Pod vlajkou Uchihů VII. - Narutova minulost

24. listopadu 2015 v 7:00 | Ivanitko + Smajli |  Pod vlajkou Uchihů
Sasuke zjišťuje, jak se Naruto dostal do otroctví a čím vším si prošel. Jeho osud jej osloví a není mu lhostejný. Pokusí se ho zachránit.


Sasuke kývnul na Kakuza a pak se obrátil k mladíkovi: "Pojď za mnou." Schválně si nechal poněkud strohý tón, aby ho snad starší námořník nepodezíral, že se nějak moc paktuje s otrokem nebo mu na něm dokonce záleží. Sotva byl z nepříjemného dohledu zjizveného piráta, zastavil se. Nedomyslel jednu věc, a sice kam se s ním vlastně zašije, aby je nikdo nerušil. Olíznul si rty, byl si dobře vědom tázavého a zmateného pohledu mladého otroka, a v hlavě mu to šrotovalo. Věděl sice, kde Itachi ukrývá paklíč od skladu, ale to se bez svého bratra neodvážil, kdyby je tam někdo nachytal… Nakonec tedy zamířil s blonďákem k tomu samému přístěnku, kam ještě před chvílí schovával košťata. Bylo to tam mrňavé, ale snad se tam nějak vmáčknou. Otevřel dveře a pobídl otroka dovnitř: "Vlez tam."
.
Plavovlásek byl úplně zmatený, ale uposlechl bez řečí a vlezl do místnůstky. Netušil, co po něm ten mladý pirát chce, a doufal, že… že to nejsou ty hrozně zvrácené a úchylné věci. Otřásl se děsem a vyděšeně sledoval Sasukeho, jak zavírá dveře. Srdce mu začalo bušit jako o závod a zorničky byly strachem úplně rozšířené. Namáčkl se dozadu jako raněné zvířátko.
.
Tmavovlasý mladík chvíli hledal malou svítilničku, ve které se mu následně podařilo zažehnout plamen. Oranžové světlo matně ozářilo prostor kolem nich a blonďáčkovu tvář. Sasuke vyčetl v jeho jasně modrých očích strach a zamračil se. Ne na něj, ale tak obecně - na ty, kteří uvrhli důstojnou bytost do otroctví a zbavili ji lidství natolik, že zbyly téměř jen základní instinkty. Podle toho, jak se klučina přikrčil, mu došlo, že si myslí, že se mračí na něj, a uvolnil obličej. Poněkud zrozpačitěl, nevěděl, co přesně mu má říct. Chvíli si ho jenom prohlížel, jeho vyzáblou postavičku, než z koženého váčku u pasu vylovil dva suchary, které mu od snídaně schoval. "Jez," přikázal tiše a podal mu je.
.
Naruto se děsil, že po něm bude Sasuke něco chtít, o to víc ho překvapilo, že mu nabízel jídlo. Byl ale zvyklý, že si z něj jeho bývali otrokáři děli srandu a také mu ponoukali jídlo, které mu před nosem sebrali. Chvíli otálel, ale černovlasý mladík se tvářil, že mu nechce nic udělat… ale nevěřil mu. Vymrštil se rychle jako blesk a hrubě vytrhl suchary Uchihovi z ruky. Okamžitě si je začal cpát do pusy, kdyby mu je chtěl mladík sebrat.
.
Sasuke z jeho chování poznal, jak hrozně hluboko na dně už tenhle mladý blonďák je. Zrovna pro něj, který si vlivem otcovy výchovy vždycky tolik potrpěl na hrdost, byl tenhle pohled nesnesitelný. "Nespěchej," pronesl tiše, ale důrazně, "nic ti neudělám a nechci, aby ses udusil. Najez se v klidu, máš čas. Práce, kterou jsem si vymyslel, by stejně zabrala dlouhou dobu, dřív se vrátit nesmíš, aby to nebylo podezřelé." To by mu tak ještě scházelo, aby se ten kluk udávil a všechno by tak vyšlo najevo. Madara by ho přetrhnul jako hada, že zničil zboží.
.
Naruto ho poslouchal jen tak napůl, protože chroupání sucharu bylo zatraceně hlasité a stejně mu nevěřil. Věřil jedině tomu, že to, co dostane do žaludku, už mu nikdo nevezme. S plnou pusou chroustal jeden ze sucharů a druhý si tiskl k hrudi tak vehementně, že mu praskl v ruce. Vyplašenýma očima sledoval každý pohyb Uchihy, kdyby se k němu přiblížil, tak to klidně spolkne i nerozkousané.
