Získat srdce lva XXVII. - Sázka

27. srpna 2015 v 7:00 | Ivanitko + Smajli |  Získat srdce Lva 2
Kluci se mezi sebou vsadí a zbývá jen počkat, kdo a v jakém stavu přijde domů. Vítěz může být jen jeden.


"No, vylučovací metodou… u mamky by to nebyla taková sranda, taťka by z toho mohl mít infarkt, takže… co kdybys políbil Itachiho?" zašklebil se tmavovlasý chlapec na Shisuie s vyzývavým zvlněním rtů. Pravda, jeho staršího bratra by z toho taky mohlo trefit, ale to riziko bylo menší než u otce.
.
Něco takového očekával, Sasuke rád škádlil. "Budiž, sice vím o někom, komu by to bylo milejší, ale co se dá dělat. A co dostanu já, když vyhraju? Chci něco dobrého," laškovně se usmál a prstem neodbytně lechtal Sasukeho kůži v okolí boltce.
.
Sasuke měl co dělat, aby proti bratránkově ukazováčku lehounce nepohnul hlavou jako kočka, která žádá o podrbání. A navíc to začalo být nebezpečné, protože to odvádělo jeho myšlenky úplně jinými směry. "Mmm… dobrého? Třeba co? Rajčátka…?" navrhnul poněkud naivně.
.
"To by byla cena hodna akorát tebe. Já měl spíš na mysli něco vzácnějšího a hříšnějšího. Něco, co si nemůžu dovolit každý den." Vzal Sasukeho obličej do dlaní a svůj přiblížil na vzdálenost několika málo centimetrů. Cítil na tváři mladíkův horký dech.
.
Mladší Uchiha se musel v duchu pousmát. No jistě, co jiného by od Shisuie mohl čekat, než něco se sexuálním podtextem. Schválně dělal mrtvého brouka, a aby ho trochu poškádlil, hrál si na hloupého: "Něco, co si nemůžeš dovolit každý den? Nějaký alkohol?"
.
Jenom v duchu protočil oči a hrál s ním hru dál. "No v podstatě to má podobný efekt. Cítím se pak povzneseně a v dobré náladě, navíc to nemá žádné zpětné účinky. Kocovina mi tedy rozhodně nehrozí." Měl v plánu taky provokovat. Prsty obemykající Sasukeho tvář posunul dozadu a palci masíroval jemnou kůži v okolí obou oušek.
.
Sasuke zadržel dech a snažil se ty zrádně příjemné doteky nevnímat, jenže to šlo hrozně těžko, Shisui evidentně o jeho erotogenní zóně věděl a účelně toho využíval. Začínal litovat, že se nechal zatáhnout do téhle hry kdo s koho, protože se kvůli bratranci nedokázal pořádně soustředit. Jenže on nehrál fér! "Čokoláda?" vydechl, jelikož tahle cukrovinka podle všeho splňovala všechny body, které starší Uchiha předestřel.
.
"O tom by se dalo uvažovat. Hříšně dobrá aztécká pochoutka. Ale ta to není. Napovím ti trochu víc. Je to celkem živé a někteří by pro to zabíjeli." Například Itachi, ten by ho odstřelil bez mrknutí oka. Vyplázl jazyk a hrotem se pohyboval po Sasukeho rtech. Lechtal ho po celé ploše hebkých polštářků, jakoby ho ochutnával, jestli není k snědku.
.
Sasuke blaženě přivřel oči, jinak se ale nehýbal a pokoušel se nedat na sobě znát, že ho Shisuiovo počínání nenechává zrovna v klidu. Bylo to ale čím dál těžší, takže se nakonec odvážil mu špičkou vlastního jazyka oplatit dotek. Jen lehounce a měkce, nebyl to polibek ani pusa, jejich rty od sebe byly vzdáleny pár centimetrů. "Dám se podat," rezignoval mladší chlapec.
.
"A to jsem ti tak krásně napovídal. Jsi to samozřejmě ty! Nikoho jiného bych nechtěl," zavrněl z těsné blízkosti rtů. To napínání před samotným líbáním mu vytvářelo příjemný mrazík běhající po páteři nahoru a dolů. Snažil se vydržet, aby se lačně nevrhnul na Sasukeho. Přitom si vzájemných doteků a polibků v noci užili až až.
.
