Nejsilnější cit II.

18. května 2015 v 7:00 | Ivanitko + Smajli |  Nejsilnější cit
Shisui zjišťuje, jak to funguje v podivných zákoutích Itachiho mysli. Láska k sourozenci je pěkná, ale jakmile překročí slušnou hranici, stává se z toho peklo, vězení duše. Rád by bratranci pomohl ulevit od té bolesti, ale nebude to tak jednoduché.


Shisui se královsky bavil. Věděl, že tohle Itachiho pokoří hodně, když stál před ním jen v trenkách tak ho zastavil. "Můžeš se obléct, jen jsem zkoušel, až kam jsi ochoten zajít." Prostě si nemohl takovou příležitost odpustit, v podstatě se nic nestalo. "Jak dlouho to o sobě víš? Jakože chceš šukat svýho bráchu?"
.
"Já ho nechci šuk… neříkej tomu tak!" odseknul Itachi, zatímco na sebe zase natahoval oblečení. Neměl s tímhle vulgarismem jako takovým problém, ale v případě Sasukeho by raději volil jiná slova, bráška nebyl žádná šukací panenka! Chvíli se na Shisuie upřeně díval a přemýšlel, jestli má cenu dál zatloukat, v podstatě mu ještě nic nepotvrdil.
.
"Jak chceš… jak dlouho tě Sasuke zajímá i jinak než sourozenec? Nesnaž se zapírat, to divadlo, co jsi před chvíli předvedl je víc než usvědčující." Shisui si uvědomoval, že je hrozná kecka, která vyžvaní kde co, ale pokud šlo o vážné věci, tak je dokázal v sobě udržet. "Slibuji, že budu mlčet jako hrob."
.
Itachi ještě chvilku udržoval kamenný výraz a zvažoval, jestli mu může věřit, ale když už to bylo venku… Povzdechl si a nešťastně se složil na postel naproti němu. Promnul si spánky, načež ukryl obličej do dlaní, takhle před někým jiným se cítil ještě zvrácenější a úchylnější než sám. "Asi čtyři roky," zamumlal tiše přes prsty.
.
"Cože?!" vyhrkl Shisui bezděčně a poposedl na židli. Když si v hlavě zpětně promítl, že to bylo Sasukemu jedenáct… nemohl si odpustit veselé ušklíbnutí. "Takže ty jsi pedofil." Bral to samozřejmě jako srandu. Sasuke už nebyl pod zákonem, co se sexu týkalo. A Itachi vypadal, že ho to opravdu trápí.
.
"Nejsem!" vyjel na něj Itachi nakvašeně, "Sasuke je… byl jediný, ke komu jsem kdy… už tak brzo… a navíc já jsem… já bych mu nikdy neublížil! V žádném smyslu, a už vůbec ne v tomhle! To je zvrácený, Shisuii, jak vůbec můžeš něco takovýho vyslovit, já…" Itachiho srdce zběsile tlouklo, protože bratranec vyslovil přesně to, za co se styděl ze všeho nejvíc. Nepovažoval se sám za pedofila, nikdy ho děti nepřitahovaly. Sasuke byl jediná výjimka, a to až v době, kdy začal přicházet do puberty. Ale i když tenkrát zjistil, že láska, kterou k němu cítí, je nejen bratrská, ale i milenecká, nikdy ho ani na okamžik nenapadlo, že by… na něj vztáhl ruku. Ne v době, kdy byl ještě pod zákonem. Nebo ano, samozřejmě ho to asi napadlo, ale vždycky, když si něco takového představoval, tak Sasukemu rozhodně bylo nad patnáct.
.
"Itachi, nemyslel jsem to nijak zle. Jen mě to poněkud zaskočilo. Ty sis nikdy nikoho nevšímal. Ani holek, ani kluků, měl jsem za to, že prostě tomu dáváš čas. Nakonec se zabouchneš do svého bráchy…" Muselo to být opravdu silné, když ho to ani po čtyřech letech nepřešlo. Přemítal nad možnostmi, které Itachi má. Moc jich nebylo. Mohl to Sasukemu říct, ale něco mu napovídalo, že toho se nejvíc bál, protože na něm mladší bratranec doslova visel. Nemohl ranit jeho dětskou dušičku, něčím takovým. "Nedá se to nějak léčit?"
.