.
Sasuke si povzdechl. Snad mu z toho nebude špatně. Aby ho tedy co nejméně stresoval, přesunul se co nejdál od něj, respektive jak jen to malý prostor dovoloval, a opřel se o zeď se založenýma rukama. Nedíval se na něj, sledoval mihotavý plamínek svíčky v lucerně a přemýšlel. Věděl, že otec doufá v to, že jednou s Itachim a Shisuiem převezmou loď. Pokud se tak někdy stane, jedno věděl jistě - obchodování s otroky provozovat nebudou. To nedovolí.
.
Blonďatý mladík vehementně mezi zuby drtil tvrdé pečivo, než se mu podařilo ho do sebe nasoukat všechno. Do posledního drobečku slupl všechno. Ty dva suchary dokázaly zahnat ten největší hlad. Měl trochu podrápanou sliznici v puse od ostrých hran tvrdého jídla, ale ani v nejmenším mu to nevadilo. Pokoutně začal pokukovat po Sasukem. Doufal, že teď nezačne ta horší část jejich setkání. Mlčení se protahovalo a on se prostě musel zeptat: "Proč?"
.
Uchiha nějakou dobu neodpovídal. Sám si nebyl úplně jistý. Samozřejmě… bylo mu svým způsobem líto všech těch otroků, ale tenhle byl v jeho věku - příliš mladý, než aby svůj život ztratil právě tímhle způsobem. Uvažoval o nějaké vhodné formulaci a nakonec k mladíkovi zvedl pronikavé tmavé oči. "Protože nikdo si nezaslouží zemřít v takových podmínkách," prohlásil tiše, "ať jsi provedl, co jsi provedl." Nevěděl, za co se vlastně dostal ten kluk do otroctví, ale i kdyby to byla třeba vražda - za každý zločin měl být řádně souzen a zemřít hrdě, třeba i na oprátce. Ale ne takhle, ne jako ubohá napodobenina lidské bytosti zbavená svéprávnosti a svobody.
.
Naruto byl na jednu stranu rád, že existuje člověk, kterému není lhostejný, ale na druhou ho drtil fakt, že si o něm myslí, že určitě musel něco provést. On byl nevinný, vlastně ani nebyl nevinný, protože nic neudělal, ani nebyl z ničeho obviněn. Schoulil se do klubíčka a přes ruce složené na kolenou sledoval černovlasého mladíka. "Já… já jsem nic neudělal. Oni mě zajali…" vzlykl. On chce jen domů!
.
Sasuke nadzvedl obočí. Věděl, že takové případy existují, ale měl za to, že jen v případě otroků z Větrné, na které se pravidelně pořádaly nelidské hony, jak se doslechl od zajatých námořníků. Obyvatelé Ohnivé země je považovali za podřadné, ale tenhle kluk byl běloch. O takovém by si myslel, že se nedostane do otroctví jen tak pro nic za nic, na to byly zákony. Zůstával proto poněkud skeptický, když se zeptal: "Jak ses sem dostal?"
.
Naruto potlačoval pláč. Příliš se to v něm nakupilo a to jediné dobrodiní v něm vzbudilo jiskřičku naděje, ale rozum ji hned udusil. Pohnutým hlasem se dal do vyprávění, jak doma žil a jak se dostal otrokářům do rukou. Občas si rukou otřel oči, až si slzami rozšmudlal špínu na tváři. Doufal, že ho někdo hledá, i když si nedokázal představit, že by ho otec někde našel.
.
Mladý Uchiha ho mlčky poslouchal a mračil se čím dál tím víc, občas dokonce podrážděně potřásl hlavou. Zasraní otrokáři! Na vývoz černochů z Větrné si některé společnosti držely monopol, takže drobnější prodejci se očividně uchylovali k nelegálním úskokům. Jako pirátovi by mu to asi nemělo vadit, jenže… obchodovat s lidmi byl prostě hnus! "To je odporný," procedil mezi zuby.
