Zvědavost II.

19. září 2015 v 7:00 | Ivanitko + Shirayuki |  Zvědavost
Sasuke strhla a odnesla divoká voda daleko od domoviny a vyplivla ho na břeh svého koryta a tím mu dala možnost se zachránit. Vysíleného a zraněného elfa najde mladý lovec kožešin.


Svěžím ránem, které vonělo po dešti a mokrém mechu, se lesem něco mihlo. Mladý lovec hledal nějakou kořist. Nastražil včera pár ok na králíky, ale v noci řádila hrozná bouřka a tušil, že dnešní úlovek bude žalostný. Potřeboval kůže, které by prodal na trhu ve městě. Pokaždé musel za kořistí dál a dál. Život k němu nebyl vlídný, ale krutý a bezcitný. On se všechno snažil snášet s úsměvem a vlídným slovem, jak ho vždycky nabádala matka, která zemřela při porodu druhého dítěte a otec rok po ní na zápal plic, který si uhnal, když jim při jedné podobné bouři utekly zvířata do lesa a on je šel hledat. Od té doby byl sám. Práci na statku sám nezvládal a hospodářství rozprodal, protože sousedé se k němu začali chovat jako ke štěnici, byť netušil proč, ale všechno špatné sváděli na něj. Nechtěl být někde, kde byl jeho domov, ale nedokázal by vyjít ven, aniž by od sousedů neslyšel zlého slova. Život bez závazků byl svobodný, mohl si dělat, co chtěl, kdy chtěl, ale také velmi osamocený. Často mu společnost dělaly jen smutné oči mrtvých laní, které skolil… a už si říkal, že by se měl třeba někde dát do učení. Nakonec, se od svého domova vzdálil, tak daleko, že by zpátky už určitě netrefil. Zlehka našlapoval na lesní půdu a vyhýbal se popadaným olámaným větvičkám. Stopoval zrovna mladou srnku, otisky kopýtek byly čerstvé, musela tudy projít nedávno. Sledoval její kroky, jak si vesele poskakovala lesem. Občas mu za krk spadla studená kapička vody, která sklouzla z listí v koruně vysokých stromů. Bylo pod mrakem a v lese bylo měkké přítmí. Mladinký plavovlásek se blížil k říčce a vodopádům, soudil tak dle toho, že šumění vody začínalo nabírat na intenzitě. Bohužel na skalnatém břehu ztratil stopu a ani na druhém břehu ji nenalezl. Za to však jeho pozornost upoutalo tělo na okraji hluboké tůně pod menším vodopádem. Obezřetně k němu přiběhl. Nečekal, že by tady skoro v srdci divočiny někoho potkal. Otočil ležící tělo na záda a ztuhl. Překvapeně otevřel pusu až by mu brada spadla na zem. Poprvé v životě totiž viděl elfa. Ostatně ve městech skoro žádní nebyli až na nějaké výjimky, ale živého tak z blízka neviděl nikoho. Velmi pomalu vztáhl ruku a dotkl se těch zvláštně zašpičatělých uší. Úplně mu z toho běhal mráz po zádech a šimraly ho bříška prstů. Bylo to tak zvláštní. Chytil ho za kabát na hrudi a vytáhl ze studené vody, ve které vězel až po hruď. Rozepnul jej a zjistil, že dýchá. Sice slabě, ale přece. Vypadal tak mladě Ale proslýchalo se, že věk elfů se na jejich tvářích odrážel až po pár set letech a pár někteří žili věčně. Kdoví kolik bylo tomuhle, vypadal tak mladě. Tipoval by mu stejně jako sobě. Začal si ho zvídavě prohlížet a prošacovávat. Ty jo, tak pěkné a kvalitní oblečení už dlouho neviděl, rozhodoval se mezi tím elfa prachsprostě okrást a sebrat mu všechno, co by mohl zpeněžit a nutkání se o něj postarat. Do dlouhé vnitřní pranici zvítězila Narutova přirozená nátura. Pomůže mu.