Itachi ze sebe vypravil něco mezi pobaveným a zoufalým povzdechnutím. "Ty myslíš, že láska se dá léčit?" zeptal se tiše staršího Uchihy a zahleděl se mu do očí. Byla v nich spousta bolesti a znechucení ze sebe samého. "Tak mi řekni jak. Ukaž mi způsob, jak bych mohl na Sasukeho přestat takhle myslet, já to s největší radostí udělám a budu ti děkovat," pokračoval hořce, "myslíš, že jsem na to pyšný? Myslíš, že… že nevím, že to není normální? Že je to zvrácené? Shisuii, už čtyři roky se snažím být dobrým bratrem někomu, koho miluju. Dokážeš si představit, jaký to je? Celý den s ním trávit, dotýkat se ho, bavit se, smát se… a celou noc si představovat, jak se ho dotýkám… jinak? Zoufale po někom toužit a přitom vědět, že nikdy nebude existovat šance, abys s ním mohl být? Žít s tím člověkem pod jednou střechou, denně ho vídat s tím, že se všechny tvoje sny nikdy nenaplní?" Itachimu se zlomil hlas. Nechtěl se bratranci tak otevřít, prostě… prostě to z něj najednou vytrysklo. Nikdy se s tím nikomu nesvěřil, celá ta léta to dusil v sobě, potlačoval, předstíral. V očích ucítil slaný tlak.
.
Shisuie mrazilo v zádech, jak zjišťoval, že se bratranec před ním vnitřně hroutí. Vzal ho za ruku a jemně ji stiskl. Chtěl mu ukázat, že na to už není sám. Trochu ho zamrzelo to divadélko předtím. Jaksi si plně neuvědomoval, jak musel Itachi trpět. Ostatně on dokázal udržet vztah maximálně půl roku a před ním byl někdo, kdo to dokázal tajit čtyři roky. Přemítal, jestli to byla náhoda nebo ďábelský čertík, který navedl jeho ruce k bratránkovu šuplíku. "Promiň, choval jsem se jako debil."
.
Itachi zavrtěl němě hlavou a na jeho džíny ukápla zbloudilá slza. Ihned si volnou rukou otřel tvář, přece se tu sakra nerozbrečí! "Asi máš pravdu, měl bych se léčit," zašeptal chvějícím se hlasem, "měl bych… já nevím, jít někam do ústavu. Taky už mě to párkrát napadlo, bojím se… strašně se bojím, že bych jednou mohl udělat nějakou kravinu. Já bych mu neublížil, Shisuii, opravdu ne, ale mám strach, že to nedokážu tajit věčně. A on… n-nechci, aby věděl, co… co má za bratra. Zranilo by ho to." Nemluvě o tom, že by ho rodiče zabili.
.
Člověk by si řekl, že když už to vydržel čtyři roky, tak další nebude problém, ale každý má svou hranici. Nic nemůže trvat věčně, neexistuje perpetum mobile. Navíc Sasuke rostl do krásy. Už se začínal podobat muži, neměl rozkošné dětské tvářičky. "Ale třeba by to bylo řešení. V klidu mu to říct, vysvětlit mu, jak se věci mají. Nebylo by to lepší? Věřím tomu, že Sasuke by to překousl. Má tě moc rád a určitě by tě neodkopl jako nějakou špínu."
.
"To nejde, Shisuii," vydechl Itachi a popotáhnul, "co by mi na to asi tak řekl? Copak na tohle existuje ještě jiná odpověď, než: Táhni k čertu i se svýma zvrhlýma představama a už na mě v životě nesahej? Nechci o něj přijít, je to taky můj bratr, jestli sis toho nevšimnul. Nemůžu si dovolit…" Pokojem se náhle rozlehlo zaklepání na dveře, až Itachi úlekem poskočil. Prokrista, jestli… jestli je to Sasuke… vrhnul na bratránka pohled plný zapřísahající prosby, ať proboha nic neříká, ať už je to kdokoliv.
.
Shisui si byl vědom, že teď není ta nejlepší chvíle, aby Itachiho kdokoliv, hlavně Sasuke, viděl. Nedbal bratránkových prosebných pohledů a přešel ke dveřím. Otevřel je jenom tak, aby dovnitř nebylo moc vidět a zbytek průzoru do pokoje zastínil svým tělem. "Sasuke, chceš něco?" neznělo to ani vyloženě přívětivě a ani nepřátelsky.
.
