Nejsilnější cit VII.

23. června 2015 v 7:00 | Ivanitko + Smajli |  Nejsilnější cit
V rodině Uchihů nastane situace, která zasáhne každého člena a ukáže jim, jakou mezi sebou mají černou ovci.


"Doporučuji tohle sezení ukončit," pronesl vysmátě Shisui, když se sušil od rozlité vody, a vody, už jim došlo pití. Podíval se na Itachiho, který poklimbával na pohovce. "Hola, brachu, vstávat, je čas jít do postýlky spinkat." Zatřepal bratrancem, moc to nepomohlo. "Sasuke, pomůžeš mi s ním?"
.
"Jo, jasně," přitakal ochotně nejmladší Uchiha a pobaveně se zasmál: "Člověk by řekl, že toho vydrží víc, když je o pět let starší, co?" Itachi ale nikdy moc nepil, tak ho to asi docela zmohlo. Sasuke s ním zkusil ještě jednou zatřást, ale když to nemělo žádný účinek, popadl ho pod jednou paží a pokusil se ho zvednout.
.
Shisui mu přispěchal pomoct na druhou stranu a společně Itachiho zvedli na nohy. "Ježíši, ten je těžkej. Iti, no tak, trochu nám pomoz," domlouval mu a společně se vydali na dlouhou pouť po schodech nahoru. Šlo to pomalu.
Itachimu se líbilo, jak se k němu bráška tiskne, byť to bylo v úplně jiném smyslu. "Sasu, já tě miluju," zachraptil zmoženě.
.
"No jo, já vím, taky tě miluju," ujistil ho se supěním Sasuke, který věděl, že bláznům a opilým lidem se nemá odporovat. Taky to nebral tak, jak to Itachi ve skutečnosti myslel, vždyť byl úplně namol, v takové chvíli si byl jistý, že by tohle tvrdil každému ve své blízkosti. S obtížemi se jim ho podařilo vyvést do patra a zamířili s ním do jeho pokoje.
.
Položili ho na postel. Shisui si oddechl, že to se Sasukem zvládl tak dobře. Chtěl ho vysvléct aspoň z kalhot, aby ho to v noci nedřelo. Bratranec mu musel pomáhat, protože Itachi se vůbec k ničemu neměl. Za ruku si přitáhl brášku k sobě. "Sasů, já chci pusenků!"
.
"Itachi, ty seš úplně na káry," rozesmál se oslovený mladík a nejprve se pokoušel odtáhnout, ale když viděl, že s dlouhovlasým Uchihou nic nesvede, naklonil se a dal mu pusu na čelo, jako by mu bylo pět. "Tak a teď hezky spi, ať máš na zejtřek nějakou energii," nabádal ho rodičovsky.
.
"Já jsem chtěl pořádnou…" zamručel skoro nesrozumitelně a úplně to zalomil.
"Už jsem myslel, že ho sem pomalu ani nedostaneme." Přikryl Itachiho peřinou a vyšli se Sasukem na chodbu. "Musíme aspoň trošku pouklízet, kdyby vaši došli ještě předtím, než bychom to dali do pořádku, tak bysme dostali kázání." Věřil, že i on by nebyl ušetřen.
.
"No jo," zívnul Sasuke a protáhnul se. Popravdě by to nejradši taky zalomil, ale věděl, že má bratranec pravdu. Nechtěl dostat další ceres, už tak byl přesvědčený, že mu otec ještě pořád tak docela neodpustil tu Tayuyinu návštěvu. Vrátil se tedy s Shisuiem do obýváku a posbíral skleničky, které následně opláchl v dřezu a uložil na své místo.
.
Shisui se snažil dát obývák do kupy. Měl spát na gauči, tak nechtěl, aby ho tlačily drobky, i když v jeho stavu by byl rád, kdyby si lehl a ani se nehl. Po čtvrt hodince místnost vypadala jakž takž k světu, tak si začal chystat spaní. Našel ještě pár kousků popkornu, snědl je, aby s nimi nemusel až do kuchyně do koše.
.
Sasuke už sotva viděl a těšil se na svoji měkkou postýlku. Dal Shisuiovi dobrou noc a hecnul se ještě natolik, aby se stavil v koupelně a vyčistil si zuby. Alkohol v jeho ústech by se zajisté do rána jinak změnil v příšernou pachuť, což neměl v plánu riskovat. Pak už se konečně převléknul do spacích trenek a trička a zavrtal se do pelíšku.