.
Sasuke se pomalu probral. Někdo s ním hýbal a cítil divnou vůni, nebyl to elf. Všechno ho bolelo, nejvíc asi pravá ruka, se kterou nemohl ani pohnout. Prudce se otočil na bok, udělalo se mu špatně, až se rozkašlal a z plic tak dostal zbytky vody. Byl to člověk, měl krátké světlé vlasy a díval se na něj jako na zjevení. Ani nic neřekl, zase omdlel a už o sobě nevěděl.
.
Naruto se vyděsil, když se elf z čista jasna pohnul a dávit ze sebe vodu. Když byl znovu v pánbu, tak se přiblížil a propleskal ho. Nezabralo to. Vezme ho na místo, kde dneska nocoval, je tam sucho. Jestli ho chce zachránit, tak ho musí vysvléct z mokrého oblečení a zahřát. S největšími obtížemi si přehodil mladíka přes rameno, už teda nesl i lehčí věci, ale divočák také nebýval nejlehčí. Nesl elfa zpátky lesem a funěl u toho jako divoký býk. K úkrytu to byly dobré dvě hodiny a než tam došel, tak z plavovláska crčel pot proudem. Opatrně složil svoje břemeno na písčitou zem. Byli ve výklenku pod skálou, kde nepršelo ani za největšího lijáku. Nechal si tu věci, aby mohl jít na lov tiše a neslyšně. Rozbalil vlněnou houni a začal černovlasého elfa vysvlékat. Byl úplně ledový, kdo ví, jak dlouho v té vodě ležel. Na hlavě měl solidní bouli a po těle škrábance. Pravá ruka se mu zdála nějaká podivná, a když ji ohmatal, tak přišel na to, že ji má asi zlomenou. Nebyl žádný léčitel, ale věděl, že se musí k něčemu přivázat, aby srostla kost rovně. Zabalil nahého elfa do houně a chtěl rozdělat oheň. Měl tu jen trošku suchého dřeva na podpálku. Ještě notnou chvíli lítal po lese a sháněl co nejsušší topivo, což bylo skoro nemožné. Náruč dřeva dotáhl zpět. Opečovával ohýnek, který olizoval mokré větve, které syčely, jak se z nich odpařovala voda.
.
Bylo slyšet jen praskání ohně a zvuky lesa, ale žádné nebezpečné zvíře se nepřiblížilo. Elf se ani nehnul, jako by usnul věčným spánkem. V naoranžovělém světle vynikly jeho kočičí rysy, příliš krásné na člověka. A začínala mu být opravdu zima.
.
Naruto elfa kontroloval, byl pořád tak studený, skoro jako led, i když ležel u ohně, tak to nepomáhalo. Nezbývalo nic jiného než poslední možnost, zahřát ho vlastním tělem. Svlékl se do naha a opatrně k černovláskovi přilehl. Dával pozor, aby zbytečně nehýbal se zlomenou rukou, kterou mu provizorně přivázal k dvěma rovným klackům. Natiskl se k němu a otřásl se. Byl jako kus ledu, ale takto zblízka si mohl prohlédnout jeho zvláštní rysy a uši. Pořád na ně musel hledět, bylo to tak zajímavý. Nakonec se musel pousmát, poprvé potká elfa a hned ho má nahého v lůžku. Kdo by nechtěl, některé ženy vyloženě pásly po tom, aby si je nějaký elf vzal za ženu, což se skoro nestávalo, až na výjimky a to prý byli vyděděnci, které království elfů samo odvrhlo. Byl i tento mladík jedním z nich? Utekl nebo byl vyhnán?
.
Těžko říct, jak dlouho to trvalo, než se Sasuke probral. Nejdřív jen otevřel oči a zjistil, že se dívá na nebe. Příšerně ho bolela hlava a pořádně si nepamatoval, co se stalo. Pohnul pravou rukou, ale šlo to jen ztěžka a hodně to bolelo. Co si však potom uvědomil byl fakt, že na sobě nic nemá a navíc u něj někdo je. Hned byl co nejdál od něj a vražedně na dotyčného koukal. Neměl žádnou zbraň, ta zůstala v sedle jelena. Alespoň kámen by stačil, případně větev. A kdo to zatraceně byl? Rysy prozrazovaly člověka, taky ten pach by ucítil na míli daleko.