Sasukemu zajiskřilo v očích po tom bratránkově vyznání. Rozhodl se ho však ještě malinko šponovat, takže si nechal na rtech zahrát smyslný úsměv, když rádoby nevinně pravil: "Vážně? A co konkrétně bys ode mě chtěl? Polibek?" navrhl bez začervenání, a třebaže neporušil vzdálenost mezi nimi, naklonil mírně hlavu na stranu.
.
Sasuke se tímhle neverbálním gestem Shisuiovi nabízel. Bylo těžké odolávat někomu, komu odevzdal své srdce a ještě ho partner tak provokoval. Sklonil se, aby mohl po odhaleném krku přejet rty, nasál bratránkovu vůni smíchanou se sprchovým gelem. Nechal jazyk zvolna vykluzovat ven a přejížděl jím po tepající artérii. "Tak ten určitě, ale já bych stál o něco víc. Když je to sázka, tak už by to mělo stát za to."
.
Sasukeho úsměv se ještě rozšířil, škádlivě se k bratranci natisknul celým tělem a důvěrně se o něj otřel. Tyhle hrátky ho bavily, i když mu bylo jasné, že je nebudou moct natahovat do nekonečna, každou chvilku mohl někdo dorazit. Nechtěl to být ale on, kdo jako první podlehne provokacím toho druhého. "Mhmm…" zapředl svému příbuznému do vlasů, jak se starší mladík skláněl k laskání jeho krku, "a co víc by sis přál?"
.
"Něco co bys mi rozhodně teď nebyl schopný dát, ale možná bych se spokojil s malou satisfakcí. Jeden vášnivý a vroucný polibek bych rozhodně neodmítl." On také nechtěl být tím, který to nevydrží jako první. Zintenzivnil lechtání a hlazení okolo Sasukeho uší a na jednom z nich své prsty vyměnil za horký jazyk. Líně a pomalu ho polechtal špičkou jazyka na hraně boltce.
.
Sasuke se zachvěl. Zatraceně, ten zmetek používal pěkně špinavý triky! Na okamžik úplně zavřel oči a nechal se tím dotykem unášet, srdce se mu v hrudi rozběhlo dvakrát takovým tempem. Zbývala mu jediná možnost, pokud nechtěl v téhle hře prohrát. Taky nebyla zrovna fér, ale aspoň nepodlehne. Nasucho polknul a s největším sebezapřením se od Shisuie zcela odtáhnul, ačkoliv proti tomu jeho tělo téměř bolestně protestovalo. "Nic nebude, ještě jsi nevyhrál," připomněl bratranci, že sázka je dosud otevřená.
.
Shisui zaraženě koukal, když se od něj Sasuke odtáhl. Měl pocit, že ho má v hrsti, evidentně ne. Laškování ho bavilo, škoda, že nemohl ochutnat jeho rty. Příště, nebo když vyhraje sázku. Rukama se opřel o hranu stolu. "To máš pravdu, uvidíme kdo a s jakou přijde." Ještě to ani nedořekl a cvakly domovní dveře a v předsíni si ozval hluk příchozího obyvatele domu.
.
Vzhledem k tomu, že neslyšeli žádný rozhovor, nebylo těžké uhodnout, že příchozí je jenom jeden, tudíž Itachi. O chvilku později se dlouhovlasý Uchiha skutečně ukázal na prahu kuchyně s pozdravem, který byl sice pronesen o něco chraptivějším, nicméně znělým hlasem, takže nebylo pochyb o tom, že Itachi na tom zas až tak zle po fyzické stránce nebude. Ostatně, jeho barva byla vcelku normální, možná jen o malinko bledší než obyčejně, a oči měl nevyspalé, jinak vypadal docela v pohodě. Sasuke kradmo hodil pohledem po Shisuiovi a nezbývalo mu než doufat, že jeho otec dorazí úplně v pořádku, ještě méně pochroumaný než Itachi.
.
"Shisuii, jak je ti?" Sice včera ve víru zábavy pozapomněl na svého bratrance, ale ráno si znovu začal dělat starosti o jeho zdravotní stav. Kdyby nebyl doma bráška, tak by nikam nešel, nicméně ho přesvědčili, že jeho dozoru nebude potřeba, tak je nechal samotné.
