Získat srdce lva XXXIII. - Venčení draka

29. října 2015 v 19:09 | Ivanitko a Smajli |  Získat srdce Lva 2
Začíná podzim a kluci musejí provětrat nánosy prachu na jistém udělátku pro děti.


Sasuke se mezitím v pokoji uložil na postel s rukama za hlavou a se zavřenýma očima se vracel k dnešnímu dopoledni. Ještě zhruba před měsícem anální sex považoval za něco nechutného, co by nikdy nechtěl provozovat, protože z toho přece člověk ani nemohl nic mít. Vida, další mýtus, který vzal díky bratránkovi za své. Bylo to samozřejmě něco úplně jiného, než s čím se ve svých zkušenostech setkával, ale nikdy ještě neprožil tak silné vrcholy jako právě při tomhle druhu soulože. Už ho to nepohoršovalo a přestal se Shisuiovi divit, že styk mezi muži pořád tak vychvaloval.
.
Shisui chvíli ležel nečinně na posteli. Ta napjatá atmosféra v pokoji byla k nesnesení. Itachi se nikdy o jejich vztahu nesmí dozvědět! S myšlenkami tohoto druhu si šel sednout do zahrady. Měl pocit, že ještě pár minut a v pokoji se zalkne. Prošel okolo poloprázdných záhonků a namířil si to pod třešeň, kde v létě kropil svého roztomilého kocourka. Jeho plán zahrnoval sezení na trávě až do oběda. Snad se potom Itachi uklidní a nebude na něj zahlížet jako na vraha. Snažil se uvolnit, což šlo ztuha, ale díky štěbetání ptáčků v korunách ovocných stromů a příjemného svitu podzimního sluníčka se brzy odprostil od chmurných myšlenek. Občas mu na hlavu spadl nažloutlý lístek. Stromy se nenápadně polehoučku začínaly přebarvovat.
.
Sasuke si nakonec pustil na laptopu mix svých oblíbených písniček, jako to obyčejně dělal, a nějakou další dobu relaxoval. Měl docela dobrý pocit, protože po jejich předešlém intimním dostaveníčku vypadal Shisui podstatně veseleji než ráno. Doufal jen, že ho to opravdu přivedlo na jiné myšlenky, protože ho trápilo, když svého partnera viděl zasmušilého nebo snad dokonce v depresi. Kvůli hlasitým songům samozřejmě přeslechl, když je Mikoto volala na oběd, takže pro něj musel Itachi přijít, aby ho vylákal dolů.
Mezitím na příjezdové cestě zastavil stříbrný Ford Focus s hlavou rodiny osobně. Fugaku vystoupil a unaveně zamířil do domu, když si všiml svého synovce pod košatým stromem. Zaváhal, od čtvrtka měl tisíc chutí mu zakroutit krkem, ale… byl to pořád Izunův syn. To jediné, co po bráškovi zůstalo. S nenaloženým výrazem k němu přešel a změřil si ho zamračeným pohledem. "Co tu děláš?" zabručel, protože mu bylo divné, že ho tu takhle vidí.
.
Shisui byl tak nějak mimo sebe, proto si nevšiml přibližujícího se muže, až když na něj promluvil. Polekaně zvedl pohled nahoru a prvně ho napadlo, že je to Itachi, což se okamžitě utvrdil, že je to něco horšího. Uhnul pohledem, trochu ztuhle vstal a ze zadku si oprášil pár ulpělých listů a větviček. Na Fugakuovu otázku odpověděl vyhýbavě: "Nic, jen bylo hezky, tak sem se šel podívat do zahrady." Nemohl mu vykládat o problémech s Itachim, už tak stačilo, že věděl o jeho podílu na vraždě.
Starší Uchiha si synovce zpytavě prohlížel. Byl už z celé kauzy drogové mafie unavený a Shisui mu jen všechno bolestně připomínal. Chtěl se otočit na patě a nechat ho být, když ho zastavil hlas mladšího.
"Strejdo, já… já bych ti chtěl říct, že všeho lituju…"
"Trochu pozdě, nemyslíš?" odsekl mu nabroušeně strýc a nabručeně si založil ruce na hrudi.
