Získat srdce lva XXIX. - Doktor

10. září 2015 v 9:45 | Ivanitko + Smajli |  Získat srdce Lva 2
Shisui čeká jedno velmi nepříjemné vyšetření. Mikoto nemíní nic ponechat náhodě. Jenže to nepříjemnější Shisuie teprve čeká… a někdo bude zuřit.


Čím bylo Fugakovo auto blíže špitálu, tím se mu hůře dýchalo. Neměl panický strach z doktorů jako Sasuke, ale v lásce je také příliš neměl. Čelo se mu orosilo imaginárním potem, když následoval tmavovlasou ženu skrze dezinfekcí čpící chodby k její ordinaci. Vedla dětskou ordinaci, takže počítal s tím, že mu dělá jen nějaké základní vyšetření a na zbytek ho pošle někam jinam. S poloúsměvem prošel čekárnou, vybavenou nejrůznějšími barevnými obrázky na stěnách, aby mladí pacienti nebyli tak traumatizováni bílými stěnami.
"Vysvleč se do spodního prádla, já ti změřím tlak a poslechnu si tě," nařídila Mikoto a oblékla si bílý nemocniční mundůr.
Shisui si nedovolil neuposlechnout a za chvilku cítil silný tlak na paži a studený kov na zádech a hrudi.
"Shisui, co to máš na zádech na drápance?" Jemně přejela přes mizející stroupky prstem.
Jejího synovce polil studený pot, úplně na to zapomněl. Musí si rychle něco vymyslet. "To… to je od kočky. Na zahradě jsme jednu našli se Sasukem, ale moc jsem se jí nelíbil." Snad to bude postačující k ukojení tetiny zvědavosti.
"Víš, že sahat na toulavá zvířata se nemá. Mohls do toho chytit infekci! Ale vypadá to dobře." Složila stetoskop. "120 na 81, jsi v normě a ani neslyším žádné šelesty," spokojeně si zadrmolila žena pro sebe.
"Vidíš, teto, zdravý jako řípa. Už můžu jít domů?" Snažil se jí vnuknout myšlenku, že takovéhle vyšetření bohatě stačilo.
"Shisuii, to rozhodně nestačí. Napíšu ti žádanku a půjdeš na odběr krve a… a mohla bych tě poslat i na gastroskopii. To tvoje zvracení z ničeho nic se mi vůbec nelíbí," přemítala nahlas a synovcova tvář začínala lehce blednout.
"Teto, je ta endoskopie nutná? Prosím, neposílej mě na ni." Upřel na ni tmavé smutné očička, že i štěňátko by zezelenalo závistí. On žádnou hadici do krku nechce!
Mikotina rozvaha pod jeho neviňoučkým pohledem těžce zakolísala, ale k Shisuiově smůle zvítězila Hippokratova přísaha. Musela ho vyšetřit, i kdyby nechtěl. "Takhle to nejde, co kdyby ti něco doopravdy bylo? Bude to chvilička, sestřičky jsou tam šikovné, nebudou tě týrat. Ještě si lehni, prohmatám ti břicho," nekompromisně mu zbořila poslední naděje. Nakonec prověřila jeho zrak a barvoslepost. Propustila ho s úsměvem a začala ordinovat.
Shisui šel na odběr krve, kde mu vzali celé čtyři ampule! Tohle ještě přežil, ale v čekárně na endoskopii měl vážné nutkání prachsprostě zdrhnout. Moc by si tím nepomohl, ještě by sem musel jít znovu. S žaludkem staženým velmi nepříjemným pocitem se svěřil do péče dvou sympatickým sestřičkám, kterým se mladík zamlouval. Snažili se ho uklidnit. Jeho podvědomá křeč si nenechala ani trošku říct. Nakonec byl donucen hadičku s kamerou spolknout a jen se modlil, aby to bylo co nejrychlejší. S úlevou si oddechl, když endoskop opustil jeho útroby, i tak měl mírně nazelenalou barvu. Starostlivé štěbetaní mladých sestřiček odmítl a urychleně se vzdálil z toho šíleného místa.
Doma se potkal s Itachim u kuchyňských dveří. "Ahoj, Shisuii, kdes byl?" Když se vzbudil, nikdo nebyl doma a ani bratranec, což bylo nejpodivnější.
"Byl jsem na vyšetření v nemocnici a koukali se mi do žaludku!" Jenom si na to vzpomněl, tak se mu navalovalo.
