Získat srdce lva XXII. - Slibný večer

6. srpna 2015 v 7:00 | Ivanitko + Smajli |  Získat srdce Lva 2
Shisui a Sasuke osamí v domě. Což je pro staršího Uchihu ideální příležitost, aby mohl začít rozvíjet svůj smělý plán…


Shisui si oddechl, strašně se bál, že Itachi nakonec zůstane s ním a všechna jeho snaha přijde vniveč. Přešel do pokoje, kde se složil na postel a raději se ani nehl. Kdyby takto měl simulovat Sasuke, nikdy by se jim dlouhovlasého Uchihu nepodařilo přesvědčit tak snadno. Sledoval, jak se bratranec vypravuje, když byl hotov, přisedl k němu na postel.
"Shisuii, fakt nemám zůstat?" Sice nebyl nejstarší, ale za to byl nejzodpovědnější z těch tří.
"Ne, nemusíš. Deidaru ode mě pozdravuj a trochu ho se Sasorim kroťte, aby si ten náš dárek vůbec pamatoval." Byla by škoda ho připravit o takové vzrůšo. Ještě by jim to ráno nevěřil.
"Dobře, tak já jedu, ať stihnu městskou." Itachi si sebral malý batůžek s věcmi, kde mu o klíče cinkla láhev. Tu měli jako maskování hlavního dárku, protože dojít s prázdnýma rukama by bylo značně podezřelý.
.
Sasuke se s Itachim střetnul na chodbě. "Jak je mu?" zajímal se okamžitě mladší Uchiha.
"Asi to nebude nic vážnýho, teda, doufám," prohlásil Itachi, "ale pro jistotu ho choď pravidelně kontrolovat. A dej mi vědět, kdyby se mu přitížilo nebo tak, ano?"
"Už mluvíš jak máma," protočil Sasuke oči v sloup.
"Promiň. Jen mám starost. Máš pravdu, věřím ti," starší Uchiha ťuknul Sasukeho dvěma prsty do čela. "Tak ahoj, uvidíme se zítra, když všechno půjde dobře."
"Měj se. A užij si to," popřál mu Sasuke a vyprovodil Itachiho až k vchodovým dveřím. Pak zauvažoval, jestli by se měl pustit do přípravy večeře, jak původně plánoval. Shisuiovi asi nebylo úplně dobře od žaludku, ale třeba by si dal něco dietního, měl rád rizoto, tak když by to udělal bez masa… To by šlo. Zamířil do kuchyně, kde hned nechal v jednom kastrolu vařit sáčkovanou rýži, a následně prozkoumal obsah mrazáku, aby odtamtud vytáhl sáček zeleninové směsi. Tu potkal stejný osud jako bílá zrníčka. Zhruba po dvaceti minutách oboje vytáhl, nechal okapat a smíchal dohromady ve velké míse. Přidal sůl a něco málo koření, jen tolik, aby to Shisuiovi případně nepodráždilo žaludek. Nabral pokrm na dva talíře. Do kapsy kraťasů strčil příbory a s jedním pokrmem v každé ruce se vydal k bratránkovi do pokoje. Doufal jenom, že mu nebude moc špatně nebo že se mu z vůně jídla nepřitíží.
.
Shisui zatím jen tak ležel a poslouchal zvuky v domě. Sasuke se zřejmě o něco snažil v kuchyni. Chtěl se jít podívat, co dělá, ale když otevřel dveře, stál bratranec s dvěma pronikavě vonícími talíři přímo před nimi. "Sasuke, ty dneska děláš donášku až do domu?" Nečekal, že by ho považoval za tak nemocného, že by nemohl sejít ani dolů.
.
"Jasně, zaučuju se na poslíčka, to nevíš?" uculil se mladší Uchiha a hned nesmlouvavě kývl zpátky k lůžku: "Co děláš venku z postele? Mazej, seš lazar, tak ležet a odpočívat. Udělal jsem rizoto, takový bezmasý, tak jestli je ti líp, můžeš si dát, ale nevím, co na to tvůj žaludek. Jak se cítíš?" Pozorně si ho přeměřil pohledem, vypadal o něco lépe než předtím. Vlastně skoro normálně.
.
"Řekl bych, že mi už nic není, když cítím takovou dobrou večeři až do posteli." Převzal talíř s jídlem a Sasukemu uzmul z kapsy vidličku, aby se mohl do pochoutky pustit hned. Sedl si na turka do postele a hned do sebe ládoval svoje neoblíbenější jídlo. "Uvařils to moc dobře," pochvaloval si, jak se mu dělaly boule za ušima.
.