.
Shisui se snažil usnout, ale prostě sebou pral jako mokré tele a nic z toho. Po hodině tantrického přivolávání snů už myslel, že usne a nic, protože ho na krku škrabaly rozdrobené brambůrky. Hluboce si povzdechl a vstal. Vyšel nahoru, chtěl se vecpat k Itachimu do postele. Zjistil, že řeže jako s motorovkou v lese. Tak tady spát nebude. Nakoukl tedy k Sasukemu. Vypadalo to tam v pohodě. Opatrně k němu vklouzl do postele. Měl ji větší než je normální standart. Tohle bylo mnohem lepší. Netrvalo ani pět minut a spal jako dudek.
.
Sasuke si ani nevšimnul, že má v posteli vetřelce. Za normálních okolností by se samozřejmě probudil, ale nadměrná dávka alkoholu mu přivodila velice tvrdý spánek. Pravda, trochu nepokojně se zavrtěl, když ten někdo nadzvedl cíp peřiny, aby se pod ni vměstnal, ale jakmile jej zase spustil, tak se uklidnil a nijak mu nevadilo, že se o svoje lůžko teď musí dělit. Možná i ve spánku podvědomě věděl, že to nemůže být nikdo jiný než člen rodiny, takže neměl důvod se nějak bránit, koneckonců, když byli ještě děti, občas takhle s Itachim spali také.
.
Itachi ráno, nebo skoro poledne, rozlepil bolestivě oči. Cítil se celý pochroumaný a nějak divně. Postupně si vzpomínal, co se včera událo. Okamžitě mu zahořely líce při vzpomínce na líbačku se Sasukem. zastyděl se, jak tomu propadl. Zase za to mohl Shisui, zmetek jeden nevycválaná. Opatrně se posadil a měl pocit, že si konec večera nepamatuje. Snad neudělal nějakou další hloupost. Po cestě z koupelny, kdy se táhl stylem, noha nohu mine, se zastavil u Sasukeho dveří. Stiskl kliku a nakoukl dovnitř. Okamžitě se v něm vzedmula vlna žárlivosti. Shisui tam naprosto bez skrupulí mačkal brášku k sobě!
.
Přestože byli Sasuke i Shisui moderní lidé jednadvacátého století, některé instinkty, které se vyvinuly už u jejich předků před více než třemi miliony lety, v nich stále přetrvávaly. A jedním z nich byl i způsob, jak nastřádat co nejvíce tepla, byť už dávno nebyli neandrtálci třesoucí se v době ledové někde pod jeskynními převisy. Zkrátka a dobře se během noci přitulili k sobě, a protože to bylo příjemné, už tak zůstali. Sasuke naprosto spokojeně chrněl s hlavou položenou na Shisuiově rameni a nechal se objímat kolem pasu. Vůbec mu nevadilo, jak si ho bratránek k sobě vine, oddechoval mu na hrudi a bylo mu vše ukradené.
.
Itachi to nemínil nechat jen tak, zvláště když Shisui věděl o jeho citech k bráškovi a on ho tam nestydatě provokoval! Přešel těch pár kroků nejistou chůzí a necitelně zatřepal Shisuiem.
Nejstarší Uchiha neochotně rozlepil jedno oko, aby zjistil co se děje. "Itachi, co chceš?" Vůbec mu nedošlo, že by dělal něco nevhodného.
"Co tu ksakru děláš? Neměls spát v obýváku?" Zle se na něj díval a skoro vraždil očima. Co by on dal za místo vedle svého brášky.
"Bylo to nepohodlný a ty jsi chrápal," vytknul mu Shisui. Skoro to vypadalo, že si za to může Itachi vlastně sám.
.
Sasuke se trošku zavrtěl, když někdo s jeho polštářem zatřásl, tím víc se k němu natulil, aby o něj třeba náhodou nepřišel. Tak bezvadně se mu spalo a moc se mu nechtělo vstávat. Protože šli spát někdy hodně po půlnoci, celkem by mu bodla tak aspoň ještě hodinka navíc, i když neměl ponětí o tom, kolik je vlastně hodin. Hovor jeho starších příbuzných k němu doléhal jenom vzdáleně, neprobudil ho úplně, ale vytrhnul ho ze snu. Zdálo se mu o tom, že dostal k narozeninám obrovského plyšáka, což mělo samozřejmě základ v tom, v jaké pozici se nyní nacházel. Něco nesrozumitelného zakňoural.
