Získat srdce lva VIII. - Víkend u strýčka Madary

21. května 2015 v 7:00 | Ivanitko + Smajli |  Získat srdce Lva 2
Před kluky je hrůzostrašný víkend, kdy je sexuchtiví rodiče vyhostili do nemilosrdné náruče jejich strýce. Do domu prosyceného samotnou a temným chlupatým pánem. Mají vůbec šanci přežít?


Přesně minutu před sedmou se otevřely troje dveře a na chodbu vyšli mladíci se stejným neradostným výrazem ve tváři. Nikdo nechtěl dojít pozdě, takže v celou stáli v kuchyni. Pokud se něčemu v domě divili, tak teď jim spadly brady skoro až na zem. V místnosti to vonělo naprosto neodolatelně a Shisui zaznamenal nezapomenutelnou vůni lasagní. Stůl byl pečlivě nachystán a okolo linky se otáčel Madara v jednoduché kuchyňské zástěře. Vypadal jako profesionální kuchař.
"Už jste tady? Sedněte si, kam je libo - nebo spíš kde je místo," nakázal jim hostitel a začal si chystat talířky.
Mladíci uposlechli docela rádi, jestli to bude chutnat stejně, jak to voní, tak už se moc těšili, až jim to strýček naservíruje. Itachi měl smůlu, chytil opěradlo a zatáhl za židli. Ozvalo se hrozivé zavrčení. Dlouhovlasý Uchiha lehce pobledl a udělal krok zpět.
"Zapomněl jsem říct, že tam sedí Persefona," poznamenal s lehce šibalským úsměvem. Věděl moc dobře, že kočka je tam schovaná.
"Jistě," zahučel Itachi a rychle se přemístil na druhou stranu stolu. Strýčkovu mícu nechtěl dráždit, byla pěkně ostrá.
.
Madara před každého z nich postupně postavil talíř s pochoutkou, přičemž dodal, že není problém, když si někdo bude chtít přidat. Pak zasednul do čela stolu a číča mu okamžitě vyskočila na klín, kde se stočila do klubíčka a spokojeně předla. Sasuke si vyměnil pohled se Shisuiem i se svým bratrem. Jaksi mu nešlo na rozum, že by měl někdo Madaru natolik rád, že by tak ochotně setrvával v jeho těsné blízkosti, i když to byla němá tvář. Nekomentoval to ale, raději se společně s ostatními pustil do jídla. Už po prvních soustech bylo jasné, že Madara pronikl do tajů kuchyně snad ještě více než Itachi - a rozhodně tisíckrát více než on sám i s bratrancem dohromady. Chutnalo to výborně. Sasuke už už měl na jazyku udivené: Nevěděl jsem, že umíš vařit, ale včas se zarazil, něco takového by asi nebylo zrovna vhodné a taktní. Rozhodně ne v jednání s někým Madarova typu.
.
"Tak povídejte," pobídl je strýček ze začátku večeře lehkým konverzačním tónem, "co je u vás nového, jak si užíváte prázdniny?" Asi chtěl zabránit rozpačitému tichu, které panovalo cestou v autě, takže zvolil osvědčenou formu polovýslechu.
Slova se ujal Shisui, protože zbytek osazenstva se k tomu moc neměl. Sasuke dělal, že má plnou pusu a Itachi se raději nedíval na strýčka, aby se nesetkal s obávanou němou tváří.
"Sasuke chodí do Bubbletea dělat koktejly, jde mu to moc dobře, byl jsem ho zkontrolovat. A my s Itachim jsme ve veterinární ordinaci pana Onokiho…"
"Vážně?" skočil mu netypicky Madara do řeči, "On ještě ordinuje? Před pár lety jsme mu dělali zahradní domek a taky měl doma mayskou mývalí, která nás chodila na zahradě kontrolovat. To mě zaujalo, jinak bych si ho nepamatoval. Už tehdy vypadal hodně staře." Obličej nejstaršího Uchihy se projasnil při vzpomínce na roztomilou kočičku. Přítulná moc nebyla, ale byla krásná jako všechny svého plemene.
"Že se Onoki nezmínil, ale asi už zapomněl." Schválně se staříka zeptá hned, jak bude v ordinaci. Navázal na přetrhnutou nit: "Takže se u něj s Itachim celé prázdniny střídáme. Sice je pan Onoki někdy nevrlý a nabručený, ale má zlaté ruce. Všechna zvířata se hned uklidní, jen na ně sáhne. Nevím, jak to dělá, a on mi to odmítl prozradit. Třeba na to časem přijdu. Chodíme tam rádi."
