Získat srdce lva VII. - Itachi jde vraždit

14. května 2015 v 7:00 | Ivanitko + Smajli |  Získat srdce Lva 2
Itachi svého brášku nachytá v koupelně a jeho oku neunikne jediné zranění. Ke vší smůle si je spojí s jediným člověkem, o kterém ví a má podezření, že jeho milovanému sourozenci ublížil.


Ve čtvrtek ráno se Sasuke probral neobyčejně brzy, už v sedm hodin. Nějakou dobu ještě ležel se zavřenýma očima a snažil se navázat na přetrhnutou nit spánku, po deseti minutách snažení to ale vzdal a s povzdechem se vyhrabal z postele. Zašel si do koupelny, studenou vodou si protáhl škvírky očí, aby z nich vyhnal ospalost, a opláchl si i celý obličej. Právě si nabral zubní pastu na kartáček a chtěl si ho strčit do pusy, když si pořádně prohlédl v zrcadle svůj odraz. No paráda, ta rána nejen že přes noc nezmizela, ještě navíc parádně natekla. Kruci, zapomněl si ji včera vydesinfikovat, to měl určitě z toho. Rychle se to rozhodnul napravit, ale nejprve si vyčistil zuby, bylo by kontraproduktivní si pak vyplachovat pusu. Jakmile se zbavil pěnivé hmoty, vatovým tamponkem namočeným v Alpě si opatrně začal desinfikovat oteklý ret. Au, pálilo to. Znovu se na sebe zadíval do zrcadla. No, nebylo to tak hrozné, za dva dny to určitě zmizí. Pak zpozorněl a upřel oči na svoje hrdlo. Kurva! Rýsovaly se mu tam parádní modrofialové otisky prstů. Sasuke se bezradně rozhlédl po koupelně. Vypadalo by podezřele, kdyby teď v létě nosil šátek kolem krku, musel se to ale pokusit nějak zakrýt. V náhlém vnuknutí se natáhnul pro matčinu kosmetickou taštičku, otevřel ji a chvíli se v ní přehraboval. Byly tam snad tuny líčidel a produktů, u kterých ani nevěděl, k čemu slouží, ale konečně se mu podařilo najít tubu s tekutým make-upem. Úžasný, ušklíbl se v duchu ironicky, když odšrouboval uzávěr a nabral si trochu na prsty. Jenom doufal, že to bude fungovat. Rozetřel si tělovou hmotu po viditelných důkazech včerejší rvačky a kriticky zhodnotil výsledek. No, vypadalo to trochu směšně, sice to malinko zmírnilo barvu těch modřin, ale skvrny se tak úplně neshodovaly s přirozenou barvou jeho pleti.
Itachi vstal nedlouho po Sasukem. Šel večer brzy spát, takže byl ráno čilý jako rybička. Slastně se protáhl jako kočka. Shisui ještě spal otočen k němu zády, proto tiše vylezl z postele a nabral směr koupelna. Zajímalo ho, jak si to kluci včera užili. Měl smíšené pocity, když bratránka pouštěl samotného s bráškou. Pořád v něm přetrvávaly jisté pochyby, takové neuchopitelné nuance. Otevřel dveře do vykachlíčkované místnosti, kde stál Sasuke u umyvadla. Mladík sebou vylekaně trhl a Itachi si ho podezřívavě prohlédl. Nechal to ale být. "Sasuke, jak bylo včera v kině?" zeptal se veselým tónem a přišel k bráškovi o kousek blíž.
Sasuke si nadával do idiotů, že si nezamknul, nebyl na to zvyklý, ale teď by se mu to bývalo hodilo. Bylo nadměrně pošetilé doufat, že si Itachi nevšimne Mikotiny rozkrámované taštičky s kosmetikou, kterou ještě nestačil uklidit. Přesto se pokusil o nervózní úsměv.