"A co? Dobré? Nechceš to radši zajíst? Budu si dělat míchaná vajíčka," nabídl mu velkoryse. Určitě ráno nesnídal.
"Ne! Já si půjdu radši na chvilku lehnout, abych to mohl rozdýchat." Vyšel po schodech do patra a lehl si do postele a snažil se nemyslet na ten pocit, jak mu vyšetřovací nástroj klouzal krkem. Při sexu pojímal partnerův penis až s obdivuhodným zásunem , ale… doktoři a jejich praktiky byly na úplně jiné hrozivější úrovni.
~~~
Sasuke si otloukal hlavu o špinavé okénko autobusu. Monotónní drandění velkých kol po silnici ho ukolébávalo, natož když byl takhle nevyspalý, víčka se mu neustále klížila a zíval jako malý lev. Hotová sebevražda, vstávat v sedm hodin po celoprázdninovém vyspávání! Ale bude si muset zvyknout, odteď ho to čeká každý den… Konečně se dopravní prostředek dokodrcal na tu správnou zastávku a Sasuke mezi několika jedinci různorodého věku i pohlaví rozpoznal Narutovu blonďatou kštici.
"Jdeš pozdě!" vyčetl mu Uzumaki s širokým zazubením, "čekal jsem tě předešlým busem."
"Sorry, máma si vzpomněla, že bych měl dodržovat jídelníček," zašklebil se Sasuke a přátelsky ho praštil do zad. "Tak nám to zas začalo, co?" prohlásil stylem vojáků na frontě, až se musel Naruto zasmát. Znalecky si přeměřil Sasukeho lehce unavené oči a se smíchem prohodil: "Nemohl jsi dospat, co?"
"Jasně, celou noc jsem si představoval, jak zase lezu do toho cvokhausu…" potvrdil Sasuke naoko vážným hlasem a oba znovu vyprskli, než se vydali volnou chůzí směrem k nedaleké majestátní budově natřené splývavou šedou barvou, která by se možná dala považovat za hezkou, postavenou v novobarokním stylu, nicméně její určitá starobylost skrývala všelijaké nevýhody, s nimiž byli studenti dobře obeznámeni. Vysoká okna netěsnila, místnosti byly studené, což v zimě zaručovalo ideální prostředí pro šíření nachlazení. Na druhou stranu, v horkém létě to byla určitá výhoda, budova poskytovala ideální chládeček.
"Náhodou jsem se docela i těšil," pokrčil pak Sasuke po cestě rameny, "sice to vstávání mě málem zabilo, ale na druhou stranu bude fajn se zase denně vídat s lidma ze třídy."
"Hlavně s holkama, co?" rýpl si Naruto, jelikož dobře věděl o toužebných snahách jejich spolužaček, co se mladého Uchihy týkalo.
"Jsi vůl," odfrkl si Sasuke, který jednak už jejich zájem prakticky nevnímal, jednak už tak nějak neměl důvod po některé z nich snad pokukovat… ne že by to někdy dělal. Ale teď už to tuplem nehrozilo.
"Nejsem," ohradil se rádoby dotčeně Naruto, načež na svého kamaráda žertem provokativně zamrkal a změnil tón do vysokého dívčího hlásku: "Jestli nevěříš, můžeš si to překontrolovat, Sasu."
"Vůl a kašpar k tomu!" ohnal se po něm Sasuke, aby mu vlepil výchovný pohlavek, kterému však modroočko stačil pohotově uhnout a prohýbal se smíchy. Tmavovlasý chlapec se neubránil mírnému začervenání. Ještě před prázdninami by takovéhle škádlení bral jinak, ale teď… tak nějak mu to připomnělo předešlou noc. "Jak dlouho myslíš, že nás tam dneska budou držet?" zeptal se honem, aby odvedl řeč na jiné bezpečnější pole. To už procházeli známými prosklenými dveřmi a ocitli se v tolik ohraném prostředí, které přes prázdniny neměli příležitost vidět. Na chodbách už panoval čilý ruch, však bylo taky pouhých pět minut před zvoněním, jednotliví studenti, jejich dvojice, trojice, případně skupinky korzovaly sem a tam, hlučně se bavili a sdělovali si dojmy z dvouměsíčního volna.