"To je pravda. Vím, že taťka byl tvůj bratr, ale byl to i můj otec. Víš, po… po jeho vraždě jsem si tisíckrát nadával do debilů a litoval všechno, co jsem udělal a… je mi to hrozně moc líto, nikdy bych vědomě neudělal nic, čím bych ho mohl ohrozit… Hrozně moc mi chybí…" dostal se sebe Shisui přerývavě. Nechtěl brečet, to by se před strejdou ponížil ještě víc než teď. Snažil se zaplašit slzy.
Fugakovy rysy se při tom omluvném projevu příliš neobměkčily. Na jednu stranu chápal jeho lítost, ale na druhou kvůli němu musel jeho bráška umřít a tím trpěla celá rodina! Když si vzpomněl na to slzavé údolí, které zavládlo doma po jeho smrti. Nikdy víc nechtěl vidět svou manželku a syny takhle zdrcené a zlomené. Byl rozpolcený, měl Shisuiovi odpustit? Nebo ho zatratit jako nehodného syna? Bylo těžké si vybrat mezi těmito dvěma extrémy. Prozatím se rozhodl ho aspoň tolerovat. "Mě též. Jsi si vědom svých činů a to by se dalo brát jako polehčující okolnost, ale nemůžu ti jen tak odpustit. Tak lehce to nejde… byla to příliš velká rána. Nejraději bych tě seřezal jako malého, jen kdyby to k něčemu bylo," zakončil svůj proslov a nespouštěl z mladíka oči, naplněné těmi temnými pocity.
"Já vím, i tak jsem ti zavázán…"
"Tady jste! Pojďte obědvat. Miláčku, dojel jsi akorát zavčasu." Mikoto se objevila na zahradě a s rozzářenýma očima je volala do kuchyně k jídlu.
.
"Umím si to načasovat," prohodil Fugaku ke své ženě, ještě asi vteřinu si podmračeně prohlížel svého synovce, než nasadil neutrální výraz a otočil se k Mikoto. Objal ji kolem ramen a odváděl zpátky do domu, aby si nestačila všimnout Shisuiova podezřele smutného výrazu. Byla nesmírně citlivá, určitě by se hned rozplynula soucitem a zahrnula ho otázkami, co se mu přihodilo. Na to by opravdu neměl nervy, ten darebák si její starost rozhodně nezasloužil. Tak těžký morální poklesek nedokázal překousnout, byť šlo o vlastního synovce. Prodej drog by snad ještě vydýchal, ale Izunovu smrt ne. Snad jednou… když Shisui bude sekat dobrotu a ukáže se coby zodpovědný mladý muž, na kterého by jeho bráška mohl být pyšný. Navíc, ta pravda byla pořád hrozně čerstvá a bolestně mu připomněla ztrátu, ke které vůbec nemuselo dojít, kdyby byl Shisui nebyl takový idiot. Jenže bohužel Izunovi už nikdo vrátit život nemohl.
"Udělala jsem domácí čínu, už jsme ji dlouho neměli," zavrkala Mikoto, protože věděla, že Fugaku má obecně rád ostřejší jídla. Jako manželka a matka znala perfektně chutě všech členů domácnosti, takže věděla, čím koho potěšit.
"Vážně? Tak to už se těším," ujistil ji Fugaku a podařilo se mu na tváři vykouzlit malý úsměv. Pravda, po tom rozhovoru s Shisuiem mu moc do smíchu nebylo, práce měl nad hlavu, že tam musel jet i dnes, třebaže byl víkend, ale aspoň bylo něco dobrého k obědu. A hlavně byl rád, že může být se svou rodinou, že se měl pořád kam vracet, že tu na něj čekali lidé, na kterých mu záleželo. Bylo to světlo v jeho životě, vůbec například nechápal Madaru, jak může žít bez manželky a dětí. Jeho mírné zvlnění rtů se samovolně rozšířilo, když prošel s Mikoto chodbou do kuchyně a našel tam své syny, kteří se opět nad něčím pošťuchovali.
