Získat srdce lva XV. + XVI

2. července 2015 v 7:00 | Ivanitko + Smajli |  Získat srdce Lva 2
Kluci si vyjdou na hříbky, kde po vysilujícím pochodu listím a jehličím najdou i pár hřibů k jídlu.


"Máme kliku, vypadá to, že tu naši ještě nejsou," konstatoval mladší chlapec s uspokojením a připojil se ke svému bratranci v čištění zubů. Sotva si vypláchli ústa, zezdola se ozval typický ruch spojený s příchodem rodičovstva.
"Sasuke, Shisuii!" ozval se Mikotin hlas, "pojďte nám pomoct vykládat! Něco jsme vám přivezli."
Sasuke se musel ušklíbnout, tohle lákání matku od jejich dětství pořád ještě neopustilo, vždycky je s Itachim k téhle práci motivovala nějakou ňamkou.
.
"Sasíčku, honem utíkej, maminka tě volá," ušklíbl se a plácl mladšího Uchihu po zadku, aby předešel jeho hněvu, který zákonitě musel přijít, vyběhl z koupelny a pádil ze schodů dolů, div se nepřerazil. Se smíchem od ucha k uchu se připojil k strýčkovi, aby mohli z auta vynést nakoupené věci.
.
"Ty hajzlíku!" rozčiloval se Sasuke, protože kvůli nahotě byla tahle Shisuiova provokace účinnější, ještě pořád se totiž neoblékl. Hned to ale napravil, nasoukal se do oděvu a bosky se vydal do přízemí. Vida, že otec s bratrancem jeho pomoc nepotřebují, zamířil místo toho do kuchyně, aby společně s Mikoto roztřídil a uložil do ledničky a kredenců potraviny, kterých bylo požehnaně, minimálně jako pro celou rotu.
.
"Teto, půjdeme se Sasukem na hřiby," oznámil Mikoto, když dofuněl s poslední krabicí sušenek a postavil ji na stůl.
"Teď?" divila se a pohlédla na nástěnné hodiny. "Nechcete si to nechat na odpoledne. Za chvíli začnu vařit a bude oběd." Tím mu nepřímo řekla, že by měli počkat, aby s tím neměla starosti a nemusela čekat, až se uráčí zpátky domů.
.
"Aha, jsem si neuvědomil, že už je tolik hodin. Samozřejmě počkáme. Nechceš ještě s něčím pomoct?" zeptal se solidárně a sledoval, jak si se zvláštním pohledem prohlíží svého syna. S obavami se na něho podíval taky, ale nic znepokojujícího neviděl.
"Sasuke, ty jdeš sbírat houby? Já myslela, že je nemáš rád," vyslovila nahlas svou myšlenku.
.
"Nemám," přisvědčil Sasuke ledabyle a natáhl se na špičky, aby mohl zastrčit balíček špaget dozadu do špajzu, "taky je nebudu jíst, ale houbaření samo o sobě je fajn. Vůně lesa, ticho, chládek… kurva!" Jeho horování o výhodách sbírání hub bylo přerušeno jadrnou nadávkou, jak se mu tím posledním počinem podařilo shodit krabičku s čajem a zasypaly ho pronikavě vonící sáčky.
"No Sasuke, jak to mluvíš?!" okřikl svého syna Fugaku a vyťal mu lehký pohlavek, "kdo tě to učí…" Zakroutil nesouhlasně hlavou, ale pomohl mu sesbírat čajové pytlíčky a nacpat je zpátky tam, kam patřily, zatímco se Mikoto urputně snažila udržet vážnou tvář vzhledem ke skutečnosti, že její manžel sám klel jako dlaždič, když na to někdy přišlo, například když se včera večer kopnul do palce u nohy o zákeřný práh u dveří.
.
Shisui stál trochu bokem a smutně se pousmál. Tohle rodinné hašteření bylo hezké. I když se strýc zlobil, tak nemyslel nic vážně, snad jen v úplných výjimkách, kdy se rozpálil vzteky doběla. Rodina. On sám neměl už nikoho blízkého, jen Sasukeho, který jak doufal, zaplní prázdnotu v jeho srdci. Před několika měsíci náhodou přišel, že Sasuke jeho city neopětuje, ale potláčel tento poznatek do nejhloupějšího vědomí a měl pocit, jakoby se něco změnilo. Jakoby byl Sasuke jiný a stále stejný.
.
"No jo, promiň," zašklebil se nejmladší z rodu Uchihů a směrem ke svému bratranci pobaveně protočil oči v sloup. Vzhledem k tomu, že je Mikoto ujistila, že jejich pomoc není při vaření nutná, jen by jí a Fugakovi překáželi, nechali tedy rodiče samotné. Sasuke energicky vyběhl schody a zapadl do svého pokoje, kde otevřel dokořán okno, aby trochu vyvětral, a s požitkem se zhluboka nadechl čerstvého vzduchu. Pak ustlal postel, jeho matka neviděla ráda, když jejich lože připomínalo kutloch nějakého divokého zvířete, načež zasedl k počítači, aby čas do oběda strávil chatováním s kamarády.