.
"Klid, klid, nic ti neudělám, jasný. Našel jsem tě u vodopádu, byls úplně mimo," začal na něj Naruto mluvit dost rychle, ale nezdálo se, že by to mělo větší účinek. Po chvíli mu docvaklo, že nejspíš mu elf nerozumí, přece jenom měli vlastní řeč. "Jsem přítel," ukázal na sebe a mluvil schválně pomalu, "neublížím ti." Snažil se nepůsobit nijak nebezpečně, což v jeho případě, kdy ležel nahý na zemi a tvářil se jako starostlivá kvočna ani nešlo.
.
Sasuke byl ještě trochu mimo, ale už to bylo lepší. Vybavily se mu lekce cizích jazyků, ten lidský ho zajímal obzvlášť, ale necvičil ho už tak dlouho, že si nebyl jistý, jestli vůbec sestaví kloudnou smysluplnou větu. Ukázal na sebe a pak na něj, než se s přízvukem zeptal: "Proč?"
.
Plavovlásek se úplně rozzářil, když mu elf odpověděl lidsky, byť s tak vtipným přízvukem, až se mu chtělo smát. Naštěstí se udržel. "Já jsem chtěl pomoct. Ty zraněný," připadal si, že mluví s malým dítětem, což byl nesmysl, ale úroveň rozhovoru tomu napovídala. Nejradši by se zeptal na všechno možný, otázky ho pálily na jazyku jako cejch.
.
Oblečením asi byla nějaká metoda či co. Pravda, byla docela zima, ale komu by nebyla, když na sobě nic neměl. Musel se zranit během toho pádu nebo potom. V první řadě si oblékl, oblečení už bylo suché a nechtěl se takhle vystavovat.
.
Naruto si pochvaloval svůj nápad pořádně vykroutit elfovo oblečení a vyrobit provizorní sušák u ohniště. Sám na sebe také natáhl svršky a po očku sledoval černovlasého mladíka, jak bojuje se svými. Chtěl pomoct, ale byl nepříjemným pohledem odehnán. Tak mu alespoň podal plášť. "Já jsem Naruto," ukázal na sebe a přívětivě se usmál, "a ty?"
.
Jednou rukou to šlo hodně špatně, připadal si nemožně a absolutně ne vznešeně, jak by elfové měli být vždy. Jestli byla ta ruka zlomená, bude s ním muset zůstat tak tři týdny. A za tak dlouho ho Itachi určitě najde. Měl by se vydat dál, byla to jediná a pravděpodobně poslední šance na útěk, přestože pěšky, beze zbraně a bez peněz. Ani neměl mapu. Jenže když tu zůstane… Nechtěl opět čelit smrti s vědomím, že to bylo kvůli vlastní hlouposti. Itachi mu to dá pěkně sežrat.
"Sasuke," vzdychl a posadil se, zády se opřel o strom a znaveně zavřel oči.
"Sasuke," zopakoval Naruto, zajímavě to znělo. Přihodil ještě pár větví na oheň, aby jim bylo teplo. Elf určitě ještě nebyl úplně prohřátý a byl by nerad, kdyby se nachladil. "Pojď blíž," kývnul na černovlasého mladíka, aby si sedl přímo k ohni. Tam u skály byla lezavá zima. "Tady teplo." Natáhl ruce k ohni.
.
Kdyby Sasuke chtěl, mohl se ohřát i kouzlem, ale ještě pořád byl vysílený a taky měl hlad. Elfové nejedli maso, nezabíjeli zvířata ani pro potravu. A kde si tady měl sehnat nějakou zeleninu nebo ovoce? Kdyby dával pozor v hodinách botaniky, poznal by, co za bobule se dá jíst a co ho paralyzuje nebo rovnou otráví. Neochotně se přesunul k ohni a díval se do tančících plamenů. Cítil na sobě jeho pohled. Určitě byl první elf, kterého ten kluk viděl, musel mít hromadu otázek. On taky, o lidech toho moc nevěděl a Itachi se tomuhle tématu vyhýbal.