"Nevím, snad dlouho ne," usoudil Naruto, když stoupali po schodech do patra, jelikož jejich třída se už před dvěma lety přestěhovala z přízemí. Dorazili do správné místnosti a okamžitě se na ně sesypalo tucet pozdravů, zahrnuli je spolužáci i spolužačky a nastalo radostné vítání.
~~~
Shisui se už uklidnil a jeho psychický stav se stabilizoval natolik, že udělal nájezd do kuchyně. Vzal si jogurt, co měl mít na snídani a s pytlíkem piškotů zasedl za stůl.
Procházející Itachi jenom poznamenal: "Vidím, že už jsi zase jako rybička, když už do sebe něco cpeš."
"Hmnn hamnl," odvětil mu s plnou pusou drobivé pochoutky.
"Úplně jsem ti rozuměl, ale beru to, jakože ti je fajn." Vzal si skleničku, aby si mohl načepovat studené vody. Začínal podzim, nicméně zatím to vypadalo pořád jako léto.
~~~
"Prosím tě, co se pořád tak vrtíš?" podivil se Uzumaki Sasukeho neklidnému posedu, jelikož se jeho kamarád už dobrých třicet minut ošíval na židli a nepokojně poposedával, "potřebuješ na záchod, nebo co?"
Sasuke pohodil hlavou, s pravdou ven jít pochopitelně nemohl. Nesporným faktem ale bylo, že kontakt s tvrdým sedátkem nebyl vůči jeho poznamenanému pozadí ani trochu příjemný, třebaže ho to už naštěstí dneska nebolelo tolik. Nakonec se rozhodl použít Shisuiovu výmluvu, ostatně, na Itachiho to skvěle zabralo. "Sem předevčírem zakopnul na schodech. Mám na prdeli modřinu jak Asii, tak se nediv," zahučel nenadšeně a Naruto pochopitelně vyjekl smíchy, až ho třídní učitel napomenul, aby hned první den nedělal bordel.
"Jen se směj cizímu neštěstí," procedil Sasuke dotčeně mezi zuby, ale blonďáčkův smích byl jedním z těch nakažlivých, takže se k němu stejně chtě nechtě musel přidat.
~~~
"Co myslíš, jak se má Sasuke?" zeptal se Shisui, když ticho v kuchyni přestal přerušovat zvuk chroupání piškotů.
"Beztak úpí bolestí nad strastmi nového školního roku. Mohli bysme mu udělat nějaké překvápko na povzbuzení," napadlo Itachiho a přemítal, co by to mohlo být.
"Postav mu pyramidu z rajčat a zavděčíš se mu úplně nejvíc." To byla pravda a v duchu se musel pousmát nad trefným odhadem dlouhovlasého bratránka. Sasukemu se určitě dobře nesedělo, tím si byl jist. "Nebo mu můžeš udělat rajčatovou zmrzlinu."
"Fuj, to by si určitě nedal." Koumal dál a zatím ho nic dobrého nenapadlo.
.
"Já už to nevydržím!" zasténal potichu Sasuke, když byl nucen přetrpět dalších třicet minut. Zadek ho bolel čím dál víc, namožené svaly se protestně ozývaly proti takovému nátlaku. "Ať sebou ten chomout hodí, nebo asi zkapu!" Nechápal, že ještě ve třeťáku jim musel na začátku předčítat některé pasáže ze školního řádu, jako by snad přes léto zapomněli, že škola neručí za ztrátu mobilních telefonů a za neomluvené hodiny jim hrozí vyhazov ze školy.
"Už jenom deset minut," těšil ho Naruto soucitně.
"Jenom!" zhrozil se Sasuke, kterého už mravenčily obě nohy, jak je pod sebe střídavě skládal, aby nedosedal plnou vahou.
"Měl sis vzít pod sebe polštářek," uculil se blonďák a smál se tomu vražednému pohledu, který po něm Uchiha vzápětí hodil. Sasuke byl nucen zatnout zuby ještě na dalších nekonečných šest set vteřin, než ho vysvobodilo zvonění, po kterém je třídní propustil se slovy, že se na ně zítra bude zase těšit.
"Bože…" ulevil si tmavovlasý chlapec a okamžitě vstal, aby bolest odezněla. V duchu si umínil, že dá Shisuiovi pár facek, až se s ním znova setká.
~~~
"Neříkej mi, že to opravdu děláš?! Vždyť to bude určitě hnusný!" zhrozil se Shisui při pohledu na červenou hmotu v míse.