.
"To mě nezajímá, okamžitě vypadni z jeho postele," prskl na něj Itachi a neoblomně čekal, až se tak stane.
Shisui se začal neochotně hrabat ven. "Mohls nás nechat aspoň vyspat… hahaha… to znělo dvojsmyslně." Jak bylo jeho zvykem, tak všechno obracel v žert. Snažil se bratrance od sebe odlepit, ale šlo to ztuha.
.
Sasukemu se ani za mák nechtělo ho pustit a už vůbec se mu nelíbilo, že se pod tím ten hřející polštář tak nepohodlně hýbe. Nepříjemné otřesy ho probraly a nejmladší Uchiha pomalu otevřel oči. Chviličku mžoural, než se dokázal zorientovat, a s úžasem shledal, s kým to je ve vlastní posteli. Vůbec si nepamatoval, že by šel s Shisuiem spát… "Jéé, nazdar," zívnul a hned se na něj zakřenil: "Ono se to včera až takhle zvrhlo? Sem netušil…"
.
Shisuiovi se na tváři okamžitě rozšířil rošťácký úsměv. "Vážně si nic nepamatuješ? Vždyť jsme si spolu tak vášnivě užili." Pohladil ho významně po zadku.
"Blbečku." Itachi toho měl akorát dost a dal bratranci pořádný pohlavek. Chtěl ho vystrnadit ven a sám si ještě chvíli schrupnout.
.
"Ach jo, člověk se jednou trochu napije a ráno zjistí, že už není podruhý panic," uchechtnul se Sasuke a trochu se protáhl. Bylo mu hezky teplíčko, Shisuiovo tělo krásně hřálo, vlastně by neměl nic proti tomu ještě chvilku takhle zůstat. "Itachi, přestaň mi třást s polštářem, a buď si přilehni, nebo jdi do svýho," prohodil směrem ke staršímu bratrovi.
.
"Neremcej a lehni," přizvukoval Shisui, bylo mu jasné, že Itachi bude mít dilema, co má dělat. Vrátil se zpět na vyležené místo.
Itachi se tedy nasockoval do postele z druhé strany. Měli tam pěkně vyhřáto. Škoda, že si tu nemohl spát on jen se Sasukem.
.
"Ježíš, ty seš studenej, Iti," otřásl se Sasuke a z bratrské solidarity ho objal pažemi i stehny, aby ho trošku zahřál, byť u toho zasyknul, protože on sám na rozdíl od něj byl skoro až rozpálený. "Není ti dneska špatně? Včera jsi byl úplně namol," konstatoval pobaveně.
.
"Úplně dobře mi není, ale mohlo to být horší," prohodil rádoby uvolněně Itachi. Sasuke se k němu tulil, to bylo příjemné, jenže se k němu tiskl až moc. Trošku od něj odsunul klín, čistě kdyby se náhodou něco dělo, aby na to nepřišel.
.
"Mmm," zamumlal Sasuke, který právě nenápadně ňufal v oblasti Itachiho krku. Líbila se mu bráškova vůně, nic umělého, nic přehnaně sladkého, taková hezky mužná čistá vůně. Když usoudil, že ho dost zahřál, tak ho pustil, aby si o něm starší bratr nemyslel kdovíco.
.
Spokojeně tam všichni tři oddechovali. Přišla je zkontrolovat Mikoto, která se vrátila s Fugakem. Na rozdíl od něj ihned odhalila, co tu kluci dělali, co pili a jedli. Ženy poznají mnohé. Šla je tedy zkontrolovat, trochu se vylekala, když v Itachiho pokoji nikdo nebyl a potom se musela usmát, když je viděla všechny na jedné posteli spokojeně chrnět.
.
Nebylo to tak pohodlné, jako když v posteli spali jenom dva, tedy respektive z hlediska prostoru, protože přeci jen bylo původně lůžko navrhnuto pouze pro dva uživatele. Nicméně na druhou stranu měl Sasuke prima zahřívání hned ze dvou stran, což taky nebylo k zahození. Krátce potom, co jeho matka odešla z pokoje, se znovu k Itachimu podvědomě přitulil a položil si hlavu na jeho prsa.