.
Shisui se ztratil z kuchyně hned za ním, aby si to Mikoto náhodou nerozmyslela. Vařit, to by pro něj byla zkáza, ale pomohl by jí, nic jiného by mu ani ostatně nezbylo. V pokoji sebou mrskl na postel a ze stolečku si podal mobil. Otevřel zprávy a začal ťukat textovku.
Shisui: Ahoj Itachi, ještě ses neutopil? Či vás něco nesežralo? :P
Nečekal, že by mu měla brzy přijít odpověď, ale bratranec měl evidentně zrovna čas.
Itachi: Debile, já o tebe měl strach, že umřeš, když jsem odjížděl a vidím, že ses z toho nějak moc dobře vylízal. Zatím jsme všichni a žerou nás akorát komáři. Kdybys viděl Deidaru, jak je doštípaný :D … jak se mi ho podaří vyfotit, tak ti pošlu fotku. Fakt škoda, že tu nejsi s náma. Příště trochu mysli, než se budeš slunit.
Shisui: Už se těším, pošli. A do středy to tam ve zdraví přežijte!
Odeslal SMSku a zahloubal se do svého citového nitra, že si ani nevšiml, že je Mikoto volá všechny k obědu.
.
U stolu panovala dobrá nálada, byl pořád ještě víkend, i když Fugaku, Mikoto a vlastně i Sasuke měli před sebou následujícího dne vidinu práce. Ale zatím si mohli pořád ještě užívat volna, pěkného počasí a taky vynikající roštěné s rýží, kterou Mikoto vykouzlila z plátků hovězího masa. Sasuke měl tohle jídlo rád, takže se hladově pustil do oběda s apetitem vychrtlého vlka, až se mu museli ostatní smát. Sotva spořádali omáčku i s přílohou a umyli nádobí, odvalili se každý po svých, aby tu výbornou baštu nějak v klidu strávili. Fugaku se rozložil s novinami v obýváku, Mikoto postavila na kafe, a oba mladší Uchihové zapadli k sobě. Sasuke sebou hodil na postel s knížkou, aby si, než se vydají do lesa, ukrátil chvíli s Márquezem, O lásce a jiných běsech. Zhruba po půl hodině, když už neměl pocit, že se přežral k smrti, na sebe hodil džínové tříčtvrťáky a kolem pasu si uvázal mikinu. Bylo sice vedro, ale v lese určitě bude spousta létavé havěti, lačnící po jejich krvi a byl by nerozum vystavovat lehkovážně holé paže.
.
Shisui mezitím zkoumal vybavení zahradní kůlny, kde bylo všechno možné a nedávno tam viděl i proutěný košík. Ten se, ale, za boha nechtěl ukázat. Takže musel podniknout opravdu detektivní práci. Nakonec byl přesně tam, kde si myslel - na očích. Visel u krovu. Sundal košík, oklepal z něho pavučiny a vrátil se do domku, kde v kuchyni schrastil houbařský nožík. Plně vybaven si došel pro bratránka. "Asi je zbytečné se ptát, jestli jsi nachystaný, jak vidím."
.
"Vždy připraven," zadeklamoval Sasuke se zazubením skautské heslo, které se dalo vykládat mnoha způsoby. Prosmýkl se kolem bratránka ve dveřích a seběhl do přízemí, aby si s jistou nelibostí nazul pevné tenisky. Nenosil je moc rád, věčně chodil jenom v plátěných converskách, ale jestliže se budou prodírat lesními houštinami, budou tyhle do terénu lepší. Mikoto zřejmě musela mít nějaký zvláštní mateřský instinkt, nebo je prostě jen slyšela odcházet, protože se vzápětí objevila a přes Sasukeho protesty svého syna postříkala několika dávkami repelentu nejen proti komárům, nýbrž i klíšťatům a další havěti. Stejný osud o chvilku později potkal i Shisuie.
.
"Fuj, teď smrdím jak nějaká kytka!" brblal Shisui jen co vyšli před dům a s odporem si přičichl k potřísněnému oblečení. Mokré skvrny rychle uschly a zbyla po nich jen pronikavá vůně. "Doufám, že to aspoň k něčemu bude. Ještěže jdeme jen na hřiby, ty nemají nos a nožičky, aby před námi prchly."
.
"Zato zbytek lesa určitě jo," ošklíbal se Sasuke a několikrát se bezúspěšně pokusil vyhnat odér ze svého oblečení tím, že si odtáhl tričko od těla a prudkými pohyby ho provětral. Nepomohlo to. "Co už. Koukám, že si budu muset večer dát tu sprchu znova," povzdechl si následně a otevřel zahradní branku, ve které dal se smíchem Shisuiovi přednost se slovy: "Senioři první, prosím."
.