"Co tě nemá, od toho jsem upustil. To, na co se tak zhnuseně koukáš, je rozmačkaný rybíz s cukrem. Mám v plánu dělat mraženou dřeň. Jahody už nejsou, ale myslím, že z tohohle to půjde taky." Spokojeně zamíchal rozmačkané plody a ochutnal. Bylo to příjemně kyselé. "Chceš?" nabídl svému bratranci. "Ale ne že to sežeřeš, jen ochutnat!" zavyhrožoval hraně.
Shisui jen protočil oči. "Za koho mě máš." Sebral mu vařečku a olízl ji. "Chutná to dobře." Zajiskřilo mu natěšeně v očích. "Za jak dlouho to zmrzne?"
"Do zítřka určitě," zchladil jeho nadšení a nadávkoval hmotu do připravených kelímků od jogurtu.
~~~
"Tak se měj, uvidíme se zejtra!" rozloučil se s Uchihou blonďák na příslušné zastávce a zakřenil se: "Nezapomeň si přinést podsedák, ať se nekroutíš jako dneska a ostatní si nemyslí, že máš hemeroidy."
"Vtipnej," ocenil jeho nejapné žertování s úšklebkem Sasuke. "Zatím čau!" oplatil mu pozdrav, než nastoupil do autobusu, který ho po dvaceti minutách drkotání vyplivl nedaleko domova. Pořád bylo dost horko, nejraději by se hned po návratu zchladil v bazénu, bohužel mu bylo jasné, že dokud mu nezmizí modřiny na bocích, je koupání vyloučené, bude se tedy nejspíš muset spokojit se studenou sprchou. "Ahoj!" zahalasil hlasitě v chodbě, sotva za ním zapadly vchodové dveře. Nepředpokládal sice, že by ho někdo slyšel, měl za to, že oba jeho starší příbuzní se zdržují nahoře, ale kdyby náhodou…
.
"Sasuke, jdeš akorát včas. Nechceš si dát rybíz? Protože jinak to tady Shisui sežere. Jen se podívej, jak slintá." Kývl k bratranci, nenápadně sledujícím zbytek mňamky.
"Já neslintám, copak jsem nějakej pes?! Jen mě prostě zajímá osud toho zbytku, co je v míse." Itachi z něj zase dělá pěkného nenažrance.
.
Sasuke napochodoval do kuchyně, kde našel svého bratra i bratrance. "Nazdárek," pozdravil ještě jednou vespolek a na Itachiho pobídku samozřejmě kladně zareagoval: "Jo, díky, mám docela hlad. Kristepane, kdybyste to dneska viděli…!" Nabral si plnou hrst tmavočervených bobulek a několik si jich strčil do pusy. "Takhle debilní rozvrh jsem už dlouho neměl," hořekoval a volnou rukou sáhnul do kapsy, aby podal Itachimu přeložený list papíru, na kterém byly časové údaje jeho školních předmětů od pondělí do pátku. Dlouhovlasý Uchiha přelétl jeho rukopis očima.
"Není to tak zlý," zhodnotil konejšivě, "hele, podívej, v pátek máš jen pět hodin."
.
"Tak to já radši nechci vidět ten náš, až začneme semestr. Beztak tam bude zase samá díra," prorokoval nejstarší z mladíků a začal lžičkou dojídat rozmačkaný rybíz z druhé misky.
"Ty toho naděláš. Poslední semestr si to užívej, pak už to nikdy nezažiješ. Jedině, že bys pokračoval ve studiu třeba na docenta, ale jak tebe a tvou přítelkyni zdechlost znám, tak se toho nemusím obávat." Shisui opravdu nebyl studijní typ.
.
Sasuke se rozesmál, třebaže to vůči bratranci bylo trochu netaktní. Jenže Itachi měl v tomhle pravdu, co si pamatoval, tak Shisui ve škole flákal, co se dalo. Už na střední, natož na vysoké.
"No a jinak něco nového ve škole?" obrátil se znovu Itachi ke svému bráškovi.
"Všechno při starým," pokrčil nejmladší Uchiha rameny, "mučil nás dneska celý dvě hodiny organizačníma kecama, myslel jsem, že asi umřu." Nenápadně hodil lehce nevrlým pohledem po bratranci, aby mu naznačil, že následky jeho péče pociťoval ještě dneska.
.
