Nejsilnější cit XV.

20. října 2015 v 7:00 | Ivanitko + Smajli |  Nejsilnější cit
Shisui si užívá Vánoce v rodinném kruhu, byť z jistých důvodů začínají mít svátky hořkou pachuť, která zůstává na srdci jako stín.


"No dobře," přikývnul Sasuke, ale neodpustil si, aby dlouhovlasého Uchihu ještě krátce a hebce nepolíbil na rty, než se od něho odlepil a nakráčel do obývacího pokoje. "Jak to jde, tati?" zeptal se a musel potlačovat smích, protože jeho otec měl ve tváři nesmírně sveřepý výraz, jak tak pořád bojoval s dráty. "Ukaž, já to zkusím," nabídl se místo něj, měl lepší oči a větší dávku trpělivosti.
.
Itachi se vrátil do kuchyně, kde shledal, že Shisui už vymetl poslední cukroví z talířku a přičinlivě pomáhal matce s posledním těstem. Bylo vidět, jak uždibuje. "Ne, že to sežereš," napomenul ho se smíchem.
"Ale Itachi, ty to přece taky děláš. Tak ho nech." Mikoto se moc líbilo, že má doma rodinku pohromadě a ještě větší než normálně.
"Já aspoň nevypadám, že to chci celé sežrat." Dlouhovlasý Uchiha se šel kouknout na toho kapříka, aby s ním mohli něco udělat.
.
Sasukemu se mezitím podařilo rozmotat světýlka, takže je společně s otcem aranžovali na vánoční stromek tak, aby to nějak hezky vypadalo. Po zapojení do zásuvky k velké úlevě zjistili, že fungují takřka všechny žárovičky, a ty, které ne, Fugaku bleskurychle vyměnil, takže nakonec zářily všechny. "Tak se mi to líbí," pochvalovala si hlava rodiny a prohlížela si výslednou práci. Prakticky vždycky jejich vánoční stromeček vypadal stejně nebo podobně, protože měli pořád stejné ozdoby, ale pokaždé to bylo hezké.
.
Když bylo vše připraveno a i ručičky hodin ukazovaly ten správný čas, tak je Mikoto vyhnala všechny do pokojů, aby se nachystali a sama pod stromeček naaranžovala dárky, které ji členové rodiny dali do úschovy. Bylo ihned poznat, kdo co balil. Kluci je měli úhledné, Fugaku zabalené od balící služby a od Shisuie byly tak zvláštně zabalené, jako od školáka, ale to nic neměnilo na tom, že se snažil.
Shisui začínal mít čím dál větší obavy. Těšil se, ale pořádné Vánoce si skoro nepamatoval. Rodinný kruh pro něj byl skoro něco zapovězeného.
.
Sasuke byl v povznesené náladě, trochu se pokusil upravit si vzpurně trčící vlasy v zátylku, ale nebylo mu to nic platné, dokonce ani na Vánoce si nedaly pokoj a pořád se vzadu prostě ježily. V dřívějších dobách vždycky v tyhle okamžiky čekal na zvoneček, kterými jejich rodiče napodobovaly Ježíška, ale od té doby, co vyrostl, už od tohohle zvyku upustili. Ale stejně to bylo hezké, takové to lechtání v břiše před nějakou příjemnou událostí. Nakonec se znovu ozval matčin hlas, který je svolával zase dolů, takže bylo nasnadě, že už má všechno přichystané a mohou se jít společně těšit.
.
"Shisuii, ty se netěšíš?" zeptal se Itachi pochmurně se tvářícího bratrance, který si rychle oblékal červenou košili a zastrkoval si ji do kalhot.
"Jo, těším," znělo to ne úplně upřímně. Najednou měl pocit, že měl radši zůstat doma. Aspoň kvůli ostatním Uchihům na tváři vykouzlil snesitelný výraz. Nechtěl jim kazit Vánoce tím, že se bude tvářit morous. Nezasloužili si to, hlavně ne teta, ta se snažila, aby se měl dobře. "Pojďme dolů, tvoje mamka už nás volala." Na chodbě se střetli se Sasukem a společně došli k sváteční tabuli.
.
"Letos mě napadlo, že bysme si mohli udělat ještě takový zajímavý zvyk, prý se to tak dělá v severských zemích," nadhodila Mikoto a usmála se na tu kopu kluků, ještě než zasedli ke stolu, "udělala jsem kromě bramborového salátu i kaši a někde v té kaši je zamíchaná mandle. Říká se, že ten, kdo ji najde, bude mít napřesrok svatbu, tak schválně, kdo z vás to bude."
"Chceš říct, že se příští rok jednoho z nich zbavíme? No, to je úleva," prohodil žertem Fugaku, i když to nemyslel vážně, pořád zastával stanovisko, že na to mají kluci ještě dost času - navzdory tomu, že Itachimu už bylo přes dvacet.