"Já ti dám takového seniora, až ti hlava uletí. To vypadám tak staře?" řekne trochu uraženě. I když to bylo bráno s humorem, tak mu to trochu poškrábalo ego. Však on mu ještě dneska ukáže, jak se dá dlouho chodit po lese. Pak se uvidí, kdo má větší výdrž, jestli stařešina či mladíček.
.
"Nooo…" protáhnul Sasuke rádoby přemítavě, ačkoliv se musel přemáhat, aby se nezačal tlemit, "já ti nevím… Ukaž, není tohle šedivý vlas?" Natáhl se a vjel prsty do Shisuiovy uhlově černé kštice, ve které nebyla samozřejmě ani známka po ztrátě pigmentu. Pak se dal radši do běhu, aby unikl bratrancově zlobě.
.
"No počkej!" Rozeběhl se za ním. Snažil se ho co nejrychleji dohnat, aby se v tom horku moc nezpotil, i tak uběhl notný kus, než se mu chlapce podařilo chytit za ruku a škubnutím zastavit. "Chceš nás uštvat!" Cípem trika si otřel kapičky potu na čele. "Na hřiby se chodí pomalu, to tě doma nenaučili?"
.
"Ne," připustil Sasuke a zazubil se, "mě učili akorát, že na hřiby se chodí do lesa, ale jakým tempem se na ně chodí, to mi nikdo doteď neřekl, díky za upozornění." Další sprint už ale nechystal, opravdu to bylo v tomhle horku dost sebevražedné. Volnou chůzí se tedy vydali nejkratší cestou k nepříliš vzdálenému hvozdu.
.
Zelené přítmí lesa přijali s úlevou. Cesta vedoucí z města byla sice udržovaná, ale moc stromů ji nelemovalo, takže byli vděčni za příjemný stín po nejméně půlhodinové cestě. "Půjdeme dál mezi stromy, tady určitě nic nebude. Jestli tu chodí i jiní houbaři, tak tu bude všechno vysbírané. A ne, že se mi ztratíš, nerad bych tě tu naháněl po lese."
.
"Už zníš jako Itachi," odfrkl si Sasuke a bezstarostně mávnul rukou. Jeho starší bratr měl vždycky přehnané starosti o jeho bezpečí, někdy ho to skoro až vytáčelo, protože si kvůli tomu připadal nesamostatný. A on měl rád svobodu, nesnášel, když ho někdo omezoval. Nenechal se. Zatímco se nořili hlouběji mezi stromy, bystrýma očima pátrali v podrostu, aby jim neunikl žádný případný hnědý klobouček.
.
"Do Itachiho mám daleko, ten kdyby mohl tak si by si tě uvázal na provaz. Já prostě jen nechci, aby ses mi ztratil z dohledu, protože u sbírání se to stane velmi lehce. Vlastní zkušenost. Jé koukej, nějaký klobouk." Vrhl se k němu, ale k jeho smutku to nebylo nic jedlého. Při dřepění na zemi zahlédl něco moc zajímavého o kousek dál. "Čichám, čichám večeři. Vidíš ji?"
.
Sasuke byl právě zaujat něčím jiným, protože u jednoho kmene vysokého smrku zahlédl něco podobného. Sklonil se k tomu a podezíravě si houbu prohlédl, měla hnědý lesklý vršek a jakýsi oslizlý závojíček hned pod ním. Typický hřib to nebyl, ale Sasuke měl dojem, že táta něco podobného sbíral. Zapátral v paměti po nepříliš rozsáhlých znalostech mykologie. "Máselník!" našel konečně to správné slovo a houbu sebral. "Fuj, to je kluzký."
.
Shisui se přišel podívat nad čím se bratránek ošklíbá. Chytil ho za ruku a houbu si důkladně prohlédl. "To tady nech, vůbec se mi nelíbí, to jíst rozhodně nebudu. Pokud mě nechceš otrávit?" Sám měl v košíku pěkné praváčka. Malého, ale zdravého a to, co sebral Sasuke, se mu vůbec nelíbilo. Sám měl otipované určité druhy, ale tento mezi nimi nebyl.
.
"Hele!" bránil se Sasuke, "taťka sbírá klouzky do polívky, ty mladý jsou prej na bramboračku nejlepší. Dej sem ten nůž." Očistil houbičku od špinavého povlaku a bez okolků jí strčil k Shisuiovi. "Aspoň to bude vypadat, že toho máme víc," uculil se na bratranci a pak ho bez varování praštil po paži, aby zabil nepříjemně pískajícího komára, který mu na ni usedl navzdory repelentu.
.
"Áá, co děláš?" Prostudoval si rozmázlého hmyzáka na ruce a utřel ho do trička. "Dík, beztak mě někteří ochutnaj. Máš sladkou krev? Na mě moc nelezou, jen ty odvážný." Koukl na holá místa na Sasukeho těle, ale nezaznamená žádného dalšího otravného komára. Potom nahlédl do košíku. Ta houba s nimi domů nepůjde, o to se postará.