"Nechte toho, vy dva," okřikl je, aby se neřeklo, přestože mu jejich kočkování přišlo spíše legrační. Itachi i Sasuke k nim obrátili pozornost.
"Ahoj, tati!" pozdravili ho oba dva hlasitě a přestali se popichovat. Dlouhovlasý Uchiha místo toho vytáhl z kredence talíře a začal je pokládat na stůl, před každého jeden, Sasuke se zase postaral o příbory. Postupně se k jídelnímu stolu usadili všichni, včetně Shisuie, a Mikoto každému naložila porci pronikavě vonící směsi nejrůznějších ingrediencí.
.
Shisui pracně udržoval masku veselého mladíka, chvílemi měl pocit, že už dostává do obličejových svalů lehkou křeč. Soustředil se tedy jen na jídlo a do konverzace proudící u jídla se nezapojoval. Hlavně, aby Sasuke nic nepoznal. Opravdu se mu nechtělo vysvětlovat, proč je znovu takový skleslý, když si spolu tak krásně užili a vypadal naprosto v pohodě. Po obědě frnkl spěšně do pokoje, aby nebyl strejdovi na očích. Bude s Itachim, ale to je rozhodně lepší než Fugakův nelítostný výraz.
.
Oba bráškové se mezitím postarali o nádobí, Mikoto uvařila pro manžela a pro sebe kávu, aby se s ní mohli posadit do obýváku a strávit nějaký čas společně. Itachi i Sasuke pak také zamířili do patra.
"Hele, máme ještě někde ve sklepě draka?" napadlo Sasukeho při pohledu z okna na protější straně chodby.
"Ty sis šlehnul LSD?" rýpl si Itachi s úsměvem, prostě si to nemohl odpustit.
"Tůdle," vyplázl na něj mladší Uchiha rozpustile jazyk, "myslím toho papírovýho."
"Někde tam asi bude," usoudil Itachi a také se znalecky zahleděl přes sklo do zahrady, "ale vítr nic moc."
"Co není, může být," uchechtl se Sasuke, "počkáme na nějakou vichřici." Ještě svého bratra rozverně plácl po zádech, než zapadl k sobě.
.
Itachi vešel do pokoje s rozverným úsměvem. Škádlení s bráškou mu vždycky zvedlo náladu o dvě stě procent. Měl by se jít kouknout po tom drakovi, ale první si chtěl zkontrolovat Facebook, čekal odpověď od kámoše ze střední. Při klubání do notebooku pohledem zabloudil k svému bratranci. Zprvu mu nepřišlo nic zvláštního. Postupujícím časem si všiml několika věcí, Shisui se nehýbal, jako by byl vytesán do skály. Myslel si, že něco čte, což často dělal, musel by však rolovat stránku a to nedělal. Nakonec ze staršího Uchihy měl pocit, že něco není v pořádku. Mohl on být tou příčinou? U jejich předchozí hádky ho přece nijak nevydeptal, nebo mu to tak přišlo. Možná by ho měli se Sasukem vzít sebou. Zaklapl přístroj a seběhl do sklepa, kde chvíli šramotil, než pavučinami ověšeného draka našel. Očistil ho od největšího nánosu a vrátil se zpět. "Shisuii, jdeme se Sasukem ven. Jdeš s náma?" Významně zatřepal předmětem v ruce.
Otázaný mladík souhlasil přikývnutím a pousmáním. Bylo to jako když byli malí. Chodívali spolu na loučku u březové aleje, kde se se Sasukem minulý týden líbal.
.
"Tak fajn, pojď," zazubil se na něj Itachi a šel vyzvednout brášku. Zaťukal na dveře jeho pokoje a po vyzvání vstoupil. "Chtěl jsi jít pouštět toho draka, ne? Tak pohyb, pohyb, jde se," pobídl ho žertovně diktátorským tónem. Sasuke musel vyprsknout smíchy, když očima zabloudil zpátky k oknu, kde se sice nějaké to listí vznášelo, ale spíš jen v mírném vánku.
"Super. Myslíš, že to bude lítat, jo?" uculil se na staršího bratra pochybovačně, ale vstal z lůžka a zaklapl knížku, kterou měl rozečtenou.