"Věřím, že určitě pochytíte spoustu dobrých zkušeností, které se vám budou hodit do školy." Madara se podivně odmlčel a očima přelétl od nejmladšího k nejstaršímu synovci. Trochu si odkašlal. "Kde jste přišli k těm zraněním?" poukázal na jejich krásně barevně hrající modřiny. "Jste se někde poprali?!" zeptal se autoritativním tónem, aby se náhodou nevykrucovali.
Shisui se znervózněle kousl do rtu. Taky musí vědět všechno. Každý normální člověk by se taky zeptal, takže se nebylo čemu divit. "Byli jsme se Sasukem ve středu v kině a při zpáteční cestě nás napadli nějací chlápci. Bránili jsme se a oni utekli."
"Vidím, že asi dobře, když jste celí… Fugaku musel šílet, když to zjistil. Jak ho znám, chtěl určitě vyhlásit pátrání a nasadit všechny muže do akce." Pousmál se, minimálně jakoby viděl bratra před sebou. "Vždycky měl silné ochranitelské pudy."
"Jo a někdo to tady po něm asi podědil," neodpustil si Sasuke utrousit a s předstíranou nenápadností zalétl očima ke svému staršímu bratrovi. Itachi se zamračil.
.
"Já nemám přehnaný ochranitelský pudy," pohodil dotčeně hlavou.
"Né, vůbec," zašklebil se ironicky nejmladší Uchiha.
"A kdyby! Není se čemu divit, protože ty každou chvíli lítáš v nějakým maléru!" utrhl se na něj Itachi.
"No dovol?" ohradil se Sasuke. "Kdy naposledy, když nepočítáš ten včerejšek, za kterej jsme, jen tak mimochodem, se Shisuiem nemohli?"
"Třeba před dvěma tejdnama, když ses zlískal, jak zákon káže, pouhej den po tom, co ti bylo osmnáct," uzemnil ho Itachi, "předtím zas to zápěstí, a už se nepamatuješ na to, jak jsi v lednu zapadnul do tý závěje na horách?"
"Hej! To nebylo schválně!" bránil se Sasuke, ale jeho tváře získaly roztomilý načervenalý odstín.
"No právě. Člověk aby se furt bál, co se ti zase stane!" triumfoval Itachi a ještě v ráži se obrátil na Madaru, který jejich slovní přestřelku sledoval s nadzvednutým obočím: "Strejdo, řekni! Taky byl náš taťka nebo strýček Izuna takový pako?"
"No," podrbal se nejstarší Uchiha ve vlasech a pobaveně se uculil, "tak trochu. Kvůli Izunovi nás jednou málem zastřelili na hranicích."
"Cože?" podivil se Itachi. "Jak to? Povídej!"
"To nám bylo taky nějakejch osmnáct," zavzpomínal Madara s mírným úsměvem, "jezdili jsme s vašimi prarodiči na chatu poblíž rakouskejch hranic. Tenkrát byla ještě jiná doba, do ciziny se nesmělo, asi víte, co to byla železná opona. No, každopádně Izuna měl čerstvě řidičák, tak jsme to večer trošku zapíjeli, no a jeho pak nenapadlo nic lepšího, než že bude řídit cestou domů. Měli jsme tenkrát k dispozici jenom takovej příšernej křáp, rezavou škodovku, pomalu do šrotu. Bylo to už v noci a všichni jsme byli v náladě. No a když jsme projížděli kolem hranic, tak upadlo jedno přední kolo, a jak to pak drhlo po silnici, lítaly od toho jiskry, samozřejmě příšernej rachot. Všichni ti vojáci, co hlídali přechod do Rakouska, si mysleli, že po nich střílíme, takže jsme slyšeli akorát, jak nabíjejí pušky a málem jsme to schytali."
"Ty si děláš srandu!" řehtal se Sasuke, který si to v duchu představoval.
"Jako vážně?" přidal se Itachi k chechotu, i když byl rád, že v dnešní době by se něco takového už stát nemohlo.
.
Shisui se zmohl jen na tlumení záchvatu smíchu. Tohle ještě neslyšel a to mu otec občas vyprávěl o svých extrémních zážitcích z mládí. Snažil se nezadusit, když pokračoval v jídle, protože jen vzpomínka na tu představu ho dostávala do kolen. Jejich otcové se strýčkem v náladě, to už samo o sobě bylo vtipné.