.
Naruto se schoulil do sebe a pohupoval se dopředu a dozadu. On sám to považoval za největší nespravedlnost na světě. Vždycky vzpomínal, jak se doma choval a ztěžoval si, že musí denně s kozami na pastvu, co by za to dnes dal. Vždycky ho večer přivítala matčina náruč a teplá večeře.
.
Sasuke váhal. Nevěděl, jak se k mladíkovi má zachovat, co říct, jak ho utěšit… Jen tam stál a snažil se nedat najevo rozpaky a soucit. Nakonec s povzdechem učinil krok směrem k němu a položil mu ruku na rameno. "Promluvím s kapitánem," prohlásil, "ale… nemůžu ti nic zaručit. Můj strýc je tvrdý obchodník."
.
Naruto sebou prvně polekaně trhnul, když ho Sasuke chytil za rameno. Zvykl si, že s dotekem přichází bolest. Trhaně se nadechl, ale ten nepříjemný pocit nakonec nepřišel. Zvedl uplakané oči k Uchihovi a jeho slova ho víc než překvapila. On mu opravdu chce pomoct? Moc tomu nevěřil, třeba mu jen chce dát naději a pak ho stejně odkopne a prodají ho na trhu.
.
Tmavovlasý chlapec na něm viděl tu nedůvěru. Ne že by se mu divil, ale bylo to smutné. Mladík se asi naučil nevěřit nikomu a ničemu. Možná to tak bylo lepší… měl by ho nechat. Jaké byly šance, že se mu podaří přesvědčit Madaru? Vážil si svého strýce, ale byl to pirát, důležitý pro něj byl výdělek, ne spravedlnost. Za blonďáka by dostal slušnou sumu, sotva se bude zajímat o jeho osud… Sasuke se ošil. Nechtěl si hrát na hrdinu, nechtěl mu dávat plané naděje, ale bylo mu ho vážně líto. Zaváhal, ale pak si k němu dřepl, aby mu svým stáním nedával najevo nadřazenou pozici. "Nebreč," hlesnul, "zítra budeme v přístavu. Dostanete čerstvou vodu, možná i teplé jídlo. Odpočineš si, jistě vás nenechají pracovat před… před prodejem. Abyste nabrali síly."
.
Naruto se při té představě otřásl, už jednou si tím prošel a bylo to nejhorší, co na světě zažil. Nahého ho dražili před velkým davem. Připadal si jako kus masa v krámu. "Prosím… já chci domů," zakňoural zoufale a v duchu se modlil, aby mu někdo pomohl. Byť boha už několikrát zavrhl, protože přece nemohl svou ovečku nechat takhle trpět.
.
Sasuke se podrbal ve vlasech. Chápal jeho stesk i zoufalství, bylo totiž málo pravděpodobné, že se ještě někdy vrátí. Nemohl mu to ale takhle na rovinu říct. Kdyby se mu nějakým zázrakem podařilo strýce přesvědčit, mohl mu dát svobodu, ale pak by se o sebe musel postarat sám. Nejistě mu trošku pozvedl hlavu, aby ho donutil podívat se mu do očí. "Jak se jmenuješ?" Uvědomil si, že tohle se dosud nedozvěděl.
.
"Naruto," odtušil plavovlásek tiše. Jestli by mu dokázal mladík pomoci, byl by nejšťastnější na světě. Udělal by pro něj cokoliv, kdyby se mu podařilo ho odtud dostat nebo mu darovat svobodu. Snad to nebylo jen zbožné přání jednoho nanicovatého skoro k smrti vyhublého mladíka.
.
"Tak tedy, Naruto," Sasuke si odkašlal, "teď musíš být silný. Pokusím se kapitána obměkčit, ale jak jsem řekl - můžu ti slíbit jenom to, že udělám všechno, co bude v mých silách. Musíš mi věřit, a pokud… se mi to nepovede… postarám se aspoň o to, aby ses nedostal na to nejnižší tržiště." I prodej otroků byl rozdělen do několika kategorií.
.
Blonďáček rychle přikyvoval. Jestli opravdu nelže, tak mu bude neskutečně vděčný, ale nebyl si jist jeho odhodláním, přece jenom ten hrozivý muž, který byl jejich kapitán, vypadal nebezpečně a neoblomně. Moc se bál, kam se ubírá jeho osud.