.
"Tak to abych radši všechen salát dal Shisuiovi, když je tady nejstarší." Itachi v tom měl jasno, on by se brášky nikdy nevzdal a vzít si ho nemohl, takže mandle nemohla padnout na něj. "Tati, spíš ty by sis měl dávat pozor, co kdyby ji měla mamka. Pak by sis ji musel znovu vzít," Zazubil se, vtipná představa.
.
"Což o to, to by mi nevadilo," mrknul Fugaku na svoji manželku. Na jejich svatební den vzpomínal rád, ani po mnoha letech společného manželství jeho city k ní neochably. Pořád pro něj byla tou nejkrásnější a nejúžasnější ženou pod sluncem.
"I kuš, já myslím, že bysme to měli přenechat mladým," prohlásila Mikoto, ale potěšeně se začervenala, zatímco jim všem nakládala na talíře.
.
Každý přijal svou porci a pustil se do ní. Shisui se pomalu olizoval až za ušima. Chutnalo to naprosto báječně. Mikoto byla nejlepší kuchařka pod sluncem. Sice Madara uměl taky vařit perfektně, jenže jeho jídlo mělo vždycky nelibou příchuť jejich vztahu.
.
Sasuke s chutí konzumoval všechno, co mu matka přidělila. Právě když si nabíral další lžíci kaše, ve žluťoučké směsi najednou vykoukla půlka oříšku. Pokusil se honem tuto skutečnost zakrýt, ale matka si jeho pokusu všimla: "Jéé, podívejte, tak Sasuke se bude ženit!"
.
Itachi se spolu s bratrancem uchechtávali Sasukeho výrazu zděšení nad tou pro matku radostnou zprávou. Nabral si kaši a kousl do něčeho tvrdého. Šmahem to identifikoval za tu druhou půlku. Rozhodl se dělat, jakože nic, i když po nich Mikoto neustále zvědavě pokukovala.
.
Sasuke brblal něco o severských nesmyslech, pro celou rodinu to byl pochopitelně důvod k veselí. Vzhledem k jeho nízkému věku se samozřejmě s žádnou svatbou nedalo počítat, ani kdyby chtěl. Vlastně jen v jediném případě, který jim vyložil Fugaku, protože se vyznal v zákonech. To kdyby zbouchnul nějakou holku a požádal soud o výjimku. Nezapomněl mu připomenout, že v takovém případě by ho roztrhnul jako hada a ať na něco takového ani nezkusí pomyslet.
.
Spořádaně seděli a čekali, až dojí i poslední z nich, což byl Fugaku, který prostě musel sníst ještě jeden řízeček, který se na něho s misky smál. Bráškové se na sebe culili a Shisui se pokoutně díval na nachystaný tác s cukrovím na lince, ten se pak přenesl ke stromečku. Kde se do něj ti nenažranější členové pustili.
.
"Tak, já myslím, že bysme se už mohli jít podívat, jestli tu pro vás Ježíšek nechal i nějaký ten dáreček," usmála se na ně Mikoto, sotva sklidili ze stolu, a ostatní to tedy brali jako pokyn, aby se odebrali k rozsvícenému stromečku v obývacím pokoji. Jak se předtím za okny snesla tma, a nikdo nerozsvítil zářivku, aby nekazil kouzlo, v tajemném přítmí se to pěkně vyjímalo.
.
Shisui začínal cítit takové zvláštní lechtání okolo žaludku. Připadalo mu, že se za chvíli odehraje něco, co dlouho nezažil. Při pohledu pod stromeček zjistil kopku zajímavých krabiček, ty jeho byly jako pěst na oko, ale on se opravdu snažil.
Mikoto s Fugakem zaujali svá místa na pohovce, Shisui si tedy sedl do křesla a Itachi také. Bylo zvykem, že dárky rozdával ten nejmladší.
.
Sasukeho nadšení nad rolí vánočního skřítka byla pochopitelně v dětství mnohem větší než dnes, ale protože to jejich rodina považovala za tradici, ujal se toho jako vždycky. Dárků bylo celkem dost, minimálně čtyři od každého člena, a od některých samozřejmě i víc. Trvalo mu to skoro deset minut, než se mu podařilo dát každému, co mu patřilo. "Shisuii, ten tvůj škrabopis nešel skoro vůbec přečíst!"
.
"Tak promiň no, ale nikdy jsem se netrénoval v krasopisu," odtušil tiše Shisui. Hodně ho zamrzelo, že jeho dárky vypadají tak hrozně oproti třeba Mikotiným a bratránkovým. Nakoukl Sasukemu přes rameno. "To je pro tetu." Dal jí černý šál vyšívaný stříbrnou nitkou. Vůbec nevěděl, co má kterému členu rodiny dát. Kluky znal a rozhodoval se, jestli jim má dát něco vtipného nebo normálního. Někdy z toho šla udělat i kombinace.