Shisui se díval bokem, ale moc dobře viděl Sasukeho vyčítavý pohled. Holt, se občas stává, že sexuální hrátky mají nějakou dohru, tato byla pro bratránka jedna z těch nepříjemnějších ne-li ta nejhorší. "A zítra už jedete podle rozvrhu nebo máte nějaké výjimky na rozjezd?" zajímal se ze zvědavosti než že by tím někam mířil.
.
"Samozřejmě že už naostro," povzdechl si Sasuke při té představě, "ředitel je děsnej aktivista. Nebo spíš sadista, nemá pro své ubohé žáky kouska pochopení." Nabral si další hrst rybízu a opřel se bedry o kuchyňskou linku. "Podle mě by nám měl dát aspoň od desíti, než si zvyknu, tak mě to vstávání asi zabije," odfrkl si znechuceně.
.
"Tak si hlavně nezapomeň každý den nařídit budík," poučil ho Itachi starostlivě.
"Děláš z něho malého? Určitě ví, že když dobrovolně nevstane, tak si musí pomoct a budit ho určitě chodit nebudeš." Dlouhovlasý Uchiha to někdy opravdu přeháněj, bylo to pro něj typické, takže se nad tím příliš nepozastavoval.
.
"Bez obav, pánové, bez obav," zazubil se Sasuke na své příbuzné, "naštěstí má totiž můj mobil lepší paměť než já, takže se na něm dá nastavit pravidelné opakování zvonění od pondělí do pátku." Ještě to tak, aby si ho musel každý den zapínat, na to by určitě zapomněl. "No nic, půjdu do sprchy, venku je pořád pěknej pařák," oznámil nakonec oběma starším Uchihům a klidil se z kuchyně.
~~~
Počasí Sasukeho problém vyřešilo hned na druhý den. Rapidně se ochladilo a pršelo. Pošmourné počasí vydrželo celý týden a ani po vysvitnutí sluníčka a zmodrání oblohy už to nebyly letní třicítky. Mladí Uchihové si užívali slunného zbytku prázdnin. Shisui si občas stěžoval, že se škola blíží příliš rychle, ale Sasukeho nakvašený pohled ho vždycky rychle utišil, protože on sám měl už pár týdnu školy za sebou.
Dny ubíhaly jeden za druhým. Kluci byli doma nebo pořádali sportovní aktivity se svými kámoši. Sasuke se byl donucen ponořit do povinností školní docházky a oba starší Uchihové se k němu záhy přidali, protože jim také začal semestr. Mikoto svému synovci sdělila výsledky vyšetření, všechny byly negativní. Na jednu stranu byla s tímto spokojená, ale na druhou pořád nevěděla proč je jejímu synovci špatně. Důležité bylo, že se to neopakovalo. Její manžel měl poslední týdny práce nad hlavu a vracíval se pozdě domů. Byla s tím velmi nespokojená, hlavně z důvodu, že o něj měla starost! Vypadal vyčerpaně a strhaně. Sice ji ujistil, že se to brzy spraví, ale těmto jeho slibům nepřikládala velký význam. Slyšela je už mnohokrát.
~~~
Ve čtvrtek odpoledne, když se mladí Uchihové vraceli z aikida, se ve vchodových dveřích potkali s Fugakem. Zvedl k nim pohled, a když zaregistroval Shisuie, výraz tváře mu ztvrdl a rty se semkly do tenké linky.
"Shisuii, pojď se mnou do pracovny," vybídl svého synovce, aby ho následoval do místnosti, kam zbytek rodiny chodíval velmi zřídka nebo spíš vůbec.
Krátkovlasý mladík se neopovážil neuposlechnout. Jednak měl strýc určitou autoritu a zarazil ho jeho zvláštní výraz ve tváři. Takový u něj snad ani neviděl.
"Posaď se," rozkázal Shisuiovi a sám se posadil do křesla naproti a notnou dobu na něj upíral oči dravce. Ticho v místnosti prolomilo jeho sebejisté a zlobou naplněné prohlášení: "Všechno vím!"
Shisuiem projela nepopsatelná hrůza. Samozřejmě ho napadlo, že má strejda na mysli jejich vztah se Sasukem. V tu chvíli jeho ochromená mysl nebyla schopná vymyslet nic kloudného k odpovědi.