.
"Fajn." Sasuke vstal a pootevřel dveře přístěnku. Samozřejmě mohl čas pouze odhadovat, ale i tak si byl jistý, že budou muset jejich sezení ukončit, byl by velice nerad, kdyby si Kakuzu stěžoval. I když… snad by si to nedovolil. "Musíme se vrátit," prohodil směrem k Narutovi a ohlédl se, "až budu vědět, na čem jsme, dám ti vědět. Do té doby se tomu všemu snaž nepodlehnout."
.
Naruto přikývl a vydal se za černovlasým mladíkem, kde si ho přebral ten hrubý muž. V srdci mu hořela jiskřička naděje, ale jinak ve tváři zachovával strhaný výraz, o nějž se nemusel ani nijak intenzivně snažit, protože hned dostal do ruky vědro a šupal do nejspodnějšího podpalubí.
.
Sasuke se vrátil na horní palubu. Bylo mu všelijak. Vyhledal pohledem svého bratra a chvilku váhal, ale nebyl si jistý, jestli by na něm Itachi nepoznal, že je něco v nepořádku, takže místo aby k němu zamířil, vyšplhal se na svoje oblíbené místečko v ráhnoví, kde se se syknutím uvelebil - pořád ho pěkně bolel zadek.
~~~
Moře okolo bylo klidné. Vítr nefoukal, oproti včerejšku, nijak divoce a loď se pohupovala na mírných vlnách. Na obzoru už byl patrný tmavý proužek pevniny. Zítra dopoledne určitě budou u přístavu, kde nikomu nevadí piráti a jejich kradené zboží. Berou je jako každého jiného mořeplavce, hlavně když u nich nechají svoje zlaťáky, utracené za lechtivé služby či propité v krčmě.
.
Nejmladší Uchiha s audiencí u strýce váhal. Měl by ji podniknout co nejdříve, rozhodně ještě než dorazí do přístavu, takže moc času neměl. Chtěl to ale nechat až na večer - Madara bude unavenější, určitě už se mu nebude chtít moc přít. Možná bude dokonce posilněn kapkou červeného vína, takže by mohl být i přístupnější. S vidinou toho, co ho čeká, byl po celý čas večeře jako na trní, což samozřejmě vedlo k mnohým nejapným poznámkám ze strany posádky.
.
I Itachi se ptal, jestli se něco nestalo, ale ničeho se nedopídil. Sasuke byl tajemný jako samé dno oceánu. Nic mu nechtěl prozradit, ať naléhal sebevíc. Po večeři měl ještě nějakou práci se Shisuiem. Měli upevnit lana, protože se zvedal vítr.
.
Sasuke toho využil, protože si aspoň pro brášku nemusel hledat výmluvu. Bylo to buď teď nebo nikdy. Se srdcem až v krku se v podpalubí zastavil přes kapitánovou kajutou. Hodnou dobu před ní jenom stál, než roztřeseně natáhl paži a zaklepal.
.
Madara zrovna přebíral list sepsaných věcí, které měly jít na prodej. Zítra bude velký příjezd a musí být připraven, aby všechno šlo hladce jako po drátkách. Upil ze sklenice vína, tohle byla poslední lahev, tak si ji chtěl vychutnat. Docela ho zabušení na dveře vyrušilo a nevrle pozval klepajícího dál.
.
Nejmladší Uchiha nebyl příliš nadšen tónem strýčkova hlasu, ale těžko teď mohl couvnout. Otevřel dveře a vklouznul dovnitř. "Kapitáne," lehce pokývl hlavou, "omlouvám se, že ruším, ale… ehm… chtěl bych s vámi něco prodiskutovat." V duchu se modlil, aby ho Madara nevykázal s tím, že to proberou až v přístavu.
.
"Sasuke, co potřebuješ… nemohl jsi přijít dřív?" Synovce viděl víc než rád, ale dneska byl docela unavený a hladina příjemně chutnajícího vína se kolébala ve skleněné číši. Opřel se pohodlně v křesle a sledoval mladíka. Snad to bude rychlovka.
.