.
Každý se pustil do rozbalování své hromádky. Sasuke jásal nad každým dárkem a podobně tak i ostatní členové rodiny. Legrační byly i jejich rozdílné techniky - zatímco Fugaku a Itachi pečlivě odlepovali a kultivovaně rozbalovali jaksepatří, Sasuke a Shisuie jednoduše vánoční papír trhali. Stejně se to vyhodí, tak co. Od rodičů Sasuke dostal nové pouzdro na mobil a tradičně nějaké to oblečení, i když musel přiznat, že se docela i trefili do jeho stylu.
.
Shisui s naprostým údivem koukal do klína, kde měl vybalené dárky. Bylo jich tolik, měl tam krásnou mikinu od tety, poukaz na masáž lávovými kameny asi od Itachiho. Nedávno si stěžoval, že by to chtěl vyzkoušet, a jak ho bolí v zádech. Netušil, že by to vzal bratranec vážně. Od nejmladšího bratrance čekal nějakou kulišárny, ale nedočkal se. Čekal ho hřibařský nůž se štětinami na oprašování hub. Rád houbařil a tento dárek byl super. Cítil, jak ho začalo štípat v očích, asi tou vší vánoční náladou, dárky, které dostal. Vzedmula se v něm vlna lítosti, že ho Madara o takové věci ochudil. Musel si otřít oči, jak se vlhkost chtěla vydrat ven.
.
Sasuke rád pozoroval i ostatní členy rodiny, bylo skvělé, když viděl, že jim svými dárky udělal radost. Momentálně se ale víc soustředil na dárek od Itachiho, který se skládal ze dvou částí. Jednak to byla nová sluchátka, to velice uvítal, protože ta stará už pomalu přestávala hrát, jak je neustále používal, skládal do kapsy a zase vytahoval. Druhou část ale příliš nepochopil, byl to starý nepoužívaný mp3 přehrávač, který Itachi odložil už před několika lety.
"To jen, aby sis je mohl rovnou vyzkoušet, víš, bráško," ozval se dlouhovlasý mladík, když viděl, co Sasuke vybalil, a významně na něj mrknul.
Sasuke to vzal jako znamení, že je tedy má zkusit, zapojil je a zapnul přehrávač. Vzápětí vytřeštil oči a zalapal po dechu, protože místo nějaké písničky mu do uší zazněl jeho vlastní a Itachiho hlas. A ne jen tak ledajaký, byly to… steny. Itachi je musel někdy v průběhu minulých měsíců nahrát, jak si užívají! Jak to, že si toho nevšimnul?! Tváře mu okamžitě zbarvila červeň, když slyšel to zastřené "Aaah… nhhh… a-ano!". Panebože, za to ho zabije!
.
"Shisuii, děje se něco?" zeptala se Mikoto starostlivě, když si všimla synovcova rozpoložení. Prvně si myslela, že mu něco spadlo do oka, ale pak si všimla, že to nebude jen tak nějaké smítko.
"N-ne to nic není," odtušil mladík přerývavě. Bože, to je horší trapas, než si představoval. Ale nemohl si pomoct, emocí bylo na něj moc a chtěly se všechny vydrat ven zaráz.
.
Sasuke rychle schoval mp3 do kapsy a loupl očima po Itachim, který se zjevně výborně bavil a spokojeně se uculoval. Nejmladší Uchiha mu gestem naznačil, že mu to večer spočítá, jenom ať se těší, a vrhl se na poslední dárek, od bratránka. V první chvíli, kdy na něj zpod papíru vykoukla obrovská chlupatá pavoučí noha, vyjeknul úlekem, ale naštěstí to byl jenom plyšák. "Shisuii, ty… ty jeden…!" zavrčel přerývaně, jak mu srdce vyplašeně tlouklo. O jeho arachnofobii všichni v rodině věděli.
.
Itachi se jenom uculoval a zvedl pohled k původci tohoto vtípku. Shisui s tvářil tak divně a měl lehce začervenalé oči. Nechápal to, ale nemínil se v tom vrtat, zvlášť když se ho na to ptala matka. Může se potom přeptat, až budou sami. Určitě by to bratránkovi bylo nepříjemné, řešit to přede všemi a sám měl dost intuice, aby to nedělal.
.
Když měli všichni všechno rozbaleno a byli obklopeni svými dárky, Fugaku přinesl ještě láhev šampaňského, aby si mohli všichni na závěr tak nějak slavnostněji připít. Potom si kluci odnesli svoje věci nahoru do pokojů, ale všichni se ještě vrátili do obýváku, aby završili večer nějakou tou klasickou pohádkou, co se opakuje každý rok. Sasuke odmítl zaujmout místo u rodičů na pohovce a místo toho se posadil na zem před křeslo, ve kterém seděl Itachi, a opřel se zády o jeho kolena.