~~~
Shisuiova dobrá nálada dnes odplula někam do ztracena. Byly prázdniny, mohl si užívat volna a spolu s bratranci vymýšlet zábavu a lumpárny. Bylo to jinak. Jak před nějakým časem slíbil, našel si práci ve firmě, kde dělal poskoka hlavnímu manažerovi. Nebylo to nic extra, ale byl rád, že ho vzali. Už měl skoro měsíc za sebou a jen čekal, až přijde výplata, aby si měl z čeho zaplatit podnájem. Bohužel než to stihl, tak se dostal s Madarou do pře a to takové, že ho okamžitě vyhodil ven. Vypadal hrozně, tragický výraz na tváři k němu prostě neseděl, navíc otisk ruky přímo křičel do okolí, co se stalo. Dneska došlo i na pěst a měl natržené obočí. Krev za tu tři čtvrtě hodinu cesty městskou dopravou stačila zaschnout a byla trochu rozšmudlaná po obličeji, jak se ji snažil otřít. Po úmorné cestě se zastavil před dveřmi rodiny, kde hledal útěchu. Položil cestovku na zem, zazvonil a se skloněnou hlavou čekal, kdo mu přijde otevřít.
.
Sasuke právě na odšťavovači drtil jeden pomeranč, protože se mu nechtělo do obchodu pro džus a tohle bylo koneckonců zdravější. Akorát to samozřejmě stálo víc námahy a bylo toho daleko méně. To ho ale neodradilo a právě když přemýšlel, jestli nemá rozkrojit ještě jeden, uslyšel zvonek. Byl doma sám, protože byl všední den, rodiče byli ještě v práci a Itachi měl nějakou brigádu. Jeho kvůli nízkému věku nikam nevzali, takže musel zůstávat většinou doma sám, pokud si tedy zrovna někam nevyrazil s kamarády. Dneska ale nikoho nečekal, takže ho překvapilo, že se sem někdo dobývá. Možná pošťák, na rodiče bylo ještě brzo. Nebo si taky Itachi mohl třeba zapomenout klíče. Nechal pomeranč pomerančem, opláchl si ruce a vyběhl z kuchyně. "Už jdu!" oznámil hlasitě, aby ten někdo za dveřmi věděl, že se dočká reakce. Otevřel a překvapeně zůstal zírat na bratrance, respektive tedy na jeho bagáž a oteklý obličej.
.
"Ahoj, Sasuke, máš… máš rodiče doma?" zeptal se Shisui tiše a hleděl na práh u dveří. Už věděl, jak se cítí odkopnuté štěně. Hrozně. Byť se s Madarou nesnášeli a chtěl sám v nejbližší době odejít, tak ho ranilo to vědomí, že strýc ho bez jakýchkoliv skrupulí vykopl na ulici. Jasně bylo mu už dvacet a měl by se o sebe umět postarat, ale přesto ho to tížilo jako balvan.
.
"Ehm… ne, ale měli by tu být brzo… co se stalo? Pojď dovnitř!" pobídl ho Sasuke a pomohl mu zanést tašku do chodby, kde si ho pořádně prohlédnul, především tedy jeho obočí a krev na jeho obličeji. "Panebože," zhrozil se následně, "to ti udělal strejda?! Ten hajzl… pojď do koupelny, něco ti na to dám." Kdyby ho takhle viděla Mikoto, určitě by šílela, raději by ho měl dát do pořádku, než dorazí.
.
Shisui ho bez protestů následoval a neřekl ani slovo. Posadil se na okraj vany a nechal se od Sasukeho ošetřit. Při aplikaci dezinfekce neherecky usykl, jak to štípalo. Ostatně měl pocit, že ho štípají i oči, ale z úplně jiného důvodu. Nechtěl před Sasukem brečet, přišlo mu to dětinské. Vždyť se nic nestalo, jen ho na ulici vyhodil člověk, se kterým žil deset let v neharmonickém vztahu.
.
