl. "Itachi, udělej pro mě laskavost: když budu lhát, nekaž mi to."
.
"Ale já, jsem nic neřekl," oponoval mu Itachi. Vždyť řekl, že jenom spadl. Přece to není zločin a nic jiného tomu doktorovi nepověděl.
.
"Neřekl, ale vypadal jsi, že se každou chvíli zhroutíš." Zavázal mu zranění a sáhl starostlivě na čelo, pořád ho měl ještě mokré. "Až se ti to zahojí, mohli bychom se jet projet na koních."
.
"Když on je děsivý," pípl nesměle Itachi a prohlížel si kalhoty. Radši už dál nerozváděl, jakou měl hrůzu z toho, že by na něj stříbrovlasý muž sáhl, byť je malíčkem. Pak se zaměřil na další větu. "Opravdu, to by bylo skvělé."
.
"Uvidíme." Usmál se a pohladil ho po vlasech. "Teď si zkus odpočinout, udělám jídlo, sám z něj mám hlad."
.
Itachi jenom přikývl a znovu si lehl. Musí se uklidnit. Snažil se zhluboka dýchat, aby se jeho emoce zklidnily, jak ho to naučil Sasuke.
.
Sasuke šel udělat oběd, zvolil jednoduše špagety s rajčatovou omáčkou, měl je rád. Dal vařit vodu na špagety, pak nakrájel cibuli a dal ji do hrnce osmahnout, takhle to pokračovalo dlouhou půlhodinu, než byly naservírované dvě porce a k tomu dal džus. Odnesl to pak na tácu do pokoje. "Dobrou chuť, mimochodem." Postavil Itachiho porci na stolek.
.
"Děkuju." Itachi obyčejně jedl u stolu jako každý normální člověk, ale kdykoliv se rozrušil tak odpočíval v posteli a Sasukemu jídlo donesl, což bylo i dnes. Snažil se do sebe dostat těstoviny, tak aby všechno nezaprskal červenou omáčkou. Byl to téměř nadlidský úkol.
.
"Nechceš pomoct?" nabídl se Uchiha, i když věděl, že po takové otázce ji lidé spíše odmítnou kvůli hrdosti. Viděl, jak se s tím pere, a musel se tomu usmát. Opravdu jako dítě. Ještěže ho nemusí přebalovat.
.
"Samozřejmě že ne, připadám ti jako batole?" Dál do sebe ládoval špagety, byly snad nekonečné. Připadal si, jakoby do sebe táhl rozpuštěný sýr, ten taky nebylo možné sníst. Po skoro dvojnásobném čase, než potřeboval Sasuke jídlo snědl a podal mu talíř. "Bylo to dobré."
.
"To jsem rád, vaření mi moc nejde, ale vystačím si." Sklidil ze stolu a vydal se umýt nádobí. "Pak by možná šlo trochu uklidit, hmm. A jít na vzduch."

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sabaku no Naomi Sabaku no Naomi | 21. dubna 2015 v 20:08 | Reagovat

Itachi sebevrah O_o ? To jako fakt? Chudáček T_T . Bráška ho ale vždycky uklidní, že? ^^ To že na sebe nechá sahat jen Sasukeho je tak rozkošný :3 . Ale tak mě napadá, nebude tohle nakonec Sasuita? Vážně mi tu přijde Itachi tak nějak nehodící se na semeho...

2 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 22. dubna 2015 v 13:31 | Reagovat

[1]:Nech se překvapit, tohle je celkem povídka, která se hodně zabývá psychikou a kdo ví, co se s Itachim na konci stane :D

3 Aki Aki | Web | 11. května 2015 v 21:31 | Reagovat

Už som sa zľakla,že mi nechate Itíka vykrvacať,ale vdaka Sasukemu sa to nestalo. Mega úža,luxusni dielik.

4 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 11. května 2015 v 22:48 | Reagovat

[3]:Musíme trochu předvést chování psychicky narušeného jedince.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.