.
Naruto pohledem Sasukeho doslova hypnotizoval, teď když byl vzhůru, tak vypadal ještě zajímavěji. Jeho oči byly ty nejtemnější, jaké v životě viděl. Měl pocit jako by se díval do hluboké propasti, až se mu z toho dělalo mdlo. Nakonec sklopil zrak, muselo to být elfovi nepříjemné, že na něho tak civěl. "Ty jsi utekl? Nebo tě honili?" zeptal se opatrně. Netušil, jak dobře mu bude rozumět.
.
Sasuke vyrozuměl, že se ho asi ptá, jak se sem dostal. Tak daleko za hranici. Nechtěl všechno hned vyprávět nebo si hrát na pantomimu a až takovou slovní zásobu neměl. Vzal klacík a do hlíny namaloval obrázek postavičky na něčem vzdáleně připomínajícím koně, protože věděl, že lidé místo jelenů mají koně. Oni se k jednorožcům tak nechovali. Pak přidal pár domečků a dalších postaviček mezi nimi, nahoru mraky a z nich pršelo. Vedle šipku a vlny jako řeku a mezi ně právě tu postavičku s křížky místo očí, jako že je mimo.
.
Plavovlasý mladík z toho vyrozuměl, že odjel z vesnice sám a spadl do vody. Ještě dneska se mu voda zdála divoká, to tedy nechtěl vědět, jak to vypadalo v noci. Vlastně se divil, že to elf přežil v tak dobrém stavu. Pár modřin, šrámu a zlomená ruka.
"Bolí to?" ukázal na všivě ošetřenou ruku, kterou si Sasuke držel na klínu. Rád by mu odpomohl, ale netušil jak. Nikdy se léčit nenaučil a ani netušil, jak se používá nějaké lesní a luční bejlí.
.
Elf měl svou hrdost a to znamenalo nepřiznávat si bolest, tím spíš někomu cizímu a už vůbec ne člověku, ale na rozdíl od ostatních ze své rasy nebral lidi až tak negativně. A ten mladík vypadal mile, přeci jen ho zachránil a to nemusel. Co věděl, tak mu mohl sebrat všechny věci a vesele si odejít. Nakonec lehce přikývl. Snad to sroste dobře a nebude mít následky. Elfové uměli léčit na různé úrovni, ale on se tomu nikdy moc nevěnoval, možná nějaký lehký šrám by uměl, ale tohle ne, nehodlal riskovat trvalé následky. Měl by tu s ním zůstat, dokud se nevyléčí, pak najít nejbližší lidské město a tam se uvidí.
.
"Neumím ti pomoct," zatvářil se Naruto lítostivě, "a tady v okolí také nikdo není. Budeš to muset vydržet." Kdyby si on udělal něco podobného, nebo nedej bože zlomil nohu, tak by se o sebe musel postarat sám. A byly by to jistě kruté týdny vedoucí k uzdravení. Nabídl Sasukemu vak s vodou, byť si v noci zaplaval, tak určitě mohl mít žízeň. Postupně si uvědomoval, k čemu se zavázal. Postarat se o jednu osobu navíc bude chtít víc lovu.
.
Sasuke si od něj vodu vzal, ale stejně se jednoduchým kouzlem ujistil, že není otrávená. Opatrnost byla na místě. "Ty tady sám?" zeptal se.
.
Naruto přikývl. "Lovím zvířata, na kůže. Ty pak prodám ve městě," vysvětloval co nejjednodušeji. Asi se bál, tvářil se tak obezřetně, jako by měl z křoví někdo vyskočit. Vzal si od něj vak zpátky a také se napil. Nejraději by i něco snědl, ale snídaně mu utekla a jinou zatím neměl.
.
Chvíli bylo ticho, chybělo tomu jídlo, ale Sasuke se zrovna na procházku po neznámém okolí moc necítil. Kdo ví, co tu rostlo. A maso odmítal, i kdyby to měla být jen ryba. Elfové byli součástí přírody, neubližovali jí, když šel takový barbarský způsob obživy nahradit. Vždyť i nástroje si vyzpívali ze stromů.