"Shisuii, jak jsi mo… jak jsi mohl?! Bral jsem tě skoro jako vlastního syna a přitom si na hrudi hřál hada! Zklamal jsi mě. Myslel jsem, že jsi lépe vychovaný, ale I-izuna zřejmě někde udělal chybu. Je mi stydno, že jsi z rodiny Uchihů!" Fugakova řeč byla silně protkána nepřátelstvím, které se ani v nejmenším nesnažil skrývat.
Synovec jen údivem pootevřel pusu, když sledoval běsnění svého strýce. Uvnitř něj byla úplně malinká dušička, přestože byl dospělý, choval se ke starším s pokorou a snažil se mít s nimi dobré vztahy. Co nejrychleji vymýšlel něco na svou obhajobu. "O-o čem to mluvíš?" Chtěl celou situaci zahrát někam do autu. Nenapadalo ho, kde by na to mohl strejda dojít, třeba měl jen nepodložené informace.
"Tak ty nevíš. To je mi pěkné," odfrkl si se stopou pohrdání v hlase. "Tak já ti to připomenu." Vstal a rukama se opředl o opěradla křesla, ve kterém úzkostně seděl Shisui. Naklonil se k němu a do očí mu vmetl tu šílenost: "To kvůli tobě Izuna zemřel…"
~~~
Před několika dny na policejní stanici začínal pravý hukot. Chystal se největší zátah na drogovou mafii za celou historii města. Bylo plánováno, že Hyuuga klan padne a už se nikdy nebude schopen obnovit. Byla to delikátní operace, nic se nesmělo pokazit. Několik měsíců plánovaná akce s pracovním názvem "Snížek" započala. Jednotky se rozjely po městě a zatýkaly různě důležité členy mafie. Sám Fugaku jel s komandem pro jejich bosse. V hlavním sídle byli už informování, strhla se přestřelka. U tajného vchodu narazili na Hizashiho, který se obětoval, aby jeho syn a bratr měli víc času na útěk. K jeho smůle zeď, za kterou se kryl, byla s dutých tvárnic a byl těžce postřelen. Fugaku poslal zbytek jednotky do únikového tunelu a sám s Kotetsuem a Izumou zůstal u raněného. Snažil se mu poskytnout první pomoc a zastavit potoky krve. Potřeboval ho živého.
"Samotný velký Uchiha si pro nás přišel. To je pocta, ale můžu ti říct, že Hyuugy nikdy nezničíte! Vždycky tady budeme přežívat," odfrkl pobaveně zraněný a z koutku úst mu vytekl malý pramínek krve.
"Hizashi, měl bys ses zklidnit nebo vykrvácíš!" snažil se ho Fugaku krotit, pomoc byla na cestě.
"Hahaha, já dneska odejdu, ale s tebou to rozhodně nebude!" Nedělal si z blížící se smrti naprosto nic, byl smířený s tím, že dnes tu padne.
"Ale bude, půjdeš za všechna ta zvěrstva před soud!"
"Měl by sis radši sám zamést před vlastním prahem." Hyuuga ho chytil za vestu pod krkem a přitáhl se do těsné blízkosti, hlas ztišil do zlověstného šepotu: "Uchihové nejsou tak svatí, za jaké se vydávají."
"Cože? Jak to myslíš?" Opravdu mu nešlo na mysl, o čem to mluví.
"Měli jsme ve svých řadách jednoho z vás, ale po menším incidentu od nás odešel. Holt, za chyby se platí a jeho otec stál bohužel v cestě." Začal se smát Fugakuově vyjevenému výrazu, smích přešel do dávivého chrlení krve, až jeho prohnilá duše opustila své tělo.
Velitel policie si stiskl kořen nosu a snažil se upokojit své myšlenky, které se rozeběhly šíleným směrem. Měl na starosti i jiné věci a tohle si nyní nemohl dovolit.
.
Na stanici po několika výsleších zajmutých členů mafie si svoji domněnku potvrdil. Před půl rokem se organizaci vyskytoval mladík se jménem Shisui a jeho popis se až nápadně podobal jeho synovci. Jestli tohle všechno byla pravda, měl by ho nechat zatknout. Nešlo mu na rozum, proč by něco takového Shisui dělal, vždyť toho neměl ani při nejmenším zapotřebí! To co se o něm dozvěděl, by si za rámeček rozhodně nedal. Taková špína! Jen kvůli němu jeho bratr zemřel, zuřil.
~~~