Sasuke si toho všimnul a bylo mu bratránka strašně líto. Nevěděl sice přesně, co se stalo, ale dokázal si leccos domyslet. Nebylo to vůbec fér, Shisui byl skvělý kluk a tohle si nezasloužil. O to větší měl na Madaru vztek, parchant jeden, jak vůbec mohli být s někým takovým pokrevně spříznění. "Neboj, Shi, to bude dobrý," brouknul konejšivě a přisedl si k němu. Zaváhal, ale pak ho objal a přitiskl k sobě. "Vždyť se nic nestalo, máš nás," připomněl mu, "teď to bude tak, jak to mělo být už tenkrát."
.
"To nemůžu," prohlásil Shisui tiše rozechvělým hlasem a nahlas popotáhl. "Nemůžu tu u vás zůstat nebo možná jen na pár dní." To už prostě nevydržel a rozbrečel se. Slzami máčel Sasukemu tričko a nechal se objímat jako malé dítě, které si rozbilo koleno a volalo mámu, aby mu ho pofoukala.
.
"Proč bys nemohl? No tak, Shisuii, pšššt, to nic," utěšoval ho Sasuke, tisknul ho k sobě a hladil ve vlasech. "Samozřejmě že tady zůstaneš na tak dlouho, dokud budeš potřebovat," ujistil ho v tom, o čem věděl, že s tím jeho rodiče budou souhlasit. Minimálně matka a ta zase přesvědčí otce, takže v podstatě to bude jednohlasně přijato.
.
Shisui vzlykal dost dlouho, poslední dobou to měl doma přiostřené a všechno se to v něm nakupilo. Konečně nechal stavidla otevřená a všechno to příkoří pokoušel odplavit pomocí slz. Když už se konečně utišil a jen občas popotáhl, zjistil, že ho to pořád tíží, ale je to snesitelnější. "Promiň, musíš mě tu utěšovat jako nějakou holku."
.
"Ale jdi, kdo by tě měl utěšovat, když ne vlastní rodina?" pousmál se Sasuke a podal mu papírový kapesník, aby si mohl otřít mokré tváře a vysmrkat se. Nechtěl se ptát, co přesně se mezi ním a strejdou přihodilo, aby mu tu ránu ještě víc nerozdíral, už tak bylo jasné, že se ho na to zeptají rodiče. Stiskl mu povzbudivě ruku a uklidil lékárničku zpátky na místo.
.
Starší mladík přešel k umyvadlu a několikrát si opláchl obličej studenou vodou. Snažil se dostat emoce pod kontrolu. Když si osušoval obličej, tak zřetelně slyšel dva příchozí členy rodiny. Určitě to byli Sasukeho rodiče. Strejda vyzvedával svou ženu v práci autem, tudíž jezdili společně. Trochu nejistě se podíval na bratrance.
.
Sasuke na něj kývnul, aby se ničeho nebál. Asi bude lepší, když to bude mít bratránek co nejrychleji za sebou. Popohnal ho tedy z koupelny a na chodbě je hned čekalo střetnutí.
"Ahoj Sasuke, ahoj Shisuii, ráda tě vid… Shisuii, co se ti to stalo?!" vyděsila se Mikoto při pohledu na náplast na synovcově obličeji. Ještě štěstí, že neviděla, jak vypadal před půl hodinou.
.
"Co je to tady za krámy?" brblal Fugaku opožděně z předsíně. "Někdo se stěhuje?" Došel za nimi, aby zjistil, co jeho manželku rozrušilo. Upřel pohled na nervózně postávajícího synovce. "Co se stalo, Shisuii?"
Mladík se neodvažoval zvednout pohled od země. Tolik se před nimi styděl. "Já… chtěl bych vás poprosit, jestli bych nemohl zůstat pár dní tady. Hned, jak si najdu podnájem, tak vypadnu."
.
Sasuke se postavil po Shisuiově boku, aby dal případně oběma rodičům najevo, že stojí za ním. Upřel štěňátkovské oči na matku, na kterou to zabíralo lépe, ale vlastně to nebylo ani tak nějak potřeba.
Mikoto si dobře dovedla spočítat dvě a dvě a okamžitě byla plná soucitu. "Ach, zlatíčko, to víš, že tady můžeš zůstat, nám to vůbec nevadí, budeme rádi. Že ano, Fugi?" obrátila se ke svému manželovi, jako by s jinou odpovědí ani nepočítala.
.
"Tak teda dobrá." Fugaku neměl na výběr a rozhodně by synovce nevyhodil. Chvíli u nich zůstat může. "A teď do kuchyně, chci slyšet, co jste si zase s bráchou udělali." Rozkázal nekompromisně.