"Jo, bezva, my… prima jsme si to užili, škoda, žes nešel taky…" odpověděl nepřesvědčivě nadšeným hlasem. Itachi sklouzl od jeho očí a pozorněji se zaměřil na celý jeho obličej. Okamžitě ho upoutal zhmožděný ret a špatně aplikovaná vrstva make-upu. Maminčiny rozházené věci za Sasukeho zády ho nenechaly na pochybách. Nebezpečně se zamračil a prstem se dotkl jednoho z těch uměle vyhlížejících fleků na bráškově hrdle. Sasuke sebou cuknul a zasyčel, Itachi použil větší tlak, než zraněná tkáň vyžadovala. Starší Uchiha zúžil oči do tenkých čárek, namočil vatový tamponek do vody a přes Sasukeho protesty chytil mladšího chlapce vzadu na zátylku, zatímco mu jemně smýval zpackaný pokus o zastření podlitin. Otisky prstů se znovu objevily v plné kráse. Itachimu se v prsou vzedmula vlna vzteku a bylo to na něm tak poznat, až Sasuke trochu zděšeně couvnul před jeho ledovou zlobou. Starší z bratrů si ještě jednou bez úsměvu přeměřil všechna zranění, než se absolutně beze slova otočil na patě.
"Ne, Itachi, ne! Počkej!" snažil se ho Sasuke zadržet, protože mu došlo, co bude následovat. "Já ti to vysvětlím, to mi neudělal Shisui, přísahám, že ne!"
.
Itachi byl tak zaslepený vztekem, že vůbec nevnímal Sasukeho vysvětlování. Jako velká voda vtrhl do pokoje, kde měl Shisui ještě půlnoc. Strhl z bratrance pokrývku a přetočil ho na záda. Natáhl paži, aby mu ubalil jednu velkou ránu.
Shisui se při tom necitlivém zacházení probudil, otevřel trochu oči, aby viděl, jak se k němu děsivou rychlostí blíží sevřená pěst. Nestihl udělat vůbec nic. Dostal silnou ránu, minimálně jakoby ho kopnula kobyla. Spustila se mu krev z nosu. Před další ránou pozvedl ruce a snažil se bránit.
.
Rodiče obou brášků byli v předsíni, kde si obouvali boty. Dnes jeli zaráz, protože Fugaku chtěl vzít manželku do práce. Nejstaršího Uchihu zaujal náhlý ruch z horního patra, dost mu to připomínalo nedávnou situaci, kdy musel oba mladíky trhat od sebe. Rozeběhl se ke schodům, tuše něco špatného.
Sasuke nehodlal nechat Itachiho opakovat bratraneckou pranici, okamžitě ho následoval do pokoje, který s Shisuiem sdílel, ne ale dost rychle na to, aby dokázal zabránit prvnímu úderu.
"Itachi, ne! Přestaň!" vykřikl, přiskočil k oběma starším příbuzným a popadl Itachiho paži. "Dost! Nech toho, slyšíš?! Řekl jsem, že on za to nemůže!"
Sasukeho zvýšený hlas potvrdil Fugakuovu domněnku. Během několika vteřin se objevil na prahu, bleskově se zorientoval, odstrčil svého mladšího syna a zaujal jeho místo v pacifikaci staršího. Silou ho odtrhnul od svého synovce.
"Ovládej se, Itachi!" vyštěkl autoritativním tónem velitele policejní jednotky. "Co tě to sakra popadlo?!"
"On mu ubližuje!" pěnil Itachi, který se tentokrát vůbec neobtěžoval vymýšlet si nějakou výmluvu, tohle bylo prostě moc, "Shisui Sasukemu ubližuje! Má na krku jeho otisky, viděl jsem to!"
"Cože?" vytřeštil Fugaku oči, ale pořád ještě Itachiho držel, aby se na Shisuie znovu nevrhnul. "O čem to mluvíš? Co je to za nesmysly? Sasuke? Shisuii?" Přelétl pohledem od Sasukeho, který byl ve tváři bílý jako křída, ke svému synovci. V tu chvíli dorazila i Mikoto a přitiskla si ruku k ústům, když viděla, jak je zase Shisui zřízený.