"Sasuke se o mě postaral a v noci jsem se superně vyspal, takže jsem jako rybička. Vypadáš, jako by tě Deidara ušetřil narozeninové štafety. Jak se ti to podařilo?" Byl celkem zvědav, jak se mu podařilo z párty vyjít s tak dobrým štítem.
Itachi si v duchu oddechl, že u je Shisuiovi dobře. "Ani sám nevím, přesvědčil jsem ho, že ji už mám za sebou a kupodivu mi uvěřil."
.
Sasuke vyprskl smíchy, Itachiho blonďatý kamarád musel být vážně na šrot. A to ani neslavil kulatiny, raději si nepředstavoval, jak to muselo vypadat na jeho dvacítce. Opravdu svého bratra obdivoval, že dokázal zůstat ve stavu střízlivém, necítil z něj ani závan alkoholu. Pokud něco vypil, o čemž samozřejmě nepochyboval, tak toho pravděpodobně nebyly litry a rychle to z něj vyvanulo.
"Tak to seš borec," přiznal dlouhovlasému Uchihovi, ale neodpustil si ho popíchnout: "Tos snad byl celej večer na suchu, ne? Že tys tam jedinej kazil zábavu, přiznej se."
"Hele, hele," rozehnal se po něm naoko Itachi, ale místo naznačovaného pohlavku mu jen láskyplně pocuchal vlasy, "ty se radši vůbec neozejvej, na tu tvojí osmnáctku budeme všichni dlouho vzpomínat."
.
Shisui skoro vyprskl smíchy, ale udržel se. Hlavně, že se Itachi přestal šťourat v jeho zdravotním stavu.
"Co je tohle?" Dlouhovlasý Uchiha vzal do ruky krásnou dlouhou spirálu z brambory a s pozdvihnutým obočím si ji prohlížel.
"To je moje, snažím se být umělecky kreativní… má to být náš oběd," vysvětlil mu Shisui a sebral mu roztodivný tvar z ruky. "Nechceš, nech být. Udělám si zapečené spirály."
.
Sasuke silou vůle potlačoval úsměv, když si vzpomněl na bratránkův výraz, se kterým ho přistihl hlízu loupat. To kdyby Itachi viděl, nepochybně by ho považoval za slaboduchého, nicméně jeho starší bratr neznal kontext. Nevěděl nic o tom, co se tady v noci stalo, a ještě že tak. "Kdy myslíte, že dorazí naši?" nadhodil otázku, aby řeč nestála, a učinil pokus posadit se na stůl, ihned ale s bolestným zasyknutím sklouznul zpátky na bosá chodidla. Kruci, úplně zapomněl, že nemůže sedět!
.
"Sasuke, stalo se ti něco?" Stočil pohled plný obav k svému malému bráškovi, ač se věnoval prapodivné přípravě oběda, bolestné usyknutí nejmladšího Uchihy za zády nepřeslechl.
Shisui samozřejmě věděl, co se děje, a snažil se o nějaké vysvětlení. "Sasuke včera zakopl o schod, jak mi šel pro čaj," řekl první, co ho napadlo. "Tebe to ještě bolí?" schovaný za Itachim na bratránka spiklenecky mrknul.
.
Sasuke zachytil Shisuiovo gesto, takže jeho tezi bez otálení potvrdil: "Jo, uhm… trochu jo. Byla to docela… tvrdá rána. Jsem prostě nešika." Do očí se však přitom raději svému sourozenci nepodíval, bál se, že by ho mohly prozradit rozpaky, raději zavrtal pohled do podlahy a modlil se, aby na něm starší bratr nic nepoznal.
"Máš modřinu? Nechceš to něčím namazat?" projevil Itachi soucit.
"Ne!" odmítnul kategoricky Sasuke, "uhm… na to stejně žádná mast není. To je jedno. Eh… zmizí to samo."
.
"Vidíš, Itachi, nic vážného. Když jsi tak pěkně přišel, nechtěl bys nám pomoct s vařením?" zaprosil Shisui. Itachi uměl vařit a to fakt dobře, navíc odvedl jeho pozornost zpátky k sobě.
"To bych mohl, vy dva v kuchyni se někdy rovnáte katastrofě. Dojdu se převléct a hned vám dojdu pomoct." Co by pro ně neudělal. Navíc vařil rád. Vzal tašku ze schodu a vyšel do patra.
Shisui se koukl na Sasukeho. "Itachi vypadá docela slušně, jestli tvůj otec bude vypadat jako vždy, tak mám vyhráno," pousmál se a představoval si svou výhru.