Shisui se táhl jako na popravu. Moc se mu o tom mluvit nechtělo. Nejradši by zůstal u nějakého kamaráda, ale nikoho tak dobrého v okolí neměl. Poslušně si sedl za stůl a prohlížel si letokruhy na dřevěném stole.
.
Sasuke se taktéž posadil ke stolu, zajímalo ho, co vedlo k tomu, že to tentokrát strýc až takhle vyhrotil. Ne že by o něm měl někdy nějaké valné mínění, vlastně čekal, že mu Shisui poskytne záminku svoje nepříliš vřelé city ještě prohloubit.
Mikoto mezitím postavila vodu na kávu, asi by se jim teď šálek hodil, jí a Fugakovi určitě, Sasuke si možná taky dá, Shisui moc kafe nepil, takže mu uvařila aspoň čaj, i když bylo léto.
.
Fugaku nechal ženu naservírovat nápoje a vybídl Shisui k řeči. Bylo na něm vidět, že se mu do toho nechce, ale on to chtěl slyšet.
Shisui se zavrtěl na židli a neochotně začal: "Poslední dobou to mezi námi skřípalo víc než obyčejně. Vytýkal mi, že chodím pozdě na večeři, nechávám po sobě nepořádek, byť to třeba byla jedna blbá lžička. Vždycky si našel záminku, jak mi vynadat a když jsem odporoval, tak mi jednu liskl, že prý když bydlím v jeho domě, tak budu poslouchat a hotovo… a dneska, já… říkal jsem mu, že když se o mě nechtěl starat, tak mě měl nechat v děcáku. Vytáhl, že kdyby to neslíbil mému otci, tak si mě nevezme. Takové budižkničemu stejně ze mě bude lump a ničema. Takže byla škoda, že ztratil spoustu času mou výchovou. Pak začal urážet mého otce, že byl taky budižkničemu, ožralec a ztroskotanec. Nenechal jsem si to líbit. Nikdo nebude urážet jeho památku. Pustili jsme se do sebe a pak mi dal půl hodiny na sbalení, a že už se nemám nikdy vracet…" hlesl na konci úplně tiše.
.
Sasuke zaskřípal zuby. Věděl sice, že to Shisui nikdy neměl snadné, ale tohle byl tedy vážně vrchol. Být s Madarou on, tak by ho snad musel zabít, tohle by rozhodně nevydržel a nenechal by se sebou tolik let zametat. Docela bratrance obdivoval a litoval zároveň. Nedovedl si představit, že by se on se svým otcem někdy takhle pohádal, nebo že by ho třeba vyhodil jen tak na ulici. Byl by rád věděl, jestli by to strýc udělal i v případě, kdyby věděl, že by Shisui neměl doopravdy kam jít, ale nejspíš ano. Jemu nezáleželo na nikom a na ničem, jenom snad leda na sobě. Bylo to tak zvláštní, že se od sebe jeho otec a strejda Madara tolik lišili, Fugaku by se pro rodinu rozkrájel. Na strýčka Izunu si moc nepamatoval, byly mu tenkrát čtyři roky, když umřel, a pravdou bylo, že si akorát vzpomínal, jak to z něj vždycky táhlo. Měl pocit, že mají s Itachim štěstí, že se ze všech tří bratrů narodili právě jako Fugakovy děti. Vyčkávavě na otce pohlédl, jak čekal na jeho konečný verdikt. Byl zvědavý, co na adresu svého staršího bratra řekne.
.
V kuchyni se rozhostilo nepříjemné ticho. Bylo slyšet jen tikaní hodin na stěně.
Dalším zvukem byl úder Fugakovy pěsti o desku stolu. Všichni sebou škubli šokem a hrníčky vyděšeně poskočily. "To si děláš srandu?! Nikdy jsem si nemyslel, že by Madara mohl být tak… tak studený a neurvalý. Jako odjakživa byl odtažitý a nespolečenský, ale tohle je vrchol. Měli jsme si tě radši vzít k sobě. Měli jsme to aspoň zkusit, než tě nechat jemu." Běsnil. Nikdy si nemyslel, že je to u bratra doma tak divoké. Jo jednou viděl Shisuie s fackou, ale bral to, jakože to byla určitě výchovná. Manželka si občas taky stěžovala, ale znáte ženský, všechno mají tendenci zveličovat.