.
"No, vzhledem k tomu, že se sladkostem už delší čas vyhýbám, tak bych řekl, že moc sladká moje krev asi nebude," odtušil Sasuke s pokrčením ramen a v mechovém porostu objevil krásného hříbečka. Zatímco ho doloval z měkkého podloží, zabloudil očima ke svému bratranci a výhrůžně se zamračil: "Opovaž se mi vyhodit mého klouzka! Nebo mi ho dej, já si ho ponesu sám."
.
"To jsem tak průhledný? Neboj, nic mu neudělám. Kdo by tě pak poslouchal, žes o svůj úlovek přišel." Protočil oči a šel hledat dál. Většinou byly v lese jen podezřelé listy imitující klobouky a holubinky. Těch bylo opravdu hodně. Některé jsou k jídlu, ale Shisui nevěděl které. Při procházení došel k menší houštině, kde mezi ostružiním, mladým habrovím mohl Sasuke slyšet jeho radostné výkřiky. Po notné chvíli vylezl ven poškrábaný, ale spokojený na doraz. V ruce držel tři výstavní klobouky bedel.
.
Nejmladší Uchiha bratrance pobaveně pochválil, popravdě…jeho nadšení a horování o nadcházející gurmánské pochoutce sdílet se svou averzí nemohl. Chápal tak jedině loveckou radost z úlovku. Postupně se nořili dál a dál do lesa, občas se jim ve změti jehličí a vlhké hlíny podařilo najít něco, co identifikovali jako jedlé, a po dvou hodinách pátrání s nosy pomalu u země se košík aspoň ze čtvrtiny naplnil. Nic moc, ale na to, jak špatné počasí na houby bylo, si mohli ještě gratulovat. "Nedáme pauzu?" navrhl Sasuke a kývl hlavou k mýtince, která prosvítala mezi stromy.
.
"Můžem, úplně se na mě lepí tričko." Zamířil k slibně vyhlížejícímu místečku. Odložil košík na zem, u paty stromu odmetl pár větviček a s úlevou si na chvíli sednul. To byl teda nápad honit v takovém parnu po lese, ale jako nenáročný sport to nebylo vůbec špatné. "Jak si odpočinem, tak bychom se mohli vrátit domů. Mám toho už docela po krk a bedly na řízek mám, takže jsem spokojený."
.
"Souhlasím," připojil se Sasuke a chvilku zkoumal podemletý pařez, ani trochu se mu nelíbila hustá sametová pavučina u kořenů na jedné straně, takže se radši zase vzdálil a sedl si na jeden z těch sušších mechových polštářků. Přitáhl si kolena k tělu a zívnul. V lese bylo nádherně, ptačí štěbetání se mísilo s tlumeným bubnováním datla někde opodál a vůně vlhké hlíny byla prodchnuta neposkvrněnou čistotou.
.
"Je tu fakt hezky," šeptl si jen tak pod nosem. Lehl si na znak a ruce si dal pod hlavu. Koukal do korun stromů. Nejtenčí větvičky obtěžkané lístky se lehce pohupovaly v mírném větříku. Bylo to uklidňující, nechal na sebe působit atmosféru lesa a přimhuřoval oči před zbloudilými paprsky.
.
Sasuke bystrýma tmavýma očima objevil opodál keřík obtěžkaný velkými fialovými kuličkami. Jal se je sbírat a když už jich měl plnou hrst, tiše se přesunul ke svému bratranci a sedl si vedle něj. Vzal do prstů jednu borůvku a s úsměvem s ní chvilku přejížděl po Shisuiových rtech, než mu ji vtlačil mezi ně.
.
Shisui se nebránil a bobuli slupl, neopomněl jakoby mimochodem jazykem poškádlit špičky Sasukeho prstů. "Doufám, že mi neděláš fialovou rtěnku?" Při konzumaci šedomodrých plodů nešlo jejich barvící účinky obejít. Vždycky to dopadlo stejně. Sebral z bratrancovy dlaně borůvku a oplatil mladíkovi stejným postupem.
.
Sasuke ochotně borůvku přijal a sklovina se mu okamžitě zabarvila do modročervena. Olízl se, aby to trošku redukoval a roztáhl ústa do škodolibého úsměvu: "Ne, ale není to špatnej nápad." Bez varování další plod rozmáčkl mezi palcem a ukazováčkem a směsí potřel Shisuiovy rty. "Sluší ti to," zachechtal se poté a vyplázl na něj rozpustile jazyk.
.
Starší Uchiha mu chtěl odrazit ruku, nestihl to. Většinu olízl, ale i tak cítil k okolí rtů lepkavou vlhkost. "To si slížeš!" zavrčel temně a chytil Sasukeho za tričko pod krkem a přitáhl ho k sobě.
.