.
Vánoční nálada se na nich usazovala jako zlatý prach. Všichni zářili spokojeností. Fugaku objímal manželku, která vypadala krásně jako snad nikdy. Měla u sebe svou rodinu a prožívali dohromady tak příjemné věci. Itachi už se těšil, jak večer půjde spát se Sasukem. Bylo to svazující, když se před rodiči musel chovat normálně.
.
Nakonec se večer nachýlil, v televizi dobro pochopitelně zvítězilo nad zlem, lumpové byli po zásluze potrestáni, a bylo načase si jít lehnout, aby byli na Boží hod dobře odpočatí. Mladší Uchihové ještě pomohli Mikoto sesbírat a uklidit nádobí, některé nedojedené zbytky se ještě přesunuly do lednice, budou zítra pořád konzumovatelné, a kluci se následně rozprchli do svých pokojů. Sasuke s Itachim si ještě předtím stačili vyměnit významné znamení.
.
Shisui seděl na matraci a hrál si s nožíkem. Tyto svátky prožíval hodně intenzivně a bylo to pro něj jako pro malé dítě. Měl zvláštní zahloubaný výraz.
Itachi si nebyl jistý, jestli má do bratrance vrtat, ale byl zvědavý, co se děje. Přisedl k němu a dotykem na ruce si vynutil jeho pozornost. "Shisuii, řekneš mi, co se stalo? Mám pocit, jakoby tě něco rozrušilo," začal opatrně.
"Nic," odtušil jmenovaný tiše a radši ani nezvedl pohled, aby nebylo vidět, jak lže. Přerývavě se nadechl, moc dobře si pamatoval, co mu řekl Madara, když se ho ptal, proč neslaví Vánoce.
"Opravdu? Shisuii, mě můžeš říct přece všechno." Bylo vidět, jak v sobě bratranec něco dusí. Pohladil ho po rameni.
"Když s v-váma je to tu tak super. Takové Vánoce jsem snad zažil naposledy, když ještě žila mamka a to už si toho moc nepamatuju… já…" Zase ty otravné slzičky. Notně popotáhl. "S Madarou jsem nic takového nezažil, on svátky neslaví. Prý je to komerční svátek a nikdy se o žádné zvyky nezajímal. Hrozně jsem ti i Sasukemu záviděl, že jste spolu s rodiči. Dostáváte dárky. Vypadali jste tak šťastně…" Po tváři se mu koulely slzičky. Bože, on tu brečí kvůli uražené dětské dušičce, která prostě neměla to, co bylo v ostatních rodinách normální. Ale bylo mu to hrozně líto.
Itachi se pobouřeně nadechl. Shisui mu nikdy o tom neřekl. Vždycky reagoval podivně a vyhýbavě. Takže se ho radši moc nevyptával, tohle kdyby věděl, tak by uprosil mamku, aby si ho vzali na Vánoce k sobě.
.
Sasuke šel do koupelny, aby si před spaním vyčistil zuby a celkově si trochu opláchnul obličej. Na chodbě očekával, že uslyší ze sousedního pokoje smích nebo aspoň nějaký veselý hovor, ale v životě by se nenadál, že zrovna na Vánoce uslyší vzlyky. Vyděsilo ho to, ono se někomu něco stalo?! Změnil směr, a ani se neobtěžoval zaklepat, rovnou vpadnul do Itachiho pokoje, aby zjistil, co je to tou příčinou. Překvapeně zamrkal na plačícího bratrance. "Co se děje?" vyhrknul zmateně, protože si nebyl vědom toho, že by měl Shisui nějaký důvod k takovému zoufalství. Přisedl si k nim na postel a starostlivě si nejstaršího mladíka přeměřil. "Shisuii, stalo se ti něco?" zeptal se opatrně.
.
Shisui se k řeči neměl, jen se choulil do sebe a nadával si, jaký je slaboch, který se rozbrečí nad takovou blbostí. Vždyť už mu bylo dvacet. Měl by se přes to přenést a nechat minulost plavat, jenže dnešek mu bolestně připomněl jaké to je žít v normální rodině.
Itachi bratrance objal, určitě to potřeboval jako sůl. I když je člověk dospělý tak potřebuje obyčejné lidské pohlazení či objetí. Slovo si vzal on, protože Shisui se k řeči vůbec neměl. "V podstatě nic a všechno. Shisui mi právě řekl, že dneska zažil nejlepší Vánoce a víc proč? Protože strejda je hnusná držgrešle a pokrytec. Prý neslaví Vánoce, zvyky pro něj jsou nic."
.