Sasuke se trošku zarazil tomu Shisuiově tónu, ale vztáhnul si to na to, že bratranec asi řeší s Itachim tu ekonomii a nechce, aby ho zase odvolával. "Ne, neboj, nechci," ujistil ho honem a pozvedl tác s obloženými chleby, který držel v ruce, "máma vám posílá občerstvení, tak jsem vám ho jenom přišel dát. Nebudu rušit." Neměl ponětí, že na tom učení Shisuiovi tak záleží.
.
"Teta je moc hodná, že jí děkujeme," odtušil Shisui trochu příjemnějším tónem. Přebral si od Sasukeho tác. "Vždycky na návštěvu myslí. No nic, my jdeme pokračovat." Nenechal bratrance ani nadechnout a zavřel mu před nosem dveře. Doufal, že má Sasuke dost rozumu a nebude se dobývat dovnitř, když ho tak trochu nevybíravě vyhodil.
.
Itachi se mezitím stihl dát trošku dohromady, vysmrkal se do papírového kapesníku a otřel si oči, takže už jeho předchozí stav prozrazovalo jen jejich lehké zarudnutí. Odkašlal si, aby úplně ovládnul hlas a prohodil směrem k bratranci: "Díky." Teď hned by se asi nedokázal se Sasukem vidět, musel se ještě trošku vzpamatovat a Shisui to zřejmě pochopil.
.
Nejstarší Uchiha položil tác na stůl a posadil se zpátky před Itachiho. Nevěděl, jak by Itachiho rozptýlil, protože city byly většinou dost bolestivé a otravné. Pořád se něco muselo řešit a nic nebylo pevné a stále. Pak ho napadla jedna věc, kterou o něm taky nikdo nevěděl, a když byli v tom svěřování. "Itachi, aby sis nemyslel, že seš sám divnej, tak já taky. Bráchu teda nemám, ale mužský pokolení se mi líbí víc, než by někomu pozdávalo za vhodné," zazubil se.
.
Itachi k němu překvapeně vzhlédnul. Přestože byli nejen bratranci, ale i dobří přátelé, nikdy se příliš o těchto věcech nebavili, on sám razil heslo, že sexuální život by měl být soukromý. Pochopitelně že on k tomu měl velice dobré důvody, už předtím, než se zamiloval do Sasukeho, a potom ještě větší. "Jak to?" podivil se, "vždyť ses tuhle na pouti rozplýval nad nějakou tou blonckou…" I když, vlastně to ještě nic nedokazovalo, sotva by se před nimi asi Shisui prozrazoval.
.
"Jo to byl kus," zavzpomínal Shisui na její pěkný zadek. Kdyby neměl naspěch a nešel s bratranci, tak by ji možná šel sbalit. "Nemám jaksi problém ani s jedním pohlavím. Docela se to hodí, vždycky se najde někdo, kdo potřebuje potěšit a nikdy to není nuda." Sex a holkou a chlapem byl úplně rozdílný. Své milence si vybíral podle nálady. Když se chtěl pomuchlovat a o někoho pečovat, sbalil většinou nějakou šťabajznu. A když chtěl něco živočišnějšího, tak hledal muže. Občas ho jedna nebo druhá strana překvapila a bylo to úplně jinak, než si představoval.
.
Itachi se pousmál, vlastně to takhle měl Shisui nejjednodušší, když nebyl vybíravý a měl široké pole zájmu. "Myslím, že už je to dneska skoro normální," vyslovil svůj názor na tenhle typ orientace. Minimálně normální ve smyslu, že to zákon povoloval a přibývalo těch, kteří to ani neodsuzovali. Pravda, vždycky se našel nějakej magor, ale bylo jich méně než dřív, aspoň mezi mladšími lidmi. "Docela ti to závidím," přiznal, protože v jeho případě zákon hovořil zcela jasně. Incest byl nepřípustný, dokonce i v takovém případě, kdy nehrozilo žádné zplození dementního dítěte.
.
"Hrozně moc bych ti chtěl pomoct, ale nevím jak… kdyby… kdybys na tom byl fakt špatně, tak tu máš mě. Budu pro tebe vrba, cokoliv si řekneš." Shisui svým kámošům neměl nikdy zatěžko pomoct. Zvlášť Itachimu. Sice byl hajzlík a dorypoval, ale kdyby potřeboval, tak mu přiběhne a podá pomocnou ruku.
.