"Před chvílí jsem byl na internetu, na novinkách k pozdnímu odpoledni slibovali vítr, tak by snad mohlo," informoval ho Itachi věcně.
"Prima," uchechtl se nejmladší Uchiha, i kdyby se jim nepodařilo dostat draka do vzduchu, procházka nebyla k zahození, "jenom na sebe něco jiného hodím." Dávno už nebylo takové teplo, raději si vezme džíny. Přešel ke svému šatníku, odkud vytáhl jedny tmavé rifle a bez rozpaků se před Itachim svlékl do prádla, aby mohl tříčtvrťáky vyměnit za kalhoty. Pak se k němu obrátil znovu čelem a zvlnil rty do lehkého úsměvu: "Jdeme?"
"J-jasně," pravil Itachi jaksi se zpožděním a trošku si odkašlal, než vyšel z bráškova pokoje se Sasukem v závěsu.
.
Sasukeho rodičům zahlaholili svůj odchod a rychle zmizeli, než Mikoto stihla ohodnotit jejich stav oblečení, případně na ně něco navléct, aby jí náhodou neumrzli. Přitom venku bylo nádherné podzimní počasí a slunko příjemně hřálo. V družném hovoru došli ke zmiňované loučce. Shisui se taky uvolnil a zapojil do debaty o nejlepším způsobu pouštění draka. Na volném prostranství spokojeně zaznamenali poryvy větru, které by snad mohly létající hračku vznést nahoru a udržet ji ve vzduchu.
"Sasuke, tady ho máš a můžeš se činit. Když ti nevzlétne tak si aspoň ty zalítáš po louce." Zasmál se a nechal na Sasukem, jak se předvede.
.
"Super," zašklebil se nejmladší Uchiha na bratrance a přijal od něj papírovou hračku, zatímco v ruce mu nechal držátko se šňůrou, ze které postupně nějaký kus odmotali. "Škoda, že tu není žádný kopec, z toho by to lítalo nejlíp," poznamenal Sasuke, ale bez dalších slov se pak s drakem rozeběhl proti větru, přičemž ho zvedal co nejvýše, aby se do něj mohl opřít ten správný závan. První pokus dopadl naprosto neúspěšně, stejně jako další dva. Při čtvrtém se mu podařilo dostat hračku do vzduchu, ale pouze na několik vteřin, než se opět zřítila k zemi. Sasuke nedbal těch dvou dobráků, kteří se při tom pohledu svíjeli smíchy, a nemínil se jen tak vzdát. S vytrvalostí pokračoval ve svém snažení, až se mu na pošesté konečně podařilo zvednout draka dostatečně vysoko, aby ho spodní víry vynesly do vzduchu. Pak už stačilo jen odmotat několik dalších metrů provázku a dráček se poslušně zvedal proti obloze. Sasuke vítězně mrkl po svých dvou společnících.
.
"Jsi šikovný," pochválil ho Shisui a poplácal po zádech, "už jsme mysleli, že ti budeme muset jít na pomoc." Nechtěl nijak shazovat jeho práci, ale prostě ho bavilo popichovat. Nejraději by ho zezadu obejmul, v přítomnosti Itachiho by to byla holá sebevražda. Proto jen se zatnutými zuby sledoval dlouhovlasého Uchihu, který jeho nápad provedl ve skutečnost. Stoupl si kousek dozadu, ne aby na ně měl lepší výhled, ale aby mu nebylo vidět do obličeje. Ten se mu potáhl s tím, že on si tohle nikdy na veřejnosti dovolit nebude moct.
.
Sasuke se musel smát, jak ho Itachi objímal. Dělal to při téhle činnosti od útlého dětství, jelikož tenkrát je při pouštění draka otec strašil tím, že když je někdo moc malý, může ho drak strhnout a odnést pryč. Na Itachiho to tehdy tak zapůsobilo, že si pak vždycky raději pro jistotu svého brášku držel, aby mu neuletěl. Dnes už samozřejmě něčemu takovému nevěřili, navíc byl Sasuke o dost větší a těžší, takže něco takového opravdu nehrozilo, ale Itachi to stejně pořád dělal. Zůstalo mu to. Sasuke proti jeho pažím ovinutým kolem těla nic nenamítal, s pusou od ucha k uchu sledoval draka vznášejícího se vysoko proti obloze a tmavé oči mu hořely. Ten pohled na papírovou hračku, jak se tam nahoře třepotá a vlní, v něm evokoval nespoutaný pocit svobody a volnosti. Fascinovalo ho to. Samovolně se víc opřel o Itachiho dozadu a pomalu ani nevnímal, jak ho starší bratr políbil do vlasů.