.
"Tsss," protáhl Sasuke a vzdorně pohodil hlavou, nedařilo se mu ale potlačit cukající koutky. Sakra, že s tou sázkou vůbec začínal! Na druhou stranu… pokud prohraje, bude muset Shisuie políbit, což samo o sobě nebyla věc, kterou by dělal nerad. Naopak. Takže vlastně šlo jenom o malé pokoření, které kvůli bratranci hravě přežije. Včera kvůli němu překousl svou hrdost daleko víc… a navzdory následkům to nedopadlo tak špatně. Takže co je proti tomu jedna vášnivá líbačka? Aspoň si zopakují jejich první sázku, kterou to všechno začalo.
.
"Už se těším," řekl celkem sebevědomě Shisui a přejel Sasukemu palcem po bradě. Víc nestihl, protože se na schodech ozvaly pravidelné údery nohou, jak si dlouhovlasý Uchiha razil cestu dolů.
"Vidím, že se k ničemu nemáte. Já se postarám o hlavní chod. Shisui… ty dodělej ty brambory, ale, prosím tě, udělej z nich něco normálního a ty, Sasuke, mi nakrájej cibuli nadrobno," rozkázal Itachi a šel se kouknout do ledničky.
.
"My jsme čekali na tebe, víš, bráško? Ty jsi tady šéfkuchař," poznamenal Sasuke směrem k velícímu mladíkovi, který jako jediný z nich tří pronikl do tajemství kuchyně. Následně se bez protestů jal plnit svou přidělenou povinnost, z kredence vytáhl dřevěné prkýnko a ze spodního špajzu kulatou vrstevnatou zeleninu. Z příborníku si vybral ostrý keramický nůž a zakrátko cibuli zručně oloupal.
"Prosím tě, hlavně se neřízni," nabádal ho Itachi, kterého při tom pohledu napůl mrzelo, že jim ty role nevyměnil, ostatně, už jednou se stalo, že mu museli ošetřovat zraněný prst.
"No jo," zamumlal nepřítomně Sasuke a věnoval se své činnosti.
.
Shisui se věnoval svým hlízám, které oloupal, nakrájel do hrnce a dal vařit. Po očku sledoval nejmladšího Uchihu, jak zápasí s cibulí. Jemu samotnému se slzy tlačily do očí jen při pohledu na něj. Raději se odvrátil od bratrance ve snaze najít vhodnou pokličku.
Itachi našel vepřové maso, které si zřejmě Mikoto dala rozmrazit den předem. Nachystal z nich medailónky, které okořenil a naklepal.
.
"Krucifix," zaklel tlumeně Sasuke, když pronikavě čpící směs osolil několika kapkami ze svých vlastních zásob. S vypětím sil nakrouhal ostrou zeleninu na malé částičky, jak si jeho starší bratr přál, načež si musel okamžitě otřít oči papírovým ubrouskem a vysmrkat se.
"Sasuke, já vím, že ten zítřejší návrat do školy je určitě stresující, ale nebreč, to bude dobrý," zašpičkoval si Itachi a rádoby lítostivě pohladil mladšího brášku po rameni.
"Blbče," otituloval ho Sasuke s odfrknutím, jakmile se mu podařilo dostat vlhkost z očí.
.
Shisui se mezitím přesunul ke stolu, aby jim, tedy hlavně Itachimu, nezavazel při vaření. Svůj úkol splnil, takže byl pouze divákem. Musel přiznat, že dnešní vystoupení bylo docela i vtipné. "To je fakt, jen pár měsíců a budeme mít zas volno. My s Itachim máme letos poslední prázdniny… to zní děsivě."
.
"Smutný, co?" zašklebil se na něj Sasuke a zívl na plnou pusu. Přestože vstával poměrně dost pozdě, včerejší zážitek byl natolik nový a fyzicky vyčerpávající, že pořád pociťoval jistou únavu. "No, pánové, jestli nepotřebujete při práci maskota, tak já se dekuju," oznámil a opláchl si ruce pod proudem vody. Zamířil pryč z kuchyně a ke dvěma svým příbuzným ještě celkem zbytečně poznamenal, že kdyby ho sháněli, tak bude u sebe.
.