.
Shisui si sedl a k nosu si přitiskl papírový kapesník, aby zachytil část krve, která mu ještě nestihla zkapat na holou hruď. Chvilku si podržel hlavu dole, než ji zvedl k Fugakuovi, který netrpělivě očekával vysvětlení. "Včera nás po cestě z kina přepadli nějací dva týpci. Jsme se s nimi pobili," zahuhňal bolestně, snad mu Itachi nepřelomil nos.
Dlouhovlasý Uchiha na něj vyvalil oči. Prvně mu to nechtěl věřit, měl za to, že si zase vymýšlí, aby ho nějak ošálil. Pozorně si prohlédl jeho tělo. Na obličeji krom jeho práce měl slabě se rýsující modřinu u spánku. Sklouzl na kapkami krve potřísněný hrudník, Shisui měl na bocích výstavní tmavě zabarvené modřiny. Uvnitř ho bodl osten provinilosti, nechal se zaslepit přílišnou starostí o Sasukeho tak, že bez rozmyšlení šel za prvním člověkem, který to podle něj mohl mít na svědomí.
"Cože?!" vykřikl nevěřícně Fugaku. "Měli jste mi okamžitě zavolat! Bych tam dojel a oba je zatkl!" rozčiloval se nad tou opovážlivostí sáhnout na jeho rodinu. Zavřel by je, až by zčernali.
"To už je celkem pozdě. Ještě by nás zažalovali za ublížení na zdraví… trošku jsme je pocuchali." Musel si vzít druhý kapesníček, protože krev se ne a ne zastavit. Snad to strýcovi bude stačit a nebude se dál vyptávat.
Fugaku se zachmuřil, jestli se bránili tak, že by je ti útočníci mohli žalovat, tak by je snad ani nechtěl vidět. "Jak vypadali, popíšeš mi je a já vyhlásím pátrání. Nemůžu si nechat po městě běhat takovou bandu, která útočí na lidi."
"To nebude nutné. Myslím, že dostali co proto," oponoval mu Shisui. Nechtěl, aby se v tom strýc rýpal.
.
Sasuke mlčel, nijak se do Shisuiova vysvětlování nevměšoval. Kdyby byl prozradil, že ti dva muži nebyli bratránkovi tak docela neznámí, jen by mu tím zadělal na problémy, což nechtěl.
Mikoto vystřelila do koupelny, aby se vzápětí vrátila s vatovými tamponky, nosními kapkami a dvěma kapesníky namočenými ve studené vodě. Jedním Shisuiovi otřela krev z obličeje a hrudníku, načež velmi opatrně prohmatala jeho nos.
"Zlomené to nebude, ale lehni si, broučku," přikázala svému synovci starostlivě a podložila mu hlavu, aby ji moc nezakláněl a nestékala mu krev dozadu do krku. Tamponky srolovala a namočila v Nasivinu, než je jemně zasunula Shisuiovi do nosních dírek. Pak mu ještě dala na bolavé místo chladící obklad z druhého kapesníku. Fugaku si mezitím prohlížel Sasukeho zranění, uklidnilo ho, že to nebylo nic vážného, třebaže podlitiny na krku vypadaly opravdu děsivě. Zaskřípal zuby, nikdo nebude ohrožovat jeho vlastního syna! Umínil si, že navzdory Shisuiově tvrzení zvýší patrolující hlídky ve městě.
"S těmi modřinami se toho bohužel moc dělat nedá," podotkla s povzdechem Mikoto a prohlédla si Shisuiovy i Sasukeho památky po rvačce, "budou muset zmizet samy od sebe." Mateřsky si přivinula svoje mladší dítě do náruče, třebaže se Sasuke dotčeně bránil.
"Itachi," Fugaku se obrátil k dlouhovlasému Uchihovi s rukama založenýma v bok, "myslím, že svému bratranci něco dlužíš." Nemusel ho ani moc pobízet, Itachi sám se za svoje chování zastyděl.