"Jídlo?" Rozhlédl se kolem, touhle dobou by mu Itachi nejspíš dělal dobrou snídani na usmířenou. Při tom pomyšlení posmutněl. Muselo ho ranit, co se stalo, ani nevěděl, jestli je naživu. Měl by mu dát alespoň nějakou zprávu.
.
"Nic tu nemám, ale donesu." Naruto vstal a posbíral si potřebné věci. "Zůstaň tady." Odešel do lesa něco chytit. Když bude mít štěstí, tak to bude nějaká ryba nebo zajíček, když ne, tak při nejhorším nějaké bobule. Záleží, jestli se něco najde, co by mohl sníst… ale možná někde viděl nějaké bobule.
.
Sasuke tedy poslušně čekal a odpočíval, přiložil do ohně a prohrábl uhlíky na kraji. Jak dlouho tu bude muset zůstat? Nesnášel, když byl na někom závislý, tím spíš, že se nemohl pořádně bránit. Bojovat uměl i levou rukou, jenže nebylo čím, možná tak větví. Pitomá bouřka, nemohla přijít o den dříve nebo později?
.
Mladý lovec se plížil po lese, ale jediné co by mohl trefit, byl nějaký ptáček zpěváček. Po dobré půl hodině stopování a prohlížení každého zákoutí, kde by mohly být nějaká zvířátka, svou snahu vzdal. Neměl ani prašivou veverku. Bloumal krajinou a snažil se najít nějaký palouk nebo louku, kde by mohly růst nějaké divoké plody nebo stromy s ovocem. Pichlavé ožiní ho upozornilo, že se blíží k nějaké houštině. Našel ostružiny, moře ostružin. Sám se začal cpát, co se do něj vešlo a kdy byl plný, tak do plachetky nasbíral pořádnou porci Sasukemu. S pořádně napapaným bříškem se vrátil a podal elfovi plný uzlíček kyselkavých bobulí.
.
Sasuke si kriticky prohlédl snídani. Mohl na tom být i hůř, ale když si vzpomněl na jídla doma… Raději to neřešil a s tichým "děkuji" začal uzobávat s elfí elegancí. Věřil Narutovi, že našel nějaké jedlé, což taky poznal z toho, jak najedeně se usmíval.
.
Naruto přemýšlel, co vlastně bude s černovlasým elfem dělat. Má ho zavést domů či se o něj starat? Měl by se ho zeptat: "Ty chceš domů? Pomůžu ti," nabízel se, protože jinak by tu musel mladík zůstat s ním, dokud by neměl dost kůží, aby mělo cenu se vracet k městu.
.
Tmavovlásek se zapřemýšlel. Mohl by jít domů, vrátit se zase do starých vyšlapaných pěšin, ale to by ztratil šanci poznat svět. Zavrtěl odmítavě hlavou. "Je…" rozpřáhl ruce, aby jimi obsáhl okolí. "město?"
.
Plavovlásek přikývl. "Tímto směrem," ukázal přibližně jižním směrem, "je hodně daleko. Skoro měsíc cesty pěšky." někdy i déle, protože on nikdy nespěchal a táhl se krajinou jako na vycházce v honosných zahradách. "Chceš jít do města?"
.
"Chci…" Chvíli hledal to správné slovo. "cestovat. Daleko." dojedl a očistil si ruce o trávu. Chtělo by to koupel, ale té měl po tom dobrodružství v řece dost. Kontaktovat Itachiho si rozmyslel, nechtěl se nechat sjet od odrazu ve vodě a taky cítil jisté zadostiučinění, že se ke svému malému bráškovi třeba začne chovat ne tak úzkostlivě.
.
"Opravdu?" podivil se mladý lovec, v jeho stavu mu to přišlo zvláštní. On kdyby byl zraněný a měl domov, tak se vrátí… ale možná se elf neměl, kde vrátit. "Můžeš jít se mnou. Možná za týden půjdu do města. Je k němu… špatná cesta… ztratil by ses." mohl by aspoň Sasukeho déle studovat, byl z něj úplně u vytržení.