Shisui zůstal solidárně se starším bratrancem v kuchyni. Chvíli ho pozoroval při práci, než ho napadlo se zeptat, jak vlastně proběhla oslava. "Itachi, co Deidara? Měl vůbec z toho striptýzu něco?"
"Teoreticky měl. Snažili jsme se do něj nic nenalévat, ale znáš ho, je jak pijavice. Pevně přilne ke zdroji a nejde ji odtamtud vytáhnout. Nejhorší vzpomínku na to má jeho přítelkyně. Fakt, ta vypadala, že praskne vzteky. Vůbec bych se jí nedivil. Spíš se divím, že s tím blonďatým pakem někdo chodí." Probrali spolu všechny palčivé otázky z večera. Itachi mezitím dovařil oběd a z pánve si linula úžasná vůně.
.
Sasuke mezitím relaxoval u sebe na posteli. Ležel naznak, ruce složené pod hlavou, upíral nepřítomný pohled na strop. Dokonce ani neposlouchal hudbu, což bylo u něj nevídané. Poprvé od dnešního rána měl čas se pořádně v myšlenkách vrátit k předešlé noci. Přehrával si ji do všech detailů, třebaže to bylo za cenu ruměnce ve tvářích a zvýšené tělesné teploty. Na jednu stranu ho poléval stud, když si vybavil, co všechno Shisuiovi dovolil, na stranu druhou si díky tomu uvědomil, co ke svému bratranci vlastně cítí. Zvláštní, že mu to trvalo tak dlouho, přitom už nějakou dobu tušil, že jejich vztah se stal oboustranným. Shisui ho naučil spoustu věcí, ukázal mu, že láska může existovat i v jiné podobě, než byl dosud zvyklý. Rozšířil mu obzory. A hlavně ho miloval, strašně moc, a dával mu to poznat v každém gestu, v každém úsměvu a pohledu, pochopitelně tedy, když byli sami. Copak vůbec šlo takhle silné city neopětovat? Nebylo divu, že mu nakonec dovolil to, o čem byl až do včerejšího večera skálopevně přesvědčený, že nedovolí nikdy a nikomu. Protože… protože se nechtěl ponížit. Když se na to všechno teď díval zpětně, neměl by se teď cítit méněcenný? Zneužitý? Koneckonců ho Shisui… ojel. Jenže… nezaznamenal žádnou změnu. Nepřipadal si jako holka a ani z bratrancova chování nepostřehl náznaky, že by ho tak chtěl začít brát. Neměl dojem, že by se ten zážitek na jeho mužnosti nějak podepsal, necítil se o nic méně klukem než včera. Možná… možná měl bratranec nakonec pravdu a bál se ztráty hrdosti zbytečně. Co je na tom zlého, že se v submisivní pozici pomiloval s někým, koho měl rád? Něco tak silného ještě nikdy neprožil a byl si jistý, že jejich vztah to rozhodně posílilo. Utužilo. Oddal se Shisuiovi, duší i tělem. A nelitoval toho.
"Sasuke, pojď se najíst!" pronikl úvahami nejmladšího Uchihy Itachiho hlas. Sasuke sebou trošku cuknul, jak se probral do reality, poté se ale zvedl, protáhl jako kočka a zamířil zpátky do kuchyně.
.
Shisui si trochu připadal jako pes, akorát mu netekly sliny po pyscích, jen toužebným pohledem sledoval Itachiho u plotny.
"Vypadáš jako by ses do mě zamiloval," oznámil s veselým úšklebkem na tváři a rozděloval maso na talíře a v pánvi nechal i pro rodiče.
"Jistě, miluju tě… pro tvoje kuchařské umění," potvrdil jeho myšlenku a naložil jim na talířky nakrájenou zeleninu. Sasukemu hlavně rajčata. Věděl, že se po nich může utlouct.
.
Nejmladší Uchiha dorazil do kuchyně právě, když se Itachi nadechoval k dalšímu zavolání, aby ho přilákal dolů.
"Tady jsi," usmál se jeho starší bratr, "sedni si, beztak jste tu určitě včera málem umřeli hlady. Vsadím se, že ani jeden z vás nevečeřel." Sasuke se musel v duchu uculit Itachiho tipování, náhodou je podceňoval. Nechal to ale bez komentáře a opatrně se posadil na jednu z židlí, přičemž pod sebe strčil jednu nohu, aby se neopakovala předešlá situace.