Sasuke pobouřeně zalapal po dechu, něco takového tedy absolutně nečekal. Jako jo, vždycky věděl, že je strýc ohledně nějakých citů naprosto na baterky, ale nedopřát dítěti žádné Vánoce bylo naprosto nechutné. Jasně, spousta lidí na světě je neslavila, ale v jejich západní civilizaci to byla prostě tradice a navíc moc hezká. Nešlo přece jenom o tu materiální stránku, ale hlavně o tu atmosféru, rodinnou soudržnost, pocit štěstí a pohody. Bylo nespravedlivé, že ho o to Madara připravil. I kdyby k tomu měl kdovíjaké důvody, tohle bylo neodpustitelné. "To je hajzl," ulevil si Sasuke s despektem, "Shisuii, proč jsi nám to neřekl? Mohli jsme si tě brát k sobě…"
.
"P-protože… protože jsem nechtěl, abyste si dělali starosti. Strejda říkal, že už jsem starý na takové věci, že dávání dárků je pro malé děcka," zakvílel, jak se nemohl uklidnit. Že sem dneska vůbec šel, mohl si tuhle scénu, jak z telenovely ušetřit a pěkně se doma v tichosti užírat nebo opít do němoty. Každoročně bylo tohle období to nejsmutnější. Už jednak, že v zimě otce srazilo auto a ještě kvůli tomuhle. Přijal podávaný kapesník a hlasitě se do něj vysmrkal. Otíral si slzy a snažil se uklidnit. Chlapi přece nepláčou, tuhle větu nenáviděl a Madara ji miloval.
.
Sasuke nevěděl, co na to říct. Bylo mu bratrance líto, takhle si tedy zakončení dnešního večera nepředstavoval. Nejdřív mu jen povzbudivě stisknul rameno, ale nakonec ho objal z druhé strany, koneckonců možná dnes potřeboval dvojnásobný lidský kontakt. Přes jeho temeno se podíval na svého bratra. Vyčetl v jeho očích stejný soucit, protože oni měli rodiče, kteří je vždycky ve všem podporovali a snažili se jim zajistit to nejlepší dětství. Jasně, otec občas trochu v tom projevování citu pokulhával, ale oproti Madarovi to byl nejlepší táta pod sluncem. "Ššššt, to nic, Shi," zabroukal Sasuke, "dneska jsi tu s náma, už s ním být nikdy nemusíš."
.
Shisui se postupně uklidňoval a v duchu se modlil, aby nepřišla teta na kontrolu, protože tohle vědět ani vidět nemusela. "Už je to dobrý," zahuhlal nejstarší Uchiha tiše, ale už vyrovnaně a pevně. Musí zvednout hlavu a jít dál. Třeba příští rok bude slavit s někým blízkým jen ve dvojici.
.
Oba Uchihové tedy bratránka pustili, ale ještě s ním zůstali, aby mu aspoň svojí přítomností dodali oporu. Pak mu Sasuke ještě povzbudivě pocuchal vlasy a zvednul se, aby se vrátil do koupelny, kam měl původně namířeno. Nebylo mu zrovna lehko u srdce a na Madaru měl ještě větší vztek než kdykoliv předtím.
.
Itachi ještě bratrance utěšoval, že není trapné se občas vybrečet. Moc to nepomáhalo, protože Shisui na to měl asi trochu jiný názor. Uložil ho ke spaní a solidárně počkal, než usne. Nemusel čekat dlouho, protože mladík byl znám pro svou schopnost okamžitě skoro kdekoliv zabrat. Tiše vyklouzl ven a vešel k Sasukemu.
.
Nejmladší Uchiha už na brášku čekal, takže když klaply dveře, automaticky se na posteli posadil, posunul se na kraj a nadzvedl cíp peřiny, aby si k němu Itachi mohl přilehnout. Sotva to udělal, přitulil se k němu a spokojeně si položil hlavu na jeho rameno. "Už jsem se nemohl dočkat," zašeptal do tmy a věnoval mu lehký polibek na krk.
.
"To vidím, když mě tu tak vítáš," broukl mu do vlasů. On se také těšil. Ještěže je matka ráno nebudila a nechodila jim do pokojů. Asi by se nedokázali vykecat, proč spolu tak často spí na jedné posteli.
.
"Hmm… ty šmejde, co měl znamenat ten dárek!" durdil se okamžitě poté Sasuke a jedním pohybem se vyhoupnul nad Itachiho, uvelebil se mu na stehnech a zápěstí mu přitlačil k matraci za hlavou, "kdy jsi to natočil?!"
.
"Před dvěma týdny mě to napadlo a minulý týden jsi mi šel tak krásně na ruku. Nemohl jsem si pomoct, co pak se ti to nelíbí?" zavrněl Itachi a nijak se nesnažil se svého vězení uniknout. Tomuhle se říká nápad roku.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kačí Kačí | 20. října 2015 v 10:22 | Reagovat