"Dík," pousmál se znovu Itachi, i když věděl, že v tomhle mu nikdo pomoct nemůže. Ale cenil si toho, že mu to Shisui nabídnul. "Chtěl bych od tebe jenom jednu věc," zaváhal a kousnul se do rtu, než ho tiše požádal: "Prosím… neříkej to Sasukemu. Nikomu to neříkej, ale jemu obzvlášť ne. Nesnesl bych, kdyby na mě zanevřel."
.
"No dobře," souhlasil Shisui. Sice měl jinou představu, než Itachi, ale pro teď to nechtěl řešit. Bylo to příliš čerstvé. Nemůže ho nechat nést to břímě celý život. On mu pomůže, ale musí to předtím pořádně promyslet, aby se něco nezvrtlo. Mohl by tím dost věcí posrat.
~~~
Shisui prozatím tuhle věc odložil k ledu a zabýval se jí jen, když si na ni vzpomněl. Zejména u Itachiho, protože to o něm věděl, bylo lehce rozpoznatelné, kdy se něco dělo mezi bratry. Bylo by potřeba dát je dohromady, ale jak? To byla velká neznámá. Měl nutkání dojít k Sasukemu a prostě to na něho všechno vybalit. Počítal však s tím, že by ho mladší poslal do prdele a starší usekl hlavu. Začne tedy zlehka.
Měli jít na výlet do okolí. Shisui dojel k Uchihům a na tváři se mu skvěl krásný otisk ruky. Mračil se jako sto čertů, když hodil kamínek Itachimu do okna. Nechtěl zvonit, aby to neviděla teta. Brala by to moc vážně.
.
Itachi odložil knížku a vykouknul z okna, co se to děje. "Čau, proč jsi nešel…" začal, když spatřil na zahradě Shisuie, ale přestože měl pokoj v prvním patře, nemohl si nevšimnout té bratrancovy ozdoby. Raději to nekomentoval, strýc nikdy nešel pro nějakou tu facku daleko. "Vydrž chvilku, hned jsme dole!" zavolal tedy na něj a z postele sebral bágl, který už měl sbalený na výlet. Měl v něm kromě peněženky a dokladů také pití, mikinu, kdyby se náhle ochladilo, pláštěnku a malou lékárničku pro všechny případy. Vyšel na chodbu a zaklepal na dveře Sasukeho pokoje. "Sasu, pojď, Shisui už je tady," informoval ho.
Sasuke bagáž tolik nehrotil jako jeho starší bratr, vzal si akorát klíče, mobil a peněženku, což všechno pohodlně nacpal do kapes černých kraťasů a s širokým úsměvem Itachiho následoval dolů do chodby. Ještě ohlásili rodičům, že tedy odcházejí, samozřejmě si vyslechli nějaké ty zákazy a varování, a pak už se oba vyhrnuli na čerstvý vzduch.
"Ahoj Shisuii!" pozdravil Sasuke hlasitě svého bratrance, "dal sis na čas, měl jsi…" Nejmladší Uchiha zmlknul, když si také uvědomil Shisuiovu začervenalou tvář a v očích se mu hned objevil nesouhlas a obavy.
.
Nejstarší Uchiha nervózně přešlápl. Kluci si ho prohlíželi jako na výstavišti, či exota ve zverimexu. Chtěl předejít jejich vyptávání. Stejně by jim to řekl, tak to vezme zkrátka. "S Madarou jsme se zase pohádali. Možná jsem měl držet hubu a krok, ale vždycky mě baví mu odporovat, no dneska to zašlo trochu dál." Ještě teď mu tvář pulzovala, přitom tomu už bylo minimálně tři čtvrtě hodiny, co dostal po hubě.
.
Sasuke byl v pokušení zeptat se, o co šlo, ale vlastně to bylo celkem jedno. Madara neměl rád, když mu někdo odporoval, ať už to bylo v jakékoliv oblasti. "Myslím si, že to bylo fakt idiotský rozhodnutí, že tě dali zrovna jemu," zavrčel, protože jestli měl ještě předtím, než si strýc osvojil Shisuie, k němu nějaké sympatie, pak v průběhu několika let rychle vzaly za své. Sice to nebylo tak často, co se Shisui objevoval s nějakou viditelnou památkou, ale on sám si nepamatoval, že by jeho rodiče řešili všechno takhle fyzicky. Samozřejmě, dostal občas jako malý výprask, ale musel opravdu provést nějakou lumpárnu. U Madary stačila jen slova, která se mu nelíbila.
.