"Mrzí mě to, kapitáne, ale dříve to nešlo. Je to totiž… poměrně čerstvé," zamumlal Sasuke. Celé odpoledne strávil vymýšlením, jak Madarovi říct, že zná Narutův příběh, aniž by přiznal, že se s tím otrokem bavil - to se prostě neslušelo. "Lodní kuchař mě pověřil, abych donesl jídlo otrokům zajatým při poslední akci," záměrně zamlčel, kdy přesně to bylo. Zaváhal, než pokračoval: "Vyslechl jsem rozhovor dvou z nich. Ten mladý blonďák…" Ve stručnosti Madarovi zopakoval to, co mu řekl Naruto, s tím, že se snažil vyzdvihnout neoprávněnost jeho zajetí do otroctví. Když skončil, čekal nejprve, jestli na to strýc nějak sám zareaguje, další postup totiž byl poměrně riskantní.
.
Madara synovce trpělivě poslouchal. Celé to bylo dost divné. Sasuke se nikdy předtím nezajímal o životy těch lidí, kteří z nějakého důvodu přišli o svobodu. Podezřívavě přimhouřil oči. To po něm chtěl, aby ho snad litoval? "A co s tím mám dělat?" Byla to spíše věta, než otázka. "Mám ho pustit? Je kořist, kterou jsme si za cenu našich životů vzali, a z jeho prodeje se zvýší částka, která se bude rozdělovat mezi moje lidi, včetně tebe. Copak nechceš mít o stříbrňák navíc?"
.
Sasuke si nervózně olíznul rty, tohle nebude snadné. Věděl to předem, ale moc ho to nepotěšilo. "Kapitáne, já… ten kluk je příliš mladý. Možná mu není ani patnáct," nadhodil, i když samozřejmě přeháněl. Z toho, co se dozvěděl, byli opravdu stejně staří, takže Narutovi muselo být šestnáct, to ale Madara nevěděl a blonďák určitě vypadal mladší než on. "Nehodí se pro otroctví," pokračoval, "takoví jako on by měli být k práci vychovaní ve cti, ne jako zvířata někde ve smradlavé kobce. Natož když jeho zajetí bylo nelegální."
.
"Legální, nelegální, je otrok. Navíc je už dost velký na to, aby zjistil, že svět není jen schovka pod máminou sukní. Nejsem jeho chůva, abych ho vychovával a tahal z každé šlamastyky. Pokud sis nevšiml Sasuke, tak my také stojíme tak nějak mimo zákon, krademe a zabíjíme. Bereme si, co chceme. To už se ti zdá v pořádku?" Nemohl tahat každé kotě z vody, když se namočilo. Měl tu přes sto chlapů, kteří budou chtít podíl. Navíc pár z nich odejde a zase si bude muset hledat nové muže do služby.
.
"Ne… teda ano… chci říct…" Sasuke si zoufale prohrábl rukou rozježené vlasy v zátylí. Jak to měl sakra formulovat? "Svým způsobem," odtušil pak co nejdiplomatičtěji, "jenže je rozdíl zabít člověka v čestném boji a nechat ho živořit bez důstojnosti a svobodné možnosti volby. Obchod s otroky je odp…" Zarazil se právě včas, aby neřekl něco, co by strýce jistě naštvalo. "…kontroverzní záležitost," dodal pak mírněji, "a Uchihové vždycky kladli důraz na hrdost, nebo se mýlím?" Snažil se poukázat na vrozené vlastnosti jejich rodu.
.
Madara si zkoumavě Sasukeho prohlížel. Bylo mu jasné, kam ho chce dotlačit, ale neznal jeho důvod, proč se tak urputně snaží zachránit to blonďaté štěně. "Jistě, hrdost nás dohnala až sem," pronesl poněkud zahořkle. Mladý Uchiha nemohl vědět, co přesně má starší muž na mysli. "Pořád se snažíme být hrdí, i když každý z nás by v boji protivníka bez výčitek bodl do zad. Takže i naše hrdost má své meze… Spíš by mě zajímalo, proč se tak snažíš, už jsme přeprodali tucty otroků a nikdy jsi proti tomu nic neměl a nepochybuju o tom, že mezi nimi mohli být takoví, jak ten blonďáček. Proč ho chceš zachránit?"
.