.
Sasuke si oddechl, trošku se bál, že by se otec pokoušel Madaru omlouvat, i když byl sám dost přísný, v jádru duše to byl dobrák a měl tendenci s každým vycházet. Naštěstí ale převážil zdravý rozum. Nebo možná ho naštval ten fakt, že se Madara tak nechutně vyjádřil o Izunovi, vždycky měl dojem, že jeho otec měl vřelejší city ke svému mladšímu bratrovi než ke staršímu. Každopádně byl rád, že to dopadlo takhle, protože to znamenalo, že Shisui u nich může zůstat tak dlouho, jak bude potřebovat. Akorát mu nebylo příliš jasné, kam ho vlastně uloží, protože neměli v domě něco takového jako pokoj pro hosty a bratránek by tedy musel přespávat na gauči, čímž by si asi po pár týdnech zhuntoval záda.
.
Itachi se notně divil, když se vrátil k večeru domů, že má v pokoji vetřelce. Mikoto zamítla Shisuiovy námitky, že je tam jen na chvíli a gauč mu bude bohatě stačit. Na půdě nahrabala nepoužívanou matraci a v synově pokoji mu vyrobila provizorní lůžko, na němž našel Shisuie zďable sedět a vedle něj byla otevřená cestovka. "Shisuii, co se stalo?"
Mladík měl pocit, že už to dneska slyšel několikrát, zvedl k bratranci smutně oči a všechno mu řekl. Už se mu to říkalo lépe než prvně a taky to bylo tím, že se s Itachim znali líp a občas si stěžoval na Madaru, takže měl mladík přehled.
.
Sasuke mezitím seděl na schodech a tajně poslouchal debatu rodičů v kuchyni. Bavili se o nově nastalé situaci, jak jinak. Na přetřes samozřejmě přišel i drahý strýček, protože Fugaku mu chtěl okamžitě zavolat, ale Mikoto tvrdila, že by s tím měli počkat aspoň do zítřka, protože teď je to všechno ještě moc čerstvé a mohli by to také zhoršit, i když si nebyla jistá, jestli to ještě může být horší. Třeba se v něm přes noc hne svědomí a ozve se sám.
Nejmladší Uchiha tomu popravdě moc nevěřil a Fugaku nejspíš taky ne, ale nakonec kapituloval a přislíbil tedy své ženě, že s tím počká a uvidí se zítra. Sasuke si byl ale jistý, že ať už se domluví se strýcem jakkoliv, Shisuie už k němu zpátky nepustí.
.
Itachi šel Shisuiovi dolů pro sklenku džusu, měl za to, že potřebuje na vzpružení trochu cukru. U něj se všechno dalo léčit jídlem, tedy aspoň si to myslel. Na schodech narazil na bratra. "Sasuke, co tu děláš?" zeptal se tlumeně, protože dole slyšel chodit rodiče.
.
"Nic," vyhrkl honem Sasuke a provinile vyskočil na nohy, až mu to samotnému přišlo směšné a potichu se zasmál. "No dobře, poslouchal jsem, co říkají naši," odtušil potom, "nechce se mi ani věřit, že byl strejda něčeho takového schopný. Je mi z toho fakt nanic."
.
"Každá rodina má černou ovci, která dělá ostudu a vymyká se standardu." Itachi si bolestně uvědomoval, že tento popis přesně na míru i jemu. Kdyby se to ostatní dozvěděli, upřímně netušil, co by se potom stalo.
.
"No jo," povzdechnul si nejmladší Uchiha, přešel ke svému bratrovi a objal ho. Potřeboval cítit jeho blízkost, když se dneska přesvědčil, že ne všude to chodí tak, jako u nich. "Jsem rád, že naši rodiče a my držíme spolu," zamumlal do Itachiho ramene.
.
"Já také," objal ho, "nikdy bych nedokázal udělat to, co Madara. ani tobě, ani tvým případným dětem." Kdyby se Sasuke nakonec oženil a měl syny. Hodně by ho to ranilo, ale chtěl by pro ně být hodným strýčkem.
.
"Vážně? Co kdyby ty děti byly lumpové a strašně by tě sraly?" prohodil Sasuke v žertu, ne snad, že by si myslel, že by vychoval nějaké takové výlupky, taky věděl, že něco takového nebyl Shisuiův případ, ale čistě hypoteticky.