Shisui se sykavě nadechl, jak jím projela vlna hrůzy. Měl na malou chvilku pocit, že kdyby strýc přišel na jejich vztah se Sasukem, tak by na tom byl mnohem lépe, protože k tomuhle obvinění neměl co říct. Všechno byla jeho vina a on to moc dobře věděl. Žádná jeho omluva nikdy nespraví to, co se kvůli němu stalo. Uhnul před palčivým pohledem těch očí, které znaly pravdu.
"Mluv! Řekneš mi k tomu něco? Jak ses mohl zaplést v něčím, tak odporným jako jsou drogy a mafie?!" Fugaku viděl, že se trefil do černého. Do poslední chvíle se modlil, aby to nebyla pravda, ale synovcovo chování mu jen všechno potvrdilo.
"Nemám ti k tomu co říct," hlesl mladík tiše a studoval svoje ruce složené v klíně.
"Vstaň!" Počkal, než se mladík postaví. S rozmachem mu vytkl takovou facku, že se Shisui složil na zem. Potřeboval ulevit své zmučené duši, moc to nepomohlo, ale aspoň z toho měl dobrý pocit.
Shisui měl detailní seznámení s podlahou. Nikdy by nevěřil, že může od strýce dostat tak silnou ránu. Tvář ho pálila jako čert a na dotek začínala žhnout jako kamínka. Neprotestoval, zasloužil by si mnohem víc než menší rodinné pokárání. "Zatkneš mě?" Palčivá otázka, zvláště když si představil, co všechno by se tím stalo. Celá rodina by se to dozvěděla, Sasuke by ho okamžitě odvrhl jako tu největší špínu a on sám by si poseděl v chládku za svou blbost.
Fugaku začal ostře rázovat v místnosti, pět kroků tam a pět zpět. Ignoroval synovcovu otázku a spustil svůj monolog. "Víš, jak mi bylo, když jsem se to dozvěděl? Příšerně, hlavně když jsem věděl, že vraha mám doma! Izuna byl ten nejhodnější člověk na světě a takovou smrt si nezasloužil a ještě mu k ní dopomůže vlastní syn! Je mi stydno i za tebe! Měl jsem svého bratra rád, on byl vždycky ten, kdo se postavil mezi mě a Madaru. Vždycky se snažil, abychom spolu dobře vycházeli. Byl takový náš maják, kterého jsem se drželi, i když jsem dospěli pořád to byl on, kdo se snažil, abychom mezi sebou udržovali dobré vztahy. Byť byl Madara nesnesitelnější než zamlada. Vždycky se s ním snažil dobře vyjít, třebaže si na něj občas také sám stěžoval… byl moc hodný… byl to můj bratříček," zachvěl se mu hlas potlačovanými pocity. "Zemřel jen kvůli tobě! Nejraději bych tě zavřel do vězení, abys tam zčernal, ale nechci špinit jméno Uchihů víc než je třeba. Navíc nechci, aby se to dozvěděla Mikoto, příliš si tě oblíbila a hodně by ji to ranilo. Nemůžu jí způsobit takovou bolest, je příliš křehká. Už sama Izunova smrt pro ni byla velká rána." Odmlčel se, potřeboval uklidnit své emoce.
"Mám odejít?" zeptal se Shisui. Nemyslel z místnosti, ale celkově z jejich rodiny, města, života. Netroufal si vůbec odhadnout další strýčkovy myšlenky. Jen seděl zdrceně na podlaze a čekal na svůj ortel.
"Bylo by mi to milejší, ale nemohu. Mikoto by tě dobrovolně nepustila a říct jí důvod samozřejmě nemohu. Pokud se někde objeví nějaké důkazy, že jsi pracoval pro mafii, tak je smažu. Teď odejdi a nechoď mi na oči," rozkázal a vyčerpaně a zničeně usedl do křesla.
Shisui se rychle sebral a vystřelil z pracovny ven. Samotnému mu bylo těžko z připomenutí jeho viny. V duchu děkoval strýčkovi, že se rozhodl tak, jak se rozhodl. Vyletěl schody do pokoje, kde sebou plácl do postele. Nemínil nikam jít, protože výrazný otisk ruky na tváři by ostatním členům rodiny vysvětloval jen opravdu těžko.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kai Kai | 14. září 2015 v 12:03 | Reagovat