"Promiň, Shisuii," hlesl se skousnutým rtem, "já… nevím, co to do mě vjelo. Mrzí mě to." Asi to bylo tím, že Shisui už jednou Sasukemu způsobil modřiny. Nebo dvakrát, ale pro ten jeden případ neměl důkazy. Ale stejně si měl napřed ověřit fakta. "Nezlob se," zamumlal zahanbeně.
.
"To je v pohodě." Mávl nad tím střapatý Uchiha rukou. Chápal Itachiho chování. Choval by se možná podobně, ale určitě by nikoho nebudil pěstmi místo budíku. Rána se začínala pěkně probouzet i přes studený obklad. To bude dneska den, snad se do večera nic horšího nestane. Raději nepůjde ani na trénink. Nechtěl, aby ho někdo trefil do obličeje. Útrpně ležel na nechal Mikoto dělat, co uzná za vhodné.
.
Rodiče Sasukeho nakonec museli jet do práce, i tak už měli menší zpoždění díky ranní bitce. Po cestě do práce je provázelo ticho, Mikoto se strachovala o Shisuie a syna, zatímco Fugaku hloubal nad tím, jak pro příště takovým věcem zamezit. Už tak toho měl v práci nad hlavu: mafie, drogy, feťáci, sousedské hádky, problémy s pejskaři… Měl by trochu povinností přenechat svým podřízeným nebo ho z toho klepne pepka.
Jeho žena zřejmě vycítila, co se policejnímu náčelníkovi honilo v hlavě, protože ho za jízdy jemně pohladila po paži.
"Miláčku, nechtěl by sis vzít dovolenou?" zavrkala podbízivě. V poslední době se jí manžel skoro vůbec nevěnoval, trávil téměř veškerý čas v práci, a když dorazil domů, byl naprosto vyčerpaný. Vždycky měl tak trochu sklony k workoholismu, ale přišlo jí, že se to po Izunově smrti ještě zhoršilo.
"Dovolenou?" Fugaku k ní na moment útrpně zalétl pohledem. "Vždyť víš, že to nejde. Mám toho nad hlavu."
"No právě," trvala na svém Mikoto, "potřebuješ si odpočinout! Jsi v jednom kole. Dej si na chvilku pauzu, však oni to tam bez tebe přežijou. Aspoň jeden den." Fugaku vypadal, že nad jejími slovy uvažuje, takže tmavovláska kula železo, dokud bylo žhavé, a sjela svou drobnou ručkou na manželovo stehno. "Bude víkend… vezmi si zítra volno a uděláme si čas sami pro sebe, hmm?" zapředla a svádivě přimhouřila oči jako kočka pozorující vrabce na střeše. Fugakuovou páteří proběhl příjemný mrazík, tohle možná vážně nebyla tak špatná myšlenka… Pak si ale něco uvědomil.
"Kluci," zahučel zklamaně, "myslím, že nemůžeme… i když počkat…" V hlavě se mu mihnul nápad, jak se nakrátko svých synů i synovce zbavit. "Mohli bysme je poslat na víkend k Madarovi," přemítal nahlas, "co myslíš?"
Mikoto sice s chlapci soucítila, znala dobře jejich nechuť ke strýčkovi, ale dva tři dny to snad přežijí. Opravdu potřebovali čas od času být s Fugakuem sami. Rychle proto přisvědčila.
"Výborně. Hned mu zavolám, jen, co dorazím do kanclu," zaradoval se Fugaku ve vidině společných chvil. Krátce nato zaparkoval před budovou fakultní nemocnice a políbil svou manželku na rozloučenou.
~~~
Kluci byli výjimečně všichni tři doma. Dopoledne proběhlo ve ztichlé atmosféře, protože Itachi se cítil vinen a Shisui si lízal rány, nejen od bratrance, ale i ty z noci. Bolel ho pravý bok, kde měl modřinu jako krávu. Odpoledne se vzchopil a šel aspoň asistovat bráškům do bazénu. K plavání ho nepřesvědčili, takže se jen tak cachtal u kraje. Když se blížil čas návratu rodičů, chtěli je kluci překvapit nachystanou večeří. Shisui škrabal brambory, Itachi zpracovával kousky masa a Sasuke dostal na starost zeleninu ze zahrádky, kterou musel jít prvně natrhat.