Dojedli v rozhovoru na rodinné úrovni.
.
"Strejdo, my to nádobí poumýváme," nabídl se Itachi a Shisui přikyvoval hlavou. Bylo by vhodné ze sebe udělat vzorné synovce, aby náhodou nebyl důvod ke stížnostem. Fugaku by je moc nepochválil, že nedokážou s Madarou přežít blbé tři dny.
"To jste hodní, já si půjdu lehnout, jsem nějaký unavený. Tak ne že budete vyvádět a dělat bordel!" Poučil je mírným hlasem, ale zněla tam jistá hrozba, kdyby neuposlechli.
"Budeme jako myšky." Shisui se zvedl od stolu a začal sbírat talířky.
Madara odešel k sobě.
"Tak společnou večeři máme za sebou. Není to s ním tak hrozný, co myslíte?" zeptal se zbytku mladíků a omočil si prst v omáčce, co zbyla v zapékací míse. Lasagne byly tak hříšně dobré.
.
"To se divím, normálně je tak… nesnesitelnej. Asi jak je v domácím prostředí, tak to na něj má vliv," zapřemítal Sasuke a aktivně se chopil utěrky, aby svým dvěma příbuzným pomohl. Přebíral od nich mokré talíře a příbory a vytíral je do sucha.
"Hmm, tak hlavně, aby se na zejtřek dobře vyspal. Táta je taky vždycky protivnej, když vstane zadkem napřed," prohodil Itachi a ostatní se zasmáli. Taky doufali, že Madarovi tahle role hodného strýčka vydrží celý víkend. Dodělali nádobí a vystoupali nahoru do patra, Sasukemu se hrozně líbilo, že na rozdíl od schodů, které měli doma a které byly rovné a potažené kobercem, tyhle byly mírně točité a dřevěné, dokonce s malým odpočívadlem. Jedno se nejstaršímu Uchihovi muselo přiznat - měl vkus a bylo to znát po celém obrovském domě, vše bylo zařízeno s elegancí a nečekanou útulností. Přesto se Sasuke v cizím prostředí cítil trochu úzkostně, snad to na něj byly až moc velké prostory. Jako první se přesunul do koupelny, kde se všechno jen blyštělo, od zrcadel až po podlahu z černých naleštěných dlaždiček, že se pomalu bál na něco sáhnout. Vyčistil si zuby a trochu se opláchnul, sprchu se rozhodl dnes vynechat, přestože místnost disponovalo obojím, jak zářivě čistým sprchovým koutem, tak luxusní zahloubenou vanou. Přeběhnul zpátky do svého pokoje a oblékl si svoje spací trenýrky a tričko s natištěnými fotkami. Bylo ještě brzo na to jít spát, rozhodl se navštívit některého ze svých starších příbuzných, samozřejmě mimo strýce.
.
Shisui si v pokoji otevřel okno, bylo vedro a trocha čerstvého vzduchu ještě nikoho nezabila. Měl krásný výhled na obrovskou zahradu. Byla moc pěkná, ale nechtěl by se o ni starat. Nevěřil, že by to Madara dělal osobně. Při představě, jak strýček řídí zahradní traktůrek se slamákem na hlavě, musel vyprsknout smíchy. Převlékl se a napadlo ho, že by se mohli dívat na nějaký film. Vyšel na chodbu, nestihnul podržet rychle se zavírající dveře a ty se s hlasitou ranou zabouchly. "Zatracený průvan," zavrčel tiše. Poslouchal, jestli třeba Madara nevyletí zespodu jako čertík z krabičky, ale nestalo se nic. Nakoukl k Sasukemu do pokoje. Byl prázdný, takže v koupelně byl určitě mladý Uchiha. Přešel tedy k Itachimu. "Nebudeme se na něco dívat?" navrhl mladíkovi válejícímu se na posteli.
"To není špatnej nápad," odtušil a otevřel vlastní notebook, aby se podíval, co je k mání.
.
V tu chvíli do pokoje nakoukl i nejmladší z chlapců. "Čau, jak se zabydlujete?" zeptal se.