.
Sasuke tedy přikývl, bylo rozhodnuto. Alespoň se mu zase něco nestane. Vzhlédl k blonďákovi a pomyslel si, jak odlišné lidské rysy jsou. Měl hezké modré oči, elfové mívali většinou zelené nebo pod vlivem kouzel například fialové. A mít kulaté uši ještě nikoho neviděl, skoro si na ně chtěl sáhnout, ale mezi elfy to bylo neslušné. Bylo víc takových milých lidí?
.
Naruto se usmíval, škoda že elfové nechodili častěji mezi lidi. Tenhle mladík se mu zamlouval víc než dost. Byl tak tajemný a zraněný. "Já půjdu lovit… ty tu zůstaň a odpočiň si." Ještě nanosil Sasukemu náruč dřeva, aby měl čím přikrmovat oheň a vydal se do lesů. Stačilo by mu tak deset zajíců a nějaká srnka, či kdyby mohl doufat, tak laň. Zmizel mezi stromy a nechal tam elfa samotného.
.
Sasuke se uvelebil u ohně a přiložil, už začínal pohasínat. Byl docela odpočatý a najedený, tak zkusil použít léčení na ruku. Škrábance se zahojí, ale zlomenina byla značnou nevýhodou v boji i lovu. Dosáhl tím jen ustupující bolesti, kosti zacelit se nepokoušel, ještě by to špatně srostlo a musel by si ji lámat znovu. Ubralo mu to trochu energie, tak na chvíli zavřel oči a zkusil si schrupnout. Co asi Itachi dělal?
.
Plavovlasý lovec nastražil na vhodných místech oka na králíky. Ztratil celé dopoledne se Sasukem a zkusil tedy jít na číhanou k palouku, kde včera viděl vysokou. Sedl si na vhodném místě, aby ho zvěř necítila a čekal. Měl docela žízeň, vak nechal elfovi. Bude si pak muset najít nějakou tůňku. Věděl, že lesní tvorové bývají čilí brzy ráno, což občas zaspal, a k večeru, kdy chodili na pastvu. Zbystřil, když se na druhém okraji lesa něco hnulo. Upíral oči do přibývajícího šera. Musí se stihnout vrátit do tmy, aby náhodou nepotkal vlky. Viděl roztrhaného jelena a nechtěl, být jejich další večeří. Velmi tiše sáhl do toulce a vytáhl šíp. Nasadil jej do tětivy a zamířil. Měl jistou ruku, nechvěla se mu a jen čekal na příhodný okamžik. Jakmile něžná tenká nožka vkročila na palouček, byla tráva okolo ní potřísněna krví. Srna popoběhla pár metrů, než skonala. Naruto si přehodil luk přes rameno a šel si pro svou kořist. Bez prodlení ji v blízkém křoví vyvrhl, aby nebyla tak těžká. Svázal ji nohy a přehodil přes rameno. Už se těšil, jak si udělá kus propečeného masa. Ve svém tábořišti našel zakutaného elfa v houni. S hrdinským výrazem položil svůj úlovek u ohniště. "Večeře."
.
Tmavovláska probudil pach čerstvého masa a krve. Škubl sebou a odsunul se co nejdál. Udělalo se mu hrozně špatně, musel se napít a zklidnit dech, aby si neodskočil do křoví. Bylo barbarské jíst maso, i když dravci tak přežívali. Stačil mu pohled do mrtvých tmavých očí a zbledl o pár odstínů. "Nechci maso," hlesl.
.
"Proč? Maso je dobrý, budeš mít sílu," nabádal ho Naruto. On sám neznal nic lepšího než kus dobrého masa. "Je ho dost, rozdělím se s tebou." vytáhl z pochvy nůž, aby při světle ohně mohl ze srnky stáhnout kůži. Musí si počínat pečlivě, za prořezanou by toho moc nedostal.
.