Mladší chlapec se ho se smíchem pokusil odstrčit, ale jeho snaha nebyla míněná doopravdy, vkládal do ní jenom částečku svojí síly. Po chvilce se poddal a jejich obličeje byly vzdálené jen v řádu několika centimetrů. "Copak, nemáš vlastně jazyk?" nadhodil provokativně a laškovně s tím svým zakmital na způsob ještěrky.
.
"Nejsem si jistý, měl bys to zkontrolovat. Co když ho tam nemám." Přitáhl si Sasukeho ještě blíž k sobě. Pominul fakt, že kdyby ho opravdu neměl, tak by nedokázal tak pěkně artikulovat slova. Přimhouřil oči a upřeně jimi sledoval chlapce.
.
Sasuke měl nejprve v úmyslu zkontrolovat to nejdříve prstem, aby Shisuie ještě víc vyprovokoval, ale pak si uvědomil, že by to asi nebylo nejhygieničtější, vzhledem k tomu, že se v minulých dvou hodinách hrabal v lesním podrostu a hlíně. Pohledem zkontroloval liduprázdné okolí, aby se přesvědčil, že na dohled ani na doslech nikdo není, než zavřel oči a pomalu se ponořil mezi Shisuiovy měkké polštářky.
.
Intuitivně chytil Sasukeho za zátylek. V puse ucítil jeho zvídavý jazýček a ihned mu vyšel svým vstříc. Pohrával si s ním a degustoval příjemnou ovocnou chuť. "Chutnáš jako borůvka, čím pak to může být?" Podíval se na bratránka a musel vyprsknout smíchy. "Vypadáš, jako kdybys jedl ty bobule jako prase. Jsi ušmouraný po celé puse."
.
"Paráda," odfrkl si mladší Uchiha a snažil se otřít si ústa hřbetem dlaně, "teď abysme našli nějakou lesní tůňku nebo šli zpáteční cestou kolem rybníka." Bohužel u sebe nikdy nenosil zrcátko, tak aspoň vytáhl z kapsy tříčtvrťáků mobilní telefon a snažil se využít odrazové plochy displeje, aby dostal z obličeje za pomoci vlastních slin aspoň to nejhorší.
Shisui ho pobaveně sledoval, než mu došlo, že to co má Sasuke na obličeji, má on nejspíš asi taky. "Já ti říkal, že to máš olízat. Teď vypadáme jako bychom v tom borůvčí ryli nosem. Navrhuji, abychom se ještě chvíli popásli na keřících a pak šli domů." V duchu poděkoval za to, že si vzal černé tričko. Otřel si do něj pusu a podle Sasukeho pokynů se snažil dočistit zbytek.
.
"No, ono by to moc nepomohlo," zašklebil se Sasuke a na demonstraci svých slov na Shisuie vypláznul jazyk, jehož větší část plochy byla obarvená na fialovou barvu. Postupně se zbavil nežádoucího nánosu kolem úst, akorát rty měl pořád výrazně rudější než jindy. "Škoda, že s sebou nemáme citrón, ten je na tohle nejlepší," konstatoval Sasuke zamyšleně, "no nevadí. Jdeme zobat!" S chutí přikleknul k jednomu obtěžkanému keříku a začal se ládovat jeho lákavými plody, ale dával si pozor, aby se znovu tolik nezasvinil.
.
Shisui se taky přihrnul ke keříkům, aby mu nic neuteklo. Když očesali nejmíň polovinu rostlinek, tak se starší Uchiha ztuhle narovnal. "Mám dost a už mě to nebaví. Komáří jedni zasraný." Zaplácl jednoho na kalhotách. "Sasuke, vypadáš jako bys měl silnou rtěnku. Mohl bys jít hrát z fleku nějakého hošíka," uchechtl se vesele. Moc dobře věděl, že je na tom stejně.
"A ty klauna do cirkusu," oplatil mu Sasuke stejnou mincí, nasbíral ještě plnou dlaň borůvek na cestu a taktéž se postavil. "Kruci," zaklel, když si všimnul modročervené skvrny na džínovině v oblasti stehna, "doufám, že to půjde vyprat." Volnou rukou si oprášil místa, která přišla do styku s lesní půdou, a než se vydali nazpátek, ještě pobaveně ukázal na jednu rostlinku s velkou tmavou bobulí: "Nepotřebuješ otrávit třeba nějakého profesora? Vraní oko jako vyšitý."
.
Shisui sebral košík ze země a úkosem pohlédl na zmiňovanou rostlinku. "Vždycky se někdo najde, ale raději ji tady nechám, aby mě to nepokoušelo si to na někom vyzkoušet. Pojď, ať teta stihne s těch hub ještě něco uvařit," pobídl mladíka a sám vykročil po cestičce vyšlapané divokou zvěří.
.