"Tak radši popojedem, ne?" navrhl Shisui, aby protrhl ticho. Šel k cestě pro svoje kolo a čekal na oba bratry, než se svými dopravními prostředky došli za ním. "Sasuke, neměl bys mít helmu? Co kdyby náš zastavili policajti, že jsi ještě děcko," zažertoval, ale neznělo to tak uvolněně jako vždycky. Právě že něco podobného zkusil na Madaru a ten jeho vtípky z duše nesnášel. Sám se divil, že tam dokázal vydržet tolik let, v domě chladu a citového strádání.
.
"Hele, ty prevíte! Já nejsem žádný děcko!" naježil se Sasuke podle očekávání a vzdorně pohodil hlavou, "je mi patnáct, takže už můžu spoustu věcí!" Sice do osmnácti, než bude mít povolený i alkohol a podobné věci, mu ještě pár let zbývalo, ale nesnášel, když mu to někdo připomínal.
Itachi se zasmál a láskyplně mu rozcuchal vlasy. Bráškovi to tak slušelo, dokonce, i když se zlobil. Shisui měl štěstí, že Sasuke nebyl dikobraz, protože by se mu taky mohlo stát, že by za ty své provokace schytal nějakou tu bodlinu.
.
"Stejně bude pořád mladší a nezkušenější bráška," neodpustil si popíchnutí Shisui a připravil se k nasednutí na kolo. "Znáš to, do patnácti můžeš, od patnácti musíš." Itachi ho za tohle určitě nepochválí, ale třeba to něčemu napomůže. "Měl bys začít sbírat zkušenosti. Itachi je jako mnich, toho předeženeš vmžiku."
.
"Tss, abys věděl, nějaký zkušenosti už mám!" pravil Sasuke nadneseně a vyvedl svoje kolo na silnici, kde se vyhoupnul na sedlo a ohlédl se po svém bratranci, "a ostatně teď mám v oku jednu kamarádku a docela slibně se to vyvíjí… vsaď se, že do měsíce s ní budu v posteli!"
Itachi ztuhnul jako přimražený, tohle… bylo jako rána do hlavy.
.
Shisui se opatrně ohlédl po Itachim, který stál celý ztuhlý. Tohle ho muselo ranit, ale musel s tím počítat, že když Sasuke nic netuší, tak bude vyhledávat společnosti dívek. Aby taky ne, když Uchihové byli od přírody pohlední. A hlavně, v nejmladším z rodu začínaly pořádně bujet hormony, takže bylo jeho chování nasnadě. "Tak hlavně bezpečně nebo tě otec přetrhne."
.
"Neboj, Shisuii, já jsem jako skaut, víš?" zašklebil se Sasuke, vytáhl z kapsy peněženku a z ní následně dobře známý čtverhranný předmět, "vždy připraven."
Itachi se mračil jako sto čertů, vůbec se mu takové řeči nelíbily. Žárlil už jenom na tu myšlenku, že si Sasuke s někým začne, i když racionálně věděl, že je to nevyhnutelné. "Schovej to a jeď," procedil mezi zuby, aby ukončil palčivou konverzaci.
.
To bude tedy výlet, zabručel si Shisui pro sebe, ale pohyb z nich za chvíli všechny starosti vyhnal. Ujížděli volnou rychlostí městem, než se dostali k polím a rozlehlým loukám. Nejstaršího Uchihu už ani nenapadlo myslet na Madaru, kdyby mu to Itachi nepřipomněl.
"O čem jste se zase hádali?" Dlouhovlasý bratranec ho chvíli pozoroval, než si zkusil tipnout. "Zase to bylo o bydlení, jak tě musí živit a že seš hrozný nevděčník?"
"Asi tak, prý můžu kdykoliv odejít, když se mi pořád něco nelíbí. Už jsem uvažoval, že bych přešel na dálkové a začal chodit do práce. Snad by mě někde vzali. Ale co jsem se tak koukal, tak všude chtějí tu zasranou praxi a já nemám vůbec nic. Kdybych měl aspoň už tu výšku za sebou," zabručel Shisui rozmrzele a objel na cestičce rozjetou myš.
.