.
Shisui si sedl do trávy a pozoroval to bratrské hřejivé objetí. Bylo to moc hezké, že Itachi se Sasukem měli takový hezký a přátelský vztah. Ze strany dlouhovlasého Uchihy tam byla i hodně ochranitelská stránka, ta se často objevoval hlavně ve spojitosti s ním a jeho podezřeními ohledně nejrůznějších Sasukeho úrazů. Měl pocit, že mezi ně vrážel klín. Lehce mu brášku přebíral a staral se o něj… ehm, na trochu jiné stránce. Díky tomu vznikaly nejrůznější tajnosti a zapírání. Život je tak složitý…
.
Sasuke s Itachim se neustále smáli, vesměs zážitkům z dětství při téhle činnosti. Navzdory tomu, že to jeho starší bratr občas s tou ochranou přeháněl, Sasuke cítil, že k sobě mají velice blízko, blíž než kdy slyšel od těch lidí, kteří měli sourozence. Itachi pro něj byl odmala vzorem, ochránce, ale i nejdůvěrnější osobou, které se mohl svěřit s čímkoliv… no, snad kromě partnerských zážitků, protože o těch dlouhovlasý Uchiha nerad slyšel. Ani za nic by nechtěl být jedináčkem! Itachi ho znal lépe než vlastní rodiče, jeho sny, přání, cíle. Byl vděčný za to, že ho má.
"Shisuii, pojď si ho taky na chvíli pustit!" zavolal Sasuke na bratrance, který se z nějakého nepochopitelného důvodu držel stranou.
.
Shisui vstal ze země, kde už stihl v trávě vyležet moc pěkný důlek, skoro jako když srnčí mládě čeká na matku. Přešel k Sasukemu a převzal si kolík s namotanou šnůrou, ještě jí pořád měli dost, aby dráček mohl vzlétnout výš. Pohled upřel na vysoký barevný bod s ještě barevnějším ocáskem a na rtech se mu usadil mírný úsměv. Občas si otec také udělal čas a společně s ním si vyšli ukrátit čas touhle příjemnou kratochvílí.
.
Třebaže Sasuke už draka nedržel a nic ho vzhůru netáhlo, Itachi ho z objetí nepouštěl. Nechal ruce ovinuté kolem jeho hrudi a stejně jako jeho příbuzní se díval na vznášející se hračku. Tohle patřilo k podzimu, k těm hezkým podzimním dnům. "Není ti zima?" zeptal se po chvíli svého brášky Itachi, protože Sasuke, ač vyměnil tříčtvrteční kalhoty za džíny, si nechal tričko s krátkým rukávem a na louce to foukalo. Aniž by čekal na odpověď, začal třít jeho nahé paže, aby ho zahřál.
.
Shisui úkosem šlehl po Itachim pohledem, jak rád by si to s ním vyměnil. Bylo by skvělé, kdyby jeho starší bratranec o jejich vztahu věděl a hlavně mu to nevadilo. V podstatě by jim ještě mohl krýt záda. Nejstarší z mladíků se sám pro sebe uchechtl nad tou utopickou představou. To by starostlivý bráška nedovolil. Ještě chvíli nechal klouzat draka vzdušnými proudy, než se zeptal bratrů: "Nepůjdeme už domů? Teda, pokud si nechcete ještě některý z vás zalítat." Byli tam už dost dlouho.
.