Připojil se Shisuiovi po bok a zakláněl hlavu, fascinovala ho azurově modrá obloha, která prosvítala mezi větvemi stromů, ale poté, co dvakrát zakopnul a poztrácel nasbírané borůvky, se radši vrátil očima na zem, aby se nakonec ještě nepřerazil. Udržovali s Shisuiem lehkou konverzaci a smáli se. V polovině cesty se Sasuke náhle zarazil a našpicoval uši. "Neslyšels nic?" zeptal se a chvilku naslouchal lesnímu dění. Pak zpozorněl a ukázal do houštiny asi o dvacet metrů dál, odkud se vynořila skupinka divokých prasat a s dusotem si to namířila hlouběji do hvozdu.
.
V Shisuiovi docela hrklo. Divočáky takhle zblízka ještě neviděl, maximálně na talíři, takže lehce zamrzl na místě. Srdce se mu prudce rozbušilo vlivem adrenalinu, který se vyplavil do krve, aby dokázal rychle prchnout, čehož nebyl schopen. Jen pozoroval vzdalující se chlupaté zadky. Ještěže nebylo jaro, potkat bachyni s mladými, tak by si mohli kopat hrobeček. "Fuj to sem se lek," vypadlo z něho úlevně a otřel si z čela imaginární ledový pot.
.
"Netušil jsem, že jsou ty prasata takhle… velký," hlesl udiveně Sasuke a také nebyl z nenadálého střetnutí zrovna odvázaný, i když to byla zajímavá zkušenost. "Myslím, že bych nechtěl dělat myslivce." Sotva se trochu vzpamatovali z leknutí, pokračovali v cestě. Brzy už zase vesele žertovali a povídali si. Když se konečně dostali domů, bylo asi pět hodin. Mikoto zajásala nad jejich úlovky a hned se jala houby čistit a krájet. Celou kuchyni v mžiku prostoupilo houbové aróma.
.
Shisui chodil nakukovat do kuchyně jako největší nenažranec, ale on si prostě jen nemohl pomoct, když to tak lákavě vonělo. Mikoto ho musela dokonce vyhnat z kuchyně, protože jinak by to snad i nedovařila, jak se chtěl Shisui angažovat a hotové malé řízečky ochutnávat. Zklamaně se posadil na schody do horního patra a nechal tetu, aby se činila bez jeho degustace.
.
Sasuke si mezitím skočil znovu do sprchy, aby ze sebe smyl pot, ale také vrstvu repelentu. Vydrbal si i vlasy, do kterých se mu zapletlo zbloudilé jehličí. Když byl zase čistý, zastavil tekoucí vodu, i když s určitou nevolí, rád se cachtal. Napadlo ho, že by se ostatně mohl přesunout do bazénu a na chvíli se naložit, na rozdíl od zbytku rodiny ho dnešní večeře příliš nelákala, bude si muset udělat nějakou náhradní.
.
Mikoto je zavolala všechny k večeři. Shisui tam byl první, taky to měl nejblíž, ani Fugaku příliš neotálel a brzy se objevil v kuchyni. Tmavovlasá žena před ně postavila talíř nasmažených hřibů a pro Sasukeho nachystala smažené vejce. Ještě omyla rajčátka ze zahrádky a na talířku je postavila na stůl.
.
Když Sasuke zjistil, že nebude muset konzumovat nasbírané houby, s povděkem se připojil k hodující rodince. Společně s otcem a bratrancem neopomněl pochválit matčino kuchařské umění a spokojeně se ládoval žlutobílou míchaninou na střídačku s červenou zeleninou. Se smíchem se hádal s Fugakem, který se ho pokoušel přimět k okusení nějaké houbové pochoutky.
~~~
V pondělí si Shisui notně přispal. Byl sám doma, protože Sasukeho rodiče byli v práci a jejich syn v obchoďáku protřepával drinky. Nezbývalo mu nic jiného než se zabavit sám. Začal u opulentní snídaně, jogurt s rohlíkem a jako bonus si mazal piškoty máslem. Po důkladném uležení snězeného jídla si šel zaplavat. Moc dlouho mu to nevydrželo, cachtat se sám nebyla taková sranda, jako když měl k sobě oba bratrance. Zbytek volného času proležel u notebooku a projížděl oblíbené stránky, samozřejmě hlavně ty s homosexuální tématikou. Rád četl povídky a měl několik odkazů na fakt dobré autorky psaných úchylností. Hlavně se musí krotit, aby to nebylo jako minule, kdy se mu postavil a v koupelně byl zrovna Itachi. Sice teď tomu nic nebránilo… takže odklikl první článek a pustil se do čtení.
~~~
Sasuke s profesionálním úsměvem odpovídal na dotazy skupinky slečen, které, ač už byly před deseti minutami obslouženy, se jaksi nechtěly z krámku hnout a častovaly jeho i Naruta průhlednými pokusy o flirtování. Blonďatý mladík na snahy dívek reagoval podstatně energičtěji a vstřícněji než jeho nejlepší kamarád. Z holek nakonec vypadlo, že nějaká jejich kamarádka pořádá tenhle večer housepárty a že kdyby chtěli, mohli by třeba přijít. Na kousek papírku jim napsaly adresu a dokonce si s Uzumakim vyměnily telefonní čísla. Teprve, když je Naruto ujistil, že rádi dorazí, konečně se slečny obtěžovaly odejít.