"Ale jo, jenom mi bude trošku trvat, než si zvyknu na všechny ty nový vůně a pachy," prohlásil Itachi. Každý dům míval takové své odérové specifikum, tady u strýčka byla hodně cítit jeho drahá kořeněná kolínská, ostrý pach kočičiny a v pokojích pro hosty samozřejmě i aromatická aviváž, ve které bylo vyprané veškeré ložní povlečení. Všechny ty vůně byly ve své podstatě příjemné, akorát prostě jen cizí. "Jdeme si s Shisuiem něco pustit, pojď k nám," vybídl ho Itachi a udělal mu na posteli vedle sebe místo. Třebaže byli tři, naskládali se tam poměrně bez potíží, lůžko připomínalo pomalu letiště. Po chvíli rozhodování vybrali klasickou komedii, Bohové musí být šílení. Pohodlně se uvelebili, Itachi objal svého brášku kolem ramen a následujících sto minut strávili výbuchy smíchu a veselí, i když se snažili trošku krotit, aby je Madara nepřišel srovnat.
~~~
Ač si Shisui liboval, že postel je měkká a příjemná, nebyla to zas až tak pravda. V té svojí u Uchihů doma měl už vyležený důlek a ten mu tady chyběl. Někdy okolo třetí ráno, kdy se noční temnota začínala proměňovat v šero, se probudil. Koukal do stropu a poslouchal okolní zvuky. Bylo ticho jako v hrobě, i vlastní dech mu přišel dost hlasitý. Napadla ho lehce šílená myšlenka. Vstal a potichu přešel ke dveřím, dřevěná lakovaná podlaha pěkně studila do plosek nohou. Bál se, aby zem pod ním někde nezavrzala, kdyby vzbudil Itachiho... Nebylo to jako doma, tak věděl přesně, kam nesmí stoupnout. Proklouzl ven a opatrně zavřel dveře, aby se neopakovala situace s průvanem. Udělal pár kroků a zarazil se. Uprostřed chodby seděla Persefona a ocasem pomalu kmitala z jedné strany na druhou. U koček to znamenalo, že si není jistá, jestli se s člověkem může v dané chvíli dohodnout, vyjít po dobrém. Odtud by byl jen kousek k agresivnímu útoku, pokud by ji naštval. Mohl by kolem ní jen projít, ale měl pocit, že by to nebyl nejlepší nápad. Shisui přešel blíž a před micinou si dřepl, aby nevypadal útočně. Opatrně natáhl ruku směrem ke zvířeti.
Persefona si ho nejistě prohlížela, neměla ráda cizí lidi, ale tento ji přišel jiný. Zaměřila se na mladíkovu ruku a opatrně ji očichala. Zkoumala jeho pach a uznala, že není vůbec špatný. Hlavou se otřela o nastavenou dlaň. Shisui se pousmál, nechápal, co proti ní Itachi má, když je tak přítulná. Jemně ji pohladil po hřbetu. Nesnažil se ji nijak muchlat a oťapkávat. Kočky jsou hrdá a nezávislá zvířata, nemuselo by se jí to líbit.
Plynule vstal, aby ji nevystrašil a tiše vešel do Sasukeho pokoje. Zamířil k velké posteli, kde přikrytý mladík vypadal ještě menší než normálně. Sedl si na okraj letiště a chvíli mladíka pozoroval.
.
Sasukemu se spalo celkem dobře, i když nebyl zvyklý mít kolem sebe tak obrovský prostor. Takticky si lehnul doprostřed, ale během noci se stejně posunul na levou polovinu. Nejdéle mu trvalo zvyknout si na novou vůni povlečení, bylo znát, že ložní prádlo bylo naprosto čerstvé, možná až trošku moc škrobené, ale to se naštěstí rychle napravilo, jak se převaloval ze strany na stranu. Ve spánku prohnutí matrace vahou Shisuiova těla nezaznamenal, takže si dál spokojeně chrupkal, aniž by o své noční návštěvě věděl. Ležel na boku, s jednou rukou pod hlavou, a hrudník se mu zdvihal pravidelnými hlubokými nádechy. Obličej měl zcela uvolněný v rozkošné nevinnosti, jak momentálně nebyl ovlivňován žádnými emocemi.
.
Shisui se vyšvihl celý na postel. Měl nutkání na Sasukeho sáhnout, nechtěl ho však budit, tak klidně spal. Jako mládě v pelechu, v bezpečném útočišti. Lehl si také na bok, položil svou teplou ruku na Sasukeho, volně ležícího v peřinách. V jemném šeru sledoval chlapcův obličej, zatím měl oči zavřené a ústa lehounce pootevřená, jak jimi prokluzoval dech majitele.
.