"Díky, vypadá to skvěle," zalichotil svému sourozenci, když před něj postavil naplněný talíř, "jsi hotový kuchařský mág! Závidím tvý budoucí manželce, chlap, co umí vařit, je výhra."
.
Itachi se Shisuiem na sebe podívali a museli vyprsknout smíchy. Sasukeho nevědomost byla roztomilá.
Aby dlouhovlasý Uchiha jejich podivný výbuch veselí trochu zamaskoval: "Jo, to teda je, ale ještě se na nějaké manželství necítím. Takže jsem v klidu, zatím mi stačí obdiv vás dvou." Sedl si za stůl a Shisui jim podal talíře s lákavě vonícím jídlem.
"Dobrou chuť," zahučel nejstarší Uchiha a s vervou hladového vlka se vrhl na talíř.
.
"Co jsem říkal," pokýval s uspokojením Itachi hlavou při pohledu na svého bratrance, "hlavně nezapomeň taky žvýkat, Shisuii, ať se neudávíš. Neměl bych vás tady už nechávat samotný, vždyť vy byste vážně pošli hlady."
"Ale, Itachi," bránil se se smíchem Sasuke, který se sice do jídla pustil s chutí, ne však s takovým koncentráckým apetitem, "to není pravda. Podle Shisuie se nemůžeš řídit, to je takový nenažranec, bratr Otesánka."
"Spapal mámu, spapal tátu, sedláka s prasaty, ovčáka s ovcemi…" zanotoval Itachi pobaveně.
.
Shisui s plnou pusou zamumlal: "Já za to nemůžu, že vaříš tak moc dobře. Nechtěl bys dělat kuchařinu jako bokovku?"
"Ani ne, veterina mi bude určitě stačit. Navíc mě to baví hlavně kvůli tomu, že to nemusím dělat denně. Chudáci ženský… nepřijeli naši?" oznámil, co si uvědomili všichni přítomní, když zaslechli otevírání garážových dveří a následné ztichnutí motoru auta.
"Zrovna můžu nachystat i jim," zvedl se Itachi od talíře a zkontroloval teplotu oběda.
.
Jeho předpoklad neměl chybu, ovšem nepočítal s jedním malým háčkem, který tak nějak vyšel najevo hned poté, co se jejich rodiče objevili na prahu kuchyně.
"Ahoj, mami, ahoj… tati," pozdravil je jako první Sasuke, ovšem při pohledu na otce se malinko zarazil, protože zmíněný vypadal, jako by právě buď vylezl z hrobu, nebo se do něj teprve chystal. Smrtelně bílý obličej, krví podlité oči, zbědovaný výraz. Nebylo pochyb o tom, že mu zrovna do smíchu nebylo. Itachi se Sasukem si vyměnili krátký pohled a oba se urputně snažili nesmát, aby nepodryli otcovu vštípenou autoritu.
"Ahoj, zlatíčka," usmála se Mikoto, zatímco Fugaku jim pouze mávl a bez jediného slova se odplížil směr ložnice, aniž by cokoliv vysvětloval. Bylo navýsost jasné, že s nimi obědvat nebude. Sasuke nenápadně střelil očima po Shisuiovi. Jak se dalo očekávat, projel to na celé čáře.
.
Shisui při pohledu na strejdu také nevěděl, jestli ho litovat nebo se smát, ale okamžitě se mu po těle rozlil dobrý pocit s vyhrané sázky, navíc když jeho výhra je tak sladká. Už se těšil na možnost, kdy si ji bude moct vybrat. Vyhledal Sasukeho pohled a spiklenecky mrkl.
"Mami, dojeli jste akorát včas." Itachi před Mikoto naservíroval oběd a druhý prázdný talíř pro otce uklidil. Myslel si, že to tak dopadne, ale kdyby náhodou…
Tmavovlasá žena se mile usmála. "Děkuji, a co vy kluci? Jak jste se měli? A co ty, Sasuke, přežils to tady sám?" Spustila palbu otázek se starostlivým podtónem.
.
"Uhm… no, já…" Sasuke nerozhodně zašilhal po svém bratranci, nebyl si jistý, jestli by se měli Mikoto chlubit s jeho předstíranou indispozicí, nepochybně by ji to zbytečně znepokojilo. Tohle dilema však za něj vyřešil Itachi, který nevěděl o tom, že Shisui nemoc jenom hrál, takže ihned svou matku informoval:
"Nakonec tady ani nebyl sám, viď? Shisuiovi bylo včera zase špatně, takže nemohl nikam jít."