"Co, Sasu?" nadzvedl tázavě Itachi obočí, "chceš si ho ještě pustit? Ne? Tak si ho zase smotej, když jsi ho tak pěkně dostal do vzduchu." Dlouhovlasý Uchiha brášku neochotně uvolnil ze sevření a ten přebral od Shisuie držátko, na které začal namotávat zpět uvolněnou šňůru. Bylo mu skoro až líto stahovat draka z nebeských výšin, kde se mu očividně líbilo! Konečně ho však dostal tak nízko, že jej přestaly nadlehčovat větrné víry a hračka s plesknutím dopadla na tvrdou zem.
"Jako zralá hruška," konstatoval Itachi, zvedl ji a oprášil, "můžeme jít?"
.
Cesta zpátky se nesla v duchu rozverného pošťuchování obou bratrů. Shisui šel víceméně do počtu a jen občas prohodil nějakou vtipnou poznámku. Nemohl Sasukemu zakazovat styk se svým bratrem, ale toužil s ním strávit maximum času. Možná by to potom mohlo Sasukemu vadit, přece jenom byl mladý a svobodný. Neměl by takhle uvažovat, musí mu nechat osobní prostor. Jinak by se bratránek mohl cítit omezovaný a to samozřejmě nechtěl… chtěl ale v jinačím smyslu, aby byl navždy jen jeho.
.
"Co ty, jdeš jako černej vzadu?" obrátil se Sasuke na bratrance v půlce cesty, jelikož mu bylo divné, že se Shisui tak straní, s jeho extrovertní povahou to bylo obzvlášť podezřelé. Navíc snad už teď neměl důvod depkařit, nebo v to aspoň doufal. Po jejich intimním dopoledni vypadal uvolněně a v pohodě, až po obědě se najednou zase tak nějak zachmuřil.
"Černej, jo?" ušklíbl se Itachi na Shisuie, "tak to přeháníš, zas tak moc se v létě neopálil." Sasuke se rozesmál, co se tohohle týkalo, tak z nich byl prozatím pořád nejsnědější Itachi, který strávil bezmála týden na raftu.
.
"Zavřeme tě do solárka, abys nezáviděl," pocuchal Sasukemu vlasy.
"Ty máš samý blbý nápady. Víš jak je to nezdravý? Ještě by si uhnal rakovinu kůže," rozohnil se Itachi. Takové věci mu nepřišly vůbec vtipné, zvlášť když znal následky.
"V klidu, jen jsem si dělal srandu. Itachi, ty nemáš vůbec veselého ducha." To bylo křivé obvinění, s bratrancem byla někdy opravdu velká sranda.
"Jen aby," zabručel si už pod nos dlouhovlasý Uchiha.
.
Když dorazili domů, už se pomalinku stmívalo, začátkem října přicházela tma podstatně dříve než v létě. Taky se ochladilo, tudíž to měli domů tak akorát, aby jim nestačila být doopravdy zima.
"Tak, jak jste se bavili?" vyptávala se jich Mikoto, která slyšela jejich příchod a přišla je do chodby přivítat, "lítalo to vůbec?"
"Jasně, a jak pěkně!" přisvědčil jí Itachi, zatímco se všichni tři zouvali, "Sasukeho to málem vzalo s sebou…"
"Ty kecko!" rozhorlil se naoko nejmladší Uchiha a šťouchnul svého bratra loktem do žeber. "Shisuii, řekni mu něco, ať mě přestane provokovat!" obrátil se vyčkávavě na bratrance.
.
"Abych pravdu řekl, tak kdyby tě Itachi nedržel, tak uletíš až do Beskyd, i tak to s váma oběma cloumalo na všechny strany," obrátil se k Mikoto, "teto, fakt bys jim měla dát pořádně najíst, takové třasořitky, že by je i průvan povalil." Měl co dělat, aby se nerozesmál na celou chodbu, když se podíval na tváře svých bratranců.
"Ty jeden… a ty vůbec nejsi chudý oproti nám, že? Úplný zápasník sumo," odpověděl mu kousavě Itachi, přestože věděl, že si z nich bratranec utahuje.
"Nejsem, ale mám olověné boty," odpověděl přezíravě Shisui.
.
"Tak mi je půjč, ať tě s nima můžu nakopnout!" oplatil mu okamžitě Sasuke, ačkoliv měl stejně jako všichni ostatní Uchihové v chodbě pusu od ucha k uchu.