"Shisuii? Mohl bys, prosím, nakrájet nivu?" požádal Itachi, jakožto nejschopnější z nich, co se vaření týkalo, zatímco poprašoval plátky kuřecího masa úžasně vonícím kořením, "Sasukemu to nesvěřím, protože to by pak žádná nezbyla."
"Hele!" bránil se nejmladší se smíchem.
"A nemám snad pravdu?" bavil se Itachi, který moc dobře znal bráškův vztah k onomu druhu sýra. Celá jejich příprava večeře byla provázena podobným špičkováním. Byli hotoví o chvíli dřív, než se Fugaku s Mikoto vrátili, takže stihli ještě svátečně prostřít stůl a doprostřed postavit vázu s nějakou barevnou kytkou utrženou z matčiných zásob na záhonku v zahradě. Když rodiče dorazili, byli jejich servisem příjemně zaskočeni a nešetřili chválou. Všech pět Uchihů zasedlo k vynikajícímu jídlu a rozproudil se živý hovor. Zhruba ke konci hodokvasu si Fugaku s Mikoto vyměnili krátký napjatý pohled a nejstarší Uchiha si odkašlal, aby upoutal pozornost omladiny.
"Ehm… víte, chtěli jsme vám vlastně s maminkou něco říct," načal trošku chraplavě a pohlédl znovu na svou ženu, "my… totiž, máme v plánu si… prostě bychom chtěli být tenhle víkend sami." Mikoto se malinko začervenala a Fugaku se kousnul do rtu. Bylo mu nepříjemné vysvětlovat něco takového svým synům a synovci, ale nedalo se nic dělat. Mladší Uchihové se po sobě nenápadně podívali s cukajícími koutky, rozpaky rodičů jim připadaly legrační. "Takže jsem zařídil, že si vás zítra odpoledne vyzvedne strýček Madara a na sobotu a neděli si vás vezme na starost," doložil Fugaku o něco pevnějším tónem. Jeho prohlášení vyvolalo mezi chlapci zděšení. Sasukemu ztuhnul úsměv na rtech, to snad ne! Celý víkend s Madarou?! To nepřežijou! Nedokázal si představit, o čem se s ním asi tak budou bavit, nehledě na to, že strýčkova osobnost budila přirozený respekt a poněkud ubírala na sebevědomí všem, kteří s ním přišli do kontaktu.
~~~
Celý pátek proběhl v napjatém očekávání. Shisui měl jednu výhodu oproti zbytku kluků: šel do ordinace.
Onoki nad ním spráskl ruce. "Kluku zlatá, co jsi proboha dělal?" Prohlížel si jeho tvář ze své impozantní maličkosti.
Shisui se rozpačitě poškrábal na nose. "Taková menší rvačka." Nechtěl to pitvat před starým veterinářem, stačil mu Fugaku, kterému tím dráždil policejní hrdost kdykoliv ho zahlédl.
"Menší? Ta dnešní mládež. Za svých mladých let jsem se taky občas s někým pobil, ale takhle jsem snad nikdy nevypadal… Kdybys někdy v budoucnu chtěl něco zašít, třeba obočí nebo tak, není problém, lehce ti to spíchnu dohromady," nabízel své služby stařík pobavený svými vzpomínkami. Bodře poplácal mladíka po ruce a nechal zavolat prvního pacienta, kterého bylo slyšet kňučet i přes zavřené dveře.
Shisui se vrátil domů okolo čtvrté hodiny, a jak od Itachiho zjistil, Madara přijede v pět. Volná hodina proběhla v nervozitě. Když uslyšeli zacinkání zvonku, srdce jim poskočilo v hrudi. Jejich milovaný strejda byl za dveřmi.
.