Sasuke měl celkem tvrdé spaní, ale tělesný kontakt s Shisuiovou paží zřejmě podvědomě zaznamenal, protože se zavrtěl a víčka se mu malinko zachvěla. Neprobralo ho to však, jen ho to donutilo změnit polohu. Ve spánku se ke svému bratranci otočil zády, a zatímco horní polovinu těla zachumlal hlouběji do peřin, dole naopak deku částečně odkopnul, aby reguloval teplo.
.
Shisui se pousmál. Vždycky mu přišlo vtipné někoho pozorovat ve spaní. Spáč nebyl ovlivněn žádnými emocemi, vzpomínkami, a pokud potkal někoho, kdo mluvil ze spaní, tak to byla největší sranda. Zkoušel s takovým člověkem vést hovor a popřípadě zjistit tajné informace. Sasuke se tak krásně nabídl. Starší Uchiha se přitiskl k jeho zádům, položil mu ruku přes bok a přehodil peřinu přes ně, aby v ní mladík nebyl tak zamotaný.
.
Sasuke sebou nejprve malinko škubnul, jak Shisui nadzvedl deku, aby pod ni mohl vlézt, a ovanul ho tak na okamžik chladný závan vzduchu, pak se znovu zavrtěl, když se mu bratranec nalepil k zádům. Mezi druhou a čtvrtou hodinou měl jako většina lidí obecně nejhlubší spánek, takže ho ani tento úkon nedokázal probudit. Blízkost druhé osoby ale na určité smyslové úrovni vnímal, takže se instinktivně snažil okopírovat tvar Shisuiova těla za sebou, tudíž mu neuvědoměle vtiskl zadeček do klína.
.
Shisui se musel kousnout do rtu, jak se bratranec přilepil. Cítil každý jeho nádech a výdech. Teplé tělo se k němu tisklo a v oblasti klína mu způsobovalo horoucí pocity. Trošku se odtáhl, ale moc to nepomáhalo, protože Sasuke se znovu přitiskl ke své fajnové opoře. Shisui lehce obemknul chlapcovu hruď. Snažil se soustředit pouze na frekvenci vlastního dýchání. I tak brzy zaznamenal podlou činnost vlastních slabin.
.
Nepřirozený tlak na pozadí Sasukeho konečně vytrhl ze snů. Otevřel svoje černé oči a chvilku dezorientovaně zíral do tmy, než mu došla přítomnost neočekávaného návštěvníka. Tiše vyjekl a nedokázal ovládnout prvotní reflex pokusit se vyškubnout ze sevření, než jeho čich rozpoznal známou příjemně mužnou vůni. "Shisuii!" vydechl napřed ohromeně, načež mu došla situace, ve které se nacházeli, a trošku zpanikařil: "Zbláznil ses? Okamžitě se vrať do svýho pokoje! Itachi spí hned vedle! A co strejda, chceš, aby nás načapal?!" Obrátil se ke svému bratranci čelem, třebaže si jeho oči ještě pořád nezvykly na tmu, takže z jeho tváře mnoho nerozpoznal. Taky si začal uvědomovat, co asi byla ta věc, která ho tlačila na zadku a kterou momentálně cítil na stehně. Mimovolně se začervenal.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tee Pee Tee Pee | 21. května 2015 v 7:16 | Reagovat

Zdravím Tě,
netuším jak začít, nikdy jsem nebyla nucena nic podobného dělat, ale bylo mi to doporučeno a logicky jsem si i jistá, že je to asi to jediné, co mi může pomoci splnit můj sen. Proto se předem omlouvám, pokud Tě má žádost bude obtěžovat, ale věř, že i těch pár sekund, které mi věnuješ, mi pomůže splnit můj největší sen.
Jsem hrdá majitelka toho nejúžasnějšího stvoření, které jsem kdy potkala- tříleté psice čistokrevného voříška jménem Amy. Ačkoliv jsme si prošly nejednou nesází, je mým nejlepším parťákem, přítelem, ochráncem a oddaných společníkem. Po váhání a uváhách "ono to stejně nevyjde" jsem se nakonec rozhodla nás přihlásit do jisté soutěže. Pokud jsi dočetla až sem, jsem Ti velmi vděčná za Tvou pozornost a dovolím si troufale požádat, zda by jsi mi tento sen pomohla splnit. Stačí otevřít tento odkaz → http://www.brithappytogether.cz/ a pod prvním videem ("Tee Pee") kliknout na tlačítko "To se mi líbí".
Předem děkuji a věřím v Tvou pomoc :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.