To už Sasuke nevydržel, zvedl se a odešel dost daleko, aby se na to nemusel dívat, opřel se o strom a nutil svůj žaludek opustit pozici v pohotovosti. Jistě, lovci byli na tohle zvyklí, byl to jejich zdroj obživy, ale elfové maso nejedli, žili se zvířaty v harmonii. Nedotkl by se ho ani, kdyby mu hrozila smrt vyhladověním.
.
Naruto ho jenom se zvednutým obočím pozoroval. To se mu udělalo špatně z čeho? Z mrtvého zvířete? Jako kdyby byl Sasuke měšťan, tak by se možná ani moc nedivil, ale žil přece mezi elfy… třeba také potkával maso jen na talířku, koumal mladík, neměl absolutně tušení o stravovacích návycích lesních lidí. Dokončil stahování a kůži rozložil na sušák. Pak si podal šikovné klacíky a napíchl na ně pásky masa a nechal péct.
.
Sasuke se rozhodl jít raději na procházku kolem, aby se tu nějak zorientoval. Jak jen někdo mohl ublížit zvířeti, když se dalo přežít bez masa? To byly lidské zvyky, nehodlal se tím zabývat.
Vrátil se teprve za dvacet minut, aby si o něj Naruto nedělal starosti. Ale i tak ve vzduchu cítil ten odporný smrad. Ukázal na zbytky srny. "My nejíme zvířata."
.
Mladý lovec si konečně uvědomil, proč se elf masu tak brání. Asi bylo zvykem jeho lidu, nechytat lesní tvory, přitom on by si bez masa a potažmo jejich kůží a paroží nedokázal představit život. Čím by se uživil? Možná by mohl být znovu statkářem, ale radši měl tenhle život. "Aha, ale já nic jiného nemám," odtušil překvapeně a otočil kousky masa, aby se moc neopalovaly. Teď bylo pozdě a skoro tma na to jít hledat nějaké bobule a ovoce.
.
Elf nad tím jen mávl rukou, nikdy moc nejedl a co se týkalo energie, tak mohl žít z přírody, ale žaludek to nenaplnilo. Posadil se a koukal do plamenů, na tváři mu tančily roztodivné stíny. Dal by si rajčata.
.
Narutovi bylo Sasukeho docela líto, on se tam napral k prasknutí masa a jemu nedal nic. Když už opravdu nemohl, tak do ohniště vložil oblé kameny a na nich ve skomírajícím ohni dopekl zbytek masa, aby nemusel hned ráno zapalovat oheň. Ještě přes cestičku vedoucí k místu, kde spali, natáhl vysoké chrástí, aby se k nim nemohl hned tak něco dostat. Najít v lese dobré místo nebylo nikdy jednoduché, ale tohle bylo skvělé. Na vyvýšeném, špatně přístupném místě pro zvěř a hlavně v suchu. Otázka byla, jak teď budou spát, protože houni měl jen jednu a moc se mi nechtělo v noci prochladnout. "Ehm… musíme spát tady," poplácal na provizorní lůžko, "dohromady."
.
Sasuke se na něj nedůvěřivě podíval. Čím dál tím víc litoval toho útěku, mohl si teď hovět v posteli a nic neřešit. Hrdost mu přikazovala se spokojit s tvrdou zemí, což bude muset i tak, jestli chtěl cestovat. Nakonec si sundal boty a kabát a odebral se pod jednu deku. Bylo zvláštní cítit něčí tělesné teplo. Naposledy s někým spal možná v dětství, třeba když se bál bouřky a choulil se u bratra. K rodičům nechodil, otec by ho za takovou zbabělost potrestal.
.
Naruto se snažil na mladého elfa moc nemačkat, ale něco takového vůbec nešlo. Houně byla pro jednoho, a proto se k sobě dost tiskli. Plavovlásek se usmíval, konečně bude mít po tak dlouhé době společnost a ještě k tomu tak příjemnou a zajímavou. Byl unavený a pod přikrývkou se dělalo příjemné teplíčko, takže velmi brzy usnul.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kasumi Kasumi | 19. září 2015 v 10:17 | Reagovat