Sasuke sledoval svého bratrance s nadzvednutým obočím a mírně pootevřenou pusou, že dokonce zapomněl sám jíst. Na to, jak ještě před pár hodinami seznamoval s obsahem svého žaludku záchodovou mísu, se teď Shisui cpal s nezřízenou chutí, až ho to vyvádělo z míry. "Prosím tě, radši to moc nepřeháněj, ať se ti zas neudělá šoufl," varoval ho starostlivě.
.
Shisui měl prvně v plánu před Sasuke ututlat, že to všechno hrál, aby mohli být doma sami, teď to ale vypadalo, že bude muset s pravdou ven. A za všechno může to dobrý rizoto. Nemohl si pomoct, aby se s ním necpal, minimálně jako by hladověl celý týden. Když to bylo tak šíleně dobrý, nedej si. "V klidu, špatně mi už určitě nebude."
.
Sasuke překvapeně zamrkal, když slyšel to Shisuiovo sebejisté prohlášení. "Ne?" otázal se zmateně. "Jak to můžeš vědět? Jen protože se ti teď na chvíli ulevilo, to ještě neznamená, že se to nemůže vrátit, neměl by sis se zdravím zahrávat. Lehni si, můžeme se pak podívat na nějakej film, jestli budeš chtít, ale jakákoliv namáhavější činnost se zamítá."
.
"Vím to naprosto jistě, protože… no jak bych to řekl…trošku jsem to fingoval. Chtěl jsem zůstat s tebou doma, ale kdyby mi nic nebylo, tak by to Itachimu bylo divný a určitě by se v tom šťoural. Takže mi nezbylo nic jiného než hrát slabost, to mi moc dobře nevyšlo, když do mě tvůj bratr narval to kafe," zašklebil se při vzpomínce na tu kalnou smrt v hrnku.
.
Sasukemu poklesla brada a jeho velké oči jako by ještě o něco povyrostly. "Ty… tys to jenom hrál?" zopakoval nevěřícně, "ale… Shisuii! To přece není vůči tvým kamarádům zrovna fér, jestli se ti na tu oslavu nechtělo, měls to říct na rovinu. A taky…" Mladší Uchiha odvrátil pohled a nepatrně se začervenal, když o něco tišeji dopověděl: "A taky jsem měl o tebe strach! Oba jsme ho měli, s Itachim!"
.
Starší Uchiha moc dobře věděl, že je jenom zbytečně stresoval. "Já vím," odvětil zkroušeně, "ale Itachi by nás doma samotné určitě nenechal a já jsem chtěl být s tebou. Za pár dní ti začne škola a kdy si na sebe uděláme čas? Tak s bídou jednou za měsíc, když by se mi podařilo nenápadně vylákat Itachiho ven? Promiň… jsem s tebou moc rád. Možná jsem to přehnal." Sklonil provinile hlavu.
.
Sasuke se kousl do rtu. To bylo Shisuiovi podobné, takhle je vyděsit pro nic za nic. Za normálních okolností by mu vynadal, lépe řečeno ho seřval, ale musel uznat, že na tom, co bratranec řekl, něco bylo. Prázdninami jim opravdu měly skončit taky do velké míry společné chvíle, takže bylo celkem logické, že Shisui chtěl využít poslední příležitosti. Pomalu vydechl, než smířlivě prohodil: "Víš, co je na tom nejhorší? Že mě už to snad ani nepřekvapuje. To seš prostě celej ty."
.
"Vážně?" Byl známý svými divadýlky, asi už si na to Sasuke zvykl. "Tak pro jednou mi to snad odpustíš, fakt jsem tě nechtěl děsit," řekl a už mu na rtech začínal pohrávat lehký úsměv. Nerozhodně se poškrabal na hlavě. "Sasuke, nezbylo ti v hrnci ještě trochu rizota?" Bratranec mu jako nemocnému donesl opravdu dietní porci a on měl hlad jako vlk.
.
Sasuke vyprskl smíchy. Opravdu, tohle stvoření že mělo být o pět let starší a zodpovědnější? "Tumáš," podal mu svoji vlastní téměř netknutou porci, "stejně nemám hlad. V kuchyni asi ještě něco je, ale moc toho nebude, vařil jsem jen pro dva lidi. Nepředpokládal jsem, že budeš moc při chuti, sorry. Měls mi říct pravdu dřív, byl bych toho udělal víc." A hlavně bych neměl takový strach, dodal v duchu sám pro sebe.
.
"Počkej, přece ti nebudu jíst večeři," snažil se Shisui bránit, nechtěl vypadat jako úplně totální nenažranec, ale nakonec si nabízený talíř od Sasukeho vzal a vymetl ho trochu pomaleji. "Tak, už jsem se pořádně najedl." Spokojeně si pohladil bříško, které vypadalo o trochu víc zakulaceně než normálně a odložil talíř na postel.
.