Sasuke pohodil vzdorně hlavou, protože s Madarou nesouhlasil hned dvakrát - jednak by mu čest nedovolila svého nepřítele zabít zezadu, pokud by to nebylo absolutně nutné k přežití, jednak se kapitán mýlil, mezi otroky, které kdy zajali, ještě nikdy nebyl nikdo tak mladý. Obyčejně byli otroci tak ve věku většiny námořníků na lodi. Naruto mezi ně nepatřil a neměl patřit. "Protože nedokážu přenést přes srdce myšlenku, že zdravý kluk jako on nebude mít už nikdy možnost se prosadit, žít sám za sebe," prohlásil tiše a zahleděl se Madarovi do očí. Možná se kvůli blízkému věku prostě viděl na Narutově místě a za každou cenu se takové myšlence bránil.
.
Madarovi se díky rozhovoru se Sasukem rozproudila krev, zvlášť když mu odporoval a snažil se přesvědčit. Byla to jako hra na kočku a myš. Jeden druhého se snažili chytit a zahnat do kouta. Položil lokty na stůl, propletl si prsty a o ně si opřel bradu. Synovec byl ještě mladý a plný ideálů. "A kdybych čirou náhodou připustil tu myšlenku, že bych toho mladíka pustil, co z toho budu mít? Když ho prodám, měl bych několik zlatek, a takhle nebudu mít nic."
.
Mladší Uchiha na okamžik přivřel oči. Bylo mu jasné, že i tahle otázka přijde, a měl předem připravenou odpověď. Tušil, že chodit na strýce s nějakým dobrým čestným pocitem asi nemá smysl, takže musel opatrně. "Slyšel jsem toho kluka mluvit dost dlouho. Velmi touží po tom, aby se mohl vrátit domů… jsem si jistý, že je schopen a ochoten si svou svobodu odpracovat. Na lodi se jedny ruce navíc hodí vždycky a… kromě nějakého toho jídla a vody by… neměl podíl na kořisti. Jeho odměnou bude svoboda."
.
"Hm," protáhl zamyšleně Madara. Takhle to znělo docela zajímavě, mít na palubě pomocnou sílu, s kterou bude moct vydrbat tu nejhorší práci a nebude mu za to muset dát ani pětník. "Je to pěkné, ale má to jeden háček. Je slabý jako moucha a o práci na lodi neví vůbec nic. Nemám chuť tady zaměstnávat pometlo, které snad ani neví, jak vypadá násada od koštěte."
.
Sasuke se vytáhl do plné výšky, třebaže měřil sotva sto šedesát centimetrů. "Zaručím se za něj," pronesl jasně a rozhodně a hleděl na Madaru velkýma tmavýma očima s náznakem černých plamenů, "naučím ho vše, co bude muset znát. V přístavu se vzpamatuje. Potřebuje jen trochu dobrého jídla a hlavně naději. Pokud mu přislíbíte svobodu, vsadím se, že věrnějšího muže neseženete, kapitáne."
.
"Hahaha, jsi docela vtipný." Přišlo mu k smíchu, jak se synovec snažil, ale nemohl mu upřít, že mu jeho chování imponovalo. Stál si za svým a šikovně v konverzaci manévroval, aby dosáhl svého. Madarova tvář zvážněla. "Do zítřka se rozmyslím, jestli mi ta mřenka bude k užitku, nebo ho prodám a teď běž." Mávnutím ruky jejich rozhovor ukončil. Taky se do přístavu těšil.
.
"Děkuji," vydechl Sasuke. Sice to pořád bylo značně nerozhodné, ale aspoň bude strýc o jeho návrhu uvažovat. Víc pro Naruta nemohl udělat, v téhle chvíli patřil Madarovi. "Dobrou noc, kapitáne," kývl podřízeně hlavou a rychle vycouval z místnosti, aby si to snad Madara ještě nerozmyslel. Musel se hodně držet, aby si na chodbičce nezavýskl radostí a s ulehčeným srdcem zamířil do podpalubí mezi posádku.
~~~