Ten Itachiho dárek byl opravdu nápad roku :D :D Ale chudák Shisui, doufám že už se bude mít líp ^^

2 kyuubinka kyuubinka | 20. října 2015 v 17:48 | Reagovat

Tak to vám pěkně děkuju... Bohatě mi stačí, že už teď rodiče šílí, abych jim řekla, co chci od Ježíška a já mám kvůli nim Vánoční náladu a teď ještě vy... :D:D Nicméně, šíleně mi bylo líto Shisuiho :((. **** Madara... A téže se mi líbila Itachiho originalita ve výběru dárků :D. Má to ale bujnou fantasii.

3 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 22. října 2015 v 11:20 | Reagovat

[1]:Takový dárek bych asi nechtěla :D
[2]:A od rodičů se nemůžeš přát nic perverzního, viď :D

4 akira akira | 30. října 2015 v 20:52 | Reagovat

Madara by si zasloužil pořádně nakopat,doufám že to chudák Shisui nějak přežije a snad nebude na další vánoce sám.Itachi má dobrýnápady na dárky,divím se že ho Sasuke nezabil na místě :D no něco takovího dostat já tak bych to udělala :D Jinak krásnej díl už se těším na další

5 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 30. října 2015 v 22:44 | Reagovat

[4]:Madara se citově oškleštěný chlap, co se s ním dá dělat. Holt chudák Shisui si to u něj pořádně vyžral, ale teď má konečně svůj život, který si může zařídit dle svého uvážení.

6 Aki Aki | E-mail | Web | 8. listopadu 2015 v 22:09 | Reagovat

Ty pako, ten darček od Itachiho pre Sasukeho ma vážne dosť pobavil. Mega luxusný dielik. Som rada, že sa im Shisui zdôveril prečo sa tváril tak smutne a mám sto chuti Madaru zavesiť na gule do prievanu minimálne. :-D

7 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 9. listopadu 2015 v 10:38 | Reagovat

[6]:Docela vtipná představa, kdyby k tomu opravdu došlo a visel by někde v chodbě :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.