"Vážně?" chytila se toho podle očekávání Mikoto a zaměřila se pozorně na svého synovce. "Co ti bylo, Shisuii? To je už podruhé během poměrně krátké doby, měla bych tě asi vyšetřit, může to být něco vážnějšího…"
.
"Ale, teto, nebylo to nic hroznýho," skočil ji do řeči, "Bylo mi jen trošku mdlo a na zvracení." Ještě, aby musel lítat někde po doktorech, to by mu chybělo.
"Na zvracení? Já bych řekl, že jsi i zvracel," Itachi to totálně zabil.
Mikoto se hned podezřívavě zamračila na svého synovce. Jestli to má tendenci takhle zamlčovat, kdoví jak mu doopravdy bylo špatně. "Zítra se za mnou stavíš do práce a já tě prohlídnu," oznámila Shisuiovi nekompromisně.
"Teto, fakt už mi nic není. Jsem se prospal a už jsem čilý jako rybička," snažil se ji uchlácholit, stejně by nic nezjistila. Ani nechtěl vědět, co za vyšetření měla v plánu.
"Zítra dojdeš a hotovo. Můžeš to brát jako preventivní prohlídku," zmařila synovcovy snahy svým skálopevným rozhodnutím.
Itachi se uchechtl, jak znal svou matku, tak to nebude jen měření tlaku a koukání do krku.
.
Sasuke se znatelně otřásl, vůbec to Shisuiovi nezáviděl. On sám měl z doktorů absolutní hrůzu, k žádnému nikdy nešel, když to nebylo naprosto nezbytné. Díkybohu měl od puberty docela dobrou imunitu, maximálně si dvakrát ročně poležel s chřipkou a v součtu pár týdnů prosmrkal s nachlazením, jinak mu nic nebylo. Protivné a vleklé angíny z dětství, kdy mu denně museli píchat antibiotika, byly naštěstí už minulostí, třebaže nejspíš byly tím pravým důvodem, proč získal ke zdravotnictví takovou averzi. Být na Shisuiově místě, byl by snad Itachimu jednu fláknul, vypadalo to, že jeho herecký výkon bude mít ještě dohru. Mlčky dojedl výborný oběd a zvedl se, aby umyl použité nádobí. Přestal se v duchu zaobírat kapkou provinilosti, protože koneckonců on byl tím důvodem, proč Shisui předstíral marodění, a raději přemítal nad tím, že si po dlouhé době bude muset nastavit budíka, aby nezaspal ráno do školy.
.
Shisui pokořeně sklonil hlavu, když si Mikoto něco usmyslela, nic ji od toho neodradilo. Raději si to odbyde hned ráno, kdy má teta ordinační hodiny. Jen se modlil, aby ho neposlala na nějaké endoskopické vyšetření. To by zvracel určitě. Pomohl Itachimu s nádobím. Zatímco Mikoto šla se sklenkou šumáku zkontrolovat svého muže. Ještě mu před začátkem sešlosti říkala, aby se mírnil, ale bylo to jako mluvit do vzduchu. Jak byl nepoučitelný. Byla ráda, že má řidičák a mohli odjet domů.
.
"Vrány padají horkem," usoudil Itachi poté, co společnými silami otřeli poslední talíř a šoupli ho, kam patřil. "A Sasuke má poslední prázdninový odpoledne, co takhle se naložit do bazénu?" nadhodil poté využití volného času rekreačním způsobem, který po celé dva měsíce rádi provozovali. Tentokrát však jeho bráška neměl z návrhu pražádnou radost. Sasuke se rozhodně jít koupat nemohl, protože by v plavkách Itachimu vystavil modrofialové modřiny na bocích, jedna báseň. Všechno by se tak pravděpodobně provalilo.
"Ne, to ne…" vyhrkl trochu moc rychle, "pojďme radši… třeba hrát karty."
.
Itachi se zarazil a podezřívavě na brášku pohlédl. Obyčejně ho nemusel vůbec nutit, spíš ho musel vyhazovat ven, aby se nerozmočil. Bylo to opravdu podivné. "Proč? Vždyť jsi ve vodě normálně pečený vařený."