Druhý den v brzkém poledni se přístav přibližoval velice rychle. Vzrušení z doků bylo vidět na každém muži. Všichni byli natěšení, jak po dlouhé době stoupnou na pevnou zem a budou moct okusit všeho, čeho jim měšec dovolí. Madara byl na můstku vedle svého mladšího bratra, který obratně manévroval s lodí, aby mohl zakotvit u jednoho z mol. Jejich příjezd vyvolal mezi pouličními prodavači pozdvižení, všem bylo jasné, že se dnes bude obchodovat. Taky se jim ihned, jak spustili lávku, nabízeli místní pomocníčci, ale Madara je odehnal, že má vlastních lidí dost. Několikrát tu byl, takže nepotřeboval ani služby místního rádoby znalce. Za to když se objevili sami obchodníci, začali mezi sebou dohadovat cenu a množství zboží. Některé odmítl okamžitě, za tak nízké ceny on prodávat nebude. Každé zboží si svého kupce najde.
.
Sasuke se od rána pohyboval nahoře v ráhnoví. Pomáhal nastavovat plachty, a když nic jiného, toužebně vyhlížel přístav. Nemohl se dočkat, až ze sebe konečně smyje všechnu špínu, a potom si budou s Itachim jenom užívat. Nejméně dva nebo tři dny nevylezou z postele, teprve potom by se možná dalo uvažovat i o tom, že se porozhlédnou po okolí. Místní putyky a krčmy ho sice ani v nejmenším nelákaly, nevěstince už vůbec ne, ale kolonie byla rozlehlá a on by se rád podíval taky kousek do přírody. Mohli by si půjčit nějaké hřebce, už dlouho neseděl na koňském hřbetě, a vyjet si kousek. Itachi určitě nebude proti. Nezapomínal samozřejmě ani na Naruta, ale Madara pořád ne a ne se k celé věci znovu vyjádřit, což mu značně kazilo náladu. Snažil se ale upokojit tím, že udělal všechno pro to, aby ho přesvědčil. A pokud se mu to nepodařilo… přemýšlel, jestli se vydá na tržiště, aby věděl, komu mladíka Madara prodá.
.
Loď bezpečně kotvila v přístavu a Madarovi muži vynášeli náklad na břeh. Po vzácném dřevu byla ihned velká poptávka, že se zboží skoro dražilo samo a Uchihové za něj zinkasovali slušnou sumičku. Potom kapitán s několika chlapy, kteří nesli truhlice, zmizel v úzkých uličkách přístavu. Izuna zůstal na lodi, aby dohlídl na zbytek mužstva, a Fugaku šel prodávat koření. Některé druhy se vyvažovaly zlatem, ale ten zrovna neměli, i tak je čekalo pěkné handrkování o ceně. Nakonec stačilo vždycky pohrozit, že půjdou jinam, a hned bylo pár zlatek navrch. Někdy po poledni se Madara vrátil a chvíli se i se svými bratry zdržel v hlavní místnosti, kde uložili vydělané peníze. Fugaku měl za úkol je spočítat a jeho starší sourozenec měl ještě poslední úkol - prodat otroky. Nechal si je vyvést na můstek.
.
Zbytek posádky už byl pořádně netrpělivý. Neměli dovoleno opustit loď, dokud se zboží neprodá - ostatně i kdyby opustili, neměli by nic, co by mohli utrácet, pokud jim ještě nezbylo pár zlatek v měšcích od poslední návštěvy přístavu. Když Izuna nechal otroky postavit do řady, většina mužů si neodpustila smích a ironický pískot. Většina vypadala pěkně zuboženě, tvrdá práce a nedostatek jídla se na nich podepsaly. Sasukemu vždycky přišlo zvláštní, že se strýc naopak nesnaží udržet je v co nejlepší kondici, aby budili zdravější dojem a lépe se pak prodávali. Jenže to byla potom starost spíš těch, co je následně nabízeli k prodeji na tržnici, což nebyli jejich lidé. Otroci většinou prodělali dlouhou výměnnou cestu, než se dostali ke svým majitelům.
Sasuke mezi nimi vyhledal Naruta. Blonďáček na něj hleděl tak prosebně, až se mu zahoupal žaludek. Kousl se do rtu, pořád nic o jeho budoucím osudu nevěděl.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kai Kai | 24. listopadu 2015 v 12:21 | Reagovat