"Prima." Sasuke poskládal prázdné nádobí na sebe s cílem ho po návratu do kuchyně umýt v dřezu, než však na tom začal pracovat, ještě jednou si bratrance napůl pobaveně napůl zvědavě změřil a zeptal se: "Mimochodem, můžeš mi vysvětlit, jak se ti podařilo nafingovat to zvracení? Sis snad musel strčit lžičku do krku, ne?" Docela ho litoval, že se musel uchýlit k tak zoufalému činu, aby pro ně ušetřil nějaký společný čas.
.
"Fuj, to bych asi nedal. Jsem se uchýlil k trochu jiným způsobům. Teplá voda a hodně moc soli a plus to Itachiho vražedné kafe. Šlo to samo, ale nerad bych si to zopakoval, nebylo to moc příjemný, ani cestou tam ani zpátky." Otřepal se znechucením. "Mám ti pomoct?" kývl směrem k talířkům v Sasukeho ruce.
.
"Brrr," zašklebil se mladší Uchiha odporem, když si to představil, "to bych teda nevěřil, jaký si kvůli noci se mnou děláš násilí." Se smíchem na něj rozpustile vyplázl jazyk, než mu odpověděl na otázku: "Ne, zvládnu to. Radši si promysli program, stáhl jsem pár zajímavých filmů, nebo jestli ty by ses na něco rád podíval…" Sasuke ho nechal přemýšlet a vrátil se do přízemí, aby po své kuchařské mánii uklidil.
.
"Mohli bychom se na něco kouknout. Rozložím zatím u tebe ležení," nahlásil starší Uchiha a vešel k Sasukemu do pokoje, kde jim na posteli nachystal peřiny k opírání a našteloval notebook, tak aby na něj viděli. Měli spoustu času, takže nebylo kam spěchat.
.
"Tak, na co se mrkneme?" otázal se Sasuke, když se k němu o chvíli později připojil a plácl sebou na svoji postel. "Jestli máš rád animáky, tak tu mám Medvědí bratry, docela vtipná paralela, na začátku jsou tam taky tři bráchové, skoro jako my tři s Itachim. Jestli nechceš, mám tu i nějakou komedii, Sex drive, Čelisti…"
.
"Klidně se můžeme dívat na ty Medvědí bratry." Spokojeně se napasoval na postel a čekal, až Sasuke rozjede film. "Jé, to vypadá jako od tvůrců Divokého hřebce, tak to se těším, jestli to bude stejně dobrý jako příběh o mustangovi, tak už se těším jako malý." Měl takové filmy rád.
.
Sasuke pustil snímek a uvelebil se naznak s rukama pod hlavou. Už to jednou viděl, byl to hezký animovaný příběh. Ačkoliv by to Shisuiovi nikdy nepřiznal, ta scéna, ve které se nejstarší z bratrů obětuje pro druhé dva, aby je ochránil, ho znovu dojala, až pocítil jistý tlak v očích, který musel rychle zaplašit mrkáním.
.
Tvůrci se opravdu pochlapili, už začátek vypadal dobře… a dojemně. Jedním očkem mrkl na Sasukeho, který vypadal docela v pohodě, a dál se věnoval ubíhajícímu snímku, kde nebyla nouze o zábavné i vážné scénky.
.
Pro Sasukeho vždycky zůstával konec tohohle filmu sice happy endem, ale takovým trošku hořkosladkým, protože hlavní hrdina o jednoho pokrevního bratra přišel a druhého se v podstatě dobrovolně vzdal, aby mohl nahradit mámu malému medvíděti. Rozhodně to ale bylo povedené. Slastně se protáhnul a zívl, když se objevily závěrečné titulky.
.
Shisui svého bratránka napodobil s tím rozdílem, že doširoka rozevřel pusu, jak zíval. Zhoupnul se do sedu. "Zajdu se osprchovat," oznámil a vytratil se do koupelny, kde na sebe pustil sprchu a začal se mydlit. Chtěl Sasukemu vonět, takže to vzal pořádně od hlavy až k patě. Pod vodou měl ideální možnost přemýšlet o vztahu s bratránkem a jeho nechuti k sexu. Dnes na to musí jít jinak než obvykle, protože naléhání na Sasukeho vůbec nezabírá a nechce se s ním zase pohádat. Byla by to škoda, tak ukončit jejich poslední prázdninový večer. Mohl by Sasukeho svést a možná mu trochu zahrát na city. No, ještě o tom popřemýšlí…
.
Sasuke mrkl na časový údaj na displeji svého mobilu, bylo půl deváté večer. Itachi v tuhle dobu nejspíš křepčí někde ve víru tance, posilněný alkoholem, a jejich rodiče se věnují společenským záležitostem, pravděpodobně tlachání o politice a hospodářství. Zvedl se z postele a šel se do kuchyně napít. Když procházel kolem dveří, za nimiž slyšel šumění vody, byl napůl v pokušení oplatit bratránkovi jeho nedávné stalkování ve sprše, ale nakonec koupelnu s mírným úsměvem míjel. Osprchuje se potom sám. V přízemí si natočil sklenici vody a uvažoval, jak se bude večer ještě vyvíjet, co dalšího si pustí, případně co budou dělat.