"Příště mluv za sebe," odfrkl si Sasuke poté, "nehodlám se žádný takový pařby zúčastnit."
"Proč ne?" podivil se Naruto, "byly dost pěkný… a všimnul sis tý zrzky, jak na tobě visela očima? Vsadím se, že by si dala říct…"
"Ona možná, ale jsem tu taky ještě já, víš?" vyprsknul Sasuke smíchy. "Nezájem."
"Nevycházím z údivu," nadzvedl Naruto obočí, "co se s tebou děje? Nikdy jsi neodmítal tak očividný příležitosti."
Sasuke jenom pokrčil rameny, nechtěl tohle téma moc rozebírat. Naštěstí vstoupili další zákazníci, takže se museli věnovat práci.
~~~
Shisui se ráno převaloval v posteli a poslouchal čilý ruch ze spodního patra. Sasukeho rodiče se vypravovali do práce a oni sami měli volno. Poslední den bez ochranářského supa, který obyčejně kroužil okolo mladého Uchihy a hledal jakýkoliv důkaz něčeho nemravného. Nebyl tady, a proto Shisuie napadaly samé nemravné myšlenky jak toho využít. Po odchodu manželského páru se rozhodl uskutečnit svoje myšlenky ve skutečnost. Přešel k Sasukemu, klidně se oddávajícímu se spánku. Sedl si na okraj postele a naklonil se ke spáči. V denním světle viděl všechny detaily, které mu v noci zůstávaly skryty. Od jemného chvění víček, přes krásně smetanovou barvu pokožky po roztomile pootevřená ústa. Sklonil, aby ho mohl lehce políbit na tvář.
.
Sasuke ze spánku tichounce zavrněl, teď ráno už byla jeho citlivost k vnějším podnětům vyšší, přesto se tak úplně po tom měkkém doteku neprobudil, naopak, převrátil se podvědomě na bok, zachumlal se do peřiny a chrněl dál. Nebyl unavený, jen si zvyknul vstávat v tyto dny pozdě, vždycky když nemusel na brigádu, tak toho využíval. Bylo mu ale jasné, že je to takhle jenom dočasné, za necelé dva týdny si bude muset zase zvyknout na brzké vstávání do školy, která se nezadržitelně blížila. Ne že by z toho byl nějak moc v depresi, těšil se na své spolužáky, akorát to učení se mu jistě velice rychle zprotiví. Malinko se zavrtěl, jak mu v téhle poloze dopadaly mezerami v roletách na tvář sluneční paprsky, už teď po ránu docela intenzivní a věstící další horký prázdninový den.
.
Staršímu Uchihovi nezbývalo než trošičku přitvrdit. Nechtěl s ním třepat či cloumat, to by s dobrou nepochopil. Zvolil techniku hlazení. Svou teplou ruku položil na Sasukeho mělce se zdvíhající břicho. V nepřerušovaných rozvláčných pohybech mapoval broskvovou kůži, která začínala mít bronzový nádech. Na hrudi se cíleně zaměřil na bradavky. Byl celkem zvědav, jestli to má na tělo stejný vliv, jako když člověk bdí.
.
Sasuke sebou nejprve trošku škubnul, jak se Shisui poprvé dotkl jeho kůže, pak se ale zase uklidnil a napůl ještě ponořen ve snění vnímal laskající pohyby jeho dlaní a prstů. Jeho krev se v reakci na podněty rozproudila rychleji, jak se mu více rozbušilo srdce, což ho zároveň konečně probralo. Pomalu zamrkal, než otevřel svoje onyxové oči, kterýma se okamžitě zaměřil na sedícího bratrance, a jeho rty se mírně zvlnily. "Ty jsi ale perverzák," zamumlal rozespale, "že se nestydíš, takhle využívat mojí bezbrannosti…" V hlase mu ale pochopitelně žádné rozhořčení neznělo, pouze tichý smích.
.
"Abych pravdu řekl, tak ani ne. Kdyby ses nevystavoval v posteli jen v trenýrkách, tak bych nemusel mít zvrhlé choutky." Neustal v laskajících pohybech a rty se otřel o ty Sasukeho, jen tak nevinně, aby ho vyprovokoval. Nevěděl, jak se na jeho hru po ránu bude tvářit bratránek. Většinou za ním chodil v noci a býval čilý. Bude i teď? On byl rozhodně pro.
.
"Aha, takže je to vlastně moje vina," bavil se Sasuke a v očích mu zaplály veselé ohníčky. "Vidíš, a to už jsem párkrát přemýšlel i o tom, jak by bylo pohodlné spát v těhlech vedrech úplně nahý. To by mě zajímalo, co bys dělal potom." Dotek Shisuiových rtů jím projel jako příjemné brnění elektrického proudu. Tak bratránek si chtěl hrát, dobře. Schválně, kdo víc vydrží! Odkopl peřinu, jednu ruku složil pod hlavou, druhou položil staršímu Uchihovi na zadní stranu krku a k dovršení provokace se zaklesnul nohama za jeho bedra.