Sasuke jejich konverzaci zaslechl, i když jel o pár metrů před nimi, a obrátil hlavu dozadu, aby k tomu taky řekl své. "Tsss, to je debil. Při tom, jakej je, by měl bejt spíš rád, že s ním vůbec v tom domě seš," prohlásil s typickou upřímností, nikdy si v tomhle ohledu moc servítky nebral, "beztak by s ním nikdo normální nevydržel." Po pár vteřinách si uvědomil, že ta poslední věta by se možná mohla Shisuie dotknout, takže se to honem pokusil zamluvit: "Teda, myslel jsem, jako že… jako že by si to nikdo dobrovolně nevybral. Nechtěl jsem tím říct, že seš cvok nebo tak něco…" Jak byl k oběma příbuzným obrácen a nedával pozor, nechtěně najel do jednoho výmolu a málem si překousnul jazyk.
"Sasuke, koukej se na cestu!" napomenul ho Itachi. Jednak měl starost, aby si opravdu něco neudělal, jednak… i když byl Sasuke na svůj věk velice vyspělý a zralejší, než většina jeho vrstevníků, někdy prostě ještě pořád viděl věci moc jednoduše. Madara měl Shisuie v péči, a protože ho živil a šatil, nebylo to tak snadné - Shisui se prostě nemohl jen tak sebrat a odejít.
.
"Nakonec jsem mohl být ještě úplně jinde," prohlásil Shisui a tím narážel na děcák. Ostatně k pobytu v něm měl velmi blízko. Kdyby si otec na smrtelné posteli s Madary nevymámil slib, že se o něj postará, tak by tam jel jak namydlený blesk a nikdo by se s ním nemazal. Otec byl podnikatel, ale po smrti matky, kdy mu bylo necelých pět let, to s ním šlo od desíti k pěti. Nakonec zkrachoval a snažil se aspoň pracovat po fuškách, protože nemohl najít stálou práci. Do toho se přidal alkohol, moc dobře si pamatoval, jak Izuna chodil domů jako tygr. Vždycky ho našel, ať byl schovaný kdekoliv v bytě. Potom ho podle nálady buď seřezal, nebo ho tiskl v náruči a brečel nad ztrátou jeho matky. On sám byl malý a jeho chování vůbec nechápal. Nenáviděl odér piva, sám ho nikdy ani neokusil, tak se mu to protivilo. Jednoho dne si pro něj přijel strejda Madara, že bude bydlet s ním. Na jeho otázku proč, mu bylo odpovězeno, že jeho povedený tatínek spadl pod kola autobusu, když šel ožralý domů. Bylo to krušné období. Měl pocit, že s otcem alespoň měl někoho blízkého, ale Madara všechny jeho pokusy o mazlení odmítal a odháněl, že prý je už na to velký. Vždycky si to vynahrazoval u Mikoto, kde býval často a chodil neustále s ní kamkoliv se hnula. Cítil z ní, že ho má opravdu ráda. Viděl v ní druhou matku. A kluci ho naučili se všemu zase radovat. Sice to trvalo dlouho, ale přece to zvládli.
.
Cesta před nimi se měnila. Chvíli to byla rovná pohodlná asfaltka, na které se řadili za sebe a Itachi trval na tom, aby jel Sasuke mezi nimi, protože ho tak měl on na očích a byl jakoby chráněný z obou stran, pak to zase byla klikatá lesní cesta, kde se nebál pustit ho dopředu, protože kromě nějakých těch prorůstajících kořenů na ní nehrozilo nebezpečí. Stromy jim navíc poskytovaly příjemný chládek, zatímco když projížděli vesničkami, pražilo do nich jarní květnové sluníčko, které jako by chtělo dokázat, že se blíží léto. Asi po hodině začala cesta nenápadně stoupat, pořádně se zapotili, než konečně zastavili kousek pod rozhlednou, na kterou měli namířeno.
"Fuj, jsem úplně uvařenej," potřásl Sasuke hlavou, jakmile sesedl z kola, a bez okolků si přetáhl přes hlavu tričko, aby se trošku provětral, beztak se na něj potem úplně lepilo, "taky vás tak bolí třísla? Dlouho jsem na kole neseděl, asi bych s tím měl něco dělat." Ne že by nedělal žádný sport, chodil pravidelně hrát squash a sem tam si vyrazil s kamarády na inliny, když bylo hezké počasí.
Itachiho oči samozřejmě hned zalétly k bráškovi, jako by byly přitahovány nějakým magnetem. Nemohl si pomoct, měl tak nádhernou postavu, a jak se mu hrudník zdvihal zrychleným dechem, aby dohnal kyslíkový dluh z té námahy… docela dobře si to dovedl představit i v jiné situaci. Ihned se v duchu profackoval, na tohle nesmí myslet! Raději v batohu vylovil pití, aby se všichni mohli hydratovat.