.
Shisui, vymydlený a úsměvem od ucha k uchu, vylezl ven. Usušil se a vyčistil si zuby. Spokojený se svým plánem, opásaný osuškou kolem beder, vyšel z koupelny. Zapadl do svého pokoje, kde na sebe hodil tričko a spací trenýrky. Odnaproti slyšel šramot. "Sasuke, koupelna je volná, můžeš se jít osprchovat!" houkl a ještě si dosušoval vlasy.
.
"Dík za upozornění," uchechtl se Sasuke, ale bez námitek bratránka vystřídal v místnosti, kde se ještě vznášel lehký opar mlhoviny, která předtím unikala z horké vody. Výhodou bylo, že nemusel čekat, než začala téct teplá, jednoduše mohl vlézt do sprchového kouta a pustit na sebe rovnou hřející křišťálový proud. Použil stejný gel, jako předtím Shisui, kterým si důkladně namydlil celé tělo, načež si ještě bohatě našamponoval vlasy a několik minut ze sebe pak smýval potoky pěny.
.
Shisui měl necelou půl hodinku na přípravu a nemínil promarnit ani minutu. Nevěděl, jestli si Sasuke potrpí na romantiku, ale kdyby ho to nebralo, tak to rozhodně neuškodí. Seběhl schody do kuchyně, kde různě po kredencích hledal čajové svíčky. Teta by tam rozhodně měla nějaké mít. Po chvilce hledání našel celý balíček z Ikei. Byly nějaký barevný. Našel sirky a odložil je na schody. U vchodových dveří sebral baterku bludičku, aby se venku nepřizabil, a namířil si to k Mikotiným záhonkům. Uštípl tam několik květů růží. Po cestě nahoru sebral svíčky. Uvnitř Sasukeho pokoje z nich vykládal cestičku a otrhané okvětní plátky pohodil do ní. Postel trochu poupravil, peřinu odložil bokem a pár lístků pohodil i na světlé prostěradlo. U sebe v pokoji vzal tubu lubrikantu a malý lesklý čtvereček. Oboje schoval pod postel, aby Sasukeho zbytečně neplašil hned u dveří. Zapálil svíčky a zjistil, že nebyly barevné pro nic za nic, protože vzduchem se začala šířit příjemná vůně. Po chvíli postávání v pokoji ho napadlo, že by si mohli dát kapku něčeho dobrého na uvolnění. Seběhl do dolního patra, kde sebral dvě skleničky na stopce a strýčkovi uzmul láhev vína, kterou otevřel, aby byla nachystaná. Stihl to akorát, šumění vody ustalo. Vešel k Sasukemu a teď stačilo počkat na černovlasého anděla, až půjde k sobě.
.
Sasuke s povzdechem zastavil kohoutky a vystoupil ze sprchového koutu. Možná by se byl vydržel rochnit ještě déle, ale Shisui už určitě čekal s dalším filmem. Pečlivě se tedy osušil froté ručníkem, vyfénoval si vlasy a vyčistil zuby, protože usoudil, že stejně už nic jíst nebude. Tím učinil hygieně zadost, a protože měl za to, že jejich program bude ještě pokračovat, navléknul na sebe znovu oblečení. Pak teprve opustil koupelnu. Na prahu svého pokoje se zarazil a po nakouknutí dovnitř vyloženě ztuhl a oněměl. S překvapeně pootevřenými ústy si změřil uličku, lemovanou třepotajícími se plamínky svíček a vysypanou květy růží. Lhal by, kdyby tvrdil, že ho to neohromilo. Nebyl sice takový romantik jako Itachi, ale měl jí v sobě dost na to, aby to na něj udělalo dojem a rozbušilo mu to srdce příjemným pocitem. Pochopil, že Shisui asi chtěl tenhle večer udělat výjimečným, takové rozloučení s prázdninami. Aby ne, když už se chudák musel nalejvat slanou vodou, aby pro ně tenhle večer uchystal. Bylo mu jasné, že na další snímek už se nejspíš koukat nebudou, leda by si pustili něco totálně kýčovitého, třeba Titanik, čemuž zas tak úplně neholdoval. Spíš si bratránek bude chtít užít, oslavit tuhle chvíli vzájemnou blízkostí a doteky. Když nad tím tak přemýšlel, nebyl proti. "Shisuii," hlesl, když se mu konečně podařilo ovládnout hlas a pronikavě se na něj zadíval v měkkém přítmí pokoje.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.