"To je dobrý nápad, já ti ho podržím," neupouštěl Itachi z žertovné role a aktivně se hrnul k Shisuiovi, aby ho mohl rádoby zpacifikovat.
"Nechte už toho!" okřikla je matka, třebaže i ona se pobaveně usmívala nad rozjíveností těch velkých děcek. Byla ráda, že si pořád ještě uchovávali tu dětskou veselost a rozpustilost, život byl občas dost tvrdý, ale s touhle povahou byla větší šance, že ho prožijou naplno a spokojenější.
~~~
Shisui a ani Fugaku se více k palčivému problému Izunovy smrti slovem nevrátili. Mladík se snažil nejít svému strýci na oči, což bylo těžké, když bydleli ve stejném domě, takže i přes všechnu snahu se potkávali a oba si zachovávali neutrální výraz v obličeji, ať už jsi jeden o druhém mysleli kdovíco.
Ve škole jim všichni neustále připomínali blížící se státnice, až všem studentům z toho šla hlava kolem. Je pravdou, že když se dopracovali po pěti letech tak daleko, byla by to škoda skončit na tom, že se člověk nenaučí na pár epických zkoušek. Shisui si toho byl moc dobře vědom, ale utěšoval se tím, že první bude v letním semestru. Do ledna má s učením času dost. Itachi to bral samozřejmě vážněji a už si hledal nějaké materiály, co by se mu mohly hodit, a bratránka ponoukal, aby to nebral na lehkou váhu. Bylo to jako mluvit do dubu.
Říjen pokročil a Itachi se od toho incidentu se Sasukeho zadkem uklidnil. Kluci se mu také snažili nedávat žádný podnět k podezřívání.
Jako každé úterý a čtvrtek si hoši balili věci na cvičení. Shisui nakoukl k mladému Uchihovi do pokoje. "Už jsi nachystaný? Můžem jít?"
.
"Jo, skoro," přisvědčil Sasuke, když k pečlivě složenému tradičnímu úboru na aikido přihodil do tašky ještě deodorant, "jenom si zaběhnu pro ručník." Prosmekl se kolem svého bratrance a otřel se o něj ve dveřích. Nechtěně, ale i tak se na něj přitom mírně pousmál. Od jejich posledního intimního sblížení už to bylo zhruba dva týdny, po kterém se zase museli spokojit jen s letmými uspěchanými polibky cestou z tréninků, případně když se jim podařilo vyšetřit v domě chviličku o samotě. Sasuke si samozřejmě velice dobře uvědomoval, že všechno to utajování je v jejich případě absolutně nezbytné, ale stejně ho to mrzelo. Nejen kvůli tomu, že spolu nemohli provozovat erotické hrátky tak často, jak by si byli sami přáli, ale bylo mu i líto, že svého partnera nemohl prostě jen tak držet za ruku před ostatními, dát mu pusu, pohladit ho… Nebylo to vůbec tak lehké, jak si představoval, tím spíš, že teď byly jeho city k Shisuiovi pevné a silné. Miloval ho a štvalo ho, že to nesmí dát najevo. Jenže nic jiného se nedalo dělat, pokud o něj nechtěl úplně přijít, což samozřejmě nechtěl.
Sotva si do tašky přibalil ještě věci na sprchování, dohonil svého bratrance v chodbě. "Tak hotovo," zahlásil celkem zbytečně a obul si kecky.
.
Shisui za nimi zavřel vchodové dveře a vyšli po chodníčku na cestu. Sasuke si bezstarostně vykračoval a on se těšil už jen z jeho pouhé přítomnosti. Ještě nestihli dojít ani na konec ulice, když mu hlavou probleskla myšlenka taková, že se zastyděl za to, že ho to nenapadlo dřív. Usmál se jako kočka nad miskou smetany a koukl na mladíka po boku. Chytil ho za ruku, aby se zastavil. "Sasuke, co kdybychom dneska do aikida nešli?"
.