Fugaku se s bratrem vřele přivítal, byl mu opravdu vděčný, že byl ochotný převzít na víkend zodpovědnost za tři kluky. Mikoto nekompromisně pozvala švagra na kávu, což Madara dost jednoduše nemohl odmítnout, takže se jejich odjezd prodloužil o půl hodinku, nakonec ale nebylo zbytí. Itachi, Shisui i Sasuke se rozloučili s rodiči, posbírali svoje batohy s nejnutnějšími věcmi, načež s výrazy odsouzenců vypochodovali za nejstarším Uchihou a naskládali se do stříbrného BMW. Cesta do Madarova sídla trvala zhruba třicet minut, bydlel kousek dál od ruchu a smogu města, v poměrně luxusní velké vile, jejíž obrázek by klidně mohli vystavovat realitní makléři ve svých prospektech. Strýček jim každému uvolnil vlastní pokoj, díkybohu aspoň na stejném patře, a ujistil je, že je jim plně k dispozici koupelna i oddělená toaleta. Pak je nechal o samotě, aby jim dal chvilku na aklimatizaci, přičemž jim připomněl, že se sejdou v sedm hodin dole v kuchyni na večeři. Všichni tři mladí Uchihové se po sobě podívali se zachmuřenými výrazy, a když byl strýček z doslechu, vyslovil Sasuke nahlas to, co si mysleli všichni:
"Tenhle víkend je pěkně v prdeli."
.
"To přežijeme," snažil se ho uklidnit Itachi. "Věřím, že Madara nás nebude do ničeho nutit. Spíš nám nechá volno, ať se zabavíme sami. Bude to považovat za samozřejmé, nejsme malá děcka." Taky se mu to moc nelíbilo, ale snad měl strýček wifinu, aby si mohli stáhnout něco na dívání.
Shisui sebou plácl na rozložitou postel. "Teda Madara to tu má luxusně vybavený i pro návštěvy, vždyť na tu postel se vlezou i dva!" Okamžitě zvalchoval povlečení, bylo to jako v peříčku, měkký a příjemný. To se bude spinkat.
"Myslíte, že strýc bude vařit? Sám osobně? Teda, ne že bych ho podceňoval, ale když bydlí sám, tak asi něco možná umí." Hloubal nad tou zajímavostí Itachi.
"Třeba má kuchařinku, kterou má i na jiné věci než na vaření. Teď ji má schovanou v ložnici, abychom na to jeho tajemství náhodou nepřišli." Rozesmál se Shisui. Nedokázal si představit nikoho, kdo by mohl žít s Madarou.
.
"Fuj, Shisuii, to je nechutný," otřásl se Sasuke, který, ač vybaven poměrně dobrou fantazií, jaksi nemohl přinutit svůj mozek vybavit si neoblíbeného strýčka u takové činnosti, jako byl sex. To zkrátka… nešlo. Ne že by nebyl svým způsobem pohledný a přitažlivý, ale byl to prostě Madara. Vznešený Uchiha Madara takové věci nedělá. Proč by ostatně jinak zůstával celý život sám?
"Jo, Shisuii, copak nevíš, že lidi jako strejda se rozmnožujou dělením?" uchechtl se Itachi.
"Já bych v jeho případě radši vůbec nic nerozmnožoval," zašklebil se nejmladší Uchiha a vyhlédl z okna na velký lán udržovaného pozemku. Madara si určitě musel platit nějakého zahradníka, jinak by bylo opravdu záhadou, kde by vzal čas starat se ještě o živé ploty a záhony okrasných keříků. Aspoň že měl stejně jako oni zapuštěný bazén s průzračně čistou vodou, dokonce byl i o něco větší než ten jejich, se skokanským můstkem, což značilo, že i hloubka bude daleko větší. Snad si budou moct zaplavat, jak jinak se tady taky zabavit.
"No nic, půjdu si vybalit věci," prohodil pak Itachi, sebral svoje saky paky a přesunul se do svého pokoje.
"Hmm, já holt taky," následoval Sasuke jeho vzoru, mrknul na bratrance a také se přemístil.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.