.
Shisui se také hltavě napil a nadzvedával si tričko od těla, aby trochu zchládl, ale ne moc. Pod pažemi měl propocená kola, že ani nejlepší antiperspirant by to nedokázal zvládnout. Ostatně na klucích bylo taky vidět, že něco dělali. Taky se mrknul na Sasukeho, ale ne tak hladově jako Itachi, ale tak normálně. Zhodnotit stavy. Pokud to bratranec vydržel, když byl Sasuke malý, tak teď to prostě nedá. Bude otázkou času, kdy se něco stane a on by tomu rád přešel tím, že Sasukeho informuje. A měl by začít, co nejdřív. Dneska aspoň něco nenápadně zkusí.
.
Když doplnili vypocené tekutiny, Sasuke si změřil pohledem vzdálenost, která je ještě pěšky čekala. Nebylo to daleko, zato stoupání bylo hodně intenzivní. Usoudil, že by bylo zbytečné si zase to tričko oblékat, ještě s tím počká, až budou nahoře a trochu se vychladí. Přehodil si ho tedy přes rameno a zazubil se na své starší příbuzné: "Tak můžeme?" Aniž by ale čekal na odpověď, jako první vykročil do kopce, víc cest tam ostatně nebylo, takže nemohli nijak zabloudit, což už se jim na několika výletech taky párkrát stalo. Docela byl zvědavý, ještě nikdy tady předtím nebyli.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fieriokok Fieriokok | 18. května 2015 v 12:49 | Reagovat

Moc se mi líbí vaše vyjadřování a přirovnávání, akorát mě trochu zaskočilo, že se Itachi nenápadně ohlédl po Itachim :D

2 Hinami-chan Hinami-chan | Web | 18. května 2015 v 15:50 | Reagovat

Itachi se ohlédl po Itachim :-D no co každý dělá chyby, jinak opět úžasný díl ;-) chci aby se Sasan v příští kapitole rozsekal na tom kole :-D

3 Adís Adís | E-mail | Web | 18. května 2015 v 19:17 | Reagovat

:33 Chudák Itachi.. :/ V Sasího devíti letech ?! (Nebo  kolikati to bylo) :D
Tomu se říká yaoi/láska na celý život. :DD :33 (ten můj češtin xDDDD)

4 Aki Aki | Web | 19. května 2015 v 14:51 | Reagovat

Wau mega úžasni dielik,ale chudačik Itachi som zvedava kedy praskne,że Sasukeho ma radšej neż iba ,ako brata.A som zvedava čo zamyšla Shisui.

5 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 19. května 2015 v 15:16 | Reagovat

[1]:Tak přepisy se vždycky najdou :D
[2]:Ty jseš teda škodolibá.
[3]:Itachi má smůlu, když se zamiluje, tak to trvá věčně.
[4]:Shisui liška podšitá, bude prudit :D

6 Okami Okami | 20. května 2015 v 21:05 | Reagovat

Úůů, Ití kreslí lechtivé pózy :3 (no co, kdybych to uměla, tak je kreslim neustále :D). Taky jsem zvědavá, jak to Shisui vybaví. Ale jestli se Sasuke bude cukat jako ve Lvovi, tak to potěš :D.

7 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 20. května 2015 v 21:55 | Reagovat

[6]:Neboj, tahle povídka má 24 dílů, takže se dočkáš eňoňo scén mnohem dříve, než ve Lvovi. Nejsilnější cit je mnohem víc tlačen na fanservis než na realitu :3. Byla to oddechovka, kde jsem nemusela jako Itachi Sasukeho složitě lovit.

8 Sabaku no Naomi Sabaku no Naomi | 21. května 2015 v 20:47 | Reagovat

No sakra, Madara je ras, i když zrovna nikoho nešuká... Chudák Shisui. Na tak přísnou výchovu má teda docela ránu. Ale je milý vidět, že i tak umí pomoct, když je potřeba. Doufám, že už to brzo dá do pohybu a Iti se přizná :3

9 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 21. května 2015 v 22:21 | Reagovat

[8]:Madara se v téhle povídce teda vyvedl, aneb nesvěřujte mu do péče děti. ještě budeš koukat. Shisui je po Izunovi a ten je hodný :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.