Mladší chlapec se překvapeně po svém bratranci ohlédl, protože mu moc nešlo na rozum, že by chtěl Shisui vynechat cvičení. Oba dva je to bavilo, byl to skvělý sport, kterým se mimo jiné udržovali v kondici. "Nešli?" zopakoval po Shisuiovi malinko nechápavě, "a kam bysme teda šli? Chceš zajít na kafe?" Bylo jasné, že se nemůžou jen tak vrátit domů s tím, že se jim na trénink nechtělo, nebo že si to rozmysleli, to by vypadalo vážně blbě.
.
Shisui se pousmál jeho úvaze. Na kávu by určitě nešel, konzumoval ji s mírným sebezapřením. "Napadlo mě, že bychom mohli jít ke mně na byt." Jemně stiskl Sasukeho ruku a nechal na něm, aby si zbytek obsahu jeho slov vyčetl mezi řádky. Bylo dost očividné, proč tam chtěl jít. Nebudou se muset stresovat tím, že se někdo neočekávaně vrátí domů.
.
Sasuke nebyl žádný hlupák, ze spodního podtónu Shisuiova hlasu si dokázal dobře spočítat dvě a dvě. V očích mu zajiskřilo, když bezděčně vyhrkl: "Ty myslíš…?" Nemusel se ale vlastně ani ujišťovat. Nicméně přesto zaváhal, ne proto, že by nechtěl jít s bratrancem k němu, ale proto, že měl trochu strach, jak to Shisui zvládne. Koneckonců, v tom bytě zemřel jeho otec a on sám si tam podřezal žíly.
.
"Myslím. Tak co, půjdeme?" zeptal se pro ujištění, přestože viděl, jak se Sasuke zatvářil potěšeně. "Zpátky nemůžeme jít okolo vašeho, kdyby se náhodou někdo díval. Stačí to vzít tamtou uličkou na druhou stranu." Ukázal na úzký průchod mezi dvěma zahradami, který je dovede do sousední ulice, aby unikli případnému jestřábímu oku Uchihovic rodiny.
.
Sasuke si olízl rty. "Hmm, dobře," souhlasil vcelku ochotně, ale umínil si, že Shisuie nepustí v bytu do kuchyně. No, i s koupelnou byla trochu potíž, jenže tu asi budou potřebovat, jestli budou dělat to, co tady bratránek naznačoval. Připojil se tedy znovu Shisuiovu po boku a společně proklouzli uličkou kolem domu. Skoro mu to připomínalo nějakou bojovku, kterou kdysi hrávali v dětství.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kačí Kačí | 30. října 2015 v 8:10 | Reagovat

Čtením téhle kapitolky jste mne tak navnadily, že jsem se sebrala a šla draka pouštět taky ;) Ale jinak jsem celkem zvědavá, jestli vůbec na Shisuie zapůsobí náštěva bytu, nebo je tak nadrženej, že to nebude vnímat...Tak se moc těším na další kapču ^^

2 Kai Kai | 30. října 2015 v 12:38 | Reagovat

Super kapitola .) už se moc těšim na pokračovaní :) plus super darek k narozeninam :) :) 30.10

3 terik terik | 31. října 2015 v 17:07 | Reagovat

ani snad nebudu říkat, co jsem si pod tím názvem představila :-D

4 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 31. října 2015 v 18:47 | Reagovat

[1]:Je fajn, že tahle kapitola krásně vyšla teď na podzim :3. Taky bych si možná pustila draka, kdybychom nějakého měli.
[2]::D Tak to blahopřeju.
[3]:Mě je to úplně jasné :D

5 Kai Kai | 31. října 2015 v 22:52 | Reagovat

[4]: Dík :)

6 Jannie Jannie | 31. října 2015 v 23:59 | Reagovat

Měla jsem nehoráznou chuť vytáhnout kamarádku ven a na naše oblíbené místo jít pouštět draka. x3
Potom přišlo zjištění, že žádného draka nemáme. xD
Naprosto dokonalá kapitolka a už se těším na další pokračování! <3

7 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 1. listopadu 2015 v 0:08 | Reagovat

[6]:To je tak zajímavé, že jsme všechny čtenáře navnadily k pouštění draka :D, co zmůže jedna povídka :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.