.
"Tak bych to vydržel, byly by to přece tvoje děti," oponoval mu sebejistě Itachi a cvrnknul brášku do nosu. "Jsi rodina a můj bráška. Přes to prostě nejede vlak." Něžně se pousmál, rodiče dole se už utišili, v klidu může jít do kuchyně.
.
"Jsem rád, že tě mám, Itachi," přiznal mu Sasuke a jeho rty se mírně zvlnily, než na svého bratra poněkud šibalsky mrknul: "Ale jestli dovolíš, přece jenom bych raději zůstal naživu, abych si ty případné děti mohl vychovat sám a nedávat ti je na krk."
.
"To bych byl taky rád." Představa, že by měl jít Sasukemu na pohřeb ho úplně zamrazila a rozechvěla. Kdyby se to stalo, tak by nejraději odešel za ním. Nedokázal by to unést, ale pořád by tu zůstali lidé, kterým by to nemohl udělat.
.
"Tak jo. Ale do tý doby času dost, hned tak na to ženění zase nespěchám," zasmál se Sasuke a pustil ho ze svého objetí. "Má to jednu výhodu, konečně nebudeš v pokoji sám," zakřenil se pak na svého staršího bratra, i když… on sám by asi nebyl úplně rád, kdyby s někým musel sdílet pokoj. Přeci jen, občas potřeboval trochu soukromí… na jisté věcičky.
.
"To jo… no nic jdu pro něco na povzbuzení pro toho našeho nešťastníka." Itachi ještě brášku lehce pohladil po paži a seběhl dolů. Kde chvíli šramotil v ledničce, než do vysoké sklenice nalil pomerančový džus, který rodiče koupili. Snad to pomůže.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Okami Okami | 23. června 2015 v 22:44 | Reagovat

Tak už jsem se lekla, že odhalili Itachiho a ono jen vyšlo na povrch, jakej je Madara parchant. Až se přijde na Itachiho (jestli se přijde) tak to taky bude hukot. Je mi ho, chudáka, předem líto. Shisui to taky nemá jednoduchý. Muselo se to na něm psychicky podepsat. Paradoxně, právě proto je asi taková veselá kopa. Musí si to něčím vykompenzovat, aby se nezcvoknul.
Moment, když minule Sasuke zmiňoval, že se mu na Tayuye líbí to, že je "klučičí typ" mohlo by to znamenat... větší šance pro Itího? :D
Doufám, že to Madarovi vytmavěj.
Míchá se mi to se Lvem a třešněma! To je hrozný, samí Uchihovci a já to pak nestíhám zařazovat. :D

2 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 24. června 2015 v 12:40 | Reagovat

[1]: Shisui to v této povídce opravdu nemá jednoduchý a myslím, že tady by vysvětlení proč je taková veselá kopa reálné.
Njn to je nevýhoda vícero povídek se stejným tématem, ale snad si s tím poradíš ;)

3 Sabaku no Naomi Sabaku no Naomi | 24. června 2015 v 18:18 | Reagovat

Fakt bych Madaru nejradši nakopla do koulí. Chudák Shisui, už jsem si tenhle jeho charakter stihla neskutečně oblíbit a zrovna on musí takhle trpět T_T . Ach jo. Doufám, že teď už bude mít klid... A bude se moct víc soustředit na dávání brášků dohromady :3

4 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 24. června 2015 v 18:23 | Reagovat

[3]:Shisui je moje oblíbená postava, tudíž musí občas vytrpět to nějaké zlo :D, ale musely jsme tu slaďárnu trochu něčím okořenit, aby se vám z toho nezkazily zuby.

5 Aki Aki | E-mail | Web | 26. června 2015 v 12:07 | Reagovat

Chudáčik Shisui  za úsmevom schovával bolesť ,ktorú musel znášať u Madary.  Prečo by si mal kaziť svojimi problémami radostné chvíľky u bratov. Ale , kedže je teraz s nimi, určite teraz sa bude snažiť pomáhať Itachimu s jeho problémom týkajúceho citov voči Sasukemu. Opäť mega ,úžasno, fantastický  dielik.

6 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 26. června 2015 v 13:24 | Reagovat

[5]:Shisui je důležitá postava a bude se tam pořád objevovat při různých situacích :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.