Super kapitola. snad naruta propusti. chudaček naru... No uvidime co se bude dít dal. MOoooooc se těšim Super povidka :D

2 Kačí Kačí | 24. listopadu 2015 v 15:03 | Reagovat

Doufám, že se něco v Madarovi pohne a přistoupí na Sasukeho návrh, páč chci aby se měl Naruto lépe ^^ Jinak skvělá kapča, těším se na další ;)

3 Nukiko Nukiko | 25. listopadu 2015 v 15:46 | Reagovat

tak tohle je zajímavé sem važně zvědavá jak to bude pokračovat :) zase :D tohle už opakuju tolikrát :D

4 Sabaku no Naomi Sabaku no Naomi | 26. listopadu 2015 v 8:42 | Reagovat

Yey, Naomi si pořídila nehoráznou rýmu a jenom smrká, nadává a sípe. Dokonce ani číst yaoi už se jí nechce (to nejspíš znamená, že už mi zbývá jen pár dní života :D), každopádně se sebrala a s vynaložením veškerých sil to dočetla. Protože to prostě nejde si to nepřečíst. Snad se Naruto nějak zachrání. Nebo mu Sasuke nějak pomůže. Nebo by mu Madara mohl kývnout na tu nebídku... I když tomu moc nevěřím. Ale přála bych mu to. A Itachi se Sasukem si pronajmou pokoj, ze kterého pár dní nevylezou :3 . A kdyby snad chtěli odejít, tak je tam zamknu. :D

5 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 26. listopadu 2015 v 8:56 | Reagovat

[1]:[2]: Naruto se dostane do... ehm, dost pochybně společnosti 3:)
[3]:Opakování je matka moudrosti, i když tady spíš natěšenosti :D
[4]:Ano, jakmile se nám nechce číst povídky, tak už je něco špatně. Tak to jsem ráda, že ses přemohla a dokonce vyplodila i komentář. Arigato. Jak už tady říkám, tak Naruto se dostane do pochybné sebranky.

6 Sabaku no Naomi Sabaku no Naomi | 26. listopadu 2015 v 9:40 | Reagovat

[5]: Pochybná společnost? Oou :D . Madara už tady má jinou roli a Oroušek už nežije (teda myslím :D), tak jediná další pochybná sebranka, co mě napadá, je Jirayia a nějaký jeho gang... Nebo Ebisu a někdo další, kdo trpí na krvácení z nosu. :D Nebo Pain a spol., jestli tu ještě nebyli zmíněmi. To je taky dosti pochybná sebranka. Hm... Jdu se zahrabat do písku a přemýšlet o tom.

7 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 26. listopadu 2015 v 12:50 | Reagovat

[6]:Do teplého písku? To bych si taky nechala líbit :3. Pein a spol. pracují u Madary v posádce, takže možná budeš překvapená co to je vlastně ta pochybná společnost 3:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.