.
"Rozhodně bych si ušetřil práci s vysvlékáním. Víš jak je náročné dostat z tebe i ten poslední kousek oblečení," zavrněl. Sasuke ho provokoval hodně způsoby, ať už přítomností ruky na zátylku či stiskem jeho nohou. Sjel z mladíkovy hrudi až na pevná stehna. "Neprovokuj to, co nemůžeš potom zvládnout," varoval ho polohlasem, než jazykem objel peřinku spodního rtu.
.
"Ale ale," uchechtl se mladší Uchiha a přimhouřil oči, než rádoby nevinně prohodil: "Ty bys mi přece nic neudělal, nebo snad ano?" Byla to od něj trošku nefér otázka, protože stavěla Shisuie do pozice, kdy musel buď couvnout, nebo ze sebe udělat sexuálního devianta, takže ho v podstatě zatlačil do kouta. Se spokojeným úsměškem čekal na odpověď a probíral se přitom Shisuiovými havraními vlasy.
.
Shisui si užíval Sasukeho provokování a lehce se vybízel proti bratránkově ruce. Miloval pro někoho nevinné škádlení ve vlasech. "Víš, že bych ti nikdy neublížil. Na to tě mám moc rád." Rozhodně by ho určitě neznásilnil, na to by neměl a Sasuke by byl pro něj navždy ztracen. Šmátravou rukou zajížděl do volných nohaviček a užíval si hřejivý dotyk a mladistvou pokožkou.
.
"To se mi ulevilo," ujistil ho Sasuke se zavrněním a lehounce proti němu začal pohybovat pánví, zatímco prsty pořád pracoval vzadu nad bratrancovou šíjí. Líbilo se mu nechávat si mezi prsty prokluzovat poddajné černé prameny, svírat je v hrsti a opět pouštět. Byly tak jemné a lesklé. Velkýma tmavýma očima doslova doslova hypnotizoval ty obsidiánové studánky nad sebou, které se těm jeho hodně podobaly, minimálně barvou.
.
Staršímu Uchihovi se začal notně zvedat tep. Sasuke až neslušně pokoušel jeho erotogenní zónu a pro něj to bylo jako odolávat vlně tsunami. Chvilku si myslíš, že to ustojíš a pak tě smete. V očích mu žhnul oheň vášně. Neudržel se, sklonil k rozkošným rtům mladíka na posteli. Dravě do nich pronikl, prozkoumával je svým jazykem, jako by je ochutnával poprvé.
.
Vítězně přivřel víčka, než je sklopil docela a užíval si polibek. Nechal ve své ústní dutině rejdit teplý vlhký jazyk, proplétal s ním svůj a na oplátku se nořil hluboko do Shisuiovy pusy. Nechával se unášet bratrancovou těsnou blízkostí, ruku, kterou si doteď podpíral hlavu, přesunul na Shisuiova záda a hladivě si mapoval hladkou pokožku od ramen přes lopatky až po bedra.
.
Shisui lehce nalehl na Sasukeho a neodpustil si, aby se neotíral o jeho rozkrok. Jednou rukou se podpíral o postel vedle Sasukeho hlavy a druhou šmejdil po Sasukeho těle, zrovna tam, kam ho to napadlo. Chtěl ze Sasukeho vymámit roztoužený sten, ale k němu se bude muset teprve propracovat.
.
Sasuke ho divoce líbal, úměrně s tím, jak se zvyšovala jeho tepová frekvence a dýchání. Třebaže ještě před čtvrt hodinou nerušeně chrupkal, nebylo pro něj těžké se rychle přizpůsobit situaci, jeho mladý organismus přijímal takové přechody s typickou bujností. Přejel dlaněmi po Shisuiových žebrech až na boky a provokativně zabloudil i dozadu, aby mohl lehce stisknout obě polokoule jeho pozadí.
.
Shisui laškovně mladšího Uchihu rafnul do rtu za jeho provokaci. Následně to místečko ošetřil jazykem na usmířenou. V klíně se začalo probouzet jeho mužství při tak intenzivním dráždění. Nepřestával v pohybech pánve, bylo to tak hříšné. Dneska měl pocit, že by akt mohli spolu dotáhnout až do konce. Stačila by k tomu jediná, ale dost podstatná podmínka. Sasuke, musí chtít.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Piková dáma Piková dáma | 2. července 2015 v 20:27 | Reagovat

Že by ho Shisui  konecně dostal O_O  :-D prisiiim takhle nás napínat to je nefer :-D.  Prosím rychle pokračování :3

2 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 3. července 2015 v 1:38 | Reagovat

[1]: Musíš vydržet do čtvrtka, když se u Smajli na blog sejdou komentáře. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.