Shisui horečně přemýšlel, jak by bratrance uchlácholil, aby svou pozornost odvedl stranou. Na nemoc se vymlouvat nemohli, protože z vteřiny na vteřinu by mu nic být nemohlo a ještě by si ho vzala Mikoto do parády. Úplně cítil, jak se mu brzy z přemýšlení zavaří mozek. Nevzmohl se nic jiného než také přistoupit na myšlenku společných her. "Náhodou to není vůbec špatný nápad a co si tak zahrát Dostihy a sázky?"
"Zase chcete, abych vás o všechno obral?" zeptal se se smíchem dlouhovlasý Uchiha.
"Tss, si věříš. Mám vymyšlenou novou taktiku, abys věděl," oznámil mu hrdě.
.
Sasuke normálně Dostihy a sázky nesnášel, k ušlechtilým zvířatům, jako byli koně, ho to sice vždycky táhlo, ale počítat peníze, investovat a vůbec se starat o takové ekonomické věci ho šíleně nebavilo. Navíc to byla pořádně dlouhá hra a on měl raději něco akčnějšího a svižnějšího. Tentokrát ale po téhle možnosti sáhl celkem až s povděkem, musel svého bratrance obdivovat, že na rozdíl od něj dokázal pokaždé Itachiho pozornost rozptýlit bezpečnějším směrem. I když to možná taky bylo proto, že jeho neměl dlouhovlasý Uchiha tak dobře prokouknutého, zatímco s bráškou vyrůstal v jednom domě už víc než osmnáct let. A on sám navíc svému staršímu bratrovi nerad lhal, měl ho moc rád a připadalo mu to vůči němu nefér. Jenže byly věci, které se prostě Itachi nesměl dozvědět. "Tak já pro to skočím," navrhl nejmladší z chlapců aktivně.
.
Přesunuli se do obýváku, kde se rozložili na koberci a každý seděl na turka usazený na polštáři. Mikoto si sedla na pohovku a hrníčkem kávy a pozorovala jejich snažení. Její nejmladší syn se netvářil moc nadšeně, když ho poprvé obrali o pár tisíc a pak to s ním šlo z kopce. Shisui byl na tom o trochu lépe, statečně odolával návštěvám v Itachiho stájích a sám ho obíral ve svých. Ale jako vždycky, nakonec ho obral taky.
"Vy jste žabaři, zase jsem všechno shrábnul," zaliboval si dlouhovlasý spokojeně.
.
"Teda, Itachi, ty seš tvrdej byznysmen, kam se na tebe strejda hrabe," uchechtnul se Sasuke a pomáhal jim sklidit papírové peníze zpátky do jednotlivých přihrádek.
"Kdo umí, ten umí," naparoval se Itachi, kterého však v reálném životě podnikatelská dráha také příliš nelákala, ani jeden z nich to neměl po kom zdědit, protože jejich rodiče tyhle sklony neměli ani jeden. Shisui na tom teoreticky měl být lépe, Izuna byl v obchodování úspěšný, nicméně taky to u něj nevypadalo nijak nadějně. Nakonec snad bylo dobře, že mu Madara tu polovinu firmy vyplatil, ještě by zkrachovali.
.
Kluci se rozešli do svých pokojů. Shisui si ještě nenápadně odchytil Sasukeho a do ouška mu zašeptal: "Dneska si přijdu pro výhru." A odebral se za starším z bratranců. Každý z nich si zapnul svůj notebook. Shisui na Facebooku shlédl fotky z narozeninové oslavy, které tam někteří akčnější účastníci stihli dát. Musel uznat, že to byla pařba s velkým P, protože stoly byly na všech fotkách obloženy množstvím alkoholu a volné místa k sezení podnapilými hosty. Nahlas se musel zasmát snímku, kde Itachi stál v pozadí slečny, která předváděla striptýz, a netvářil se příliš nadšeně.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kai Kai | 27. srpna 2015 v 19:33 | Reagovat

shisui vyhral... čekel jsem že itachi ani nedojse podle popisu party :) tak ale kdy si shisui vybere vyhru ??? všichni jsou doma.... hmm uvidime ;) super kapitola :) už se nemužu dočkat pokračovaní :-D

2 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 27. srpna 2015 v 21:11 | Reagovat

[1]:Fakt jsi čekal, že Sasuke vyhraje :D To je dobrý. Každopádně Shisui má na pro takové případy plán :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.