Super povídka fakt líbí se mi to čím dál víc :3 :D sem vážně zvědavá jak to bude pokračovat :)

2 Kai Kai | 19. září 2015 v 12:14 | Reagovat

suprova povidka :) už se nemužu dočkat pokračovaní :-D začatek  a už je suprova :-D

3 Smajli Smajli | Web | 19. září 2015 v 14:26 | Reagovat

Elfové - vegetariáni =D =D Asi to dám přečíst svému veganskému kamarádovi =D

4 Sabaku no Naomi Sabaku no Naomi | 19. září 2015 v 21:03 | Reagovat

Heh, elfové vegetariání mě taky zaujali :D . To jejich setkání bylo zajímavý, zvláštní, že se Sasuke neutopil :D . No ale sakra, když spolu spí na jedný posteli pod jednou dekou, tak už se musí něco stát, ne? :3

5 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 20. září 2015 v 7:41 | Reagovat

[1]:ani jsem nečekala, že to bude mít takový úspěch.
[2]:Děkuju :3
[3]:Nevím, co by na to řekl :D radši počkej na pozdější díly, kde bude víc chránění zvířátek a hryzání stromů.
[4]:Sasuke se musel chytit něčeho, co plave. Takže zřejmě nějaká větev nebo tak, jinak by se určitě utopil. Nebo jsou elfové tak nadutí, že je to ve vodě nadnáší.
A co se může stát? No rozhodně jim bude teplo :D.

6 Alien Alien | E-mail | Web | 20. září 2015 v 13:08 | Reagovat

Zajímalo by mě, jestli ho Naruto někdy donutí dostat do huby maso (if you know what I mean, heheheh) :D

7 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 20. září 2015 v 14:46 | Reagovat

[6]::D Rozhodně zajímavá představa :D

8 Samyueru Okazaki Samyueru Okazaki | 23. září 2015 v 20:05 | Reagovat

Sasuke moh mít prvotřídní biftek a nechtěl. Hluboko si pro mne klesnul synu,až na dno.

Overall si nemůžu povídku vynachválit. Jakýkoliv Tolkienovský fanda jí bude mít rád. Je tam podoba a né že né.

9 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 23. září 2015 v 20:25 | Reagovat

[8]:Tolkien nás, hlavně mě, hodně ovlivňoval. Ono obecně fantasy s elfama je na základě podobné. Něco jsem si vycucla i z Eragona.
Mohl mít biftek celý den od rána do večera, nejmín tři dny, než by se maso zkazilo.

10 Shirayuki Shirayuki | Web | 24. září 2015 v 13:18 | Reagovat

Jak neudělat fantasy povídku, co by nebrala inspiraci z Tolkiena a spol. Třeba to s jeleny bylo podle scény z posledního dílu Hobita. S tím vegetariánstvím to byla zase inspirace z již zmiňovaného Eragona a série Markuse Heitze (můj vzor co se týče popisu přírody a bojových scén).

11 Lenny Lenny | 25. září 2015 v 21:30 | Reagovat

Zatím tahle povídka vypadá dost slibně, jsem zvědavá na pokračování :3
Iv, jak jsem slíbila - http://anvelean.blog.cz/

12 Pervencess Pervencess | E-mail | 2. října 2015 v 12:49 | Reagovat

Super povídka!:3 dlouho jsem nic na NaruSasu nečetla, tenhle pár je můj nejoblíbenější:3:D Yaas, už se těším na další díl ☺☺

13 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 2. října 2015 v 13:37 | Reagovat

[11]:Už jsem se koukla.
[12]:Njn velký boom SasuNaru povídek už byl a popravdě ani nevím, co teď aktuálního letí na jiných blozích.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.