Super kapitola .) Už jsem čekal kdy se minulost ozve a je to tady. čekal jsem že se to brzo stane..... hmmm tohle bude ještě hodně zajimave..... už se nemužu dočkat pokračovaní :)

2 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 14. září 2015 v 17:26 | Reagovat

[1]:Minulost se nikdy neztratí a obyčejně se přihlásí k životu v tu nejnevhodnější chvíli, kdy to nejmíň čekáme :D

3 Kai Kai | 14. září 2015 v 23:22 | Reagovat

no jo no ted ho bude fugaku hlidat... jestli by se dozvěděl o tom že mu ponocich ojižní siny (to že spolu maji takovy vztach.) takto už by nerozchodil shisui vubec.

4 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 14. září 2015 v 23:46 | Reagovat

[3]:To by ho na místě zabil :D anebo by ho klepla pepka a byl by další pohřeb.

5 Kai Kai | 16. září 2015 v 1:15 | Reagovat

[3]: a nebo by ho zabyl a pak by ho kleplo :)  ale plete se mi fugaku odsud z fugakuem z  vuně třešni tam je tušim katipen vojensky zakladny to by měl shisui ješe těši to by ho připoutal k raketě a odpalil :-D hmm což mi připomýna jan asi sasuke zareaguje na to že jeho mylaček zabyl sveho otce obrazně řečeno. hmm tohle bude taky hodně napinavy....hmm už se nemužu dočkat pokračovani :-D

6 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 16. září 2015 v 8:52 | Reagovat

[5]:To je nevýhoda podobných povídek. Některé postavy či děj se zaměňuje. Nemůžu spoilerovat, jinak by ses neměl na co těšit.

7 Kai Kai | 17. září 2015 v 13:34 | Reagovat

[6]: jo trošku se to plete ale to neva :)strašně moc se těšim na pokračovaní :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.